Treťja kniga Makkavejskaja
Sinodalnyj perevod1
1 Filopator, uznav ot pribyvšich k němu, čto Antiochom otňaty byvšije v jego vladěnii městnosti, otdal prikaz vsem vojskam svoim, pešim i konnym, i, vzjav s soboju sestru svoju Arsinoju, otpravilsja v stranu Rafiju, gdě raspoloženy byli stanom vojska Antiocha.2 Togda někto Feodot rešilsja ispolniť svoj zamysel, vzjal s soboju lučšich iz vverennych jemu Ptolomějem vooružennych ljuděj i nočju pronik v palatku Ptoloměja, čtoby naedině ubiť jego i tem predotvratiť vojnu.
3 No jego obmanul Dosifej, syn Drimila, rodom Iuděj, vposledstvii izměnivšij zakonu i otstupivšij ot otečeskoj very: on poměstil v palatke odnogo něznačitelnogo čeloveka, kotoromu i prišlos priňať naznačennuju Ptoloměju směrť.
4 Kogda že proizošlo upornoje sraženije i dělo Antiocha prevozmogalo, to Arsinoja, raspustiv volosy, s plačem i slezami chodila po vojskam, usilno ubeždaja, čtoby chrabreje sražalis za sebja, za dětej i žen, i obeščaja, jesli pobeďat, dať každomu po dve miny zolota.
5 I tak slučilos, čto protivniki poraženy byli v rukopašnom boje, i mnogije vzjaty v plen.
6 Dostignuv svojej celi, Filopator rassudil projti po bližnim gorodam, čtoby obodriť ich.
7 Ispolniv eto i snabdiv kapišča darami, on oduševil mužestvom podvlastnych jemu.
8 Kogda potom Iuděi otpravili k němu ot soveta i starejšin poslov pozdraviť jego, podněsti dary i izjaviť radosť o slučivšemsja, to on poželal kak možno skoreje prijti k nim.
9 Pribyv že v Ijerusalim, on priněs žertvu velikomu Bogu, vozdal blagodarenije i pročeje ispolnil, priličestvujuščeje svjaščennomu městu;
10 i kogda vošel tuda, to izumlen byl veličijem i blagolepijem i, udivljajas blagoustrojstvu chrama, poželal vojti vo svjatilišče.
11 Jemu skazali, čto ně sledujet etogo dělať, ibo nikomu i iz svojego naroda něpozvolitelno vchodiť tuda, i daže svjaščennikam, no tolko odnomu načalstvujuščemu nad vsemi pervosvjaščenniku, i pritom odnaždy v god; no on nikak ně chotel slušať.
12 Pročitali jemu zakon, no i togda ně ostavil on svojego naměrenija, govorja, čto on dolžen vojti: pusť oni budut lišeny etoj česti, no ně ja. I sprašival, počemu, kogda on vchodil v chram, nikto iz prisutstvovavšich ně vozbranil jemu?
13 I kogda někto něosmotritelno skazal, čto eto chudo bylo sdělano, on otvečal: no kogda eto uže sdělano, po kakoj by to ni bylo pričině, to ně dolžno li jemu vo vsjakom slučae vojti, choťjat li oni togo, ili ně choťjat.
14 Togda svjaščenniki v svjaščennych oděždach pali nic i molilis velikomu Bogu, čtoby On pomog im v nastojaščej krajnosti i uděržal stremlenije nasilstvenno vtorgajuščegosja; chram napolnilsja voplem i slezami, a ostavšijesja v gorodě sbežalis v smuščenii, polagaja, čto slučilos něčto něobyčajnoje.
15 I zaključennye v svoich pokojach děvy vybegali s materjami i, posypaja peplom i prachom golovy, oglašali ulicy rydanijami i stonami.
16 Drugije že vo vsem narjadě, ostaviv prigotovlennyj dlja vstreči bračnyj čertog i podobajuščij styd, besporjadočno begali po gorodu.
17 A materi i kormilicy, ostavljaja i zděs i tam novorožděnnych dětej, inye v domach, drugije - na ulicach, něuděržimo sbegalis vo vsesvjatejšij chram.
18 Tak raznoobrazna byla molitva sobravšichsja po slučaju svjatotatstvennogo pokušenija.
19 Vměste s tem někotorye iz graždan vozyměli smělosť ně dopuskať domogavšegosja vtorgnuťsja i ispolniť svoje naměrenije. Oni vozzvali, čto nužno vzjaťsja za oružije i mužestvenno uměreť za zakon otečeskij, i proizveli v chramě velikoje smatenije:
20 s trudom byv uděržany starejšinami i svjaščennikami, oni ostalis v tom že molitvennom položenii.
21 Narod, kak i preždě, prodolžal moliťsja. Daže byvšije s carem starejšiny mnogokratno pytalis otvleč nadměnnyj jego um ot predpriňatogo naměrenija.
22 No, ispolněnnyj děrzosti i vse preněbregšij, on uže dělal šag vpered, čtoby soveršenno ispolniť skazannoje preždě.
23 Viďa eto, i byvšije s nim načali prizyvať vměste s našimi Vseděržitelja, čtoby On pomog v nastojaščej nuždě i ně popustil takogo bezzakonnogo i nadměnnogo postupka.
24 Ot sovokupnogo, naprjažennogo i ťjažkogo narodnogo voplja proischodil něvyrazimyj gul.
25 Kazalos, čto ně tolko ljudi, no i samye steny i vse osnovanija vopijali, kak by umiraja uže za oskverněnije svjaščennogo města.
2
1 A pervosvjaščennik Simon, prekloniv koleni pred svjatiliščem i blagogovejno rasprosterši ruki, tvoril molitvu:2 "Gospodi, Gospodi, Car něbes i Vladyka vsjakogo sozdanija, Svjatyj vo svjatych, Jedinovlastvujuščij, Vseděržitel! Prizri na nas, ugnětaemych ot bezbožnika i něčestivca, nadměnnogo děrzosťju i siloju.
3 Ibo Ty, vse sozdavšij i vsem upravljajuščij, pravednyj Vladyka: Ty sudiš tech, kotorye dělajut čto-libo s děrzosťju i prevoznošenijem.
4 Ty někogda pogubil dělavšich bezzakonije, měždu kotorymi byli ispoliny, nadějavšijesja na silu i děrzosť, i navel na nich bezměrnuju vodu.
5 Ty sožeg ogněm i seroju Sodomljan, postupavšich nadměnno, javno dělavšich zlo, i postavil ich v priměr potomkam.
6 Ty děrzkogo faraona, porabotivšego Tvoj svjatyj narod, Izrailja, posetil različnymi i mnogimi kazňami, javil Tvoju vlasť i pokazal Tvoju velikuju silu.
7 I kogda on pognalsja za nim, Ty potopil jego s kolesnicami i množestvom naroda vo glubině morja, a tech, kotorye nadějalis na Tebja, Vladyku vsjakogo sozdanija, Ty provel něvredimo, i oni, uviděv děla ruki Tvojej, voschvalili Tebja, Vseděržitelja.
8 Ty, Car, sozdavšij bespredělnuju i něizměrimuju zemlju, izbral etot gorod, i osvjatil eto město vo slavu Tebe, ni v čem ně imějuščemu nuždy, i proslavil jego Tvoim veličestvennym javlenijem, obraščaja jego k slave Tvojego velikogo i dostočtimogo iměni.
9 Po ljubvi k domu Izrailevu Ty obeščal, čto, jesli postignět nas něsčasťje i obymět ugněteňje i my, priďa na město sije, pomolimsja, Ty uslyšiš molitvu našu.
10 I Ty veren i istiněn, i mnogo raz, kogda otcy naši podvergalis bedstvijam, Ty pomogal im v ich skorbi i izbavljal ich ot velikich opasnostej.
11 Vot i my, Svjatyj Car, za mnogije i velikije grechi naši bedstvujem, predany vragam našim i izněmogli ot skorbej.
12 V takom upadke našem etot děrzkij něčestivec pokušaetsja oskorbiť eto svjatoje město, posvjaščennoje na zemle slavnomu iměni Tvojemu.
13 Ibo, choťja žilišče Tvoje, něbo něbes, nědostižimo dlja ljuděj, no Ty, blagovoliv javiť slavu Tvoju narodu Tvojemu, Izrailju, osvjatil město sije.
14 Ně otmščaj nam za něčistotu ich i ně nakaži nas za oskverněnije, čtoby ně tščeslavilis bezzakonniki v mysljach svoich i ně toržestvovali v proiznošenii jazyka svojego, govorja: my poprali dom svjatyni, kak popirajutsja domy skverny.
15 Ostav grechi naši, otpusti něpravdy naši i javi milosť Tvoju v čas sej; skoro da predvarjat nas ščedroty Tvoi; daj chvalu ustam upadšich duchom i sokrušennych serdcem; daruj nam mir".
16 Togda vseviďaščij Bog i nad vsemi Svjatyj vo svjatych, uslyšav molitvu smirenija, porazil nadměvavšegosja nasilijem i děrzosťju, sotrjasaja jego tuda i sjuda, kak trostnik vetrom, tak čto on, leža nědvižim na pomoste i buduči rasslablen členami, ně mog podať daže golosa, postignutyj pravednym sudom.
17 Togda jego druzja i telochraniteli, viďa vnězapnuju i ťjažkuju kazň, postigšuju jego, i opasajas, čtoby on ně lišilsja žizni, pospešno vyněsli jego, buduči sami poraženy črezvyčajnym strachom.
18 Čerez něskolko vreměni, priďa v sebja posle ispytannogo nakazanija, on niskolko ně prišel v raskajanije i udalilsja s žestokimi ugrozami.
19 Vozvrativšis v Jegipet i umnožaja děla svojej zloby, on s upomanutymi učastnikami v piršestvach i druzjami, zabyvšimi vsjakuju spravedlivosť, ně tolko presyščalsja besčislennymi studodějstvami, no došel do takoj děrzosti, čto proiznosil tam prokljatije na Iudějev, i mnogije iz druzej jego, smotrja na priměr carja, i sami sledovali jego želanijam.
20 Nakoněc on rešilsja publično predať pozoru narod Iudějskij, i postavil na bašně svojego dvorca stolb, sdělav na něm nadpis: "Kto ně prinosit žertv, tomu ně vchodiť v svoi svjaščennye města; Iudějev že vsech vněsti v perepis prostogo naroda i začisliť v rabskoje sostojanije, a kto budět protiviťsja, tech brať siloju i lišať žizni;
21 vněsennych že v perepis otměčať, vyžigaja im na tele znak Dionisa - list pljušča, posle čego otpuskať ich v naznačennoje im sostojanije s ograničennymi pravami".
22 No čtoby ně sdělaťsja něnavistnym dlja vsech, on pribavil v nadpisi, čto, jesli kto iz nich poželaet žiť po obrjadam jazyčeskim, tem davať ravnye prava s Aleksandrijskimi graždanami.
23 Posemu někotorye, radi prava graždanskogo prezrev otečestvennoje blagočestije, pospešno peredalis, kak budto mogli oni ot buduščego obščenija s carem priobščiťsja velikoj slavy.
24 No bolšaja časť ukrepilis mužestvom ducha i ně otpali ot blagočestija; oni otdavali děňgi za žizň svoju, i něbojazněnno pytalis izbaviťsja ot zapisi, iměja dobruju naděždu polučiť pomošč, i ot otpavšich otvraščalis, počitaja ich vragami svojego naroda i izbegaja vsjakogo obščenija s nimi i družestvennogo obchožděnija.
3
1 Uznav o tom, něčestivec prišel v takoje něistovstvo, čto ně tolko ozlobilsja protiv Iudějev, živšich v Aleksandrii, no obnaružil žestokuju vraždu i protiv obitavšich v celoj straně, prikazav němědlenno sobrať vsech vměste i predať pozornějšej směrti.2 Kogda gotovilos eto dělo, rasprostraněn byl ljuďmi, odnomyslennymi zlodějstvu, zloj sluch protiv naroda Iudějskogo po povodu k takomu rasporjaženiju, budto oni ukloňajutsja ot ispolněnija zakonnych objazannostej.
3 Měždu tem Iuděi chranili dobroje raspoloženije i něizměnnuju vernosť k carjam; no oni počitali Boga, žili po Jego zakonu i potomu v někotorych slučajach dopuskali otstuplenija i otměny: po etoj pričině oni i kazalis někotorym vražděbnymi; u vsech že drugich ljuděj dobrym ispolněnijem vsego spravedlivogo oni priobretali blagovolenije.
4 Něsmotrja na to, izvestnyj dobryj obraz žizni etogo naroda inopleměnniki sčitali ni vo čto. Oni zaměčali tolko različije v bogopočtenii i pišče i govorili, čto eti ljudi ně dopuskajut obščenija trapezy ni s carem, ni s velmožami, čto oni zavistniki i velikije protivniki gosudarstva, i takim obrazom razglašali o nich naměrennye chuly.
5 Živšije v gorodě Jelliny, ně ispytavšije ot nich nikakoj obidy, viďa něožidannoje volněnije protiv etich ljuděj i vnězapnoje ich stečenije, choťja ně mogli pomoč im, - ibo carskoje bylo rasporjaženije, - odnako utešali ich, něgodovali i nadějalis, čto dělo pereměnitsja:
6 ibo nělzja bylo preněbregať takim množestvom naroda, ni v čem ně povinnogo.
7 Vpročem, někotorye sosedi i druzja i proizvodivšije s nimi torgovlju, tajno prinimaja někotorych iz nich, obeščali pomogať im i dělať vse vozmožnoje k ich zaščite.
8 A on, nadměvajas vreměnnym blagopolučijem i ně pomyšljaja o vlasti veličajšego Boga, dumal něizměnno ostaťsja v tom že umysle i napisal protiv nich takoje pismo:
9 "Car Ptoloměj Filopator obitateljam Jegipta i městnym vojenačalnikam i voinam - radovaťsja i zdravstvovať. Ja že sam zdorov, i děla naši blagouspešny.
10 Posle pochoda, predpriňatogo nami v Aziju, kotoryj, kak vy sami znaete, něožidannoju pomoščju bogov i našeju siloju, soglasno našemu naměreniju, dostig sčastlivogo okončanija, my dumali blagoustroiť narody, obitajuščije v Kele- Sirii i Finikii, ně siloju oružija, no snischožděnijem i velikim čelovekoljubijem, ochotno blagodětelstvuja im.
11 Davaja po gorodam bogatye vklady v chramy, my prišli i v Ijerusalim, položiv počtiť svjatilišče etich něgodnych ljuděj, nikogda ně ostavljajuščich svojego bezumija.
12 Oni že, priňav naše pribytije na slovach ochotno, a na děle kovarno, kogda my želali vojti v chram i počtiť jego podobajuščimi i nailučšimi darami, napyščennye svojeju drevněju gordosťju, vozbranili nam vchod, ně poterpev ot nas nasilija po čelovekoljubiju, kakoje my imějem ko vsem ljuďam.
13 Javno obnaruživ svoju vražděbnosť protiv nas, oni odni tolko iz vsech narodov uporno protivjatsja carjam i svoim blagoděteljam i ně choťjat ispolňať ničego spravedlivogo.
14 My že, snischoďa ich bezumiju, i togda, kak vozvraščalis s pobedoju, i v samom Jegipte, prinimaja čelovekoljubivo vse narody, postupali, kak nadležalo.
15 Měždu pročim, objavljaja vsem o našem něpamatozlobii k ich odnopleměnnikam, my rešilis vvesti pereměny: tak kak oni služili nam na vojně i zanimalis vesma mnogimi dělami, izdavna po prostote predostavlennymi im, to my choteli daže udostoiť ich prav Aleksandrijskogo graždanstva i sdělať učastnikami iskonnogo žrečestva.
16 Oni že, priňav eto v protivnosť sebe i, po srodnomu im zlonraviju, otvergaja dobroje i skloňajas vsegda k chudomu, ně tolko prezreli něocenimoje pravo graždanstva, no i glasno i něglasno gnušajutsja tech němnogich iz nich, kotorye iskrenno raspoloženy k nam, postojanno nadějas, čto my vsledstvije besporjadočnogo obraza žizni ich skoro otměnim naši ustanovlenija.
17 Posemu my, dostatočno ubedivšis opytami, čto oni pri vsjakom slučae pitajut něprijazněnnye protiv nas zamysly, i predviďa, čto kogda-nibuď, pri voznikšem něožidanno protiv nas vozmuščenii, my buděm iměť za soboju v lice etich něčestivcev predatelej i žestokich vragov,
18 povelevaem, kak skoro budět polučeno eto pismo, totčas upomanutych nami ljuděj s ich ženami i děťmi, s nasilijami i isťjazanijami zaključiv v železnye okovy, otovsjudu vyslať k nam na směrtnuju kazň, bespoščadnuju i pozornuju, dostojnuju takich zloumyšlennikov.
19 Jesli oni v odin raz budut nakazany, to my nadějemsja, čto na buduščeje vrema naši gosudarstvennye děla pridut v soveršennoje blagoustrojstvo i nailučšij porjadok.
20 Jesli že kto ukrojet kogo iz Iudějev, ot starika do rebenka, ně isključaja grudnych mladěncev, dolžen byť istreblen so vsem jego domom žestočajšim obrazom.
21 A kto otkrojet kogo-libo, tot polučit iměnije vinovnogo i ješče dve tysjači drachm iz carskoj kazny, polučit svobodu i budět počten.
22 Vsjakoje město, gdě budět pojman ukryvajuščijsja Iuděj, dolžno byť opustošeno i vyžženo, tak čtoby nikomu iz směrtnych ni na čto ně bylo godno na večnye vreměna". Takov byl smysl pisma.
4
1 Vezdě, kuda prichodilo eto povelenije, u jazyčnikov učreždalis narodnye piršestva s radostnymi klikami, kak budto zakoreněvšaja izdavna v duše vražda teper obnaružilas děrznovenno.2 A u Iudějev načalas něutešnaja skorb, gorkij plač i rydanije; ibo žgli serdce dostigavšije so vsech storon stony oplakivajuščich něožidannuju, vnězapno opredělennuju im pogibel.
3 Kakaja oblasť ili gorod, ili kakoje obitaemoje město, ili kakije dorogi ně napolnilis ich plačem i vopljami?
4 Žestoko i bez vsjakoj žalosti oni byli vměste vysylaemy vlasťjami každogo goroda, tak čto pri vidě etoj něobyknovennoj kary i někotorye iz vragov, smotrja na obščeje stradanije i pomyšljaja o něvedomoj prevratnosti žizni, oplakivali zlopolučnějšeje ich izgnanije.
5 Gnali tolpu prestarelych, pokrytych sedinami, sgorblennych ot starčeskoj slabosti v nogach, i po trebovaniju nasilstvennogo izgnanija besstydno prinuždali ich k skorejšemu šestviju.
6 Otrokovicy, tolko čto sočetavšijesja supružeskim sojuzom i vošedšije v bračnyj čertog, vměsto likovanija načali plač, posypali peplom blagouchavšije ot mastej volosy, byli veděny něpokrytymi i vměsto bračnych pesněj podnimali obščij vopl, buduči mučimy isťjazanijami inopleměnnych. V okovach oni otkryto vlekomy byli s nasilijem, do vverženija v korabl.
7 A ich suprugi, vměsto venkov perevjazannye po šejam verevkami, v cvetuščem junošeskom vozraste, vměsto piršestva i naslažděnija molodosti, provodili ostalnye dni braka v plače, ibo pod nogami u sebja viděli otkrytyj ad.
8 Vezeny oni byli po podobiju zverej pod igom železnych okov; odni prikovany byli za šei k korabelnym skamjam, drugije krepkimi uzami privjazany byli za nogi. Kromě togo, nakrytye plotnym pomostom, oni otlučeny byli ot sveta, tak čto, so vsech storon okružennye ťmoju, vo vse vrema plavanija soděržalis podobno zloumyšlennikam.
9 Kogda že oni privezeny byli na město, nazyvaemoje Schedija, i plavanije bylo okončeno, kak naznačeno bylo carem, togda on prikazal postaviť ich pered gorodom na konskom ristališče, kotoroje imělo obširnuju okružnosť i vesma udobno bylo dlja priměrnogo poruganija v vidu vsech, šedšich v gorod i obratno otpravljavšichsja vnutr strany, tak čtoby oni ni s vojskom ně iměli soobščenija, ni voobšče ně byli udostojeny nikakogo krova.
10 Kogda eto bylo ispolněno i car uslyšal, čto odnopleměnniki ich často vychoďat tajno iz goroda oplakivať pozornoje bedstvije braťjev, to vesma razgněvalsja i prikazal i s etimi postupiť točno tak že, kak i s temi, čtoby oni nikak ně měňšeje polučili nakazanije.
11 On velel perepisať ves narod po iměnam, ně dlja ťjažkogo rabskogo služenija, nězadolgo pred sim vozveščennogo, a dlja togo, čtoby, izmučiv ich objavlennymi kazňami, vkoněc pogubiť v odin děň.
12 I choťja eta perepis proizvodilas s krajněju pospešnosťju i revnostnym staranijem ot voschoda do zachožděnija solnca, no soveršenno okončiť jeje ně mogli v prodolženije soroka dněj.
13 Car že, črezměrno i něprestanno predavajas udovolstviju, pred vsemi idolami učreždal piršestva, i umom, daleko uklonivšimsja ot istiny, i něčistymi ustami slavoslovil tech, kotorye gluchi i ně mogut govoriť ili podať pomošči, a na veličajšego Boga proiznosil něpodobajuščeje.
14 Posle skazannogo proměžutka vreměni piscy doněsli carju, čto oni ně v sostojanii sdělať perepisi Iudějev po pričině besčislennogo ich množestva; pritom ješče bolšeje čislo ich nachoditsja v oblasťjach; odni ostajutsja v domach, drugije rassejany po raznym městam, tak čto sdělať etogo něvozmožno daže vsem vlasťjam v Jegipte.
15 Kogda že car ješče strože ugrožal im, predpolagaja, čto oni podkupleny darami i kovarno izbegali nakazanija, togda prišlos osjazatelno ubediť jego v tom. Oni dokazali, čto nědostaet u nich ni chartij, ni něobchodimych dlja togo pisměnnych trostej.
16 Eto bylo dějstvije něpobedimogo něbesnogo Promysla, pomogavšego Iudějam.
5
1 Togda car, ispolněnnyj silnogo gněva i něizměnnyj v svojej něnavisti, prizval Jermona, zavedyvavšego slonami, i prikazal na sledujuščij děň vsech slonov, čislom pjaťsot, nakormiť ladanom v vozmožno bolšich prijemach i vdovol napoiť celnym vinom i, kogda oni rassvirepejut ot dannogo im v izobilii piťja, vyvesti ich na Iudějev, obrečennych vstretiť směrť.2 Dav takoje prikazanije, on otpravilsja na piršestvo, priglasiv osobenno tech iz svoich druzej i voinov, kotorye vraždovali protiv Iudějev; a Jermon, načalstvujuščij nad slonami, v točnosti ispolnil jego povelenije.
3 Naznačennye pri etom služiteli pošli večerom vjazať ruki něsčastnym i drugije prinimali protiv nich predostorožnosti, dumaja, čto čerez noč ves narod podvergnětsja koněčnoj gibeli.
4 Iuděi že, kazavšijesja jazyčnikam lišennymi vsjakoj zaščity, ibo otovsjudu stesněny oni byli ťjažkimi uzami, prizyvali vsemoguščego Gospoda, vlastvujuščego nad vsjakoju vlasťju, svojego miloserdogo Boga i Otca, prizyvali vse něprestajuščim voplem so slezami, umoljaja otvratiť ot nich něčestivyj umysel i spasti ich ot prigotovlennoj im směrti Svoim slavnym javlenijem.
5 Priležnoje molenije ich vzošlo na něbo. Jermon, napoiv něukrotimych slonov, posle obilnoj dači im vina i ladana utrom javilsja vo dvorec doněsti o sem carju.
6 No Bog poslal carju krepkij son, etot dobryj dar, ot veka nisposylaemyj Im i v nošči i vo dni vsem, komu On chočet.
7 Božiim ustrojenijem pogružennyj v prijatnyj i glubokij son, on zabyl o svojem bezzakonnom predprijatii i soveršenno obmanulsja v svojem něpreměnnom rešenii.
8 Iuděi že, izbavivšis prednaznačennogo časa, voschvaljali svjatago Boga svojego i snova umoljali Blagoprimiritelnogo pokazať gordym jazyčnikam silu vsemoguščej děsnicy Svojej.
9 Kogda prošla uže polovina děsjatogo časa, služitel, kotoromu poručeny byli priglašenija, viďa, čto priglašennye uže sobralis, vošel k carju budiť jego. S trudom razbudiv jego, on objavil, čto vrema piršestva prochodit, i dal otčet v svojem poručenii. Poveriv jego i otpravivšis piť, car prikazal prišedšim na pir vozleč prjamo protiv sebja.
10 Kogda eto bylo ispolněno, on pooščrjal sobravšichsja na piršestvo provodiť nastojaščuju časť piršestva v polnom veselje.
11 Vo vrema prodolžitelnoj besedy car, prizvav Jermona, strogo i grozno sprašival, po kakoj pričině Iuděi dopuščeny perežiť nastojaščij děň?
12 Tot objavil, čto ješče nočju ispolnil poručennoje jemu, i druzja carja podtverdili eto. Togda car, v žestokosti ljutyj boleje, něželi Falaris, skazal, čto oni dolžny byť blagodarny segodňašněmu snu:
13 "A ty něpreměnno na zavtrašnij děň tak že prigotov slonov na istreblenije bezzakonnych Iudějev".
14 Kogda car skazal eto, vse prisutstvujuščije s udovolstvijem i radosťju izjavili jemu svoje odobrenije, i razošlis každyj v svoj dom. Vrema noči upotrebleno bylo ně stolko na son, skolko na izobretenije vsjakich poruganij nad mnimymi prestupnikami.
15 Rano utrom, liš tolko zapel petuch, Jermon vyvel zverej i stal razdražať ich na obširnom dvore. V gorodě tolpy naroda sobralis na plačevnoje zrelišče, s něterpenijem ožidaja rassveta.
16 Iuděi něprestanno, tomas duchom, tvorili molitvu so mnogimi slezami i plačevnymi pesňami i, prostiraja ruki k něbu, umoljali veličajšego Boga opjať poslať im skoruju pomošč.
17 Ně rasprostranilis ješče luči solnca, i car ješče prinimal svoich druzej, kak predstal pred nim Jermon i priglašal na vychod, donosja, čto vse gotovo, čego želal car.
18 Vyslušav eto i izumivšis predloženiju něobyčnogo vychoda, on soveršenno obo vsem zabyl i sprašival: čto eto za dělo, kotoroje on s takoju pospešnosťju ispolnil? Bylo že eto dějstvijem vlastvujuščego nad vsem Boga, Kotoryj navel na um jego zabvenije obo vsem, čto on sam preždě pridumal.
19 Jermon i vse druzja objasňali, govorja: car! zveri i vojska prigotovleny po tvojemu nastojatelnomu poveleniju.
20 On že ispolnilsja silnogo gněva na takije reči - ibo promyslom Božiim razrušeno bylo vse jego umyšlenije - i, sverkaja glazami, skazal s ugrozoju:
21 jesli by u tebja byli roditeli ili děti, to oni poslužili by izobilnoju piščeju dlja dikich zverej vměsto něvinnych Iudějev, kotorye mně i predkam moim sochraňali něizměnnuju i soveršennuju vernosť. Jesli by ně privjazannosť moja k tebe po vospitaniju i ně zaslugi tvoi, to ty vměsto nich byl by lišen žizni.
22 Tak vstretil Jermon něožidannuju i strašnuju ugrozu i izměnilsja vo vzore i lice, a každyj iz druzej vyšel s něudovolstvijem, i vsech sobravšichsja otpustili každogo na svoje dělo.
23 Kogda Iuděi uslyšali o takoj blagosklonnosti carja, to voschvalili Boga i Carja carej za pomošč, polučennuju ot Něgo.
24 Posle takich rešenij car opjať učredil piršestvo i priglašal predaťsja veselju. Prizvav že Jermona, grozno skazal: skolko raz ja dolžen prikazyvať tebe, něgodnyj, ob odnom i tom že? Vooruži opjať slonov na utro dlja pogublenija Iudějev.
25 Togda vozležavšije vměste s nim rodstvenniki, udivljajas něpostojannym jego mysljam, skazali: dolgo li, car, ty buděš iskušať nas kak něsmyslennych, v tretij raz povelevaja istrebiť ich, i opjať, kogda dojdět do děla, otměňaeš i uničtožaeš svoi povelenija?
26 Ot etogo i gorod ot ožidanija nachoditsja v trevoge, napolňaetsja tolpami naroda i často podvergaetsja opasnosti razgrablenija.
27 Posle etogo car, soveršenno, kak Falaris, ispolnivšis bezrassudstva i počitaja za ničto proischodivšije v něm duševnye pereměny v polzu Iudějev,
28 podtverdil něčestivejšeju kljatvoju i opredělil němědlenno poslať ich v ad, izuvečennych nogami i stupňami zverej, zatem predpriňať pochod na Iuděju, vskore opustošiť jeje ogněm i měčom, i nědostupnyj nam, govoril on, chram ich sžeč ogněm i sdělať jego navsegda pustym dlja vsech, želajuščich prinosiť tam žertvy.
29 Togda druzja i rodstvenniki, vesma obradovannye, razošlis s doverijem i raspoložili v gorodě v udobnějšich městach vojska dlja straži.
30 A načalstvujuščij nad slonami, priveďa zverej, možno skazať, v bešenoje sostojanije blagouchannym piťjem vina, pripravlennogo ladanom, vooružil ich strašnymi orudijami, i rano utrom, kogda uže besčislennye tolpy stremilis iz goroda na konskoje ristališče, prišel on vo dvorec i napomnil carju o tom, čto predležalo ispolniť.
31 Car že, polnyj silnogo gněva, s něčestivym zamyslom, vyšel celym pochodom so zverjami, želaja po žestokosti serdca viděť sobstvennymi glazami plačevnuju i bedstvennuju gibel upomanutych ljuděj.
32 Kogda Iuděi uviděli pyl, podnimavšujusja ot slonov, vychodivšich iz vorot, i sledovavšego s nimi vooružennogo vojska i takže ot množestva naroda, i uslyšali silno razdavšijesja kliki, to podumali, čto nastala posledňaja minuta ich žizni i koněc ich něsčastnějšego ožidanija.
33 Podňav plač i vopl, oni celovali drug druga, obnimalis s rodnymi, brosajas na šei - otcy synovjam, a materi dočerjam,
34 inye že děržali pri gruďach novorožděnnych mladěncev, sosavšich posledněje moloko.
35 Znaja, odnako že, preždě byvšije im zastuplenija s něba, oni jedinodušno pali nic, otňav ot gruděj mladěncev,
36 i gromko vzyvali k Vlastvujuščemu nad vsjakoju vlasťju, umoljaja Jego pomilovať ich i javiť pomošč im, stojaščim uže pri vratach ada.
6
1 Měždu tem někto Jeleazar, uvažaemyj muž, iz svjaščennikov strany, uže dostigšij starčeskogo vozrasta i ukrašennyj v žizni svojej vsjakoju dobrodětelju, priglasil stojavšich vokrug něgo starcev prizyvať svjatago Boga i molilsja tak:2 "Car vsesilnyj, vysočajšij, Bog Vseděržitel, milostivo upravljajuščij vsem sozdanijem! prizri, Otec, na sema Avraama, na dětej osvjaščennogo Iakova, na narod svjatago uděla Tvojego, stranstvujuščij v zemle čužoj i něpravedno pogubljaemyj.
3 Ty faraona, prežněgo vlastitelja Jegipta, iměvšego množestvo kolesnic, prevozněsšegosja bezzakonnoju děrzosťju i vysokoměrnymi rečami, pogubil s gordym jego vojskom, potopiv v more, a rodu Izrailskomu javil svet milosti.
4 Ty žestokogo carja Assirijskogo Sennachirima, tščeslavivšegosja besčislennymi vojskami, pokorivšego měčom vsju zemlju i vosstavšego na svjatyj gorod Tvoj, v gordosti i děrzosti proiznosivšego chuly, nizložil, javno pokazav mnogim narodam Tvoju silu.
5 Ty trech otrokov v Vaviloně, dobrovolno predavšich žizň svoju ogňu, čtoby ně služiť sujetnym idolam, sochranil něvredimymi do volosa, orosiv razžžennuju peč, a plaměň obratil na vsech vragov.
6 Ty Daniila, klevetami zavisti vveržennogo v rov na rasterzanije lvam, vyvel na svet něvredimym; Ty, Otec, i Ionu, kogda on beznaděžno tomilsja vo čreve kita, obitajuščego vo glubině morja, něvredimym pokazal vsem jego prisnym.
7 I nyně, Otmstitel obid, mnogomilostivyj, pokrovitel vsech, javis vskore suščim ot roda Izraileva, obidimym ot gnusnych bezzakonnych jazyčnikov.
8 Jesli že žizň naša v preselenii napolnilas něčestijem, to, izbaviv nas ot ruki vragov, pogubi nas, Gospodi, kakoju Tebe blagougodno, směrťju,
9 da ně slavoslovjat sujevery sujetnych idolov za pogibel vozljublennych Tvoich, govorja: ně izbavil ich Bog ich.
10 Ty že, Večnyj, imějuščij vsju silu i vsjakuju vlasť, prizri nyně:
11 pomiluj nas, po něsmyslennomu nasiliju bezzakonnych, lišaemych žizni, podobno zloumyšlennikam.
12 Da ustrašatsja teper jazyčniki něpobedimogo moguščestva Tvojego, Preslavnyj, obladajuščij siloju spasti rod Iakova.
13 Umoljaet Tebja vse množestvo mladěncev i roditeli ich so slezami: da budět javno vsem jazyčnikam, čto s nami Ty, Gospodi, i ně otvratil lica Tvojego ot nas;
14 soverši tak, kak skazal Ty, Gospodi, čto i v zemle vragov ich Ty ně prezriš ich".
15 Tolko čto Jeleazar okončil molitvu, kak car so zverjami i so vsem strašnym vojskom prišel na ristališče.
16 Kogda uviděli jego Iuděi, podňali gromkij vopl k něbu, tak čto i blizležaščije doliny oglasilis echom, i vozbudili něuděržimoje sostradanije vo vsem vojske.
17 Togda velikoslavnyj Vseděržitel i istinnyj Bog, javiv svjatoje lice Svoje, otverz něbesnye vrata, iz kotorych sošli dva slavnych i strašnych Angela, vidimye vsem, kromě Iudějev.
18 Oni stali protiv vojska, i ispolnili vragov smatenijem i strachom, i svjazali něpodvižnymi uzami; takže i telo carja objal trepet, i razdražennuju děrzosť jego postiglo zabvenije.
19 Togda slony obratilis na soprovoždavšije ich vooružennye vojska, popirali ich i pogubljali.
20 Gněv carja prevratilsja v žalosť i slezy o tom, čto pred tem on uchiščrjalsja ispolniť.
21 Ibo, kogda uslyšal on krik Iudějev i uviděl ich vsech preklonivšimisja na pogibel, to, zaplakav, s gněvom ugrožal druzjam svoim i govoril:
22 vy zloupotrebljaete vlasťju i prevzošli žestokosťju tiranov i měňa samogo, vašego blagodětelja, pokušaetes lišiť vlasti i žizni, zamyšljaja tajno něpoleznoje dlja carstva.
23 Tech, kotorye tak verno ochraňali ukreplenija našej strany, kto bezumno sobral sjuda, udaliv každogo iz doma?
24 Tech, kotorye izdrevle prevoschodili vse narody predannosťju nam vo vsem i často terpeli samye ťjažkije ugnětenija ot ljuděj, kto podverg stol nězaslužennomu pozoru?
25 Razrešite, razrešite něpravednye uzy, otpustite ich s mirom v svoi domy, isprosiv proščenije v tom, čto preždě sdělano; osvobodite synov něbesnogo Vseděržitelja, živago Boga, Kotoryj ot vreměn našich predkov donyně podaval něpreryvnoje blagoděnstvije i slavu našemu carstvu.
26 Vot čto skazal car. V tu že minutu razrešennye Iuděi, izbavivšis ot směrti, proslavljali svojego svjatago Spasitelja Boga.
27 Posle togo car, vozvrativšis v gorod i prizvav zavedyvajuščego raschodami, prikazal v prodolženije semi dněj davať Iudějam vino i pročeje potrebnoje dlja piršestva, položiv, čtoby oni na tom že měste, na kotorom ožidali sebe pogibeli, v polnom veselje prazdnovali svoje spasenije.
28 Togda oni, byvšije pered tem v poruganii i nachodivšijesja bliz ada ili lučše nischodivšije v ad, vměsto gorkoj i plačevnoj směrti učredili piršestvo spasenija i, polnye radosti, razdělili dlja vozležanija město, prigotovlennoje im na pogibel i mogilu.
29 Ostaviv žalostnějšuju pesň plača, oni načali pesň otcov, voschvaljaja Spasitelja Izraileva i Čudotvorca Boga, i, otvergnuv vse setovanije i rydanije, sostavili chory v znaměnije mirnogo veselja.
30 Ravno i car, sostaviv po semu slučaju mnogoljudnoje piršestvo, vyražal svoju priznatelnosť k něbu za slavnoje, toržestvenno darovannoje im spasenije.
31 Te že, kotorye obrekali ich na pogibel i na pišču chiščnym pticam i s radosťju dělali im perepis, teper, objatye stydom, vosstenali, i dyšavšaja ogněm děrzosť ugasla s pozorom.
32 A Iuděi, kak skazali my, sostaviv upomanutyj chor, otpravljali prazdněstvo s radostnymi slavoslovijami i psalmopenijami.
33 Oni sdělali daže obščestvennoje postanovlenije, čtoby vo vsjakom naselenii ich v rody i rody radostno prazdnovať označennye dni, ně dlja piťja i presyščenija, no v pamať byvšego im ot Boga spasenija.
34 Potom oni predstali carju i prosili otpustiť ich v domy.
35 Perepis ich proizvodilas s dvadcať pjatogo dňa měsjaca Pachona do četvertogo dňa měsjaca Jepifa, v prodolženije soroka dněj; pogublenije ich naznačalos ot pjatogo dňa měsjaca Jepifa do seďmogo, v tečenije trech dněj, v kotorye slavnym obrazom javil Svoju milosť Vladyka vsech i spas ich něvredimo i vsecelo.
36 Prazdnovali oni, dovolstvujemye vsem ot carja, do četyrnadcatogo dňa, v kotoryj oni i predstavili prošenije ob otpuske ich.
37 Car, soizvoliv im, velikodušno napisal v ich polzu, za svojeju podpisju, sledujuščeje poslanije k gorodskim načalnikam.
7
1 "Car Ptoloměj Filopator načalnikam Jegipetskim i vsem postavlennym v dolžnosťjach - radovaťsja i zdravstvovať. Zdravstvujem i my i děti naši, ibo velikij Bog blagopospešestvujet nam v dělach po našemu želaniju.2 Někotorye iz druzej našich po zloumyšleniju svojemu často predstavljali nam i ubeždali nas sobrať vsech Iudějev, nachoďaščichsja v carstve, i zamučiť něobyčajnymi kazňami, kak izměnnikov,
3 prisovokupljaja, čto, dokole ně budět etogo sdělano, děla našego carstva nikogda ně budut blagoustrojeny po něnavisti, kotoruju pitajut oni ko vsem narodam.
4 Oni-to priveli ich v okovach, s nasilijem, kak něvolnikov, ili lučše kak navetnikov, i bez vsjakogo rassmotrenija i issledovanija pokušalis pogubiť ich, izobretaja žestokosti, ljutejšije daže Skifskich obyčaev.
5 My strogo vospretili eto i po blagovoleniju, kotoroje pitaem ko vsem ljuďam, totčas darovali im žizň; a kogda uznali, čto něbesnyj Bog jesť vernyj pokrov Iudějev i vsegda zaščiščaet ich, kak otec synov, ješče že priňav vo vnimanije izvestnoje ich dobroželatelstvo k nam i k predkam našim, my spravedlivo osvobodili ich ot vsjakogo obviněnija v čem by to ni bylo
6 i prikazali vsem i každomu vozvratiťsja v svoi domy, tak čtoby nigdě nikto ni v čem ně oskorbljal ich i ně ukorjal v tom, čto proizošlo bez ich viny.
7 Znajte, čto jesli my predpriměm protiv nich čto-libo zloje, ili voobšče oskorbim ich, to buděm iměť protiv sebja ně čeloveka, no vlastvujuščego nad vsjakoju vlasťju vsevyšněgo Boga otmstitelem za děla naši vo vsem i vsegda něizbežno. Buďte zdravy".
8 Polučiv eto poslanije, Iuděi ně spešili totčas otpraviťsja, no prosili carja, čtoby te iz roda Iudějskogo, kotorye samovolno ostavili svjatago Boga i zakon Božij, polučili čerez nich dolžnoje nakazanije,
9 prisovokupljaja, čto prestupivšije radi čreva postanovlenija Božestvennye nikogda ně budut iměť dobrych raspoloženij i k pravleniju carja.
10 Car našel, čto oni govorjat pravdu, odobril ich i dal im polnomočije na vse, čtoby oni prestupivšich zakon Božij istrebili vo vsjakom měste carstva jego besprepjatstvenno, bez osobogo pozvolenija ili nadzora carja.
11 Togda, vozblagodariv jego, kak nadležalo, svjaščenniki i vse narodnoje množestvo vospeli "alliluija" i radostno otpravilis.
12 Vsjakogo sopleměnnika iz oskvernivšichsja, kotorogo vstrečali na puti, oni nakazyvali i ubivali v priměr drugim.
13 V etot děň oni uměrtvili boleje trechsot mužej i toržestvovali s veseljem, uměrščvljaja něčistych.
14 Sami že, prebyv s Bogom do směrti i polučiv polnuju radosť spasenija, podňalis iz goroda, uvenčannye vsjakimi blagouchannymi cvetami, s veseljem i vosklicanijami, chvalami i blagozvučnymi pesňami, blagodarja Boga otcov, večnogo Spasitelja Izrailja.
15 Priďa v Ptolemaidu, nazyvaemuju po svojstvu města Rodoforom [rozonosnoju], v kotoroj po obščemu ich ugovoru ožidali ich korabli sem dněj,
16 oni učredili tam piršestvo spasenija, ibo car ščedro snabdil ich vsem, čto potrebno bylo každomu do pribytija v svoj dom.
17 Tak kak oni dostigli sjuda v mire, s priličnymi blagodarenijami, to i zděs takže ustanovili veselo prazdnovať eti dni vo vrema prebyvanija svojego.
18 Osvjativ eti dni i utverdiv svoj obet postavlenijem stolba na měste piršestva, oni otpravilis daleje sušeju i morem i rekoju, každyj v svoje žilišče, něvredimye, svobodnye, v polnoj radosti, ochraňaemye carskim povelenijem. Togda-to priobreli oni bolšuju, něželi preždě, silu i slavu i sdělalis strašnymi dlja vragov, ni ot kogo niskolko ně pritesňaemye v svojem vladěnii,
19 i vse polučili svoje po opisi, tak čto, kto iměl čto-libo u sebja, s veličajšim strachom otdavali im, ibo veličajšije blagodějanija javil im veličajšij Bog na spasenije ich.
20 Blagosloven Spasitel Izrailja na večnye vreměna! Amiň.