Prepodobnyj Jefrem Sirin. Tolkovanije na knigu Vtorozakonije

1

1. Sija slovesa, jaže glagola Moisej sonmu Izrailevu, ob onu stranu Iordana, v pustyni na ravnině bliz čermnago morja, měždu Faranom i Tofolom, i Lovonom, i Asirofom i Dizagavom. Čto bylo po časťjam pisano v trech knigach, to teper Moisej sovokupljaet i izlagaet v porjadke v odnoj knige Vtorozakonija. Lenivye mogli otgovarivaťsja trudnosťju otyskivať zakony, i dlja priležnych otyskivanije onych bylo by utomitelno; posemu, Moisej, sobral ich iz trech knig v odnu, čtoby želajuščije znať zakony bez truda izvlekali dlja sebja polzu. Zakon že daetsja Jevrejam dvukratno. Pojeliku zakon, dannyj v pervyj raz, utratili oni, poklonivšis telcu: to dan im sej vtoroj zakon. No jesli by poslušali oni, i sochranili zakon pervyj; to ně bylo by nuždy vo vtorom. Pritom, vse slyšavšije pervyj zakon, po soveršivšemusja nad nimi opreděleniju suda, ně byli uže v živych, kogda dan vtoroj zakon.
2. Edinonaděsjati dněj puť ot Chorta do gory Seir. Vtoroj zakon izrečen i izjasněn posle odinnadcati dněj puti ot Choriva do gory Seir.
V sem skryvaetsja tajna, čto v jedinonaděsjatyj čas izšel Jemmanuil, vzyskať zabludšijesja narody, i naučil ich zapoveďam novogo zaveta. Měždu Faranom, Tofolom, Lovonom, Asirofom, Dizagavom. Měst sich pjať, i sim ukazyvaetsja tajna pjatogo veka, pod kotorym pritočno razumějetsja vrema prišestvija Gospoda našego, podobno tomu, kak, po skazannomu v pričte, ischodil on nanimať dělatelej v vertograd Svoj utrom, v tretij, šestoj, děvjatyj i jedinonaděsjatyj čas (Mf.20:1-6).
13. Izberite sebe muži mudry,
15. tysjaščenačalniki, i stonačalniki, i pjaťděsjatonačalniki, i děsjatonačalniki. Tysjaščenačalnikami iměnujutsja Apostoly, stonačalnikami - Proroki, pjaťděsjatonačalnikami - učiteli, děsjatonačalnikami - istolkovateli. V inom smysle, tysjaščenačalniki označajut ně tolko verchovnoje Božestvo, no i Prestolov i Gospodstvija, stonačalniki - Archangelov, Načala i Vlasti, pjaťděsjatonačalniki - Angelov, Sily, Cheruvimom i Serafimov, děsjatonačalniki - Apostolov, Prorokov, učitelej. Pervyj smysl otnositsja k Cerkvi vidimoj, a vtoroj - k Cerkvi umosozercaemoj. Ibo v vidimoj Cerkvi voplotivšijsja Jemmanuil postavil tysjaščenačalnikov, stonačalnikov, pjaťděsjatonačalnikov i proč.
22. Poslem muži pred nami, da sogljadajut nam zemlju. Pojeliku že sogljadatai prišli, no vy ně choteli viděť plodov zemli, i slušať Chaleva i Iisusa; to preogorčili sim Gospoda, i takovo bylo slovo ust Jego:
38. Iisusa syna Navina, iže stoit pred toboju, sego ukrepi, jako sej dast zemlju v nasledije Izrailju. Bog uničižil Moiseja tem, čto ně jemu dal vvesti Jevrejev v obetovannuju zemlju; no i vozvysil jego tem, čto Iisusa, kotoromu daet preimuščestvo pred Moisejem, postavljaet pred nim kak by služitelem. Ibo Moisej, kak bolšij Iisusa, dolžen byl ukrepiť jego.

2

4. Ljuděm zapovežď, i skaži: vy projděte skvoze preděly bratii vašeja, synov Isavovych, i osteregajtes vsjačeski.
5. Ně sotvorite s nimi rati: ně dam bo vam ot zemli ich. Ně popušču vam sdělať zla synam Isavovym i otňať u nich nasledije ich. Sije bylo by i něspravedlivo i bespolezno; potomu čto Gospoď dlja nich otňal zemlju siju u Chorrejev, i im ně otdal.
12. V Seire žili preždě Chorrei, no synove Isavovy ovladěli imi. Tože skazal nam Gospoď o nasledii synov Lotovych (Moaviťjan), i povelel ně dělať im vreda; potomu čto Gospoď dal im nasledije, kak nam dal v nasledije zemlju Chananějev. Tože skazal nam Gospoď o nasledii synov Ammonovych; potomu čto Gospoď otňal zemlju ich u ispolinov, i otdal im v nasledije. Dal že nam zemlju carja Siona; ně potomu čto vozněnaviděl Siona, no potomu čto on bez pričiny dělal zlo synam Lotovym. Kak otmščeno Jegipťjanam, kotorye nam dělali zlo; tak rukami našimi otmščeno Ammorejam, kotorye dělali zlo synam Lotovym.
30. I ně voschote Sion car Jesevoň da projděm, jako ožestoči Gospoď Bog tvoj duch jego. Jesli skazano, čto Gospoď ožestočil serdce Sionovo, kak ožestočil i serdce Faraonovo: to ožestočil spravedlivo; potomu čto Sion tak že dělal zlo, kak i Faraon; a za sije i istreblen podobno Faraonu. Tak že točno istreblen i Og; potomu čto vo vsem podoben byl Sionu.

3

4. Šesťděsjat gradov, vsja preděly Argova,
5. grady otkrytye mnogi zelo. Šesťděsjat gorodov, v kotorych carstvoval Og, izobražajut tajnu šestiděsjati rodov, nad kotorymi carstvovala směrť, ot Adama do prišestvija Jemmanuilova. Ot Adama do Avraama dvadcať rodov; ot Avraama do Raspjatogo sorok rodov, za isključenijem rodov, sčitaemych po zakonu užičestva i upominaemych tolko u Luki. Šesťděsjat rodov služat ješče obrazom šestiděsjati caric u Solomona (Pesn.6:7) i šestiděsjati silnych, okružavšich odr Solomoň (Pesn.3:7).

4

26. Zasvidětelstvuju vam dněs něbesem i zemleju, jako paguboju pogibněte vskore, jesli vstupite v sodružestvo s jazyčeskimi narodami. Poetomu, ně zaključaj dogovorov s narodami jazyčeskimi; ibo oni ně pokajalis, choťja i obeščali tebe eto; a měždu tem končilis uže četyresta let ispytanija, kotorye dany im byli na pokajanije. Itak, znajte, čto pogibajut oni po pravdě. I o vas samich svidětelstvuju zděs, čto, jesli obratites k dělam ich, to paguboju pogibněte. Pogibněte vy tak že, kak i narody sii, kotorych Gospoď pogubil pred vami.

7

5. Trebišča ich da razsyplete, i stolpy ich da sokrušite, i dubravy ich da posečete. Povelevaet razoriť žertvenniki ložnych bogov, sokrušiť idolov, poseč ich dubravy, čtoby narod, predannyj idolopoklonstvu, smotrja na krasotu děrev i izvajanij, ně podumal, čto v nich jesť kakaja-libo sila.
9. I da uvesi, jako Gospoď Bog tvoj, sej Bog vernyj, chraňaj zavet Svoj, i milosť ljubjaščim Jego v tysjašči rodov, ili v tom smysle, čto synam vozdaet obetovannoje otcam ich, po skazannomu: v četvertom rodě vozvraťjatsja semo (Byt.15:16), ili v tom, čto Bog do tysjači rodov prostiraet blagosť Svoju na otdalennych potomkov radi blagočestivych otcov, po skazannomu: spasu Ijerusalim Měně radi i Davida radi raba Mojego (4Car.19:34).
10. Vozdajaj něnaviďaščim Jego v žizni ich, potrebiti ja, i ně umědlit, vo-pervych, čtoby ně umnožilos čislo grechov ich, i vo-vtorych, čtoby ně poslužili oni chudym priměrom dlja naroda svojego i dlja synov svoich, i nakoněc, čtoby ich istreblenije obratilos v polzu drugim, kotorye ně choteli izvleč sebe polzy iz dobrych děl. Vozdajaj něnaviďaščim Jego v žizni ich. Sije govoritsja ně o zděšněj tolko žizni, no i o žizni buduščej po voskresenii, kogda grešniki predany budut mučeniju.
12. Sochranit Gospoď Bog tvoj tebe zavet i milosť, jakože kljatsja otcem vašim,
13. i blagoslovit ťja. Vozljubil Gospoď otcov za dobrye děla ich, i ostavšejesja posle nich sema izbral iz vsech narodov, predosteregal synov ich, zapovedyval im byť blagočestivymi. No jesli ně budut oni blagočestivy, to, dlja ispravlenija ich, predast ich v plen. Kogda že i tem ně vrazumatsja oni; togda otrinět ich za něverije ich, kak otrinul prezrevšije Jego narody za idolosluženije.

8

3. I napita ťja mannoju; jejaže ty ně uveděl jesi, ni otcy tvoi. Mannoju nazyvaet zděs ploť Gospoda našego.
4. Rizy tvoja ně obetšaša na tebe. Rizy izobražajut nam dary Svjatogo Ducha, podavaemye v kreščenii.
7. Gospoď Bog tvoj vvedět ťja v zemlju blaguju,
9. v zemlju, v nějže kaměnije železno, eto zemlja Margas. I ot gor jeja iskopaeši měď, t.e. iz gor zemli palestinskoj, izobilujuščich železom i měďju.

9

9. Voschoďašču mně na goru, prebych v gore četyreděsjať dněj i četyreděsjať noščej: chleba ně jadoch i vody ně pich. Moisej postilsja tri četyreděsjatnicy; v pervyj raz, kogda prijal zakon; vo vtoroj, kogda molilsja za narod; v tretij, kogda molilsja za Aarona. Ibo v jevrejskom tekste slovo: molilsja ravnoznačitelno slovu: postilsja.

12

23. Vonmite krepce, ježe ně jasti krove: krov bo jesť duša, to jesť ně děrzaj issledovať jestestvo Božije, Kotoroje jesť svet, i duša, i žizň vsech razumnych suščestv.

13

1. Ašče vostanět v vas Prorok, ili viďaj sonije:
3. iskušaja iskušaet ťja Gospoď, ježe uveděti, ašče ljubite Jego. Jesli iskušaet tebja ili prorokom, kotoryj izrekaet slovo, ili i prorokom, kotoryj rukoju svojeju tvorit znaměnije; to ně vnimaj ubežděnijam jego, služiť bogam inym.

14

1. Da ně narezujetesja, i ně vozložite pleši měždu očima vašima nad měrtvym. Povelevaet i postanovljaet zakonom, na telach svoich ně dělať jedkimi sostavami něizgladimych načertanij, podobno tomu, kak dělajut Jegipťjaně, na telach svoich načertyvaja něizgladimye izobraženija bogov svoich. Plešiju nazyvaet to sostojanije duši, kogda predaetsja ona strasťjam i uměrščvljaetsja směrtnymi grechami.
4. Sija skoty jadite: telca, agnca, kozla,
5. eleňa, sernu, bujvola, zubrja i pročaja. Pod simi životnymi razumějet tech, kotorye samym dělom ispolňajut, čto predpriňali dobrogo, u kotorych usta polny slavoslovija Božija, počemu i nazyvajutsja otrygajuščimi žvanije, i kotorye soveršenny v dělanii pravdy i ljubjat pravdu, počemu i nazyvajutsja razdvojajuščimi kopyta.
7. Verbljuda, zajaca, krolika: jako otrygajut žvanije sii, no kopyt ně razdvojajut, sich da ně sněste. Pod obrazom otrygajuščich žvanije, no ně razdvojajuščich kopyt, razumějet tech, kotorye Boga ispovedujut veděti, a děly otměščutsja Jego (Tit.1:16). A pod obrazom životnych, kotorye
9. kopyta razdvojajut, no ně otrygajut žvanija, razumějutsja te, kotorye predstavljajutsja bljustiteljami posta i blagogovejnymi, no vměste i jeretiki.
9. Ot vsech, jaže v vodě, im že suť perije i češuja, jadite. Sim označajutsja te, kotorye, okrylivšis v kreščenii, dobrym žitijem vosparjajut k obščeniju s suščestvami duchovnymi. Děla pravednye dlja nich tože, čto dlja živuščich v vodě češuja. A pogrjazajuščije v pochoťjach, i upokojevajuščijesja vo glubině strastej, podobny gadam i rybam,
10. imže něsť perija, ni češui. Po oťjagoteniju ploti svojej ně iznikajut oni iz glubiny i tiny.
11. Čistymi pticami, kotorych zakon povelevaet jesť, tainstvenno iměnujutsja te, kotorye, po ljubvi k něbesnomu, myslju svojeju vosparjajut v vysotu, i čtoby ně nizrinuťsja v bezdnu, bez pytlivosti prijemljut darujemoje svyše.
12. Vsjakuju pticu, kotoraja něčista, ně ješte, a iměnno:
13. orla, grifa, orla morskago s porodoju ich,
14. strausa, jastreba, sovy, rybolova, pelikana, syča, lebeďa, popugaja, aista, sokola s porodoju ich, vdoda, pavlina. Pervych trech rodov pticy, letajuščije vysoko, služat obrazom pytlivych issledovatelej i jeretikov, kotorye otměščutsja ot duchovnoj trapezy za svoje pytlivoje issledovanije něissledimogo.
Straus izobražaet tech, kotorye izvraščajut slovo Pisanija, i tolkujut, povreždaja smysl onogo. Kak ptica sija, pogloščaja kuski i oblomki železa, istončevaet ich v svojem želudke, poka ně obraťjatsja oni v pomět; tak i sii tolkovateli, po němoščnomu izvoleniju duši svojej, izvraščajut slovo učenija i stracha Božija, i otricajutsja sily jego.
Jastreb izobražaet tech, kotorye soblazňajut i uměrščvljajut duši ljuděj prostych. Sova jesť obraz preljubodějev i tatej. Ptica sija letaet nočju; tak i preljuboděi ljubjat ťmu. Pelikan i syč izobražajut soboju obolstitelej i ljuděj lživych.
Rybolov služit obrazom togo, kto privlekaet k sebe novokreščennych, i daet vkusiť im učenija čuždogo, a tem gubit ich.
Lebeď i popugaj izobražajut soboju pustoslovov, sujeslovjaščich bez rassužděnija. Ptica sija napadaet na gadov, živuščich v městach něčistych, i imi pitaetsja, ljubit pustyňu, i vo vsjakoje vrema ně umolkaja izdaet golos.
Aist i sokol služat obrazom ljuděj, kotorye v mysli svojej presyščajutsja něčistotoju strastej i měrzosťju měrtvych děl.
Vdod jesť obraz ljuděj, kotorye priležno zanimajutsja učenijami jazyčeskimi, s userdijem provoďat noči v čtenii zlovrednych inoskazanij i měrzkich ellinskich povestvovanij, a ně pomyšljajut o mire, kakoj daet učenije Raspjatogo.
Pavlin izobražaet, ili něvozděržnych bludnikov, ili ljubitelej narjadnych oděžd.
23. Da ně svariši kozlenka v mlece materi jego. Kozlenok jesť obraz grešnika; mater jego - zablužděnije jego. Kogda prichodit on v učilišče istiny, - něprilično jemu zakosněvať v prežnich navykach. Inače, kozlenok jesť obraz sataninskogo pomyšlenija; mater jego - duša dolžna uměrtviť jego v pervuju že noč, i ně dozvoljať jemu pitaťsja čistym duševnym mlekom.

15

7. Da ně otvratiši serdca tvojego, niže sožměši ruki tvojeja pred bratom tvoim. V sich slovach tem, komu vvereno slovo učenija, povelevaetsja ně prevoznosiťsja pred něveždami i prostoljudinami, no s smirenijem učiť vsjakogo i skolko komu nužno, soobščať prijatogo im slova učenija.
Niže sožměši ruki tvojeja pred bratom tvoim trebujuščim, to jesť, jesli ty bogat, podavaj milostyňu; jesli zdorov, služi; jesli praveděn, terpi; jesli krepok, něsi na sebe němošči němoščnych.

16

21. Da ně nasadiši sebe dubravy i vsjakago dreva bliz oltarja. U jazyčnikov byl obyčaj, pod vsjakim vetvistym děrevom, i vo vsjakoj krasivoj dubrave sozidať altari i trebišča idolam svoim. Posemu, povelevaetsja ně podražať semu jazyčeskomu obyčaju. Altarem iměnujetsja zděs serdce, a děrevami nazyvajutsja lukavye pomysly; ich-to povelevaetsja iskoreňať i izvergať.

17

16. Car da ně umnožit sebe koněj
17. i žen, i srebra, i zlata. No vse sije sdělal car Solomon.

18

15. Proroka ot bratii tvojeja, jakože měně, vozstavit tebe Gospoď Bog tvoj, togo poslušajte. Choťja v obraze ispolnilos sije na Iisuse, syně Navině, i na drugich
16. po vsemu, jeliko prosil jesi ot Gospoda Boga tvojego v Chorive v děň sobranija; no v dějstvitelnosti ispolnilos sije na Gospodě našem. Ibo ně vosstaval Prorok, podobnyj Moiseju, davšemu zavet i različnye zakony, kromě Gospoda našego, Kotoryj dal novyj zavet, i zakony, vozvoďaščije ljuděj k soveršenstvu.

19

5. Ašče podnimět ruku sekuščij drevo, i spadši sekira s toporišča, ulučit podruga jego, i umret: sej da bežit vo jedin ot gradov ubežišča.
3. Ugotovi puť k gorodam ubežišča, čtoby nětrudno bylo ubežať v nich, ně vstrečalos nikakich k tomu prepjatstvij, i možno bylo preduprediť otmščenije.

20

10. Ašče priiděši ko gradu vojevati naň, vozzoveši ja s mirom.
15. Tako da sotvoriši vsem gradom, iže suť daleče ot tebe; iže ně suť ot gradov tech semi narodov, kotorye prinosjat v žertvu i sožigajut dětej svoich.
18. Da ně naučat tebja tvoriti vsjakija měrzosti svoja, jelika tvoriša bogom svoim.

21

10. Ašče pleniši plen,
11. i uzriši v pleně ženu dobru obličijem, i vozljubiši ju, pojati ju sebe v ženu,
13. v domu tvojem da plačetsja otca svojego i matere svojeja triděsjať dněj. Predpisyvaetsja sije vo-pervych dlja togo, čtoby brak plennicy ně byl v děň jeje setovanija; a vo-vtorych, čtoby predochraniť jeje ot nasilija. Zakon povelevaet mědliť tridcať dněj, čtoby plenivšij ispytal sebja. Ibo, jesli dějstvitelno poželaet iměť jeje ženoju; to vozděržitsja vse to vrema, kakoje naznačeno zakonom. A jesli by pognal on plennicu v samyj děň plena; to sije bylo by tolko po vosplaměněniju pochoti, a ně po ljubvi, i takovomu legko bylo by ostaviť jeje.
15. Ašče budut mužu dve ženy, jedina ot nich ljuba, a drugaja ně ljuba. Žena ljubimaja izobražaet soboju sinagogu, kotoraja v dom Božij vveděna pervaja, kak vozljublennaja, a žena ně ljubimaja jesť dščer jazyčnikov i u něje syn pervorožděnnyj; potomu čto syny Cerkvi suť pervye vo carstvii, i im dana sugubaja časť - učenije Apostolov i Prorokov, po skazannomu v zakoně,
17. čto perveněc dolžen polučiť dvojnuju časť, choťja by on byl synom i něljubimoj ženy, a tolko synom staršim.
18. Ašče komu budět syn ně pokoriv,
19. da izvedut jego otec jego i mati jego,
20. i rekut: slastoljubstvuja pijanstvujet, i vozložat na glavu jego ruki svoi otec i mater jego. Zakon trebujet, čtoby vměste dějstvovali i otec i mater. Ibo něvozmožno, čtoby oba oni ravno byli němiloserdy k synu, i čtoby syn ravno i vpolně ně ljubil i otca i mater.

22

1. Viděv telca brata tvojego, ili ovcu jego zabluždajuščyja na puti, da ně prezriši ja. Zaměčeno, čto, po něnavisti k vragu, čelovek okazyvaet něnavisť svoju i k skotam jego. No, jesli poveleno tebe byť miloserdym k skotam, životnym i pticam; to ně gorazdo li boleje dolžen ty byť miloserd k čeloveku? I jesli za dobro, kakoje sdělaeš telcu i oslu, obeščano dobro tebe samomu; to ně tem li pače vozdano tebe budět dobrom za vsjakoje dobro, okazannoje toboj čeloveku?
6. Ašče ulučiši gnězdo ptičije, i mati, sedit na ptencech, ili jaicech, da ně vozměši jeja so ptency, potomu čto mater, ostavlennaja v živych, možet iměť drugich ptencov. No jesli ostaviš ptencov, vzjav mater ich; to oni umrut zloju směrťju. A jesli vozměš i mater i ptencov; to zemlju svoju lišiš ptic. Zakon predpisyvaet iměť ljubov i k pticam, kakoj že ljubvi trebujet on ot tebja k čeloveku? Pri sem pomni i sije izrečenije: kto ně ljubit ubijcu, tot zabotitsja o blagosostojanii obščestva: i drugoje izrečenije: kto ljubit ubijc, tot obnaruživaet něnavisť svoju k ubitym, i prepjatstvujet blagoděnstviju živych, potomu čto žizň ich ně izbavlena ot stracha.
8. Da sotvoriši ogražděnije na krove domu tvojego. Novyj dom - novoje Jevangelije; ogražděnije - zapovedi Christovy.
11. Da ně oblečešisja v rizu ot lna i volny vkupe tkanu. Zakonodatel chotel, čtoby narod jego i v samoj oděždě dalek byl ot narodov jazyčeskich.
13. Ašče kto pojmět ženu,
14. i vozglagolet na ňu: ně obretoch ju děviceju, i naložit na ňu obličitelnye slovesa; to, jesli žena dějstvitelno vinovna v ljubodějanii, dolžna byť pobita kaměnijem, a jesli obviněnije muža ložno, on dolžen zaplatiť sto siklej serebra. I jesli muž bogat, to, zaplativ sije, podvergaetsja poruganiju; a jesli beděn, to podvergaetsja poruganiju, i daet za sebja zalog. I jesli, po něvozmožnosti otpustiť ot sebja ženu, budět mučiť jeje; to podležit za sije nakazaniju. No čtoby tot, kto ně možet predať ženu směrti po ložnomu obviněniju, ně ubil jeje po něnavisti, dozvoleno davať knigu otpuščenija. Posemu-to Gospoď naš govorit: Moisej po žestoserdiju vašemu povele vam pustiti ženy vaša, razve slovese preljubodějna (Mf.19:8.9).
22. Ašče obrjaščetsja čelovek ležaj s ženoju mužatoju, ubijte oboich vměste,
24. i izmite zloje ot sebe samich. Oba dolžny byť predany směrti, - žena za to, čto otvergla styd, i osobenno za to, čto, iměja muža, poželala drugogo; preljuboděja že za to, čto mog byť ně bludnikom, a mužem svojej ženy. Tak že dolžno predavať směrti i togo, kto prespit s obručennoju děvoju. Ibo měč žaždět krovi togo, kto pjet vodu taťby ot istočnika čuždago (Prit.9:17.38).

23

3. Da ně vnidět Ammanitin i Moavitin vo chram Gospoděň, daže do děsjatago roda:
4. jako najaša na ťja Valaama syna Veorova iz Vafura ot Měsopotamii da ťja proklenět. Obmanščik Valaam, kogda šel v puť, s chitrosťju govoril: slovo, ježe ašče vložit Bog vo usta moja, sije reku (Čisl.22:38). Ammaniťjanin izobražaet soboju jazyčnika, a Moaviťjanin - jeretika.
Ob Idumějanině skazano:
8. v rodě tretijem da vnidět; potomu čto Idumějanin nikogo ně nanimal na pogibel tvoju. Tak že i ob Jegipťjanach skazano: v rodě tretijem da vnidut. Choťja v posledněje vrema pričinili oni vam mnogo zla; no dolžny vy pomniť to dobro, kakoje sdělali vam pri žizni Iosifa. V rodě tretijem da vnidut, to jesť, posle togo, kak ostavjat chudye obyčai otcov svoich. Ibo skazano: posle togo, kak budět u nich tretij rod. I jesli ostavjat jazyčeskije obyčai otcov svoich, to vnidut; a jesli ně ostavjat, to ně vnidut i v děsjatom rodě.
13. Rylec da budět u tebe kromě oružija tvojego, i jegda sjaděši, da iskopaeši im, i pokryeši styděnije tvoje. Rylec označaet seděnije i razuměnije, ili pokajanije i serděčnoje sokrušenije. Duša razumnaja v slezach skryvaet grechi - siju duševnuju něčistotu. Oružijem že iměnujutsja ili zapovedi, ili blagodatnaja sila svjatych tainstv, sostavljajuščich dlja duši něpreodolimoje oružije.
15. Da ně predasi raba gospodinu jego. Jesli kto iz jazyčnikov, napriměr Pers, byl v rabstve u Idumějanina, ně vydavaj jego gospodinu jego. Otsjuda zaimstvoval i Solomon skazannoje im: ně predažď raba v ruce gospodina, da ně kogda prokljanět ťja (Prit.30:10). V smysle duchovnom, možno ponimať sije o diavole i duše, spasajuščejsja ot něgo begstvom.
18. Da ně priněseši mzdy bludniči, niže ceny pesii v dom Gospoda Boga tvojego. Mzda bludniča - post, molitva i milostyňa jeretikov; cena pesija - miloserdije i prinošenija jazyčnikov i Iudějev. Zakonodatel daet sim razuměť, čto obety ich něblagougodny Bogu.
25. Ašče vniděši v vinograd bližňago svojego, da jasi grozdije, jeliko duši tvojej nasytitisja, v sosud že da ně vložiši. Pusť napolnitsja do sytosti črevo tvoje po pričině goloda, no pustym da ostaetsja nědro tvoje; i mysl tvoja da ně vměščaet v sebe obmana.
24. Ašče vniděši na nivu bližňago svojego, sobiraj v ruce svoi klasy, a serpa da ně vozložiši na nivu bližňago. I zděs pusť prostretsja ruka tvoja, po pričině goloda, no ně zanosi serpa; potomu čto sim pokažeš uže alčnosť.

24

1. Ašče kto pojmět ženu, i poživet s něju, potom otpustit jeje, i vyjdět ona iz domu jego,
4. ně vozmožet vozvratiť jeje i vvesti k sebe v dom, vo-pervych, čtoby ně vozbudilos opasenija vo vtorom jeje muže, i tem ně proizveděna byla vzaimnaja vražda měždu pervym i vtorym mužem, a vo-vtorych, čtoby žena, vsledstvije vozbužděnnogo podozrenija, ně byla soveršenno ostavlena, kogda odin ně uděržit jeje u sebja po něnavisti, i drugoj ně vozmět k sebe iz stracha i opasenija.
6. Da ně vozměši v zalog verchněgo i nižněgo žernovnogo kamňa. Nižnim žernovnym kamněm nazyvaet iudějskuju sinagogu, a verchnim - zakon, vposledstvii otňatyj u Iudějev, ili samogo Otca, Vožďa ich, kotoryj kak by nosim byl na učenii Prorokov.
19. Ašče požněši nivu tvoju, i zabuděši snop, da ně vozvratišisja vzjati jego. Sžatyj toboju snop ostav v pišču bednomu, čtoby samomu tebe najti nasyščenije v žatve, toboju sobrannoj.
20. Ašče masličije sobiraeši, ně peresmatrivaj, ně ostalos li čto pozadi tebja. Ně želaj ostaviť masliny svoi bez vsjakogo na nich ploda, čtoby ně ugodno stalo Bogu sodělať ich besplodnymi. Bog povelevaet tebe sobrať mnogoje i ostaviť maloje; i tebe, sobrav mnogoje, nadležit, choťja němnogoje, ostaviť bednomu.

25

7. Ašče ně voschoščet brat muža vozstaviti ima brata svojego vo Izraili,
9. pristupivši žena brata jego k němu, izujet sapog jego, i rečet: sice da sotvorjat čeloveku, iže ně soziždět domu brata svojego.
10. I prozovetsja ima jego vo Izraili, dom izutago iz sapoga. Eto jesť obraz Cerkvi, kotoraja izula duchovnyj sapog naroda jevrejskogo, i otdala onyj synam svoim, pljunula v lico narodu jevrejskomu, potomu čto ně voschotel sozdať domu Jemmanuila, Kotoryj, voplotivšis ot Děvy, sodělalsja bratom synov Iakovlevych. Prozovetsja domom izutago iz sapoga: tak i narod jevrejskij donyně iměnujetsja narodom raspinatelej.
13. Da ně budět vo vlagališči tvojem měrilo i měrilo, velikoje i maloje.
15. Měrilo istinno i pravedno da budět tebe. Měrilami, velikim i malym, iměnujutsja raspoloženije i ljubov iskrennije i vsecelye, takže raspoloženije i ljubov něpolnye i nětverdye. Vlagališčem že nazyvaetsja duša, dlja kotoroj něvměstima stala drugaja ljubov. Pod obrazom dvuch měr predstavleny istina i zablužděnije, ili dva obraza, žizni, odin po istině i duchu, a drugoj po ploti i zablužděniju.

26

2. Da vozměši ot načatka plodov zemli tvojeja, i vložiši v košnicu, i vstav pojděši na město, ježe izberet Gospoď Bog tvoj, prizyvati ima Jego tamo.
4. I vozmět žrec ot ruku tvojeju košnicu,
13. i rečeši: izyskal ja svjataja iz domu mojego; i dach ja levitu, to jesť, priněs ja děsjatinu načatkov i otdal levitam.
14. I ně jadoch v bolezni mojej ot nich; potomu čto ně v čem mně bylo raskaivaťsja, kogda vkušal ja proizveděnija zemli; sperva dal ja děsjatinu, a potom uže vkusil. Ně priněsoch ot nich, kogda byl něčist. Svjat ja byl, kogda priněs děsjatinu. Niže dach ot nich uměršemu. Sim ukazyvaetsja na obyčaj jazyčnikov - ugotovljať trapezy měrtvych.

27

2. Kogda prejděte Iordan, postavte sebe kaměnije veliko, vzjatoje iz Iordana. Izrailju povelevaetsja po perechodě črez Iordan sozdať altar iz celnych kamněj, kotorych ně kasalos železo, i potom obeliť mělom. Altar sej jesť Jemmanuil, prijemljuščij kreščaemych po kreščenii ich. Kamni že izobražajut soboju pleměna i narody, kotorye po kreščenii sozidajutsja v sej altar, i v jediněnii ducha sostavljajut iz sebja jedinoje celoje. Měl ukazyvaet na belye oděždy, v kakije oblekajutsja voschoďaščije ot svjatych vod. A tem, čto kamněj ně kasalos železo, daetsja razuměť, čto sobstvennaja pravednosť kreščaemych jesť ničto.
13. I sii da stanut na kljatvu na gore Geval.
14. I rekut:
15. prokljat čelovek, iže sotvorit izvajanije. V zakoně prokljatija predpostavleny blagoslovenijam, potomu čto soobrazno sije s duchom zakona. Ibo zakon k ispolněniju zapoveděj vedět prinužděnijem. Blagoslovenija že, izrečennye posle prokljatij, suť obraz novych jevangelskich zapoveděj, potomu čto oni k ispolněniju ich vedut ně nasilstvenno, i ně strachom, a ljubovju.

28

3. Blagosloven ty vo gradě. Sim označaetsja sonm synov Cerkvi. Blagosloven ty na sele tvojem. Pod sim razuměj dělanije učenikov Christovych.
4. Blagoslovena isčadija čreva tvojego. Sije tolkuj o porožděnijach svjatych pomyslov. I plody zemli tvojeja. Sije označaet plodonošenije dobrych děl. Stada volov. Sije razuměj ob Apostolach. I pastvy ovec. Sije ukazyvaet na sonm verujuščich v Raspjatogo.
5. Blagoslovenna košnica tvoja. Sim napominaetsja o svjatoj trapeze, i o Ploti, s něje prepodavaemoj. I testo tvoje. Sije razuměj o kvase svjatyni.
6. Blagosloven ty pri všestvii tvojem. Všestvijem nazyvaetsja pristuplenije k učeniju. Blagosloven ty pri isšestvii tvojem. Sije ukazyvaet na vrema uvenčanija posle podviga.
7. Vragi tvoja putem jediněm izydut na ťja, i sedmiju putmi pobežat ot lica tvojego. Razuměj sije o soborišče děmonov, kotorye sovokupno ischoďat na braň, i siloju semi darov Svjatogo Ducha byvajut sokrušeny.
8. Da poslet Gospoď na ťja blagoslovenije v chraniliščach tvoich. Pod chraniliščami razumějetsja dožď učenija cerkovnych učitelej.
12. Da otverzet tebe Gospoď sokrovišče Svoje blagoje, něbo. Sim prepodaetsja učenije o sošestvii Ducha ot Suščestva večnogo. Dast dožď zemli tvojej vo vrema svoje. Sim izobražaetsja otkrovenije tain.
Dasi vzaim jazykom mnogim, ty že ně odolžišisja. Eto - svjatoj narod, v učenii kotorogo imějet nuždu vsjakij, i kotoryj sam ni u kogo ně zaimstvujet, potomu čto ně prekloňaet slucha k učenijam ubogim.
23. Budět něbo nad toboju měďano. Sije i bylo vo dni Ilii. I zemlja železna. I sije bylo vo dni učenika jego. Ibo pri Jeliseje byl semiletnij golod.
27. Porazit ťja Gospoď pred vragami tvoimi. Moisej govorit: edin iz vas poženět tysjašči (Vtor.32:30), čto i bylo vo dni Davida, a dva tmu, čto bylo pri Geděoně: vragi putem jediněm izydut na ťja i sedmiju putmi pobežat, čto bylo vo vreměna Davida, Iosafata i Jezekii. No kogda narod Božij ostavljal Boga, sogrešal; togda bylo s nim protivnoje semu, sedmiju putmi bežal on ot vragov svoich, čto i bylo pri sudijach, vo dni Saula, v našestvije Assirian i Vaviloňan.
38. Sema mnogo izněset pole tvoje, i sobereš malo. Kor seman priněset satu.
48. I vozložit jarem železen na vyju tvoju, to jesť vladyčestvovať nad nimi budut cari jazyčeskich narodov.
49. Navedět na ťja jazyk izdaleča, to jesť Vaviloňan, kak govorit o sem Prorok Ijeremija (Ijer.5:15).
51. Ně ostavit tebe, pšenicy, ni vina. Sije skazano o golodě, byvšem vo vrema osady, kogda vesma mnogije umirali ot nědostatka pišči.
5. Sněsi ploť synov tvoich. Sije bylo vo vrema toj že osady, kak svidětelstvujut Ijeremija (Ijer.19:9) i Ijezekiil (Ijez.5:10).
60. I obratit na ťja Gospoď vse jazvy jegipetskije, i drugije ťjagčajšije,
61. napisannye v knize sej.
62. I ostanětsja v čisle malom; potomu čto, i preždě pleněnija i gibeli ot měča, mnogije iz Jevrejev pogibli ot goloda.
64. Razsejet ťja Gospoď vo vsja jazyki, i poslužiši tamo bogom inym. Sije bylo v Vaviloně, gdě ostavalis s Daniilom tri tolko muža, javno propovedavšije, čto ně pokloňatsja oni istukanam i kakomu by to ni bylo idolu (Dan.3:18).
65. Dast tebe Gospoď tamo serdce pečalnoje, i oskuděvajuščaja očesa, i istajavajuščuju dušu.
66. I budět život tvoj visjašč pred toboju.
68. I vozvratit ťja Gospoď vo Jegipet v korabljach, v korabljach vragov, kotorye pleňat tebja, i ně budět tebe spasenija.

29

4. I ně dadě Gospoď vam serdca razuměti, i očes viděti, i ušes slyšati. Jevrei, podobno Faraonu, i ješče bolše jego, okazalis něčestivymi; i za sije, kak podpal Faraon, tak i oni podpadajut osužděniju. Slova že: ně dadě i pročaja, postavleny v svjazi s skazannym ob oděždě i obuvi:
5. ně obetšaša rizy vaša i sapozi vaša ně sotrošasja na nozech vašich; i ješče:
26. i šedše poslužiša bogom inym, ichže ně veďachu, i kotorye ně vam naznačeny, to jesť, Jevrejam ně prednaznačeno služiť sim bogam i slavosloviť ich, čem kak by daetsja takaja mysl, čto sii inye bogi naznačeny narodam jazyčeskim.
29. Tajnaja Gospoděvi Bogu našemu: nam že javlennaja i čadom našim. Sije skazano dlja togo, čtoby Jevrei ně trudilis nad izyskanijem i issledovanijem sokrovennogo, potomu čto ono něpostižimo, no vnikali by, dějstvitelno li oni vnimajut i posledujut tomu, čto im otkryto i zapovedano. Posemu i prisovokupljaet: tvoriti vsja slovesa zakona sego.

30

Esli pokaešsja; to
4. ašče budět razsejanije tvoje ot kraja něbese, daže do kraja něbese, ottudu soberet ťja. Rassejany oni byli vo vrema vavilonskogo plena, sobrany i vozvraščeny v zemlju svoju pri Zorovavele.
19. Zasvidětelstvuju vam dněs něbom i zemleju: život i směrť dach pred licem vašim, blagoslovenije i kljatvu: i izberi život,
20. i vozljubi Gospoda, da živeš na zemli, jejuže kljatsja Gospoď otcem tvoim, Avraamu i Isaaku i Iakovu, dati im. Vot Gospoď soveršil, čto obeščal Avraamu, Isaaku i Iakovu, potomu čto vozljubili Jego. Vo svidětelstvo semu predstavljaju něbo i zemlju. Takov smysl i prisovokuplennych slov: da živeš na zemli, jejuže kljatsja Gospoď otcem tvoim.

32

4. Bog veren, i něsť něpravdy v Něm. Jevrei sami sebe sdělali zlo otstupničestvom svoim k idolam. Ně idoly izveli ich ot pešči železnoj (Vtor.4:20), ně oni dali im množestvo blag v etoj pustyně.
7. Pomanite dni večnyja. Ot dněj Adama Bog
8. postavi preděly jazykov po čislu synov Izrailevych; opredělil, čtoby čislo raznych pleměn i jazykov ravňalos čislu synov Izrailja, vošedšich s Iakovom v Jegipet v čisle semiděsjati duš.
Sdělal, čto
13. ssaša měd iz kaměně. Sim označaetsja takoje plodorodije i obilije zemli, čto, po množestvu pčel, měd tek iz kaměnnych skal. Po izjasněniju drugich sije označalo, čto pitije, istekavšeje iz kaměně, dlja vsjakogo bylo tem, čego chotelos jemu; kto chotel měda, dlja togo bylo mědom, a dlja drugogo bylo jelejem, dlja inogo že
14. maslom kraviim ili tukom pšeničnym. Tainstvenno že označalo sije Christa. On istinnyj kraeugolnyj kaměň, dlja celogo mira istočnik žizni, dlja vsjakogo, prichoďaščego k Němu, On jesť, čego želaet každyj, dlja odnogo svet, dlja drugogo dver, dlja inogo puť, dlja inogo že Premudrosť. On jesť dlja vsjakogo vse i vsjakomu na polzu.
I jelej ot kaměně tverda. I zděs jelejem iměnujet Moisej, ili sladkije vody, izveděnnye iz kaměnnoj gory, ili mannu, iměvšuju vkus muki prjaženy s jelejem (Čisl.11:8), ili plody maslin, rastuščich na gorach, i posle blagoslovenija sodělavšichsja ješče boleje plodonosnymi.
15. Uty Izrail, i oskorbil Vsemoguščego, spasšego jego. Vměsto togo, čtoby, za prijatye ot Boga blagodějanija, vozdať Jemu blagodarnosťju, Izrail ostavil i oskorbljal Boga, Kotoryj sodělal jego naslednikom vsech narodov.
24. Zuby zverej poslju v ňa, čtoby lišiť ich spokojstvija.
25. Otvně obezčadit ich měč, to jesť, vragi istrebjat dětej ich. V domach ich užas. Goniteli navedut na nich užas, v kakom byl Kain.
32. Ot vinogradov bo Sodomskich vinograd ich, a ně ot Avraamovych; potomu čto dělami svoimi upodobilis oni Sodomljanam. I rozga ich ot Gomorry, a ně ot Sarry. Grozd ich, grozd goresti, to jesť, děla ich zločestivy. Grozd ich, grozd želči dlja nich; to jesť, plody děl ich navlekut na nich bedstvija.
33. Jarosť zmijev jarosť ich. Jarosť ich podobna jarosti zmija, kotoryj nikogda ně otstupaet. I glava samogo zlogo aspida.
34. Vot narod Moj ukrylsja i zapečatlen v sokroviščach, to jesť, i pri vsem etom budět on sochraněn zděs, v nasledii svojem. Ibo skazano:
36. suditi imať Gospoď ljuděm Svoim, i o rabech Svoich požalejet.
41. Vozdam měsť vragom Moim, i něnaviďaščim Ma vozdam; to jesť, predam ich v ruki Miďan, Chaldějev i Assirian.
49. Vzydi na goru Něvo, i vižď zemlju Chanaaňu. Sije izobražaet nam Prorokov i zakon, kotorye prišestvije Jemmanuilovo viděli v obrazach, no ně dostigli do vreměni sego prišestvija; viděli prizvanije jazyčnikov, no sami ně vošli v duchovnyj jevangelskij ovčij dvor. Vsi bo Prorocy i zakon do Ioanna prorekoša (Mf.11:13).

34

7. Moiseju be sto i dvaděsjat let, jegda skončasja: ně otemněste oči jego, ni istlesta ustně jego; to jesť, do togo vreměni, kak javilsja Jemmanuil, i kak by predal pogrebeniju zakon, Proroki jasno viděli tajnu prišestvija Jemmanuileva; proročeskije truby ně umolkali, i glas provozvestnikov ně izněmogal do dňa javlenija Syna.

33

2. Gospoď ot Sinai priidě. Tam Gospoď javilsja mně, kogda poslal měňa. I javisja ot Siira nam, a posle togo javilsja i vsemu narodu v pustyně ot gory Farani: ťmy svjatych s Nim, to jesť, okrest Jego, oděsnuju i ošujuju, byli Angely, kogda dal nam zakon.
3. Vozljubil ljudi; ili tak nazyvaet narod izrailskij, ili pokazyvaet, čto Bog ně imějet něnavisti ni k odnomu dělu ruk Svoich, i ljubit vse narody. Moisej govorit sperva ob Iudě, po pričině jego carstvennogo dostoinstva, a potom - o Levii, po pričině jego svjaščenstva. Posle Levii o Veniamině, i potom ob Iosife, po pričině načalstvennogo dostoinstva. Sim objasňaetsja, počemu Moisej peresčityvaet iměna synov Iakovlevych ně v porjadke. Skolko pozvolit něveděnije naše, načněm izjasněnije blagoslovenij.
12. Vozljublennyj Gospoděm vselitsja spokojno. Sim ukazyvaetsja na tot pokoj, v kakoj, potomok Veniaminov, Pavel priveděn byl otkrovenijem, byvšim jemu na puti v Damask. Osenit jego ves děň, i posredě raměn jego počijet. Sim ukazujetsja na tot glas, kotoryj osenil Pavla s něba, i pokazal jemu myslennye něbesa. I sije soglasno s tem, čto Bog skazal o Pavle Ananii: on proněset ima Moje pred jazyki, jako sosud izbran Mi jesť (Dějan.9:15). Uděl Veniaminov byl v predělach Ijerusalima, Jemmanuil oseňal jego ves děň, kogda, prigvožděnnyj ko krestu na gore Golgofe, do večera prostiral ruki Svoi.
13. Iosifovi reče: blagoslovenna zemlja jego Gospodom v plodach ot rosy něbesnoj. V Iosife, kak v obraze, vidim Jemmanuila. Zemlja jesť čelovečeskoje Jego jestestvo. Plod ot rosy něbesnoj svyše, i ot bezdny ležaščej vnizu. Rosoju něbesnoju izobražaetsja v Něm veděnije něbesnogo, zemleju že veděnije zemnogo i togo, čto nad zemleju.
14. Pervyj iz plodov solněčnych, kakich Moisej želaet Iosifu, to jesť, razuměnije svjatych, izobražaet soboju pervyj plod Božestva. Plod, kakoj proizvedět luna, jesť tvar.
15. Plod cholmov večnych jesť voskresenije dlja blaženstva posle suda.
16. Plod zemli i ispolněnija jeje ukazyvaet na blaženstvo tel po voskresenii. Blagovolenije Obitajuščego v kupině, to jesť, blagoslovenija sii da priidut na glavu Iosifu, na veršinu venca braťjev jego, po blagovoleniju Togo, Kto obitaet v kupině.
17. Pervorodnyj junca dobrota jego; ně čto-libo obyknovennoje priněset v dar Bogu, no oděsjatstvujet i priněset v dar pervorodnych juncov. Rozi jedinoroga rozi jego: imi že jazyki izbodět vkupe. Kak ně znaet jarma jedinorog, tak i Jefrem ně budět rabstvovať. Sii tysjašči Manassii. Jefrem izobražaet narody jazyčeskije, kotorye spaseny, potomu čto vera ich vozrosla i umnožilas pače very naroda jevrejskogo, predstavljaemogo zděs v obraze Manassii.
18. Vozveselisja, Zavuloně, vo ischodě tvojem. Sim označaetsja radosť jazyčeskich narodov, kotorye prišli ot něveděnija k veděniju, ot zablužděnija k vysokoj istině.
I Issachare v seleniich tvoich. Sim ukazyvaetsja na veselje svjatych Apostolov v něbesnych obiteljach. Ibo im dany obiteli, ot kotorych otbeže pečal.
19. Prizovut narody na goru. Trubami Apostolov i Prorokov prizvannye narody iz propasti grecha vošli na duchovnuju goru. Bogatstvo morskoje vozdoit ich, i korabli sokrytye v peske. Sim izobražaetsja obraščenije Apostolami vsech narodov. Obreměněnnye ťjažesťju grecha, i pogrjazšije v něčistote, ně mogli oni vojti v duchovnoje more; no Apostolami proložen im puť, i oni vstupili v umnuju pristaň.
20. Blagosloven razširjajaj Gada. Sim ukazujetsja na Jemmanuila, kotoryj črez Apostolov otverz vchod v carstvo jevangelskogo učenija, i rasširil onoje. Jako lev poči, sokrušil myšcu i glavu. Myšceju iměnujetsja oblasť děmonov, a glavoju - diavol, kotorye sokrušeny.
21. Tam sokryta časť istolkovatelja, to jesť, časť Moiseja i Prorokov, istolkovatelej tain Christovych.
22. Dan, skiměn lvov, sset iz Mafnaina. Mafnain jesť obraz grecha i ada. Skiměn lvov jesť Jemmanuil, Kotoryj jazyčeskije narody, byvšije dotole mladěncami v duchovnom, osvobodil ot grecha, vozleg, i iz ada izvlek duši svjatych podobno tomu, kak lvenok vysasyvaet moloko u lvicy.
23. Něffalim nasyščen blagovolenijem i ispolněn blagoslovenijem ot Gospoda. Naffalim izobražaet soboju dostigšich soveršenstva po blagodati Jemmanuila, Kotoryj jesť blagovolenije Otca něbesnogo. Zapad i jug nasledit. Nasledije na zapadě jesť Christos. O něm vzyvaet Prorok, govorja: vospoite Vozšedšemu na zapadi, Gospoď ima Jemu (Ps.67:5). Nasledije na juge jesť takže Christos, razděljajuščij obiteli svjatym v carstve Svojem.
24. Blagosloven ot čad Asir. Asir značit načalnik pojuščich; poetomu, on prednačinatel slavoslovij. Omočit v jelej nogu svoju. Jelej označaet pričastije Ducha; noga že - dělanije pravdy.
25. Železo i měď sapog tvoj. Sim daetsja razuměť, skolko tverdy i postojanny dolžny byť te, kotorye slavoslovjat i vozveščajut Boga.
Siměon ně blagoslovlen; potomu čto byl prokljat otcom svoim Iakovom za izbijenije Sichemljan, i vměsto togo, čtoby pokajaťsja v pervom svojem prestuplenii, priložil k semu novoje prestuplenije v lice Zamvrija, syna Salmoňa, podvergnul istrebleniju dvaděsjať četyre tysjašči (Čisl.25:9), kotorye za grech jego poraženy jazvoju. Levij že, choťja i byl prokljat vměste s Siměonom, no prijal blagoslovenije ot Moiseja, vo-pervych za revnosť levitov, kotorye porazili bratij svoich, poklonivšichsja telcu, a vo-vtorych za revnosť levita Finějesa, s kakoju on ustremilsja na Zamvrija, syna Salmoňa, i ubil jego.
Svjatoj Jefrem Sirin. Tvorenija. T.6. Reprintnoje izdanije. - M.: Izdatelstvo "Otčij dom", 1995, s.424-449. // Tvorenija iže vo svjatych Otca našego Jefrema Sirina. Pisanija duchovno-nravstvennye. - Sergijev Posad. Tipografija Sv.-Tr. Sergijevoj Lavry, 1901.
Original elektronnogo teksta raspoložen na sajte pagez.ru

{pokazať odnu glavu na stranice}