Kniga proroka Varucha

Sinodalnyj perevod

1

1 Slova knigi, kotorye napisal Varuch, syn Nirii, syna Maaseja, syna Seděkii, syna Asadija, syna Chelkii, v Vaviloně,
2 v pjatyj god, v seďmoj děň měsjaca, v to vrema, kogda Chalděi vzjali Ijerusalim i sožgli jego ogněm.
3 I pročital Varuch slova sej knigi vsluch Ijechonii, syna Ioakimova, carja Iudějskogo, i vsluch vsego naroda, prišedšego k slušaniju knigi,
4 i vsluch velmož i synovej carskich, i vsluch starejšin, i vsluch vsego naroda, ot malogo do bolšogo, vsech, živšich v Vaviloně pri reke Sud.
5 I oni plakali, i postilis, i molilis pred Gospodom,
6 i sobrali serebra, skolko bylo po silam každogo,
7 i poslali v Ijerusalim k Ioakimu, synu Chelkii, syna Salomova, pervosvjaščenniku, i k svjaščennikam i ko vsemu narodu, nachodivšemusja s nim v Ijerusalimě,
8 kogda Varuch uněsennye iz chrama sosudy doma Gospodňa priňal dlja vozvraščenija ich v zemlju Iudějskuju, v děsjatyj děň měsjaca Siuala, sosudy serebrjanye, kotorye sdělal Seděkija, syn Iosii, car Iudějskij,
9 posle togo, kak Navuchodonosor, car Vavilonskij, pereselil iz Ijerusalima Ijechoniju i kňazej, i uznikov i velmož, i narod zemli i privel jego v Vavilon.
10 I govorili oni: vot, my posylaem vam serebro, i kupite na eto serebro vsesožženija i žertvu za grech i ladan, i prigotovte dar, i vozněsite na žertvennik Gospoda Boga našego,
11 i molites o žizni Navuchodonosora, carja Vavilonskogo, i o žizni Valtasara, syna jego, čtoby dni ich byli, kak dni něba, na zemle.
12 I dast nam Gospoď silu i prosvetit glaza naši, i my buděm žiť pod pokrovom Navuchodonosora, carja Vavilonskogo, i pod pokrovom Valtasara, syna jego, i buděm služiť im mnogo dněj, i najděm milosť u nich.
13 Molites i o nas Gospodu Bogu našemu, tak kak my sogrešili pred Gospodom, Bogom našim, i ně otvratilas ot nas jarosť Gospoda i gněv Jego do sego dňa;
14 i pročitajte siju knigu, kotoruju my posylaem vam, čtoby obnarodovať v domě Gospodněm v děň prazdničnyj i v dni naročitye;
15 i skažite: u Gospoda Boga našego - pravda, a u nas - styd na licech, kak segodňa, u vsjakogo Iuděja i u živuščich v Ijerusalimě,
16 i u carej našich, i u kňazej našich, i u svjaščennikov našich, i u prorokov našich, i u otcov našich,
17 ottogo, čto my sogrešili pred Gospodom,
18 i ně pokorjalis Jemu, i ně slušali glasa Gospoda Boga našego, čtoby chodiť v povelenijach Gospoda, kotorye On dal pred licem našim.
19 S togo dňa, v kotoryj Gospoď vyvel otcov našich iz zemli Jegipetskoj, i do sego dňa my byli něpokorny pred Gospodom Bogom našim i něbregli o tom, čto ně slušali glasa Jego.
20 Posemu i postigli nas bedstvija i kljatva, - kak segodňa, - kotoruju opredělil Gospoď pred rabom Svoim Moisejem v tot děň, v kotoryj vyvel otcov našich iz zemli Jegipetskoj, čtoby dať nam zemlju, tekuščuju molokom i mědom.
21 I ně slušali my glasa Gospoda Boga našego vo vsech slovach prorokov, kotorych On posylal k nam,
22 i chodili každyj po mysljam zlogo serdca svojego, služa inym bogam, soveršaja zlye děla pred očami Gospoda Boga našego.

2

1 I ispolnil Gospoď slovo Svoje, kotoroje On izrek protiv nas i protiv suděj našich, sudivšich Izrailja, i protiv carej našich, i protiv kňazej našich, i protiv vsjakogo Izrailťjanina i Iuděja,
2 čto On navedět na nas velikije bedstvija, kakich ně byvalo pod vsem něbom, kak sdělal On v Ijerusalimě, po napisannomu v zakoně Moisejevom,
3 čto my buděm jesť - odin ploť syna svojego, a drugoj - ploť dočeri svojej.
4 I On otdal ich v poddanstvo vsem carstvam, kotorye vokrug nas, na poruganije i opustošenije vsem okrestnym narodam, měždu kotorymi rassejal ich Gospoď.
5 I my okazalis vnizu, a ně naverchu, potomu čto my sogrešili pred Gospodom Bogom našim, ně slušaja glasa Jego.
6 U Gospoda Boga našego - pravda, a u nas i otcov našich - styd na licech, kak segodňa.
7 Vse te bedstvija, kakije Gospoď izrek na nas, postigli nas.
8 My ně molilis pred licem Gospoda, čtoby On otvratil každogo ot pomyšlenij zlogo serdca jego.
9 I Gospoď nabljudal nad simi bedstvijami, i navel ich Gospoď na nas, ibo Gospoď praveděn vo vsem, čto zapovedal nam.
10 No my ně slušali glasa Jego, čtoby chodiť v povelenijach Gospodnich, kotorye On dal pred licem našim.
11 I nyně, Gospodi, Bože Izrailev, Ty, Kotoryj vyvel narod Tvoj iz zemli Jegipetskoj rukoju krepkoju, i znaměnijami, i čuděsami, i siloju velikoju, i myšceju vysokoju, i sotvoril Sebe ima, kak segodňa:
12 sogrešili my, postupali něčestivo, něpravedno protiv vsech ustavov Tvoich, Gospodi Bože naš!
13 Da otvratitsja ot nas jarosť Tvoja, ibo malo ostalos nas sredi narodov, měždu kotorymi Ty rassejal nas.
14 Uslyš, Gospodi, molitvu našu i prošenije naše, i izbav nas radi Tebja, i daj nam milosť pred licem tech, kotorye pereselili nas,
15 daby vsja zemlja poznala, čto Ty - Gospoď Bog naš, tak kak ima Tvoje narečeno na Izraile i rodě jego.
16 Prizri, Gospodi, ot svjatago doma Tvojego i vospomani o nas, i prikloni, Gospodi, ucho Tvoje, i uslyš.
17 Otkroj oči Tvoi, posmotri, potomu čto ně měrtvye v adě, kotorych duch vzjat iz vnutrennostej ich, vozdadut slavu i chvalu Gospodu;
18 no čelovek, skorbjaščij o velikosti bedstvija, kotoryj chodit ponikši i unylo, i glaza potusklye i duša alčuščaja vozdadut slavu i pravdu Tebe, Gospodi.
19 Ně po pravdam otcov našich i carej našich my povergaem molenije sije pred licem Tvoim, Gospodi Bože naš;
20 ibo na nas Ty poslal jarosť Tvoju i gněv Tvoj, kak govoril Ty črez rabov Tvoich, prorokov.
21 Tak skazal Gospoď: "sklonite pleči vaši, čtoby rabotať carju Vavilonskomu, i buděte žiť na zemle, kotoruju Ja dal otcam vašim;
22 a jesli ně poslušaete glasa Gospoda, čtoby služiť carju Vavilonskomu,
23 Ja sdělaju to, čto isčeznět v gorodach Iudějskich i okrestnosťjach Ijerusalima golos veselja i golos radosti, golos ženicha i golos něvesty, i ně budět na vsej etoj zemle sleda obitajuščich".
24 No my ně poslušali glasa Tvojego, čtoby služiť carju Vavilonskomu, i Ty ispolnil slova Tvoi, kotorye govoril črez rabov Tvoich, prorokov, čto vyněseny budut kosti carej našich i kosti otcov našich iz města svojego.
25 I vot, oni vybrošeny na dněvnoj znoj i nočnoj cholod, a uměrli oni ot zlych bolezněj, ot goloda, ot měča i izgnanija.
26 Ty ostavil dom, na kotorom narečeno ima Tvoje, kak segodňa, za něčestije doma Izraileva i doma Iudina.
27 I Ty, Gospodi Bože naš, postupil s nami po vsemu snischožděniju Tvojemu i po vsemu velikomu miloserdiju Tvojemu,
28 kak skazal Ty črez raba Tvojego Moiseja v tot děň, v kotoryj povelel jemu napisať zakon Tvoj pred synami Izrailja, govorja:
29 "esli vy ně poslušaete glasa Mojego, to eto velikoje i mnogoje množestvo naroda obratitsja v maloje sredi narodov, měždu kotorymi Ja rasseju ich.
30 Ja znaju, čto oni ně poslušajut Měňa, ibo oni - narod uprjamyj; no oni obraťjatsja k serdcu svojemu v zemle pereselenija svojego,
31 i poznajut, čto Ja - Gospoď Bog ich. I Ja dam im serdce - i urazumějut, i uši - i uslyšat.
32 I budut proslavljať Měňa na zemle pereselenija svojego i vspominať ima Moje,
33 i otvraťjatsja ot uporstva svojego i ot zlych děl svoich; ibo vspomňat puť otcov svoich, sogrešivšich pred Gospodom.
34 I Ja vozvrašču ich v zemlju, kotoruju s kljatvoju obeščal otcam ich, Avraamu i Isaaku i Iakovu, i oni budut vladěť jeju; i umnožu ich, i ně uměňšatsja.
35 I postavlju s nimi večnyj zavet v tom, čto Ja budu ich Bogom, a oni budut Moim narodom, i boleje ně izgoňu naroda Mojego Izrailja iz zemli, kotoruju dal im".

3

1 Gospodi Vseděržitelju, Bože Izrailja! stesněnnaja duša i unylyj duch vzyvaet k Tebe:
2 uslyš, Gospodi, i pomiluj, ibo Ty Bog miloserdyj; pomiluj, ibo my sogrešili pred Toboju;
3 Ty - večno prebyvajuščij, a my - večno pogibajuščije.
4 Gospodi Vseděržitelju, Bože Izrailja! uslyš molitvu uměršich Izrailja i synov ich, sogrešivšich pred Toboju, kotorye ně poslušali glasa Gospoda Boga svojego, za to i postigli nas bedstvija.
5 Ně vspominaj něpravd otcov našich, no vspomni ruku Tvoju i ima Tvoje v sije vrema,
6 ibo Ty - Gospoď Bog naš, i my proslavim Tebja, Gospodi.
7 Ty dlja togo vselil strach Tvoj v serdce naše, čtoby my prizyvali ima Tvoje; i my buděm proslavljať Tebja v pereselenii našem, ibo my otrinuli ot serdca našego vsjakuju něpravdu otcov našich, sogrešivšich pred Toboju.
8 Vot, my teper v pereselenii našem, kuda Ty rassejal nas v ponošenije i v kljatvu i v vozmězdije za vse něpravdy otcov našich, kotorye otstupili ot Gospoda Boga našego.
9 Slušaj, Izrail, zapovedi žizni, vnimajte, čtoby urazuměť mudrosť.
10 Čto eto značit, Izrail, čto ty nachodišsja v zemle vragov? Sostarilsja ty v čužoj zemle, oskvernilsja vměste s měrtvymi,
11 pričislen k nachoďaščimsja v adě,
12 ostavil istočnik premudrosti.
13 Jesli by ty chodil putem Božiim, to žil by v mire voveki.
14 Poznaj, gdě nachoditsja mudrosť, gdě sila, gdě znanije, čtoby vměste s tem uznať, gdě nachoditsja dolgoděnstvije i žizň, gdě nachoditsja svet očej i mir.
15 Kto našel město jeje, i kto vzošel v sokroviščnicy jeje?
16 Gdě kňazja narodov i vladěvšije zverjami zemnymi, zabavljavšijesja pticami něbesnymi,
17 i sobiravšije serebro i zoloto, na kotorye nadějutsja ljudi, i sťjažanijam kotorych nět konca?
18 Gdě te, kotorye zanimalis serebrjanymi izdělijami, i kotorych izdělijam nět čisla?
19 Oni isčezli i sošli v ad, i vměsto nich vosstali drugije.
20 Pozdnějšije viděli svet i žili na zemle, no puti mudrosti ně poznali;
21 ně urazuměli stezej jeje, i ně dostigli jeje synovja ich: oni byli daleko ot puti jeje.
22 Ně bylo slyšno o něj v Chanaaně, i ně bylo vidno jeje v Femaně.
23 Synovja Agari iskali zemnogo znanija, ravno i kupcy Měrry i Femana, i basnoslovy i issledovateli znanija; no puti premudrosti ně poznali i ně zamětili stezej jeje.
24 O, Izrail! kak velik dom Božij, i kak prostranno město vladyčestva jego!
25 Velik on i ně imějet konca, vysok i něizměrim.
26 Tam byli iznačala slavnye ispoliny, vesma velikije, iskusnye v vojně.
27 No ně ich izbral Bog, i ně im otkryl puti premudrosti;
28 i oni pogibli ottogo, čto ně iměli mudrosti, pogibli ot něrazumija svojego.
29 Kto vzošel na něbo, i vzjal jeje, i sněs s oblakov?
30 Kto perešel morja i našel jeje, i kto priněset jeje, lučšuju čistogo zolota?
31 Nět nikogo, znajuščego puť jeje, ni pomyšljajuščego o steze jeje.
32 No Znajuščij vse znaet jeje; On otkryl jeje Svoim razumom, Tot, Kotoryj sotvoril zemlju na večnye vreměna i napolnil jeje četveronogimi skotami,
33 Kotoryj posylaet svet, i on idět, prizval jego, i on poslušalsja Jego s trepetom;
34 i zvezdy vossijali na stražach svoich, i vozveselilis.
35 On prizval ich, i oni skazali: "vot my", i vossijali radosťju pred Tvorcom svoim.
36 Sej jesť Bog naš, i nikto drugoj ně sravnitsja s Nim.
37 On našel vse puti premudrosti i daroval jeje rabu Svojemu Iakovu i vozljublennomu Svojemu Izrailju.
38 Posle togo On javilsja na zemle i obraščalsja měždu ljuďmi.

4

1 Vot kniga zapoveděj Božiich i zakon, prebyvajuščij vovek. Vse, děržaščijesja jeje, budut žiť, a ostavljajuščije jeje umrut.
2 Obratis, Iakov, i vozmi jeje, chodi pri sijanii sveta jeje.
3 Ně otdavaj drugomu slavy tvojej, i poleznogo dlja tebja - čužomu narodu.
4 Sčastlivy my, Izrail, čto my znaem, čto blagougodno Bogu.
5 Děrzaj, narod moj, pamatnik Izrailja!
6 Vy predany jazyčnikam ně na pogibel, no za to, čto vy progněvali Boga, vy predany vragam;
7 ibo razdražili Sotvorivšego vas, prinosja žertvy besam, a ně Bogu.
8 Vy zabyli pitajuščego vas večnogo Boga, a takže ogorčili i vospitavšij vas Ijerusalim,
9 ibo on viděl prišedšij na vas gněv ot Boga i govoril: "slušajte, sožiteli Siona, Bog navel na měňa velikuju skorb,
10 ibo ja viděl pleněnije synovej moich i dočerej, kotoroje navel na nich Večnyj.
11 Ja pital ich s radosťju, a otpustil s plačem i goresťju.
12 Nikto ně radujsja o mně, vdovstvujuščem i ostavlennom mnogimi; ja opustel za grechi dětej moich, ibo oni uklonilis ot zakona Božija;
13 ně poznali ustavov Jego, ně chodili puťjami zapoveděj Boga, i ně vstupili na stezi učenija v pravdě Jego.
14 Pridite, sožiteli Siona, i vspomnite pleněnije synovej moich i dočerej, kotoroje navel na nich Večnyj.
15 Ibo On navel na nich narod izdaleka, narod naglyj i inojazyčnyj, ibo ně ustydilis starca, i ně sžalilis nad mladěncem,
16 i uveli u vdovy synovej vozljublennych, i lišili odinokuju dočerej.
17 Ja že čem mogu pomoč vam?
18 Kto navel na vas sii bedstvija, Tot i izbavit vas ot ruki vragov vašich.
19 Idite, děti, idite, ibo ja ostalsja pust.
20 Ja sňal s sebja oděždu mira i odělsja vretiščem molenija mojego; budu vzyvať k Večnomu vo dni moi.
21 Děrzajte, děti, vzyvajte k Bogu, i On izbavit vas ot nasilija, ot ruki vragov.
22 Ibo ot Večnogo ja ožidal spasenija vašego, i mně prišla ot Svjatago radosť o milosti, kotoraja skoro pridět k vam ot Večnogo, Spasitelja našego.
23 Ja otpuskal vas s pečalju i goresťju, no Bog vozvratit mně vas s radosťju i veseljem naveki.
24 Ibo, kak nyně sožiteli Siona viděli pleněnije vaše, tak uviďat skoro spasenije vaše ot Boga, kotoroje pridět k vam s velikoju slavoju i veličijem Večnogo.
25 Děti! poterpite postigšij vas ot Boga gněv: presledoval tebja vrag, no ty skoro uvidiš pogibel jego, i nastupiš jemu na šeju.
26 Vospitannye u měňa v něge pošli žestkimi puťjami, schvačeny, kak stado, raschiščennoje vragami.
27 Děrzajte, děti, i vzyvajte k Bogu, ibo o vas vspomnit Tot, Kto navel na vas eto.
28 Kakova byla rešimosť vaša, čtoby udaliťsja ot Boga, uveličte jeje v děsjať raz, čtoby obratiťsja i iskať Jego,
29 ibo Tot, Kotoryj navel na vas sii bedstvija, navedět na vas večnoje veselje so spasenijem".
30 Děrzaj, Ijerusalim! Darovavšij tebe ima utešit tebja.
31 Něsčastny te, kotorye oskorbljali tebja i radovalis tvojemu paděniju.
32 Něsčastny goroda, kotorym služili děti tvoi, něsčastna zemlja, priňavšaja synovej tvoich,
33 ibo, kak ona radovalas o tvojem paděnii i veselilas o tvojem poraženii, tak budět skorbeť o svojem opustošenii.
34 Ja otnimu u něje radosť o množestve eje naroda, i chvastovstvo jeje budět v pečal;
35 ibo pridět na něje ogoň ot Večnogo na dolgije dni, i vesma dolgoje vrema ona budět obitaema besami.
36 Ogljanis, Ijerusalim, na vostok, i posmotri na radosť, grjaduščuju k tebe ot Boga.
37 Vot, idut synovja tvoi, kotorych ty otpustil, idut sobrannye ot vostoka do zapada slovom Svjatago, radujas o slave Božijej.

5

1 Ijerusalim! snimi s sebja oděždu plača i ozloblenija tvojego i oděňsja v blagolepije slavy ot Boga naveki.
2 Oblekis v oděždu pravdy ot Boga, vozloži na golovu tvoju veněc slavy Večnogo,
3 ibo Bog pokažet vsej podněbesnoj slavu tvoju.
4 Navek narečetsja ot Boga ima tebe: "mir pravdy i slava blagočestija".
5 Vstaň, Ijerusalim, i staň na vysote, i obratis na vostok, i posmotri na dětej tvoich, sobrannych ot zapada solnca do vostoka slovom Svjatago, radujuščichsja o Božijem vospominanii o nich.
6 Oni vyšli ot tebja pešije, buduči vedomy vragami, a privedět k tebe ich Bog voznosimych so slavoju, kak carskich synovej;
7 ibo Bog opredělil, čtoby vsjakaja vysokaja gora i večnye cholmy ponizilis, a doliny napolnilis, dlja uravněnija zemli, čtoby Izrail šel tverdo, so slavoju Božijeju,
8 a lesa i vsjakoje blagovonnoje děrevo oseňali Izrailja po poveleniju Božiju.
9 Bog budět s radosťju predvodiť Izrailja svetom slavy Svojej, s milosťju i pravdoju Svojeju.

{pokazať odnu glavu na stranice}