Psaltir

Sinodalnyj perevod

Psalom 1

Psalom Davida.
1 Blažen muž, kotoryj ně chodit na sovet něčestivych i ně stoit na puti grešnych i ně sidit v sobranii razvratitelej,
2 no v zakoně Gospoda volja jego, i o zakoně Jego razmyšljaet on děň i noč!
3 I budět on kak děrevo, posažennoje pri potokach vod, kotoroje prinosit plod svoj vo vrema svoje, i list kotorogo ně vjanět; i vo vsem, čto on ni dělaet, uspejet.
4 Ně tak - něčestivye, [ně tak]: no oni - kak prach, vozmětaemyj vetrom [s lica zemli].
5 Potomu ně ustojat něčestivye na sudě, i grešniki - v sobranii pravednych.
6 Ibo znaet Gospoď puť pravednych, a puť něčestivych pogibnět.

Psalom 2

Psalom Davida.
1 Začem matutsja narody, i pleměna zamyšljajut tščetnoje?
2 Vosstajut cari zemli, i kňazja soveščajutsja vměste protiv Gospoda i protiv Pomazannika Jego.
3 "Rastorgněm uzy ich, i svergněm s sebja okovy ich".
4 Živuščij na něbesach posmějetsja, Gospoď porugaetsja im.
5 Togda skažet im vo gněve Svojem i jarosťju Svojeju privedět ich v smatenije:
6 "Ja pomazal Carja Mojego nad Sionom, svjatoju goroju Mojeju;
7 vozvešču opredělenije: Gospoď skazal Mně: Ty Syn Moj; Ja nyně rodil Tebja;
8 prosi u Měňa, i dam narody v nasledije Tebe i preděly zemli vo vladěnije Tebe;
9 Ty poraziš ich žezlom železnym; sokrušiš ich, kak sosud goršečnika".
10 Itak vrazumites, cari; naučites, suďji zemli!
11 Služite Gospodu so strachom i radujtes [pred Nim] s trepetom.
12 Počtite Syna, čtoby On ně progněvalsja, i čtoby vam ně pogibnuť v puti vašem, ibo gněv Jego vozgoritsja vskore. Blaženny vse, upovajuščije na Něgo.

Psalom 3

1 Psalom Davida, kogda on bežal ot Avessaloma, syna svojego.
2 Gospodi! kak umnožilis vragi moi! Mnogije vosstajut na měňa
3 mnogije govorjat duše mojej: "nět jemu spasenija v Boge".
4 No Ty, Gospodi, ščit predo mnoju, slava moja, i Ty voznosiš golovu moju.
5 Glasom moim vzyvaju k Gospodu, i On slyšit měňa so svjatoj gory Svojej.
6 Ložus ja, splju i vstaju, ibo Gospoď zaščiščaet měňa.
7 Ně ubojus tem naroda, kotorye so vsech storon opolčilis na měňa.
8 Vosstaň, Gospodi! spasi měňa, Bože moj! ibo Ty poražaeš v lanitu vsech vragov moich; sokrušaeš zuby něčestivych.
9 Ot Gospoda spasenije. Nad narodom Tvoim blagoslovenije Tvoje.

Psalom 4

1 Načalniku chora. Na strunnych orudijach. Psalom Davida.
2 Kogda ja vzyvaju, uslyš měňa, Bože pravdy mojej! V tesnote Ty daval mně prostor. Pomiluj měňa i uslyš molitvu moju.
3 Syny mužej! dokole slava moja budět v poruganii? dokole buděte ljubiť sujetu i iskať lži?
4 Znajte, čto Gospoď otdělil dlja Sebja svjatago Svojego; Gospoď slyšit, kogda ja prizyvaju Jego.
5 Gněvajas, ně sogrešajte: razmyslite v serdcach vašich na ložach vašich, i utišites;
6 prinosite žertvy pravdy i upovajte na Gospoda.
7 Mnogije govorjat: "kto pokažet nam blago?" Javi nam svet lica Tvojego, Gospodi!
8 Ty ispolnil serdce moje veselijem s togo vreměni, kak u nich chleb i vino [i jelej] umnožilis.
9 Spokojno ložus ja i splju, ibo Ty, Gospodi, jedin daeš mně žiť v bezopasnosti.

Psalom 5

1 Načalniku chora. Na duchovych orudijach. Psalom Davida.
2 Uslyš, Gospodi, slova moi, urazuměj pomyšlenija moi.
3 Vněmli glasu voplja mojego, Car moj i Bog moj! ibo ja k Tebe moljus.
4 Gospodi! rano uslyš golos moj, - rano predstanu pred Toboju, i budu ožidať,
5 ibo Ty Bog, ně ljubjaščij bezzakonija; u Tebja ně vodvoritsja zloj;
6 něčestivye ně prebudut pred očami Tvoimi: Ty něnavidiš vsech, dělajuščich bezzakonije.
7 Ty pogubiš govorjaščich lož; krovožadnogo i kovarnogo gnušaetsja Gospoď.
8 A ja, po množestvu milosti Tvojej, vojdu v dom Tvoj, pokloňus svjatomu chramu Tvojemu v strache Tvojem.
9 Gospodi! putevodi měňa v pravdě Tvojej, radi vragov moich; urovňaj predo mnoju puť Tvoj.
10 Ibo nět v ustach ich istiny: serdce ich - paguba, gortaň ich - otkrytyj grob, jazykom svoim lsťjat.
11 Osudi ich, Bože, da padut oni ot zamyslov svoich; po množestvu něčestija ich, otvergni ich, ibo oni vozmutilis protiv Tebja.
12 I vozradujutsja vse upovajuščije na Tebja, večno budut likovať, i Ty buděš pokrovitelstvovať im; i budut chvaliťsja Toboju ljubjaščije ima Tvoje.
13 Ibo Ty blagoslovljaeš pravednika, Gospodi; blagovolenijem, kak ščitom, venčaeš jego.

Psalom 6

1 Načalniku chora. Na vosmistrunnom. Psalom Davida.
2 Gospodi! ně v jarosti Tvojej obličaj měňa i ně vo gněve Tvojem nakazyvaj měňa.
3 Pomiluj měňa, Gospodi, ibo ja němoščen; isceli měňa, Gospodi, ibo kosti moi potrjaseny;
4 i duša moja silno potrjasena; Ty že, Gospodi, dokole?
5 Obratis, Gospodi, izbav dušu moju, spasi měňa radi milosti Tvojej,
6 ibo v směrti nět pamatovanija o Tebe: vo grobe kto budět slaviť Tebja?
7 Utomlen ja vozdychanijami moimi: každuju noč omyvaju lože moje, slezami moimi omočaju postel moju.
8 Issochlo ot pečali oko moje, obvetšalo ot vsech vragov moich.
9 Udalites ot měňa vse, dělajuščije bezzakonije, ibo uslyšal Gospoď golos plača mojego,
10 uslyšal Gospoď molenije moje; Gospoď primět molitvu moju.
11 Da budut postyženy i žestoko poraženy vse vragi moi; da vozvraťjatsja i postyďatsja mgnovenno.

Psalom 7

1 Plačevnaja pesň, kotoruju David vospel Gospodu po dělu Chusa, iz pleměni Veniaminova.
2 Gospodi, Bože moj! na Tebja ja upovaju; spasi měňa ot vsech gonitelej moich i izbav měňa;
3 da ně istorgnět on, podobno lvu, duši mojej, terzaja, kogda nět izbavljajuščego [i spasajuščego].
4 Gospodi, Bože moj! jesli ja čto sdělal, jesli jesť něpravda v rukach moich,
5 jesli ja platil zlom tomu, kto byl so mnoju v mire, - ja, kotoryj spasal daže togo, kto bez pričiny stal moim vragom, -
6 to pusť vrag presledujet dušu moju i nastignět, pusť vtopčet v zemlju žizň moju, i slavu moju povergnět v prach.
7 Vosstaň, Gospodi, vo gněve Tvojem; podvignis protiv něistovstva vragov moich, probudis dlja měňa na sud, kotoryj Ty zapovedal, -
8 sonm ljuděj stanět vokrug Tebja; nad nim podnimis na vysotu.
9 Gospoď sudit narody. Sudi měňa, Gospodi, po pravdě mojej i po něporočnosti mojej vo mně.
10 Da prekratitsja zloba něčestivych, a pravednika podkrepi, ibo Ty ispytuješ serdca i utroby, pravednyj Bože!
11 Ščit moj v Boge, spasajuščem pravych serdcem.
12 Bog - sudija pravednyj, [krepkij i dolgoterpelivyj,] i Bog, vsjakij děň strogo vzyskivajuščij,
13 jesli kto ně obraščaetsja. On izoščrjaet Svoj měč, naprjagaet luk Svoj i napravljaet jego,
14 prigotovljaet dlja něgo sosudy směrti, strely Svoi dělaet paljaščimi.
15 Vot, něčestivyj začal něpravdu, byl črevat zloboju i rodil sebe lož;
16 ryl rov, i vykopal jego, i upal v jamu, kotoruju prigotovil:
17 zloba jego obratitsja na jego golovu, i zlodějstvo jego upadět na jego tema.
18 Slavlju Gospoda po pravdě Jego i poju iměni Gospoda Vsevyšněgo.

Psalom 8

1 Načalniku chora. Na Gefskom orudii. Psalom Davida.
2 Gospodi, Bože naš! kak veličestvenno ima Tvoje po vsej zemle! Slava Tvoja prostiraetsja prevyše něbes!
3 Iz ust mladěncev i grudnych dětej Ty ustroil chvalu, radi vragov Tvoich, daby sdělať bezmolvnym vraga i mstitelja.
4 Kogda vziraju ja na něbesa Tvoi - dělo Tvoich perstov, na lunu i zvezdy, kotorye Ty postavil,
5 to čto esť čelovek, čto Ty pomniš jego, i syn čelovečeskij, čto Ty poseščaeš jego?
6 Ně mnogo Ty umalil jego pred Angelami: slavoju i česťju uvenčal jego;
7 postavil jego vladykoju nad dělami ruk Tvoich; vse položil pod nogi jego:
8 ovec i volov vsech, i takže polevych zverej,
9 ptic něbesnych i ryb morskich, vse, prechoďaščeje morskimi stezjami.
10 Gospodi, Bože naš! Kak veličestvenno ima Tvoje po vsej zemle!

Psalom 9

1 Načalniku chora. Po směrti Labena. Psalom Davida.
2 Budu slaviť [Tebja], Gospodi, vsem serdcem moim, vozveščať vse čuděsa Tvoi.
3 Budu radovaťsja i toržestvovať o Tebe, peť iměni Tvojemu, Vsevyšnij.
4 Kogda vragi moi obraščeny nazad, to pretknutsja i pogibnut pred licem Tvoim,
5 ibo Ty proizvodil moj sud i moju ťjažbu; Ty vossel na prestole, Sudija pravednyj.
6 Ty vozněgodoval na narody, pogubil něčestivogo, ima ich izgladil na veki i veki.
7 U vraga sovsem ně stalo oružija, i goroda Ty razrušil; pogibla pamať ich s nimi.
8 No Gospoď prebyvaet vovek; On prigotovil dlja suda prestol Svoj,
9 i On budět sudiť vselennuju po pravdě, soveršit sud nad narodami po pravote.
10 I budět Gospoď pribežiščem ugnětennomu, pribežiščem vo vreměna skorbi;
11 i budut upovať na Tebja znajuščije ima Tvoje, potomu čto Ty ně ostavljaeš iščuščich Tebja, Gospodi.
12 Pojte Gospodu, živuščemu na Sioně, vozveščajte měždu narodami děla Jego,
13 ibo On vzyskivaet za krov; pomnit ich, ně zabyvaet voplja ugnětennych.
14 Pomiluj měňa, Gospodi; vozzri na stradanije moje ot něnaviďaščich měňa, - Ty, Kotoryj voznosiš měňa ot vrat směrti,
15 čtoby ja vozveščal vse chvaly Tvoi vo vratach dščeri Sionovoj: budu radovaťsja o spasenii Tvojem.
16 Obrušilis narody v jamu, kotoruju vykopali; v seti, kotoruju skryli oni, zaputalas noga ich.
17 Poznan byl Gospoď po sudu, kotoryj On soveršil; něčestivyj ulovlen dělami ruk svoich.
18 Da obraťjatsja něčestivye v ad, - vse narody, zabyvajuščije Boga.
19 Ibo ně navsegda zabyt budět niščij, i naděžda bednych ně do konca pogibnět.
20 Vosstaň, Gospodi, da ně preobladaet čelovek, da suďatsja narody pred licem Tvoim.
21 Navedi, Gospodi, strach na nich; da znajut narody, čto čeloveki oni.
22 Dlja čego, Gospodi, stoiš vdali, skryvaeš Sebja vo vrema skorbi?
23 Po gordosti svojej něčestivyj presledujet bednogo: da ulovjatsja oni uchiščrenijami, kotorye sami vymyšljajut.
24 Ibo něčestivyj chvalitsja pochoťju duši svojej; korystoljubec ublažaet sebja.
25 V nadměnii svojem něčestivyj preněbregaet Gospoda: "ně vzyščet"; vo vsech pomyslach jego: "nět Boga!"
26 Vo vsjakoje vrema puti jego gibelny; sudy Tvoi daleki dlja něgo; na vsech vragov svoich on smotrit s preněbreženijem;
27 govorit v serdce svojem: "ně pokolebljus; v rod i rod ně priključitsja mně zla";
28 usta jego polny prokljatija, kovarstva i lži; pod jazykom - jego mučenije i paguba;
29 sidit v zasadě za dvorom, v potaennych městach ubivaet něvinnogo; glaza jego podsmatrivajut za bednym;
30 podsteregaet v potaennom měste, kak lev v logovišče; podsteregaet v zasadě, čtoby schvatiť bednogo; chvataet bednogo, uvlekaja v seti svoi;
31 sgibaetsja, prilegaet, - i bednye padajut v silnye kogti jego;
32 govorit v serdce svojem: [zabyl Bog, zakryl lice Svoje, ně uvidit nikogda].
33 Vosstaň, Gospodi, Bože [moj], vozněsi ruku Tvoju, ně zabuď ugnětennych [Tvoich do konca].
34 Začem něčestivyj preněbregaet Boga, govorja v serdce svojem: "Ty ně vzyščeš"?
35 Ty vidiš, ibo Ty vziraeš na obidy i pritesněnija, čtoby vozdať Tvojeju rukoju. Tebe predaet sebja bednyj; sirote Ty pomoščnik.
36 Sokruši myšcu něčestivomu i zlomu, tak čtoby iskať i ně najti jego něčestija.
37 Gospoď - car na veki, navsegda; isčeznut jazyčniki s zemli Jego.
38 Gospodi! Ty slyšiš želanija smirennych; ukrepi serdce ich; otkroj ucho Tvoje,
39 čtoby dať sud sirote i ugnětennomu, da ně ustrašaet boleje čelovek na zemle.

Psalom 10

Načalniku chora. Psalom Davida.
1 Na Gospoda upovaju; kak že vy govorite duše mojej: "uletaj na goru vašu, kak ptica"?
2 Ibo vot, něčestivye naťjanuli luk, strelu svoju priložili k tetive, čtoby vo ťmě streljať v pravych serdcem.
3 Kogda razrušeny osnovanija, čto sdělaet pravednik?
4 Gospoď vo svjatom chramě Svojem, Gospoď, - prestol Jego na něbesach, oči Jego zrjat [na niščego]; veždy Jego ispytyvajut synov čelovečeskich.
5 Gospoď ispytyvaet pravednogo, a něčestivogo i ljubjaščego nasilije něnavidit duša Jego.
6 Dožděm proljet On na něčestivych gorjaščije ugli, ogoň i seru; i paljaščij veter - ich dolja iz čaši;
7 ibo Gospoď praveděn, ljubit pravdu; lice Jego vidit pravednika.

Psalom 11

1 Načalniku chora. Na vosmistrunnom. Psalom Davida.
2 Spasi [měňa], Gospodi, ibo ně stalo pravednogo, ibo nět vernych měždu synami čelovečeskimi.
3 Lož govorit každyj svojemu bližněmu; usta lstivy, govorjat ot serdca pritvornogo.
4 Istrebit Gospoď vse usta lstivye, jazyk velerečivyj,
5 tech, kotorye govorjat: "jazykom našim peresilim, usta naši s nami; kto nam gospodin"?
6 Radi stradanija niščich i vozdychanija bednych nyně vosstanu, govorit Gospoď, postavlju v bezopasnosti togo, kogo uloviť choťjat.
7 Slova Gospodni - slova čistye, serebro, očiščennoje ot zemli v gornile, sem raz pereplavlennoje.
8 Ty, Gospodi, sochraniš ich, sobljuděš ot roda sego vovek.
9 Povsjudu choďat něčestivye, kogda ničtožnye iz synov čelovečeskich vozvysilis.

Psalom 12

1 Načalniku chora. Psalom Davida.
2 Dokole, Gospodi, buděš zabyvať měňa vkoněc, dokole buděš skryvať lice Tvoje ot měňa?
3 Dokole mně slagať sovety v duše mojej, skorb v serdce mojem děň [i noč]? Dokole vragu mojemu voznosiťsja nado mnoju?
4 Prizri, uslyš měňa, Gospodi Bože moj! Prosveti oči moi, da ně usnu ja snom směrtnym;
5 da ně skažet vrag moj: [ja odolel jego]. Da ně vozradujutsja goniteli moi, jesli ja pokolebljus.
6 Ja že upovaju na milosť Tvoju; serdce moje vozradujetsja o spasenii Tvojem; vospoju Gospodu, oblagodětelstvovavšemu měňa, [i budu peť iměni Gospoda Vsevyšněgo].

Psalom 13

Načalniku chora. Psalom Davida.
1 Skazal bezuměc v serdce svojem: [nět Boga]. Oni razvratilis, soveršili gnusnye děla; nět dělajuščego dobro.
2 Gospoď s něbes prizrel na synov čelovečeskich, čtoby viděť, jesť li razumějuščij, iščuščij Boga.
3 Vse uklonilis, sdělalis ravno něpotrebnymi; nět dělajuščego dobro, nět ni odnogo.
4 Něuželi ně vrazumatsja vse, dělajuščije bezzakonije, sjedajuščije narod moj, kak jeďat chleb, i ně prizyvajuščije Gospoda?
5 Tam ubojatsja oni stracha, [gdě nět stracha,] ibo Bog v rodě pravednych.
6 Vy posmějalis nad myslju niščego, čto Gospoď upovanije jego.
7 [Kto dast s Siona spasenije Izrailju!] Kogda Gospoď vozvratit pleněnije naroda Svojego, togda vozradujetsja Iakov i vozveselitsja Izrail.

Psalom 14

Psalom Davida.
1 Gospodi! kto možet prebyvať v žilišče Tvojem? kto možet obitať na svjatoj gore Tvojej?
2 Tot, kto chodit něporočno i dělaet pravdu, i govorit istinu v serdce svojem;
3 kto ně kleveščet jazykom svoim, ně dělaet iskrenněmu svojemu zla i ně prinimaet ponošenija na bližněgo svojego4
4 tot, v glazach kotorogo prezren otveržennyj, no kotoryj bojaščichsja Gospoda slavit; kto kljanětsja, choťja by zlomu, i ně izměňaet;
5 kto serebra svojego ně otdaet v rost i ně prinimaet darov protiv něvinnogo. Postupajuščij tak ně pokolebletsja vovek.

Psalom 15

Pesň Davida.
1 Chrani měňa, Bože, ibo ja na Tebja upovaju.
2 Ja skazal Gospodu: Ty - Gospoď moj; blaga moi Tebe ně nužny.
3 K svjatym, kotorye na zemle, i k divnym Tvoim - k nim vse želanije moje.
4 Pusť umnožajutsja skorbi u tech, kotorye tekut k bogu čužomu; ja ně vozliju krovavych vozlijanij ich i ně pomanu iměn ich ustami moimi.
5 Gospoď jesť časť nasledija mojego i čaši mojej. Ty děržiš žrebij moj.
6 Měži moi prošli po prekrasnym městam, i nasledije moje prijatno dlja měňa.
7 Blagoslovlju Gospoda, vrazumivšego měňa; daže i nočju učit měňa vnutrennosť moja.
8 Vsegda viděl ja pred soboju Gospoda, ibo On oděsnuju měňa; ně pokolebljus.
9 Ottogo vozradovalos serdce moje i vozveselilsja jazyk moj; daže i ploť moja uspokoitsja v upovanii,
10 ibo Ty ně ostaviš duši mojej v adě i ně daš svjatomu Tvojemu uviděť tlenije,
11 Ty ukažeš mně puť žizni: polnota radostej pred licem Tvoim, blaženstvo v děsnice Tvojej vovek.

Psalom 16

Molitva Davida.
1 Uslyš, Gospodi, pravdu [moju], vněmli voplju mojemu, primi molbu iz ust nělživych.
2 Ot Tvojego lica sud mně da izydět; da vozzrjat oči Tvoi na pravotu.
3 Ty ispytal serdce moje, posetil měňa nočju, iskusil měňa i ničego ně našel; ot myslej moich ně otstupajut usta moi.
4 V dělach čelovečeskich, po slovu ust Tvoich, ja ochraňal sebja ot putej pritesnitelja.
5 Utverdi šagi moi na puťjach Tvoich, da ně kolebljutsja stopy moi.
6 K Tebe vzyvaju ja, ibo Ty uslyšiš měňa, Bože; prikloni ucho Tvoje ko mně, uslyš slova moi.
7 Javi divnuju milosť Tvoju, Spasitel upovajuščich [na Tebja] ot protivjaščichsja děsnice Tvojej.
8 Chrani měňa, kak zenicu oka; v teni kryl Tvoich ukroj měňa
9 ot lica něčestivych, napadajuščich na měňa, - ot vragov duši mojej, okružajuščich měňa:
10 oni zaključilis v tuke svojem, nadměnno govorjat ustami svoimi.
11 Na vsjakom šagu našem nyně okružajut nas; oni ustremili glaza svoi, čtoby nizložiť měňa na zemlju;
12 oni podobny lvu, žažduščemu dobyči, podobny skimnu, siďaščemu v městach skrytnych.
13 Vosstaň, Gospodi, predupredi ich, nizloži ich. Izbav dušu moju ot něčestivogo měčom Tvoim,
14 ot ljuděj - rukoju Tvojeju, Gospodi, ot ljuděj mira, kotorych uděl v etoj žizni, kotorych črevo Ty napolňaeš iz sokroviščnic Tvoich; synovja ich syty i ostavjat ostatok děťjam svoim.
15 A ja v pravdě budu vzirať na lice Tvoje; probudivšis, budu nasyščaťsja obrazom Tvoim.

Psalom 17

1 Načalniku chora. Raba Gospodňa Davida, kotoryj proizněs slova pesni sej k Gospodu, kogda Gospoď izbavil jego ot ruk vsech vragov jego i ot ruki Saula. I on skazal:
2 Vozljublju Tebja, Gospodi, kreposť moja!
3 Gospoď - tverdyňa moja i pribežišče moje, Izbavitel moj, Bog moj, - skala moja; na Něgo ja upovaju; ščit moj, rog spasenija mojego i ubežišče moje.
4 Prizovu dostopokloňaemogo Gospoda i ot vragov moich spasus.
5 Objali měňa muki směrtnye, i potoki bezzakonija ustrašili měňa;
6 cepi ada oblegli měňa, i seti směrti oputali měňa.
7 V tesnote mojej ja prizval Gospoda i k Bogu mojemu vozzval. I On uslyšal ot [svjatago] čertoga Svojego golos moj, i vopl moj došel do slucha Jego.
8 Potrjaslas i vskolebalas zemlja, drognuli i podviglis osnovanija gor, ibo razgněvalsja [Bog];
9 podňalsja dym ot gněva Jego i iz ust Jego ogoň pojadajuščij; gorjačije ugli sypalis ot Něgo.
10 Naklonil On něbesa i sošel, - i mrak pod nogami Jego.
11 I vossel na Cheruvimov i poletel, i poněssja na kryljach vetra.
12 I mrak sdělal pokrovom Svoim, seniju vokrug Sebja mrak vod, oblakov vozdušnych.
13 Ot blistanija pred Nim bežali oblaka Jego, grad i ugli ogněnnye.
14 Vozgreměl na něbesach Gospoď, i Vsevyšnij dal glas Svoj, grad i ugli ogněnnye.
15 Pustil strely Svoi i rassejal ich, množestvo molnij, i rassypal ich.
16 I javilis istočniki vod, i otkrylis osnovanija vselennoj ot groznogo glasa Tvojego, Gospodi, ot dunovenija ducha gněva Tvojego.
17 On proster ruku s vysoty i vzjal měňa, i izvlek měňa iz vod mnogich;
18 izbavil měňa ot vraga mojego silnogo i ot něnaviďaščich měňa, kotorye byli silněje měňa.
19 Oni vosstali na měňa v děň bedstvija mojego, no Gospoď byl mně oporoju.
20 On vyvel měňa na prostrannoje město i izbavil měňa, ibo On blagovolit ko mně.
21 Vozdal mně Gospoď po pravdě mojej, po čistote ruk moich voznagradil měňa,
22 ibo ja chranil puti Gospodni i ně byl něčestivym pred Bogom moim;
23 ibo vse zapovedi Jego predo mnoju, i ot ustavov Jego ja ně otstupal.
24 Ja byl něporočen pred Nim i osteregalsja, čtoby ně sogrešiť mně;
25 i vozdal mně Gospoď po pravdě mojej, po čistote ruk moich pred očami Jego.
26 S milostivym Ty postupaeš milostivo, s mužem iskrennim - iskrenno,
27 s čistym - čisto, a s lukavym - po lukavstvu jego,
28 ibo Ty ljuděj ugnětennych spasaeš, a oči nadměnnye unižaeš.
29 Ty vozžigaeš svetilnik moj, Gospodi; Bog moj prosveščaet ťmu moju.
30 S Toboju ja poražaju vojsko, s Bogom moim voschožu na stenu.
31 Bog! - Něporočen puť Jego, čisto slovo Gospoda; ščit On dlja vsech, upovajuščich na Něgo.
32 Ibo kto Bog, kromě Gospoda, i kto zaščita, kromě Boga našego?
33 Bog prepojasyvaet měňa siloju i ustrojaet mně vernyj puť;
34 dělaet nogi moi, kak oleňji, i na vysotach moich postavljaet měňa;
35 naučaet ruki moi brani, i myšcy moi sokrušajut mědnyj luk.
36 Ty dal mně ščit spasenija Tvojego, i děsnica Tvoja podděrživaet měňa, i milosť Tvoja vozveličivaet měňa.
37 Ty rasširjaeš šag moj podo mnoju, i ně kolebljutsja nogi moi.
38 Ja presleduju vragov moich i nastigaju ich, i ně vozvraščajus, dokole ně istreblju ich;
39 poražaju ich, i oni ně mogut vstať, padajut pod nogi moi,
40 ibo Ty prepojasal měňa siloju dlja vojny i nizložil pod nogi moi vosstavšich na měňa;
41 Ty obratil ko mně tyl vragov moich, i ja istrebljaju něnaviďaščich měňa:
42 oni vopijut, no nět spasajuščego; ko Gospodu, - no On ně vněmlet im;
43 ja rassevaju ich, kak prach pred licem vetra, kak uličnuju grjaz popiraju ich.
44 Ty izbavil měňa ot mateža naroda, postavil měňa glavoju inopleměnnikov; narod, kotorogo ja ně znal, služit mně;
45 po odnomu sluchu o mně povinujutsja mně; inopleměnniki laskatelstvujut predo mnoju;
46 inopleměnniki blednějut i trepeščut v ukreplenijach svoich.
47 Živ Gospoď i blagosloven zaščitnik moj! Da budět prevozněsen Bog spasenija mojego,
48 Bog, msťjaščij za měňa i pokorjajuščij mně narody,
49 i izbavljajuščij měňa ot vragov moich! Ty vozněs měňa nad vosstajuščimi protiv měňa i ot čeloveka žestokogo izbavil měňa.
50 Za to budu slaviť Tebja, Gospodi, měždu inopleměnnikami i budu peť iměni Tvojemu,
51 veličestvenno spasajuščij carja i tvorjaščij milosť pomazanniku Tvojemu Davidu i potomstvu jego vo veki.

Psalom 18

1 Načalniku chora. Psalom Davida.
2 Něbesa propovedujut slavu Božiju, i o dělach ruk Jego veščaet tverď.
3 Děň dňu peredaet reč, i noč noči otkryvaet znanije.
4 Nět jazyka, i nět narečija, gdě ně slyšalsja by golos ich.
5 Po vsej zemle prochodit zvuk ich, i do predělov vselennoj slova ich. On postavil v nich žilišče solncu,
6 i ono vychodit, kak ženich iz bračnogo čertoga svojego, radujetsja, kak ispolin, probežať poprišče:
7 ot kraja něbes ischod jego, i šestvije jego do kraja ich, i ničto ně ukryto ot teploty jego.
8 Zakon Gospoda soveršen, ukrepljaet dušu; otkrovenije Gospoda verno, umudrjaet prostych.
9 Povelenija Gospoda pravedny, veseljat serdce; zapoveď Gospoda svetla, prosveščaet oči.
10 Strach Gospoděň čist, prebyvaet vovek. Sudy Gospodni istina, vse pravedny;
11 oni voždělenněje zolota i daže množestva zolota čistogo, slašče měda i kapel sota;
12 i rab Tvoj ochraňaetsja imi, v sobljuděnii ich velikaja nagrada.
13 Kto usmotrit pogrešnosti svoi? Ot tajnych moich očisti měňa
14 i ot umyšlennych uděrži raba Tvojego, čtoby ně vozobladali mnoju. Togda ja budu něporočen i čist ot velikogo razvraščenija.
15 Da budut slova ust moich i pomyšlenije serdca mojego blagougodny pred Toboju, Gospodi, tverdyňa moja i Izbavitel moj!

Psalom 19

1 Načalniku chora. Psalom Davida.
2 Da uslyšit tebja Gospoď v děň pečali, da zaščitit tebja ima Boga Iakovleva.
3 Da pošlet tebe pomošč iz Svjatilišča i s Siona da podkrepit tebja.
4 Da vospomanět vse žertvoprinošenija tvoi i vsesožženije tvoje da sodělaet tučnym.
5 Da dast tebe [Gospoď] po serdcu tvojemu i vse naměrenija tvoi da ispolnit.
6 My vozradujemsja o spasenii tvojem i vo ima Boga našego podniměm znama. Da ispolnit Gospoď vse prošenija tvoi.
7 Nyně poznal ja, čto Gospoď spasaet pomazannika Svojego, otvečaet jemu so svjatych něbes Svoich moguščestvom spasajuščej děsnicy Svojej.
8 Inye kolesnicami, inye koňami, a my iměněm Gospoda Boga našego chvalimsja:
9 oni pokolebalis i pali, a my vstali i stoim prjamo.
10 Gospodi! spasi carja i uslyš nas, kogda buděm vzyvať [k Tebe].

Psalom 20

1 Načalniku chora. Psalom Davida.
2 Gospodi! siloju Tvojeju veselitsja car i o spasenii Tvojem bezměrno radujetsja.
3 Ty dal jemu, čego želalo serdce jego, i prošenija ust jego ně otrinul,
4 ibo Ty vstretil jego blagoslovenijami blagosti, vozložil na golovu jego veněc iz čistogo zolota.
5 On prosil u Tebja žizni; Ty dal jemu dolgoděnstvije na vek i vek.
6 Velika slava jego v spasenii Tvojem; Ty vozložil na něgo česť i veličije.
7 Ty položil na něgo blagoslovenija na veki, vozveselil jego radosťju lica Tvojego,
8 ibo car upovaet na Gospoda, i vo blagosti Vsevyšněgo ně pokolebletsja.
9 Ruka Tvoja najdět vsech vragov Tvoich, děsnica Tvoja najdět [vsech] něnaviďaščich Tebja.
10 Vo vrema gněva Tvojego Ty sdělaeš ich, kak peč ogněnnuju; vo gněve Svojem Gospoď pogubit ich, i požret ich ogoň.
11 Ty istrebiš plod ich s zemli i sema ich - iz sredy synov čelovečeskich,
12 ibo oni predpriňali protiv Tebja zloje, sostavili zamysly, no ně mogli [vypolniť ich].
13 Ty postaviš ich celju, iz lukov Tvoich pustiš strely v lice ich.
14 Vozněsis, Gospodi, siloju Tvojeju: my buděm vospevať i proslavljať Tvoje moguščestvo.

Psalom 21

1 Načalniku chora. Pri pojavlenii zari. Psalom Davida.
2 Bože moj! Bože moj! [vněmli mně] dlja čego Ty ostavil měňa? Daleki ot spasenija mojego slova voplja mojego.
3 Bože moj! ja vopiju dněm, - i Ty ně vněmleš mně, nočju, - i nět mně uspokojenija.
4 No Ty, Svjatyj, živeš sredi slavoslovij Izrailja.
5 Na Tebja upovali otcy naši; upovali, i Ty izbavljal ich;
6 k Tebe vzyvali oni, i byli spasaemy; na Tebja upovali, i ně ostavalis v stydě.
7 Ja že červ, a ně čelovek, ponošenije u ljuděj i prezrenije v narodě.
8 Vse, viďaščije měňa, rugajutsja nado mnoju, govorjat ustami, kivaja golovoju:
9 "on upoval na Gospoda; pusť izbavit jego, pusť spaset, jesli on ugoděn Jemu".
10 No Ty izvel měňa iz čreva, vložil v měňa upovanije u gruděj materi mojej.
11 Na Tebja ostavlen ja ot utroby; ot čreva materi mojej Ty - Bog moj.
12 Ně udaljajsja ot měňa, ibo skorb blizka, a pomoščnika nět.
13 Množestvo telcov obstupili měňa; tučnye Vasanskije okružili měňa,
14 raskryli na měňa pasť svoju, kak lev, alčuščij dobyči i rykajuščij.
15 Ja prolilsja, kak voda; vse kosti moi rassypalis; serdce moje sdělalos, kak vosk, rastajalo posredi vnutrennosti mojej.
16 Sila moja issochla, kak čerepok; jazyk moj prilpnul k gortani mojej, i Ty svel měňa k persti směrtnoj.
17 Ibo psy okružili měňa, skopišče zlych obstupilo měňa, pronzili ruki moi i nogi moi.
18 Možno bylo by perečesť vse kosti moi; a oni smotrjat i dělajut iz měňa zrelišče;
19 děljat rizy moi měždu soboju i ob oděždě mojej brosajut žrebij.
20 No Ty, Gospodi, ně udaljajsja ot měňa; sila moja! pospeši na pomošč mně;
21 izbav ot měča dušu moju i ot psov odinokuju moju;
22 spasi měňa ot pasti lva i ot rogov jedinorogov, uslyšav, izbav měňa.
23 Budu vozveščať ima Tvoje braťjam moim, posredi sobranija voschvaljať Tebja.
24 Bojaščijesja Gospoda! voschvalite Jego. Vse sema Iakova! proslav Jego. Da blagogovejet pred Nim vse sema Izrailja,
25 ibo On ně prezrel i ně preněbreg skorbi stražduščego, ně skryl ot něgo lica Svojego, no uslyšal jego, kogda sej vozzval k Němu.
26 O Tebe chvala moja v sobranii velikom; vozdam obety moi pred bojaščimisja Jego.
27 Da jeďat bednye i nasyščajutsja; da voschvaljat Gospoda iščuščije Jego; da živut serdca vaši vo veki!
28 Vspomňat, i obraťjatsja k Gospodu vse koncy zemli, i pokloňatsja pred Toboju vse pleměna jazyčnikov,
29 ibo Gospodně jesť carstvo, i On - Vladyka nad narodami.
30 Budut jesť i pokloňaťsja vse tučnye zemli; prekloňatsja pred Nim vse nischoďaščije v persť i ně moguščije sochraniť žizni svojej.
31 Potomstvo [moje] budět služiť Jemu, i budět nazyvaťsja Gospodnim vovek:
32 pridut i budut vozveščať pravdu Jego ljuďam, kotorye roďatsja, čto sotvoril Gospoď.

Psalom 22

Psalom Davida.
1 Gospoď - Pastyr moj; ja ni v čem ně budu nuždaťsja:
2 On pokoit měňa na zlačnych pažiťjach i vodit měňa k vodam tichim,
3 podkrepljaet dušu moju, napravljaet měňa na stezi pravdy radi iměni Svojego.
4 Jesli ja pojdu i dolinoju směrtnoj teni, ně ubojus zla, potomu čto Ty so mnoj; Tvoj žezl i Tvoj posoch - oni uspokaivajut měňa.
5 Ty prigotovil predo mnoju trapezu v vidu vragov moich; umastil jelejem golovu moju; čaša moja preispolněna.
6 Tak, blagosť i milosť [Tvoja] da soprovoždajut měňa vo vse dni žizni mojej, i ja prebudu v domě Gospodněm mnogije dni.

Psalom 23

Psalom Davida. [V pervyj děň něděli].
1 Gospodňa zemlja i čto napolňaet jeje, vselennaja i vse živuščeje v něj,
2 ibo On osnoval jeje na morjach i na rekach utverdil jeje.
3 Kto vzojdět na goru Gospodňu, ili kto stanět na svjatom měste Jego?
4 Tot, u kotorogo ruki něpovinny i serdce čisto, kto ně kljalsja dušeju svojeju naprasno i ně božilsja ložno [bližněmu svojemu], -
5 tot polučit blagoslovenije ot Gospoda i milosť ot Boga, Spasitelja svojego.
6 Takov rod iščuščich Jego, iščuščich lica Tvojego, Bože Iakova!
7 Podnimite, vrata, verchi vaši, i podnimites, dveri večnye, i vojdět Car slavy!
8 Kto sej Car slavy? - Gospoď krepkij i silnyj, Gospoď, silnyj v brani.
9 Podnimite, vrata, verchi vaši, i podnimites, dveri večnye, i vojdět Car slavy!
10 Kto sej Car slavy? - Gospoď sil, On - car slavy.

Psalom 24

Psalom Davida.
1 K Tebe, Gospodi, voznošu dušu moju.
2 Bože moj! na Tebja upovaju, da ně postyžus [vovek], da ně vostoržestvujut nado mnoju vragi moi,
3 da ně postyďatsja i vse nadějuščijesja na Tebja: da postyďatsja bezzakonnujuščije vtuně.
4 Ukaži mně, Gospodi, puti Tvoi i nauči měňa stezjam Tvoim.
5 Naprav měňa na istinu Tvoju i nauči měňa, ibo Ty Bog spasenija mojego; na Tebja nadějus vsjakij děň.
6 Vspomni ščedroty Tvoi, Gospodi, i milosti Tvoi, ibo oni ot veka.
7 Grechov junosti mojej i prestuplenij moich ně vspominaj; po milosti Tvojej vspomni měňa Ty, radi blagosti Tvojej, Gospodi!
8 Blag i praveděn Gospoď, posemu nastavljaet grešnikov na puť,
9 napravljaet krotkich k pravdě, i naučaet krotkich puťjam Svoim.
10 Vse puti Gospodni - milosť i istina k chraňaščim zavet Jego i otkrovenija Jego.
11 Radi iměni Tvojego, Gospodi, prosti sogrešenije moje, ibo veliko ono.
12 Kto jesť čelovek, bojaščijsja Gospoda? Jemu ukažet On puť, kotoryj izbrať.
13 Duša jego prebudět vo blage, i sema jego nasledujet zemlju.
14 Tajna Gospodňa - bojaščimsja Jego, i zavet Svoj On otkryvaet im.
15 Oči moi vsegda k Gospodu, ibo On izvlekaet iz seti nogi moi.
16 Prizri na měňa i pomiluj měňa, ibo ja odinok i ugněten.
17 Skorbi serdca mojego umnožilis; vyvedi měňa iz bed moich,
18 prizri na stradanije moje i na izněmoženije moje i prosti vse grechi moi.
19 Posmotri na vragov moich, kak mnogo ich, i kakoju ljutoju něnavisťju oni něnaviďat měňa.
20 Sochrani dušu moju i izbav měňa, da ně postyžus, čto ja na Tebja upovaju.
21 Něporočnosť i pravota da ochraňajut měňa, ibo ja na Tebja nadějus.
22 Izbav, Bože, Izrailja ot vsech skorbej jego.

Psalom 25

Psalom Davida.
1 Rassudi měňa, Gospodi, ibo ja chodil v něporočnosti mojej, i, upovaja na Gospoda, ně pokolebljus.
2 Iskusi měňa, Gospodi, i ispytaj měňa; rasplav vnutrennosti moi i serdce moje,
3 ibo milosť Tvoja pred moimi očami, i ja chodil v istině Tvojej,
4 ně siděl ja s ljuďmi lživymi, i s kovarnymi ně pojdu;
5 vozněnaviděl ja sborišče zlonaměrennych, i s něčestivymi ně sjadu;
6 budu omyvať v něvinnosti ruki moi i obchodiť žertvennik Tvoj, Gospodi,
7 čtoby vozveščať glasom chvaly i povedať vse čuděsa Tvoi.
8 Gospodi! vozljubil ja obitel doma Tvojego i město žilišča slavy Tvojej.
9 Ně pogubi duši mojej s grešnikami i žizni mojej s krovožadnymi,
10 u kotorych v rukach zlodějstvo, i kotorych pravaja ruka polna mzdoimstva.
11 A ja chožu v mojej něporočnosti; izbav měňa, [Gospodi,] i pomiluj měňa.
12 Moja noga stoit na prjamom puti; v sobranijach blagoslovlju Gospoda.

Psalom 26

Psalom Davida. [Preždě pomazanija].
1 Gospoď - svet moj i spasenije moje: kogo mně bojaťsja? Gospoď kreposť žizni mojej: kogo mně strašiťsja?
2 Jesli budut nastupať na měňa zloděi, protivniki i vragi moi, čtoby požrať ploť moju, to oni sami pretknutsja i padut.
3 Jesli opolčitsja protiv měňa polk, ně uboitsja serdce moje; jesli vosstanět na měňa vojna, i togda budu nadějaťsja.
4 Odnogo prosil ja u Gospoda, togo tolko išču, čtoby prebyvať mně v domě Gospodněm vo vse dni žizni mojej, sozercať krasotu Gospodňu i poseščať [svjatyj] chram Jego,
5 ibo On ukryl by měňa v skinii Svojej v děň bedstvija, skryl by měňa v potaennom měste selenija Svojego, vozněs by měňa na skalu.
6 Togda vozněslas by golova moja nad vragami, okružajuščimi měňa; i ja priněs by v Jego skinii žertvy slavoslovija, stal by peť i vospevať pred Gospodom.
7 Uslyš, Gospodi, golos moj, kotorym ja vzyvaju, pomiluj měňa i vněmli mně.
8 Serdce moje govorit ot Tebja: [iščite lica Mojego]; i ja budu iskať lica Tvojego, Gospodi.
9 Ně skroj ot měňa lica Tvojego; ně otriň vo gněve raba Tvojego. Ty byl pomoščnikom moim; ně otvergni měňa i ně ostav měňa, Bože, Spasitel moj!
10 ibo otec moj i mať moja ostavili měňa, no Gospoď primět měňa.
11 Nauči měňa, Gospodi, puti Tvojemu i nastav měňa na stezju pravdy, radi vragov moich;
12 ně predavaj měňa na proizvol vragam moim, ibo vosstali na měňa sviděteli lživye i dyšat zloboju.
13 No ja veruju, čto uvižu blagosť Gospoda na zemle živych.
14 Nadějsja na Gospoda, mužajsja, i da ukrepljaetsja serdce tvoje, i nadějsja na Gospoda.

Psalom 27

Psalom Davida.
1 K Tebe, Gospodi, vzyvaju: tverdyňa moja! ně buď bezmolven dlja měňa, čtoby pri bezmolvii Tvojem ja ně upodobilsja nischoďaščim v mogilu.
2 Uslyš golos molenij moich, kogda ja vzyvaju k Tebe, kogda podnimaju ruki moi k svjatomu chramu Tvojemu.
3 Ně pogubi měňa s něčestivymi i s dělajuščimi něpravdu, kotorye s bližnimi svoimi govorjat o mire, a v serdce u nich zlo.
4 Vozdaj im po dělam ich, po zlym postupkam ich; po dělam ruk ich vozdaj im, otdaj im zaslužennoje imi.
5 Za to, čto oni něvnimatelny k dějstvijam Gospoda i k dělu ruk Jego, On razrušit ich i ně soziždět ich.
6 Blagosloven Gospoď, ibo On uslyšal golos molenij moich.
7 Gospoď - kreposť moja i ščit moj; na Něgo upovalo serdce moje, i On pomog mně, i vozradovalos serdce moje; i ja proslavlju Jego pesňju mojeju.
8 Gospoď - kreposť naroda Svojego i spasitelnaja zaščita pomazannika Svojego.
9 Spasi narod Tvoj i blagoslovi nasledije Tvoje; pasi ich i vozvyšaj ich vo veki!

Psalom 28

Psalom Davida. [Pri okončanii prazdnika kuščej.]
1 Vozdajte Gospodu, syny Božii, vozdajte Gospodu slavu i česť,
2 vozdajte Gospodu slavu iměni Jego; poklonites Gospodu v blagolepnom svjatilišče Ego.
3 Glas Gospoděň nad vodami; Bog slavy vozgreměl, Gospoď nad vodami mnogimi.
4 Glas Gospoda silen, glas Gospoda veličestven.
5 Glas Gospoda sokrušaet kedry; Gospoď sokrušaet kedry Livanskije
6 i zastavljaet ich skakať podobno telcu, Livan i Sirion, podobno molodomu jedinorogu.
7 Glas Gospoda vysekaet plaměň ogňa.
8 Glas Gospoda potrjasaet pustyňu; potrjasaet Gospoď pustyňu Kaděs.
9 Glas Gospoda razrešaet ot breměni laněj i obnažaet lesa; i vo chramě Jego vse vozveščaet o Ego slave.
10 Gospoď vossedal nad potopom, i budět vossedať Gospoď carem vovek.
11 Gospoď dast silu narodu Svojemu, Gospoď blagoslovit narod Svoj mirom.

Psalom 29

1 Psalom Davida; pesň pri obnovlenii doma.
2 Prevozněsu Tebja, Gospodi, čto Ty podňal měňa i ně dal moim vragam vostoržestvovať nado mnoju.
3 Gospodi, Bože moj! ja vozzval k Tebe, i Ty iscelil měňa.
4 Gospodi! Ty vyvel iz ada dušu moju i oživil měňa, čtoby ja ně sošel v mogilu.
5 Pojte Gospodu, svjatye Jego, slavte pamať svjatyni Jego,
6 ibo na mgnovenije gněv Jego, na vsju žizň blagovolenije Jego: večerom vodvorjaetsja plač, a na utro radosť.
7 I ja govoril v blagoděnstvii mojem: "ně pokolebljus vovek".
8 Po blagovoleniju Tvojemu, Gospodi, Ty ukrepil goru moju; no Ty sokryl lice Tvoje, i ja smutilsja.
9 Togda k Tebe, Gospodi, vzyval ja, i Gospoda [mojego] umoljal:
10 "čto polzy v krovi mojej, kogda ja sojdu v mogilu? budět li prach slaviť Tebja? budět li vozveščať istinu Tvoju?
11 uslyš, Gospodi, i pomiluj měňa; Gospodi! buď mně pomoščnikom".
12 I Ty obratil setovanije moje v likovanije, sňal s měňa vretišče i prepojasal měňa veselijem,
13 da slavit Tebja duša moja i da ně umolkaet. Gospodi, Bože moj! budu slaviť Tebja večno.

Psalom 30

1 Načalniku chora. Psalom Davida. [Vo vrema smatenija].
2 Na Tebja, Gospodi, upovaju, da ně postyžus vovek; po pravdě Tvojej izbav měňa;
3 prikloni ko mně ucho Tvoje, pospeši izbaviť měňa. Buď mně kaměnnoju tverdyněju, domom pribežišča, čtoby spasti měňa,
4 ibo Ty kaměnnaja gora moja i ograda moja; radi iměni Tvojego vodi měňa i upravljaj mnoju.
5 Vyvedi měňa iz seti, kotoruju tajno postavili mně, ibo Ty kreposť moja.
6 V Tvoju ruku predaju duch moj; Ty izbavljal měňa, Gospodi, Bože istiny.
7 Něnavižu počitatelej sujetnych idolov, no na Gospoda upovaju.
8 Budu radovaťsja i veseliťsja o milosti Tvojej, potomu čto Ty prizrel na bedstvije moje, uznal goresť duši mojej
9 i ně predal měňa v ruki vraga; postavil nogi moi na prostrannom měste.
10 Pomiluj měňa, Gospodi, ibo tesno mně; issochlo ot goresti oko moje, duša moja i utroba moja.
11 Istoščilas v pečali žizň moja i leta moi v stenanijach; izněmogla ot grechov moich sila moja, i kosti moi issochli.
12 Ot vsech vragov moich ja sdělalsja ponošenijem daže u soseděj moich i strašiliščem dlja znakomych moich; viďaščije měňa na ulice begut ot měňa.
13 Ja zabyt v serdcach, kak měrtvyj; ja - kak sosud razbityj,
14 ibo slyšu zlorečije mnogich; otvsjudu užas, kogda oni sgovarivajutsja protiv měňa, umyšljajut istorgnuť dušu moju.
15 A ja na Tebja, Gospodi, upovaju; ja govorju: Ty - moj Bog.
16 V Tvojej ruke dni moi; izbav měňa ot ruki vragov moich i ot gonitelej moich.
17 Javi svetloje lice Tvoje rabu Tvojemu; spasi měňa milosťju Tvojeju.
18 Gospodi! da ně postyžus, čto ja k Tebe vzyvaju; něčestivye že da posramatsja, da umolknut v adě.
19 Da oněmějut usta lživye, kotorye protiv pravednika govorjat zloje s gordosťju i prezreňjem.
20 Kak mnogo u Tebja blag, kotorye Ty chraniš dlja bojaščichsja Tebja i kotorye prigotovil upovajuščim na Tebja pred synami čelovečeskimi!
21 Ty ukryvaeš ich pod pokrovom lica Tvojego ot matežej ljudskich, skryvaeš ich pod seňju ot prerekanija jazykov.
22 Blagosloven Gospoď, čto javil mně divnuju milosť Svoju v ukreplennom gorodě!
23 V smatenii mojem ja dumal: "otveržen ja ot očej Tvoich"; no Ty uslyšal golos molitvy mojej, kogda ja vozzval k Tebe.
24 Ljubite Gospoda, vse pravednye Jego; Gospoď chranit vernych i postupajuščim nadměnno vozdaet s izbytkom.
25 Mužajtes, i da ukrepljaetsja serdce vaše, vse nadějuščijesja na Gospoda!

Psalom 31

Psalom Davida. Učenije.
1 Blažen, komu otpuščeny bezzakonija, i čji grechi pokryty!
2 Blažen čelovek, kotoromu Gospoď ně vměnit grecha, i v čjem duche nět lukavstva!
3 Kogda ja molčal, obvetšali kosti moi ot vsedněvnogo stenanija mojego,
4 ibo děň i noč ťjagotela nado mnoju ruka Tvoja; svežesť moja isčezla, kak v letňuju zasuchu.
5 No ja otkryl Tebe grech moj i ně skryl bezzakonija mojego; ja skazal: "ispovedaju Gospodu prestuplenija moi", i Ty sňal s měňa vinu grecha mojego.
6 Za to pomolitsja Tebe každyj pravednik vo vrema blagopotrebnoje, i togda razlitije mnogich vod ně dostignět jego.
7 Ty pokrov moj: Ty ochraňaeš měňa ot skorbi, okružaeš měňa radosťjami izbavlenija.
8 "Vrazumlju tebja, nastavlju tebja na puť, po kotoromu tebe idti; budu rukovodiť tebja, oko Moje nad toboju".
9 "Ně buďte kak koň, kak lošak něsmyslennyj, kotorych čeljusti nužno obuzdyvať uzdoju i udilami, čtoby oni pokorjalis tebe".
10 Mnogo skorbej něčestivomu, a upovajuščego na Gospoda okružaet milosť.
11 Veselites o Gospodě i radujtes, pravednye; toržestvujte, vse pravye serdcem.

Psalom 32

[Psalom Davida.]
1 Radujtes, pravednye, o Gospodě: pravym prilično slavosloviť.
2 Slavte Gospoda na gusljach, pojte Jemu na děsjatistrunnoj psaltiri;
3 pojte Jemu novuju pesň; pojte Jemu strojno, s vosklicanijem,
4 ibo slovo Gospodně pravo i vse děla Jego verny.
5 On ljubit pravdu i sud; milosti Gospodněj polna zemlja.
6 Slovom Gospoda sotvoreny něbesa, i duchom ust Jego - vse voinstvo ich:
7 On sobral, budto grudy, morskije vody, položil bezdny v chraniliščach.
8 Da boitsja Gospoda vsja zemlja; da trepeščut pred Nim vse živuščije vo vselennoj,
9 ibo On skazal, - i sdělalos; On povelel, - i javilos.
10 Gospoď razrušaet sovety jazyčnikov, uničtožaet zamysly narodov, [uničtožaet sovety kňazej].
11 Sovet že Gospoděň stoit vovek; pomyšlenija serdca Jego - v rod i rod.
12 Blažen narod, u kotorogo Gospoď jesť Bog, - plema, kotoroje On izbral v nasledije Sebe.
13 S něbes priziraet Gospoď, vidit vsech synov čelovečeskich;
14 s prestola, na kotorom vossedaet, On priziraet na vsech, živuščich na zemle:
15 On sozdal serdca vsech ich i vnikaet vo vse děla ich.
16 Ně spasetsja car množestvom voinstva; ispolina ně zaščitit velikaja sila.
17 Něnaděžen koň dlja spasenija, ně izbavit velikoju siloju svojeju.
18 Vot, oko Gospodně nad bojaščimisja Jego i upovajuščimi na milosť Jego,
19 čto On dušu ich spaset ot směrti i vo vrema goloda propitaet ich.
20 Duša naša upovaet na Gospoda: On - pomošč naša i zaščita naša;
21 o Něm veselitsja serdce naše, ibo na svjatoje ima Jego my upovali.
22 Da budět milosť Tvoja, Gospodi, nad nami, kak my upovaem na Tebja.

Psalom 33

1 Psalom Davida, kogda on pritvorilsja bezumnym pred Avimělechom i byl izgnan ot něgo i udalilsja.
2 Blagoslovlju Gospoda vo vsjakoje vrema; chvala Jemu něprestanno v ustach moich.
3 Gospodom budět chvaliťsja duša moja; uslyšat krotkije i vozveseljatsja.
4 Veličajte Gospoda so mnoju, i prevozněsem ima Jego vměste.
5 Ja vzyskal Gospoda, i On uslyšal měňa, i ot vsech opasnostej moich izbavil měňa.
6 Kto obraščal vzor k Němu, te prosveščalis, i lica ich ně postyďatsja.
7 Sej niščij vozzval, - i Gospoď uslyšal i spas jego ot vsech bed jego.
8 Angel Gospoděň opolčaetsja vokrug bojaščichsja Jego i izbavljaet ich.
9 Vkusite, i uvidite, kak blag Gospoď! Blažen čelovek, kotoryj upovaet na Něgo!
10 Bojtes Gospoda, [vse] svjatye Jego, ibo nět skudosti u bojaščichsja Jego.
11 Skimny bedstvujut i terpjat golod, a iščuščije Gospoda ně terpjat nuždy ni v kakom blage.
12 Pridite, děti, poslušajte měňa: strachu Gospodňu nauču vas.
13 Chočet li čelovek žiť i ljubit li dolgoděnstvije, čtoby viděť blago?
14 Uděrživaj jazyk svoj ot zla i usta svoi ot kovarnych slov.
15 Ukloňajsja ot zla i dělaj dobro; išči mira i sleduj za nim.
16 Oči Gospodni obraščeny na pravednikov, i uši Jego - k voplju ich.
17 No lice Gospodně protiv dělajuščich zlo, čtoby istrebiť s zemli pamať o nich.
18 Vzyvajut [pravednye], i Gospoď slyšit, i ot vsech skorbej ich izbavljaet ich.
19 Blizok Gospoď k sokrušennym serdcem i smirennych duchom spaset.
20 Mnogo skorbej u pravednogo, i ot vsech ich izbavit jego Gospoď.
21 On chranit vse kosti jego; ni odna iz nich ně sokrušitsja.
22 Ubjet grešnika zlo, i něnaviďaščije pravednogo pogibnut.
23 Izbavit Gospoď dušu rabov Svoich, i nikto iz upovajuščich na Něgo ně pogibnět.

Psalom 34

Psalom Davida.
1 Vstupis, Gospodi, v ťjažbu s ťjažuščimisja so mnoju, pobori borjuščichsja so mnoju;
2 vozmi ščit i laty i vosstaň na pomošč mně;
3 obnaži měč i pregradi puť presledujuščim měňa; skaži duše mojej: "Ja - spasenije tvoje!"
4 Da postyďatsja i posramatsja iščuščije duši mojej; da obraťjatsja nazad i pokrojutsja besčestijem umyšljajuščije mně zlo;
5 da budut oni, kak prach pred licem vetra, i Angel Gospoděň da progoňaet ich;
6 da budět puť ich teměn i skolzok, i Angel Gospoděň da presledujet ich,
7 ibo oni bez viny skryli dlja měňa jamu - seť svoju, bez viny vykopali eje dlja duši mojej.
8 Da pridět na něgo gibel něožidannaja, i seť jego, kotoruju on skryl dlja měňa, da ulovit jego samogo; da vpadět v něje na pogibel.
9 A moja duša budět radovaťsja o Gospodě, budět veseliťsja o spasenii ot Něgo.
10 Vse kosti moi skažut: "Gospodi! kto podoben Tebe, izbavljajuščemu slabogo ot silnogo, bednogo i niščego ot grabitelja jego?"
11 Vosstali na měňa sviděteli něpravednye: čego ja ně znaju, o tom doprašivajut měňa;
12 vozdajut mně zlom za dobro, sirotstvom duše mojej.
13 Ja vo vrema bolezni ich oděvalsja vo vretišče, iznurjal postom dušu moju, i molitva moja vozvraščalas v nědro moje.
14 Ja postupal, kak by eto byl drug moj, brat moj; ja chodil skorbnyj, s ponikšeju golovoju, kak by oplakivajuščij mať.
15 A kogda ja pretykalsja, oni radovalis i sobiralis; sobiralis rugateli protiv měňa, ně znaju za čto, ponosili i ně perestavali;
16 s liceměrnymi nasměšnikami skrežetali na měňa zubami svoimi.
17 Gospodi! dolgo li buděš smotreť na eto? Otvedi dušu moju ot zlodějstv ich, ot lvov - odinokuju moju.
18 Ja proslavlju Tebja v sobranii velikom, sredi naroda mnogočislennogo voschvalju Tebja,
19 čtoby ně toržestvovali nado mnoju vraždujuščije protiv měňa něpravedno, i ně peremigivalis glazami něnaviďaščije měňa bezvinno;
20 ibo ně o mire govorjat oni, no protiv mirnych zemli sostavljajut lukavye zamysly;
21 rasširjajut na měňa usta svoi; govorjat: "chorošo! chorošo! viděl glaz naš".
22 Ty viděl, Gospodi, ně umolči; Gospodi! ně udaljajsja ot měňa.
23 Podvignis, probudis dlja suda mojego, dlja ťjažby mojej, Bože moj i Gospodi moj!
24 Sudi měňa po pravdě Tvojej, Gospodi, Bože moj, i da ně toržestvujut oni nado mnoju;
25 da ně govorjat v serdce svojem: "chorošo! [chorošo!] po duše našej!" Da ně govorjat: "my poglotili jego".
26 Da postyďatsja i posramatsja vse, radujuščijesja mojemu něsčasťju; da oblekutsja v styd i pozor veličajuščijesja nado mnoju.
27 Da radujutsja i veseljatsja želajuščije pravoty mojej i govorjat něprestanno: "da vozveličitsja Gospoď, želajuščij mira rabu Svojemu!"
28 I jazyk moj budět propovedyvať pravdu Tvoju i chvalu Tvoju vsjakij děň.

Psalom 35

1 Načalniku chora. Raba Gospodňa Davida.
2 Něčestije bezzakonnogo govorit v serdce mojem: nět stracha Božija pred glazami jego,
3 ibo on lstit sebe v glazach svoich, budto otyskivaet bezzakonije svoje, čtoby vozněnaviděť jego;
4 slova ust jego - něpravda i lukavstvo; ně chočet on vrazumiťsja, čtoby dělať dobro;
5 na lože svojem zamyšljaet bezzakonije, stanovitsja na puť nědobryj, ně gnušaetsja zlom.
6 Gospodi! milosť Tvoja do něbes, istina Tvoja do oblakov!
7 Pravda Tvoja, kak gory Božii, i suďby Tvoi - bezdna velikaja! Čelovekov i skotov chraniš Ty, Gospodi!
8 Kak dragocenna milosť Tvoja, Bože! Syny čelovečeskije v teni kryl Tvoich pokojny:
9 nasyščajutsja ot tuka doma Tvojego, i iz potoka sladostej Tvoich Ty napojaeš ich,
10 ibo u Tebja istočnik žizni; vo svete Tvojem my vidim svet.
11 Prodli milosť Tvoju k znajuščim Tebja i pravdu Tvoju k pravym serdcem,
12 da ně nastupit na měňa noga gordyni, i ruka grešnika da ně izgonit měňa:
13 tam pali dělajuščije bezzakonije, nizrinuty i ně mogut vstať.

Psalom 36

Psalom Davida.
1 Ně revnuj zlodějam, ně zaviduj dělajuščim bezzakonije,
2 ibo oni, kak trava, skoro budut podkošeny i, kak zelenějuščij zlak, uvjanut.
3 Upovaj na Gospoda i dělaj dobro; živi na zemle i chrani istinu.
4 Utešajsja Gospodom, i On ispolnit želanija serdca tvojego.
5 Predaj Gospodu puť tvoj i upovaj na Něgo, i On soveršit,
6 i vyvedět, kak svet, pravdu tvoju i spravedlivosť tvoju, kak polděň.
7 Pokoris Gospodu i nadějsja na Něgo. Ně revnuj uspevajuščemu v puti svojem, čeloveku lukavstvujuščemu.
8 Perestaň gněvaťsja i ostav jarosť; ně revnuj do togo, čtoby dělať zlo,
9 ibo dělajuščije zlo istrebjatsja, upovajuščije že na Gospoda nasledujut zemlju.
10 Ješče němnogo, i ně stanět něčestivogo; posmotriš na jego město, i nět jego.
11 A krotkije nasledujut zemlju i naslaďatsja množestvom mira.
12 Něčestivyj zloumyšljaet protiv pravednika i skrežeščet na něgo zubami svoimi:
13 Gospoď že posměvaetsja nad nim, ibo vidit, čto prichodit děň jego.
14 Něčestivye obnažajut měč i naťjagivajut luk svoj, čtoby nizložiť bednogo i niščego, čtoby pronziť iduščich prjamym putem:
15 měč ich vojdět v ich že serdce, i luki ich sokrušatsja.
16 Maloje u pravednika - lučše bogatstva mnogich něčestivych,
17 ibo myšcy něčestivych sokrušatsja, a pravednikov podkrepljaet Gospoď.
18 Gospoď znaet dni něporočnych, i dostojanije ich prebudět vovek:
19 ně budut oni postyženy vo vrema ljutoje i vo dni goloda budut syty;
20 a něčestivye pogibnut, i vragi Gospodni, kak tuk agncev, isčeznut, v dymě isčeznut.
21 Něčestivyj beret vzajmy i ně otdaet, a pravednik milujet i daet,
22 ibo blagoslovennye Im nasledujut zemlju, a prokljatye Im istrebjatsja.
23 Gospodom utverždajutsja stopy takogo čeloveka, i On blagovolit k puti jego:
24 kogda on budět padať, ně upadět, ibo Gospoď podděrživaet jego za ruku.
25 Ja byl molod i sostarilsja, i ně vidal pravednika ostavlennym i potomkov jego prosjaščimi chleba:
26 on vsjakij děň milujet i vzajmy daet, i potomstvo jego v blagoslovenije budět.
27 Ukloňajsja ot zla, i dělaj dobro, i buděš žiť vovek:
28 ibo Gospoď ljubit pravdu i ně ostavljaet svjatych Svoich; vovek sochraňatsja oni; [a bezzakonnye budut izverženy] i potomstvo něčestivych istrebitsja.
29 Pravedniki nasledujut zemlju i budut žiť na něj vovek.
30 Usta pravednika izrekajut premudrosť, i jazyk jego proiznosit pravdu.
31 Zakon Boga jego v serdce u něgo; ně pokolebljutsja stopy jego.
32 Něčestivyj podsmatrivaet za pravednikom i iščet uměrtviť jego;
33 no Gospoď ně otdast jego v ruki jego i ně dopustit obviniť jego, kogda on budět sudim.
34 Upovaj na Gospoda i děržis puti Jego: i On vozněset tebja, čtoby ty nasledoval zemlju; i kogda budut istrebljaemy něčestivye, ty uvidiš.
35 Viděl ja něčestivca groznogo, rasširjavšegosja, podobno ukorenivšemusja mnogovetvistomu děrevu;
36 no on prošel, i vot nět jego; išču jego i ně nachožu.
37 Nabljudaj za něporočnym i smotri na pravednogo, ibo buduščnosť takogo čeloveka jesť mir;
38 a bezzakonniki vse istrebjatsja; buduščnosť něčestivych pogibnět.
39 Ot Gospoda spasenije pravednikam, On - zaščita ich vo vrema skorbi;
40 i pomožet im Gospoď i izbavit ich; izbavit ich ot něčestivych i spaset ich, ibo oni na Něgo upovajut.

Psalom 37

1 Psalom Davida. V vospominanije [o subbote].
2 Gospodi! ně v jarosti Tvojej obličaj měňa i ně vo gněve Tvojem nakazyvaj měňa,
3 ibo strely Tvoi vonzilis v měňa, i ruka Tvoja ťjagotejet na mně.
4 Nět celogo města v ploti mojej ot gněva Tvojego; nět mira v kosťjach moich ot grechov moich,
5 ibo bezzakonija moi prevysili golovu moju, kak ťjaželoje brema oťjagoteli na mně,
6 směrďat, gnojatsja rany moi ot bezumija mojego.
7 Ja sogben i sovsem ponik, ves děň setuja chožu,
8 ibo čresla moi polny vospalenijami, i nět celogo města v ploti mojej.
9 Ja izněmog i sokrušen črezměrno; kriču ot terzanija serdca mojego.
10 Gospodi! pred Toboju vse želanija moi, i vozdychanije moje ně sokryto ot Tebja.
11 Serdce moje trepeščet; ostavila měňa sila moja, i svet očej moich, - i togo nět u měňa.
12 Druzja moi i iskrennije otstupili ot jazvy mojej, i bližnije moi stojat vdali.
13 Iščuščije že duši mojej stavjat seti, i želajuščije mně zla govorjat o pogibeli mojej i zamyšljajut vsjakij děň kozni;
14 a ja, kak gluchoj, ně slyšu, i kak němoj, kotoryj ně otkryvaet ust svoich;
15 i stal ja, kak čelovek, kotoryj ně slyšit i ně imějet v ustach svoich otveta,
16 ibo na Tebja, Gospodi, upovaju ja; Ty uslyšiš, Gospodi, Bože moj.
17 I ja skazal: da ně vostoržestvujut nado mnoju [vragi moi]; kogda kolebletsja noga moja, oni veličajutsja nado mnoju.
18 Ja blizok k paděniju, i skorb moja vsegda predo mnoju.
19 Bezzakonije moje ja soznaju, sokrušajus o greche mojem.
20 A vragi moi živut i ukrepljajutsja, i umnožajutsja něnaviďaščije měňa bezvinno;
21 i vozdajuščije mně zlom za dobro vraždujut protiv měňa za to, čto ja sleduju dobru.
22 Ně ostav měňa, Gospodi, Bože moj! Ně udaljajsja ot měňa;
23 pospeši na pomošč mně, Gospodi, Spasitel moj!

Psalom 38

1 Načalniku chora, Idifumu. Psalom Davida.
2 Ja skazal: budu ja nabljudať za puťjami moimi, čtoby ně sogrešať mně jazykom moim; budu obuzdyvať usta moi, dokole něčestivyj predo mnoju.
3 Ja byl něm i bezglasen, i molčal daže o dobrom; i skorb moja podviglas.
4 Vosplaměnilos serdce moje vo mně; v mysljach moich vozgorelsja ogoň; ja stal govoriť jazykom moim:
5 skaži mně, Gospodi, končinu moju i čislo dněj moich, kakoje ono, daby ja znal, kakoj vek moj.
6 Vot, Ty dal mně dni, kak pjadi, i vek moj kak ničto pred Toboju. Podlinno, soveršennaja sujeta - vsjakij čelovek živuščij.
7 Podlinno, čelovek chodit podobno prizraku; naprasno on sujetitsja, sobiraet i ně znaet, komu dostanětsja to.
8 I nyně čego ožidať mně, Gospodi? naděžda moja - na Tebja.
9 Ot vsech bezzakonij moich izbav měňa, ně predavaj měňa na poruganije bezumnomu.
10 Ja stal něm, ně otkryvaju ust moich; potomu čto Ty sodělal eto.
11 Otkloni ot měňa udary Tvoi; ja isčezaju ot poražajuščej ruki Tvojej.
12 Jesli Ty obličenijami buděš nakazyvať čeloveka za prestuplenija, to rassypletsja, kak ot moli, krasa jego. Tak, sujeten vsjakij čelovek!
13 Uslyš, Gospodi, molitvu moju i vněmli voplju mojemu; ně buď bezmolven k slezam moim, ibo strannik ja u Tebja i prišlec, kak i vse otcy moi.
14 Otstupi ot měňa, čtoby ja mog podkrepiťsja, preždě něželi otojdu i ně budět měňa.

Psalom 39

1 Načalniku chora. Psalom Davida.
2 Tverdo upoval ja na Gospoda, i On priklonilsja ko mně i uslyšal vopl moj;
3 izvlek měňa iz strašnogo rva, iz tinistogo bolota, i postavil na kamně nogi moi i utverdil stopy moi;
4 i vložil v usta moi novuju pesň - chvalu Bogu našemu. Uviďat mnogije i ubojatsja i budut upovať na Gospoda.
5 Blažen čelovek, kotoryj na Gospoda vozlagaet naděždu svoju i ně obraščaetsja k gordym i k ukloňajuščimsja ko lži.
6 Mnogo sodělal Ty, Gospodi, Bože moj: o čuděsach i pomyšlenijach Tvoich o nas - kto upodobitsja Tebe! - chotel by ja propovedyvať i govoriť, no oni prevyšajut čislo.
7 Žertvy i prinošenija Ty ně voschotel; Ty otkryl mně uši; vsesožženija i žertvy za grech Ty ně potreboval.
8 Togda ja skazal: vot, idu; v svitke knižnom napisano o mně:
9 ja želaju ispolniť volju Tvoju, Bože moj, i zakon Tvoj u měňa v serdce.
10 Ja vozveščal pravdu Tvoju v sobranii velikom; ja ně vozbraňal ustam moim: Ty, Gospodi, znaeš.
11 Pravdy Tvojej ně skryval v serdce mojem, vozveščal vernosť Tvoju i spasenije Tvoje, ně utaival milosti Tvojej i istiny Tvojej pred sobranijem velikim.
12 Ně uděrživaj, Gospodi, ščedrot Tvoich ot měňa; milosť Tvoja i istina Tvoja da ochraňajut měňa něprestanno,
13 ibo okružili měňa bedy něisčislimye; postigli měňa bezzakonija moi, tak čto viděť ně mogu: ich boleje, něželi volos na golove mojej; serdce moje ostavilo měňa.
14 Blagovoli, Gospodi, izbaviť měňa; Gospodi! pospeši na pomošč mně.
15 Da postyďatsja i posramatsja vse, iščuščije pogibeli duše mojej! Da budut obraščeny nazad i predany posmějaniju želajuščije mně zla!
16 Da smatutsja ot posramlenija svojego govorjaščije mně: "chorošo! chorošo!"
17 Da radujutsja i veseljatsja Toboju vse iščuščije Tebja, i ljubjaščije spasenije Tvoje da govorjat něprestanno: "velik Gospoď!"
18 Ja že beděn i nišč, no Gospoď pečetsja o mně. Ty - pomošč moja i izbavitel moj, Bože moj! ně zamědli.

Psalom 40

1 Načalniku chora. Psalom Davida.
2 Blažen, kto pomyšljaet o bednom [i niščem]! V děň bedstvija izbavit jego Gospoď.
3 Gospoď sochranit jego i sberežet jemu žizň; blažen budět on na zemle. I Ty ně otdaš jego na volju vragov jego.
4 Gospoď ukrepit jego na odre bolezni jego. Ty izměniš vse lože jego v bolezni jego.
5 Ja skazal: Gospodi! pomiluj měňa, isceli dušu moju, ibo sogrešil ja pred Toboju.
6 Vragi moi govorjat obo mně zloje: "kogda on umret i pogibnět ima jego?"
7 I jesli prichodit kto viděť měňa, govorit lož; serdce jego slagaet v sebe něpravdu, i on, vyjďa von, tolkujet.
8 Vse něnaviďaščije měňa šepčut měždu soboju protiv měňa, zamyšljajut na měňa zlo:
9 "slovo veliala prišlo na něgo; on sleg; ně vstať jemu boleje".
10 Daže čelovek mirnyj so mnoju, na kotorogo ja polagalsja, kotoryj jel chleb moj, podňal na měňa pjatu.
11 Ty že, Gospodi, pomiluj měňa i vosstav měňa, i ja vozdam im.
12 Iz togo uznaju, čto Ty blagovoliš ko mně, jesli vrag moj ně vostoržestvujet nado mnoju,
13 a měňa sochraniš v celosti mojej i postaviš pred licem Tvoim na veki.
14 Blagosloven Gospoď Bog Izrailev ot veka i do veka! Amiň, amiň!

Psalom 41

1 Načalniku chora. Učenije. Synov Korejevych.
2 Kak laň želaet k potokam vody, tak želaet duša moja k Tebe, Bože!
3 Žaždět duša moja k Bogu krepkomu, živomu: kogda pridu i javljus pred lice Božije!
4 Slezy moi byli dlja měňa chlebom děň i noč, kogda govorili mně vsjakij děň: "gdě Bog tvoj?"
5 Vspominaja ob etom, izlivaju dušu moju, potomu čto ja chodil v mnogoljudstve, vstupal s nimi v dom Božij so glasom radosti i slavoslovija prazdnujuščego sonma.
6 Čto unyvaeš ty, duša moja, i čto smuščaešsja? Upovaj na Boga, ibo ja budu ješče slaviť Jego, Spasitelja mojego i Boga mojego.
7 Unyvaet vo mně duša moja; posemu ja vospominaju o Tebe s zemli Iordanskoj, s Jermona, s gory Coar.
8 Bezdna bezdnu prizyvaet golosom vodopadov Tvoich; vse vody Tvoi i volny Tvoi prošli nado mnoju.
9 Dněm javit Gospoď milosť Svoju, i nočju pesň Jemu u měňa, molitva k Bogu žizni mojej.
10 Skažu Bogu, zastupniku mojemu: dlja čego Ty zabyl měňa? Dlja čego ja setuja chožu ot oskorblenij vraga?
11 Kak by poražaja kosti moi, rugajutsja nado mnoju vragi moi, kogda govorjat mně vsjakij děň: "gdě Bog tvoj?"
12 Čto unyvaeš ty, duša moja, i čto smuščaešsja? Upovaj na Boga, ibo ja budu ješče slaviť Jego, Spasitelja mojego i Boga mojego.

Psalom 42

1 Sudi měňa, Bože, i vstupis v ťjažbu moju s narodom nědobrym. Ot čeloveka lukavogo i něspravedlivogo izbav měňa,
2 ibo Ty Bog kreposti mojej. Dlja čego Ty otrinul měňa? dlja čego ja setuja chožu ot oskorblenij vraga?
3 Pošli svet Tvoj i istinu Tvoju; da vedut oni měňa i privedut na svjatuju goru Tvoju i v obiteli Tvoi.
4 I podojdu ja k žertvenniku Božiju, k Bogu radosti i veselija mojego, i na gusljach budu slaviť Tebja, Bože, Bože moj!
5 Čto unyvaeš ty, duša moja, i čto smuščaešsja? Upovaj na Boga; ibo ja budu ješče slaviť Jego, Spasitelja mojego i Boga mojego.

Psalom 43

1 Načalniku chora. Učenije. Synov Korejevych.
2 Bože, my slyšali ušami svoimi, otcy naši rasskazyvali nam o děle, kakoje Ty sodělal vo dni ich, vo dni drevnije:
3 Ty rukoju Tvojeju istrebil narody, a ich nasadil; porazil pleměna i izgnal ich;
4 ibo oni ně měčom svoim priobreli zemlju, i ně ich myšca spasla ich, no Tvoja děsnica i Tvoja myšca i svet lica Tvojego, ibo Ty blagovolil k nim.
5 Bože, Car moj! Ty - tot že; daruj spasenije Iakovu.
6 S Toboju izbodaem rogami vragov našich; vo ima Tvoje poprem nogami vosstajuščich na nas:
7 ibo ně na luk moj upovaju, i ně měč moj spaset měňa;
8 no Ty spaseš nas ot vragov našich, i posramiš něnaviďaščich nas.
9 O Boge pochvalimsja vsjakij děň, i ima Tvoje buděm proslavljať vovek.
10 No nyně Ty otrinul i posramil nas, i ně vychodiš s vojskami našimi;
11 obratil nas v begstvo ot vraga, i něnaviďaščije nas grabjat nas;
12 Ty otdal nas, kak ovec, na sjeděnije i rassejal nas měždu narodami;
13 bez vygody Ty prodal narod Tvoj i ně vozvysil ceny jego;
14 otdal nas na ponošenije soseďam našim, na posmějanije i poruganije živuščim vokrug nas;
15 Ty sdělal nas pritčeju měždu narodami, pokivanijem golovy měždu inopleměnnikami.
16 Vsjakij děň posramlenije moje predo mnoju, i styd pokryvaet lice moje
17 ot golosa ponositelja i klevetnika, ot vzorov vraga i mstitelja:
18 vse eto prišlo na nas, no my ně zabyli Tebja i ně narušili zaveta Tvojego.
19 Ně otstupilo nazad serdce naše, i stopy naši ně uklonilis ot puti Tvojego,
20 kogda Ty sokrušil nas v zemle drakonov i pokryl nas teňju směrtnoju.
21 Jesli by my zabyli ima Boga našego i prosterli ruki naši k bogu čužomu,
22 to ně vzyskal li by sego Bog? Ibo On znaet tajny serdca.
23 No za Tebja uměrščvljajut nas vsjakij děň, sčitajut nas za ovec, obrečennych na zaklanije.
24 Vosstaň, čto spiš, Gospodi! probudis, ně otriň navsegda.
25 Dlja čego skryvaeš lice Tvoje, zabyvaeš skorb našu i ugnětenije naše?
26 ibo duša naša unižena do pracha, utroba naša prilnula k zemle.
27 Vosstaň na pomošč nam i izbav nas radi milosti Tvojej.

Psalom 44

1 Načalniku chora. Na muzykalnom orudii Šošan. Učenije. Synov Korejevych. Pesň ljubvi.
2 Izlilos iz serdca mojego slovo blagoje; ja govorju: pesň moja o Care; jazyk moj - trosť skoropisca.
3 Ty prekrasněje synov čelovečeskich; blagodať izlilas iz ust Tvoich; posemu blagoslovil Tebja Bog na veki.
4 Prepojaš Sebja po bedru měčom Tvoim, Silnyj, slavoju Tvojeju i krasotoju Tvojeju,
5 i v sem ukrašenii Tvojem pospeši, vossjaď na kolesnicu radi istiny i krotosti i pravdy, i děsnica Tvoja pokažet Tebe divnye děla.
6 Ostry strely Tvoi, [Silnyj], - narody padut pred Toboju, - oni - v serdce vragov Carja.
7 Prestol Tvoj, Bože, vovek; žezl pravoty - žezl carstva Tvojego.
8 Ty vozljubil pravdu i vozněnaviděl bezzakonije, posemu pomazal Tebja, Bože, Bog Tvoj jelejem radosti boleje součastnikov Tvoich.
9 Vse oděždy Tvoi, kak smirna i aloj i kasija; iz čertogov slonovoj kosti uveseljajut Tebja.
10 Dočeri carej měždu početnymi u Tebja; stala carica oděsnuju Tebja v Ofirskom zolote.
11 Slyši, dščer, i smotri, i prikloni ucho tvoje, i zabuď narod tvoj i dom otca tvojego.
12 I vozželaet Car krasoty tvojej; ibo On Gospoď tvoj, i ty poklonis Jemu.
13 I doč Tira s darami, i bogatejšije iz naroda budut umoljať lice Tvoje.
14 Vsja slava dščeri Carja vnutri; oděžda jeje šita zolotom;
15 v ispeščrennoj oděždě vedětsja ona k Carju; za něju vedutsja k Tebe děvy, podrugi jeje,
16 privoďatsja s veseljem i likovaňjem, vchoďat v čertog Carja.
17 Vměsto otcov Tvoich, budut synovja Tvoi; Ty postaviš ich kňazjami po vsej zemle.
18 Sdělaju ima Tvoje pamatnym v rod i rod; posemu narody budut slaviť Tebja vo veki i veki.

Psalom 45

1 Načalniku chora. Synov Korejevych. Na muzykalnom orudii Alamof. Pesň.
2 Bog nam pribežišče i sila, skoryj pomoščnik v bedach,
3 posemu ně uboimsja, choťja by pokolebalas zemlja, i gory dvinulis v serdce morej.
4 Pusť šumat, vzdymajutsja vody ich, trjasutsja gory ot volněnija ich.
5 Rečnye potoki veseljat grad Božij, svjatoje žilišče Vsevyšněgo.
6 Bog posredi jego; on ně pokolebletsja: Bog pomožet jemu s ranněgo utra.
7 Vosšuměli narody; dvinulis carstva: [Vsevyšnij] dal glas Svoj, i rastajala zemlja.
8 Gospoď sil s nami, Bog Iakova zastupnik naš.
9 Pridite i vidite děla Gospoda, - kakije proizvel On opustošenija na zemle:
10 prekraščaja brani do kraja zemli, sokrušil luk i perelomil kopje, kolesnicy sžeg ogněm.
11 Ostanovites i poznajte, čto Ja - Bog: budu prevozněsen v narodach, prevozněsen na zemle.
12 Gospoď sil s nami, zastupnik naš Bog Iakova.

Psalom 46

1 Načalniku chora. Synov Korejevych. Psalom.
2 Vospleščite rukami vse narody, voskliknite Bogu glasom radosti;
3 ibo Gospoď Vsevyšnij strašen, - velikij Car nad vseju zemleju;
4 pokoril nam narody i pleměna pod nogi naši;
5 izbral nam nasledije naše, krasu Iakova, kotorogo vozljubil.
6 Vosšel Bog pri vosklicanijach, Gospoď pri zvuke trubnom.
7 Pojte Bogu našemu, pojte; pojte Carju našemu, pojte,
8 ibo Bog - Car vsej zemli; pojte vse razumno.
9 Bog vocarilsja nad narodami, Bog vossel na svjatom prestole Svojem;
10 kňazja narodov sobralis k narodu Boga Avraamova, ibo ščity zemli - Božii; On prevozněsen nad nimi.

Psalom 47

1 Pesň. Psalom. Synov Korejevych.
2 Velik Gospoď i vsechvalen vo gradě Boga našego, na svjatoj gore Jego.
3 Prekrasnaja vozvyšennosť, radosť vsej zemli gora Sion; na severnoj storoně eje gorod velikogo Carja.
4 Bog v žiliščach jego vedom, kak zastupnik:
5 ibo vot, sošlis cari i prošli vse mimo;
6 uviděli i izumilis, smutilis i obratilis v begstvo;
7 strach objal ich tam i muka, kak u ženščin v rodach;
8 vostočnym vetrom Ty sokrušil Farsijskije korabli.
9 Kak slyšali my, tak i uviděli vo gradě Gospoda sil, vo gradě Boga našego: Bog utverdit jego na veki.
10 My razmyšljali, Bože, o blagosti Tvojej posredi chrama Tvojego.
11 Kak ima Tvoje, Bože, tak i chvala Tvoja do koncov zemli; děsnica Tvoja polna pravdy.
12 Da veselitsja gora Sion, [i] da radujutsja dščeri Iudějskije radi sudov Tvoich, [Gospodi].
13 Pojdite vokrug Siona i obojdite jego, peresčitajte bašni jego;
14 obratite serdce vaše k ukreplenijam jego, rassmotrite domy jego, čtoby pereskazať grjaduščemu rodu,
15 ibo sej Bog jesť Bog naš na veki i veki: On budět vožděm našim do samoj směrti.

Psalom 48

1 Načalniku chora. Synov Korejevych. Psalom.
2 Slušajte sije, vse narody; vnimajte semu, vse živuščije vo vselennoj, -
3 i prostye i znatnye, bogatyj, ravno kak bednyj.
4 Usta moi izrekut premudrosť, i razmyšlenija serdca mojego - znanije.
5 Prikloňu ucho moje k pritče, na gusljach otkroju zagadku moju:
6 "dlja čego bojaťsja mně vo dni bedstvija, kogda bezzakonije putej moich okružit měňa?"
7 Nadějuščijesja na sily svoi i chvaljaščijesja množestvom bogatstva svojego!
8 čelovek nikak ně iskupit brata svojego i ně dast Bogu vykupa za něgo:
9 doroga cena iskuplenija duši ich, i ně budět togo vovek,
10 čtoby ostalsja kto žiť navsegda i ně uviděl mogily.
11 Každyj vidit, čto i mudrye umirajut, ravno kak i něveždy i bessmyslennye pogibajut i ostavljajut imuščestvo svoje drugim.
12 V mysljach u nich, čto domy ich večny, i čto žilišča ich v rod i rod, i zemli svoi oni nazyvajut svoimi iměnami.
13 No čelovek v česti ně prebudět; on upodobitsja životnym, kotorye pogibajut.
14 Etot puť ich jesť bezumije ich, choťja posledujuščije za nimi odobrjajut mněnije ich.
15 Kak ovec, zaključat ich v preispodňuju; směrť budět pasti ich, i nautro pravedniki budut vladyčestvovať nad nimi; sila ich istoščitsja; mogila - žilišče ich.
16 No Bog izbavit dušu moju ot vlasti preispodněj, kogda primět měňa.
17 Ně bojsja, kogda bogatejet čelovek, kogda slava doma jego umnožaetsja:
18 ibo umiraja ně vozmět ničego; ně pojdět za nim slava jego;
19 choťja pri žizni on ublažaet dušu svoju, i proslavljajut tebja, čto ty udovletvorjaeš sebe,
20 no on pojdět k rodu otcov svoich, kotorye nikogda ně uviďat sveta.
21 Čelovek, kotoryj v česti i něrazuměn, podoben životnym, kotorye pogibajut.

Psalom 49

Psalom Asafa.
1 Bog Bogov, Gospoď vozglagolal i prizyvaet zemlju, ot voschoda solnca do zapada.
2 S Siona, kotoryj jesť verch krasoty, javljaetsja Bog,
3 grjadět Bog naš, i ně v bezmolvii: pred Nim ogoň pojadajuščij, i vokrug Jego silnaja burja.
4 On prizyvaet svyše něbo i zemlju, sudiť narod Svoj:
5 "soberite ko Mně svjatych Moich, vstupivšich v zavet so Mnoju pri žertve".
6 I něbesa provozglasjat pravdu Jego, ibo sudija sej jesť Bog.
7 "Slušaj, narod Moj, Ja budu govoriť; Izrail! Ja budu svidětelstvovať protiv tebja: Ja Bog, tvoj Bog.
8 Ně za žertvy tvoi Ja budu ukorjať tebja; vsesožženija tvoi vsegda predo Mnoju;
9 ně primu telca iz doma tvojego, ni kozlov iz dvorov tvoich,
10 ibo Moi vse zveri v lesu, i skot na tysjače gor,
11 znaju vsech ptic na gorach, i životnye na poljach predo Mnoju.
12 Jesli by Ja vzalkal, to ně skazal by tebe, ibo Moja vselennaja i vse, čto napolňaet jeje.
13 Jem li Ja maso volov i pju li krov kozlov?
14 Priněsi v žertvu Bogu chvalu i vozdaj Vsevyšněmu obety tvoi,
15 i prizovi Měňa v děň skorbi; Ja izbavlju tebja, i ty proslaviš Měňa".
16 Grešniku že govorit Bog: "čto ty propoveduješ ustavy Moi i bereš zavet Moj v usta tvoi,
17 a sam něnavidiš nastavlenije Moje i slova Moi brosaeš za sebja?
18 kogda vidiš vora, schodišsja s nim, i s preljubodějami soobščaešsja;
19 usta tvoi otkryvaeš na zloslovije, i jazyk tvoj spletaet kovarstvo;
20 sidiš i govoriš na brata tvojego, na syna materi tvojej kleveščeš;
21 ty eto dělal, i Ja molčal; ty podumal, čto Ja takoj že, kak ty. Izobliču tebja i predstavlju pred glaza tvoi [grechi tvoi].
22 Urazumějte eto, zabyvajuščije Boga, daby Ja ně voschitil, - i ně budět izbavljajuščego.
23 Kto prinosit v žertvu chvalu, tot čtit Měňa, i kto nabljudaet za putem svoim, tomu javlju Ja spasenije Božije".

Psalom 50

1 Načalniku chora. Psalom Davida,
2 kogda prichodil k němu prorok Nafan, posle togo, kak David vošel k Virsavii.
3 Pomiluj měňa, Bože, po velikoj milosti Tvojej, i po množestvu ščedrot Tvoich izglaď bezzakonija moi.
4 Mnogokratno omoj měňa ot bezzakonija mojego, i ot grecha mojego očisti měňa,
5 ibo bezzakonija moi ja soznaju, i grech moj vsegda predo mnoju.
6 Tebe, Tebe jedinomu sogrešil ja i lukavoje pred očami Tvoimi sdělal, tak čto Ty praveděn v prigovore Tvojem i čist v sudě Tvojem.
7 Vot, ja v bezzakonii začat, i vo greche rodila měňa mať moja.
8 Vot, Ty vozljubil istinu v serdce i vnutr měňa javil mně mudrosť [Tvoju].
9 Okropi měňa issopom, i budu čist; omoj měňa, i budu beleje sněga.
10 Daj mně uslyšať radosť i veselije, i vozradujutsja kosti, Toboju sokrušennye.
11 Otvrati lice Tvoje ot grechov moich i izglaď vse bezzakonija moi.
12 Serdce čistoje sotvori vo mně, Bože, i duch pravyj obnovi vnutri měňa.
13 Ně otvergni měňa ot lica Tvojego i Ducha Tvojego Svjatago ně otnimi ot měňa.
14 Vozvrati mně radosť spasenija Tvojego i Duchom vladyčestvennym utverdi měňa.
15 Nauču bezzakonnych puťjam Tvoim, i něčestivye k Tebe obraťjatsja.
16 Izbav měňa ot krovej, Bože, Bože spasenija mojego, i jazyk moj voschvalit pravdu Tvoju.
17 Gospodi! otverzi usta moi, i usta moi vozvesťjat chvalu Tvoju:
18 ibo žertvy Ty ně želaeš, - ja dal by jeje; k vsesožženiju ně blagovoliš.
19 Žertva Bogu - duch sokrušennyj; serdca sokrušennogo i smirennogo Ty ně prezriš, Bože.
20 Oblagodětelstvuj, [Gospodi,] po blagovoleniju Tvojemu Sion; vozdvigni steny Ijerusalima:
21 togda blagougodny budut Tebe žertvy pravdy, voznošenije i vsesožženije; togda vozložat na altar Tvoj telcov.

Psalom 51

1 Načalniku chora. Učenije Davida,
2 posle togo, kak prichodil Doik Idumějanin i doněs Saulu i skazal jemu, čto David prišel v dom Achimělecha.
3 Čto chvališsja zlodějstvom, silnyj? milosť Božija vsegda so mnoju;
4 gibel vymyšljaet jazyk tvoj; kak izoščrennaja britva, on u tebja, kovarnyj!
5 ty ljubiš bolše zlo, něželi dobro, bolše lož, něželi govoriť pravdu;
6 ty ljubiš vsjakije gibelnye reči, jazyk kovarnyj:
7 za to Bog sokrušit tebja vkoněc, izrinět tebja i istorgnět tebja iz žilišča [tvojego] i koreň tvoj iz zemli živych.
8 Uviďat pravedniki i ubojatsja, posmějutsja nad nim [i skažut]:
9 "vot čelovek, kotoryj ně v Boge polagal kreposť svoju, a nadějalsja na množestvo bogatstva svojego, ukrepljalsja v zlodějstve svojem".
10 A ja, kak zelenějuščaja maslina, v domě Božijem, i upovaju na milosť Božiju vo veki vekov,
11 večno budu slaviť Tebja za to, čto Ty sodělal, i upovať na ima Tvoje, ibo ono blago pred svjatymi Tvoimi.

Psalom 52

1 Načalniku chora. Na duchovom orudii. Učenije Davida.
2 Skazal bezuměc v serdce svojem: "nět Boga". Razvratilis oni i soveršili gnusnye prestuplenija; nět dělajuščego dobro.
3 Bog s něbes prizrel na synov čelovečeskich, čtoby viděť, jesť li razumějuščij, iščuščij Boga.
4 Vse uklonilis, sdělalis ravno něpotrebnymi; nět dělajuščego dobro, nět ni odnogo.
5 Něuželi ně vrazumatsja dělajuščije bezzakonije, sjedajuščije narod moj, kak jeďat chleb, i ně prizyvajuščije Boga?
6 Tam ubojatsja oni stracha, gdě nět stracha, ibo rassyplet Bog kosti opolčajuščichsja protiv tebja. Ty postydiš ich, potomu čto Bog otverg ich.
7 Kto dast s Siona spasenije Izrailju! Kogda Bog vozvratit pleněnije naroda Svojego, togda vozradujetsja Iakov i vozveselitsja Izrail.

Psalom 53

1 Načalniku chora. Na strunnych orudijach. Učenije Davida,
2 kogda prišli Zifei i skazali Saulu: "ně u nas li skryvaetsja David?"
3 Bože! iměněm Tvoim spasi měňa, i siloju Tvojeju sudi měňa.
4 Bože! uslyš molitvu moju, vněmli slovam ust moich,
5 ibo čužije vosstali na měňa, i silnye iščut duši mojej; oni ně imějut Boga pred soboju.
6 Vot, Bog pomoščnik moj; Gospoď podkrepljaet dušu moju.
7 On vozdast za zlo vragam moim; istinoju Tvojeju istrebi ich.
8 Ja userdno priněsu Tebe žertvu, proslavlju ima Tvoje, Gospodi, ibo ono blago,
9 ibo Ty izbavil měňa ot vsech bed, i na vragov moich smotrelo oko moje.

Psalom 54

1 Načalniku chora. Na strunnych orudijach. Učenije Davida.
2 Uslyš, Bože, molitvu moju i ně skryvajsja ot molenija mojego;
3 vněmli mně i uslyš měňa; ja stenaju v goresti mojej, i smuščajus
4 ot golosa vraga, ot pritesněnija něčestivogo, ibo oni vozvoďat na měňa bezzakonije i v gněve vraždujut protiv měňa.
5 Serdce moje trepeščet vo mně, i směrtnye užasy napali na měňa;
6 strach i trepet našel na měňa, i užas objal měňa.
7 I ja skazal: "kto dal by mně krylja, kak u golubja? ja uletel by i uspokoilsja by;
8 daleko udalilsja by ja, i ostavalsja by v pustyně;
9 pospešil by ukryťsja ot vichrja, ot buri".
10 Rasstroj, Gospodi, i razděli jazyki ich, ibo ja vižu nasilije i raspri v gorodě;
11 dněm i nočju choďat oni krugom po stenam jego; zlodějanija i bedstvije posredi jego;
12 posredi jego paguba; obman i kovarstvo ně schoďat s ulic jego:
13 ibo ně vrag ponosit měňa, - eto ja pereněs by; ně něnavistnik moj veličaetsja nado mnoju, - ot něgo ja ukrylsja by;
14 no ty, kotoryj byl dlja měňa to že, čto ja, drug moj i blizkij moj,
15 s kotorym my razděljali iskrennije besedy i chodili vměste v dom Božij.
16 Da najdět na nich směrť; da sojdut oni živymi v ad, ibo zlodějstvo v žiliščach ich, posredi ich.
17 Ja že vozzovu k Bogu, i Gospoď spaset měňa.
18 Večerom i utrom i v polděň budu umoljať i vopijať, i On uslyšit golos moj,
19 izbavit v mire dušu moju ot vosstajuščich na měňa, ibo ich mnogo u měňa;
20 uslyšit Bog, i smirit ich ot veka Živuščij, potomu čto nět v nich pereměny; oni ně bojatsja Boga,
21 prosterli ruki svoi na tech, kotorye s nimi v mire, narušili sojuz svoj;
22 usta ich magče masla, a v serdce ich vražda; slova ich něžněje jeleja, no oni suť obnažennye měči.
23 Vozloži na Gospoda zaboty tvoi, i On podděržit tebja. Nikogda ně dast On pokolebaťsja pravedniku.
24 Ty, Bože, nizveděš ich v rov pogibeli; krovožadnye i kovarnye ně doživut i do poloviny dněj svoich. A ja na Tebja, [Gospodi,] upovaju.

Psalom 55

1 Načalniku chora. O golubice, bezmolvstvujuščej v udalenii. Pisanije Davida, kogda Filistimljaně zachvatili jego v Gefe.
2 Pomiluj měňa, Bože! ibo čelovek chočet poglotiť měňa; napadaja vsjakij děň, tesnit měňa.
3 Vragi moi vsjakij děň iščut poglotiť měňa, ibo mnogo vosstajuščich na měňa, o, Vsevyšnij!
4 Kogda ja v strache, na Tebja ja upovaju.
5 V Boge voschvalju ja slovo Jego; na Boga upovaju, ně bojus; čto sdělaet mně ploť?
6 Vsjakij děň izvraščajut slova moi; vse pomyšlenija ich obo mně - na zlo:
7 sobirajutsja, pritaivajutsja, nabljudajut za moimi pjatami, čtoby uloviť dušu moju.
8 Něuželi oni izbegnut vozdajanija za něpravdu svoju? Vo gněve nizloži, Bože, narody.
9 U Tebja isčisleny moi skitanija; položi slezy moi v sosud u Tebja, - ně v knige li oni Tvojej?
10 Vragi moi obraščajutsja nazad, kogda ja vzyvaju k Tebe, iz etogo ja uznaju, čto Bog za měňa.
11 V Boge voschvalju ja slovo Ego, v Gospodě voschvalju slovo Ego.
12 Na Boga upovaju, ně bojus; čto sdělaet mně čelovek?
13 Na mně, Bože, obety Tebe; Tebe vozdam chvaly,
14 ibo Ty izbavil dušu moju ot směrti, [oči moi ot slez,] da i nogi moi ot pretknovenija, čtoby ja chodil pred licem Božiim vo svete živych.

Psalom 56

1 Načalniku chora. Ně pogubi. Pisanije Davida, kogda on ubežal ot Saula v peščeru.
2 Pomiluj měňa, Bože, pomiluj měňa, ibo na Tebja upovaet duša moja, i v teni kryl Tvoich ja ukrojus, dokole ně projdut bedy.
3 Vozzovu k Bogu Vsevyšněmu, Bogu, blagodětelstvujuščemu mně;
4 On pošlet s něbes i spaset měňa; posramit iščuščego poglotiť měňa; pošlet Bog milosť Svoju i istinu Svoju.
5 Duša moja sredi lvov; ja ležu sredi dyšuščich plaměněm, sredi synov čelovečeskich, u kotorych zuby - kopja i strely, i u kotorych jazyk - ostryj měč.
6 Buď prevozněsen vyše něbes, Bože, i nad vseju zemleju da budět slava Tvoja!
7 Prigotovili seť nogam moim; duša moja ponikla; vykopali predo mnoju jamu, i sami upali v něje.
8 Gotovo serdce moje, Bože, gotovo serdce moje: budu peť i slaviť.
9 Vosprjaň, slava moja, vosprjaň, psaltir i gusli! Ja vstanu rano.
10 Budu slaviť Tebja, Gospodi, měždu narodami; budu vospevať Tebja sredi pleměn,
11 ibo do něbes velika milosť Tvoja i do oblakov istina Tvoja.
12 Buď prevozněsen vyše něbes, Bože, i nad vseju zemleju da budět slava Tvoja!

Psalom 57

1 Načalniku chora. Ně pogubi. Pisanije Davida.
2 Podlinno li pravdu govorite vy, suďji, i spravedlivo sudite, syny čelovečeskije?
3 Bezzakonije sostavljaete v serdce, kladěte na vesy zlodějanija ruk vašich na zemle.
4 S samogo rožděnija otstupili něčestivye, ot utroby materi zabluždajutsja, govorja lož.
5 Jad u nich - kak jad změi, kak gluchogo aspida, kotoryj zatykaet uši svoi
6 i ně slyšit golosa zaklinatelja, samogo iskusnogo v zaklinanijach.
7 Bože! sokruši zuby ich v ustach ich; razbej, Gospodi, čeljusti lvov!
8 Da isčeznut, kak voda protekajuščaja; kogda naprjagut strely, pusť oni budut kak perelomlennye.
9 Da isčeznut, kak raspuskajuščajasja ulitka; da ně viďat solnca, kak vykidyš ženščiny.
10 Preždě něželi kotly vaši oščuťjat gorjaščij tern, i svežeje i obgorevšeje da razněset vichr.
11 Vozradujetsja pravednik, kogda uvidit otmščenije; omojet stopy svoi v krovi něčestivogo.
12 I skažet čelovek: [podlinno jesť plod pravedniku! itak jesť Bog, suďaščij na zemle!]

Psalom 58

1 Načalniku chora. Ně pogubi. Pisanije Davida, kogda Saul poslal stereč dom jego, čtoby uměrtviť jego.
2 Izbav měňa ot vragov moich, Bože moj! zaščiti měňa ot vosstajuščich na měňa;
3 izbav měňa ot dělajuščich bezzakonije; spasi ot krovožadnych,
4 ibo vot, oni podsteregajut dušu moju; sobirajutsja na měňa silnye ně za prestuplenije moje i ně za grech moj, Gospodi;
5 bez viny mojej sbegajutsja i vooružajutsja; podvignis na pomošč mně i vozzri.
6 Ty, Gospodi, Bože sil, Bože Izrailev, vosstaň posetiť vse narody, ně poščadi ni odnogo iz něčestivych bezzakonnikov:
7 večerom vozvraščajutsja oni, vojut, kak psy, i choďat vokrug goroda;
8 vot oni izrygajut chulu jazykom svoim; v ustach ich měči: "ibo", dumajut oni, "kto slyšit?"
9 No Ty, Gospodi, posměješsja nad nimi; Ty posramiš vse narody.
10 Sila - u nich, no ja k Tebe pribegaju, ibo Bog - zastupnik moj.
11 Boj moj, milujuščij měňa, predvarit měňa; Bog dast mně smotreť na vragov moich.
12 Ně uměrščvljaj ich, čtoby ně zabyl narod moj; rastoči ich siloju Tvojeju i nizloži ich, Gospodi, zaščitnik naš.
13 Slovo jazyka ich jesť grech ust ich, da ulovjatsja oni v gordosti svojej za kljatvu i lož, kotoruju proiznosjat.
14 Rastoči ich vo gněve, rastoči, čtoby ich ně bylo; i da poznajut, čto Bog vladyčestvujet nad Iakovom do predělov zemli.
15 Pusť vozvraščajutsja večerom, vojut, kak psy, i choďat vokrug goroda;
16 pusť broďat, čtoby najti pišču, i něsytye provoďat noči.
17 A ja budu vospevať silu Tvoju i s ranněgo utra provozglašať milosť Tvoju, ibo Ty byl mně zaščitoju i ubežiščem v děň bedstvija mojego.
18 Sila moja! Tebja budu vospevať ja, ibo Bog - zastupnik moj, Bog moj, milujuščij měňa.

Psalom 59

1 Načalniku chora. Na muzykalnom orudii Šušan-Eduf. Pisanije Davida dlja izučenija,
2 kogda on vojeval s Sirijeju Měsopotamskoju i s Sirijeju Covanskoju, i kogda Ioav, vozvraščajas, porazil dvenadcať tysjač Idumějev v dolině Soljanoj.
3 Bože! Ty otrinul nas, Ty sokrušil nas, Ty progněvalsja: obratis k nam.
4 Ty potrjas zemlju, razbil jeje: isceli povrežděnija jeje, ibo ona kolebletsja.
5 Ty dal ispytať narodu Tvojemu žestokoje, napoil nas vinom izumlenija.
6 Daruj bojaščimsja Tebja znama, čtoby oni podňali jego radi istiny,
7 čtoby izbavilis vozljublennye Tvoi; spasi děsniceju Tvojeju i uslyš měňa.
8 Bog skazal vo svjatilišče Svojem: "vostoržestvuju, razdělju Sichem i dolinu Sokchof razměrju:
9 Moj Galaad, Moj Manassija, Jefrem kreposť glavy Mojej, Iuda skipetr Moj,
10 Moav umyvalnaja čaša Moja; na Jedoma prostru sapog Moj. Vosklicaj Mně, zemlja Filistimskaja!"
11 Kto vvedět měňa v ukreplennyj gorod? Kto dovedět měňa do Jedoma?
12 Ně Ty li, Bože, Kotoryj otrinul nas, i ně vychodiš, Bože, s vojskami našimi?
13 Podaj nam pomošč v tesnote, ibo zaščita čelovečeskaja sujetna.
14 S Bogom my okažem silu, On nizložit vragov našich.

Psalom 60

1 Načalniku chora. Na strunnom orudii. Psalom Davida.
2 Uslyš, Bože, vopl moj, vněmli molitve mojej!
3 Ot konca zemli vzyvaju k Tebe v unynii serdca mojego; vozvedi měňa na skalu, dlja měňa nědosjagaemuju,
4 ibo Ty pribežišče moje, Ty krepkaja zaščita ot vraga.
5 Da živu ja večno v žilišče Tvojem i pokojus pod krovom kryl Tvoich,
6 ibo Ty, Bože, uslyšal obety moi i dal mně nasledije bojaščichsja iměni Tvojego.
7 Priloži dni ko dňam carja, leta jego prodli v rod i rod,
8 da prebudět on večno pred Bogom; zapoveduj milosti i istině ochraňať jego.
9 I ja budu peť iměni Tvojemu vovek, ispolňaja obety moi vsjakij děň.

Psalom 61

1 Načalniku chora Idifumova. Psalom Davida.
2 Tolko v Boge uspokaivaetsja duša moja: ot Něgo spasenije moje.
3 Tolko On - tverdyňa moja, spasenije moje, ubežišče moje: ně pokolebljus boleje.
4 Dokole vy buděte nalegať na čeloveka? Vy buděte nizrinuty, vse vy, kak naklonivšajasja stena, kak ograda pošatnuvšajasja.
5 Oni zadumali svergnuť jego s vysoty, pribegli ko lži; ustami blagoslovljajut, a v serdce svojem kljanut.
6 Tolko v Boge uspokaivajsja, duša moja! ibo na Něgo naděžda moja.
7 Tolko On - tverdyňa moja i spasenije moje, ubežišče moje: ně pokolebljus.
8 V Boge spasenije moje i slava moja; kreposť sily mojej i upovanije moje v Boge.
9 Narod! nadějtes na Něgo vo vsjakoje vrema; izlivajte pred Nim serdce vaše: Bog nam pribežišče.
10 Syny čelovečeskije - tolko sujeta; syny mužej - lož; jesli položiť ich na vesy, vse oni vměste legče pustoty.
11 Ně nadějtes na grabitelstvo i ně tščeslavtes chiščenijem; kogda bogatstvo umnožaetsja, ně prilagajte k němu serdca.
12 Odnaždy skazal Bog, i dvaždy slyšal ja eto, čto sila u Boga,
13 i u Tebja, Gospodi, milosť, ibo Ty vozdaeš každomu po dělam jego.

Psalom 62

1 Psalom Davida, kogda on byl v pustyně Iudějskoj.
2 Bože! Ty Bog moj, Tebja ot ranněj zari išču ja; Tebja žaždět duša moja, po Tebe tomitsja ploť moja v zemle pustoj, issochšej i bezvodnoj,
3 čtoby viděť silu Tvoju i slavu Tvoju, kak ja viděl Tebja vo svjatilišče:
4 ibo milosť Tvoja lučše, něželi žizň. Usta moi voschvaljat Tebja.
5 Tak blagoslovlju Tebja v žizni mojej; vo ima Tvoje vozněsu ruki moi.
6 Kak tukom i jelejem nasyščaetsja duša moja, i radostnym glasom voschvaljajut Tebja usta moi,
7 kogda ja vspominaju o Tebe na posteli mojej, razmyšljaju o Tebe v nočnye straži,
8 ibo Ty pomošč moja, i v teni kryl Tvoich ja vozradujus;
9 k Tebe prilepilas duša moja; děsnica Tvoja podděrživaet měňa.
10 A te, kotorye iščut pogibeli duše mojej, sojdut v preispodňuju zemli;
11 srazjat ich siloju měča; dostanutsja oni v dobyču lisicam.
12 Car že vozveselitsja o Boge, voschvalen budět vsjakij, kljanuščijsja Im, ibo zagraďatsja usta govorjaščich něpravdu.

Psalom 63

1 Načalniku chora. Psalom Davida.
2 Uslyš, Bože, golos moj v molitve mojej, sochrani žizň moju ot stracha vraga;
3 ukroj měňa ot zamysla kovarnych, ot mateža zlodějev,
4 kotorye izostrili jazyk svoj, kak měč; naprjagli luk svoj - jazvitelnoje slovo,
5 čtoby vtajně streljať v něporočnogo; oni vnězapno streljajut v něgo i ně bojatsja.
6 Oni utverdilis v zlom naměrenii, soveščalis skryť seť, govorili: kto ich uvidit?
7 Izyskivajut něpravdu, dělajut rassledovanije za rassledovanijem daže do vnutrenněj žizni čeloveka i do glubiny serdca.
8 No porazit ich Bog streloju: vnězapno budut oni ujazvleny;
9 jazykom svoim oni porazjat samich sebja; vse, viďaščije ich, udaljatsja ot nich.
10 I ubojatsja vse čeloveki, i vozvesťjat dělo Božije, i urazumějut, čto eto Jego dělo.
11 A pravednik vozveselitsja o Gospodě i budět upovať na Něgo; i pochvaljatsja vse pravye serdcem.

Psalom 64

1 Načalniku chora. Psalom Davida dlja penija.
2 Tebe, Bože, prinadležit chvala na Sioně, i Tebe vozdastsja obet [v Ijerusalimě].
3 Ty slyšiš molitvu; k Tebe pribegaet vsjakaja ploť.
4 Děla bezzakonij prevozmogajut měňa; Ty očistiš prestuplenija naši.
5 Blažen, kogo Ty izbral i priblizil, čtoby on žil vo dvorach Tvoich. Nasytimsja blagami doma Tvojego, svjatago chrama Tvojego.
6 Strašnyj v pravosudii, uslyš nas, Bože, Spasitel naš, upovanije vsech koncov zemli i nachoďaščichsja v more daleko,
7 postavivšij gory siloju Svojeju, prepojasannyj moguščestvom,
8 ukroščajuščij šum morej, šum voln ich i matež narodov!
9 I ubojatsja znaměnij Tvoich živuščije na predělach zemli. Utro i večer vozbudiš k slave Tvojej.
10 Ty poseščaeš zemlju i utoljaeš žaždu jeje, obilno obogaščaeš jeje: potok Božij polon vody; Ty prigotovljaeš chleb, ibo tak ustroil jeje;
11 napojaeš borozdy jeje, uravnivaeš glyby jeje, razmagčaeš jeje kapljami dožďa, blagoslovljaeš proizrastanija jeje;
12 venčaeš leto blagosti Tvojej, i stezi Tvoi istočajut tuk,
13 istočajut na pustynnye pažiti, i cholmy prepojasyvajutsja radosťju;
14 luga oděvajutsja stadami, i doliny pokryvajutsja chlebom, vosklicajut i pojut.

Psalom 65

1 Načalniku chora. Pesň. Voskliknite Bogu, vsja zemlja.
2 Pojte slavu iměni Jego, vozdajte slavu, chvalu Jemu.
3 Skažite Bogu: kak strašen Ty v dělach Tvoich! Po množestvu sily Tvojej, pokorjatsja Tebe vragi Tvoi.
4 Vsja zemlja da poklonitsja Tebe i pojet Tebe, da pojet iměni Tvojemu, [Vyšnij]!
5 Pridite i vozzrite na děla Boga, strašnogo v dělach nad synami čelovečeskimi.
6 On prevratil more v sušu; čerez reku perešli stopami, tam veselilis my o Něm.
7 Moguščestvom Svoim vladyčestvujet On večno; oči Jego zrjat na narody, da ně voznosjatsja matežniki.
8 Blagoslovite, narody, Boga našego i provozglasite chvalu Jemu.
9 On sochranil duše našej žizň i noge našej ně dal pokolebaťsja.
10 Ty ispytal nas, Bože, pereplavil nas, kak pereplavljajut serebro.
11 Ty vvel nas v seť, položil okovy na čresla naši,
12 posadil čeloveka na glavu našu. My vošli v ogoň i v vodu, i Ty vyvel nas na svobodu.
13 Vojdu v dom Tvoj so vsesožženijami, vozdam Tebe obety moi,
14 kotorye proizněsli usta moi i izrek jazyk moj v skorbi mojej.
15 Vsesožženija tučnye vozněsu Tebe s voskurenijem tuka ovnov, priněsu v žertvu volov i kozlov.
16 Pridite, poslušajte, vse bojaščijesja Boga, i ja vozvešču vam, čto sotvoril On dlja duši mojej.
17 Ja vozzval k Němu ustami moimi i prevozněs Jego jazykom moim.
18 Jesli by ja viděl bezzakonije v serdce mojem, to ně uslyšal by měňa Gospoď.
19 No Bog uslyšal, vňal glasu molenija mojego.
20 Blagosloven Bog, Kotoryj ně otverg molitvy mojej i ně otvratil ot měňa milosti Svojej.

Psalom 66

1 Načalniku chora. Na strunnych orudijach. Psalom. Pesň.
2 Bože! buď milostiv k nam i blagoslovi nas, osveti nas licem Tvoim,
3 daby poznali na zemle puť Tvoj, vo vsech narodach spasenije Tvoje.
4 Da voschvaljat Tebja narody, Bože; da voschvaljat Tebja narody vse.
5 Da veseljatsja i radujutsja pleměna, ibo Ty sudiš narody pravedno i upravljaeš na zemle pleměnami.
6 Da voschvaljat Tebja narody, Bože, da voschvaljat Tebja narody vse.
7 Zemlja dala plod svoj; da blagoslovit nas Bog, Bog naš.
8 Da blagoslovit nas Bog, i da ubojatsja Jego vse preděly zemli.

Psalom 67

1 Načalniku chora. Psalom Davida. Pesň.
2 Da vosstanět Bog, i rastočatsja vragi Jego, i da begut ot lica Jego něnaviďaščije Jego.
3 Kak rasseivaetsja dym, Ty rassej ich; kak taet vosk ot ogňa, tak něčestivye da pogibnut ot lica Božija.
4 A pravedniki da vozveseljatsja, da vozradujutsja pred Bogom i vostoržestvujut v radosti.
5 Pojte Bogu našemu, pojte iměni Jego, prevoznosite Šestvujuščego na něbesach; ima Jemu: Gospoď, i radujtes pred licem Jego.
6 Otec sirot i suďja vdov Bog vo svjatom Svojem žilišče.
7 Bog odinokich vvodit v dom, osvoboždaet uznikov ot okov, a něpokornye ostajutsja v znojnoj pustyně.
8 Bože! kogda Ty vychodil pred narodom Tvoim, kogda Ty šestvoval pustyněju,
9 zemlja trjaslas, daže něbesa tajali ot lica Božija, i etot Sinaj - ot lica Boga, Boga Izraileva.
10 Obilnyj dožď prolival Ty, Bože, na nasledije Tvoje, i kogda ono izněmogalo ot truda, Ty podkrepljal jego.
11 Narod Tvoj obital tam; po blagosti Tvojej, Bože, Ty gotovil něobchodimoje dlja bednogo.
12 Gospoď dast slovo: provozvestnic velikoje množestvo.
13 Cari voinstv begut, begut, a siďaščaja doma dělit dobyču.
14 Raspoloživšis v udělach [svoich], vy stali, kak golubica, kotoroj krylja pokryty serebrom, a perja čistym zolotom:
15 kogda Vsemoguščij rassejal carej na sej zemle, ona zabelela, kak sněg na Selmoně.
16 Gora Božija - gora Vasanskaja! gora vysokaja - gora Vasanskaja!
17 čto vy zavistlivo smotrite, gory vysokije, na goru, na kotoroj Bog blagovolit obitať i budět Gospoď obitať večno?
18 Kolesnic Božiich ťmy, tysjači tysjač; sredi ich Gospoď na Sinae, vo svjatilišče.
19 Ty vosšel na vysotu, plenil plen, priňal dary dlja čelovekov, tak čtob i iz protivjaščichsja mogli obitať u Gospoda Boga.
20 Blagosloven Gospoď vsjakij děň. Bog vozlagaet na nas brema, no On že i spasaet nas.
21 Bog dlja nas - Bog vo spasenije; vo vlasti Gospoda Vseděržitelja vrata směrti.
22 No Bog sokrušit golovu vragov Svoich, volosatoje tema zakosnělogo v svoich bezzakonijach.
23 Gospoď skazal: [ot Vasana vozvrašču, vyvedu iz glubiny morskoj,
24 čtoby ty pogruzil nogu tvoju, kak i psy tvoi jazyk svoj, v krovi vragov].
25 Viděli šestvije Tvoje, Bože, šestvije Boga mojego, Carja mojego vo svjatyně:
26 vperedi šli pojuščije, pozadi igrajuščije na orudijach, v sredině děvy s timpanami:
27 "v sobranijach blagoslovite Boga Gospoda, vy - ot seměni Izraileva!"
28 Tam Veniamin mladšij - kňaz ich; kňazja Iudiny - vladyki ich, kňazja Zavulonovy, kňazja Něffalimovy.
29 Bog tvoj prednaznačil tebe silu. Utverdi, Bože, to, čto Ty sodělal dlja nas!
30 Radi chrama Tvojego v Ijerusalimě cari priněsut Tebe dary.
31 Ukroti zverja v trostnike, stado volov sredi telcov narodov, chvaljaščichsja slitkami serebra; rassyp narody, želajuščije braněj.
32 Pridut velmoži iz Jegipta; Jefiopija prostret ruki svoi k Bogu.
33 Carstva zemnye! pojte Bogu, vospevajte Gospoda,
34 šestvujuščego na něbesach něbes ot veka. Vot, On daet glasu Svojemu glas sily.
35 Vozdajte slavu Bogu! veličije Jego - nad Izrailem, i moguščestvo Jego - na oblakach.
36 Strašen Ty, Bože, vo svjatilišče Tvojem. Bog Izrailev - On daet silu i kreposť narodu [Svojemu]. Blagosloven Bog!

Psalom 68

1 Načalniku chora. Na Šošannimě. Psalom Davida.
2 Spasi měňa, Bože, ibo vody došli do duši [mojej].
3 Ja pogrjaz v glubokom bolote, i ně na čem stať; vošel vo glubinu vod, i bystroje tečenije ich uvlekaet měňa.
4 Ja izněmog ot voplja, zasochla gortaň moja, istomilis glaza moi ot ožidanija Boga [mojego].
5 Něnaviďaščich měňa bez viny bolše, něželi volos na golove mojej; vragi moi, presledujuščije měňa něspravedlivo, usililis; čego ja ně otnimal, to dolžen otdať.
6 Bože! Ty znaeš bezumije moje, i grechi moi ně sokryty ot Tebja.
7 Da ně postyďatsja vo mně vse, nadějuščijesja na Tebja, Gospodi, Bože sil. Da ně posramatsja vo mně iščuščije Tebja, Bože Izrailev,
8 ibo radi Tebja něsu ja ponošenije, i besčestijem pokryvajut lice moje.
9 Čužim stal ja dlja braťjev moich i postoronnim dlja synov materi mojej,
10 ibo revnosť po domě Tvojem snědaet měňa, i zloslovija zloslovjaščich Tebja padajut na měňa;
11 i plaču, posťjas dušeju mojeju, i eto stavjat v ponošenije mně;
12 i vozlagaju na sebja vměsto oděždy vretišče, - i dělajus dlja nich pritčeju;
13 o mně tolkujut siďaščije u vorot, i pojut v pesňach pjuščije vino.
14 A ja s molitvoju mojeju k Tebe, Gospodi; vo vrema blagougodnoje, Bože, po velikoj blagosti Tvojej uslyš měňa v istině spasenija Tvojego;
15 izvleki měňa iz tiny, čtoby ně pogrjaznuť mně; da izbavljus ot něnaviďaščich měňa i ot glubokich vod;
16 da ně uvlečet měňa stremlenije vod, da ně poglotit měňa pučina, da ně zatvorit nado mnoju propasť zeva svojego.
17 Uslyš měňa, Gospodi, ibo blaga milosť Tvoja; po množestvu ščedrot Tvoich prizri na měňa;
18 ně skryvaj lica Tvojego ot raba Tvojego, ibo ja skorblju; skoro uslyš měňa;
19 priblizsja k duše mojej, izbav jeje; radi vragov moich spasi měňa.
20 Ty znaeš ponošenije moje, styd moj i posramlenije moje: vragi moi vse pred Toboju.
21 Ponošenije sokrušilo serdce moje, i ja izněmog, ždal sostradanija, no nět jego, - utešitelej, no ně nachožu.
22 I dali mně v pišču želč, i v žaždě mojej napoili měňa uksusom.
23 Da budět trapeza ich seťju im, i mirnoje piršestvo ich - zapadněju;
24 da pomračatsja glaza ich, čtob im ně viděť, i čresla ich rasslab navsegda;
25 izlej na nich jarosť Tvoju, i plaměň gněva Tvojego da obymět ich;
26 žilišče ich da budět pusto, i v šatrach ich da ně budět živuščich,
27 ibo, kogo Ty porazil, oni ešče presledujut, i stradanija ujazvlennych Toboju umnožajut.
28 Priloži bezzakonije k bezzakoniju ich, i da ně vojdut oni v pravdu Tvoju;
29 da izglaďatsja oni iz knigi živych i s pravednikami da ně napišutsja.
30 A ja beděn i stradaju; pomošč Tvoja, Bože, da vosstavit měňa.
31 Ja budu slaviť ima Boga [mojego] v pesni, budu prevoznosiť Jego v slavoslovii,
32 i budět eto blagougodněje Gospodu, něželi vol, něželi telec s rogami i s kopytami.
33 Uviďat eto stražduščije i vozradujutsja. I oživet serdce vaše, iščuščije Boga,
34 ibo Gospoď vněmlet niščim i ně preněbregaet uznikov Svoich.
35 Da voschvaljat Jego něbesa i zemlja, morja i vse dvižuščejesja v nich;
36 ibo spaset Bog Sion, sozdast goroda Iudiny, i poseljatsja tam i nasledujut jego,
37 i potomstvo rabov Jego utverditsja v něm, i ljubjaščije ima Jego budut poseljaťsja na něm.

Psalom 69

1 Načalniku chora. Psalom Davida. V vospominanije.
2 Pospeši, Bože, izbaviť měňa, pospeši, Gospodi, na pomošč mně.
3 Da postyďatsja i posramatsja iščuščije duši mojej! Da budut obraščeny nazad i predany posmějaniju želajuščije mně zla!
4 Da budut obraščeny nazad za ponošenije měňa govorjaščije [mně]: "chorošo! chorošo!"
5 Da vozradujutsja i vozveseljatsja o Tebe vse, iščuščije Tebja, i ljubjaščije spasenije Tvoje da govorjat něprestanno: "velik Bog!"
6 Ja že beděn i nišč; Bože, pospeši ko mně! Ty pomošč moja i Izbavitel moj; Gospodi! ně zamědli.

Psalom 70

1 Na Tebja, Gospodi, upovaju, da ně postyžus vovek.
2 Po pravdě Tvojej izbav měňa i osvobodi měňa; prikloni ucho Tvoje ko mně i spasi měňa.
3 Buď mně tverdym pribežiščem, kuda ja vsegda mog by ukryvaťsja; Ty zapovedal spasti měňa, ibo tverdyňa moja i kreposť moja - Ty.
4 Bože moj! izbav měňa iz ruki něčestivogo, iz ruki bezzakonnika i pritesnitelja,
5 ibo Ty - naděžda moja, Gospodi Bože, upovanije moje ot junosti mojej.
6 Na Tebe utverždalsja ja ot utroby; Ty izvel měňa iz čreva materi mojej; Tebe chvala moja ně prestanět.
7 Dlja mnogich ja byl kak by divom, no Ty tverdaja moja naděžda.
8 Da napolňatsja usta moi chvaloju, [čtoby mně vospevať slavu Tvoju,] vsjakij děň velikolepije Tvoje.
9 Ně otvergni měňa vo vrema starosti; kogda budět oskuděvať sila moja, ně ostav měňa,
10 ibo vragi moi govorjat protiv měňa, i podsteregajuščije dušu moju sovetujutsja měždu soboju,
11 govorja: "Bog ostavil jego; presledujte i schvatite jego, ibo nět izbavljajuščego".
12 Bože! ně udaljajsja ot měňa; Bože moj! pospeši na pomošč mně.
13 Da postyďatsja i isčeznut vraždujuščije protiv duši mojej, da pokrojutsja stydom i besčestijem iščuščije mně zla!
14 A ja vsegda budu upovať [na Tebja] i umnožať vsjakuju chvalu Tebe.
15 Usta moi budut vozveščať pravdu Tvoju, vsjakij děň blagodějanija Tvoi; ibo ja ně znaju im čisla.
16 Vojdu v razmyšlenije o silach Gospoda Boga; vospomanu pravdu Tvoju - jedinstvenno Tvoju.
17 Bože! Ty nastavljal měňa ot junosti mojej, i donyně ja vozveščaju čuděsa Tvoi.
18 I do starosti, i do sediny ně ostav měňa, Bože, dokole ně vozvešču sily Tvojej rodu semu i vsem grjaduščim moguščestva Tvojego.
19 Pravda Tvoja, Bože, do prevysprennich; velikije děla sodělal Ty; Bože, kto podoben Tebe?
20 Ty posylal na měňa mnogije i ljutye bedy, no i opjať oživljal měňa i iz bezdn zemli opjať vyvodil měňa.
21 Ty vozvyšal měňa i utešal měňa, [i iz bezdn zemli vyvodil měňa].
22 I ja budu slaviť Tebja na psaltiri, Tvoju istinu, Bože moj; budu vospevať Tebja na gusljach, Svjatyj Izrailev!
23 Radujutsja usta moi, kogda ja poju Tebe, i duša moja, kotoruju Ty izbavil;
24 i jazyk moj vsjakij děň budět vozveščať pravdu Tvoju, ibo postyženy i posramleny iščuščije mně zla.

Psalom 71

O Solomoně. [Psalom Davida.]
1 Bože! daruj carju Tvoj sud i synu carja Tvoju pravdu,
2 da sudit pravedno ljuděj Tvoich i niščich Tvoich na sudě;
3 da priněsut gory mir ljuďam i cholmy pravdu;
4 da sudit niščich naroda, da spaset synov ubogogo i smirit pritesnitelja, -
5 i budut bojaťsja Tebja, dokole prebudut solnce i luna, v rody rodov.
6 On sojdět, kak dožď na skošennyj lug, kak kapli, orošajuščije zemlju;
7 vo dni jego procvetet pravednik, i budět obilije mira, dokole ně prestanět luna;
8 on budět obladať ot morja do morja i ot reki do koncov zemli;
9 padut pred nim žiteli pustyň, i vragi jego budut lizať prach;
10 cari Farsisa i ostrovov podněsut jemu daň; cari Aravii i Savy priněsut dary;
11 i pokloňatsja jemu vse cari; vse narody budut služiť jemu;
12 ibo on izbavit niščego, vopijuščego i ugnětennogo, u kotorogo nět pomoščnika.
13 Budět miloserd k niščemu i ubogomu, i duši ubogich spaset;
14 ot kovarstva i nasilija izbavit duši ich, i dragocenna budět krov ich pred očami jego;
15 i budět žiť, i budut davať jemu ot zolota Aravii, i budut moliťsja o něm něprestanno, vsjakij děň blagoslovljať jego;
16 budět obilije chleba na zemle, naverchu gor; plody jego budut volnovaťsja, kak les na Livaně, i v gorodach razmnožatsja ljudi, kak trava na zemle;
17 budět ima jego [blagoslovenno] vovek; dokole prebyvaet solnce, budět peredavaťsja ima jego; i blagoslovjatsja v něm [vse pleměna zemnye], vse narody ublažat jego.
18 Blagosloven Gospoď Bog, Bog Izrailev, jedin tvorjaščij čuděsa,
19 i blagoslovenno ima slavy Jego vovek, i napolnitsja slavoju Jego vsja zemlja. Amiň i amiň.
20 Končilis molitvy Davida, syna Ijesejeva.

Psalom 72

Psalom Asafa.
1 Kak blag Bog k Izrailju, k čistym serdcem!
2 A ja - jedva ně pošatnulis nogi moi, jedva ně poskolznulis stopy moi, -
3 ja pozavidoval bezumnym, viďa blagoděnstvije něčestivych,
4 ibo im nět stradanij do směrti ich, i krepki sily ich;
5 na rabote čelovečeskoj nět ich, i s pročimi ljuďmi ně podvergajutsja udaram.
6 Ottogo gordosť, kak ožerelje, obložila ich, i děrzosť, kak narjad, oděvaet ich;
7 vykatilis ot žira glaza ich, broďat pomysly v serdce;
8 nad vsem izděvajutsja, zlobno razglašajut klevetu, govorjat svysoka;
9 podnimajut k něbesam usta svoi, i jazyk ich raschaživaet po zemle.
10 Potomu tuda že obraščaetsja narod Jego, i pjut vodu polnoju čašeju,
11 i govorjat: "kak uznaet Bog? i jesť li veděnije u Vyšněgo?"
12 I vot, eti něčestivye blagoděnstvujut v veke sem, umnožajut bogatstvo.
13 [I ja skazal:] tak ně naprasno li ja očiščal serdce moje i omyval v něvinnosti ruki moi,
14 i podvergal sebja ranam vsjakij děň i obličenijam vsjakoje utro?
15 No jesli by ja skazal: "budu rassuždať tak", - to ja vinoven byl by pred rodom synov Tvoich.
16 I dumal ja, kak by urazuměť eto, no eto trudno bylo v glazach moich,
17 dokole ně vošel ja vo svjatilišče Božije i ně urazuměl konca ich.
18 Tak! na skolzkich puťjach postavil Ty ich i nizvergaeš ich v propasti.
19 Kak něčajanno prišli oni v razorenije, isčezli, pogibli ot užasov!
20 Kak snoviděnije po probužděnii, tak Ty, Gospodi, probudiv ich, uničtožiš měčty ich.
21 Kogda kipelo serdce moje, i terzalas vnutrennosť moja,
22 togda ja byl něvežda i ně razuměl; kak skot byl ja pred Toboju.
23 No ja vsegda s Toboju: Ty děržiš měňa za pravuju ruku;
24 Ty rukovodiš měňa sovetom Tvoim i potom priměš měňa v slavu.
25 Kto mně na něbe? i s Toboju ničego ně choču na zemle.
26 Izněmogaet ploť moja i serdce moje: Bog tverdyňa serdca mojego i časť moja vovek.
27 Ibo vot, udaljajuščije sebja ot Tebja gibnut; Ty istrebljaeš vsjakogo otstupajuščego ot Tebja.
28 A mně blago približaťsja k Bogu! Na Gospoda Boga ja vozložil upovanije moje, čtoby vozveščať vse děla Tvoi [vo vratach dščeri Sionovoj].

Psalom 73

Učenije Asafa.
1 Dlja čego, Bože, otrinul nas navsegda? vozgorelsja gněv Tvoj na ovec pažiti Tvojej?
2 Vspomni sonm Tvoj, kotoryj Ty sťjažal izdrevle, iskupil v žezl dostojanija Tvojego, - etu goru Sion, na kotoroj Ty veselilsja.
3 Podvigni stopy Tvoi k vekovym razvalinam: vse razrušil vrag vo svjatilišče.
4 Rykajut vragi Tvoi sredi sobranij Tvoich; postavili znaki svoi vměsto znaměnij našich;
5 pokazyvali sebja podobnymi podnimajuščemu vverch sekiru na spletšijesja vetvi děreva;
6 i nyně vse rezby v něm v odin raz razrušili sekirami i berdyšami;
7 predali ogňu svjatilišče Tvoje; sovsem oskvernili žilišče iměni Tvojego;
8 skazali v serdce svojem: "razorim ich sovsem", - i sožgli vse města sobranij Božiich na zemle.
9 Znaměnij našich my ně vidim, nět uže proroka, i nět s nami, kto znal by, dokole eto budět.
10 Dokole, Bože, budět ponosiť vrag? večno li budět chuliť protivnik ima Tvoje?
11 Dlja čego otkloňaeš ruku Tvoju i děsnicu Tvoju? Iz sredy nědra Tvojego porazi ich.
12 Bože, Car moj ot veka, ustrojajuščij spasenije posredi zemli!
13 Ty rastorg siloju Tvojeju more, Ty sokrušil golovy zmijev v vodě;
14 Ty sokrušil golovu leviafana, otdal jego v pišču ljuďam pustyni, [Efiopskim];
15 Ty issek istočnik i potok, Ty issušil silnye reki.
16 Tvoj děň i Tvoja noč: Ty ugotoval svetila i solnce;
17 Ty ustanovil vse preděly zemli, leto i zimu Ty učredil.
18 Vspomni že: vrag ponosit Gospoda, i ljudi bezumnye chuljat ima Tvoje.
19 Ně predaj zverjam dušu gorlicy Tvojej; sobranija ubogich Tvoich ně zabuď navsegda.
20 Prizri na zavet Tvoj; ibo napolnilis vse mračnye města zemli žiliščami nasilija.
21 Da ně vozvratitsja ugnětennyj posramlennym; niščij i ubogij da voschvaljat ima Tvoje.
22 Vosstaň, Bože, zaščiti dělo Tvoje, vspomni vsedněvnoje ponošenije Tvoje ot bezumnogo;
23 ně zabuď krika vragov Tvoich; šum vosstajuščich protiv Tebja něprestanno podnimaetsja.

Psalom 74

1 Načalniku chora. Ně pogubi. Psalom Asafa. Pesň.
2 Slavim Tebja, Bože, slavim, ibo blizko ima Tvoje; vozveščajut čuděsa Tvoi.
3 "Kogda izberu vrema, Ja proizvedu sud po pravdě.
4 Kolebletsja zemlja i vse živuščije na něj: Ja utveržu stolpy jeje".
5 Govorju bezumstvujuščim: "ně bezumstvujte", i něčestivym: "ně podnimajte roga,
6 ně podnimajte vysoko roga vašego, [ně] govorite [na Boga] žestokovyjno",
7 ibo ně ot vostoka i ně ot zapada i ně ot pustyni vozvyšenije,
8 no Bog jesť sudija: odnogo unižaet, a drugogo voznosit;
9 ibo čaša v ruke Gospoda, vino kipit v něj, polnoje směšenija, i On nalivaet iz něje. Daže drožži jeje budut vyžimať i piť vse něčestivye zemli.
10 A ja budu vozveščať večno, budu vospevať Boga Iakovleva,
11 vse rogi něčestivych slomlju, i vozněsutsja rogi pravednika.

Psalom 75

1 Načalniku chora. Na strunnych orudijach. Psalom Asafa. Pesň.
2 Vedom v Iuděje Bog; u Izrailja veliko ima Jego.
3 I bylo v Salimě žilišče Jego i prebyvanije Jego na Sioně.
4 Tam sokrušil On strely luka, ščit i měč i braň.
5 Ty slaven, moguščestvenněje gor chiščničeskich.
6 Krepkije serdcem stali dobyčeju, usnuli snom svoim, i ně našli vse muži sily ruk svoich.
7 Ot preščenija Tvojego, Bože Iakova, vzdremali i kolesnica i koň.
8 Ty strašen, i kto ustoit pred licem Tvoim vo vrema gněva Tvojego?
9 S něbes Ty vozvestil sud; zemlja ubojalas i utichla,
10 kogda vosstal Bog na sud, čtoby spasti vsech ugnětennych zemli.
11 I gněv čelovečeskij obratitsja vo slavu Tebe: ostatok gněva Ty ukrotiš.
12 Dělajte i vozdavajte obety Gospodu, Bogu vašemu; vse, kotorye vokrug Něgo, da priněsut dary Strašnomu:
13 On ukroščaet duch kňazej, On strašen dlja carej zemnych.

Psalom 76

1 Načalniku chora Idifumova. Psalom Asafa.
2 Glas moj k Bogu, i ja budu vzyvať; glas moj k Bogu, i On uslyšit měňa.
3 V děň skorbi mojej išču Gospoda; ruka moja prosterta nočju i ně opuskaetsja; duša moja otkazyvaetsja ot utešenija.
4 Vspominaju o Boge i trepešču; pomyšljaju, i izněmogaet duch moj.
5 Ty ně daeš mně somknuť očej moich; ja potrjasen i ně mogu govoriť.
6 Razmyšljaju o dňach drevnich, o letach vekov minuvšich;
7 pripominaju pesni moi v noči, beseduju s serdcem moim, i duch moj ispytyvaet:
8 něuželi navsegda otrinul Gospoď, i ně budět boleje blagovoliť?
9 něuželi navsegda prestala milosť Jego, i preseklos slovo Jego v rod i rod?
10 něuželi Bog zabyl milovať? Něuželi vo gněve zatvoril ščedroty Svoi?
11 I skazal ja: "vot moje gore - izměněnije děsnicy Vsevyšněgo".
12 Budu vspominať o dělach Gospoda; budu vspominať o čuděsach Tvoich drevnich;
13 budu vnikať vo vse děla Tvoi, razmyšljať o velikich Tvoich dějanijach.
14 Bože! svjat puť Tvoj. Kto Bog tak velikij, kak Bog [naš]!
15 Ty - Bog, tvorjaščij čuděsa; Ty javil moguščestvo Svoje sredi narodov;
16 Ty izbavil myšceju narod Tvoj, synov Iakova i Iosifa.
17 Viděli Tebja, Bože, vody, viděli Tebja vody i ubojalis, i vostrepetali bezdny.
18 Oblaka izlivali vody, tuči izdavali grom, i strely Tvoi letali.
19 Glas groma Tvojego v kruge něbesnom; molnii osveščali vselennuju; zemlja sodrogalas i trjaslas.
20 Puť Tvoj v more, i stezja Tvoja v vodach velikich, i sledy Tvoi něvedomy.
21 Kak stado, vel Ty narod Tvoj rukoju Moiseja i Aarona.

Psalom 77

Učenije Asafa.
1 Vnimaj, narod moj, zakonu mojemu, priklonite ucho vaše k slovam ust moich.
2 Otkroju usta moi v pritče i proizněsu gadanija iz drevnosti.
3 Čto slyšali my i uznali, i otcy naši rasskazali nam,
4 ně skrojem ot dětej ich, vozveščaja rodu grjaduščemu slavu Gospoda, i silu Jego, i čuděsa Jego, kotorye On sotvoril.
5 On postanovil ustav v Iakove i položil zakon v Izraile, kotoryj zapovedal otcam našim vozveščať děťjam ich,
6 čtoby znal grjaduščij rod, děti, kotorye roďatsja, i čtoby oni v svoje vrema vozveščali svoim děťjam, -
7 vozlagať naděždu svoju na Boga i ně zabyvať děl Božiich, i chraniť zapovedi Jego,
8 i ně byť podobnymi otcam ich, rodu upornomu i matežnomu, něustrojennomu serdcem i něvernomu Bogu duchom svoim.
9 Syny Jefremovy, vooružennye, streljajuščije iz lukov, obratilis nazad v děň brani:
10 oni ně sochranili zaveta Božija i otreklis chodiť v zakoně Jego;
11 zabyli děla Jego i čuděsa, kotorye On javil im.
12 On pred glazami otcov ich sotvoril čuděsa v zemle Jegipetskoj, na pole Coan:
13 razdělil more, i provel ich črez něgo, i postavil vody stenoju;
14 i dněm vel ich oblakom, a vo vsju noč svetom ogňa;
15 rassek kaměň v pustyně i napoil ich, kak iz velikoj bezdny;
16 iz skaly izvel potoki, i vody potekli, kak reki.
17 No oni prodolžali grešiť pred Nim i razdražať Vsevyšněgo v pustyně:
18 iskušali Boga v serdce svojem, trebuja pišči po duše svojej,
19 i govorili protiv Boga i skazali: "možet li Bog prigotoviť trapezu v pustyně?"
20 Vot, On udaril v kaměň, i potekli vody, i polilis ručji. "Možet li On dať i chleb, možet li prigotovljať maso narodu Svojemu?"
21 Gospoď uslyšal i vosplaměnilsja gněvom, i ogoň vozgorelsja na Iakova, i gněv podvignulsja na Izrailja
22 za to, čto ně verovali v Boga i ně upovali na spasenije Jego.
23 On povelel oblakam svyše i otverz dveri něba,
24 i odoždil na nich mannu v pišču, i chleb něbesnyj dal im.
25 Chleb angelskij jel čelovek; poslal On im pišču do sytosti.
26 On vozbudil na něbe vostočnyj veter i navel južnyj siloju Svojeju
27 i, kak pyl, odoždil na nich maso i, kak pesok morskoj, ptic pernatych:
28 poverg ich sredi stana ich, okolo žilišč ich, -
29 i oni jeli i presytilis; i želaemoje imi dal im.
30 No ješče ně prošla prichoť ich, ješče pišča byla v ustach ich,
31 gněv Božij prišel na nich, ubil tučnych ich i junošej Izrailevych nizložil.
32 Pri vsem etom oni prodolžali grešiť i ně verili čuděsam Jego.
33 I pogubil dni ich v sujete i leta ich v smatenii.
34 Kogda On ubival ich, oni iskali Jego i obraščalis, i s ranněgo utra pribegali k Bogu,
35 i vspominali, čto Bog - ich pribežišče, i Bog Vsevyšnij - Izbavitel ich,
36 i lstili Jemu ustami svoimi i jazykom svoim lgali pred Nim;
37 serdce že ich bylo něpravo pred Nim, i oni ně byli verny zavetu Jego.
38 No On, Milostivyj, proščal grech i ně istrebljal ich, mnogokratno otvraščal gněv Svoj i ně vozbuždal vsej jarosti Svojej:
39 On pomnil, čto oni ploť, dychanije, kotoroje uchodit i ně vozvraščaetsja.
40 Skolko raz oni razdražali Jego v pustyně i progněvljali Jego v straně něobitaemoj!
41 i snova iskušali Boga i oskorbljali Svjatago Izraileva,
42 ně pomnili ruki Jego, dňa, kogda On izbavil ich ot ugnětenija,
43 kogda sotvoril v Jegipte znaměnija Svoi i čuděsa Svoi na pole Coan;
44 i prevratil reki ich i potoki ich v krov, čtoby oni ně mogli piť;
45 poslal na nich nasekomych, čtoby žalili ich, i žab, čtoby gubili ich;
46 zemnye proizrastenija ich otdal gusenice i trud ich - saranče;
47 vinograd ich pobil gradom i sikomory ich - ldom;
48 skot ich predal gradu i stada ich - molnijam;
49 poslal na nich plaměň gněva Svojego, i něgodovanije, i jarosť i bedstvije, posolstvo zlych angelov;
50 uravňal stezju gněvu Svojemu, ně ochraňal duši ich ot směrti, i skot ich predal morovoj jazve;
51 porazil vsjakogo pervenca v Jegipte, načatki sil v šatrach Chamovych;
52 i povel narod Svoj, kak ovec, i vel ich, kak stado, pustyněju;
53 vel ich bezopasno, i oni ně strašilis, a vragov ich pokrylo more;
54 i privel ich v oblasť svjatuju Svoju, na goru siju, kotoruju sťjažala děsnica Jego;
55 prognal ot lica ich narody i zemlju ich razdělil v nasledije im, i kolena Izrailevy poselil v šatrach ich.
56 No oni ješče iskušali i ogorčali Boga Vsevyšněgo, i ustavov Jego ně sochraňali;
57 otstupali i izměňali, kak otcy ich, obraščalis nazad, kak něvernyj luk;
58 ogorčali Jego vysotami svoimi i istukanami svoimi vozbuždali revnosť Jego.
59 Uslyšal Bog i vosplaměnilsja gněvom i silno vozněgodoval na Izrailja;
60 otrinul žilišče v Silomě, skiniju, v kotoroj obital On měždu čelovekami;
61 i otdal v plen kreposť Svoju i slavu Svoju v ruki vraga,
62 i predal měču narod Svoj i progněvalsja na nasledije Svoje.
63 Junošej jego pojedal ogoň, i děvicam jego ně peli bračnych pesen;
64 svjaščenniki jego padali ot měča, i vdovy jego ně plakali.
65 No, kak by ot sna, vosprjanul Gospoď, kak by ispolin, pobežděnnyj vinom,
66 i porazil vragov jego v tyl, večnomu sramu predal ich;
67 i otverg šater Iosifov i kolena Jefremova ně izbral,
68 a izbral koleno Iudino, goru Sion, kotoruju vozljubil.
69 I ustroil, kak něbo, svjatilišče Svoje i, kak zemlju, utverdil jego navek,
70 i izbral Davida, raba Svojego, i vzjal jego ot dvorov ovčich
71 i ot dojaščich privel jego pasti narod Svoj, Iakova, i nasledije Svoje, Izrailja.
72 I on pas ich v čistote serdca svojego i rukami mudrymi vodil ich.

Psalom 78

Psalom Asafa.
1 Bože! jazyčniki prišli v nasledije Tvoje, oskvernili svjatyj chram Tvoj, Ijerusalim prevratili v razvaliny;
2 trupy rabov Tvoich otdali na sjeděnije pticam něbesnym, tela svjatych Tvoich - zverjam zemnym;
3 prolili krov ich, kak vodu, vokrug Ijerusalima, i někomu bylo pochoroniť ich.
4 My sdělalis posměšiščem u soseděj našich, poruganijem i posramlenijem u okružajuščich nas.
5 Dokole, Gospodi, buděš gněvaťsja něprestanno, budět pylať revnosť Tvoja, kak ogoň?
6 Prolej gněv Tvoj na narody, kotorye ně znajut Tebja, i na carstva, kotorye iměni Tvojego ně prizyvajut,
7 ibo oni požrali Iakova i žilišče jego opustošili.
8 Ně pomani nam grechov našich predkov; skoro da predvarjat nas ščedroty Tvoi, ibo my vesma istoščeny.
9 Pomogi nam, Bože, Spasitel naš, radi slavy iměni Tvojego; izbav nas i prosti nam grechi naši radi iměni Tvojego.
10 Dlja čego jazyčnikam govoriť: "gdě Bog ich?" Da sdělaetsja izvestnym měždu jazyčnikami pred glazami našimi otmščenije za prolituju krov rabov Tvoich.
11 Da pridět pred lice Tvoje stenanije uznika; moguščestvom myšcy Tvojej sochrani obrečennych na směrť.
12 Semikratno vozvrati soseďam našim v nědro ich ponošenije, kotorym oni Tebja, Gospodi, ponosili.
13 A my, narod Tvoj i Tvojej pažiti ovcy, večno buděm slaviť Tebja i v rod i rod vozveščať chvalu Tebe.

Psalom 79

1 Načalniku chora. Na muzykalnom orudii Šošannim-Eduf. Psalom Asafa.
2 Pastyr Izrailja! vněmli; voďaščij, kak ovec, Iosifa, vossedajuščij na Cheruvimach, javi Sebja.
3 Pred Jefremom i Veniaminom i Manassijeju vozdvigni silu Tvoju, i pridi spasti nas.
4 Bože! vosstanovi nas; da vossijaet lice Tvoje, i spasemsja!
5 Gospodi, Bože sil! dokole buděš gněven k molitvam naroda Tvojego?
6 Ty napital ich chlebom sleznym, i napoil ich slezami v bolšoj měre,
7 položil nas v prerekanije soseďam našim, i vragi naši izděvajutsja nad nami.
8 Bože sil! vosstanovi nas; da vossijaet lice Tvoje, i spasemsja!
9 Iz Jegipta pereněs Ty vinogradnuju lozu, vygnal narody i posadil jeje;
10 očistil dlja něje město, i utverdil korni jeje, i ona napolnila zemlju.
11 Gory pokrylis teňju jeje, i vetvi jeje kak kedry Božii;
12 ona pustila vetvi svoi do morja i otrasli svoi do reki.
13 Dlja čego razrušil Ty ogrady jeje, tak čto obryvajut jeje vse, prochoďaščije po puti?
14 Lesnoj vepr podryvaet jeje, i polevoj zver objedaet jeje.
15 Bože sil! obratis že, prizri s něba, i vozzri, i poseti vinograd sej;
16 ochrani to, čto nasadila děsnica Tvoja, i otrasli, kotorye Ty ukrepil Sebe.
17 On požžen ogněm, obsečen; ot preščenija lica Tvojego pogibnut.
18 Da budět ruka Tvoja nad mužem děsnicy Tvojej, nad synom čelovečeskim, kotorogo Ty ukrepil Sebe,
19 i my ně otstupim ot Tebja; oživi nas, i my buděm prizyvať ima Tvoje.
20 Gospodi, Bože sil! vosstanovi nas; da vossijaet lice Tvoje, i spasemsja!

Psalom 80

1 Načalniku chora. Na Gefskom orudii. Psalom Asafa.
2 Radostno pojte Bogu, tverdyně našej; vosklicajte Bogu Iakova;
3 vozmite psalom, dajte timpan, sladkozvučnye gusli s psaltirju;
4 trubite v novoměsjačije truboju, v opredělennoje vrema, v děň prazdnika našego;
5 ibo eto zakon dlja Izrailja, ustav ot Boga Iakovleva.
6 On ustanovil eto vo svidětelstvo dlja Iosifa, kogda on vyšel iz zemli Jegipetskoj, gdě uslyšal zvuki jazyka, kotorogo ně znal:
7 "Ja sňal s raměn jego ťjažesti, i ruki jego osvobodilis ot korzin.
8 V bedstvii ty prizval Měňa, i Ja izbavil tebja; iz sredy groma Ja uslyšal tebja, pri vodach Měrivy ispytal tebja.
9 Slušaj, narod Moj, i Ja budu svidětelstvovať tebe: Izrail! o, jesli by ty poslušal Měňa!
10 Da ně budět u tebja inogo boga, i ně pokloňajsja bogu čužezemnomu.
11 Ja Gospoď, Bog tvoj, izvedšij tebja iz zemli Jegipetskoj; otkroj usta tvoi, i Ja napolňu ich".
12 No narod Moj ně slušal glasa Mojego, i Izrail ně pokorjalsja Mně;
13 potomu Ja ostavil ich uporstvu serdca ich, pusť choďat po svoim pomyslam.
14 O, jesli by narod Moj slušal Měňa i Izrail chodil Moimi puťjami!
15 Ja skoro smiril by vragov ich i obratil by ruku Moju na pritesnitelej ich:
16 něnaviďaščije Gospoda rabolepstvovali by im, a ich blagoděnstvije prodolžalos by navsegda;
17 Ja pital by ich tukom pšenicy i nasyščal by ich mědom iz skaly.

Psalom 81

Psalom Asafa.
1 Bog stal v sonmě bogov; sredi bogov proizněs sud:
2 dokole buděte vy sudiť něpravedno i okazyvať liceprijatije něčestivym?
3 Davajte sud bednomu i sirote; ugnětennomu i niščemu okazyvajte spravedlivosť;
4 izbavljajte bednogo i niščego; istorgajte ego iz ruki něčestivych.
5 Ně znajut, ně razumějut, vo ťmě choďat; vse osnovanija zemli kolebljutsja.
6 Ja skazal: vy - bogi, i syny Vsevyšněgo - vse vy;
7 no vy umrete, kak čeloveki, i paděte, kak vsjakij iz kňazej.
8 Vosstaň, Bože, sudi zemlju, ibo Ty nasleduješ vse narody.

Psalom 82

1 Pesň. Psalom Asafa.
2 Bože! Ně premolči, ně bezmolvstvuj i ně ostavajsja v pokoje, Bože,
3 ibo vot, vragi Tvoi šumat, i něnaviďaščije Tebja podňali golovu;
4 protiv naroda Tvojego sostavili kovarnyj umysel i soveščajutsja protiv chranimych Toboju;
5 skazali: "pojděm i istrebim ich iz narodov, čtoby ně vspominalos boleje ima Izrailja".
6 Sgovorilis jedinodušno, zaključili protiv Tebja sojuz:
7 selenija Jedomovy i Izmailťjaně, Moav i Agarjaně,
8 Geval i Ammon i Amalik, Filistimljaně s žiteljami Tira.
9 I Assur pristal k nim: oni stali myšceju dlja synov Lotovych.
10 Sdělaj im to že, čto Madiamu, čto Sisare, čto Iavinu u potoka Kissona,
11 kotorye istrebleny v Ajendore, sdělalis navozom dlja zemli.
12 Postupi s nimi, s kňazjami ich, kak s Orivom i Zivom i so vsemi vožďami ich, kak s Zevejem i Salmanom,
13 kotorye govorili: "vozměm sebe vo vladěnije selenija Božii".
14 Bože moj! Da budut oni, kak pyl v vichre, kak soloma pered vetrom.
15 Kak ogoň sžigaet les, i kak plama opaljaet gory,
16 tak pogoni ich bureju Tvojeju i vichrem Tvoim privedi ich v smatenije;
17 ispolni lica ich besčestijem, čtoby oni vzyskali ima Tvoje, Gospodi!
18 Da postyďatsja i smatutsja na veki, da posramatsja i pogibnut,
19 i da poznajut, čto Ty, Kotorogo odnogo ima Gospoď, Vsevyšnij nad vseju zemleju.

Psalom 83

1 Načalniku chora. Na Gefskom orudii. Korejevych synov. Psalom.
2 Kak voždělenny žilišča Tvoi, Gospodi sil!
3 Istomilas duša moja, želaja vo dvory Gospodni; serdce moje i ploť moja vostorgajutsja k Bogu živomu.
4 I ptička nachodit sebe žilje, i lastočka gnězdo sebe, gdě položiť ptencov svoich, u altarej Tvoich, Gospodi sil, Car moj i Bog moj!
5 Blaženny živuščije v domě Tvojem: oni něprestanno budut voschvaljať Tebja.
6 Blažen čelovek, kotorogo sila v Tebe i u kotorogo v serdce stezi napravleny k Tebe.
7 Prochoďa dolinoju plača, oni otkryvajut v něj istočniki, i dožď pokryvaet jeje blagoslovenijem;
8 prichoďat ot sily v silu, javljajutsja pred Bogom na Sioně.
9 Gospodi, Bože sil! Uslyš molitvu moju, vněmli, Bože Iakovlev!
10 Bože, zaščitnik naš! Prinikni i prizri na lice pomazannika Tvojego.
11 Ibo odin děň vo dvorach Tvoich lučše tysjači. Želaju lučše byť u poroga v domě Božijem, něželi žiť v šatrach něčestija.
12 Ibo Gospoď Bog jesť solnce i ščit, Gospoď daet blagodať i slavu; choďaščich v něporočnosti On ně lišaet blag.
13 Gospodi sil! Blažen čelovek, upovajuščij na Tebja!

Psalom 84

1 Načalniku chora. Korejevych synov. Psalom.
2 Gospodi! Ty umiloserdilsja k zemle Tvojej, vozvratil plen Iakova;
3 prostil bezzakonije naroda Tvojego, pokryl vse grechi jego,
4 otjal vsju jarosť Tvoju, otvratil ljutosť gněva Tvojego.
5 Vosstanovi nas, Bože spasenija našego, i prekrati něgodovanije Tvoje na nas.
6 Něuželi večno buděš gněvaťsja na nas, prostreš gněv Tvoj ot roda v rod?
7 Něuželi snova ně oživiš nas, čtoby narod Tvoj vozradovalsja o Tebe?
8 Javi nam, Gospodi, milosť Tvoju, i spasenije Tvoje daruj nam.
9 Poslušaju, čto skažet Gospoď Bog. On skažet mir narodu Svojemu i izbrannym Svoim, no da ně vpadut oni snova v bezrassudstvo.
10 Tak, blizko k bojaščimsja Jego spasenije Jego, čtoby obitala slava v zemle našej!
11 Milosť i istina sreťjatsja, pravda i mir oblobyzajutsja;
12 istina vozniknět iz zemli, i pravda priniknět s něbes;
13 i Gospoď dast blago, i zemlja naša dast plod svoj;
14 pravda pojdět pred Nim i postavit na puť stopy svoi.

Psalom 85

Molitva Davida.
1 Prikloni, Gospodi, ucho Tvoje i uslyš měňa, ibo ja beděn i nišč.
2 Sochrani dušu moju, ibo ja blagogoveju pred Toboju; spasi, Bože moj, raba Tvojego, upovajuščego na Tebja.
3 Pomiluj měňa, Gospodi, ibo k Tebe vzyvaju každyj děň.
4 Vozveseli dušu raba Tvojego, ibo k Tebe, Gospodi, voznošu dušu moju,
5 ibo Ty, Gospodi, blag i miloserd i mnogomilostiv ko vsem, prizyvajuščim Tebja.
6 Uslyš, Gospodi, molitvu moju i vněmli glasu molenija mojego.
7 V děň skorbi mojej vzyvaju k Tebe, potomu čto Ty uslyšiš měňa.
8 Nět měždu bogami, kak Ty, Gospodi, i nět děl, kak Tvoi.
9 Vse narody, Toboju sotvorennye, priidut i pokloňatsja pred Toboju, Gospodi, i proslavjat ima Tvoje,
10 ibo Ty velik i tvoriš čuděsa, - Ty, Bože, jedin Ty.
11 Nastav měňa, Gospodi, na puť Tvoj, i budu chodiť v istině Tvojej; utverdi serdce moje v strache iměni Tvojego.
12 Budu voschvaljať Tebja, Gospodi, Bože moj, vsem serdcem moim i slaviť ima Tvoje večno,
13 ibo velika milosť Tvoja ko mně: Ty izbavil dušu moju ot ada preispodněgo.
14 Bože! gordye vosstali na měňa, i skopišče matežnikov iščet duši mojej: ně predstavljajut oni Tebja pred soboju.
15 No Ty, Gospodi, Bože ščedryj i blagoserdnyj, dolgoterpelivyj i mnogomilostivyj i istinnyj,
16 prizri na měňa i pomiluj měňa; daruj kreposť Tvoju rabu Tvojemu, i spasi syna raby Tvojej;
17 pokaži na mně znaměnije vo blago, da viďat něnaviďaščije měňa i ustyďatsja, potomu čto Ty, Gospodi, pomog mně i utešil měňa.

Psalom 86

1 Synov Korejevych. Psalom. Pesň.
2 Osnovanije jego na gorach svjatych. Gospoď ljubit vrata Siona boleje vsech selenij Iakova.
3 Slavnoje vozveščaetsja o tebe, grad Božij!
4 Upomanu znajuščim měňa o Raave i Vaviloně; vot Filistimljaně i Tir s Jefiopijeju, - skažut: "takoj-to rodilsja tam".
5 O Sioně že budut govoriť: "takoj-to i takoj-to muž rodilsja v něm, i Sam Vsevyšnij ukrepil jego".
6 Gospoď v perepisi narodov napišet: "takoj-to rodilsja tam".
7 I pojuščije i igrajuščije, - vse istočniki moi v tebe.

Psalom 87

1 Pesň. Psalom, Synov Korejevych. Načalniku chora na Machalaf, dlja penija. Učenije Jemana Jezrachita.
2 Gospodi, Bože spasenija mojego! dněm vopiju i nočju pred Toboju:
3 da vnidět pred lice Tvoje molitva moja; prikloni ucho Tvoje k moleniju mojemu,
4 ibo duša moja nasytilas bedstvijami, i žizň moja priblizilas k preispodněj.
5 Ja sravňalsja s nischoďaščimi v mogilu; ja stal, kak čelovek bez sily,
6 měždu měrtvymi brošennyj, - kak ubitye, ležaščije vo grobe, o kotorych Ty uže ně vspominaeš i kotorye ot ruki Tvojej otrinuty.
7 Ty položil měňa v rov preispodnij, vo mrak, v bezdnu.
8 Oťjagotela na mně jarosť Tvoja, i vsemi volnami Tvoimi Ty porazil [měňa].
9 Ty udalil ot měňa znakomych moich, sdělal měňa otvratitelnym dlja nich; ja zaključen, i ně mogu vyjti.
10 Oko moje istomilos ot goresti: ves děň ja vzyval k Tebe, Gospodi, prostiral k Tebe ruki moi.
11 Razve nad měrtvymi Ty sotvoriš čudo? Razve měrtvye vstanut i budut slaviť Tebja?
12 ili vo grobe budět vozveščaema milosť Tvoja, i istina Tvoja - v měste tlenija?
13 razve vo mrake poznajut čuděsa Tvoi, i v zemle zabvenija - pravdu Tvoju?
14 No ja k Tebe, Gospodi, vzyvaju, i rano utrom molitva moja predvarjaet Tebja.
15 Dlja čego, Gospodi, otrevaeš dušu moju, skryvaeš lice Tvoje ot měňa?
16 Ja něsčasten i istaevaju s junosti; něsu užasy Tvoi i izněmogaju.
17 Nado mnoju prošla jarosť Tvoja, ustrašenija Tvoi sokrušili měňa,
18 vsjakij děň okružajut měňa, kak voda: oblegajut měňa vse vměste.
19 Ty udalil ot měňa druga i iskrenněgo; znakomych moich ně vidno.

Psalom 88

1 Učenije Jefama Jezrachita.
2 Milosti [Tvoi], Gospodi, budu peť večno, v rod i rod vozveščať istinu Tvoju ustami moimi.
3 Ibo govorju: navek osnovana milosť, na něbesach utverdil Ty istinu Tvoju, kogda skazal:
4 "Ja postavil zavet s izbrannym Moim, kljalsja Davidu, rabu Mojemu:
5 navek utveržu sema tvoje, v rod i rod ustroju prestol tvoj".
6 I něbesa proslavjat čudnye děla Tvoi, Gospodi, i istinu Tvoju v sobranii svjatych.
7 Ibo kto na něbesach sravnitsja s Gospodom? kto měždu synami Božiimi upodobitsja Gospodu?
8 Strašen Bog v velikom sonmě svjatych, strašen On dlja vsech okružajuščich Jego.
9 Gospodi, Bože sil! kto silen, kak Ty, Gospodi? I istina Tvoja okrest Tebja.
10 Ty vladyčestvuješ nad jarosťju morja: kogda vozdymajutsja volny jego, Ty ukroščaeš ich.
11 Ty nizložil Raava, kak poražennogo; krepkoju myšceju Tvojeju rassejal vragov Tvoich.
12 Tvoi něbesa i Tvoja zemlja; vselennuju i čto napolňaet jeje, Ty osnoval.
13 Sever i jug Ty sotvoril; Favor i Jermon o iměni Tvojem radujutsja.
14 Krepka myšca Tvoja, silna ruka Tvoja, vysoka děsnica Tvoja!
15 Pravosudije i pravota - osnovanije prestola Tvojego; milosť i istina predchoďat pred licem Tvoim.
16 Blažen narod, znajuščij trubnyj zov! Oni choďat vo svete lica Tvojego, Gospodi,
17 o iměni Tvojem radujutsja ves děň i pravdoju Tvojeju voznosjatsja,
18 ibo Ty ukrašenije sily ich, i blagovolenijem Tvoim vozvyšaetsja rog naš.
19 Ot Gospoda - ščit naš, i ot Svjatago Izraileva - car naš.
20 Někogda govoril Ty v viděnii svjatomu Tvojemu, i skazal: "Ja okazal pomošč mužestvennomu, vozněs izbrannogo iz naroda.
21 Ja obrel Davida, raba Mojego, svjatym jelejem Moim pomazal jego.
22 Ruka Moja prebudět s nim, i myšca Moja ukrepit jego.
23 Vrag ně prevozmožet jego, i syn bezzakonija ně pritesnit jego.
24 Sokrušu pred nim vragov jego i poražu něnaviďaščich jego.
25 I istina Moja i milosť Moja s nim, i Moim iměněm vozvysitsja rog jego.
26 I položu na more ruku jego, i na reki - děsnicu jego.
27 On budět zvať Měňa: Ty otec moj, Bog moj i tverdyňa spasenija mojego.
28 I Ja sdělaju jego pervencem, prevyše carej zemli,
29 vovek sochraňu jemu milosť Moju, i zavet Moj s nim budět veren.
30 I prodolžu vovek sema jego, i prestol jego - kak dni něba.
31 Jesli synovja jego ostavjat zakon Moj i ně budut chodiť po zapoveďam Moim;
32 jesli narušat ustavy Moi i povelenij Moich ně sochraňat:
33 posešču žezlom bezzakonije ich, i udarami - něpravdu ich;
34 milosti že Mojej ně otnimu ot něgo, i ně izměňu istiny Mojej.
35 Ně narušu zaveta Mojego, i ně pereměňu togo, čto vyšlo iz ust Moich.
36 Odnaždy Ja pokljalsja svjatosťju Mojeju: solgu li Davidu?
37 Sema jego prebudět večno, i prestol jego, kak solnce, predo Mnoju,
38 vovek budět tverd, kak luna, i vernyj svidětel na něbesach".
39 No nyně Ty otrinul i prezrel, progněvalsja na pomazannika Tvojego;
40 preněbreg zavet s rabom Tvoim, poverg na zemlju veněc jego;
41 razrušil vse ogrady jego, prevratil v razvaliny kreposti jego.
42 Raschiščajut jego vse prochoďaščije putem; on sdělalsja posměšiščem u soseděj svoich.
43 Ty vozvysil děsnicu protivnikov jego, obradoval vsech vragov jego;
44 Ty obratil nazad ostrije měča jego i ně ukrepil jego na brani;
45 otňal u něgo blesk i prestol jego poverg na zemlju;
46 sokratil dni junosti jego i pokryl jego stydom.
47 Dokole, Gospodi, buděš skryvaťsja něprestanno, budět pylať jarosť Tvoja, kak ogoň?
48 Vspomni, kakoj moj vek: na kakuju sujetu sotvoril Ty vsech synov čelovečeskich?
49 Kto iz ljuděj žil - i ně viděl směrti, izbavil dušu svoju ot ruki preispodněj?
50 Gdě prežnije milosti Tvoi, Gospodi? Ty kljalsja Davidu istinoju Tvojeju.
51 Vspomni, Gospodi, poruganije rabov Tvoich, kotoroje ja nošu v nědre mojem ot vsech silnych narodov;
52 kak ponosjat vragi Tvoi, Gospodi, kak besslavjat sledy pomazannika Tvojego.
53 Blagosloven Gospoď vovek! Amiň, amiň.

Psalom 89

1 Molitva Moiseja, čeloveka Božija.
2 Gospodi! Ty nam pribežišče v rod i rod.
3 Preždě něželi rodilis gory, i Ty obrazoval zemlju i vselennuju, i ot veka i do veka Ty - Bog.
4 Ty vozvraščaeš čeloveka v tlenije i govoriš: [vozvratites, syny čelovečeskije!]
5 Ibo pred očami Tvoimi tysjača let, kak děň včerašnij, kogda on prošel, i kak straža v noči.
6 Ty kak navodněnijem unosiš ich; oni - kak son, kak trava, kotoraja utrom vyrastaet, utrom cvetet i zelenějet, večerom podsekaetsja i zasychaet;
7 ibo my isčezaem ot gněva Tvojego i ot jarosti Tvojej my v smatenii.
8 Ty položil bezzakonija naši pred Toboju i tajnoje naše pred svetom lica Tvojego.
9 Vse dni naši prošli vo gněve Tvojem; my terjaem leta naši, kak zvuk.
10 Dněj let našich - semděsjat let, a pri bolšej kreposti - vosemděsjat let; i samaja lučšaja pora ich - trud i bolezň, ibo prochoďat bystro, i my letim.
11 Kto znaet silu gněva Tvojego, i jarosť Tvoju po měre stracha Tvojego?
12 Nauči nas tak sčisljať dni naši, čtoby nam priobresti serdce mudroje.
13 Obratis, Gospodi! Dokole? Umiloserdis nad rabami Tvoimi.
14 Rano nasyti nas milosťju Tvojeju, i my buděm radovaťsja i veseliťsja vo vse dni naši.
15 Vozveseli nas za dni, v kotorye Ty poražal nas, za leta, v kotorye my viděli bedstvije.
16 Da javitsja na rabach Tvoich dělo Tvoje i na synach ich slava Tvoja;
17 i da budět blagovolenije Gospoda Boga našego na nas, i v děle ruk našich spospešestvuj nam, v děle ruk našich spospešestvuj.

Psalom 90

[Chvalebnaja pesň Davida.]
1 Živuščij pod krovom Vsevyšněgo pod seňju Vsemoguščego pokoitsja,
2 govorit Gospodu: "pribežišče moje i zaščita moja, Bog moj, na Kotorogo ja upovaju!"
3 On izbavit tebja ot seti lovca, ot gibelnoj jazvy,
4 perjami Svoimi osenit tebja, i pod kryljami Jego buděš bezopasen; ščit i ogražděnije - istina Jego.
5 Ně uboišsja užasov v noči, strely, leťjaščej dněm,
6 jazvy, choďaščej vo mrake, zarazy, opustošajuščej v polděň.
7 Padut podle tebja tysjača i děsjať tysjač oděsnuju tebja; no k tebe ně priblizitsja:
8 tolko smotreť buděš očami tvoimi i viděť vozmězdije něčestivym.
9 Ibo ty skazal: "Gospoď - upovanije moje"; Vsevyšněgo izbral ty pribežiščem tvoim;
10 ně priključitsja tebe zlo, i jazva ně priblizitsja k žilišču tvojemu;
11 ibo Angelam Svoim zapovedaet o tebe - ochraňať tebja na vsech puťjach tvoich:
12 na rukach poněsut tebja, da ně pretkněšsja o kaměň nogoju tvojeju;
13 na aspida i vasiliska nastupiš; popirať buděš lva i drakona.
14 "Za to, čto on vozljubil Měňa, izbavlju jego; zaščišču jego, potomu čto on poznal ima Moje.
15 Vozzovet ko Mně, i uslyšu jego; s nim Ja v skorbi; izbavlju jego i proslavlju jego,
16 dolgotoju dněj nasyšču jego, i javlju jemu spasenije Moje".

Psalom 91

1 Psalom. Pesň na děň subbotnij.
2 Blago jesť slaviť Gospoda i peť iměni Tvojemu, Vsevyšnij,
3 vozveščať utrom milosť Tvoju i istinu Tvoju v noči,
4 na děsjatistrunnom i psaltiri, s pesňju na gusljach.
5 Ibo Ty vozveselil měňa, Gospodi, tvorenijem Tvoim: ja voschiščajus dělami ruk Tvoich.
6 Kak veliki děla Tvoi, Gospodi! divno gluboki pomyšlenija Tvoi!
7 Čelovek něsmyslennyj ně znaet, i něvežda ně razumějet togo.
8 Togda kak něčestivye voznikajut, kak trava, i dělajuščije bezzakonije cvetut, čtoby isčeznuť na veki, -
9 Ty, Gospodi, vysok vo veki!
10 Ibo vot, vragi Tvoi, Gospodi, - vot, vragi Tvoi gibnut, i rassypajutsja vse dělajuščije bezzakonije;
11 a moj rog Ty voznosiš, kak rog jedinoroga, i ja umaščen svežim jelejem;
12 i oko moje smotrit na vragov moich, i uši moi slyšat o vosstajuščich na měňa zlodějach.
13 Pravednik cvetet, kak palma, vozvyšaetsja podobno kedru na Livaně.
14 Nasažděnnye v domě Gospodněm, oni cvetut vo dvorach Boga našego;
15 oni i v starosti plodovity, sočny i sveži,
16 čtoby vozveščať, čto praveděn Gospoď, tverdyňa moja, i nět něpravdy v Něm.

Psalom 92

[Chvalebnaja pesň Davida. V děň predsubbotnij, kogda naselena zemlja.]
1 Gospoď carstvujet; On oblečen veličijem, oblečen Gospoď moguščestvom [i] prepojasan: potomu vselennaja tverda, ně podvignětsja.
2 Prestol Tvoj utveržděn iskoni: Ty - ot veka.
3 Vozvyšajut reki, Gospodi, vozvyšajut reki golos svoj, vozvyšajut reki volny svoi.
4 No pače šuma vod mnogich, silnych voln morskich, silen v vyšnich Gospoď.
5 Otkrovenija Tvoi něsomněnno verny. Domu Tvojemu, Gospodi, prinadležit svjatosť na dolgije dni.

Psalom 93

[Psalom Davida v četvertyj děň něděli.]
1 Bože otmščenij, Gospodi, Bože otmščenij, javi Sebja!
2 Vosstaň, Sudija zemli, vozdaj vozmězdije gordym.
3 Dokole, Gospodi, něčestivye, dokole něčestivye toržestvovať budut?
4 Oni izrygajut děrzkije reči; veličajutsja vse dělajuščije bezzakonije;
5 popirajut narod Tvoj, Gospodi, ugnětajut nasledije Tvoje;
6 vdovu i prišelca ubivajut, i sirot uměrščvljajut
7 i govorjat: "ně uvidit Gospoď, i ně uznaet Bog Iakovlev".
8 Obrazumtes, bessmyslennye ljudi! kogda vy buděte umny, něveždy?
9 Nasadivšij ucho ně uslyšit li? i obrazovavšij glaz ně uvidit li?
10 Vrazumljajuščij narody něuželi ně obličit, - Tot, Kto učit čeloveka razuměniju?
11 Gospoď znaet mysli čelovečeskije, čto oni sujetny.
12 Blažen čelovek, kotorogo vrazumljaeš Ty, Gospodi, i nastavljaeš zakonom Tvoim,
13 čtoby dať jemu pokoj v bedstvennye dni, dokole něčestivomu vyrojetsja jama!
14 Ibo ně otrinět Gospoď naroda Svojego i ně ostavit nasledija Svojego.
15 Ibo sud vozvratitsja k pravdě, i za nim posledujut vse pravye serdcem.
16 Kto vosstanět za měňa protiv zlodějev? kto stanět za měňa protiv dělajuščich bezzakonije?
17 Jesli by ně Gospoď byl mně pomoščnikom, vskore vselilas by duša moja v stranu molčanija.
18 Kogda ja govoril: "kolebletsja noga moja", - milosť Tvoja, Gospodi, podděrživala měňa.
19 Pri umnoženii skorbej moich v serdce mojem, utešenija Tvoi uslaždajut dušu moju.
20 Stanět li bliz Tebja sedališče gubitelej, umyšljajuščich nasilije vopreki zakonu?
21 Tolpoju ustremljajutsja oni na dušu pravednika i osuždajut krov něpovinnuju.
22 No Gospoď - zaščita moja, i Bog moj - tverdyňa ubežišča mojego,
23 i obratit na nich bezzakonije ich, i zlodějstvom ich istrebit ich, istrebit ich Gospoď Bog naš.

Psalom 94

[Chvalebnaja pesň Davida.]
1 Priidite, vospojem Gospodu, vosklikněm [Bogu], tverdyně spasenija našego;
2 predstaněm licu Jego so slavoslovijem, v pesňach vosklikněm Jemu,
3 ibo Gospoď jesť Bog velikij i Car velikij nad vsemi bogami.
4 V Jego ruke glubiny zemli, i veršiny gor - Jego že;
5 Jego - more, i On sozdal jego, i sušu obrazovali ruki Jego.
6 Priidite, poklonimsja i pripaděm, preklonim koleni pred licem Gospoda, Tvorca našego;
7 ibo On jesť Bog naš, i my - narod pastvy Jego i ovcy ruki Jego. O, jesli by vy nyně poslušali glasa Jego:
8 "ně ožestočite serdca vašego, kak v Měrive, kak v děň iskušenija v pustyně,
9 gdě iskušali Měňa otcy vaši, ispytyvali Měňa, i viděli dělo Moje.
10 Sorok let Ja byl razdražaem rodom sim, i skazal: eto narod, zabluždajuščijsja serdcem; oni ně poznali putej Moich,
11 i potomu Ja pokljalsja vo gněve Mojem, čto oni ně vojdut v pokoj Moj".

Psalom 95

[Chvalebnaja pesň Davida. Na postrojenije doma.]
1 Vospojte Gospodu pesň novuju; vospojte Gospodu, vsja zemlja;
2 pojte Gospodu, blagoslovljajte ima Jego, blagovestvujte so dňa na děň spasenije Jego;
3 vozveščajte v narodach slavu Jego, vo vsech pleměnach čuděsa Jego;
4 ibo velik Gospoď i dostochvalen, strašen On pače vsech bogov.
5 Ibo vse bogi narodov - idoly, a Gospoď něbesa sotvoril.
6 Slava i veličije pred licem Jego, sila i velikolepije vo svjatilišče Jego.
7 Vozdajte Gospodu, pleměna narodov, vozdajte Gospodu slavu i česť;
8 vozdajte Gospodu slavu iměni Jego, něsite dary i idite vo dvory Jego;
9 poklonites Gospodu vo blagolepii svjatyni. Trepešči pred licem Jego, vsja zemlja!
10 Skažite narodam: Gospoď carstvujet! potomu tverda vselennaja, ně pokolebletsja. On budět sudiť narody po pravdě.
11 Da veseljatsja něbesa i da toržestvujet zemlja; da šumit more i čto napolňaet jego;
12 da radujetsja pole i vse, čto na něm, i da likujut vse děreva dubravnye
13 pred licem Gospoda; ibo idět, ibo idět sudiť zemlju. On budět sudiť vselennuju po pravdě, i narody - po istině Svojej.

Psalom 96

[Psalom Davida, kogda ustrojalas zemlja jego.]
1 Gospoď carstvujet: da radujetsja zemlja; da veseljatsja mnogočislennye ostrova.
2 Oblako i mrak okrest Jego; pravda i sud - osnovanije prestola Jego.
3 Pred Nim idět ogoň i vokrug popaljaet vragov Jego.
4 Molnii Jego osveščajut vselennuju; zemlja vidit i trepeščet.
5 Gory, kak vosk, tajut ot lica Gospoda, ot lica Gospoda vsej zemli.
6 Něbesa vozveščajut pravdu Jego, i vse narody viďat slavu Jego.
7 Da postyďatsja vse služaščije istukanam, chvaljaščijesja idolami. Poklonites pred Nim, vse bogi.
8 Slyšit Sion i radujetsja, i veseljatsja dščeri Iudiny radi sudov Tvoich, Gospodi,
9 ibo Ty, Gospodi, vysok nad vseju zemleju, prevozněsen nad vsemi bogami.
10 Ljubjaščije Gospoda, něnaviďte zlo! On chranit duši svjatych Svoich; iz ruki něčestivych izbavljaet ich.
11 Svet sijaet na pravednika, i na pravych serdcem - veselije.
12 Radujtes, pravednye, o Gospodě i slavte pamať svjatyni Jego.

Psalom 97

Psalom [Davida].
1 Vospojte Gospodu novuju pesň, ibo On sotvoril čuděsa. Jego děsnica i svjataja myšca Jego dostavili Jemu pobedu.
2 Javil Gospoď spasenije Svoje, otkryl pred očami narodov pravdu Svoju.
3 Vspomnil On milosť Svoju [k Iakovu] i vernosť Svoju k domu Izrailevu. Vse koncy zemli uviděli spasenije Boga našego.
4 Vosklicajte Gospodu, vsja zemlja; toržestvujte, veselites i pojte;
5 pojte Gospodu s gusljami, s gusljami i s glasom psalmopenija;
6 pri zvuke trub i roga toržestvujte pred Carem Gospodom.
7 Da šumit more i čto napolňaet jego, vselennaja i živuščije v něj;
8 da rukopleščut reki, da likujut vměste gory
9 pred licem Gospoda, ibo On idět sudiť zemlju. On budět sudiť vselennuju pravedno i narody - verno.

Psalom 98

[Psalom Davida.]
1 Gospoď carstvujet: da trepeščut narody! On vossedaet na Cheruvimach: da trjasetsja zemlja!
2 Gospoď na Sioně velik, i vysok On nad vsemi narodami.
3 Da slavjat velikoje i strašnoje ima Tvoje: svjato ono!
4 I moguščestvo carja ljubit sud. Ty utverdil spravedlivosť; sud i pravdu Ty soveršil v Iakove.
5 Prevoznosite Gospoda, Boga našego, i pokloňajtes podnožiju Jego: svjato ono!
6 Moisej i Aaron měždu svjaščennikami i Samuil měždu prizyvajuščimi ima Jego vzyvali k Gospodu, i On vnimal im.
7 V stolpe oblačnom govoril On k nim; oni chranili Jego zapovedi i ustav, kotoryj On dal im.
8 Gospodi, Bože naš! Ty vnimal im; Ty byl dlja nich Bogom proščajuščim i nakazyvajuščim za děla ich.
9 Prevoznosite Gospoda, Boga našego, i pokloňajtes na svjatoj gore Jego, ibo svjat Gospoď, Bog naš.

Psalom 99

Psalom [Davida] chvalebnyj.
1 Voskliknite Gospodu, vsja zemlja!
2 Služite Gospodu s veselijem; idite pred lice Jego s vosklicanijem!
3 Poznajte, čto Gospoď jesť Bog, čto On sotvoril nas, i my - Jego, Jego narod i ovcy pastvy Jego.
4 Vchodite vo vrata Jego so slavoslovijem, vo dvory Jego - s chvaloju. Slavte Jego, blagoslovljajte ima Jego,
5 ibo blag Gospoď: milosť Jego vovek, i istina Jego v rod i rod.

Psalom 100

Psalom Davida.
1 Milosť i sud budu peť; Tebe, Gospodi, budu peť.
2 Budu razmyšljať o puti něporočnom: "kogda ty priděš ko mně?" Budu chodiť v něporočnosti mojego serdca posredi doma mojego.
3 Ně položu pred očami moimi vešči něpotrebnoj; dělo prestupnoje ja něnavižu: ně prilepitsja ono ko mně.
4 Serdce razvraščennoje budět udaleno ot měňa; zlogo ja ně budu znať.
5 Tajno kleveščuščego na bližněgo svojego izgoňu; gordogo očami i nadměnnogo serdcem ně poterplju.
6 Glaza moi na vernych zemli, čtoby oni prebyvali pri mně; kto chodit putem něporočnosti, tot budět služiť mně.
7 Ně budět žiť v domě mojem postupajuščij kovarno; govorjaščij lož ně ostanětsja pred glazami moimi.
8 S ranněgo utra budu istrebljať vsech něčestivcev zemli, daby iskoreniť iz grada Gospodňa vsech dělajuščich bezzakonije.

Psalom 101

1 Molitva stražduščego, kogda on unyvaet i izlivaet pred Gospodom pečal svoju.
2 Gospodi! uslyš molitvu moju, i vopl moj da pridět k Tebe.
3 Ně skryvaj lica Tvojego ot měňa; v děň skorbi mojej prikloni ko mně ucho Tvoje; v děň, [kogda] vozzovu [k Tebe], skoro uslyš měňa;
4 ibo isčezli, kak dym, dni moi, i kosti moi obožženy, kak golovňa;
5 serdce moje poraženo, i issochlo, kak trava, tak čto ja zabyvaju jesť chleb moj;
6 ot golosa stenanija mojego kosti moi prilpnuli k ploti mojej.
7 Ja upodobilsja pelikanu v pustyně; ja stal kak filin na razvalinach;
8 ně splju i sižu, kak odinokaja ptica na krovle.
9 Vsjakij děň ponosjat měňa vragi moi, i zlobstvujuščije na měňa kljanut mnoju.
10 Ja jem pepel, kak chleb, i piťje moje rastvorjaju slezami,
11 ot gněva Tvojego i něgodovanija Tvojego, ibo Ty vozněs měňa i nizverg měňa.
12 Dni moi - kak ukloňajuščajasja teň, i ja issoch, kak trava.
13 Ty že, Gospodi, vovek prebyvaeš, i pamať o Tebe v rod i rod.
14 Ty vosstaněš, umiloserdišsja nad Sionom, ibo vrema pomilovať jego, - ibo prišlo vrema;
15 ibo raby Tvoi vozljubili i kamni jego, i o prache jego žalejut.
16 I ubojatsja narody iměni Gospodňa, i vse cari zemnye - slavy Tvojej.
17 Ibo soziždět Gospoď Sion i javitsja vo slave Svojej;
18 prizrit na molitvu bespomoščnych i ně prezrit molenija ich.
19 Napišetsja o sem dlja roda posledujuščego, i pokolenije grjaduščeje voschvalit Gospoda,
20 ibo On priniknul so svjatoj vysoty Svojej, s něbes prizrel Gospoď na zemlju,
21 čtoby uslyšať ston uznikov, razrešiť synov směrti,
22 daby vozveščali na Sioně ima Gospodně i chvalu Jego - v Ijerusalimě,
23 kogda soberutsja narody vměste i carstva dlja služenija Gospodu.
24 Iznuril On na puti sily moi, sokratil dni moi.
25 Ja skazal: Bože moj! ně voschiti měňa v polovině dněj moich. Tvoi leta v rody rodov.
26 V načale Ty, [Gospodi,] osnoval zemlju, i něbesa - dělo Tvoich ruk;
27 oni pogibnut, a Ty prebuděš; i vse oni, kak riza, obvetšajut, i, kak oděždu, Ty pereměniš ich, i izměňatsja;
28 no Ty - tot že, i leta Tvoi ně končatsja.
29 Syny rabov Tvoich budut žiť, i sema ich utverditsja pred licem Tvoim.

Psalom 102

Psalom Davida.
1 Blagoslovi, duša moja, Gospoda, i vsja vnutrennosť moja - svjatoje ima Jego.
2 Blagoslovi, duša moja, Gospoda i ně zabyvaj vsech blagodějanij Jego.
3 On proščaet vse bezzakonija tvoi, isceljaet vse nědugi tvoi;
4 izbavljaet ot mogily žizň tvoju, venčaet tebja milosťju i ščedrotami;
5 nasyščaet blagami želanije tvoje: obnovljaetsja, podobno orlu, junosť tvoja.
6 Gospoď tvorit pravdu i sud vsem obižennym.
7 On pokazal puti Svoi Moiseju, synam Izrailevym - děla Svoi.
8 Ščedr i milostiv Gospoď, dolgoterpeliv i mnogomilostiv:
9 ně do konca gněvaetsja, i ně vovek něgodujet.
10 Ně po bezzakonijam našim sotvoril nam, i ně po grecham našim vozdal nam:
11 ibo kak vysoko něbo nad zemleju, tak velika milosť [Gospoda] k bojaščimsja Jego;
12 kak daleko vostok ot zapada, tak udalil On ot nas bezzakonija naši;
13 kak otec milujet synov, tak milujet Gospoď bojaščichsja Jego.
14 Ibo On znaet sostav naš, pomnit, čto my - persť.
15 Dni čeloveka - kak trava; kak cvet polevoj, tak on cvetet.
16 Projdět nad nim veter, i nět jego, i město jego uže ně uznaet jego.
17 Milosť že Gospodňa ot veka i do veka k bojaščimsja Jego,
18 i pravda Jego na synach synov, chraňaščich zavet Jego i pomňaščich zapovedi Jego, čtoby ispolňať ich.
19 Gospoď na něbesach postavil prestol Svoj, i carstvo Jego vsem obladaet.
20 Blagoslovite Gospoda, [vse] Angely Jego, krepkije siloju, ispolňajuščije slovo Jego, povinujas glasu slova Jego;
21 blagoslovite Gospoda, vse voinstva Jego, služiteli Jego, ispolňajuščije volju Jego;
22 blagoslovite Gospoda, vse děla Jego, vo vsech městach vladyčestva Jego. Blagoslovi, duša moja, Gospoda!

Psalom 103

[Psalom Davida o sotvorenii mira.]
1 Blagoslovi, duša moja, Gospoda! Gospodi, Bože moj! Ty divno velik, Ty oblečen slavoju i veličijem;
2 Ty oděvaešsja svetom, kak rizoju, prostiraeš něbesa, kak šater;
3 ustrojaeš nad vodami gornije čertogi Tvoi, dělaeš oblaka Tvojeju kolesniceju, šestvuješ na kryljach vetra.
4 Ty tvoriš angelami Tvoimi duchov, služiteljami Tvoimi - ogoň pylajuščij.
5 Ty postavil zemlju na tverdych osnovach: ně pokolebletsja ona vo veki i veki.
6 Bezdnoju, kak odějanijem, pokryl Ty jeje, na gorach stojat vody.
7 Ot preščenija Tvojego begut oni, ot glasa groma Tvojego bystro uchoďat;
8 voschoďat na gory, nischoďat v doliny, na město, kotoroje Ty naznačil dlja nich.
9 Ty položil preděl, kotorogo ně perejdut, i ně vozvraťjatsja pokryť zemlju.
10 Ty poslal istočniki v doliny: měždu gorami tekut [vody],
11 pojat vsech polevych zverej; dikije osly utoljajut žaždu svoju.
12 Pri nich obitajut pticy něbesnye, iz sredy vetvej izdajut golos.
13 Ty napojaeš gory s vysot Tvoich, plodami děl Tvoich nasyščaetsja zemlja.
14 Ty proizraščaeš travu dlja skota, i zeleň na polzu čeloveka, čtoby proizvesti iz zemli pišču,
15 i vino, kotoroje veselit serdce čeloveka, i jelej, ot kotorogo blistaet lice jego, i chleb, kotoryj ukrepljaet serdce čeloveka.
16 Nasyščajutsja dreva Gospoda, kedry Livanskije, kotorye On nasadil;
17 na nich gnězďatsja pticy: jeli - žilišče aistu,
18 vysokije gory - sernam; kaměnnye utesy - ubežišče zajcam.
19 On sotvoril lunu dlja ukazanija vreměn, solnce znaet svoj zapad.
20 Ty prostiraeš ťmu i byvaet noč: vo vrema něje broďat vse lesnye zveri;
21 lvy rykajut o dobyče i prosjat u Boga pišču sebe.
22 Voschodit solnce, [i] oni sobirajutsja i ložatsja v svoi logovišča;
23 vychodit čelovek na dělo svoje i na rabotu svoju do večera.
24 Kak mnogočislenny děla Tvoi, Gospodi! Vse sodělal Ty premudro; zemlja polna proizveděnij Tvoich.
25 Eto - more velikoje i prostrannoje: tam presmykajuščijesja, kotorym nět čisla, životnye malye s bolšimi;
26 tam plavajut korabli, tam etot leviafan, kotorogo Ty sotvoril igrať v něm.
27 Vse oni ot Tebja ožidajut, čtoby Ty dal im pišču ich v svoje vrema.
28 Daeš im - prinimajut, otverzaeš ruku Tvoju - nasyščajutsja blagom;
29 skroješ lice Tvoje - matutsja, otniměš duch ich - umirajut i v persť svoju vozvraščajutsja;
30 pošleš duch Tvoj - sozidajutsja, i Ty obnovljaeš lice zemli.
31 Da budět Gospodu slava vo veki; da veselitsja Gospoď o dělach Svoich!
32 Priziraet na zemlju, i ona trjasetsja; prikasaetsja k goram, i dymatsja.
33 Budu peť Gospodu vo vsju žizň moju, budu peť Bogu mojemu, dokole jesm.
34 Da budět blagoprijatna Jemu pesň moja; budu veseliťsja o Gospodě.
35 Da isčeznut grešniki s zemli, i bezzakonnych da ně budět boleje. Blagoslovi, duša moja, Gospoda! Alliluija!

Psalom 104

1 Slavte Gospoda; prizyvajte ima Jego; vozveščajte v narodach děla Jego;
2 vospojte Jemu i pojte Jemu; povedajte o vsech čuděsach Jego.
3 Chvalites iměněm Jego svjatym; da veselitsja serdce iščuščich Gospoda.
4 Iščite Gospoda i sily Jego, iščite lica Jego vsegda.
5 Vospominajte čuděsa Jego, kotorye sotvoril, znaměnija Jego i sudy ust Jego,
6 vy, sema Avraamovo, raby Jego, syny Iakova, izbrannye Jego.
7 On Gospoď Bog naš: po vsej zemle sudy Jego.
8 Večno pomnit zavet Svoj, slovo, [kotoroje] zapovedal v tysjaču rodov,
9 kotoroje zaveščal Avraamu, i kljatvu Svoju Isaaku,
10 i postavil to Iakovu v zakon i Izrailju v zavet večnyj,
11 govorja: "tebe dam zemlju Chanaanskuju v uděl nasledija vašego".
12 Kogda ich bylo ješče malo čislom, očeň malo, i oni byli prišelcami v něj
13 i perechodili ot naroda k narodu, iz carstva k inomu pleměni,
14 nikomu ně pozvoljal obižať ich i vozbraňal o nich carjam:
15 [ně prikasajtes k pomazannym Moim, i prorokam Moim ně dělajte zla].
16 I prizval golod na zemlju; vsjakij stebel chlebnyj istrebil.
17 Poslal pred nimi čeloveka: v raby prodan byl Iosif.
18 Stesnili okovami nogi jego; v železo vošla duša jego,
19 dokole ispolnilos slovo Jego: slovo Gospodně ispytalo jego.
20 Poslal car, i razrešil jego vladětel narodov i osvobodil jego;
21 postavil jego gospodinom nad domom svoim i pravitelem nad vsem vladěnijem svoim,
22 čtoby on nastavljal velmož jego po svojej duše i starejšin jego učil mudrosti.
23 Togda prišel Izrail v Jegipet, i pereselilsja Iakov v zemlju Chamovu.
24 I vesma razmnožil Bog narod Svoj i sdělal jego silněje vragov jego.
25 Vozbudil v serdce ich něnavisť protiv naroda Jego i uchiščrenije protiv rabov Jego.
26 Poslal Moiseja, raba Svojego, Aarona, kotorogo izbral.
27 Oni pokazali měždu nimi slova znaměnij Jego i čuděsa [Ego] v zemle Chamovoj.
28 Poslal ťmu i sdělal mrak, i ně vosprotivilis slovu Jego.
29 Preložil vodu ich v krov, i umoril rybu ich.
30 Zemlja ich proizvela množestvo žab daže v spalně carej ich.
31 On skazal, i prišli raznye nasekomye, sknipy vo vse preděly ich.
32 Vměsto dožďa poslal na nich grad, paljaščij ogoň na zemlju ich,
33 i pobil vinograd ich i smokovnicy ich, i sokrušil děreva v predělach ich.
34 Skazal, i prišla saranča i gusenicy bez čisla;
35 i sjeli vsju travu na zemle ich, i sjeli plody na poljach ich.
36 I porazil vsjakogo pervenca v zemle ich, načatki vsej sily ich.
37 I vyvel Izrailťjan s serebrom i zolotom, i ně bylo v kolenach ich boljaščego.
38 Obradovalsja Jegipet isšestviju ich; ibo strach ot nich napal na něgo.
39 Proster oblako v pokrov [im] i ogoň, čtoby svetiť [im] nočju.
40 Prosili, i On poslal perepelov, i chlebom něbesnym nasyščal ich.
41 Razverz kaměň, i potekli vody, potekli rekoju po městam suchim,
42 ibo vspomnil On svjatoje slovo Svoje k Avraamu, rabu Svojemu,
43 i vyvel narod Svoj v radosti, izbrannych Svoich v veselii,
44 i dal im zemli narodov, i oni nasledovali trud inopleměnnych,
45 čtoby sobljudali ustavy Jego i chranili zakony Jego. Alliluija!

Psalom 105

Alliluija.
1 Slavte Gospoda, ibo On blag, ibo vovek milosť Jego.
2 Kto izrečet moguščestvo Gospoda, vozvestit vse chvaly Jego?
3 Blaženny chraňaščije sud i tvorjaščije pravdu vo vsjakoje vrema!
4 Vspomni o mně, Gospodi, v blagovolenii k narodu Tvojemu; poseti měňa spasenijem Tvoim,
5 daby mně viděť blagoděnstvije izbrannych Tvoich, veseliťsja veselijem naroda Tvojego, chvaliťsja s nasledijem Tvoim.
6 Sogrešili my s otcami našimi, soveršili bezzakonije, sodělali něpravdu.
7 Otcy naši v Jegipte ně urazuměli čuděs Tvoich, ně pomnili množestva milostej Tvoich, i vozmutilis u morja, u Čermnogo morja.
8 No On spas ich radi iměni Svojego, daby pokazať moguščestvo Svoje.
9 Grozno rek morju Čermnomu, i ono issochlo; i provel ich po bezdnam, kak po suše;
10 i spas ich ot ruki něnaviďaščego i izbavil ich ot ruki vraga.
11 Vody pokryli vragov ich, ni odnogo iz nich ně ostalos.
12 I poverili oni slovam Jego, [i] vospeli chvalu Jemu.
13 No skoro zabyli děla Jego, ně doždalis Jego izvolenija;
14 uvleklis pochotenijem v pustyně, i iskusili Boga v něobitaemoj.
15 I On ispolnil prošenije ich, no poslal jazvu na duši ich.
16 I pozavidovali v staně Moiseju i Aaronu, svjatomu Gospodňu.
17 Razverzlas zemlja, i poglotila Dafana i pokryla skopišče Avirona.
18 I vozgorelsja ogoň v skopišče ich, plaměň popalil něčestivych.
19 Sdělali telca u Choriva i poklonilis istukanu;
20 i proměňali slavu svoju na izobraženije vola, jaduščego travu.
21 Zabyli Boga, Spasitelja svojego, soveršivšego velikoje v Jegipte,
22 divnoje v zemle Chamovoj, strašnoje u Čermnogo morja.
23 I chotel istrebiť ich, jesli by Moisej, izbrannyj Jego, ně stal pred Nim v rasselině, čtoby otvratiť jarosť Jego, da ně pogubit [ich].
24 I prezreli oni zemlju želannuju, ně verili slovu Jego;
25 i roptali v šatrach svoich, ně slušalis glasa Gospodňa.
26 I podňal On ruku Svoju na nich, čtoby nizložiť ich v pustyně,
27 nizložiť plema ich v narodach i rassejať ich po zemljam.
28 Oni prilepilis k Vaalfegoru i jeli žertvy bezdušnym,
29 i razdražali Boga dělami svoimi, i vtorglas k nim jazva.
30 I vosstal Finějes i proizvel sud, - i ostanovilas jazva.
31 I eto vměněno jemu v pravednosť v rody i rody vo veki.
32 I progněvali Boga u vod Měrivy, i Moisej poterpel za nich,
33 ibo oni ogorčili duch jego, i on pogrešil ustami svoimi.
34 Ně istrebili narodov, o kotorych skazal im Gospoď,
35 no směšalis s jazyčnikami i naučilis dělam ich;
36 služili istukanam ich, kotorye byli dlja nich seťju,
37 i prinosili synovej svoich i dočerej svoich v žertvu besam;
38 prolivali krov něvinnuju, krov synovej svoich i dočerej svoich, kotorych prinosili v žertvu idolam Chanaanskim, - i oskvernilas zemlja krovju;
39 oskverňali sebja dělami svoimi, bludodějstvovali postupkami svoimi.
40 I vospylal gněv Gospoda na narod Jego, i vozgnušalsja On nasledijem Svoim
41 i predal ich v ruki jazyčnikov, i něnaviďaščije ich stali obladať imi.
42 Vragi ich utesňali ich, i oni smirjalis pod rukoju ich.
43 Mnogo raz On izbavljal ich; oni že razdražali [Ego] uporstvom svoim, i byli uničižaemy za bezzakonije svoje.
44 No On priziral na skorb ich, kogda slyšal vopl ich,
45 i vspominal zavet Svoj s nimi i raskaivalsja po množestvu milosti Svojej;
46 i vozbuždal k nim sostradanije vo vsech, pleňavšich ich.
47 Spasi nas, Gospodi, Bože naš, i soberi nas ot narodov, daby slaviť svjatoje ima Tvoje, chvaliťsja Tvojeju slavoju.
48 Blagosloven Gospoď, Bog Izrailev, ot veka i do veka! I da skažet ves narod: amiň! Alliluija!

Psalom 106

[Alliluija.]
1 Slavte Gospoda, ibo On blag, ibo vovek milosť Jego!
2 Tak da skažut izbavlennye Gospodom, kotorych izbavil On ot ruki vraga,
3 i sobral ot stran, ot vostoka i zapada, ot severa i morja.
4 Oni bluždali v pustyně po bezljudnomu puti i ně nachodili naselennogo goroda;
5 terpeli golod i žaždu, duša ich istaevala v nich.
6 No vozzvali k Gospodu v skorbi svojej, i On izbavil ich ot bedstvij ich,
7 i povel ich prjamym putem, čtoby oni šli k naselennomu gorodu.
8 Da slavjat Gospoda za milosť Jego i za čudnye děla Jego dlja synov čelovečeskich:
9 ibo On nasytil dušu žažduščuju i dušu alčuščuju ispolnil blagami.
10 Oni siděli vo ťmě i teni směrtnoj, okovannye skorbju i železom;
11 ibo ně pokorjalis slovam Božiim i něbregli o vole Vsevyšněgo.
12 On smiril serdce ich rabotami; oni pretknulis, i ně bylo pomogajuščego.
13 No vozzvali k Gospodu v skorbi svojej, i On spas ich ot bedstvij ich;
14 vyvel ich iz ťmy i teni směrtnoj, i rastorgnul uzy ich.
15 Da slavjat Gospoda za milosť Jego i za čudnye děla Jego dlja synov čelovečeskich:
16 ibo On sokrušil vrata mědnye i verei železnye slomil.
17 Bezrassudnye stradali za bezzakonnye puti svoi i za něpravdy svoi;
18 ot vsjakoj pišči otvraščalas duša ich, i oni približalis ko vratam směrti.
19 No vozzvali k Gospodu v skorbi svojej, i On spas ich ot bedstvij ich;
20 poslal slovo Svoje i iscelil ich, i izbavil ich ot mogil ich.
21 Da slavjat Gospoda za milosť Jego i za čudnye děla Jego dlja synov čelovečeskich!
22 Da prinosjat Jemu žertvu chvaly i da vozveščajut o dělach Jego s penijem!
23 Otpravljajuščijesja na korabljach v more, proizvoďaščije děla na bolšich vodach,
24 viďat děla Gospoda i čuděsa Jego v pučině:
25 On rečet, - i vosstanět burnyj veter i vysoko podnimaet volny jego:
26 voschoďat do něbes, nischoďat do bezdny; duša ich istaevaet v bedstvii;
27 oni kružatsja i šatajutsja, kak pjanye, i vsja mudrosť ich isčezaet.
28 No vozzvali k Gospodu v skorbi svojej, i On vyvel ich iz bedstvija ich.
29 On prevraščaet burju v tišinu, i volny umolkajut.
30 I veseljatsja, čto oni utichli, i On privodit ich k želaemoj pristani.
31 Da slavjat Gospoda za milosť Jego i za čudnye děla Jego dlja synov čelovečeskich!
32 Da prevoznosjat Jego v sobranii narodnom i da slavjat Jego v sonmě starejšin!
33 On prevraščaet reki v pustyňu i istočniki vod - v sušu,
34 zemlju plodorodnuju - v solončatuju, za něčestije živuščich na něj.
35 On prevraščaet pustyňu v ozero, i zemlju issochšuju - v istočniki vod;
36 i poseljaet tam alčuščich, i oni strojat gorod dlja obitanija;
37 zasevajut polja, nasaždajut vinogradniki, kotorye prinosjat im obilnye plody.
38 On blagoslovljaet ich, i oni vesma razmnožajutsja, i skota ich ně umaljaet.
39 Uměňšilis oni i upali ot ugnětenija, bedstvija i skorbi, -
40 on izlivaet besčestije na kňazej i ostavljaet ich bluždať v pustyně, gdě nět putej.
41 Bednogo že izvlekaet iz bedstvija i umnožaet rod jego, kak stada ovec.
42 Pravedniki viďat sije i radujutsja, a vsjakoje něčestije zagraždaet usta svoi.
43 Kto mudr, tot zamětit sije i urazumějet milosť Gospoda.

Psalom 107

1 Pesň. Psalom Davida.
2 Gotovo serdce moje, Bože, [gotovo serdce moje]; budu peť i vospevať vo slave mojej.
3 Vosprjaň, psaltir i gusli! Ja vstanu rano.
4 Budu slaviť Tebja, Gospodi, měždu narodami; budu vospevať Tebja sredi pleměn,
5 ibo prevyše něbes milosť Tvoja i do oblakov istina Tvoja.
6 Buď prevozněsen vyše něbes, Bože; nad vseju zemleju da budět slava Tvoja,
7 daby izbavilis vozljublennye Tvoi: spasi děsniceju Tvojeju i uslyš měňa.
8 Bog skazal vo svjatilišče Svojem: "vostoržestvuju, razdělju Sichem i dolinu Sokchof razměrju;
9 Moj Galaad, Moj Manassija, Jefrem - kreposť glavy Mojej, Iuda - skipetr Moj,
10 Moav - umyvalnaja čaša Moja, na Jedoma prostru sapog Moj, nad zemleju Filistimskoju vosklicať budu".
11 Kto vvedět měňa v ukreplennyj gorod? Kto dovedět měňa do Jedoma?
12 Ně Ty li, Bože, Kotoryj otrinul nas i ně vychodiš, Bože, s vojskami našimi?
13 Podaj nam pomošč v tesnote, ibo zaščita čelovečeskaja sujetna.
14 S Bogom my okažem silu: On nizložit vragov našich. Načalniku chora.

Psalom 108

Psalom Davida.
1 Bože chvaly mojej! ně premolči,
2 ibo otverzlis na měňa usta něčestivye i usta kovarnye; govorjat so mnoju jazykom lživym;
3 otvsjudu okružajut měňa slovami něnavisti, vooružajutsja protiv měňa bez pričiny;
4 za ljubov moju oni vraždujut na měňa, a ja moljus;
5 vozdajut mně za dobro zlom, za ljubov moju - něnavisťju.
6 Postav nad nim něčestivogo, i diavol da stanět oděsnuju jego.
7 Kogda budět sudiťsja, da vyjdět vinovnym, i molitva jego da budět v grech;
8 da budut dni jego kratki, i dostoinstvo jego da vozmět drugoj;
9 děti jego da budut sirotami, i žena jego - vdovoju;
10 da skitajutsja děti jego i niščenstvujut, i prosjat chleba iz razvalin svoich;
11 da zachvatit zaimodavec vse, čto jesť u něgo, i čužije da raschiťjat trud jego;
12 da ně budět sostradajuščego jemu, da ně budět milujuščego sirot jego;
13 da budět potomstvo jego na pogibel, i da izgladitsja ima ich v sledujuščem rodě;
14 da budět vospomanuto pred Gospodom bezzakonije otcov jego, i grech materi jego da ně izgladitsja;
15 da budut oni vsegda v očach Gospoda, i da istrebit On pamať ich na zemle,
16 za to, čto on ně dumal okazyvať milosť, no presledoval čeloveka bednogo i niščego i sokrušennogo serdcem, čtoby uměrtviť jego;
17 vozljubil prokljatije, - ono i pridět na něgo; ně voschotel blagoslovenija, - ono i udalitsja ot něgo;
18 da oblečetsja prokljatijem, kak rizoju, i da vojdět ono, kak voda, vo vnutrennosť jego i, kak jelej, v kosti jego;
19 da budět ono jemu, kak oděžda, v kotoruju on oděvaetsja, i kak pojas, kotorym vsegda opojasyvaetsja.
20 Takovo vozdajanije ot Gospoda vragam moim i govorjaščim zloje na dušu moju!
21 So mnoju že, Gospodi, Gospodi, tvori radi iměni Tvojego, ibo blaga milosť Tvoja; spasi měňa,
22 ibo ja beděn i nišč, i serdce moje ujazvleno vo mně.
23 Ja isčezaju, kak ukloňajuščajasja teň; goňat měňa, kak saranču.
24 Koleni moi izněmogli ot posta, i telo moje lišilos tuka.
25 Ja stal dlja nich posměšiščem: uviděv měňa, kivajut golovami [svoimi].
26 Pomogi mně, Gospodi, Bože moj, spasi měňa po milosti Tvojej,
27 da poznajut, čto eto - Tvoja ruka, i čto Ty, Gospodi, sodělal eto.
28 Oni proklinajut, a Ty blagoslovi; oni vosstajut, no da budut postyženy; rab že Tvoj da vozradujetsja.
29 Da oblekutsja protivniki moi besčesťjem i, kak oděždoju, pokrojutsja stydom svoim.
30 I ja gromko budu ustami moimi slaviť Gospoda i sredi množestva proslavljať Jego,
31 ibo On stoit oděsnuju bednogo, čtoby spasti jego ot suďaščich dušu jego.

Psalom 109

Psalom Davida.
1 Skazal Gospoď Gospodu mojemu: sedi oděsnuju Měňa, dokole položu vragov Tvoich v podnožije nog Tvoich.
2 Žezl sily Tvojej pošlet Gospoď s Siona: gospodstvuj sredi vragov Tvoich.
3 V děň sily Tvojej narod Tvoj gotov vo blagolepii svjatyni; iz čreva preždě děnnicy podobno rose rožděnije Tvoje.
4 Kljalsja Gospoď i ně raskaetsja: Ty svjaščennik vovek po činu Mělchiseděka.
5 Gospoď oděsnuju Tebja. On v děň gněva Svojego porazit carej;
6 soveršit sud nad narodami, napolnit zemlju trupami, sokrušit golovu v zemle obširnoj.
7 Iz potoka na puti budět piť, i potomu vozněset glavu.

Psalom 110

Alliluija.
1 Slavlju [Tebja], Gospodi, vsem serdcem [moim] v sovete pravednych i v sobranii.
2 Veliki děla Gospodni, voždělenny dlja vsech, ljubjaščich onye.
3 Dělo Jego - slava i krasota, i pravda Jego prebyvaet vovek.
4 Pamatnymi sodělal On čuděsa Svoi; milostiv i ščedr Gospoď.
5 Pišču daet bojaščimsja Jego; večno pomnit zavet Svoj.
6 Silu děl Svoich javil On narodu Svojemu, čtoby dať jemu nasledije jazyčnikov.
7 Děla ruk Jego - istina i sud; vse zapovedi Jego verny,
8 tverdy na veki i veki, osnovany na istině i pravote.
9 Izbavlenije poslal On narodu Svojemu; zapovedal na veki zavet Svoj. Svjato i strašno ima Jego!
10 Načalo mudrosti - strach Gospoděň; razum vernyj u vsech, ispolňajuščich zapovedi Jego. Chvala Jemu prebudět vovek.

Psalom 111

Alliluija.
1 Blažen muž, bojaščijsja Gospoda i krepko ljubjaščij zapovedi Jego.
2 Silno budět na zemle sema jego; rod pravych blagoslovitsja.
3 Obilije i bogatstvo v domě jego, i pravda jego prebyvaet vovek.
4 Vo ťmě voschodit svet pravym; blag on i miloserd i praveděn.
5 Dobryj čelovek milujet i vzajmy daet; on dast tverdosť slovam svoim na sudě.
6 On vovek ně pokolebletsja; v večnoj pamati budět pravednik.
7 Ně uboitsja chudoj molvy: serdce jego tverdo, upovaja na Gospoda.
8 Utveržděno serdce jego: on ně uboitsja, kogda posmotrit na vragov svoich.
9 On rastočil, rozdal niščim; pravda jego prebyvaet vo veki; rog jego vozněsetsja vo slave.
10 Něčestivyj uvidit eto i budět dosadovať, zaskrežeščet zubami svoimi i istaet. Želanije něčestivych pogibnět.

Psalom 112

Alliluija.
1 Chvalite, raby Gospodni, chvalite ima Gospodně.
2 Da budět ima Gospodně blagoslovenno otnyně i vovek.
3 Ot voschoda solnca do zapada da budět proslavljaemo ima Gospodně.
4 Vysok nad vsemi narodami Gospoď; nad něbesami slava Jego.
5 Kto, kak Gospoď, Bog naš, Kotoryj, obitaja na vysote,
6 prikloňaetsja, čtoby prizirať na něbo i na zemlju;
7 iz pracha podnimaet bednogo, iz brenija vozvyšaet niščego,
8 čtoby posadiť jego s kňazjami, s kňazjami naroda jego;
9 něplodnuju vseljaet v dom materju, radujuščejusja o děťjach? Alliluija!

Psalom 113

[Alliluija.]
1 Kogda vyšel Izrail iz Jegipta, dom Iakova - iz naroda inopleměnnogo,
2 Iuda sdělalsja svjatyněju Jego, Izrail - vladěnijem Jego.
3 More uvidělo i pobežalo; Iordan obratilsja nazad.
4 Gory prygali, kak ovny, i cholmy, kak agncy.
5 Čto s toboju, more, čto ty pobežalo, i [s toboju], Iordan, čto ty obratilsja nazad?
6 Čto vy prygaete, gory, kak ovny, i vy, cholmy, kak agncy?
7 Pred licem Gospoda trepešči, zemlja, pred licem Boga Iakovleva,
8 prevraščajuščego skalu v ozero vody i kaměň v istočnik vod.
9 Ně nam, Gospodi, ně nam, no iměni Tvojemu daj slavu, radi milosti Tvojej, radi istiny Tvojej.
10 Dlja čego jazyčnikam govoriť: "gdě že Bog ich"?
11 Bog naš na něbesach [i na zemle]; tvorit vse, čto chočet.
12 A ich idoly - serebro i zoloto, dělo ruk čelovečeskich.
13 Jesť u nich usta, no ně govorjat; jesť u nich glaza, no ně viďat;
14 jesť u nich uši, no ně slyšat; jesť u nich nozdri, no ně oboňajut;
15 jesť u nich ruki, no ně osjazajut; jesť u nich nogi, no ně choďat; i oni ně izdajut golosa gortaňju svojeju.
16 Podobny im da budut dělajuščije ich i vse, nadějuščijesja na nich.
17 [Dom] Izrailev! upovaj na Gospoda: On naša pomošč i ščit.
18 Dom Aaronov! upovaj na Gospoda: On naša pomošč i ščit.
19 Bojaščijesja Gospoda! upovajte na Gospoda: On naša pomošč i ščit.
20 Gospoď pomnit nas, blagoslovljaet [nas], blagoslovljaet dom Izrailev, blagoslovljaet dom Aaronov;
21 blagoslovljaet bojaščichsja Gospoda, malych s velikimi.
22 Da priložit vam Gospoď boleje i boleje, vam i děťjam vašim.
23 Blagoslovenny vy Gospodom, sotvorivšim něbo i zemlju.
24 Něbo - něbo Gospodu, a zemlju On dal synam čelovečeskim.
25 Ni měrtvye voschvaljat Gospoda, ni vse nischoďaščije v mogilu;
26 no my [živye] buděm blagoslovljať Gospoda otnyně i vovek. Alliluija.

Psalom 114

[Alliluija.]
1 Ja radujus, čto Gospoď uslyšal golos moj, molenije moje;
2 priklonil ko mně ucho Svoje, i potomu budu prizyvať Jego vo vse dni moi.
3 Objali měňa bolezni směrtnye, muki adskije postigli měňa; ja vstretil tesnotu i skorb.
4 Togda prizval ja ima Gospodně: Gospodi! izbav dušu moju.
5 Milostiv Gospoď i praveděn, i miloserd Bog naš.
6 Chranit Gospoď prostodušnych: ja izněmog, i On pomog mně.
7 Vozvratis, duša moja, v pokoj tvoj, ibo Gospoď oblagodětelstvoval tebja.
8 Ty izbavil dušu moju ot směrti, oči moi ot slez i nogi moi ot pretknovenija. Budu chodiť pred licem Gospodnim na zemle živych.

Psalom 115

[Alliluija.]
1 Ja veroval, i potomu govoril: ja silno sokrušen.
2 Ja skazal v opromětčivosti mojej: vsjakij čelovek lož.
3 Čto vozdam Gospodu za vse blagodějanija Jego ko mně?
4 Čašu spasenija priimu i ima Gospodně prizovu.
5 Obety moi vozdam Gospodu pred vsem narodom Jego.
6 Doroga v očach Gospodnich směrť svjatych Jego!
7 O, Gospodi! ja rab Tvoj, ja rab Tvoj i syn raby Tvojej; Ty razrešil uzy moi.
8 Tebe priněsu žertvu chvaly, i ima Gospodně prizovu.
9 Obety moi vozdam Gospodu pred vsem narodom Jego,
10 vo dvorach doma Gospodňa, posredi tebja, Ijerusalim! Alliluija.

Psalom 116

[Alliluija.]
1 Chvalite Gospoda, vse narody, proslavljajte Jego, vse pleměna;
2 ibo velika milosť Jego k nam, i istina Gospodňa [prebyvaet] vovek. Alliluija.

Psalom 117

[Alliluija.]
1 Slavte Gospoda, ibo On blag, ibo vovek milosť Jego.
2 Da skažet nyně [dom] Izrailev: [On blag,] ibo vovek milosť Jego.
3 Da skažet nyně dom Aaronov: [On blag,] ibo vovek milosť Jego.
4 Da skažut nyně bojaščijesja Gospoda: [On blag,] ibo vovek milosť Jego.
5 Iz tesnoty vozzval ja k Gospodu, - i uslyšal měňa, i na prostrannoje město vyvel měňa Gospoď.
6 Gospoď za měňa - ně ustrašus: čto sdělaet mně čelovek?
7 Gospoď mně pomoščnik: budu smotreť na vragov moich.
8 Lučše upovať na Gospoda, něželi nadějaťsja na čeloveka.
9 Lučše upovať na Gospoda, něželi nadějaťsja na kňazej.
10 Vse narody okružili měňa, no iměněm Gospodnim ja nizložil ich;
11 obstupili měňa, okružili měňa, no iměněm Gospodnim ja nizložil ich;
12 okružili měňa, kak pčely [sot], i ugasli, kak ogoň v terně: iměněm Gospodnim ja nizložil ich.
13 Silno tolknuli měňa, čtoby ja upal, no Gospoď podděržal měňa.
14 Gospoď - sila moja i pesň; On sodělalsja moim spasenijem.
15 Glas radosti i spasenija v žiliščach pravednikov: děsnica Gospodňa tvorit silu!
16 Děsnica Gospodňa vysoka, děsnica Gospodňa tvorit silu!
17 Ně umru, no budu žiť i vozveščať děla Gospodni.
18 Strogo nakazal měňa Gospoď, no směrti ně predal měňa.
19 Otvorite mně vrata pravdy; vojdu v nich, proslavlju Gospoda.
20 Vot vrata Gospoda; pravednye vojdut v nich.
21 Slavlju Tebja, čto Ty uslyšal měňa i sodělalsja moim spasenijem.
22 Kaměň, kotoryj otvergli stroiteli, sodělalsja glavoju ugla:
23 eto - ot Gospoda, i jesť divno v očach našich.
24 Sej děň sotvoril Gospoď: vozradujemsja i vozveselimsja v onyj!
25 O, Gospodi, spasi že! O, Gospodi, spospešestvuj že!
26 Blagosloven grjaduščij vo ima Gospodně! Blagoslovljaem vas iz doma Gospodňa.
27 Bog - Gospoď, i osijal nas; vjažite vervjami žertvu, vedite k rogam žertvennika.
28 Ty Bog moj: budu slaviť Tebja; Ty Bog moj: budu prevoznosiť Tebja, [budu slaviť Tebja, ibo Ty uslyšal měňa i sodělalsja moim spasenijem].
29 Slavte Gospoda, ibo On blag, ibo vovek milosť Jego.

Psalom 118

[Alliluija.]
1 Blaženny něporočnye v puti, choďaščije v zakoně Gospodněm.
2 Blaženny chraňaščije otkrovenija Jego, vsem serdcem iščuščije Jego.
3 Oni ně dělajut bezzakonija, choďat puťjami Jego.
4 Ty zapovedal povelenija Tvoi chraniť tverdo.
5 O, jesli by napravljalis puti moi k sobljuděniju ustavov Tvoich!
6 Togda ja ně postydilsja by, vziraja na vse zapovedi Tvoi:
7 ja slavil by Tebja v pravote serdca, poučajas sudam pravdy Tvojej.
8 Budu chraniť ustavy Tvoi; ně ostavljaj měňa sovsem.
9 Kak junoše soděržať v čistote puť svoj? - Chraněnijem sebja po slovu Tvojemu.
10 Vsem serdcem moim išču Tebja; ně daj mně ukloniťsja ot zapoveděj Tvoich.
11 V serdce mojem sokryl ja slovo Tvoje, čtoby ně grešiť pred Toboju.
12 Blagosloven Ty, Gospodi! nauči měňa ustavam Tvoim.
13 Ustami moimi vozveščal ja vse sudy ust Tvoich.
14 Na puti otkrovenij Tvoich ja radujus, kak vo vsjakom bogatstve.
15 O zapoveďach Tvoich razmyšljaju, i vziraju na puti Tvoi.
16 Ustavami Tvoimi utešajus, ně zabyvaju slova Tvojego.
17 Javi milosť rabu Tvojemu, i budu žiť i chraniť slovo Tvoje.
18 Otkroj oči moi, i uvižu čuděsa zakona Tvojego.
19 Strannik ja na zemle; ně skryvaj ot měňa zapoveděj Tvoich.
20 Istomilas duša moja želanijem sudov Tvoich vo vsjakoje vrema.
21 Ty ukrotil gordych, prokljatych, ukloňajuščichsja ot zapoveděj Tvoich.
22 Snimi s měňa ponošenije i posramlenije, ibo ja chraňu otkrovenija Tvoi.
23 Kňazja siďat i sgovarivajutsja protiv měňa, a rab Tvoj razmyšljaet ob ustavach Tvoich.
24 Otkrovenija Tvoi - utešenije moje, [i ustavy Tvoi] - sovetniki moi.
25 Duša moja poveržena v prach; oživi měňa po slovu Tvojemu.
26 Objavil ja puti moi, i Ty uslyšal měňa; nauči měňa ustavam Tvoim.
27 Daj mně urazuměť puť povelenij Tvoich, i budu razmyšljať o čuděsach Tvoich.
28 Duša moja istaevaet ot skorbi: ukrepi měňa po slovu Tvojemu.
29 Udali ot měňa puť lži, i zakon Tvoj daruj mně.
30 Ja izbral puť istiny, postavil pred soboju sudy Tvoi.
31 Ja prilepilsja k otkrovenijam Tvoim, Gospodi; ně postydi měňa.
32 Poteku putem zapoveděj Tvoich, kogda Ty rasširiš serdce moje.
33 Ukaži mně, Gospodi, puť ustavov Tvoich, i ja budu děržaťsja jego do konca.
34 Vrazumi měňa, i budu sobljudať zakon Tvoj i chraniť jego vsem serdcem.
35 Postav měňa na stezju zapoveděj Tvoich, ibo ja vozželal jeje.
36 Prikloni serdce moje k otkrovenijam Tvoim, a ně k korysti.
37 Otvrati oči moi, čtoby ně viděť sujety; životvori měňa na puti Tvojem.
38 Utverdi slovo Tvoje rabu Tvojemu, radi blagogovenija pred Toboju.
39 Otvrati ponošenije moje, kotorogo ja strašus, ibo sudy Tvoi blagi.
40 Vot, ja vozželal povelenij Tvoich; životvori měňa pravdoju Tvojeju.
41 Da pridut ko mně milosti Tvoi, Gospodi, spasenije Tvoje po slovu Tvojemu, -
42 i ja dam otvet ponosjaščemu měňa, ibo upovaju na slovo Tvoje.
43 Ně otnimaj sovsem ot ust moich slova istiny, ibo ja upovaju na sudy Tvoi
44 i budu chraniť zakon Tvoj vsegda, vo veki i veki;
45 budu chodiť svobodno, ibo ja vzyskal povelenij Tvoich;
46 budu govoriť ob otkrovenijach Tvoich pred carjami i ně postyžus;
47 budu utešaťsja zapoveďami Tvoimi, kotorye vozljubil;
48 ruki moi budu prostirať k zapoveďam Tvoim, kotorye vozljubil, i razmyšljať ob ustavach Tvoich.
49 Vspomni slovo [Tvoje] k rabu Tvojemu, na kotoroje Ty povelel mně upovať:
50 eto - utešenije v bedstvii mojem, čto slovo Tvoje oživljaet měňa.
51 Gordye krajně rugalis nado mnoju, no ja ně uklonilsja ot zakona Tvojego.
52 Vspominal sudy Tvoi, Gospodi, ot veka, i utešalsja.
53 Užas ovladěvaet mnoju pri vidě něčestivych, ostavljajuščich zakon Tvoj.
54 Ustavy Tvoi byli pesňami moimi na měste stranstvovanij moich.
55 Nočju vspominal ja ima Tvoje, Gospodi, i chranil zakon Tvoj.
56 On stal moim, ibo povelenija Tvoi chraňu.
57 Uděl moj, Gospodi, skazal ja, sobljudať slova Tvoi.
58 Molilsja ja Tebe vsem serdcem: pomiluj měňa po slovu Tvojemu.
59 Razmyšljal o puťjach moich i obraščal stopy moi k otkrovenijam Tvoim.
60 Spešil i ně mědlil sobljudať zapovedi Tvoi.
61 Seti něčestivych okružili měňa, no ja ně zabyval zakona Tvojego.
62 V polnoč vstaval slavosloviť Tebja za pravednye sudy Tvoi.
63 Obščnik ja vsem bojaščimsja Tebja i chraňaščim povelenija Tvoi.
64 Milosti Tvojej, Gospodi, polna zemlja; nauči měňa ustavam Tvoim.
65 Blago sotvoril Ty rabu Tvojemu, Gospodi, po slovu Tvojemu.
66 Dobromu razuměniju i veděniju nauči měňa, ibo zapoveďam Tvoim ja veruju.
67 Preždě stradanija mojego ja zabluždalsja; a nyně slovo Tvoje chraňu.
68 Blag i blagodětelen Ty, [Gospodi]; nauči měňa ustavam Tvoim.
69 Gordye spletajut na měňa lož; ja že vsem serdcem budu chraniť povelenija Tvoi.
70 Ožirelo serdce ich, kak tuk; ja že zakonom Tvoim utešajus.
71 Blago mně, čto ja postradal, daby naučiťsja ustavam Tvoim.
72 Zakon ust Tvoich dlja měňa lučše tysjač zolota i serebra.
73 Ruki Tvoi sotvorili měňa i ustroili měňa; vrazumi měňa, i naučus zapoveďam Tvoim.
74 Bojaščijesja Tebja uviďat měňa - i vozradujutsja, čto ja upovaju na slovo Tvoje.
75 Znaju, Gospodi, čto sudy Tvoi pravedny i po spravedlivosti Ty nakazal měňa.
76 Da budět že milosť Tvoja utešenijem moim, po slovu Tvojemu k rabu Tvojemu.
77 Da pridět ko mně miloserdije Tvoje, i ja budu žiť; ibo zakon Tvoj - utešenije moje.
78 Da budut postyženy gordye, ibo bezvinno ugnětajut měňa; ja razmyšljaju o povelenijach Tvoich.
79 Da obraťjatsja ko mně bojaščijesja Tebja i znajuščije otkrovenija Tvoi.
80 Da budět serdce moje něporočno v ustavach Tvoich, čtoby ja ně posramilsja.
81 Istaevaet duša moja o spasenii Tvojem; upovaju na slovo Tvoje.
82 Istaevajut oči moi o slove Tvojem; ja govorju: kogda Ty utešiš měňa?
83 Ja stal, kak měch v dymu, no ustavov Tvoich ně zabyl.
84 Skolko dněj raba Tvojego? Kogda proizveděš sud nad goniteljami moimi?
85 Jamu vyryli mně gordye, vopreki zakonu Tvojemu.
86 Vse zapovedi Tvoi - istina; něspravedlivo presledujut měňa: pomogi mně;
87 jedva ně pogubili měňa na zemle, no ja ně ostavil povelenij Tvoich.
88 Po milosti Tvojej oživljaj měňa, i budu chraniť otkrovenija ust Tvoich.
89 Na veki, Gospodi, slovo Tvoje utveržděno na něbesach;
90 istina Tvoja v rod i rod. Ty postavil zemlju, i ona stoit.
91 Po opredělenijam Tvoim vse stoit donyně, ibo vse služit Tebe.
92 Jesli by ně zakon Tvoj byl utešenijem moim, pogib by ja v bedstvii mojem.
93 Vovek ně zabudu povelenij Tvoich, ibo imi Ty oživljaeš měňa.
94 Tvoj ja, spasi měňa; ibo ja vzyskal povelenij Tvoich.
95 Něčestivye podsteregajut měňa, čtoby pogubiť; a ja uglubljajus v otkrovenija Tvoi.
96 Ja viděl preděl vsjakogo soveršenstva, no Tvoja zapoveď bezměrno obširna.
97 Kak ljublju ja zakon Tvoj! ves děň razmyšljaju o něm.
98 Zapoveďju Tvojeju Ty sodělal měňa mudreje vragov moich, ibo ona vsegda so mnoju.
99 Ja stal razumněje vsech učitelej moich, ibo razmyšljaju ob otkrovenijach Tvoich.
100 Ja svedušč boleje starcev, ibo povelenija Tvoi chraňu.
101 Ot vsjakogo zlogo puti uděrživaju nogi moi, čtoby chraniť slovo Tvoje;
102 ot sudov Tvoich ně ukloňajus, ibo Ty naučaeš měňa.
103 Kak sladki gortani mojej slova Tvoi! lučše měda ustam moim.
104 Povelenijami Tvoimi ja vrazumlen; potomu něnavižu vsjakij puť lži.
105 Slovo Tvoje - svetilnik noge mojej i svet steze mojej.
106 Ja kljalsja chraniť pravednye sudy Tvoi, i ispolňu.
107 Silno ugněten ja, Gospodi; oživi měňa po slovu Tvojemu.
108 Blagovoli že, Gospodi, priňať dobrovolnuju žertvu ust moich, i sudam Tvoim nauči měňa.
109 Duša moja něprestanno v ruke mojej, no zakona Tvojego ně zabyvaju.
110 Něčestivye postavili dlja měňa seť, no ja ně uklonilsja ot povelenij Tvoich.
111 Otkrovenija Tvoi ja priňal, kak nasledije na veki, ibo oni veselije serdca mojego.
112 Ja priklonil serdce moje k ispolněniju ustavov Tvoich navek, do konca.
113 Vymysly čelovečeskije něnavižu, a zakon Tvoj ljublju.
114 Ty pokrov moj i ščit moj; na slovo Tvoje upovaju.
115 Udalites ot měňa, bezzakonnye, i budu chraniť zapovedi Boga mojego.
116 Ukrepi měňa po slovu Tvojemu, i budu žiť; ně posrami měňa v naděždě mojej;
117 podděrži měňa, i spasus; i v ustavy Tvoi budu vnikať něprestanno.
118 Vsech, otstupajuščich ot ustavov Tvoich, Ty nizlagaeš, ibo uchiščrenija ich - lož.
119 Kak izgar, otmětaeš Ty vsech něčestivych zemli; potomu ja vozljubil otkrovenija Tvoi.
120 Trepeščet ot stracha Tvojego ploť moja, i sudov Tvoich ja bojus.
121 Ja soveršal sud i pravdu; ně predaj měňa goniteljam moim.
122 Zastupi raba Tvojego ko blagu ego, čtoby ně ugnětali měňa gordye.
123 Istaevajut oči moi, ožidaja spasenija Tvojego i slova pravdy Tvojej.
124 Sotvori s rabom Tvoim po milosti Tvojej, i ustavam Tvoim nauči měňa.
125 Ja rab Tvoj: vrazumi měňa, i poznaju otkrovenija Tvoi.
126 Vrema Gospodu dějstvovať: zakon Tvoj razorili.
127 A ja ljublju zapovedi Tvoi boleje zolota, i zolota čistogo.
128 Vse povelenija Tvoi - vse priznaju spravedlivymi; vsjakij puť lži něnavižu.
129 Divny otkrovenija Tvoi; potomu chranit ich duša moja.
130 Otkrovenije slov Tvoich prosveščaet, vrazumljaet prostych.
131 Otkryvaju usta moi i vzdychaju, ibo zapoveděj Tvoich žaždu.
132 Prizri na měňa i pomiluj měňa, kak postupaeš s ljubjaščimi ima Tvoje.
133 Utverdi stopy moi v slove Tvojem i ně daj ovladěť mnoju nikakomu bezzakoniju;
134 izbav měňa ot ugnětenija čelovečeskogo, i budu chraniť povelenija Tvoi;
135 osijaj raba Tvojego svetom lica Tvojego i nauči měňa ustavam Tvoim.
136 Iz glaz moich tekut potoki vod ottogo, čto ně chraňat zakona Tvojego.
137 Praveděn Ty, Gospodi, i spravedlivy sudy Tvoi.
138 Otkrovenija Tvoi, kotorye Ty zapovedal, - pravda i soveršennaja istina.
139 Revnosť moja snědaet měňa, potomu čto moi vragi zabyli slova Tvoi.
140 Slovo Tvoje vesma čisto, i rab Tvoj vozljubil jego.
141 Mal ja i prezren, no povelenij Tvoich ně zabyvaju.
142 Pravda Tvoja - pravda večnaja, i zakon Tvoj - istina.
143 Skorb i goresť postigli měňa; zapovedi Tvoi - utešenije moje.
144 Pravda otkrovenij Tvoich večna: vrazumi měňa, i budu žiť.
145 Vzyvaju vsem serdcem [moim]: uslyš měňa, Gospodi, - i sochraňu ustavy Tvoi.
146 Prizyvaju Tebja: spasi měňa, i budu chraniť otkrovenija Tvoi.
147 Predvarjaju rassvet i vzyvaju; na slovo Tvoje upovaju.
148 Oči moi predvarjajut utrenňuju stražu, čtoby mně uglubljaťsja v slovo Tvoje.
149 Uslyš golos moj po milosti Tvojej, Gospodi; po sudu Tvojemu oživi měňa.
150 Priblizilis zamyšljajuščije lukavstvo; daleki oni ot zakona Tvojego.
151 Blizok Ty, Gospodi, i vse zapovedi Tvoi - istina.
152 Izdavna uznal ja ob otkrovenijach Tvoich, čto Ty utverdil ich na veki.
153 Vozzri na bedstvije moje i izbav měňa, ibo ja ně zabyvaju zakona Tvojego.
154 Vstupis v dělo moje i zaščiti měňa; po slovu Tvojemu oživi měňa.
155 Daleko ot něčestivych spasenije, ibo oni ustavov Tvoich ně iščut.
156 Mnogo ščedrot Tvoich, Gospodi; po sudu Tvojemu oživi měňa.
157 Mnogo u měňa gonitelej i vragov, no ot otkrovenij Tvoich ja ně udaljajus.
158 Vižu otstupnikov, i sokrušajus, ibo oni ně chraňat slova Tvojego.
159 Zri, kak ja ljublju povelenija Tvoi; po milosti Tvojej, Gospodi, oživi měňa.
160 Osnovanije slova Tvojego istinno, i večen vsjakij sud pravdy Tvojej.
161 Kňazja goňat měňa bezvinno, no serdce moje boitsja slova Tvojego.
162 Radujus ja slovu Tvojemu, kak polučivšij velikuju pribyl.
163 Něnavižu lož i gnušajus jeju; zakon že Tvoj ljublju.
164 Semikratno v děň proslavljaju Tebja za sudy pravdy Tvojej.
165 Velik mir u ljubjaščich zakon Tvoj, i nět im pretknovenija.
166 Upovaju na spasenije Tvoje, Gospodi, i zapovedi Tvoi ispolňaju.
167 Duša moja chranit otkrovenija Tvoi, i ja ljublju ich krepko.
168 Chraňu povelenija Tvoi i otkrovenija Tvoi, ibo vse puti moi pred Toboju.
169 Da priblizitsja vopl moj pred lice Tvoje, Gospodi; po slovu Tvojemu vrazumi měňa.
170 Da pridět molenije moje pred lice Tvoje; po slovu Tvojemu izbav měňa.
171 Usta moi proizněsut chvalu, kogda Ty naučiš měňa ustavam Tvoim.
172 Jazyk moj vozglasit slovo Tvoje, ibo vse zapovedi Tvoi pravedny.
173 Da budět ruka Tvoja v pomošč mně, ibo ja povelenija Tvoi izbral.
174 Žaždu spasenija Tvojego, Gospodi, i zakon Tvoj - utešenije moje.
175 Da živet duša moja i slavit Tebja, i sudy Tvoi da pomogut mně.
176 Ja zabludilsja, kak ovca poterjannaja: vzyšči raba Tvojego, ibo ja zapoveděj Tvoich ně zabyl.

Psalom 119

Pesň voschožděnija.
1 K Gospodu vozzval ja v skorbi mojej, i On uslyšal měňa.
2 Gospodi! izbav dušu moju ot ust lživych, ot jazyka lukavogo.
3 Čto dast tebe i čto pribavit tebe jazyk lukavyj?
4 Izoščrennye strely silnogo, s gorjaščimi ugljami drokovymi.
5 Gore mně, čto ja prebyvaju u Mosocha, živu u šatrov Kidarskich.
6 Dolgo žila duša moja s něnaviďaščimi mir.
7 Ja miren: no tolko zagovorju, oni - k vojně.

Psalom 120

Pesň voschožděnija.
1 Vozvožu oči moi k goram, otkuda pridět pomošč moja.
2 Pomošč moja ot Gospoda, sotvorivšego něbo i zemlju.
3 Ně dast On pokolebaťsja noge tvojej, ně vozdremlet chraňaščij tebja;
4 ně dremlet i ně spit chraňaščij Izrailja.
5 Gospoď - chranitel tvoj; Gospoď - seň tvoja s pravoj ruki tvojej.
6 Dněm solnce ně porazit tebja, ni luna nočju.
7 Gospoď sochranit tebja ot vsjakogo zla; sochranit dušu tvoju [Gospoď].
8 Gospoď budět ochraňať vychožděnije tvoje i vchožděnije tvoje otnyně i vovek.

Psalom 121

Pesň voschožděnija. Davida.
1 Vozradovalsja ja, kogda skazali mně: "pojděm v dom Gospoděň".
2 Vot, stojat nogi naši vo vratach tvoich, Ijerusalim, -
3 Ijerusalim, ustrojennyj kak gorod, slityj v odno,
4 kuda voschoďat kolena, kolena Gospodni, po zakonu Izrailevu, slaviť ima Gospodně.
5 Tam stojat prestoly suda, prestoly doma Davidova.
6 Prosite mira Ijerusalimu: da blagoděnstvujut ljubjaščije tebja!
7 Da budět mir v stenach tvoich, blagoděnstvije - v čertogach tvoich!
8 Radi braťjev moich i bližnich moich govorju ja: "mir tebe!"
9 Radi doma Gospoda, Boga našego, želaju blaga tebe.

Psalom 122

Pesň voschožděnija.
1 K Tebe vozvožu oči moi, Živuščij na něbesach!
2 Vot, kak oči rabov obraščeny na ruku gospod ich, kak oči raby - na ruku gospoži jeje, tak oči naši - k Gospodu, Bogu našemu, dokole On pomilujet nas.
3 Pomiluj nas, Gospodi, pomiluj nas, ibo dovolno my nasyščeny prezrenijem;
4 dovolno nasyščena duša naša ponošenijem ot nadměnnych i uničiženijem ot gordych.

Psalom 123

Pesň voschožděnija. Davida.
1 Jesli by ně Gospoď byl s nami, - da skažet Izrail, -
2 jesli by ně Gospoď byl s nami, kogda vosstali na nas ljudi,
3 to živych oni poglotili by nas, kogda vozgorelas jarosť ich na nas;
4 vody potopili by nas, potok prošel by nad dušeju našeju;
5 prošli by nad dušeju našeju vody burnye.
6 Blagosloven Gospoď, Kotoryj ně dal nas v dobyču zubam ich!
7 Duša naša izbavilas, kak ptica, iz seti lovjaščich: seť rastorgnuta, i my izbavilis.
8 Pomošč naša - v iměni Gospoda, sotvorivšego něbo i zemlju.

Psalom 124

Pesň voschožděnija.
1 Nadějuščijsja na Gospoda, kak gora Sion, ně podvignětsja: prebyvaet vovek.
2 Gory okrest Ijerusalima, a Gospoď okrest naroda Svojego otnyně i vovek.
3 Ibo ně ostavit [Gospoď] žezla něčestivych nad žrebijem pravednych, daby pravednye ně prosterli ruk svoich k bezzakoniju.
4 Blagotvori, Gospodi, dobrym i pravym v serdcach svoich;
5 a sovraščajuščichsja na krivye puti svoi da ostavit Gospoď chodiť s dělajuščimi bezzakonije. Mir na Izrailja!

Psalom 125

Pesň voschožděnija.
1 Kogda vozvraščal Gospoď plen Siona, my byli kak by viďaščije vo sně:
2 togda usta naši byli polny veselja, i jazyk naš - penija; togda měždu narodami govorili: "velikoje sotvoril Gospoď nad nimi!"
3 Velikoje sotvoril Gospoď nad nami: my radovalis.
4 Vozvrati, Gospodi, plennikov našich, kak potoki na polděň.
5 Sejavšije so slezami budut požinať s radosťju.
6 S plačem něsuščij seměna vozvratitsja s radosťju, něsja snopy svoi.

Psalom 126

Pesň voschožděnija. Solomona.
1 Jesli Gospoď ně soziždět doma, naprasno truďatsja strojaščije jego; jesli Gospoď ně ochranit goroda, naprasno bodrstvujet straž.
2 Naprasno vy rano vstaete, pozdno prosiživaete, jedite chleb pečali, togda kak vozljublennomu Svojemu On daet son.
3 Vot nasledije ot Gospoda: děti; nagrada ot Něgo - plod čreva.
4 Čto strely v ruke silnogo, to synovja molodye.
5 Blažen čelovek, kotoryj napolnil imi kolčan svoj! Ně ostanutsja oni v stydě, kogda budut govoriť s vragami v vorotach.

Psalom 127

Pesň voschožděnija.
1 Blažen vsjakij bojaščijsja Gospoda, choďaščij puťjami Jego!
2 Ty buděš jesť ot trudov ruk tvoich: blažen ty, i blago tebe!
3 Žena tvoja, kak plodovitaja loza, v domě tvojem; synovja tvoi, kak masličnye vetvi, vokrug trapezy tvojej:
4 tak blagoslovitsja čelovek, bojaščijsja Gospoda!
5 Blagoslovit tebja Gospoď s Siona, i uvidiš blagoděnstvije Ijerusalima vo vse dni žizni tvojej;
6 uvidiš synovej u synovej tvoich. Mir na Izrailja!

Psalom 128

Pesň voschožděnija.
1 Mnogo tesnili měňa ot junosti mojej, da skažet Izrail:
2 mnogo tesnili měňa ot junosti mojej, no ně odoleli měňa.
3 Na chrebte mojem orali oratai, provodili dlinnye borozdy svoi.
4 No Gospoď praveděn: On rassek uzy něčestivych.
5 Da postyďatsja i obraťjatsja nazad vse něnaviďaščije Sion!
6 Da budut, kak trava na krovljach, kotoraja preždě, něželi budět istorgnuta, zasychaet,
7 kotoroju žněc ně napolnit ruki svojej, i vjažuščij snopy - gorsti svojej;
8 i prochoďaščije mimo ně skažut: "blagoslovenije Gospodně na vas; blagoslovljaem vas iměněm Gospodnim!"

Psalom 129

Pesň voschožděnija.
1 Iz glubiny vzyvaju k Tebe, Gospodi.
2 Gospodi! uslyš golos moj. Da budut uši Tvoi vnimatelny k golosu molenij moich.
3 Jesli Ty, Gospodi, buděš zaměčať bezzakonija, - Gospodi! kto ustoit?
4 No u Tebja proščenije, da blagogovejut pred Toboju.
5 Nadějus na Gospoda, nadějetsja duša moja; na slovo Jego upovaju.
6 Duša moja ožidaet Gospoda boleje, něželi straži - utra, boleje, něželi straži - utra.
7 Da upovaet Izrail na Gospoda, ibo u Gospoda milosť i mnogoje u Něgo izbavlenije,
8 i On izbavit Izrailja ot vsech bezzakonij jego.

Psalom 130

Pesň voschožděnija. Davida.
1 Gospodi! ně nadměvalos serdce moje i ně voznosilis oči moi, i ja ně vchodil v velikoje i dlja měňa nědosjagaemoje.
2 Ně smirjal li ja i ně uspokaival li duši mojej, kak diťjati, otňatogo ot grudi materi? duša moja byla vo mně, kak diťja, otňatoje ot grudi.
3 Da upovaet Izrail na Gospoda otnyně i vovek.

Psalom 131

Pesň voschožděnija.
1 Vspomni, Gospodi, Davida i vse sokrušenije jego:
2 kak on kljalsja Gospodu, daval obet Silnomu Iakova:
3 "ně vojdu v šater doma mojego, ně vzojdu na lože moje;
4 ně dam sna očam moim i veždam moim - dremanija,
5 dokole ně najdu města Gospodu, žilišča - Silnomu Iakova".
6 Vot, my slyšali o něm v Jefrafe, našli jego na poljach Iarima.
7 Pojděm k žilišču Jego, poklonimsja podnožiju nog Jego.
8 Staň, Gospodi, na město pokoja Tvojego, - Ty i kovčeg moguščestva Tvojego.
9 Svjaščenniki Tvoi oblekutsja pravdoju, i svjatye Tvoi vozradujutsja.
10 Radi Davida, raba Tvojego, ně otvrati lica pomazannika Tvojego.
11 Kljalsja Gospoď Davidu v istině, i ně otrečetsja jeje: "ot ploda čreva tvojego posažu na prestole tvojem.
12 Jesli synovja tvoi budut sochraňať zavet Moj i otkrovenija Moi, kotorym Ja nauču ich, to i ich synovja vo veki budut siděť na prestole tvojem".
13 Ibo izbral Gospoď Sion, vozželal [ego] v žilišče Sebe.
14 "Eto pokoj Moj na veki: zděs vseljus, ibo Ja vozželal jego.
15 Pišču jego blagoslovljaja blagoslovlju, niščich jego nasyšču chlebom;
16 svjaščennikov jego obleku vo spasenije, i svjatye jego radosťju vozradujutsja.
17 Tam vozrašču rog Davidu, postavlju svetilnik pomazanniku Mojemu.
18 Vragov jego obleku stydom, a na něm budět sijať veněc jego".

Psalom 132

Pesň voschožděnija. Davida.
1 Kak chorošo i kak prijatno žiť braťjam vměste!
2 Eto - kak dragocennyj jelej na golove, stekajuščij na borodu, borodu Aaronovu, stekajuščij na kraja oděždy jego;
3 kak rosa Jermonskaja, schoďaščaja na gory Sionskije, ibo tam zapovedal Gospoď blagoslovenije i žizň na veki.

Psalom 133

Pesň voschožděnija.
1 Blagoslovite nyně Gospoda, vse raby Gospodni, stojaščije v domě Gospodněm, [vo dvorach doma Boga našego,] vo vrema noči.
2 Vozdvignite ruki vaši k svjatilišču, i blagoslovite Gospoda.
3 Blagoslovit tebja Gospoď s Siona, sotvorivšij něbo i zemlju. Alliluija.

Psalom 134

1 Chvalite ima Gospodně, chvalite, raby Gospodni,
2 stojaščije v domě Gospodněm, vo dvorach doma Boga našego.
3 Chvalite Gospoda, ibo Gospoď blag; pojte iměni Jego, ibo eto sladostno,
4 ibo Gospoď izbral Sebe Iakova, Izrailja v sobstvennosť Svoju.
5 Ja poznal, čto velik Gospoď, i Gospoď naš prevyše vsech bogov.
6 Gospoď tvorit vse, čto chočet, na něbesach i na zemle, na morjach i vo vsech bezdnach;
7 vozvodit oblaka ot kraja zemli, tvorit molnii pri doždě, izvodit veter iz chranilišč Svoich.
8 On porazil pervencev Jegipta, ot čeloveka do skota,
9 poslal znaměnija i čuděsa sredi tebja, Jegipet, na faraona i na vsech rabov jego,
10 porazil narody mnogije i istrebil carej silnych:
11 Sigona, carja Amorrejskogo, i Oga, carja Vasanskogo, i vse carstva Chanaanskije;
12 i otdal zemlju ich v nasledije, v nasledije Izrailju, narodu Svojemu.
13 Gospodi! ima Tvoje vovek; Gospodi! pamať o Tebe v rod i rod.
14 Ibo Gospoď budět sudiť narod Svoj i nad rabami Svoimi umiloserditsja.
15 Idoly jazyčnikov - serebro i zoloto, dělo ruk čelovečeskich:
16 jesť u nich usta, no ně govorjat; jesť u nich glaza, no ně viďat;
17 jesť u nich uši, no ně slyšat, i nět dychanija v ustach ich.
18 Podobny im budut dělajuščije ich i vsjakij, kto nadějetsja na nich.
19 Dom Izrailev! blagoslovite Gospoda. Dom Aaronov! blagoslovite Gospoda.
20 Dom Leviin! blagoslovite Gospoda. Bojaščijesja Gospoda! blagoslovite Gospoda.
21 Blagosloven Gospoď ot Siona, živuščij v Ijerusalimě! Alliluija!

Psalom 135

[Alliluija.]
1 Slavte Gospoda, ibo On blag, ibo vovek milosť Jego.
2 Slavte Boga bogov, ibo vovek milosť Jego.
3 Slavte Gospoda gospodstvujuščich, ibo vovek milosť Jego;
4 Togo, Kotoryj odin tvorit čuděsa velikije, ibo vovek milosť Jego;
5 Kotoryj sotvoril něbesa premudro, ibo vovek milosť Jego;
6 utverdil zemlju na vodach, ibo vovek milosť Jego;
7 sotvoril svetila velikije, ibo vovek milosť Jego;
8 solnce - dlja upravlenija dněm, ibo vovek milosť Jego;
9 lunu i zvezdy - dlja upravlenija nočju, ibo vovek milosť Jego;
10 porazil Jegipet v pervencach jego, ibo vovek milosť Jego;
11 i vyvel Izrailja iz sredy jego, ibo vovek milosť Jego;
12 rukoju krepkoju i myšceju prostertoju, ibo vovek milosť Jego;
13 razdělil Čermnoje more, ibo vovek milosť Jego;
14 i provel Izrailja posredi jego, ibo vovek milosť Jego;
15 i nizverg faraona i vojsko jego v more Čermnoje, ibo vovek milosť Jego;
16 provel narod Svoj črez pustyňu, ibo vovek milosť Jego;
17 porazil carej velikich, ibo vovek milosť Jego;
18 i ubil carej silnych, ibo vovek milosť Jego;
19 Sigona, carja Amorrejskogo, ibo vovek milosť Jego;
20 i Oga, carja Vasanskogo, ibo vovek milosť Jego;
21 i otdal zemlju ich v nasledije, ibo vovek milosť Jego;
22 v nasledije Izrailju, rabu Svojemu, ibo vovek milosť Jego;
23 vspomnil nas v uniženii našem, ibo vovek milosť Jego;
24 i izbavil nas ot vragov našich, ibo vovek milosť Jego;
25 daet pišču vsjakoj ploti, ibo vovek milosť Jego.
26 Slavte Boga něbes, ibo vovek milosť Jego.

Psalom 136

[Davida.]
1 Pri rekach Vavilona, tam siděli my i plakali, kogda vspominali o Sioně;
2 na verbach, posredi jego, povesili my naši arfy.
3 Tam plenivšije nas trebovali ot nas slov pesněj, i pritesniteli naši - veselja: "propojte nam iz pesněj Sionskich".
4 Kak nam peť pesň Gospodňu na zemle čužoj?
5 Jesli ja zabudu tebja, Ijerusalim, - zabuď měňa děsnica moja;
6 prilipni jazyk moj k gortani mojej, jesli ně budu pomniť tebja, jesli ně postavlju Ijerusalima vo glave veselija mojego.
7 Pripomni, Gospodi, synam Jedomovym děň Ijerusalima, kogda oni govorili: "razrušajte, razrušajte do osnovanija jego".
8 Doč Vavilona, opustošitelnica! blažen, kto vozdast tebe za to, čto ty sdělala nam!
9 Blažen, kto vozmět i razobjet mladěncev tvoich o kaměň!

Psalom 137

Davida.
1 Slavlju Tebja vsem serdcem moim, pred bogami poju Tebe, [čto Ty uslyšal vse slova ust moich].
2 Pokloňajus pred svjatym chramom Tvoim i slavlju ima Tvoje za milosť Tvoju i za istinu Tvoju, ibo Ty vozveličil slovo Tvoje prevyše vsjakogo iměni Tvojego.
3 V děň, kogda ja vozzval, Ty uslyšal měňa, vselil v dušu moju bodrosť.
4 Proslavjat Tebja, Gospodi, vse cari zemnye, kogda uslyšat slova ust Tvoich
5 i vospojut puti Gospodni, ibo velika slava Gospodňa.
6 Vysok Gospoď: i smirennogo vidit, i gordogo uznaet izdali.
7 Jesli ja pojdu posredi napastej, Ty oživiš měňa, prostreš na jarosť vragov moich ruku Tvoju, i spaset měňa děsnica Tvoja.
8 Gospoď soveršit za měňa! Milosť Tvoja, Gospodi, vovek: dělo ruk Tvoich ně ostavljaj.

Psalom 138

Načalniku chora. Psalom Davida.
1 Gospodi! Ty ispytal měňa i znaeš.
2 Ty znaeš, kogda ja sažus i kogda vstaju; Ty razuměješ pomyšlenija moi izdali.
3 Idu li ja, otdychaju li - Ty okružaeš měňa, i vse puti moi izvestny Tebe.
4 Ješče nět slova na jazyke mojem, - Ty, Gospodi, uže znaeš jego soveršenno.
5 Szadi i speredi Ty objemleš měňa, i polagaeš na mně ruku Tvoju.
6 Divno dlja měňa veděnije [Tvoje], - vysoko, ně mogu postignuť jego!
7 Kuda pojdu ot Ducha Tvojego, i ot lica Tvojego kuda ubegu?
8 Vzojdu li na něbo - Ty tam; sojdu li v preispodňuju - i tam Ty.
9 Vozmu li krylja zari i pereseljus na kraj morja, -
10 i tam ruka Tvoja povedět měňa, i uděržit měňa děsnica Tvoja.
11 Skažu li: "možet byť, ťma skrojet měňa, i svet vokrug měňa sdělaetsja nočju";
12 no i ťma ně zatmit ot Tebja, i noč svetla, kak děň: kak ťma, tak i svet.
13 Ibo Ty ustroil vnutrennosti moi i sotkal měňa vo čreve materi mojej.
14 Slavlju Tebja, potomu čto ja divno ustrojen. Divny děla Tvoi, i duša moja vpolně soznaet eto.
15 Ně sokryty byli ot Tebja kosti moi, kogda ja sozidaem byl v tajně, obrazujem byl vo glubině utroby.
16 Zarodyš moj viděli oči Tvoi; v Tvojej knige zapisany vse dni, dlja měňa naznačennye, kogda ni odnogo iz nich ješče ně bylo.
17 Kak vozvyšenny dlja měňa pomyšlenija Tvoi, Bože, i kak veliko čislo ich!
18 Stanu li isčisljať ich, no oni mnogočislenněje peska; kogda ja probuždajus, ja vse ješče s Toboju.
19 O, jesli by Ty, Bože, porazil něčestivogo! Udalites ot měňa, krovožadnye!
20 Oni govorjat protiv Tebja něčestivo; sujetnoje zamyšljajut vragi Tvoi.
21 Mně li ně vozněnaviděť něnaviďaščich Tebja, Gospodi, i ně vozgnušaťsja vosstajuščimi na Tebja?
22 Polnoju něnavisťju něnavižu ich: vragi oni mně.
23 Ispytaj měňa, Bože, i uznaj serdce moje; ispytaj měňa i uznaj pomyšlenija moi;
24 i zri, ně na opasnom li ja puti, i naprav měňa na puť večnyj.

Psalom 139

Psalom.
1 Načalniku chora. Psalom Davida.
2 Izbav měňa, Gospodi, ot čeloveka zlogo; sochrani měňa ot pritesnitelja:
3 oni zloje mysljat v serdce, vsjakij děň opolčajutsja na braň,
4 izoščrjajut jazyk svoj, kak změja; jad aspida pod ustami ich.
5 Sobljudi měňa, Gospodi, ot ruk něčestivogo, sochrani měňa ot pritesnitelej, kotorye zamyslili pokolebať stopy moi.
6 Gordye skryli silki dlja měňa i petli, raskinuli seť po doroge, teněta razložili dlja měňa.
7 Ja skazal Gospodu: Ty Bog moj; uslyš, Gospodi, golos molenij moich!
8 Gospodi, Gospodi, sila spasenija mojego! Ty pokryl golovu moju v děň brani.
9 Ně daj, Gospodi, želaemogo něčestivomu; ně daj uspecha zlomu zamyslu jego: oni vozgorďatsja.
10 Da pokrojet golovy okružajuščich měňa zlo sobstvennych ust ich.
11 Da padut na nich gorjaščije ugli; da budut oni poverženy v ogoň, v propasti, tak, čtoby ně vstali.
12 Čelovek zlojazyčnyj ně utverditsja na zemle; zlo uvlečet pritesnitelja v pogibel.
13 Znaju, čto Gospoď sotvorit sud ugnětennym i spravedlivosť bednym.
14 Tak! pravednye budut slaviť ima Tvoje; něporočnye budut obitať pred licem Tvoim.

Psalom 140

Psalom Davida.
1 Gospodi! k Tebe vzyvaju: pospeši ko mně, vněmli golosu molenija mojego, kogda vzyvaju k Tebe.
2 Da napravitsja molitva moja, kak fimiam, pred lice Tvoje, vozdějanije ruk moich - kak žertva večerňaja.
3 Položi, Gospodi, ochranu ustam moim, i ogradi dveri ust moich;
4 ně daj ukloniťsja serdcu mojemu k slovam lukavym dlja izviněnija děl grechovnych vměste s ljuďmi, dělajuščimi bezzakonije, i da ně vkušu ja ot slastej ich.
5 Pusť nakazyvaet měňa pravednik: eto milosť; pusť obličaet měňa: eto lučšij jelej, kotoryj ně povredit golove mojej; no molby moi - protiv zlodějstv ich.
6 Voždi ich rassypalis po utesam i slyšat slova moi, čto oni krotki.
7 Kak budto zemlju rassekajut i drobjat nas; sypljutsja kosti naši v čeljusti preispodněj.
8 No k Tebe, Gospodi, Gospodi, oči moi; na Tebja upovaju, ně otriň duši mojej!
9 Sochrani měňa ot silkov, postavlennych dlja měňa, ot tenět bezzakonnikov.
10 Padut něčestivye v seti svoi, a ja perejdu.

Psalom 141

Učenije Davida. Molitva jego, kogda on byl v peščere.
1 Golosom moim k Gospodu vozzval ja, golosom moim k Gospodu pomolilsja;
2 izlil pred Nim molenije moje; pečal moju otkryl Jemu.
3 Kogda izněmogal vo mně duch moj, Ty znal stezju moju. Na puti, kotorym ja chodil, oni skrytno postavili seti dlja měňa.
4 Smotrju na pravuju storonu, i vižu, čto nikto ně priznaet měňa: ně stalo dlja měňa ubežišča, nikto ně zabotitsja o duše mojej.
5 Ja vozzval k Tebe, Gospodi, ja skazal: Ty pribežišče moje i časť moja na zemle živych.
6 Vněmli voplju mojemu, ibo ja očeň izněmog; izbav měňa ot gonitelej moich, ibo oni silněje měňa.
7 Vyvedi iz temnicy dušu moju, čtoby mně slaviť ima Tvoje. Vokrug měňa soberutsja pravednye, kogda Ty javiš mně blagodějanije.

Psalom 142

Psalom Davida, [kogda on presledujem byl synom svoim Avessalomom].
1 Gospodi! uslyš molitvu moju, vněmli moleniju mojemu po istině Tvojej; uslyš měňa po pravdě Tvojej
2 i ně vchodi v sud s rabom Tvoim, potomu čto ně opravdaetsja pred Toboj ni odin iz živuščich.
3 Vrag presledujet dušu moju, vtoptal v zemlju žizň moju, prinudil měňa žiť vo ťmě, kak davno uměršich, -
4 i unyl vo mně duch moj, oněmělo vo mně serdce moje.
5 Vspominaju dni drevnije, razmyšljaju o vsech dělach Tvoich, rassuždaju o dělach ruk Tvoich.
6 Prostiraju k Tebe ruki moi; duša moja - k Tebe, kak žažduščaja zemlja.
7 Skoro uslyš měňa, Gospodi: duch moj izněmogaet; ně skryvaj lica Tvojego ot měňa, čtoby ja ně upodobilsja nischoďaščim v mogilu.
8 Daruj mně rano uslyšať milosť Tvoju, ibo ja na Tebja upovaju. Ukaži mně, [Gospodi,] puť, po kotoromu mně idti, ibo k Tebe voznošu ja dušu moju.
9 Izbav měňa, Gospodi, ot vragov moich; k Tebe pribegaju.
10 Nauči měňa ispolňať volju Tvoju, potomu čto Ty Bog moj; Duch Tvoj blagij da vedět měňa v zemlju pravdy.
11 Radi iměni Tvojego, Gospodi, oživi měňa; radi pravdy Tvojej vyvedi iz napasti dušu moju.
12 I po milosti Tvojej istrebi vragov moich i pogubi vsech, ugnětajuščich dušu moju, ibo ja Tvoj rab.

Psalom 143

Davida. [Protiv Goliafa.]
1 Blagosloven Gospoď, tverdyňa moja, naučajuščij ruki moi bitve i persty moi brani,
2 milosť moja i ogražděnije moje, pribežišče moje i Izbavitel moj, ščit moj, - i ja na Něgo upovaju; On podčiňaet mně narod moj.
3 Gospodi! čto jesť čelovek, čto Ty znaeš o něm, i syn čelovečeskij, čto obraščaeš na něgo vnimanije?
4 Čelovek podoben dunoveniju; dni jego - kak ukloňajuščajasja teň.
5 Gospodi! Prikloni něbesa Tvoi i sojdi; kosnis gor, i vozdymatsja;
6 blesni molnijeju i rassej ich; pusti strely Tvoi i rasstroj ich;
7 prostri s vysoty ruku Tvoju, izbav měňa i spasi měňa ot vod mnogich, ot ruki synov inopleměnnych,
8 kotorych usta govorjat sujetnoje i kotorych děsnica - děsnica lži.
9 Bože! novuju pesň vospoju Tebe, na děsjatistrunnoj psaltiri vospoju Tebe,
10 darujuščemu spasenije carjam i izbavljajuščemu Davida, raba Tvojego, ot ljutogo měča.
11 Izbav měňa i spasi měňa ot ruki synov inopleměnnych, kotorych usta govorjat sujetnoje i kotorych děsnica - děsnica lži.
12 Da budut synovja naši, kak razrosšijesja rastenija v ich molodosti; dočeri naši - kak iskusno izvajannye stolpy v čertogach.
13 Da budut žitnicy naši polny, obilny vsjakim chlebom; da ploďatsja ovcy naši tysjačami i ťmami na pažiťjach našich;
14 da budut voly naši tučny; da ně budět ni raschiščenija, ni propaži, ni voplej na ulicach našich.
15 Blažen narod, u kotorogo eto jesť. Blažen narod, u kotorogo Gospoď jesť Bog.

Psalom 144

Chvala Davida.
1 Budu prevoznosiť Tebja, Bože moj, Car [moj], i blagoslovljať ima Tvoje vo veki i veki.
2 Vsjakij děň budu blagoslovljať Tebja i voschvaljať ima Tvoje vo veki i veki.
3 Velik Gospoď i dostochvalen, i veličije Jego něissledimo.
4 Rod rodu budět voschvaljať děla Tvoi i vozveščať o moguščestve Tvojem.
5 A ja budu razmyšljať o vysokoj slave veličija Tvojego i o divnych dělach Tvoich.
6 Budut govoriť o moguščestve strašnych děl Tvoich, i ja budu vozveščať o veličii Tvojem.
7 Budut provozglašať pamať velikoj blagosti Tvojej i vospevať pravdu Tvoju.
8 Ščedr i milostiv Gospoď, dolgoterpeliv i mnogomilostiv.
9 Blag Gospoď ko vsem, i ščedroty Jego na vsech dělach Jego.
10 Da slavjat Tebja, Gospodi, vse děla Tvoi, i da blagoslovljajut Tebja svjatye Tvoi;
11 da propovedujut slavu carstva Tvojego, i da povestvujut o moguščestve Tvojem,
12 čtoby dať znať synam čelovečeskim o moguščestve Tvojem i o slavnom veličii carstva Tvojego.
13 Carstvo Tvoje - carstvo vsech vekov, i vladyčestvo Tvoje vo vse rody. [Veren Gospoď vo vsech slovach Svoich i svjat vo vsech dělach Svoich.]
14 Gospoď podděrživaet vsech padajuščich i vosstavljaet vsech nizveržennych.
15 Oči vsech upovajut na Tebja, i Ty daeš im pišču ich v svoje vrema;
16 otkryvaeš ruku Tvoju i nasyščaeš vse živuščeje po blagovoleniju.
17 Praveděn Gospoď vo vsech puťjach Svoich i blag vo vsech dělach Svoich.
18 Blizok Gospoď ko vsem prizyvajuščim Jego, ko vsem prizyvajuščim Jego v istině.
19 Želanije bojaščichsja Jego On ispolňaet, vopl ich slyšit i spasaet ich.
20 Chranit Gospoď vsech ljubjaščich Jego, a vsech něčestivych istrebit.
21 Usta moi izrekut chvalu Gospodňu, i da blagoslovljaet vsjakaja ploť svjatoje ima Jego vo veki i veki.

Psalom 145

[Alliluija. Aggeja i Zacharii.]
1 Chvali, duša moja, Gospoda.
2 Budu voschvaljať Gospoda, dokole živ; budu peť Bogu mojemu, dokole jesm.
3 Ně nadějtes na kňazej, na syna čelovečeskogo, v kotorom nět spasenija.
4 Vychodit duch jego, i on vozvraščaetsja v zemlju svoju: v tot děň isčezajut [vse] pomyšlenija jego.
5 Blažen, komu pomoščnik Bog Iakovlev, u kogo naděžda na Gospoda Boga jego,
6 sotvorivšego něbo i zemlju, more i vse, čto v nich, večno chraňaščego vernosť,
7 tvorjaščego sud obižennym, dajuščego chleb alčuščim. Gospoď razrešaet uznikov,
8 Gospoď otverzaet oči slepym, Gospoď vosstavljaet sogbennych, Gospoď ljubit pravednych.
9 Gospoď chranit prišelcev, podděrživaet sirotu i vdovu, a puť něčestivych izvraščaet.
10 Gospoď budět carstvovať vo veki, Bog tvoj, Sion, v rod i rod. Alliluija.

Psalom 146

[Alliluija.]
1 Chvalite Gospoda, ibo blago peť Bogu našemu, ibo eto sladostno, - chvala podobajuščaja.
2 Gospoď sozidaet Ijerusalim, sobiraet izgnannikov Izrailja.
3 On isceljaet sokrušennych serdcem i vračujet skorbi ich;
4 isčisljaet količestvo zvezd; vsech ich nazyvaet iměnami ich.
5 Velik Gospoď naš i velika kreposť [Ego], i razum Jego něizměrim.
6 Smirennych vozvyšaet Gospoď, a něčestivych unižaet do zemli.
7 Pojte poočeredno slavoslovije Gospodu; pojte Bogu našemu na gusljach.
8 On pokryvaet něbo oblakami, prigotovljaet dlja zemli dožď, proizraščaet na gorach travu [i zlak na polzu čeloveku];
9 daet skotu pišču jego i ptencam vorona, vzyvajuščim k Němu.
10 Ně na silu koňa smotrit On, ně k bystrote nog čelovečeskich blagovolit, -
11 blagovolit Gospoď k bojaščimsja Jego, k upovajuščim na milosť Jego.

Psalom 147

[Alliluija.]
1 Chvali, Ijerusalim, Gospoda; chvali, Sion, Boga tvojego,
2 ibo On ukrepljaet verei vorot tvoich, blagoslovljaet synov tvoich sredi tebja;
3 utverždaet v predělach tvoich mir; tukom pšenicy nasyščaet tebja;
4 posylaet slovo Svoje na zemlju; bystro tečet slovo Jego;
5 daet sněg, kak volnu; syplet iněj, kak pepel;
6 brosaet grad Svoj kuskami; pered morozom Jego kto ustoit?
7 Pošlet slovo Svoje, i vse rastaet; podujet vetrom Svoim, i potekut vody.
8 On vozvestil slovo Svoje Iakovu, ustavy Svoi i sudy Svoi Izrailju.
9 Ně sdělal On togo nikakomu drugomu narodu, i sudov Jego oni ně znajut. Alliluija.

Psalom 148

[Alliluija.]
1 Chvalite Gospoda s něbes, chvalite Jego v vyšnich.
2 Chvalite Jego, vse Angely Jego, chvalite Jego, vse voinstva Jego.
3 Chvalite Jego, solnce i luna, chvalite Jego, vse zvezdy sveta.
4 Chvalite Jego, něbesa něbes i vody, kotorye prevyše něbes.
5 Da chvaljat ima Gospoda, ibo On [skazal, i oni sdělalis,] povelel, i sotvorilis;
6 postavil ich na veki i veki; dal ustav, kotoryj ně prejdět.
7 Chvalite Gospoda ot zemli, velikije ryby i vse bezdny,
8 ogoň i grad, sněg i tuman, burnyj veter, ispolňajuščij slovo Jego,
9 gory i vse cholmy, děreva plodonosnye i vse kedry,
10 zveri i vsjakij skot, presmykajuščijesja i pticy krylatye,
11 cari zemnye i vse narody, kňazja i vse suďji zemnye,
12 junoši i děvicy, starcy i otroki
13 da chvaljat ima Gospoda, ibo ima Jego jedinogo prevozněsenno, slava Jego na zemle i na něbesach.
14 On vozvysil rog naroda Svojego, slavu vsech svjatych Svoich, synov Izrailevych, naroda, blizkogo k Němu. Alliluija.

Psalom 149

[Alliluija.]
1 Pojte Gospodu pesň novuju; chvala Jemu v sobranii svjatych.
2 Da veselitsja Izrail o Sozdatele svojem; syny Siona da radujutsja o Care svojem.
3 da chvaljat ima Jego s likami, na timpaně i gusljach da pojut Jemu,
4 ibo blagovolit Gospoď k narodu Svojemu, proslavljaet smirennych spasenijem.
5 Da toržestvujut svjatye vo slave, da radujutsja na ložach svoich.
6 Da budut slavoslovija Bogu v ustach ich, i měč obojudoostryj v ruke ich,
7 dlja togo, čtoby soveršať mščenije nad narodami, nakazanije nad pleměnami,
8 zaključať carej ich v uzy i velmož ich v okovy železnye,
9 proizvodiť nad nimi sud pisannyj. Česť sija - vsem svjatym Jego. Alliluija.

Psalom 150

[Alliluija.]
1 Chvalite Boga vo svjatyně Jego, chvalite Jego na tverdi sily Jego.
2 Chvalite Jego po moguščestvu Jego, chvalite Jego po množestvu veličija Jego.
3 Chvalite Jego so zvukom trubnym, chvalite Jego na psaltiri i gusljach.
4 Chvalite Jego s timpanom i likami, chvalite Jego na strunach i organě.
5 Chvalite Jego na zvučnych kimvalach, chvalite Jego na kimvalach gromoglasnych.
6 Vse dyšaščeje da chvalit Gospoda! Alliluija.

Psalom 151

[Psalom Davida na jedinoborstvo s Goliafom
1 Ja byl měňšij měždu braťjami moimi i junějšij v domě otca mojego; pas ovec otca mojego.
2 Ruki moi sdělali organ, persty moi nastraivali psaltir.
3 I kto vozvestil by Gospodu mojemu? - Sam Gospoď, Sam uslyšal měňa.
4 On poslal vestnika Svojego i vzjal měňa ot ovec otca mojego, i pomazal měňa jelejem pomazanija Svojego.
5 Braťja moi prekrasny i veliki, no Gospoď ně blagovolil izbrať iz nich.
6 Ja vyšel navstreču inopleměnniku, i on prokljal měňa idolami svoimi.
7 No ja, istorgnuv u něgo měč, obezglavil jego i izbavil synov Izrailevych ot ponošenija.]

{pokazať odnu glavu na stranice}