Prepodobnyj Jefrem Sirin. Tolkovanije na knigu proročestva Amosa
Predislovije
Amos proročestvoval vo dni Ozii, carja iudějskogo, o carstve izrailskom i o sosednich narodach, a iměnno: o pleněnii Izrailťjan i Sirijan Assirijanami, i o pleněnii Iudějev Vaviloňanami.
1
1. Slova Amosa, kotoryj byl odin iz pastyrej Fekujskich. Gorod Fekuja nachodilsja na južnych predělach kolena Iudina.2. I reče: Gospoď ot Sgona vozgremit, kak lev v jarosti na pastyrej i stada, to jesť na carej i carstva. I ot Ijerusalima dast glas Svoj, čtoby obodriť pravednikov, nachoďaščichsja tam pri skinii, i ustrašiť něčestivych paguboju, kotoraja izydět na nich ot očistilišča. I izsochnět verch Karmil, i budut setovať pažiti pastyrej. Pod simi iměnovanijami Prorok razumějet narody i strany, kotorym predvozveščaet razorenije i ťjažkije bedstvija.
3. Sije glagolet Gospoď: za tri něčestija Damaska, i za četyre ně otvrašču ot nich, to jesť ruku Moju, poněže železnymi gvozďami rastroša Galaad, to jesť žiteli Damaska potoptali Galaad, kotoryj v koleně Jefremovom, železnymi gvozďami na svojej obuvi. Pojeliku syny Izrailevy byli v zablužděnii i govorili, čto okrestnye čuždye im narody sodějstvijem svoich idolov ochraňajut carstva svoi, Izrailťjaně že, kak lišennye takoj pomošči, podverglis velikim bedstvijam, povtorjaja to že, čto napisano u Ijeremii: egda prestachom kaditi carice něbesněj 1, i vozlivati vozlijanija, oskuděchom chlebom vsi my, i měčem i gladom skončachomsja (Ijer.44:18); to Prorok, čtoby iskoreniť iz serdca ich takuju lukavuju mysl, predskazyvaet gibel sich jazyčeskich narodov, i s osobennoju siloju slova udostoverjaja v etom, ubeždaet pozabotiťsja o dušach svoich, čtoby ich samich za něčestije ich ně postigli bedstvija gorazdo ťjagčajšije bedstvij, kakim podvergnutsja inye narody; potomu čto oni znajut istinnogo Boga, i prezirajut Jego. Koněčno že glavnaja cel Proroka, kakuju iměli i drugije Proroki, kogda proročestvovali o narodach sosednich i predrekali ich istreblenije, sostojala v tom, čtoby udostoveriť v istině slova Božija, i dokazať něpreložnosť tech obetovanij, kakije Bog črez Moiseja daroval narodu pravednych, govorja: Mně otmščenije, Az vozdam vo vrema (Rim.12:19; Vtor.32:36); i ješče: krov rabov Svoich otmščaet i vozdaet měsť něnaviďaščim Jego (Vtor.32:43). Vpročem, kromě sego Prorok iměl i inye četyre pričiny. Nužno bylo: vo-pervych, posramiť proricatelej, kotorye ně mogli svojemu narodu predvozvestiť bedstvij uže blizkich i počti postigšich; vo-vtorych, pokazať, čto narody sii terpjat nakazanije ně bez pričiny; v-treťjich, predrečenijem buduščich něsčastij privesti ich v strach; sodělať vnimatelnymi k sebe, i raspoložiť k pokajaniju; v-četvertych, proroki, vodimye tem že Duchom, kakim vodim byl Moisej, vnušali sosednim narodam, čto Sam Bog otmstit vragam Svoim, to jesť narodam jazyčeskim. Slova že, upotrebljaemye Moisejem pri ugrozach: do treťjago i četvertago roda (Čisl.14:18), označajut, čto nakazanije, postigajuščeje otcov, prostretsja i na synovej ich do treťjego i do četvertogo roda ich potomkov. V etom že smysle i Amos opredělennoje čislo trech i četyrech něčestij upotrebljaet zděs vměsto čisla něopredělennogo.
4. I poslju ogň v dom Azail. Sirija vo dni Azaila viděla mnogo blagodějanij, sodělannych jej Bogom, no ně poznala Boga. Posemu, Gospoď opredělil vozvratiť jeje v prežněje rabstvo, i govorit: poslju ogň v dom Azail i pojast osnovanije syna Adadova; to jesť, na potomstvo Azailovo pošlju carja assirijskogo Sargona, i on razrušit carstvo.
5. I sokrušu verei Damaskovy, vsju stranu, okružajuščuju Damask, i potreblju živuščija s polja Onova, kotoroje slavilos idolskimi kapiščami. I děržaščago žezl iz Bet-eděna. Bet-eděnom 2 Prorok nazyvaet gorod Damask i okrestnosti jego po prijatnosti městopoloženija, po bogatstvu, po plodorodiju zemli, i po množestvu sokrovišč. I pleňatsja ljudije sirstii v Kir, glagolet Gospoď, to jesť Assirijanami pereseleny budut v strany podvlastnye carjam ich.
6. Za tri něčestija Gazy, i za četyri ně otvrašču ot nich, poka ně soveršu istreblenija Filistimljan. Zaeže pleniti im pleněnije vsego naroda, čtoby predať plennych vo Iduměju. Prorok k Sirijanam prisojediňaet Filistimljan, potomu čto oni vměste s Sirijanami napadali na Achaza, a iměnno Sirijaně napadali s vostoka, Filistimljaně že s zapada.
9. Za tri něčestija Tirova, i za četyri ně otvrašču ot nich, potomu čto plenili ves narod i predali vo Iduměju, i ně pomanuša zaveta bratňa, kotoryj domom Davidovym zaključen byl s Chiramom.
10. Poslju ogň na zabrala Tirova, i pojast osnovanija jego. Ogň sej jesť Navuchodonosor, car vavilonskij. To že govorit i Ijezekiil.
11. Za tri něčestija idumějska, i za četyri ně otvrašču ot nich, poněže (Edom) progna brata svojego měčem, utratil sostradatelnosť, i navsegda sochranil gněv svoj, navsegda sochranil něnavisť svoju. Iz sego vidiš, čto jazyčeskije narody vsech plennych Izrailťjan predali Idumějam, ili čtoby plen ich sdělať boleje mučitelnym, ili potomu, čto Iduměi davali za nich doroguju cenu, ně s naměrenijem osvobodiť svoich braťjev, no čtoby synovej ďadi svojego podvergnuť ťjagčajšemu rabstvu. A čto takoje bylo naměrenije Idumějev, sije pokazyvaet Prorok, kogda govorit, čto Iduměi presledovali brata svojego měčom i něnavisťju.
12. Poslju ogň v Feman, i pojast osnovanija Bocry, to jesť pošlju tech že Assirijan i Vaviloňan. Ich Prorok nazyvaet ogněm, potomu čto razorjajut do osnovanija. Feman i Bocra - dva znatnějšije goroda Idumějan.
13. Za tri něčestija synov Ammonich, i za četyri ně otvrašču ot nich, poněže rasporjachu imuščija vo utrobe Galaaditov. K Idumějam Prorok prisojediňaet i Ammoniťjan, kotorye něnavistvovali, podobno Sirijanam, i rassekali na časti bereměnnych ženščin v Galaadě.
14. I razžegu ogň na zabrala Ravvafy, i pojast osnovanija, pošlju tech že Assirijan i Vaviloňan, čtoby istrebiť Ammoniťjan, s voplem, v děň rati, to jesť s voplem narodov, prišedšich na braň, i v děň tmy, to jesť plača i setovanija, kogda na podobije gustoj ťmy vnězapno postignět i pokrojet ich plen.
15. I pojdět v plen Moloch, t.e. idol Ammoniťjan. Žrecy ich i kňazi ich vkupe, glagolet Gospoď.
2
1. Sija glagolet Gospoď: za tri něčestija Moavlja, i za četyri i t.d. K Ammoniťjanam prisojediněny sopredělnye s nimi Moaviťjaně. I o nich proročestvujet Amos, čto budut istrebleny Assirijanami i Vaviloňanami za to, čto služat idolam, osobenno že za to, čto sožgoša kosti carja idumějska v pepel. Moaviťjaně priněsli v žertvu kosti carja idumějskogo, to jesť idola, kotoryj byl sdělan Idumějami iz jego pracha. Takoju že zabotlivosťju o kosťjach čeloveka něčestivogo Prorok chotel provozvestiť směrtnym voskresenije.2. Poslju ogň na Moava, i pojast osnovanija Kariofa, za idolov, vo sled kotorych chodili oni. O Kariofe, kak odnom iz značitelnych gorodov moavitskich, upominaet i Ijeremija (Ijer.48:1).
4. Za tri něčestija synov iudinych, i za četyri ně otvrašču ot nich, poněže otrinuša zakon Gospoděň, i pošli vo sled sujety.
6. Poněže prodaša pravednikov na srebre. Pravedniki, prodannye imi na srebre, izobražajut tajnu Gospoda našego, Kotorogo pervosvjaščenniki iudějskije kupili za tridcať srebrenikov i predali na raspjatije. Kogda oni sogrešili protiv samogo jestestva i protiv Pisanija, i ubivali Prorokov; togda vse eto bylo im proščaemo. No za to, čto kupili oni Gospoda na srebro i predali směrti, ně otvrašču ot nich ruki. I ubogich na sapozech
7. choďaščich na prase zemnom. I puť smirennych sovraščut. Ili sami bednye, po pričině goloda i nagoty, dobrovolno otdavalis v rabstvo, a bogatye obraščalis s nimi, kak s nastojaščimi kuplennymi rabami. Ili kak Tirjaně i Sidoňaně otdavali otrokov v mzdu bludnicam i za vino: tak Jevrei, po slovu Proroka, prodavali bednych Jevrejev, sograždan svoich, za sapogi, kotorymi popiraetsja prach zemnoj, kak za ničtožnuju cenu; ibo ničtožna cena sapogov i nizko upotreblenije ich. Jesli že za sapogi prodavali bednych, to tem s bolšeju žadnosťju otnimali u nich sapogi, kogda nachodili ich obutymi. I puť smirennych sovraščachu, ili prinuždali ich pereměňať svoi mysli, ili prepjatstvovali privodiť v ispolněnije svoi mysli i želanija. I syn i otec jego vlazjasta k ljubodějce; to jesť v subbotu, polzujas pokojem, otec i syn choďat v bludilišče, da oskvernavjat svjatoje ima Moje dělami svoimi. Ili, pojeliku vo vsech gorodach sooružalis idolskije kapišča, i pri onych byli bludnicy; to, viďa ich, otcy vměste s synovjami predavalis něpotrebstvu.
8. I rizy svoja svjazujušče užami, raspolagalis na nich so vsech storon trebišča; dělali sebe loža dlja něpotrebstva. I vino staroje pijachu s bludnicami v domu bogov svoich.
9. Az že otvergoch Amorrea ot lica ich, jegože be vysota jakože vysota kedrova, i krepok bjaše jakože dub. Pogib Amorrej, i nět ostankov posle něgo. Tot že obraz upotrebljaet i blažennyj David, govorja: viděch něčestivago prevoznosjaščasja i vysjaščasja, jako kedry Livanskija; i mimo idoch, i se ně be, i vzyskach jego, i ně obretesja město jego (Ps.36:35.36).
10. Obvodich vy v pustyni četyreděsjať let. Ja ochraňal vas v pustyně ot goloda i žaždy, i znoja, i dal vam vse utešenija, kakije byli v zemle amorrejskoj.
11. I pojach ot synov vašich vo proroki, čtoby predrekali vam istreblenije jazyčeskich narodov, vragov vašich. I ot junot vašich nazoreov, kakov byl Samson, čtoby otmščali oni za vas pritesniteljam vašim.
13. Se Az sgnětu vas, jakože sgnětaetsja kolesnica polna trostija. Kak kolesnica, obreměněnnaja velikoju ťjažesťju položennogo v něje, izdaet skrip, tak buděte vopijať i vy ot lica utesňajuščich vas. I kak kolosja, privezennye na gumno, něpreměnno budut obmoločeny, tak ně izbavitsja ot nakazanija nikto iz vas - ni skoryj, ni krepkij.
3
3. Tam ješ chleb, i tamo da proricaeši. Tak govoril Proroku Amasija (Am.7:12), ponuždaja jego udaliťsja k Iudějam i u nich proročestvovať, i za proročeskoje služenije polučať ot nich propitanije, kak budto Amos proročestvoval dlja nasyščenija čreva. V obličenije Amasii Prorok govorit: eda pojdut dva vkupe vsjako, ašče ně poznajut sebe? Jesli ně byvaet, čtoby dvoje postojanno šli vměste bez kakoj libo pričiny, pobudivšej ich k sojediněniju: to počemu ja, Osija, Isaija i drugije stali by proročestvovať, jesli by vsech nas ně pobuždalo k tomu slovo Božije? Tem pače javstvujet sije iz togo, čto, choťja i ně v odnom nachodimsja měste, odnako že dělaem odno dělo.4. Ili vozrevet lev iz dubravy svojeja, lovitvy ně imyj? I lev ně rykaet, kogda nět u něgo dobyči; i Bog ně glagolet, jesli vozglagolannoje Im ně dolžno ispolniťsja na děle. Amos govorit zděs to že, čto skazano vyše: Gospoď ot Siona vozgremit (Am.1:2), i sije otnositsja k proročestvu Isaii v Ijerusalimě.
6. Ili vozglasit truba vo gradě, i ně ubojatsja ljudije? Ili budět zlo vo gradě, ježe Gospoď ně sotvori? Pusť znajut, čto ně bylo takogo bedstvija v gorodě, kotorogo by zadolgo preždě ně predrekli Proroki; i pusť ně govorjat něčestivye: kto iz Prorokov predvozvestil zlo; kotoroje postiglo takoje-to město? Zlom že nazyvaet zděs brani, plen, različnye jazvy i bedstvija.
8. Lev vozrevet, i kto ně uboitsja? Bog govorit ustami Prorokov i ugrožaet něčestiju, a vy ně strašites i uporstvujete v zlom svojem proizvolenii. Zvučat truby, i otovsjudu prizyvajut na braň; no vy ně trepeščete. Gospoď Bog glagola, i kto ně prorečet? Kak možem ně proročestvovať, govorjat Proroki, kogda Bog, otkryv nam tajny, tem samym učit nas, čto i my dolžny otkryvať onye vam? Jesli že dumaete, čto Proroki po sobstvennomu izmyšleniju prorekajut vam bedstvija, to predostavte im vozveščať to, čto soglasno s voleju Božijeju.
9. Povedite na bašňach Azota, i na bašňach zemli jegipetskoj, i rcyte: soberitesja vse na goru Samarijskuju.
13. Poslušajte i zasvidětelstvujte domu Iakovlju. Pusť svidětelstvujut odni zdanija protiv drugich: pusť bašni azotskije i jegipetskije skažut, tak li oni polny chiščenijem i grabitelstvom, kak vaši domy? Ibo dějstvitelno tak postupali syny Izrailevy, chiščenijem i pritesněnijem bednych obogaščalis, i napolňali svoi domy tem, čto nagrableno.
11. Tesnota obymět zemlju za vašu roskoš. I čuždye razgrabjat čertogi vaši, napolněnnye nagrablennym u bratij vašich.
12. Jakože pastuch, jegda istorgnět ot ust lvovych dve goleni, ili obušije ucha, tako istorgnutsja synove izrailevy, živuščii v Samarii, žezlom vnězapno. Čislo žitelej Samarii umaleno budět žezlom Assirijan, kotoryj porazit vas vnězapno.
14. I posešču rogi trebišča, trebišča vefilskogo, kotoroje napojevali vy krovju žertv vašich, dumaja, čto imi spasetes.
15. I poražu dom zimnij s domom letnim, t.e. domy roskoši i zabav. I pogibnut domove kosti slonovyja. Prorok razumějet ili dom, kak upominaetsja v knige Carstv, postrojennyj Achaavom (3Car.22:39), ili domy, napolněnnye utvarju iz slonovoj kosti.
4
1. Slyšite slovo Gospodně, junicy Vasanitidskija, to jesť upitannye i tučnye. Junicami vasanskimi Prorok nazyvaet izrailskich žen, ili potomu, čto byli oni rodom iz Vasana, strany jazyčeskoj, ili potomu, čto besstydstvom svoim upodobljalis svirepym vasanskim junicam.3. Otveržetesja v goru Remman. Vměsto domov iz slonovoj kosti buděte vy izrinuty na vysokije gory, v žilišča zverej. Prorok razumějet gory arměnskije.
4. Priněsoste zautra treby vaša, v treděnstvo děsjatiny vaša. Pri vsem etom userdii k služeniju bogi vaši ně v sostojanii podať vam pomošč.
6. Az že dam vam oskominu zubom; potomu čto vy vkušali blaga; no za blagodějanije sije ně blagodarili, i Podatelja ně proslavili.
7. Az uděržach dožď ot vas preždě trech měsjacev žatvy, čtoby trechměsjačnoju zasuchoju nakazať za trechdněvnoje prinošenije děsjatin.
10. Poslach na vy směrť na puti jegipetstem, i izbich oružijem junoši vaši, s plenom koněj vašich. Iuděi rassuždali i govorili: na legkich, to jesť na legkich verbljudach vsadniki buděm (Is.30:16). Gospoď že govorit črez Proroka, čto oni, kak i otcy ich, podvergnutsja nakazaniju, i sami, i koni ich izrinuty budut iz zemli svojej. Ja sdělal, čto smrad gnilosti vašej vošel v usta vaši. Bog govorit o grobach v pustyně, i o poražennych tam. Tak smradom gnilosti ich povejet na lica tem, kotorye pojdut s nimi vo Jegipet.
13. Tvorjaj utro mglu. Smysl slov sich takov: Gospoď pobuždaet Izrailťjan pokajaťsja. Ibo Sozidajaj vetry i Povelevajuščij im duť i utichať, Povelevajuščij goram, tak čto oni trjasutsja, Vozveščajaj slavu Svoju v čelovecech, - sej Bog obratit dlja tebja zarju vo mglu. On voschodit na vysokaja zemli, to jesť na prach zemnoj, popiraet i vysokoje i uničižennoje, Gospoď Vseděržitel ima Jemu. Takoje opredělenije, govorit Prorok, izrečeno na nich Gospodom Vseděržitelem, i ispolněno v javlenii Gospoda našego. On jesť veličestvennaja zarja, svetom Svoim osijavšaja vsju tvar. No Iuděi zarju siju obratili dlja sebja v glubokuju mglu, i ně poznali Christa. I sije bylo velikim dlja nich nakazanijem. On jesť Gospoď Vseděržitel, voschoďaj na vysokaja zemli: On - Vladyka vselennoj - snisšel k bednym jazyčnikam, s nimi chodil, čtoby vozdvignuť ich iz pracha, i posadiť s kňazmi naroda Svojego, s Avraamom, Isaakom i Iakovom, Iudějev že izgnal von.
5
1. Dom izrailev paděsja, i k tomu ně priložit vostati. Palo carstvo izrailskoje, i nět vosstavljajuščego; potomu čto carstva děržatsja voinskimi silami, a ich tam nět.3. Poněže iz grada, iz něgo že ischoždaše tysjašča, ně ostanětsja v něm sta.
6. Vzyščite Gospoda i poživete. Vzyščite měňa, Spasitelja vašego, i buděte živy.
8. Oni ostavili Togo, Kto sotvoril Arktura i Oriona, i služili bogam dostojnym oměrzenija, kak skazano u Ijeremii: bozi, iže něbese i zemli ně sotvoriša, da pogibnut (Ijer.10:11). Obraščajaj vo utro seň směrtnuju, ili tesnotu v svobodu, ili plač v radosť.
9. Kto němoščnomu daet vladyčestvo nad krepkim, i uničižennago prevoznosit nad vysokim, to jesť Jezekiju i uničižennyj i smirennyj narod jego prevoznosit nad assirijskim carem vysokoměrnym i gordym.
11. Domy ukrašeny sogradiste, i ně vselitesja v nich. V ukrašennych domach, kotorye dlja svojego udovolstvija soorudili vy sebe samim, ně buděte obitať vy za něčestije vaše; potomu čto porogi ich ně blagosloveny stopami bednych. Prorok govorit eto kňazjam naroda za pritesněnija bednych. To že povtorjaet im, kogda govorit:
13. sego radi smysljaj v to vrema premolčit; osvobodit sebja ot sažděnija i sozidanija, priobretet že dušu svoju pokajanijem, i nazdast sebja milostyňami.
14. Vzyščite dobra, i budět Gospoď s vami. Čtoby ně govorili: Bogu něnavisten mir. Prorok vzyvaet: vozljubite dobro, i Gospoď budět s vami. I ješče, čtoby ně povtorjalos to že, čto govorili v nasměšku Prorokam: da približitsja i da priidět sovet Svjatago (Is.5:19): gdě gněv, kotorym ugrožali? Amos prisovokupljaet:
18. uvy ljute želajuščim dně Gospodňa - govorjaščim: naprasny ugrozy Prorokov, slovo ně ispolňaetsja na děle!
20. I děň Gospoděň tma, a ně svet, potomu čto v děň sej bedstvija, kakich vy ně ožidali, vstreťjat vas za veselje vašich prazdnikov,
21. jaže otvergoch, i ně oboňaju žertv, to jesť vina vozlijanij vašich.
23. Otstavi ot Měně glas pesněj tvoich. Pojeliku Iuděi otrinuli žertvy i prazdniki Gospodni; to Bog otvergaet pesnopenija ich pri prazdněstvach. Choču, govorit, čtoby umolk glas pesnopenij, potomu čto vy s simi pesnopenijami provodite prazdniki idolov vašich.
25. Egda zakolenija i treby priněsoste Mi v pustyni let četyreděsjať? Gospoď sim daet razuměť, čto ně za žertvy ich rastočal im blaga v pustyně. Daže ně byli vy i blagodarny Mně za eto, no,
26. vosprijaste skiniju Molochovu, i skiniju idola vašego Chiuna. Podjach vas jako na krilech orlich (Isch.19:4), i putevodilo vas oblako, voschodivšeje ot skinii Mojej; a vy vměsto skinii Mojej ustroili sebe skiniju Molochovu, a za stolp ogněnnyj sdělali sebe zvezdu boga vašego, i pokloňalis jej.
27. Preselju vy daleje Damaska. Teper ně budu perenosiť vas ot stana do stana, kak v pustyně, no preselju daleje Damaska. Pojeliku Damask byl dlja nich domom naděždy: to Gospoď govorit, čto pereselit daleje sego doma naděždy, perenosja podobno pyli, gonimoj vetrom.
6
1. Ljute uničižajuščim Siona, i upovajuščim na goru Samarijskuju, to jesť na kapišče idolskoje, kotoroje bylo sooruženo i slavilos v Samarii. Izrailťjaně uničižali javnye blagodějanija, javljaemye im vo gradě Božijem - Sioně, upovali že na steny i na slavnye kapišča samarijskije. Gore razsevajuščim kňazej narodnych i preseljajuščim k sebe synov Izralevych! V grečeskom perevodě skazano: obimajuščim načatki jazykov; a po jevrejskomu tekstu čitaetsja: iměnujuščim sebja kňazjami jazykov, a ně kňazjami naroda Svojego.2. Mimoidite Chalanu vsi, i vidite, i prejdite ottudu vo Jemaf velikij, i snidite ottudu v Gef inopleměnnikov. Kak by posměvajas nad simi gorodami, Prorok govorit: smotrite i urazumějte; oni pogibli ně potomu, čto ně iměli zaščity, no potomu, čto ně vospomanuli iměni Gospodňa. I obraščajas k Izrailťjanam prodolžaet: ně maločislennosť vaša i ně skudosť dostojanija vašego pogubili vas, no pričinoju gibeli vašej množestvo něčestivych děl vašich, kak i te goroda pogibli ně potomu, čto preděly ich byli ně bolše vašich preděl.
4. Spjaščii na odrech ot kostej slonovych, i laskoserdstvujuščii na posteljach svoich. Prorok opisyvaet besstydnoje slastoljubije ich; ibo takovy byli grechi ich.
5. Kak David, kotoryj po vnušeniju Ducha udarjal v struny, izmyšljajut oni sebe muzykalnyja orudija, čtob v upojenii igrať na svoich cevnicach.
6. Pijuščii proceženoje vino, i ně stradachu ničesože v sokrušenii Iosife; potomu čto jedinstvennoje ich popečenije o zabavach; ob etom oni zaboťjatsja, a ně choťjat podumať o pleněnii Iosifa. I v inom ješče smysle Prorok ukorjaet ich za žadnosť k udovolstvijam, a iměnno, čto, predavajas zabavam, ně trogajutsja sokrušenijem bednych, kotorych predstavljaet pod obrazom Iosifa, potomu čto i on terpel ot braťjev svoich, kak ot nich terpjat bednye. I ješče pod obrazom pijuščich procežennoje vino razumějutsja te, kotorye postigli silu božestvennych Pisanij, no ně zaboťjatsja o predotvraščenii ot gibeli ljuděj prostych. Voni že pervyja suť duchovnye nastavlenija tech, kotorye, choťja svedušči v Pisanii, no prebyvajut v rabstve grechu, i sami ně ispolňajut togo, čemu učat drugich.
9. I budět ašče ostanutsja děsjať mužej vo jedinom domu, umrut. Ostanutsja že pravedniki, kotorye vyněsut kosti iz domu.
11. I pobijet Gospoď dom velikij tolčenijem, to jesť vysokij dom, kotorym gordilsja Izrail; i dom malyj razseděnijem, t.e. dom Rasina - Damask, potomu čto otvedět ich v plen.
12. Ašče poženut v kaměnijach koni, i povlekut po kamňam plug. To jesť kak koni ně mogut bežať po utesam, tak i jazyčniki ně mogli by odoleť Izrailťjan; i kak kamni ně ustupajut plugu zemledělca, tak Jevrei ně pali by ot měča Sirijan.
13. No jako obratiste sud na goresť, i pravdu v polyň: veseljaščiisja ni o jedinom slove, to jesť ob idolach i o Rasině, - sej golovně dymaščejsja (Is.7:4); i glagoljuščii: ně krepostiju li našeju vzjali my gorod? razve ně sami my sobrali vojsko i děňgi? razve ně svojeju siloju pokorili sebe gorod?
14. Tem že se Az vozdvignu na vy domě Izrailev jazyk, glagolet Gospoď Bog sil, to jesť na oba carstva izrailskije vozdvignu Assirijan i Vaviloňan. I sokrušat vas ot vchoda do vodoteči pustynnoj. Eto dva preděla izrailskije, severnyj i južnyj. Tak, Bog žezlom Svoim sokrušit rogi, to jesť glavy vragov Svoich, upovavšich na kreposť svoju. I On ugrožaet, čto narod, kotoryj pri pomošči Božijej, poražal i sokrušal narody jazyčeskije, sam budět sokrušen jazyčnikami, kogda za grechi jego ostavit jego Bog. Sije otnositsja takže i k diavolu, kotorogo glava sokrušena krestom.
7
1. Sice pokaza Mi Gospoď Bog, i se priplod pružij pri pojavlenii pozdněj travy. Takovy iměnno byli Izrailťjaně dlja naroda, kotoryj napal na nich vo dni Fulbelocha 3, carja assirijskogo; iměnno, to že, čto pozdňaja trava dlja saranči. A pozdňaja trava byla posle senokosa carskogo; to jesť posle togo, kak, po prikazaniju carskomu, trava byla skošena na lugach, oni stali proizraščať novuju travu. Sarančoju že nazyvaet Prorok Assirijan, potomu čto oni chodili po zemljam izrailskim, zachvatyvaja boleje imuščestva ich, sobrannye grabitelstvom, něželi ich samich; počemu bedstvije sije i otvraščeno daňju v tysjaču talantov. Ibo i saranča istrebljaet ně ljuděj, a travu i rastenija.4. I se prizva prju vo ogni Gospoď Bog. Prorok govorit, čto, po molitve jego, Bog otvratil prežněje bedstvije, potomu čto dlja maločislennogo naroda bylo ono něvynosimo; a teper uděrživaet i ogoň, opustošajuščij zemli Izrailťjan, uděrživaet Feglafelaasara, carja assirijskogo, kotoryj prišel s mnogočislennym vojskom, i upodobljalsja vsepojadajuščemu ogňu.
7. Se Gospoď stojaj na ogradě adamantove, i v ruce Jego adamant. Stojaj, to jesť stoit On za istinu, opreděljaet i vozveščaet istinu. Adamant jesť car assirijskij Salmanassar, kotoryj otvel v plen Izrailťjan i razoril Samariju.
9. Potrebjatsja trebišča směcha, i treby. Feglafelaasar i Salmanassar, cari assirijskije, razrušat kapišča izrailskije; istrebjat žertvy i dostojnoje směcha služenija idolam. I vostanu na dom Ijerovoaml so oružijem. Prestol carstva izrailskogo nazyvaet Prorok Ijerovoamlim, potomu čto Ijerovoamom položeno načalo semu carstvu, prodolžavšemusja i pri jego prejemnikach.
14. I otvešča Amos, i reče ko Amasii. Amasija, žrec vefilskij, viďa, čto car otložil naměrenije ubiť Amosa, govorit Proroku: otidi vo Iuděju
12. , tam v nagradu za tvoje proročestvo dadut chleb ustam tvoim. Ibo znal Amasija, čto v Iuděi uvažajutsja Proroki. Amos otvečaet i govorit Amasii: ně prorok az, no pastyr bech; jagodičija obiraja. Tak govorit Prorok, čtuščij Boga svojego, žrecu, raschiščajuščemu kapišča svoich bogov: ně učilsja ja etomu, potomu čto pastyr bech, jagodičija obiraja, čtoby pitaťsja imi, i privyk k pišče, kakuju legko nachodit vsjakij.
17. Žena tvoja vo gradě sobludit; to jesť pred glazami vsego naroda tvojego. Ibo ty pričinoju tomu, čto sinagoga ostavila svojego Sozdatelja i sobludila pred Nim. Synove že tvoi oružijem padut: potomu čto, otvlekaja synov Božiich k idolam svoim, predal ty ich měču čuždych narodov. I zemlja tvoja užem izměritsja, potomu čto ty proizvel razdělenije v narodě svojem, vveďa čuždoje bogopočtenije. I ty na zemli něčistej skončaešisja, potomu čto měrzskim idolosluženijem podverg směrti tech, kotorye byli živy.
8
1. Pokaza mi Gospoď poslednij koněc, to jesť rassejanije i istreblenije, kakije Izrailťjaně poterpeli ot Assirijan vo dni Jezekii.4. Slyšite sije prezirajuščeje niščich ot zemli. Gore tem, kotorye prezirajut niščich i govorjat:
5. kogda prejdět měsjac, i prodamy pšenicu, i sotvorim ves něpraveděn.
6. I priťjažem ubogija srebrom. Oni vinovny byli i v tom, čto, prodavaja chorošuju pšenicu, uměňšali měru, i v tom, čto za chorošuju pšenicu davali prach s gumna, v oboich že slučajach obižali bednych. I priťjažem ubogija srebrom, to jesť oni ili darom brali děňgi s ubogich, kogda, smětaja prach s gumna i směšav s pšeniceju, prodavali eto; ili, vzjav bednych v rabstvo za kusok chleba, ně davali im ni chleba ni děněg. I niščago za sapogi, t.e. za samuju děševuju cenu, v tom že smysle, v kakom, po skazannomu vyše, Tirjaně otdavali otrokov v nagradu bludnicam (Ioil.3:3). Ili prorok razumějet, čto bednye ot goloda sami sebja predavali v rabstvo.
8. I vzydět jako reka skončanije jeja, i jakože reka jegipetskaja; vpročem, ně kak reka jegipetskaja, kogda pribyvaet ona dlja plodonosnogo orošenija, čtoby izbaviť žitelej zemli ot golodnoj směrti: naprotiv togo, pridut Assirijaně, podobno Nilu, črez měru razlivšemu, izgoňat i prinuďat ich vyjti iz zemli svojej.
9. I sdělaju, čto zajdět solnce v poludně, to jesť v tot děň, kogda pridut na vas Assirijaně, i otvedut vas v plen. I pomraču zemlju v děň svetlyj, to jesť, vo vrema vašego preselenija. V tainstvennom smysle možno razuměť sije o toj ťmě, kakaja vocarjalas v děň stradanija Gospodňa. Ibo v etot děň solnce zašlo v poludně, i ostavil Izrailja svet blagodati za to, čto voznaměrilis i děrznuli velikoje Solnce ugasiť na kreste. I pojeliku ně voschoteli oni ozariťsja učenijem Jego v děň svetlyj, v kotoryj črez Ioanna i črez drugich Apostolov vossijalo im blagovestvovanije žizni; to vocarilas nad nimi ťma něveděnija.
10. I na vsjaku glavu ich pleš, vo vrema ich tesnoty. I položu jego jako žalosť ljubimago, v děň pleněnija ich.
11. I poslju glad na zemlju, ně glad chleba, no glad slyšanija slova Gospodňa. Prorok predskazyvaet Iudějam, čto ně budět u nich Proroka, kotoryj by, kak byvalo preždě, vozveščal im slovesa i glagoly Gospodni.
9
1. Viděch Gospoda stojašča na žertvennice, to jesť Christa, stojaščego na stenach cerkovnych, i ně stojaščego tolko, no i děržaščego Cerkov v ruke Svojej po skazannomu: na dlani ruk Moich položil Ja tebja (Is.49:16). I reče: porazi vereju, to jesť gumno, i pokolebljutsja preddverija ot goloda. Sim Prorok ukazyvaet na tot glad i na tu žaždu prijať jevangelskoje učenije žizni o Christe, kakije svojstvenny uverovavšim. V tainstvennom smysle verejeju nazyvaet on ploť Christovu, a preddverijami - sostav ploti; potomu čto sostav ploti Christovoj pokolebalsja ot jestestvennych stradanij, kakije preterpel Christos.6. Sotvorjajaj na něbe vse gornije sily, Angelov i chranitelej.
7. Se izvedoch inopleměnniki iz Kappadokii. Beli chvalites isšestvijem svoim iz Jegipta, i ně proslavljaete za sije Měňa; to znajte, čto Ja i Filistimljan izvel iz Kappadokii, i Sirjany iz Kira, to jesť, iz Charrasa, ili Charana.
8. Se oči Gospoda Boga na carstvo grešnych. Kak narody sii byli rassejany i istrebleny za grechi ich; tak i vy, podobnye im v něčestii, buděte iměť podobnyj koněc. Vpročem, ně sokrušu Iakova, kak sokrušil narody sii; no pridět děň, kogda
11. vozstavlju skiniju Davidovu padšuju, i vozgraždu padšaja jeja, i raskopanaja vozstavlju. Proobrazovatelno ispolnilos sije vo vrema vozvraščenija Iudějev iz plena, a istina soveršilas vo dni raspjatija. Skinijeju Davidovoju Prorok nazyvaet ves rod čelovečeskij, kotoryj nizložen byl prestuplenijem zapovedi, i kotoryj vosstavil ot paděnija Christos. On vozvratil nam pogublennuju nami žizň, i sverch togo, stradanijem i směrťju za nas, daroval nam něskončaemoje carstvo. I vozgraždu ju, jakože dnije veka; - ju, to jesť Cerkov, kotoruju iskupil Christos Svojeju krovju - eto sonm uverovavšich vo Christa. Jego vossozdal Christos, vozdvig ot paděnija, i vozvraščaet jemu žizň, kakaja dana byla pervonačalno, v nastojaščem veke v vidě zaloga, v buduščem že - vo vsej polnote.
13. I postignět žatva, obimanije vinograda, i sozrejet grozdije v sejatvu. Sije skazano o vreměnach Zorovavelja. V glubokom že duchovnom smysle označaet božestvennye blaga i něbesnye darovanija, nisposlannye nam po voskresenii Christovom. I iskapajut gory sladosť. Gorami nazyvaet Prorok učitelej iudějskich, kotorye, po vozvraščenii iz plena vo dni Zorovavelja, istočali narodu sladosť učenija zakona. I ješče, gorami iměnujet zděs Cerkvi, a sladosťju - prepodavaemoje v nich učenije. I cholmi uslaďatsja. Eto svjatye obiteli i otšelničeskije peščery bogočtecov, kotorye procvetajut v gorach, upražňajas v slavoslovii.
14. V smysle že istoričeskom Prorok cholmami nazyvaet kňazej jevrejskogo naroda, o kotorych govorit: i vozgraďat grady razorennyja. Te goroda, kotorye byli razoreny vragami ich, Assirijanami i Vaviloňanami, vozgraďat oni, po vozvraščenii. I nasaďat vertogrady, kotorye istrebleny byli vragami.
15. I nasaždu ja, i ně istorgnutsja k tomu ot zemli svojeja vo vse prodolženije semiděsjati sedmin pokoja.
Priměčanija
1 Zděs razumějetsja jazyčeskoje počitanije Astarty, ili luny (Ijer.7:16-19).2 Beth-eden dom sladosti.
3 Razumějetsja zděs Fula (4Car.15:19), kak vidno sije iz posledujuščich slov istolkovatelja.
Svjatoj Jefrem Sirin. Tvorenija. T.6. Reprintnoje izdanije. - M.: Izdatelstvo "Otčij dom", 1995, s.121-139. // Tvorenija iže vo svjatych Otca našego Jefrema Sirina. Pisanija duchovno-nravstvennye. - Sergijev Posad. Tipografija Sv.-Tr. Sergijevoj Lavry, 1901.
Original elektronnogo teksta raspoložen na sajte pagez.ru