Kniga Jesfiri
Sinodalnyj perevodPredislovije
[Vo vtoroj god carstvovanija Artakserksa velikogo, v pervyj děň měsjaca Nisana, son viděl Mardochej, syn Iairov, Semějev, Kisejev, iz kolena Veniaminova, Iudějanin, živšij v gorodě Suzach, čelovek velikij, služivšij pri carskom dvorce. On byl iz plennikov, kotorych Navuchodonosor, car Vavilonskij, vzjal v plen iz Ijerusalima s Ijechonijeju, carem Iudějskim. Son že jego takoj: vot užasnyj šum, grom i zemletrjasenije i smatenije na zemle; i vot, vyšli dva bolšich změja, gotovye draťsja drug s drugom; i velik byl voj ich, i po voju ich vse narody prigotovilis k vojně, čtoby poraziť narod pravednych; i vot — děň ťmy i mraka, skorb i stesněnije, stradanije i smatenije velikoje na zemle; i smutilsja ves narod pravednych, opasajas bed sebe, i prigotovilis oni pogibnuť i stali vzyvať k Gospodu; ot voplja ich proizošla, kak by ot malogo istočnika, velikaja reka s množestvom vody; i vossijal svet i solnce, i vozněslis smirennye i istrebili tščeslavnych. — Mardochej, probudivšis posle etogo snoviděnija, izobražavšego, čto Bog chotel soveršiť, soděržal etot son v serdce i želal urazuměť jego vo vsech časťjach jego, do noči. I prebyval Mardochej vo dvorce vměste s Gavafoju i Farroju, dvuma carskimi jevnuchami, oberegavšimi dvorec, i uslyšal razgovory ich i razvedal zamysly ich i uznal, čto oni gotovjatsja naložiť ruki na carja Artakserksa, i doněs o nich carju; a car pytal etich dvuch jevnuchov, i, kogda oni soznalis, byli kazněny. Car zapisal eto sobytije na pamať, i Mardochej zapisal ob etom sobytii. I prikazal car Mardocheju služiť vo dvorce i dal jemu podarki za eto. Pri care že byl togda znaten Aman, syn Amadafov, Vugejanin, i staralsja on pričiniť zlo Mardocheju i narodu jego za dvuch jevnuchov carskich.]
1
1 I bylo [posle sego] vo dni Artakserksa, — etot Artakserks carstvoval nad sta dvadcaťju semju oblasťjami ot Indii i do Jefiopii, —2 v to vrema, kak car Artakserks sel na carskij prestol svoj, čto v Suzach, gorodě prestolnom,
3 v tretij god svojego carstvovanija on sdělal pir dlja vsech kňazej svoich i dlja služaščich pri něm, dlja glavnych načalnikov vojska Persidskogo i Midijskogo i dlja pravitelej oblastej svoich,
4 pokazyvaja velikoje bogatstvo carstva svojego i otličnyj blesk veličija svojego v tečenije mnogich dněj, sta vosmiděsjati dněj.
5 Po okončanii sich dněj, sdělal car dlja naroda svojego, nachodivšegosja v prestolnom gorodě Suzach, ot bolšogo do malogo, pir semidněvnyj na sadovom dvore doma carskogo.
6 Belye, bumažnye i jachontovogo cveta šersťjanye tkani, prikreplennye vissonnymi i purpurovymi šnurami, viseli na serebrjanych kolcach i mramornych stolbach.
7 Zolotye i serebrjanye loža byli na pomoste, ustlannom kamňami zelenogo cveta i mramorom, i perlamutrom, i kamňami černogo cveta.
8 Napitki podavaemy byli v zolotych sosudach i sosudach raznoobraznych, cenoju v tridcať tysjač talantov; i vina carskogo bylo množestvo, po bogatstvu carja. Piťje šlo činno, nikto ně prinuždal, potomu čto car dal takoje prikazanije vsem upravljajuščim v domě jego, čtoby dělali po vole každogo.
9 I carica Astiň sdělala takže pir dlja ženščin v carskom domě carja Artakserksa.
10 V seďmoj děň, kogda razveselilos serdce carja ot vina, on skazal Měgumanu, Bizfe, Charboně, Bigfe i Avagfe, Zefaru i Karkasu — semi jevnucham, služivšim pred licem carja Artakserksa,
11 čtoby oni priveli caricu Astiň pred lice carja v vence carskom dlja togo, čtoby pokazať narodam i kňazjam krasotu jeje; potomu čto ona byla očeň krasiva.
12 No carica Astiň ně zachotela prijti po prikazaniju carja, objavlennomu črez jevnuchov.
13 I razgněvalsja car silno, i jarosť jego zagorelas v něm. I skazal car mudrecam, znajuščim prežnije vreměna — ibo děla carja dělalis pred vsemi znajuščimi zakon i prava, —
14 približennymi že k němu togda byli: Karšena, Šefar, Admafa, Farsis, Měres, Marsena, Měmuchan — sem kňazej Persidskich i Midijskich, kotorye mogli viděť lice carja i siděli pervymi v carstve:
15 kak postupiť po zakonu s cariceju Astiň za to, čto ona ně sdělala po slovu carja Artakserksa, objavlennomu črez jevnuchov?
16 I skazal Měmuchan pred licem carja i kňazej: ně pred carem odnim vinovna carica Astiň, a pred vsemi kňazjami i pred vsemi narodami, kotorye po vsem oblasťjam carja Artakserksa;
17 potomu čto postupok caricy dojdět do vsech žen, i oni budut preněbregať mužjami svoimi i govoriť: car Artakserks velel privesti caricu Astiň pred lice svoje, a ona ně pošla.
18 Teper kňagini Persidskije i Midijskije, kotorye uslyšat o postupke caricy, budut to že govoriť vsem kňazjam carja; i preněbreženija i ogorčenija budět dovolno.
19 Jesli blagougodno carju, pusť vyjdět ot něgo carskoje postanovlenije i vpišetsja v zakony Persidskije i Midijskije i ně otměňaetsja, o tom, čto Astiň ně budět vchodiť pred lice carja Artakserksa, a carskoje dostoinstvo jeje car peredast drugoj, kotoraja lučše jeje.
20 Kogda uslyšat o sem postanovlenii carja, kotoroje razojdětsja po vsemu carstvu jego, kak ono ni veliko, togda vse ženy budut počitať mužej svoich, ot bolšogo do malogo.
21 I ugodno bylo slovo sije v glazach carja i kňazej; i sdělal car po slovu Měmuchana.
22 I poslal vo vse oblasti carja pisma, pisannye v každuju oblasť pisměnami jeje i k každomu narodu na jazyke jego, čtoby vsjakij muž byl gospodinom v domě svojem, i čtoby eto bylo objavleno každomu na prirodnom jazyke jego.
2
1 Posle sego, kogda utich gněv carja Artakserksa, on vspomnil ob Astiň i o tom, čto ona sdělala, i čto bylo opreděleno o něj.2 I skazali otroki carja, služivšije pri něm: pusť by poiskali carju molodych krasivych děvic,
3 i pusť by naznačil car nabljudatelej vo vse oblasti svojego carstva, kotorye sobrali by vsech molodych děvic, krasivych vidom, v prestolnyj gorod Suzy, v dom žen pod nadzor Gegaja, carskogo jevnucha, straža žen, i pusť by vydavali im pritiraňja [i pročeje, čto nužno];
4 i děvica, kotoraja ponravitsja glazam carja, pusť budět cariceju vměsto Astiň. I ugodno bylo slovo eto v glazach carja, i on tak i sdělal.
5 Byl v Suzach, gorodě prestolnom, odin Iudějanin, ima jego Mardochej, syn Iaira, syn Seměja, syn Kisa, iz kolena Veniaminova.
6 On byl pereselen iz Ijerusalima vměste s plennikami, vyveděnnymi s Ijechonijeju, carem Iudějskim, kotorych pereselil Navuchodonosor, car Vavilonskij.
7 I byl on vospitatelem Gadassy, — ona že Jesfir, — dočeri ďadi jego, tak kak ně bylo u něje ni otca, ni materi. Děvica eta byla krasiva stanom i prigoža licem. I po směrti otca jeje i materi jeje, Mardochej vzjal jeje k sebe vměsto dočeri.
8 Kogda objavleno bylo povelenije carja i ukaz jego, i kogda sobrany byli mnogije děvicy v prestolnyj gorod Suzy pod nadzor Gegaja, togda vzjata byla i Jesfir v carskij dom pod nadzor Gegaja, straža žen.
9 I ponravilas eta děvica glazam jego i priobrela u něgo blagovolenije, i on pospešil vydať jej pritiraňja i vse, naznačennoje na časť jeje, i pristaviť k něj sem děvic, dostojnych byť pri něj, iz doma carskogo, i pereměstil jeje i děvic jeje v lučšeje otdělenije ženskogo doma.
10 Ně skazyvala Jesfir ni o narodě svojem, ni o rodstve svojem, potomu čto Mardochej dal jej prikazanije, čtoby ona ně skazyvala.
11 I vsjakij děň Mardochej prichodil ko dvoru ženskogo doma, čtoby navedyvaťsja o zdorovje Jesfiri i o tom, čto dělaetsja s něju.
12 Kogda nastupalo vrema každoj děvice vchodiť k carju Artakserksu, posle togo, kak v tečenije dvenadcati měsjacev vypolněno bylo nad něju vse, opredělennoje ženščinam, — ibo stolko vreměni prodolžalis dni pritiraňja ich: šesť měsjacev mirrovym maslom i šesť měsjacev aromatami i drugimi pritiraňjami ženskimi, —
13 togda děvica vchodila k carju. Čego by ona ni potrebovala, jej davali vsjo dlja vychoda iz ženskogo doma v dom carja.
14 Večerom ona vchodila i utrom vozvraščalas v drugoj dom ženskij pod nadzor Šaazgaza, carskogo jevnucha, straža naložnic; i uže ně vchodila k carju, razve tolko car poželal by jeje, i ona prizyvalas by po iměni.
15 Kogda nastalo vrema Jesfiri, dočeri Aminadava, ďadi Mardocheja, kotoryj vzjal jeje k sebe vměsto dočeri, — idti k carju, togda ona ně prosila ničego, kromě togo, o čem skazal jej Gegaj, jevnuch carskij, straž žen. I priobrela Jesfir raspoloženije k sebe v glazach vsech, viděvšich jeje.
16 I vzjata byla Jesfir k carju Artakserksu, v carskij dom jego, v děsjatom měsjace, to jesť v měsjace Tebefe, v seďmoj god jego carstvovanija.
17 I poljubil car Jesfir boleje vsech žen, i ona priobrela jego blagovolenije i blagoraspoloženije boleje vsech děvic; i on vozložil carskij veněc na golovu jeje i sdělal jeje cariceju na město Astiň.
18 I sdělal car bolšoj pir dlja vsech kňazej svoich i dlja služaščich pri něm, — pir radi Jesfiri, i sdělal lgotu oblasťjam i rozdal dary s carstvennoju ščedrosťju.
19 I kogda vo vtoroj raz sobrany byli děvicy, i Mardochej siděl u vorot carskich,
20 Jesfir vse ješče ně skazyvala o rodstve svojem i o narodě svojem, kak prikazal jej Mardochej; a slovo Mardocheja Jesfir vypolňala i teper tak že, kak togda, kogda byla u něgo na vospitanii.
21 V eto vrema, kak Mardochej siděl u vorot carskich, dva carskich jevnucha, Gavafa i Farra, oberegavšije porog, ozlobilis [za to, čto predpočten byl Mardochej], i zamyšljali naložiť ruku na carja Artakserksa.
22 Uznav o tom, Mardochej soobščil carice Jesfiri, a Jesfir skazala carju ot iměni Mardocheja.
23 Dělo bylo issledovano i najděno vernym, i ich oboich povesili na děreve. I bylo vpisano o blagodějanii Mardocheja v knigu dněvnych zapisej u carja.
3
1 Posle sego vozveličil car Artakserks Amana, syna Amadafa, Vugejanina, i vozněs jego, i postavil sedališče jego vyše vsech kňazej, kotorye u něgo;2 i vse služaščije pri care, kotorye byli u carskich vorot, klaňalis i padali nic pred Amanom, ibo tak prikazal car. A Mardochej ně klaňalsja i ně padal nic.
3 I govorili služaščije pri care, kotorye u carskich vorot, Mardocheju: začem ty prestupaeš povelenije carskoje?
4 I kak oni govorili jemu každyj děň, a on ně slušal ich, to oni doněsli Amanu, čtoby posmotreť, ustoit li v slove svojem Mardochej, ibo on soobščil im, čto on Iudějanin.
5 I kogda uviděl Aman, čto Mardochej ně klaňaetsja i ně padaet nic pred nim, to ispolnilsja gněva Aman.
6 I pokazalos jemu ničtožnym naložiť ruku na odnogo Mardocheja; no tak kak skazali jemu, iz kakogo naroda Mardochej, to zadumal Aman istrebiť vsech Iudějev, kotorye byli vo vsem carstve Artakserksa, kak narod Mardochejev.
7 [I sdělal sovet] v pervyj měsjac, kotoryj jesť měsjac Nisan, v dvenadcatyj god carja Artakserksa, i brosali pur, to jesť žrebij, pred licem Amana izo dňa v děň i iz měsjaca v měsjac, [čtoby v odin děň pogubiť narod Mardochejev, i pal žrebij] na dvenadcatyj měsjac, to jesť na měsjac Adar.
8 I skazal Aman carju Artakserksu: jesť odin narod, razbrosannyj i rassejannyj měždu narodami po vsem oblasťjam carstva tvojego; i zakony ich otličny ot zakonov vsech narodov, i zakonov carja oni ně vypolňajut; i carju ně sledujet tak ostavljať ich.
9 Jesli carju blagougodno, to pusť budět predpisano istrebiť ich, i děsjať tysjač talantov serebra ja otvešu v ruki pristavnikov, čtoby vněsti v kaznu carskuju.
10 Togda sňal car persteň svoj s ruki svojej i otdal jego Amanu, synu Amadafa, Vugejaninu, čtoby skrepiť ukaz protiv Iudějev.
11 I skazal car Amanu: otdaju tebe eto serebro i narod; postupi s nim, kak tebe ugodno.
12 I prizvany byli piscy carskije v pervyj měsjac, v trinadcatyj děň jego, i napisano bylo, kak prikazal Aman, k satrapam carskim i k načalstvujuščim nad každoju oblasťju [ot oblasti Indijskoj do Jefiopii, nad sta dvadcaťju semju oblasťjami], i k kňazjam u každogo naroda, v každuju oblasť pisměnami jeje i k každomu narodu na jazyke jego: vse bylo napisano ot iměni carja Artakserksa i skrepleno carskim perstněm.
13 I poslany byli pisma čerez goncov vo vse oblasti carja, čtoby ubiť, pogubiť i istrebiť vsech Iudějev, malogo i starogo, dětej i ženščin v odin děň, v trinadcatyj děň dvenadcatogo měsjaca, to jesť měsjaca Adara, i iměnije ich razgrabiť. [Vot spisok s etogo pisma: velikij car Artakserks načalstvujuščim ot Indii do Jefiopii nad sta dvadcaťju semju oblasťjami i podčiněnnym im naměstnikam. Carstvuja nad mnogimi narodami i vlastvuja nad vseju vselennoju, ja chotel, ně prevoznosjas gordosťju vlasti, no upravljaja vsegda krotko i ticho, sdělať žizň poddannych postojanno bezmatežnoju i, sobljudaja carstvo svoje mirnym i udoboprochodimym do predělov ego, vosstanoviť želaemyj dlja vsech ljuděj mir. Kogda že ja sprosil sovetnikov, kakim by obrazom privesti eto v ispolněnije, to otličajuščijsja u nas mudrosťju i polzujuščijsja něizměnnym blagovolenijem, i dokazavšij tverduju vernosť, i polučivšij vtoruju česť po care, Aman objasnil nam, čto vo vsech pleměnach vselennoj zaměšalsja odin vražděbnyj narod, po zakonam svoim protivnyj vsjakomu narodu, postojanno preněbregajuščij carskimi povelenijami, daby ně blagoustrojalos bezukorizněnno soveršaemoje nami soupravlenije. Itak, uznav, čto odin tolko etot narod vsegda protivitsja vsjakomu čeloveku, vedět obraz žizni, čuždyj zakonam, i, protivjas našim dějstvijam, soveršaet veličajšije zlodějanija, čtoby carstvo naše ně dostiglo blagosostojanija, my poveleli ukazannych vam v gramotach Amana, postavlennogo nad dělami i vtorogo otca našego, vsech s ženami i děťmi vsecelo istrebiť vražeskimi měčami, bez vsjakogo sožalenija i poščady, v trinadcatyj děň dvenadcatogo měsjaca Adara nastojaščego goda, čtoby eti i preždě i teper vražděbnye ljudi, byv v odin děň nasilno nizvergnuty v preispodňuju, ně prepjatstvovali nam v posledujuščeje vrema provodiť žizň mirno i bezmatežno do konca.]
14 Spisok s ukaza otdať v každuju oblasť kak zakon, objavljaemyj dlja vsech narodov, čtoby oni byli gotovy k tomu dňu.
15 Goncy otpravilis bystro s carskim povelenijem. Objavlen byl ukaz i v Suzach, prestolnom gorodě; i car i Aman siděli i pili, a gorod Suzy byl v smatenii.
4
1 Kogda Mardochej uznal vse, čto dělalos, razodral oděždy svoi i vozložil na sebja vretišče i pepel, i vyšel na sredinu goroda i vzyval s voplem velikim i gorkim: [istrebljaetsja narod ni v čem ně povinnyj!]2 I došel do carskich vorot [i ostanovilsja,] tak kak nělzja bylo vchodiť v carskije vorota vo vretišče [i s peplom].
3 Ravno i vo vsjakoj oblasti i měste, kuda tolko dochodilo povelenije carja i ukaz jego, bylo bolšoje setovanije u Iudějev, i post, i plač, i vopl; vretišče i pepel služili postelju dlja mnogich.
4 I prišli služanki Jesfiri i jevnuchi jeje i rasskazali jej, i silno vstrevožilas carica. I poslala oděždy, čtoby Mardochej naděl ich i sňal s sebja vretišče svoje. No on ně priňal.
5 Togda pozvala Jesfir Gafacha, odnogo iz jevnuchov carja, kotorogo on pristavil k něj, i poslala jego k Mardocheju uznať: čto eto i otčego eto?
6 I pošel Gafach k Mardocheju na gorodskuju ploščaď, kotoraja pred carskimi vorotami.
7 I rasskazal jemu Mardochej obo vsem, čto s nim slučilos, i ob opredělennom čisle serebra, kotoroje obeščal Aman otvesiť v kaznu carskuju za Iudějev, čtoby istrebiť ich;
8 i vručil jemu spisok s ukaza, obnarodovannogo v Suzach, ob istreblenii ich, čtoby pokazať Jesfiri i dať jej znať obo vsem; pritom nakazyval jej, čtoby ona pošla k carju i molila jego o pomilovanii i prosila jego za narod svoj, [vspomniv dni smirenija svojego, kogda ona vospityvalas pod rukoju mojeju, potomu čto Aman, vtoroj po care, osudil nas na směrť, i čtoby prizvala Gospoda i skazala o nas carju, da izbavit nas ot směrti].
9 I prišel Gafach i pereskazal Jesfiri slova Mardocheja.
10 I skazala Jesfir Gafachu i poslala jego skazať Mardocheju:
11 vse služaščije pri care i narody v oblasťjach carskich znajut, čto vsjakomu, i mužčině i ženščině, kto vojdět k carju vo vnutrennij dvor, ně byv pozvan, odin sud — směrť; tolko tot, k komu prostret car svoj zolotoj skipetr, ostanětsja živ. A ja ně zvana k carju vot uže tridcať dněj.
12 I pereskazali Mardocheju slova Jesfiri.
13 I skazal Mardochej v otvet Jesfiri: ně dumaj, čto ty odna spasešsja v domě carskom iz vsech Iudějev.
14 Jesli ty promolčiš v eto vrema, to svoboda i izbavlenije pridět dlja Iudějev iz drugogo města, a ty i dom otca tvojego pogibněte. I kto znaet, ně dlja takogo li vreměni ty i dostigla dostoinstva carskogo?
15 I skazala Jesfir v otvet Mardocheju:
16 pojdi, soberi vsech Iudějev, nachoďaščichsja v Suzach, i postites radi měňa, i ně ješte i ně pejte tri dňa, ni dněm, ni nočju, i ja s služankami moimi budu takže postiťsja i potom pojdu k carju, choťja eto protiv zakona, i jesli pogibnuť — pogibnu.
17 I pošel Mardochej i sdělal, kak prikazala jemu Jesfir. [I molilsja on Gospodu, vospominaja vse děla Gospodni, i govoril: Gospodi, Gospodi, Carju, Vseděržitelju! Vse v Tvojej vlasti, i nět protivjaščegosja Tebe, kogda Ty zachočeš spasti Izrailja; Ty sotvoril něbo i zemlju i vse divnoje v podněbesnoj; Ty — Gospoď vsech, i nět takogo, kto vosprotivilsja by Tebe, Gospodu. Ty znaeš vsjo; Ty znaeš, Gospodi, čto ně dlja obidy i ně po gordosti i ně po tščeslaviju ja dělal eto, čto ně pokloňalsja tščeslavnomu Amanu, ibo ja ochotno stal by lobyzať sledy nog jego dlja spasenija Izrailja; no ja dělal eto dlja togo, čtoby ně vozdať slavy čeloveku vyše slavy Božijej i ně pokloňaťsja nikomu, kromě Tebja, Gospoda mojego, i ja ně stanu dělať etogo po gordosti. I nyně, Gospodi Bože, Carju, Bože Avraamov, poščadi narod Tvoj; ibo zamyšljajut nam pogibel i choťjat istrebiť iznačalnoje nasledije Tvoje; ně prezri dostojanija Tvojego, kotoroje Ty izbavil dlja Sebja iz zemli Jegipetskoj; uslyš molitvu moju i umiloserdis nad nasledijem Tvoim i obrati setovanije naše v veselije, daby my, živja, vospevali ima Tvoje, Gospodi, i ně pogubi ust, proslavljajuščich Tebja, Gospodi. I vse Izrailťjaně vzyvali vsemi silami svoimi, potomu čto směrť ich byla pred glazami ich. I carica Jesfir pribegla k Gospodu, objataja směrtnoju goresťju, i, sňav oděždy slavy svojej, obleklas v oděždy skorbi i setovanija, i, vměsto mnogocennych mastej, peplom i prachom posypala golovu svoju, i vesma iznurila telo svoje, i vsjakoje město, ukrašaemoje v veselii jeje, pokryla raspuščennymi volosami svoimi, i molilas Gospodu Bogu Izrailevu, govorja: Gospodi moj! Ty odin Car naš; pomogi mně, odinokoj i ně imějuščej pomoščnika, kromě Tebja; ibo beda moja bliz měňa. Ja slyšala, Gospodi, ot otca mojego, v rodnom koleně mojem, čto Ty, Gospodi, izbral Sebe Izrailja iz vsech narodov i otcov našich iz vsech predkov ich v nasledije večnoje, i sdělal dlja nich to, o čem govoril im. I nyně my sogrešili pred Toboju, i predal Ty nas v ruki vragov našich za to, čto my slavili bogov ich: praveděn Ty, Gospodi! A nyně oni ně udovolstvovalis gorkim rabstvom našim, no položili ruki svoi v ruki idolov svoich, čtoby nisprovergnuť zapoveď ust Tvoich, i istrebiť nasledije Tvoje, i zagradiť usta vospevajuščich Tebja, i pogasiť slavu chrama Tvojego i žertvennika Tvojego, i otverzť usta narodov na proslavlenije tščetnych bogov, i carju plotskomu veličaťsja vovek. Ně predaj, Gospodi, skipetra Tvojego bogam něsuščestvujuščim, i pusť ně radujutsja paděniju našemu, no obrati zamysel ich na nich samich: navetnika že protiv nas predaj pozoru. Pomani, Gospodi, javi Sebja nam vo vrema skorbi našej i daj mně mužestvo. Car bogov i Vladyka vsjakogo načalstva! daruj ustam moim slovo blagoprijatnoje pred etim lvom i ispolni serdce jego něnavisťju k presledujuščemu nas, na pogibel jemu i jedinomyšlennikam jego; nas že izbav rukoju Tvojeju i pomogi mně, odinokoj i ně imějuščej pomoščnika, kromě Tebja, Gospodi. Ty iměješ veděnije vsego i znaeš, čto ja něnavižu slavu bezzakonnych i gnušajus loža něobrezannych i vsjakogo inopleměnnika; Ty znaeš něobchodimosť moju, čto ja gnušajus znaka gordosti mojej, kotoryj byvaet na golove mojej vo dni pojavlenija mojego, gnušajus jego, kak oděždy, oskverněnnoj krovju, i ně nošu jego vo dni ujediněnija mojego. I ně vkušala raba Tvoja ot trapezy Amana i ně dorožila pirom carskim, i ně pila vina idoložertvennogo, i ně veselilas raba Tvoja so dňa pereměny suďby mojej donyně, kromě kak o Tebe, Gospodi Bože Avraamov. Bože, imějuščij silu nad vsemi! uslyš golos beznaděžnych, i spasi nas ot ruki zloumyšljajuščich, i izbav měňa ot stracha mojego.]
5
1 Na tretij děň Jesfir [perestav moliťsja, sňala oděždy setovanija i] odělas po-carski, [i sdělavšis velikolepnoju, prizyvaja vsevidca Boga i Spasitelja, vzjala dvuch služanok, i na odnu opiralas, kak by predavšis něge, a drugaja sledovala za něju, podděrživaja odějanije jeje. Ona byla prekrasna vo cvete krasoty svojej, i lice jeje radostno, kak by ispolněnnoje ljubvi, no serdce jeje bylo stesněno ot stracha]. I stala ona na vnutrenněm dvore carskogo doma, pered domom carja; car že siděl togda na carskom prestole svojem, v carskom domě, prjamo protiv vchoda v dom, [oblečennyj vo vse odějanije veličija svojego, ves v zolote i dragocennych kamňach, i byl vesma strašen]. Kogda car uviděl caricu Jesfir, stojaščuju na dvore, ona našla milosť v glazach jego. [Obrativ lice svoje, plaměněvšeje slavoju, on vzgljanul s silnym gněvom; i carica upala duchom i izměnilas v lice svojem ot oslablenija i sklonilas na golovu služanki, kotoraja soprovoždala jeje. I izměnil Bog duch carja na krotosť, i pospešno vstal on s prestola svojego i priňal jeje v objatija svoi, poka ona ně prišla v sebja. Potom on utešil jeje laskovymi slovami, skazav jej: čto tebe, Jesfir? Ja — brat tvoj; obodris, ně umreš, ibo naše vladyčestvo obščeje; podojdi.]2 I proster car k Jesfiri zolotoj skipetr, kotoryj byl v ruke jego, i podošla Jesfir i kosnulas konca skipetra, [i položil car skipetr na šeju jeje i poceloval jeje i skazal: govori mně. I skazala ona: ja viděla v tebe, gospodin, kak by Angela Božija, i smutilos serdce moje ot stracha pred slavoju tvojeju, ibo diven ty, gospodin, i lice tvoje ispolněno blagodati. — No vo vrema besedy ona upala ot oslablenija; i car smutilsja, i vse slugi jego utešali jeje].
3 I skazal jej car: čto tebe, carica Jesfir, i kakaja prosba tvoja? Daže do polucarstva budět dano tebe.
4 I skazala Jesfir: [nyně u měňa děň prazdničnyj;] jesli carju blagougodno, pusť pridět car s Amanom segodňa na pir, kotoryj ja prigotovila jemu.
5 I skazal car: schodite skoreje za Amanom, čtoby sdělať po slovu Jesfiri. I prišel car s Amanom na pir, kotoryj prigotovila Jesfir.
6 I skazal car Jesfiri pri piťje vina: kakoje želanije tvoje? ono budět udovletvoreno; i kakaja prosba tvoja? choťja by do polucarstva, ona budět ispolněna.
7 I otvečala Jesfir, i skazala: vot moje želanije i moja prosba:
8 jesli ja našla blagovolenije v očach carja, i jesli carju blagougodno udovletvoriť želanije moje i ispolniť prosbu moju, to pusť car s Amanom pridět [ešče zavtra] na pir, kotoryj ja prigotovlju dlja nich, i zavtra ja ispolňu slovo carja.
9 I vyšel Aman v tot děň veselyj i blagodušnyj. No kogda uviděl Aman Mardocheja u vorot carskich, i tot ně vstal i s města ně tronulsja pred nim, togda ispolnilsja Aman gněvom na Mardocheja.
10 Odnako že skrepilsja Aman. A kogda prišel v dom svoj, to poslal pozvať druzej svoich i Zereš, ženu svoju.
11 I rasskazyval im Aman o velikom bogatstve svojem i o množestve synovej svoich i obo vsem tom, kak vozveličil jego car i kak vozněs jego nad kňazjami i slugami carskimi.
12 I skazal Aman: da i carica Jesfir nikogo ně pozvala s carem na pir, kotoryj ona prigotovila, kromě měňa; tak i na zavtra ja zvan k něj s carem.
13 No vsego etogo ně dovolno dlja měňa, dokole ja vižu Mardocheja Iudějanina siďaščim u vorot carskich.
14 I skazala jemu Zereš, žena jego, i vse druzja jego: pusť prigotovjat děrevo vyšinoju v pjaťděsjat loktej, i utrom skaži carju, čtoby povesili Mardocheja na něm, i togda veselo idi na pir s carem. I ponravilos eto slovo Amanu, i on prigotovil děrevo.
6
1 V tu noč Gospoď otňal son ot carja, i on velel [sluge] priněsti pamatnuju knigu dněvnych zapisej; i čitali ich pred carem,2 i najděno zapisannym tam, kak doněs Mardochej na Gavafu i Farru, dvuch jevnuchov carskich, oberegavšich porog, kotorye zamyšljali naložiť ruku na carja Artakserksa.
3 I skazal car: kakaja dana počesť i otličije Mardocheju za eto? I skazali otroki carja, služivšije pri něm: ničego ně sdělano jemu.
4 [Kogda car rassprašival o blagodějanii Mardocheja, prišel na dvor Aman,] i skazal car: kto na dvore? Aman že prišel togda na vněšnij dvor carskogo doma pogovoriť s carem, čtoby povesili Mardocheja na děreve, kotoroje on prigotovil dlja něgo.
5 I skazali otroki carju: vot, Aman stoit na dvore. I skazal car: pusť vojdět.
6 I vošel Aman. I skazal jemu car: čto sdělať by tomu čeloveku, kotorogo car chočet otličiť počesťju? Aman podumal v serdce svojem: komu drugomu zachočet car okazať počesť, kromě měňa?
7 I skazal Aman carju: tomu čeloveku, kotorogo car chočet otličiť počesťju,
8 pusť priněsut odějanije carskoje, v kotoroje oděvaetsja car, i privedut koňa, na kotorom jezdit car, vozložat carskij veněc na golovu jego,
9 i pusť podadut odějanije i koňa v ruki odnomu iz pervych kňazej carskich, - i oblekut togo čeloveka, kotorogo car chočet otličiť počesťju, i vyvedut jego na koně na gorodskuju ploščaď, i provozglasjat pred nim: tak dělaetsja tomu čeloveku, kotorogo car chočet otličiť počesťju!
10 I skazal car Amanu: [chorošo ty skazal;] totčas že vozmi odějanije i koňa, kak ty skazal, i sdělaj eto Mardocheju Iudějaninu, siďaščemu u carskich vorot; ničego ně opusti iz vsego, čto ty govoril.
11 I vzjal Aman odějanije i koňa i oblek Mardocheja, i vyvel jego na koně na gorodskuju ploščaď i provozglasil pred nim: tak dělaetsja tomu čeloveku, kotorogo car chočet otličiť počesťju!
12 I vozvratilsja Mardochej k carskim vorotam. Aman že pospešil v dom svoj, pečalnyj i zakryv golovu.
13 I pereskazal Aman Zereši, ženě svojej, i vsem druzjam svoim vse, čto slučilos s nim. I skazali jemu mudrecy jego i Zereš, žena jego: jesli iz pleměni Iudějev Mardochej, izgza kotorogo ty načal padať, to ně peresiliš jego, a naverno paděš pred nim, [ibo s nim Bog živyj].
14 Oni ješče razgovarivali s nim, kak prišli jevnuchi carja i stali toropiť Amana idti na pir, kotoryj prigotovila Jesfir.
7
1 I prišel car s Amanom pirovať u Jesfiri caricy.2 I skazal car Jesfiri takže i v etot vtoroj děň vo vrema pira: kakoje želanije tvoje, carica Jesfir? ono budět udovletvoreno; i kakaja prosba tvoja? choťja by do polucarstva, ona budět ispolněna.
3 I otvečala carica Jesfir i skazala: jesli ja našla blagovolenije v očach tvoich, car, i jesli carju blagougodno, to da budut darovany mně žizň moja, po želaniju mojemu, i narod moj, po prosbe mojej!
4 Ibo prodany my, ja i narod moj, na istreblenije, ubijenije i pogibel. Jesli by my prodany byli v raby i rabyni, ja molčala by, choťja vrag ně voznagradil by uščerba carja.
5 I otvečal car Artakserks i skazal carice Jesfiri: kto eto takoj, i gdě tot, kotoryj otvažilsja v serdce svojem sdělať tak?
6 I skazala Jesfir: vrag i něprijatel — etot zlobnyj Aman! I Aman zatrepetal pred carem i cariceju.
7 I car vstal vo gněve svojem s pira i pošel v sad pri dvorce; Aman že ostalsja umoljať o žizni svojej caricu Jesfir, ibo viděl, čto opredělena jemu zlaja učasť ot carja.
8 Kogda car vozvratilsja iz sada pri dvorce v dom pira, Aman byl pripavšim k ložu, na kotorom nachodilas Jesfir. I skazal car: daže i nasilovať caricu chočet v domě u měňa! Slovo vyšlo iz ust carja, — i nakryli lice Amanu.
9 I skazal Charbona, odin iz jevnuchov pri care: vot i děrevo, kotoroje prigotovil Aman dlja Mardocheja, govorivšego dobroje dlja carja, stoit u doma Amana, vyšinoju v pjaťděsjat loktej. I skazal car: poveste jego na něm.
10 I povesili Amana na děreve, kotoroje on prigotovil dlja Mardocheja. I gněv carja utich.
8
1 V tot děň car Artakserks otdal carice Jesfiri dom Amana, vraga Iudějev; a Mardochej vošel pred lice carja, ibo Jesfir objavila, čto on dlja něje.2 I sňal car persteň svoj, kotoryj on otňal u Amana, i otdal jego Mardocheju; Jesfir že postavila Mardocheja smotritelem nad domom Amana.
3 I prodolžala Jesfir govoriť pred carem i pala k nogam jego, i plakala i umoljala jego otvratiť zlobu Amana Vugejanina i zamysel jego, kotoryj on zamyslil protiv Iudějev.
4 I proster car k Jesfiri zolotoj skipetr; i podňalas Jesfir, i stala pred licem carja,
5 i skazala: jesli carju blagougodno, i jesli ja našla blagovolenije pred licem jego, i spravedlivo dělo sije pred licem carja, i nravljus ja očam jego, to pusť bylo by napisano, čtoby vozvraščeny byli pisma po zamyslu Amana, syna Amadafa, Vugejanina, pisannye im ob istreblenii Iudějev vo vsech oblasťjach carja;
6 ibo, kak ja mogu viděť bedstvije, kotoroje postignět narod moj, i kak ja mogu viděť pogibel rodnych moich?
7 I skazal car Artakserks carice Jesfiri i Mardocheju Iudějaninu: vot, ja dom Amana otdal Jesfiri, i jego samogo povesili na děreve za to, čto on nalagal ruku svoju na Iudějev;
8 napišite i vy o Iudějach, čto vam ugodno, ot iměni carja i skrepite carskim perstněm, ibo pisma, napisannogo ot iměni carja i skreplennogo perstněm carskim, nělzja izměniť.
9 I pozvany byli togda carskije piscy v tretij měsjac, to jesť v měsjac Sivan, v dvadcať tretij děň jego, i napisano bylo vse tak, kak prikazal Mardochej, k Iudějam, i k satrapam, i oblastenačalnikam, i praviteljam oblastej ot Indii do Jefiopii, sta dvadcati semi oblastej, v každuju oblasť pisměnami jeje i k každomu narodu na jazyke jego, i k Iudějam pisměnami ich i na jazyke ich.
10 I napisal on ot iměni carja Artakserksa, i skrepil carskim perstněm, i poslal pisma črez goncov na koňach, na dromaděrach i mulach carskich,
11 o tom, čto car pozvoljaet Iudějam, nachoďaščimsja vo vsjakom gorodě, sobraťsja i stať na zaščitu žizni svojej, istrebiť, ubiť i pogubiť vsech silnych v narodě i v oblasti, kotorye vo vraždě s nimi, dětej i žen, i iměnije ich razgrabiť,
12 v odin děň po vsem oblasťjam carja Artakserksa, v trinadcatyj děň dvenadcatogo měsjaca, to jesť měsjaca Adara. [Spisok s etogo ukaza sledujuščij: velikij car Artakserks načalstvujuščim ot Indii do Jefiopii nad sta dvadcaťju semju oblasťjami i vlastiteljam, dobroželatelstvujuščim nam, radovaťsja. Mnogije, po črezvyčajnoj dobrote blagodětelej ščedro nagraždaemye počesťjami, črezměrno vozgordilis i ně tolko poddannym našim iščut pričiniť zlo, no, ně mogši nasytiť gordosť, pokušajutsja stroiť kozni samim blagoděteljam svoim, ně tolko terjajut čuvstvo čelovečeskoj priznatelnosti, no, kičas nadměnnosťju bezumnych, prestupno dumajut izbežať suda vsjo i vsegda viďaščego Boga. No často i mnogije, buduči oblečeny vlasťju, čtob ustrojať děla doverivšich im druzej, svoim ubežděnijem dělajut ich vinovnikami prolitija něvinnoj krovi i podvergajut něispravimym bedstvijam, chitrospletenijem kovarnoj lži obmanyvaja něporočnoje blagomyslije děržavnych. Eto možno viděť ně stolko iz drevnich istorij, kak my skazali, skolko iz děl, prestupno soveršaemych pred vami zloboju nědostojno vlastvujuščich. Posemu nužno ozabotiťsja na posledujuščeje vrema, čtoby nam ustroiť carstvo bezmatežnym dlja vsech ljuděj v mire, ně dopuskaja izměněnij, no predstavljajuščijesja děla obsuždaja s nadležaščej predusmotritelnosťju. Tak Aman Amadafov, Makedoňanin, poistině čuždyj persidskoj krovi i vesma dalekij ot našej blagosti, byv priňat u nas gostem, udostoilsja blagosklonnosti, kotoruju my imějem ko vsjakomu narodu, nastolko, čto byl provozglašen našim otcom i počitaem vsemi, predstavljaja vtoroje lico pri carskom prestole; no, ně uměriv gordosti, zamyšljal lišiť nas vlasti i duši, a našego spasitelja i vsegdašněgo blagodětelja Mardocheja i něporočnuju obščnicu carstva Jesfir, so vsem narodom ich, domogalsja raznoobraznymi kovarnymi měrami pogubiť. Takim obrazom on dumal sdělať nas bezljudnymi, a děržavu Persidskuju peredať Makedoňanam. My že nachodim Iudějev, osužděnnych etim zlodějem na istreblenije, ně zlovrednymi, a živuščimi po spravedlivejšim zakonam, synami Vyšněgo, veličajšego živago Boga, darovavšego nam i predkam našim carstvo v samom lučšem sostojanii. Posemu vy chorošo sdělaete, ně privoďa v ispolněnije gramot, poslannych Amanom Amadafovym; ibo on, soveršivšij eto, pri vorotach Suzskich povešen so vsem domom, po vole vladyčestvujuščego vsem Boga, vozdavšego jemu skoro dostojnyj sud. Spisok že s etogo ukaza vystaviv na vsjakom měste otkryto, ostavte Iudějev polzovaťsja svoimi zakonami i sodějstvujte im, čtoby vosstavavšim na nich vo vrema skorbi oni mogli otmstiť v trinadcatyj děň dvenadcatogo měsjaca Adara, v samyj tot děň. Ibo vladyčestvujuščij nad vsem Bog, vměsto pogibeli izbrannogo roda, ustroil im takuju radosť. I vy, v čisle iměnitych prazdnikov vašich, provodite sej znaměnityj děň so vsem veseljem, daby i nyně i posle pamatno bylo spasenije dlja nas i dlja blagoraspoložennych k nam Persov i pogublenije stroivšich nam kozni. Vsjakij gorod ili oblasť voobšče, kotoraja ně ispolnit sego, něščadno opustošitsja měčom i ogněm i sdělaetsja ně tolko něobitaemoju dlja ljuděj, no i dlja zverej i ptic navsegda otvratitelnoju.]
13 Spisok s sego ukaza otdať v každuju oblasť, kak zakon, objavljaemyj dlja vsech narodov, čtob Iuděi gotovy byli k tomu dňu mstiť vragam svoim.
14 Goncy, pojechavšije verchom na bystrych koňach carskich, pognali skoro i pospešno, s carskim povelenijem. Objavlen byl ukaz i v Suzach, prestolnom gorodě.
15 I Mardochej vyšel ot carja v carskom odějanii jachontovogo i belogo cveta i v bolšom zolotom vence, i v mantii vissonnoj i purpurovoj. I gorod Suzy vozveselilsja i vozradovalsja.
16 A u Iudějev bylo togda osveščenije i radosť, i veselje, i toržestvo.
17 I vo vsjakoj oblasti i vo vsjakom gorodě, vo vsjakom měste, kuda tolko dochodilo povelenije carja i ukaz jego, byla radosť u Iudějev i veselje, piršestvo i prazdničnyj děň. I mnogije iz narodov strany sdělalis Iudějami, potomu čto napal na nich strach pred Iudějami.
9
1 V dvenadcatyj měsjac, to jesť v měsjac Adar, v trinadcatyj děň jego, v kotoryj prišlo vrema ispolniťsja poveleniju carja i ukazu jego, v tot děň, kogda nadějalis něprijateli Iudějev vzjať vlasť nad nimi, a vyšlo naoborot, čto sami Iuděi vzjali vlasť nad vragami svoimi, —2 sobralis Iuděi v gorodach svoich po vsem oblasťjam carja Artakserksa, čtoby naložiť ruku na zloželatelej svoich; i nikto ně mog ustojať pred licem ich, potomu čto strach pred nimi napal na vse narody.
3 I vse kňazja v oblasťjach i satrapy, i oblastenačalniki, i ispolniteli děl carskich podděrživali Iudějev, potomu čto napal na nich strach pred Mardochejem.
4 Ibo velik byl Mardochej v domě u carja, i slava o něm chodila po vsem oblasťjam, tak kak sej čelovek, Mardochej, podnimalsja vyše i vyše.
5 I izbivali Iuděi vsech vragov svoich, pobivaja měčom, uměrščvljaja i istrebljaja, i postupali s něprijateljami svoimi po svojej vole.
6 V Suzach, gorodě prestolnom, uměrtvili Iuděi i pogubili pjaťsot čelovek;
7 i Paršandafu i Dalfona i Asfafu,
8 i Porafu i Adalju i Aridafu,
9 i Parmašfu i Arisaja i Aridaja i Vaijezafu, —
10 děsjaterych synovej Amana, syna Amadafa, vraga Iudějev, uměrtvili oni, a na grabež ně prosterli ruki svojej.
11 V tot že děň doněsli carju o čisle uměrščvlennych v Suzach, prestolnom gorodě.
12 I skazal car carice Jesfiri: v Suzach, gorodě prestolnom, uměrtvili Iuděi i pogubili pjaťsot čelovek i děsjaterych synovej Amana; čto že sdělali oni v pročich oblasťjach carja? Kakoje želanije tvoje? i ono budět udovletvoreno. I kakaja ješče prosba tvoja? ona budět ispolněna.
13 I skazala Jesfir: jesli carju blagougodno, to pusť by pozvoleno bylo Iudějam, kotorye v Suzach, dělať to že i zavtra, čto segodňa, i děsjaterych synovej Amanovych pusť by povesili na děreve.
14 I prikazal car sdělať tak; i dan na eto ukaz v Suzach, i děsjaterych synovej Amanovych povesili.
15 I sobralis Iuděi, kotorye v Suzach, takže i v četyrnadcatyj děň měsjaca Adara i uměrtvili v Suzach trista čelovek, a na grabež ně prosterli ruki svojej.
16 I pročije Iuděi, nachodivšijesja v carskich oblasťjach, sobralis, čtoby stať na zaščitu žizni svojej i byť pokojnymi ot vragov svoich, i uměrtvili iz něprijatelej svoich semděsjat pjať tysjač, a na grabež ně prosterli ruki svojej.
17 Eto bylo v trinadcatyj děň měsjaca Adara; a v četyrnadcatyj děň sego že měsjaca oni uspokoilis i sdělali jego dněm piršestva i veselja.
18 Iuděi že, kotorye v Suzach, sobiralis v trinadcatyj děň jego i v četyrnadcatyj děň jego, a v pjatnadcatyj děň jego uspokoilis i sdělali jego dněm piršestva i veselja.
19 Poetomu Iuděi selskije, živuščije v selenijach otkrytych, provoďat četyrnadcatyj děň měsjaca Adara v veselje i piršestve, kak děň prazdničnyj, posylaja podarki drug ko drugu; [živuščije že v mitropolijach i pjatnadcatyj děň Adara provoďat v dobrom veselje, posylaja podarki bližnim].
20 I opisal Mardochej eti proisšestvija i poslal pisma ko vsem Iudějam, kotorye v oblasťjach carja Artakserksa, k blizkim i k dalnim,
21 o tom, čtoby oni ustanovili každogodno prazdnovanije u sebja četyrnadcatogo dňa měsjaca Adara i pjatnadcatogo dňa jego,
22 kak takich dněj, v kotorye Iuděi sdělalis pokojny ot vragov svoich, i kak takogo měsjaca, v kotoryj prevratilas u nich pečal v radosť, i setovanije — v děň prazdničnyj, — čtoby sdělali ich dňami piršestva i veselja, posylaja podarki drug drugu i podajanija bednym.
23 I priňali Iuděi to, čto uže sami načali dělať, i o čem Mardochej napisal k nim,
24 kak Aman, syn Amadafa, Vugejanin, vrag vsech Iudějev, dumal pogubiť Iudějev i brosal pur, žrebij, ob istreblenii i pogublenii ich,
25 i kak Jesfir došla do carja, i kak car prikazal novym pismom, čtoby zloj zamysl Amana, kotoryj on zadumal na Iudějev, obratilsja na golovu jego, i čtoby povesili jego i synovej jego na děreve.
26 Potomu i nazvali eti dni Purim, ot iměni: pur [žrebij, ibo na jazyke ich žrebii nazyvajutsja purim]. Poetomu , soglasno so vsemi slovami sego pisma i s tem, čto sami viděli i do čego dochodilo u nich,
27 postanovili Iuděi i priňali na sebja i na dětej svoich i na vsech, prisojediňajuščichsja k nim, něotměnno, čtoby prazdnovať eti dva dňa, po predpisannomu o nich i v svoje dlja nich vrema, každyj god;
28 i čtoby dni eti byli pamatny i prazdnujemy vo vse rody v každom pleměni, v každoj oblasti i v každom gorodě; i čtoby dni eti Purim ně otměňalis u Iudějev, i pamať o nich ně isčezla u dětej ich.
29 Napisala takže carica Jesfir, doč Abichaila, i Mardochej Iudějanin, so vseju nastojčivosťju, čtoby ispolňali eto novoje pismo o Purimě;
30 i poslali pisma ko vsem Iudějam v sto dvadcať sem oblastej carstva Artakserksova so slovami mira i pravdy,
31 čtoby oni tverdo nabljudali eti dni Purim v svoje vrema, kakoje ustavil o nich Mardochej Iudějanin i carica Jesfir, i kak oni sami naznačali ich dlja sebja i dlja dětej svoich v dni poščenija i voplej.
32 Tak povelenije Jesfiri podtverdilo eto slovo o Purimě, i ono vpisano v knigu.
10
1 Potom naložil car Artakserks podať na zemlju i na ostrova morskije.2 Vpročem, vse děla sily jego i moguščestva jego i obstojatelnoje pokazanije o veličii Mardocheja, kotorym vozveličil jego car, zapisany v knige dněvnych zapisej carej Midijskich i Persidskich,
3 ravno kak i to, čto Mardochej Iudějanin byl vtorym po care Artakserkse i velikim u Iudějev i ljubimym u množestva braťjev svoich, ibo iskal dobra narodu svojemu i govoril vo blago vsego pleměni svojego. [I skazal Mardochej: ot Boga bylo eto, ibo ja vspomnil son, kotoryj ja viděl o sich sobytijach; ně ostalos v něm ničego něispolnivšimsja. Malyj istočnik sdělalsja rekoju, i byl svet i solnce i množestvo vody: eta reka jesť Jesfir, kotoruju vzjal sebe v ženu car i sdělal cariceju. A dva změja — eto ja i Aman; narody — eto sobravšijesja istrebiť ima Iudějev; a narod moj — eto Izrailťjaně, vozzvavšije k Bogu i spasennye. I spas Gospoď narod Svoj, i izbavil nas Gospoď ot vsech sich zol, i soveršil Bog znaměnija i čuděsa velikije, kakije ně byvali měždu jazyčnikami. Tak ustroil Bog dva žrebija: odin dlja naroda Božija, a drugoj dlja vsech jazyčnikov, i vyšli eti dva žrebija v čas i vrema i v děň suda pred Bogom i vsemi jazyčnikami. I vspomnil Gospoď o narodě Svojem i opravdal nasledije Svoje. I budut prazdnovaťsja eti dni měsjaca Adara, v četyrnadcatyj i pjatnadcatyj děň etogo měsjaca, s toržestvom i radosťju i veseljem pred Bogom, v rody večnye, v narodě Jego Izraile. V četvertyj god carstvovanija Ptoloměja i Kleopatry Dosifej, kotoryj, govorjat, byl svjaščennikom i levitom, i Ptoloměj, syn jego, priněsli v Aleksandriju eto poslanije o Purimě, kotoroje, govorjat, istolkoval Lisimach, syn Ptoloměja, byvšij v Ijerusalimě.]