Kniga proroka Ijezekiilja
Sinodalnyj perevod1
1 I bylo v tridcatyj god, v četvertyj měsjac, v pjatyj děň měsjaca, kogda ja nachodilsja sredi pereselencev pri reke Chovare, otverzlis něbesa, i ja viděl viděnija Božii.2 V pjatyj děň měsjaca (eto byl pjatyj god ot pleněnija carja Ioakima),
3 bylo slovo Gospodně k Ijezekiilju, synu Vuzija, svjaščenniku, v zemle Chaldějskoj, pri reke Chovare; i byla na něm tam ruka Gospodňa.
4 I ja viděl, i vot, burnyj veter šel ot severa, velikoje oblako i klubjaščijsja ogoň, i sijanije vokrug něgo,
5 a iz srediny jego kak by svet plaměni iz srediny ogňa; i iz srediny jego vidno bylo podobije četyrech životnych, - i takov byl vid ich: oblik ich byl, kak u čeloveka;
6 i u každogo četyre lica, i u každogo iz nich četyre kryla;
7 a nogi ich - nogi prjamye, i stupni nog ich - kak stupňa nogi u telca, i sverkali, kak blesťjaščaja měď, (i krylja ich legkije).
8 I ruki čelovečeskije byli pod kryljami ich, na četyrech storonach ich;
9 i lica u nich i krylja u nich - u vsech četyrech; krylja ich soprikasalis odno k drugomu; vo vrema šestvija svojego oni ně oboračivalis, a šli každoje po napravleniju lica svojego.
10 Podobije lic ich - lice čeloveka i lice lva s pravoj storony u vsech ich četyrech; a s levoj storony lice telca u vsech četyrech i lice orla u vsech četyrech.
11 I lica ich i krylja ich sverchu byli razděleny, no u každogo dva kryla soprikasalis odno k drugomu, a dva pokryvali tela ich.
12 I šli oni, každoje v tu storonu, kotoraja pred licem jego; kuda duch chotel idti, tuda i šli; vo vrema šestvija svojego ně oboračivalis.
13 I vid etich životnych byl kak vid gorjaščich uglej, kak vid lampad; ogoň chodil měždu životnymi, i sijanije ot ogňa i molnija ischodila iz ogňa.
14 I životnye bystro dvigalis tuda i sjuda, kak sverkaet molnija.
15 I smotrel ja na životnych, i vot, na zemle podle etich životnych po odnomu kolesu pered četyrma licami ich.
16 Vid koles i ustrojenije ich - kak vid topaza, i podobije u vsech četyrech odno; i po vidu ich i po ustrojeniju ich kazalos, budto koleso nachodilos v kolese.
17 Kogda oni šli, šli na četyre svoi storony; vo vrema šestvija ně oboračivalis.
18 A oboďja ich - vysoki i strašny byli oni; oboďja ich u vsech četyrech vokrug polny byli glaz.
19 I kogda šli životnye, šli i kolesa podle nich; a kogda životnye podnimalis ot zemli, togda podnimalis i kolesa.
20 Kuda duch chotel idti, tuda šli i oni; kuda by ni pošel duch, i kolesa podnimalis naravně s nimi, ibo duch životnych byl v kolesach.
21 Kogda šli te, šli i oni; i kogda te stojali, stojali i oni; i kogda te podnimalis ot zemli, togda naravně s nimi podnimalis i kolesa, ibo duch životnych byl v kolesach.
22 Nad golovami životnych bylo podobije svoda, kak vid izumitelnogo kristalla, prostertogo sverchu nad golovami ich.
23 A pod svodom prostiralis krylja ich prjamo odno k drugomu, i u každogo byli dva kryla, kotorye pokryvali ich, u každogo dva kryla pokryvali tela ich.
24 I kogda oni šli, ja slyšal šum kryljev ich, kak by šum mnogich vod, kak by glas Vsemoguščego, silnyj šum, kak by šum v voinskom staně; a kogda oni ostanavlivalis, opuskali krylja svoi.
25 I golos byl so svoda, kotoryj nad golovami ich; kogda oni ostanavlivalis, togda opuskali krylja svoi.
26 A nad svodom, kotoryj nad golovami ich, bylo podobije prestola po vidu kak by iz kamňa sapfira; a nad podobijem prestola bylo kak by podobije čeloveka vverchu na něm.
27 I viděl ja kak by pylajuščij mětall, kak by vid ogňa vnutri něgo vokrug; ot vida čresl jego i vyše i ot vida čresl jego i niže ja viděl kak by někij ogoň, i sijanije bylo vokrug něgo.
28 V kakom vidě byvaet raduga na oblakach vo vrema dožďa, takoj vid imělo eto sijanije krugom.
2
1 Takoje bylo viděnije podobija slavy Gospodněj. Uviděv eto, ja pal na lice svoje, i slyšal glas Glagoljuščego, i On skazal mně: syn čelovečeskij! staň na nogi tvoi, i Ja budu govoriť s toboju.2 I kogda On govoril mně, vošel v měňa duch i postavil měňa na nogi moi, i ja slyšal Govorjaščego mně.
3 I On skazal mně: syn čelovečeskij! Ja posylaju tebja k synam Izrailevym, k ljuďam něpokornym, kotorye vozmutilis protiv Měňa; oni i otcy ich izměnniki predo Mnoju do sego samogo dňa.
4 I eti syny s ogrubelym licem i s žestokim serdcem; k nim Ja posylaju tebja, i ty skažeš im: "tak govorit Gospoď Bog!"
5 Budut li oni slušať, ili ně budut, ibo oni matežnyj dom; no pusť znajut, čto byl prorok sredi nich.
6 A ty, syn čelovečeskij, ně bojsja ich i ně bojsja rečej ich, jesli oni volčcami i ternami budut dlja tebja, i ty buděš žiť u skorpionov; ně bojsja rečej ich i ně strašis lica ich, ibo oni matežnyj dom;
7 i govori im slova Moi, budut li oni slušať, ili ně budut, ibo oni uprjamy.
8 Ty že, syn čelovečeskij, slušaj, čto Ja budu govoriť tebe; ně buď uprjam, kak etot matežnyj dom; otkroj usta tvoi i sješ, čto Ja dam tebe.
9 I uviděl ja, i vot, ruka prosterta ko mně, i vot, v něj knižnyj svitok.
10 I On razvernul jego peredo mnoju, i vot, svitok ispisan byl vnutri i snaruži, i napisano na něm: "plač, i ston, i gore".
3
1 I skazal mně: syn čelovečeskij! sješ, čto pered toboju, sješ etot svitok, i idi, govori domu Izrailevu.2 Togda ja otkryl usta moi, i On dal mně sjesť etot svitok;
3 i skazal mně: syn čelovečeskij! napitaj črevo tvoje i napolni vnutrennosť tvoju etim svitkom, kotoryj Ja daju tebe; i ja sjel, i bylo v ustach moich sladko, kak měd.
4 I On skazal mně: syn čelovečeskij! vstaň i idi k domu Izrailevu, i govori im Moimi slovami;
5 ibo ně k narodu s rečju něvňatnoju i s něpoňatnym jazykom ty posylaešsja, no k domu Izrailevu,
6 ně k narodam mnogim s něvňatnoju rečju i s něpoňatnym jazykom, kotorych slov ty ně razuměl by; da jesli by Ja poslal tebja i k nim, to oni poslušalis by tebja;
7 a dom Izrailev ně zachočet slušať tebja; ibo oni ně choťjat slušať Měňa, potomu čto ves dom Izrailev s krepkim lbom i žestokim serdcem.
8 Vot, Ja sdělal i tvoje lice krepkim protiv lic ich, i tvoje čelo krepkim protiv ich lba.
9 Kak almaz, kotoryj krepče kamňa, sdělal Ja čelo tvoje; ně bojsja ich i ně strašis pered licem ich, ibo oni matežnyj dom.
10 I skazal mně: syn čelovečeskij! vse slova Moi, kotorye budu govoriť tebe, primi serdcem tvoim i vyslušaj ušami tvoimi;
11 vstaň i pojdi k pereselennym, k synam naroda tvojego, i govori k nim, i skaži im: "tak govorit Gospoď Bog!" budut li oni slušať, ili ně budut.
12 I podňal měňa duch; i ja slyšal pozadi sebja velikij gromovoj golos: "blagoslovenna slava Gospoda ot města svojego!"
13 i takže šum kryljev životnych, soprikasajuščichsja odno k drugomu, i stuk koles podle nich, i zvuk silnogo groma.
14 I duch podňal měňa, i vzjal měňa. I šel ja v ogorčenii, s vstrevožennym duchom; i ruka Gospodňa byla krepko na mně.
15 I prišel ja k pereselennym v Tel-Aviv, živuščim pri reke Chovare, i ostanovilsja tam, gdě oni žili, i provel sredi nich sem dněj v izumlenii.
16 Po prošestvii že semi dněj bylo ko mně slovo Gospodně:
17 syn čelovečeskij! Ja postavil tebja stražem domu Izrailevu, i ty buděš slušať slovo iz ust Moich, i buděš vrazumljať ich ot Měňa.
18 Kogda Ja skažu bezzakonniku: "směrťju umreš!", a ty ně buděš vrazumljať jego i govoriť, čtoby ostereč bezzakonnika ot bezzakonnogo puti jego, čtoby on živ byl, to bezzakonnik tot umret v bezzakonii svojem, i Ja vzyšču krov jego ot ruk tvoich.
19 No jesli ty vrazumljal bezzakonnika, a on ně obratilsja ot bezzakonija svojego i ot bezzakonnogo puti svojego, to on umret v bezzakonii svojem, a ty spas dušu tvoju.
20 I jesli pravednik otstupit ot pravdy svojej i postupit bezzakonno, kogda Ja položu pred nim pretknovenije, i on umret, to, jesli ty ně vrazumljal jego, on umret za grech svoj, i ně pripomňatsja jemu pravednye děla jego, kakije dělal on; i Ja vzyšču krov jego ot ruk tvoich.
21 Jesli že ty buděš vrazumljať pravednika, čtoby pravednik ně sogrešil, i on ně sogrešit, to i on živ budět, potomu čto byl vrazumlen, i ty spas dušu tvoju.
22 I byla na mně tam ruka Gospoda, i On skazal mně: vstaň i vyjdi v pole, i Ja budu govoriť tam s toboju.
23 I vstal ja, i vyšel v pole; i vot, tam stojala slava Gospodňa, kak slava, kotoruju viděl ja pri reke Chovare; i pal ja na lice svoje.
24 I vošel v měňa duch, i postavil měňa na nogi moi, i On govoril so mnoju, i skazal mně: idi i zapris v domě tvojem.
25 I ty, syn čelovečeskij, - vot, vozložat na tebja uzy, i svjažut tebja imi, i ně buděš chodiť sredi nich.
26 I jazyk tvoj Ja prileplju k gortani tvojej, i ty oněměješ, i ně buděš obličitelem ich, ibo oni matežnyj dom.
27 A kogda Ja budu govoriť s toboju, togda otkroju usta tvoi, i ty buděš govoriť im: "tak govorit Gospoď Bog!" kto chočet slušať, slušaj; a kto ně chočet slušať, ně slušaj: ibo oni matežnyj dom.
4
1 I ty, syn čelovečeskij, vozmi sebe kirpič i položi jego pered soboju, i načertaj na něm gorod Ijerusalim;2 i ustroj osadu protiv něgo, i sdělaj ukreplenije protiv něgo, i nasyp val vokrug něgo, i raspoloži stan protiv něgo, i rasstav krugom protiv něgo stenobitnye mašiny;
3 i vozmi sebe železnuju dosku, i postav jeje kak by železnuju stenu měždu toboju i gorodom, i obrati na něgo lice tvoje, i on budět v osadě, i ty osaždaj jego. Eto budět znaměnijem domu Izrailevu.
4 Ty že ložis na levyj bok tvoj i položi na něgo bezzakonije doma Izraileva: po čislu dněj, v kotorye buděš ležať na něm, ty buděš něsti bezzakonije ich.
5 I Ja opredělil tebe gody bezzakonija ich čislom dněj: trista děvjanosto dněj ty buděš něsti bezzakonije doma Izraileva.
6 I kogda ispolniš eto, to vtorično ložis uže na pravyj bok, i sorok dněj něsi na sebe bezzakonije doma Iudina, děň za god, děň za god Ja opredělil tebe.
7 I obrati lice tvoje i obnažennuju pravuju ruku tvoju na osadu Ijerusalima, i proročestvuj protiv něgo.
8 Vot, Ja vozložil na tebja uzy, i ty ně poverněšsja s odnogo boka na drugoj, dokole ně ispolniš dněj osady tvojej.
9 Vozmi sebe pšenicy i jačměňa, i bobov, i čečevicy, i pšena, i polby, i vsyp ich v odin sosud, i sdělaj sebe iz nich chleby, po čislu dněj, v kotorye ty buděš ležať na boku tvojem; trista děvjanosto dněj ty buděš jesť ich.
10 I pišču tvoju, kotoroju buděš pitaťsja, ješ vesom po dvadcati siklej v děň; ot vreměni do vreměni ješ eto.
11 I vodu pej měroju, po šestoj časti gina pej; ot vreměni do vreměni pej tak.
12 I ješ, kak jačměnnye lepeški, i peki ich pri glazach ich na čelovečeskom kale.
13 I skazal Gospoď: tak syny Izrailevy budut jesť něčistyj chleb svoj sredi tech narodov, k kotorym Ja izgoňu ich.
14 Togda skazal ja: o, Gospodi Bože! duša moja nikogda ně oskverňalas, i měrtvečiny i rasterzannogo zverem ja ně jel ot junosti mojej donyně; i nikakoje něčistoje maso ně vchodilo v usta moi.
15 I skazal On mně: vot, Ja dozvoljaju tebe, vměsto čelovečeskogo kala, korovij pomět, i na něm prigotovljaj chleb tvoj.
16 I skazal mně: syn čelovečeskij! vot, Ja sokrušu v Ijerusalimě oporu chlebnuju, i budut jesť chleb vesom i v pečali, i vodu budut piť měroju i v unynii,
17 potomu čto u nich budět nědostatok v chlebe i vodě; i oni s užasom budut smotreť drug na druga, i isčachnut v bezzakonii svojem.
5
1 A ty, syn čelovečeskij, vozmi sebe ostryj nož, britvu bradobrejev vozmi sebe, i vodi jeju po golove tvojej i po borodě tvojej, i vozmi sebe vesy, i razděli volosy na časti.2 Treťju časť sožgi ogněm posredi goroda, kogda ispolňatsja dni osady; treťju časť vozmi i izrubi nožom v okrestnosťjach jego; i treťju časť razvej po vetru; a Ja obnažu měč vsled za nimi.
3 I vozmi iz etogo něbolšoje čislo, i zavjaži ich u sebja v poly.
4 No i iz etogo ješče vozmi, i bros v ogoň, i sožgi eto v ogně. Ottuda vyjdět ogoň na ves dom Izrailev.
5 Tak govorit Gospoď Bog: eto Ijerusalim! Ja postavil jego sredi narodov, i vokrug něgo - zemli.
6 A on postupil protiv postanovlenij Moich něčestiveje jazyčnikov, i protiv ustavov Moich - chuže, něželi zemli vokrug něgo; ibo oni otvergli postanovlenija Moi i po ustavam Moim ně postupajut.
7 Posemu tak govorit Gospoď Bog: za to, čto vy umnožili bezzakonija vaši boleje, něželi jazyčniki, kotorye vokrug vas, po ustavam Moim ně postupaete i postanovlenij Moich ně ispolňaete, i daže ně postupaete i po postanovlenijam jazyčnikov, kotorye vokrug vas, -
8 posemu tak govorit Gospoď Bog: vot i Ja protiv tebja, Ja Sam, i proizvedu sredi tebja sud pered glazami jazyčnikov.
9 I sdělaju nad toboju to, čego Ja nikogda ně dělal i čemu podobnogo vpreď ně budu dělať, za vse tvoi měrzosti.
10 Za to otcy budut jesť synovej sredi tebja, i synovja budut jesť otcov svoich; i proizvedu nad toboju sud, i ves ostatok tvoj razveju po vsem vetram.
11 Posemu, - živu Ja, govorit Gospoď Bog, - za to, čto ty oskvernil svjatilišče Moje vsemi měrzosťjami tvoimi i vsemi gnusnosťjami tvoimi, Ja umalju tebja, i ně požalejet oko Moje, i Ja ně pomiluju tebja.
12 Treťja časť u tebja umret ot jazvy i pogibnět ot goloda sredi tebja; treťja časť padět ot měča v okrestnosťjach tvoich; a treťju časť razveju po vsem vetram, i obnažu měč vsled za nimi.
13 I soveršitsja gněv Moj, i utolju jarosť Moju nad nimi, i udovletvorjus; i uznajut, čto Ja, Gospoď, govoril v revnosti Mojej, kogda soveršitsja nad nimi jarosť Moja.
14 I sdělaju tebja pustyněju i poruganijem sredi narodov, kotorye vokrug tebja, pered glazami vsjakogo mimochoďaščego.
15 I buděš posmějanijem i poruganijem, priměrom i užasom u narodov, kotorye vokrug tebja, kogda Ja proizvedu nad toboju sud vo gněve i jarosti, i v jarostnych kazňach; - Ja, Gospoď, izrek sije; -
16 i kogda pošlju na nich ljutye strely goloda, kotorye budut gubiť, kogda pošlju ich na pogibel vašu, i usilju golod měždu vami, i sokrušu chlebnuju oporu u vas,
17 i pošlju na vas golod i ljutych zverej, i obesčaďat tebja; i jazva i krov projdět po tebe, i měč navedu na tebja; Ja, Gospoď, izrek sije.
6
1 I bylo ko mně slovo Gospodně:2 syn čelovečeskij! obrati lice tvoje k goram Izrailevym i proreki na nich,
3 i skaži: gory Izrailevy! slušajte slovo Gospoda Boga. Tak govorit Gospoď Bog goram i cholmam, dolinam i loščinam: vot, Ja navedu na vas měč, i razrušu vysoty vaši;
4 i žertvenniki vaši budut opustošeny, stolby vaši v česť solnca budut razbity, i povergnu ubitych vašich pered idolami vašimi;
5 i položu trupy synov Izrailevych pered idolami ich, i rassyplju kosti vaši vokrug žertvennikov vašich.
6 Vo vsech městach vašego žitelstva goroda budut opustošeny i vysoty razrušeny, dlja togo, čtoby opustošeny i razrušeny byli žertvenniki vaši, čtoby sokrušeny i uničtoženy byli idoly vaši, i razbity solněčnye stolby vaši, i izgladilis proizveděnija vaši.
7 I budut padať sredi vas ubitye, i uznaete, čto Ja Gospoď.
8 No Ja sberegu ostatok, tak čto budut u vas sredi narodov ucelevšije ot měča, kogda vy buděte rassejany po zemljam.
9 I vspomňat o Mně ucelevšije vaši sredi narodov, kuda budut otveděny v plen, kogda Ja privedu v sokrušenije bludnoje serdce ich, otpavšeje ot Měňa, i glaza ich, bludivšije vsled idolov; i oni k samim sebe počuvstvujut otvraščenije za to zlo, kakoje oni dělali vo vsech měrzosťjach svoich;
10 i uznajut, čto Ja Gospoď; ně naprasno govoril Ja, čto navedu na nich takoje bedstvije.
11 Tak govorit Gospoď Bog: vsplesni rukami tvoimi i topni nogoju tvojeju, i skaži: gore za vse gnusnye zlodějanija doma Izraileva! padut oni ot měča, goloda i morovoj jazvy.
12 Kto vdali, tot umret ot morovoj jazvy; a kto blizko, tot padět ot měča; a ostavšijsja i ucelevšij umret ot goloda; tak soveršu nad nimi gněv Moj.
13 I uznaete, čto Ja Gospoď, kogda poražennye budut ležať měždu idolami svoimi vokrug žertvennikov ich, na vsjakom vysokom cholmě, na vsech veršinach gor i pod vsjakim zelenějuščim děrevom, i pod vsjakim vetvistym dubom, na tom měste, gdě oni prinosili blagovonnye kurenija vsem idolam svoim.
14 I prostru na nich ruku Moju, i sdělaju zemlju pustyněju i stepju, ot pustyni Divlaf, vo vsech městach žitelstva ich, i uznajut, čto Ja Gospoď.
7
1 I bylo ko mně slovo Gospodně:2 i ty, syn čelovečeskij, [skaži]: tak govorit Gospoď Bog; zemle Izrailevoj koněc, - koněc prišel na četyre kraja zemli.
3 Vot koněc tebe; i pošlju na tebja gněv Moj, i budu sudiť tebja po puťjam tvoim, i vozložu na tebja vse měrzosti tvoi.
4 I ně poščadit tebja oko Moje, i ně pomiluju, i vozdam tebe po puťjam tvoim, i měrzosti tvoi s toboju budut, i uznaete, čto Ja Gospoď.
5 Tak govorit Gospoď Bog: beda jedinstvennaja, vot, idět beda.
6 Koněc prišel, prišel koněc, vstal na tebja; vot došla,
7 došla napasť do tebja, žitel zemli! prichodit vrema, približaetsja děň smatenija, a ně veselych vosklicanij na gorach.
8 Vot, skoro izolju na tebja jarosť Moju i soveršu nad toboju gněv Moj, i budu sudiť tebja po puťjam tvoim, i vozložu na tebja vse měrzosti tvoi.
9 I ně poščadit tebja oko Moje, i ně pomiluju. Po puťjam tvoim vozdam tebe, i měrzosti tvoi s toboju budut; i uznaete, čto Ja Gospoď karatel.
10 Vot děň! vot prišla, nastupila napasť! žezl vyros, gordosť razroslas.
11 Vosstaet sila na žezl něčestija; ničego ně ostanětsja ot nich, i ot bogatstva ich, i ot šuma ich, i ot pyšnosti ich.
12 Prišlo vrema, nastupil děň; kupivšij ně radujsja, i prodavšij ně plač; ibo gněv nad vsem množestvom ich.
13 Ibo prodavšij ně vozvratitsja k prodannomu, choťja by i ostalis oni v živych; ibo proročeskoje viděnije o vsem množestve ich ně otměnitsja, i nikto svoim bezzakonijem ně ukrepit svojej žizni.
14 Zatrubjat v trubu, i vse gotovitsja, no nikto ně idět na vojnu: ibo gněv Moj nad vsem množestvom ich.
15 Vně doma měč, a v domě mor i golod. Kto v pole, tot umret ot měča; a kto v gorodě, togo požrut golod i morovaja jazva.
16 A ucelevšije iz nich ubegut i budut na gorach, kak golubi dolin; vse oni budut stonať, každyj za svoje bezzakonije.
17 U vsech ruki opusťjatsja, i u vsech koleni zadrožat, kak voda.
18 Togda oni prepojašutsja vretiščem, i obojmět ich trepet; i u vsech na licach budět styd, i u vsech na golovach pleš.
19 Serebro svoje oni vybrosjat na ulicy, i zoloto u nich budět v preněbreženii. Serebro ich i zoloto ich ně silno budět spasti ich v děň jarosti Gospoda. Oni ně nasyťjat imi duš svoich i ně napolňat utrob svoich; ibo ono bylo povodom k bezzakoniju ich.
20 I v krasnych narjadach svoich oni prevraščali jego v gordosť, i dělali iz něgo izobraženija gnusnych svoich istukanov; za to i sdělaju jego něčistym dlja nich;
21 i otdam jego v ruki čužim v dobyču i bezzakonnikam zemli na raschiščenije, i oni oskverňat jego.
22 I otvrašču ot nich lice Moje, i oskverňat sokrovennoje Moje; i pridut tuda grabiteli, i oskverňat jego.
23 Sdělaj cep, ibo zemlja eta napolněna krovavymi zlodějanijami, i gorod polon nasilij.
24 Ja privedu zlejšich iz narodov, i zavladějut domami ich. I položu koněc nadměnnosti silnych, i budut oskverněny svjatyni ich.
25 Idět paguba; budut iskať mira, i ně najdut.
26 Beda pojdět za bedoju i vesť za vesťju; i budut prosiť u proroka viděnija, i ně stanět učenija u svjaščennika i soveta u starcev.
27 Car budět setovať, i kňaz oblečetsja v užas, i u naroda zemli budut drožať ruki. Postuplju s nimi po puťjam ich, i po sudam ich budu sudiť ich; i uznajut, čto Ja Gospoď.
8
1 I bylo v šestom godu, v šestom měsjace, v pjatyj děň měsjaca, siděl ja v domě mojem, i starejšiny Iudějskije siděli pered licem moim, i nizošla na měňa tam ruka Gospoda Boga.2 I uviděl ja: i vot podobije [muža], kak by ogněnnoje, i ot čresl jego i niže - ogoň, i ot čresl jego i vyše - kak by sijanije, kak by svet plaměni.
3 I proster On kak by ruku, i vzjal měňa za volosa golovy mojej, i podňal měňa duch měždu zemleju i něbom, i priněs měňa v viděnijach Božiich v Ijerusalim ko vchodu vnutrennich vorot, obraščennych k severu, gdě postavlen byl idol revnosti, vozbuždajuščij revnovanije.
4 I vot, tam byla slava Boga Izraileva, podobnaja toj, kakuju ja viděl na pole.
5 I skazal mně: syn čelovečeskij! podnimi glaza tvoi k severu. I ja podňal glaza moi k severu, i vot, s severnoj storony u vorot žertvennika - tot idol revnosti pri vchodě.
6 I skazal On mně: syn čelovečeskij! vidiš li ty, čto oni dělajut? velikije měrzosti, kakije dělaet dom Izrailev zděs, čtoby Ja udalilsja ot svjatilišča Mojego? no obratis, i ty uvidiš ješče bolšije měrzosti.
7 I privel měňa ko vchodu vo dvor, i ja vzgljanul, i vot v steně skvažina.
8 I skazal mně: syn čelovečeskij! prokopaj stenu; i ja prokopal stenu, i vot kakaja-to dver.
9 I skazal mně: vojdi i posmotri na otvratitelnye měrzosti, kakije oni dělajut zděs.
10 I vošel ja, i vižu, i vot vsjakije izobraženija presmykajuščichsja i něčistych životnych i vsjakije idoly doma Izraileva, napisannye po stenam krugom.
11 I semděsjat mužej iz starejšin doma Izraileva stojat pered nimi, i Ijezanija, syn Safanov, sredi nich; i u každogo v ruke svoje kadilo, i gustoje oblako kurenij voznositsja kverchu.
12 I skazal mně: vidiš li, syn čelovečeskij, čto dělajut starejšiny doma Izraileva v temnote, každyj v raspisannoj svojej komnate? ibo govorjat: "ně vidit nas Gospoď, ostavil Gospoď zemlju siju".
13 I skazal mně: obratis, i uvidiš ješče bolšije měrzosti, kakije oni dělajut.
14 I privel měňa ko vchodu v vorota doma Gospodňa, kotorye k severu, i vot, tam siďat ženščiny, plačuščije po Fammuze,
15 i skazal mně: vidiš li, syn čelovečeskij? obratis, i ješče uvidiš bolšije měrzosti.
16 I vvel měňa vo vnutrennij dvor doma Gospodňa, i vot u dverej chrama Gospodňa, měždu pritvorom i žertvennikom, okolo dvadcati pjati mužej stojat spinami svoimi ko chramu Gospodňu, a licami svoimi na vostok, i klaňajutsja na vostok solncu.
17 I skazal mně: vidiš li, syn čelovečeskij? malo li domu Iudinu, čtoby dělať takije měrzosti, kakije oni dělajut zděs? no oni ješče zemlju napolnili něčestijem, i sugubo progněvljajut Měňa; i vot, oni vetvi podnosjat k nosam svoim.
18 Za to i Ja stanu dějstvovať s jarosťju; ně požalejet oko Moje, i ně pomiluju; i choťja by oni vzyvali v uši Moi gromkim golosom, ně uslyšu ich.
9
1 I vozglasil v uši moi velikim glasom, govorja: pusť priblizjatsja karateli goroda, každyj so svoim gubitelnym orudijem v ruke svojej.2 I vot, šesť čelovek idut ot verchnich vorot, obraščennych k severu, i u každogo v ruke gubitelnoje orudije jego, i měždu nimi odin, odětyj v lňanuju oděždu, u kotorogo pri pojase jego pribor pisca. I prišli i stali podle mědnogo žertvennika.
3 I slava Boga Izraileva sošla s Cheruvima, na kotorom byla, k porogu doma. I prizval On čeloveka, odětogo v lňanuju oděždu, u kotorogo pri pojase pribor pisca.
4 I skazal jemu Gospoď: projdi posredi goroda, posredi Ijerusalima, i na čelach ljuděj skorbjaščich, vozdychajuščich o vsech měrzosťjach, soveršajuščichsja sredi něgo, sdělaj znak.
5 A tem skazal v sluch moj: idite za nim po gorodu i poražajte; pusť ně žalejet oko vaše, i ně ščadite;
6 starika, junošu i děvicu, i mladěnca i žen bejte do směrti, no ně troňte ni odnogo čeloveka, na kotorom znak, i načnite ot svjatilišča Mojego. I načali oni s tech starejšin, kotorye byli pered domom.
7 I skazal im: oskvernite dom, i napolnite dvory ubitymi, i vyjdite. I vyšli, i stali ubivať v gorodě.
8 I kogda oni ich ubili, a ja ostalsja, togda ja pal na lice svoje i vozopil, i skazal: o, Gospodi Bože! něuželi Ty pogubiš ves ostatok Izrailja, izlivaja gněv Tvoj na Ijerusalim?
9 I skazal On mně: něčestije doma Izraileva i Iudina veliko, vesma veliko; i zemlja sija polna krovi, i gorod ispolněn něpravdy; ibo oni govorjat: "ostavil Gospoď zemlju siju, i ně vidit Gospoď".
10 Za to i Moje oko ně poščadit, i ně pomiluju; obrašču poveděnije ich na ich golovu.
11 I vot čelovek, odětyj v lňanuju oděždu, u kotorogo pri pojase pribor pisca, dal otvet i skazal: ja sdělal, kak Ty povelel mně.
10
1 I viděl ja, i vot na svodě, kotoryj nad glavami Cheruvimov, kak by kaměň sapfir, kak by něčto, pochožeje na prestol, vidimo bylo nad nimi.2 I govoril On čeloveku, odětomu v lňanuju oděždu, i skazal: vojdi měždu kolesami pod Cheruvimov i vozmi polnye prigoršni gorjaščich ugoljev měždu Cheruvimami, i bros na gorod; i on vošel v moich glazach.
3 Cheruvimy že stojali po pravuju storonu doma, kogda vošel tot čelovek, i oblako napolňalo vnutrennij dvor.
4 I podňalas slava Gospodňa s Cheruvima k porogu doma, i dom napolnilsja oblakom, i dvor napolnilsja sijanijem slavy Gospoda.
5 I šum ot kryljev Cheruvimov slyšen byl daže na vněšněm dvore, kak by glas Boga Vsemoguščego, kogda On govorit.
6 I kogda On dal povelenije čeloveku, odětomu v lňanuju oděždu, skazav: "vozmi ogňa měždu kolesami, měždu Cheruvimami", i kogda on vošel i stal u kolesa, -
7 togda iz sredy Cheruvimov odin Cheruvim proster ruku svoju k ogňu, kotoryj měždu Cheruvimami, i vzjal i dal v prigoršni odětomu v lňanuju oděždu. On vzjal i vyšel.
8 I vidno bylo u Cheruvimov podobije ruk čelovečeskich pod kryljami ich.
9 I viděl ja: i vot četyre kolesa podle Cheruvimov, po odnomu kolesu podle každogo Cheruvima, i kolesa po vidu kak by iz kamňa topaza.
10 I po vidu vse četyre schodny, kak budto by koleso nachodilos v kolese.
11 Kogda šli oni, to šli na četyre svoi storony; vo vrema šestvija svojego ně oboračivalis, no k tomu městu, kuda obraščena byla golova, i oni tuda šli; vo vrema šestvija svojego ně oboračivalis.
12 I vse telo ich, i spina ich, i ruki ich, i krylja ich, i kolesa krugom byli polny očej, vse četyre kolesa ich.
13 K kolesam sim, kak ja slyšal, skazano bylo: "galgal".
14 I u každogo iz životnych četyre lica: pervoje lice - lice cheruvimovo, vtoroje lice - lice čelovečeskoje, treťje lice lvinoje i četvertoje lice orlinoje.
15 Cheruvimy podňalis. Eto byli te že životnye, kotorych viděl ja pri reke Chovare.
16 I kogda šli Cheruvimy, togda šli podle nich i kolesa; i kogda Cheruvimy podnimali krylja svoi, čtoby podňaťsja ot zemli, i kolesa ně otděljalis, no byli pri nich.
17 Kogda te stojali, stojali i oni; kogda te podnimalis, podnimalis i oni; ibo v nich byl duch životnych.
18 I otošla slava Gospodňa ot poroga doma i stala nad Cheruvimami.
19 I podňali Cheruvimy krylja svoi, i podňalis v glazach moich ot zemli; kogda oni uchodili, to i kolesa podle nich; i stali u vchoda v vostočnye vrata Doma Gospodňa, i slava Boga Izraileva vverchu nad nimi.
20 Eto byli te že životnye, kotorych viděl ja v podnožii Boga Izraileva pri reke Chovare. I ja uznal, čto eto Cheruvimy.
21 U každogo po četyre lica, i u každogo po četyre kryla, i pod kryljami ich podobije ruk čelovečeskich.
22 A podobije lic ich to že, kakije lica viděl ja pri reke Chovare, - i vid ich, i sami oni. Každyj šel prjamo v tu storonu, kotoraja byla pered licem jego.
11
1 I podňal měňa duch, i privel měňa k vostočnym vorotam doma Gospodňa, kotorye obraščeny k vostoku. I vot, u vchoda v vorota dvadcať pjať čelovek; i měždu nimi ja viděl Iazaniju, syna Azurova, i Faltiju, syna Vanějeva, kňazej naroda.2 I On skazal mně: syn čelovečeskij! vot ljudi, u kotorych na umě bezzakonije i kotorye dajut chudoj sovet v gorodě sem,
3 govorja: "ešče ně blizko; buděm stroiť domy; on kotel, a my maso".
4 Posemu izreki na nich proročestvo, proročestvuj, syn čelovečeskij.
5 I nisšel na měňa Duch Gospoděň i skazal mně: skaži, tak govorit Gospoď: čto govorite vy, dom Izrailev, i čto na um vam prichodit, eto Ja znaju.
6 Mnogo ubitych vašich vy položili v sem gorodě i ulicy jego napolnili trupami.
7 Posemu tak govorit Gospoď Bog: ubitye vaši, kotorych vy položili sredi něgo, suť maso, a on - kotel; no vas Ja vyvedu iz něgo.
8 Vy boites měča, i Ja navedu na vas měč, govorit Gospoď Bog.
9 I vyvedu vas iz něgo, i otdam vas v ruku čužich, i proizvedu nad vami sud.
10 Ot měča paděte; na predělach Izrailevych budut sudiť vas, i uznaete, čto Ja Gospoď.
11 On ně budět dlja vas kotlom, i vy ně buděte masom v něm; na predělach Izrailevych budu sudiť vas.
12 I uznaete, čto Ja Gospoď; ibo po zapoveďam Moim vy ně chodili i ustavov Moich ně vypolňali, a postupali po ustavam narodov, okružajuščich vas.
13 I bylo, kogda ja proročestvoval, Faltija, syn Vanějev, uměr. I pal ja na lice, i vozopil gromkim golosom, i skazal: o, Gospodi Bože! něuželi Ty chočeš do konca istrebiť ostatok Izrailja?
14 I bylo ko mně slovo Gospodně:
15 syn čelovečeskij! tvoim braťjam, tvoim braťjam, tvoim jedinokrovnym i vsemu domu Izrailevu, vsem im govorjat živuščije v Ijerusalimě: "živite vdali ot Gospoda; nam vo vladěnije otdana eta zemlja".
16 Na eto skaži: tak govorit Gospoď Bog: choťja Ja i udalil ich k narodam i choťja rassejal ich po zemljam, no Ja budu dlja nich někotorym svjatiliščem v tech zemljach, kuda pošli oni.
17 Zatem skaži: tak govorit Gospoď Bog: Ja soberu vas iz narodov, i vozvrašču vas iz zeměl, v kotorye vy rassejany; i dam vam zemlju Izrailevu.
18 I pridut tuda, i izvergnut iz něje vse gnusnosti jeje i vse měrzosti jeje.
19 I dam im serdce jedinoje, i duch novyj vložu v nich, i vozmu iz ploti ich serdce kaměnnoje, i dam im serdce ploťjanoje,
20 čtoby oni chodili po zapoveďam Moim, i sobljudali ustavy Moi, i vypolňali ich; i budut Moim narodom, a Ja budu ich Bogom.
21 A čje serdce uvlečetsja vsled gnusnostej ich i měrzostej ich, poveděnije tech obrašču na ich golovu, govorit Gospoď Bog.
22 Togda Cheruvimy podňali krylja svoi, i kolesa podle nich; i slava Boga Izraileva vverchu nad nimi.
23 I podňalas slava Gospoda iz sredy goroda i ostanovilas nad goroju, kotoraja na vostok ot goroda.
24 I duch podňal měňa i pereněs měňa v Chalděju, k pereselencam, v viděnii, Duchom Božiim. I otošlo ot měňa viděnije, kotoroje ja viděl.
25 I ja pereskazal pereselencam vse slova Gospoda, kotorye On otkryl mně.
12
1 I bylo ko mně slovo Gospodně:2 syn čelovečeskij! ty živeš sredi doma matežnogo; u nich jesť glaza, čtoby viděť, a ně viďat; u nich jesť uši, čtoby slyšať, a ně slyšat; potomu čto oni - matežnyj dom.
3 Ty že, syn čelovečeskij, izgotov sebe nužnoje dlja pereselenija, i sredi dňa pereseljajsja pered glazami ich, i pereseljajsja s města tvojego v drugoje město pered glazami ich; možet byť, oni urazumějut, choťja oni - dom matežnyj;
4 i vešči tvoi vyněsi, kak vešči nužnye pri pereselenii, dněm, pered glazami ich, i sam vyjdi večerom pered glazami ich, kak vychoďat dlja pereselenija.
5 Pered glazami ich prolomaj sebe otverstije v steně, i vyněsi čerez něgo.
6 Pered glazami ich vozmi nošu na plečo, vpoťmach vyněsi jeje, lice tvoje zakroj, čtoby ně viděť zemli; ibo Ja postavil tebja znaměnijem domu Izrailevu.
7 I sdělal ja, kak poveleno bylo mně; vešči moi, kak vešči nužnye pri pereselenii, vyněs dněm, a večerom prolomal sebe rukoju otverstije v steně, vpoťmach vyněs nošu i podňal na plečo pered glazami ich.
8 I bylo ko mně slovo Gospodně poutru:
9 syn čelovečeskij! ně govoril li tebe dom Izrailev, dom matežnyj: "čto ty dělaeš?"
10 Skaži im: tak govorit Gospoď Bog: eto - predveščanije dlja načalstvujuščego v Ijerusalimě i dlja vsego doma Izraileva, kotoryj nachoditsja tam.
11 Skaži: ja znaměnije dlja vas; čto dělaju ja, to budět s nimi, - v pereselenije, v plen pojdut oni.
12 I načalstvujuščij, kotoryj sredi nich, vpoťmach podnimět nošu na plečo i vyjdět. Stenu prolomajut, čtoby otpraviť ego čerez něje; on zakrojet lice svoje, tak čto ně uvidit glazami zemli sej.
13 I raskinu na něgo seť Moju, i budět pojman v teněta Moi, i otvedu jego v Vavilon, v zemlju Chaldějskuju, no on ně uvidit jeje, i tam umret.
14 A vsech, kotorye vokrug něgo, spobornikov jego i vse vojsko jego razveju po vsem vetram, i obnažu vsled ich měč.
15 I uznajut, čto Ja Gospoď, kogda rasseju ich po narodam i razveju ich po zemljam.
16 No něbolšoje čislo ich Ja sochraňu ot měča, goloda i jazvy, čtoby oni rasskazali u narodov, k kotorym pojdut, o vsech svoich měrzosťjach; i uznajut, čto Ja Gospoď.
17 I bylo ko mně slovo Gospodně:
18 syn čelovečeskij! chleb tvoj ješ s trepetom, i vodu tvoju pej s drožanijem i pečalju.
19 I skaži narodu zemli: tak govorit Gospoď Bog o žiteljach Ijerusalima, o zemle Izrailevoj: oni chleb svoj budut jesť s pečalju i vodu svoju budut piť v unynii, potomu čto zemlja jego budět lišena vsego izobilija svojego za něpravdy vsech živuščich na něj.
20 I budut razoreny naselennye goroda, i zemlja sdělaetsja pustoju, i uznaete, čto Ja Gospoď.
21 I bylo ko mně slovo Gospodně:
22 syn čelovečeskij! čto za pogovorka u vas, v zemle Izrailevoj: "mnogo dněj projdět, i vsjakoje proročeskoje viděnije isčeznět"?
23 Posemu skaži im: tak govorit Gospoď Bog: uničtožu etu pogovorku, i ně budut uže upotrebljať takoj pogovorki u Izrailja; no skaži im: blizki dni i ispolněnije vsjakogo viděnija proročeskogo.
24 Ibo uže ně ostanětsja vtuně nikakoje viděnije proročeskoje, i ni odno predveščanije ně budět ložnym v domě Izrailevom.
25 Ibo Ja Gospoď, Ja govorju; i slovo, kotoroje Ja govorju, ispolnitsja, i ně budět otloženo; v vaši dni, matežnyj dom, Ja izrek slovo, i ispolňu jego, govorit Gospoď Bog.
26 I bylo ko mně slovo Gospodně:
27 syn čelovečeskij! vot, dom Izrailev govorit: "proročeskoje viděnije, kotoroje viděl on, sbudětsja posle mnogich dněj, i on proročestvujet ob otdalennych vreměnach".
28 Posemu skaži im: tak govorit Gospoď Bog: ni odno iz slov Moich uže ně budět otsročeno, no slovo, kotoroje Ja skažu, sbudětsja, govorit Gospoď Bog.
13
1 I bylo ko mně slovo Gospodně:2 syn čelovečeskij! izreki proročestvo na prorokov Izrailevych proročestvujuščich, i skaži prorokam ot sobstvennogo serdca: slušajte slovo Gospodně!
3 Tak govorit Gospoď Bog: gore bezumnym prorokam, kotorye voďatsja svoim duchom i ničego ně viděli!
4 Proroki tvoi, Izrail, kak lisicy v razvalinach.
5 V prolomy vy ně vchodite i ně ograždaete stenoju doma Izraileva, čtoby tverdo stojať v sraženii v děň Gospoda.
6 Oni viďat pustoje i predveščajut lož, govorja: "Gospoď skazal"; a Gospoď ně posylal ich; i obnaděživajut, čto slovo sbudětsja.
7 Ně pustoje li viděnije viděli vy? i ně lživoje li predveščanije izrekaete, govorja: "Gospoď skazal", a Ja ně govoril?
8 Posemu tak govorit Gospoď Bog: tak kak vy govorite pustoje i vidite v viděnijach lož, za to vot Ja - na vas, govorit Gospoď Bog.
9 I budět ruka Moja protiv etich prorokov, viďaščich pustoje i predveščajuščich lož; v sovete naroda Mojego oni ně budut, i v spisok doma Izraileva ně vpišutsja, i v zemlju Izrailevu ně vojdut; i uznaete, čto Ja Gospoď Bog.
10 Za to, čto oni vvoďat narod Moj v zablužděnije, govorja: "mir", togda kak nět mira; i kogda on stroit stenu, oni obmazyvajut jeje grjazju,
11 skaži obmazyvajuščim stenu grjazju, čto ona upadět. Pojdět prolivnoj dožď, i vy, kaměnnye gradiny, paděte, i burnyj veter razorvet jeje.
12 I vot, padět stena; togda ně skažut li vam: "gdě ta obmazka, kotoroju vy obmazyvali?"
13 Posemu tak govorit Gospoď Bog: Ja pušču burnyj veter vo gněve Mojem, i pojdět prolivnoj dožď v jarosti Mojej, i kamni grada v něgodovanii Mojem, dlja istreblenija.
14 I razrušu stenu, kotoruju vy obmazyvali grjazju, i povergnu jeje na zemlju, i otkrojetsja osnovanije jeje, i padět, i vy vměste s něju pogibněte; i uznaete, čto Ja Gospoď.
15 I istošču jarosť Moju na steně i na obmazyvajuščich jeje grjazju, i skažu vam: nět steny, i nět obmazyvavšich jeje,
16 prorokov Izrailevych, kotorye proročestvovali Ijerusalimu i vozveščali jemu viděnija mira, togda kak nět mira, govorit Gospoď Bog.
17 Ty že, syn čelovečeskij, obrati lice tvoje k dščerjam naroda tvojego, proročestvujuščim ot sobstvennogo svojego serdca, i izreki na nich proročestvo,
18 i skaži: tak govorit Gospoď Bog: gore sšivajuščim čarodějnye měšočki pod myški i dělajuščim pokryvala dlja golovy vsjakogo rosta, čtoby ulovljať duši! Něuželi, ulovljaja duši naroda Mojego, vy spasete vaši duši?
19 I besslavite Měňa pred narodom Moim za gorsti jačměňa i za kuski chleba, uměrščvljaja duši, kotorye ně dolžny uměreť, i ostavljaja žizň dušam, kotorye ně dolžny žiť, obmanyvaja narod, kotoryj slušaet lož.
20 Posemu tak govorit Gospoď Bog: vot, Ja - na vaši čarodějnye měšočki, kotorymi vy tam ulovljaete duši, čtoby oni priletali, i vyrvu ich iz-pod myšc vašich, i pušču na svobodu duši, kotorye vy ulovljaete, čtoby priletali k vam.
21 I razděru pokryvala vaši, i izbavlju narod Moj ot ruk vašich, i ně budut uže v vašich rukach dobyčeju, i uznaete, čto Ja Gospoď.
22 Za to, čto vy ložju opečalivaete serdce pravednika, kotoroje Ja ně chotel opečalivať, i podděrživaete ruki bezzakonnika, čtoby on ně obratilsja ot poročnogo puti svojego i ně sochranil žizni svojej, -
23 za eto uže ně buděte iměť pustych viděnij i vpreď ně buděte predugadyvať; i Ja izbavlju narod Moj ot ruk vašich, i uznaete, čto Ja Gospoď.
14
1 I prišli ko mně něskolko čelovek iz starejšin Izrailevych i seli pered licem moim.2 I bylo ko mně slovo Gospodně:
3 syn čelovečeskij! Sii ljudi dopustili idolov svoich v serdce svoje i postavili soblazn něčestija svojego pered licem svoim: mogu li Ja otvečať im?
4 Posemu govori s nimi i skaži im: tak govorit Gospoď Bog: jesli kto iz doma Izraileva dopustit idolov svoich v serdce svoje i postavit soblazn něčestija svojego pered licem svoim, i pridět k proroku, - to Ja, Gospoď, mogu li, pri množestve idolov jego, dať jemu otvet?
5 Pusť dom Izrailev pojmět v serdce svojem, čto vse oni čerez svoich idolov sdělalis čužimi dlja Měňa.
6 Posemu skaži domu Izrailevu: tak govorit Gospoď Bog: obratites i otvratites ot idolov vašich, i ot vsech měrzostej vašich otvratite lice vaše.
7 Ibo jesli kto iz doma Izraileva i iz prišelcev, kotorye živut u Izrailja, otložitsja ot Měňa i dopustit idolov svoich v serdce svoje, i postavit soblazn něčestija svojego pered licem svoim, i pridět k proroku voprosiť Měňa čerez něgo, - to Ja, Gospoď, dam li jemu otvet ot Sebja?
8 Ja obrašču lice Moje protiv togo čeloveka i sokrušu jego v znaměnije i pritču, i istreblju jego iz naroda Mojego, i uznaete, čto Ja Gospoď.
9 A jesli prorok dopustit obolstiť sebja i skažet slovo tak, kak by Ja, Gospoď, naučil etogo proroka, to Ja prostru na něgo ruku Moju i istreblju jego iz naroda Mojego, Izrailja.
10 I poněsut vinu bezzakonija svojego: kakova vina voprošajuščego, takova budět vina i proroka,
11 čtoby vpreď dom Izrailev ně ukloňalsja ot Měňa i čtoby boleje ně oskverňali sebja vsjakimi bezzakonijami svoimi, no čtoby byli Moim narodom, i Ja byl ich Bogom, govorit Gospoď Bog.
12 I bylo ko mně slovo Gospodně:
13 syn čelovečeskij! jesli by kakaja zemlja sogrešila predo Mnoju, verolomno otstupiv ot Měňa, i Ja proster na něje ruku Moju, i istrebil v něj chlebnuju oporu, i poslal na něje golod, i stal gubiť na něj ljuděj i skot;
14 i jesli by našlis v něj sii tri muža: Noj, Daniil i Iov, - to oni pravednosťju svojeju spasli by tolko svoi duši, govorit Gospoď Bog.
15 Ili, jesli by Ja poslal na etu zemlju ljutych zverej, kotorye osirotili by jeje, i ona po pričině zverej sdělalas pustoju i něprochodimoju:
16 to sii tri muža sredi něje, - živu Ja, govorit Gospoď Bog, - ně spasli by ni synovej, ni dočerej, a oni, tolko oni spaslis by, zemlja že sdělalas by pustyněju.
17 Ili, jesli by Ja navel na tu zemlju měč i skazal: "měč, projdi po zemle!", i stal istrebljať na něj ljuděj i skot,
18 to sii tri muža sredi něje, - živu Ja, govorit Gospoď Bog, - ně spasli by ni synovej, ni dočerej, a oni tolko spaslis by.
19 Ili, jesli by Ja poslal na tu zemlju morovuju jazvu i izlil na něje jarosť Moju v krovoprolitii, čtoby istrebiť na něj ljuděj i skot:
20 to Noj, Daniil i Iov sredi něje, - živu Ja, govorit Gospoď Bog, - ně spasli by ni synovej, ni dočerej; pravednosťju svojeju oni spasli by tolko svoi duši.
21 Ibo tak govorit Gospoď Bog: jesli i četyre ťjažkije kazni Moi: měč, i golod, i ljutych zverej, i morovuju jazvu pošlju na Ijerusalim, čtoby istrebiť v něm ljuděj i skot,
22 i togda ostanětsja v něm ostatok, synovja i dočeri, kotorye budut vyveděny ottuda; vot, oni vyjdut k vam, i vy uvidite poveděnije ich i děla ich, i utešites o tom bedstvii, kotoroje Ja navel na Ijerusalim, o vsem, čto Ja navel na něgo.
23 Oni utešat vas, kogda vy uvidite poveděnije ich i děla ich; i uznaete, čto Ja ně naprasno sdělal vse to, čto sdělal v něm, govorit Gospoď Bog.
15
1 I bylo ko mně slovo Gospodně:2 syn čelovečeskij! kakoje preimuščestvo imějet děrevo vinogradnoj lozy pered vsjakim drugim děrevom i vetvi vinogradnoj lozy - měždu děrevami v lesu?
3 Berut li ot něgo kusok na kakoje-libo izdělije? Berut li ot něgo choťja na gvozď, čtoby vešať na něm kakuju-libo vešč?
4 Vot, ono otdaetsja ogňu na sjeděnije; oba konca jego ogoň pojel, i obgorela seredina jego: goditsja li ono na kakoje-nibuď izdělije?
5 I togda, kak ono bylo celo, ně godilos ni na kakoje izdělije; tem pače, kogda ogoň pojel jego, i ono obgorelo, goditsja li ono na kakoje-nibuď izdělije?
6 Posemu tak govorit Gospoď Bog: kak děrevo vinogradnoj lozy měždu děrevami lesnymi Ja otdal ogňu na sjeděnije, tak otdam jemu i žitelej Ijerusalima.
7 I obrašču lice Moje protiv nich; iz odnogo ogňa vyjdut, i drugoj ogoň požret ich, - i uznaete, čto Ja Gospoď, kogda obrašču protiv nich lice Moje.
8 I sdělaju etu zemlju pustyněju za to, čto oni verolomno postupali, govorit Gospoď Bog.
16
1 I bylo ko mně slovo Gospodně:2 syn čelovečeskij! vyskaži Ijerusalimu měrzosti jego
3 i skaži: tak govorit Gospoď Bog dščeri Ijerusalima: tvoj koreň i tvoja rodina v zemle Chanaanskoj; otec tvoj Amorrej, i mať tvoja Chettejanka;
4 pri rožděnii tvojem, v děň, kogda ty rodilas, pupa tvojego ně otrezali, i vodoju ty ně byla omyta dlja očiščenija, i solju ně byla osolena, i pelenami ně povita.
5 Ničej glaz ně sžalilsja nad toboju, čtoby iz milosti k tebe sdělať tebe čto-nibuď iz etogo; no ty vybrošena byla na pole, po prezreniju k žizni tvojej, v děň rožděnija tvojego.
6 I prochodil Ja mimo tebja, i uviděl tebja, brošennuju na popranije v krovjach tvoich, i skazal tebe: "v krovjach tvoich živi!" Tak, Ja skazal tebe: "v krovjach tvoich živi!"
7 Umnožil tebja kak polevye rastenija; ty vyrosla i stala bolšaja, i dostigla prevoschodnoj krasoty: podňalis grudi, i volosa u tebja vyrosli; no ty byla naga i něpokryta.
8 I prochodil Ja mimo tebja, i uviděl tebja, i vot, eto bylo vrema tvoje, vrema ljubvi; i proster Ja voskrilija riz Moich na tebja, i pokryl nagotu tvoju; i pokljalsja tebe i vstupil v sojuz s toboju, govorit Gospoď Bog, - i ty stala Mojeju.
9 Omyl Ja tebja vodoju i smyl s tebja krov tvoju i pomazal tebja jelejem.
10 I naděl na tebja uzorčatoje plaťje, i obul tebja v safjanye sandalii, i opojasal tebja vissonom, i pokryl tebja šelkovym pokryvalom.
11 I narjadil tebja v narjady, i položil na ruki tvoi zapjasťja i na šeju tvoju ožerelje.
12 I dal tebe kolco na tvoj nos i sergi k ušam tvoim i na golovu tvoju prekrasnyj veněc.
13 Tak ukrašalas ty zolotom i serebrom, i oděžda tvoja byla visson i šelk i uzorčatye tkani; pitalas ty chlebom iz lučšej pšeničnoj muki, mědom i jelejem, i byla črezvyčajno krasiva, i dostigla carstvennogo veličija.
14 I proněslas po narodam slava tvoja radi krasoty tvojej, potomu čto ona byla vpolně soveršenna pri tom velikolepnom narjadě, kotoryj Ja vozložil na tebja, govorit Gospoď Bog.
15 No ty ponadějalas na krasotu tvoju, i, polzujas slavoju tvojeju, stala bludiť i rastočala bludodějstvo tvoje na vsjakogo mimochoďaščego, otdavajas jemu.
16 I vzjala iz oděžd tvoich, i sdělala sebe raznocvetnye vysoty, i bludodějstvovala na nich, kak nikogda ně slučitsja i ně budět.
17 I vzjala narjadnye tvoi vešči iz Mojego zolota i iz Mojego serebra, kotorye Ja dal tebe, i sdělala sebe mužskije izobraženija, i bludodějstvovala s nimi.
18 I vzjala uzorčatye plaťja tvoi, i oděla ich imi, i stavila pered nimi jelej Moj i fimiam Moj,
19 i chleb Moj, kotoryj Ja daval tebe, pšeničnuju muku, i jelej, i měd, kotorymi Ja pital tebja, ty postavljala pered nimi v prijatnoje blagovonije; i eto bylo, govorit Gospoď Bog.
20 I vzjala synovej tvoich i dočerej tvoich, kotorych ty rodila Mně, i prinosila v žertvu na sněděnije im. Malo li tebe bylo bludodějstvovať?
21 No ty i synovej Moich zakolala i otdavala im, provoďa ich čerez ogoň.
22 I pri vsech tvoich měrzosťjach i bludodějanijach tvoich ty ně vspomnila o dňach junosti tvojej, kogda ty byla naga i něpokryta i brošena v krovi tvojej na popranije.
23 I posle vsech zlodějanij tvoich, - gore, gore tebe! govorit Gospoď Bog, -
24 ty postroila sebe bludilišča i nadělala sebe vozvyšenij na vsjakoj ploščadi;
25 pri načale vsjakoj dorogi ustroila sebe vozvyšenija, pozorila krasotu tvoju i raskidyvala nogi tvoi dlja vsjakogo mimochoďaščego, i umnožila bludodějanija tvoi.
26 Bludila s synovjami Jegipta, soseďami tvoimi, ljuďmi velikoroslymi, i umnožala bludodějanija tvoi, progněvljaja Měňa.
27 I vot, Ja proster na tebja ruku Moju, i uměňšil naznačennoje tebe, i otdal tebja na proizvol něnaviďaščim tebja dočerjam Filistimskim, kotorye ustydilis sramnogo poveděnija tvojego.
28 I bludila ty s synami Assura i ně nasytilas; bludila s nimi, no tem ně udovolstvovalas;
29 i umnožila bludodějanija tvoi v zemle Chanaanskoj do Chalděi, no i tem ně udovolstvovalas.
30 Kak istomleno dolžno byť serdce tvoje, govorit Gospoď Bog, kogda ty vse eto dělala, kak něobuzdannaja bludnica!
31 Kogda ty stroila sebe bludilišča pri načale vsjakoj dorogi i dělala sebe vozvyšenija na vsjakoj ploščadi, ty byla ně kak bludnica, potomu čto otvergala podarki,
32 no kak preljubodějnaja žena, prinimajuščaja vměsto svojego muža čužich.
33 Vsem bludnicam dajut podarki, a ty sama davala podarki vsem ljubovnikam tvoim i podkupala ich, čtoby oni so vsech storon prichodili k tebe bludiť s toboju.
34 U tebja v bludodějanijach tvoich bylo protivnoje tomu, čto byvaet s ženščinami: ně za toboju goňalis, no ty davala podarki, a tebe ně davali podarkov; i potomu ty postupala v protivnosť drugim.
35 Posemu vyslušaj, bludnica, slovo Gospodně!
36 Tak govorit Gospoď Bog: za to, čto ty tak sypala děňgi tvoi, i v bludodějanijach tvoich raskryvaema byla nagota tvoja pered ljubovnikami tvoimi i pered vsemi měrzkimi idolami tvoimi, i za krov synovej tvoich, kotorych ty otdavala im, -
37 za to vot, Ja soberu vsech ljubovnikov tvoich, kotorymi ty uslaždalas i kotorych ty ljubila, so vsemi temi, kotorych něnaviděla, i soberu ich otovsjudu protiv tebja, i raskroju pered nimi nagotu tvoju, i uviďat ves sram tvoj.
38 Ja budu sudiť tebja sudom preljubodějc i prolivajuščich krov, - i predam tebja krovavoj jarosti i revnosti;
39 predam tebja v ruki ich i oni razorjat bludilišča tvoi, i raskidajut vozvyšenija tvoi, i sorvut s tebja oděždy tvoi, i vozmut narjady tvoi, i ostavjat tebja nagoju i něpokrytoju.
40 I sozovut na tebja sobranije, i pobjut tebja kamňami, i razrubjat tebja měčami svoimi.
41 Sožgut domy tvoi ogněm i soveršat nad toboju sud pered glazami mnogich žen; i položu koněc bludu tvojemu, i ně buděš uže davať podarkov.
42 I utolju nad toboju gněv Moj, i otstupit ot tebja něgodovanije Moje, i uspokojus, i uže ně budu gněvaťsja.
43 Za to, čto ty ně vspomnila o dňach junosti tvojej i vsem etim razdražala Měňa, vot, i Ja poveděnije tvoje obrašču na tvoju golovu, govorit Gospoď Bog, čtoby ty ně predavalas boleje razvratu posle vsech tvoich měrzostej.
44 Vot, vsjakij, kto govorit pritčami, možet skazať o tebe: "kakova mať, takova i doč".
45 Ty doč v mať tvoju, kotoraja brosila muža svojego i dětej svoich, - i ty sestra v sester tvoich, kotorye brosili mužej svoich i dětej svoich. Mať vaša Chettejanka, i otec vaš Amorrej.
46 Bolšaja že sestra tvoja - Samarija, s dočerjami svoimi živuščaja vlevo ot tebja; a měňšaja sestra tvoja, živuščaja ot tebja vpravo, jesť Sodoma s dočerjami jeje.
47 No ty i ně ich puťjami chodila i ně po ich měrzosťjam postupala; etogo bylo malo: ty postupala razvratněje ich na vsech puťjach tvoich.
48 Živu Ja, govorit Gospoď Bog; Sodoma, sestra tvoja, ně dělala togo sama i jeje dočeri, čto dělala ty i dočeri tvoi.
49 Vot v čem bylo bezzakonije Sodomy, sestry tvojej i dočerej jeje: v gordosti, presyščenii i prazdnosti, i ona ruki bednogo i niščego ně podděrživala.
50 I vozgordilis oni, i dělali měrzosti pred licem Moim, i, uviděv eto, Ja otverg ich.
51 I Samarija poloviny grechov tvoich ně nagrešila; ty prevzošla ich měrzosťjami tvoimi, i čerez tvoi měrzosti, kakije dělala ty, sestry tvoi okazalis praveje tebja.
52 Něsi že posramlenije tvoje i ty, kotoraja osuždala sester tvoich; po grecham tvoim, kakimi ty opozorila sebja boleje ich, oni praveje tebja. Krasněj že ot styda i ty, i něsi posramlenije tvoje, tak opravdav sester tvoich.
53 No Ja vozvrašču plen ich, plen Sodomy i dočerej jeje, plen Samarii i dočerej jeje, i měždu nimi plen pleněnnych tvoich,
54 daby ty něsla posramlenije tvoje i stydilas vsego togo, čto dělala, služa dlja nich utešenijem.
55 I sestry tvoi, Sodoma i dočeri jeje, vozvraťjatsja v prežněje sostojanije svoje; i Samarija i dočeri jeje vozvraťjatsja v prežněje sostojanije svoje, i ty i dočeri tvoi vozvratites v prežněje sostojanije vaše.
56 O sestre tvojej Sodomě i pomina ně bylo v ustach tvoich vo dni gordyni tvojej,
57 dokole ješče ně otkryto bylo něčestije tvoje, kak vo vrema posramlenija ot dočerej Sirii i vsech okružavšich jeje, ot dočerej Filistimy, smotrevšich na tebja s prezrenijem so vsech storon.
58 Za razvrat tvoj i za měrzosti tvoi terpiš ty, govorit Gospoď.
59 Ibo tak govorit Gospoď Bog: Ja postuplju s toboju, kak postupila ty, prezrev kljatvu narušenijem sojuza.
60 No Ja vspomňu sojuz Moj s toboju vo dni junosti tvojej, i vosstanovlju s toboju večnyj sojuz.
61 I ty vspomniš o puťjach tvoich, i budět stydno tebe, kogda staněš prinimať k sebe sester tvoich, bolšich tebja, kak i měňšich tebja, i kogda Ja budu davať tebe ich v dočerej, no ně ot tvojego sojuza.
62 Ja vosstanovlju sojuz Moj s toboju, i uznaeš, čto Ja Gospoď,
63 dlja togo, čtoby ty pomnila i stydilas, i čtoby vpered nělzja bylo tebe i rta otkryť ot styda, kogda Ja prošču tebe vse, čto ty dělala, govorit Gospoď Bog.
17
1 I bylo ko mně slovo Gospodně:2 syn čelovečeskij! predloži zagadku i skaži pritču k domu Izrailevu.
3 Skaži: tak govorit Gospoď Bog: bolšoj orel s bolšimi kryljami, s dlinnymi perjami, pušistyj, pestryj, priletel na Livan i sňal s kedra verchušku,
4 sorval verchnij iz molodych pobegov jego i priněs jego v zemlju Chanaanskuju, v gorodě torgovcev položil jego;
5 i vzjal ot seměni etoj zemli, i posadil na zemle seměni, poměstil u bolšich vod, kak sažajut ivu.
6 I ono vyroslo, i sdělalos vinogradnoju lozoju, širokoju, nizkoju rostom, kotoroj vetvi klonilis k něj, i korni jeje byli pod něju že, i stalo vinogradnoju lozoju, i dalo otrasli, i pustilo vetvi.
7 I ješče byl orel s bolšimi kryljami i pušistyj; i vot, eta vinogradnaja loza poťjanulas k němu svoimi korňami i prosterla k němu vetvi svoi, čtoby on polival jeje iz borozd rassadnika svojego.
8 Ona byla posažena na chorošem pole, u bolšich vod, tak čto mogla puskať vetvi i prinosiť plod, sdělaťsja lozoju velikolepnoju.
9 Skaži: tak govorit Gospoď Bog: budět li jej uspech? Ně vyrvut li korněj jeje, i ně oborvut li plodov jeje, tak čto ona zasochnět? vse molodye vetvi, otrosšije ot něje, zasochnut. I ně s bolšoju siloju i ně so mnogimi ljuďmi sorvut jeje s korněj jeje.
10 I vot, choťja ona posažena, no budět li uspech? Ně issochnět li ona, kak skoro kosnětsja jeje vostočnyj veter? issochnět na grjadach, gdě vyrosla.
11 I bylo ko mně slovo Gospodně:
12 skaži matežnomu domu: razve ně znaete, čto eto značit? - Skaži: vot, prišel car Vavilonskij v Ijerusalim, i vzjal carja jego i kňazej jego, i privel ich k sebe v Vavilon.
13 I vzjal drugogo iz carskogo roda, i zaključil s nim sojuz, i objazal jego kljatvoju, i vzjal silnych zemli toj s soboju,
14 čtoby carstvo bylo pokornoje, čtoby ně moglo podňaťsja, čtoby sochraňaem byl sojuz i stojal tverdo.
15 No tot otložilsja ot něgo, poslav poslov svoich v Jegipet, čtoby dali jemu koněj i mnogo ljuděj. Budět li jemu uspech? Ucelejet li tot, kto eto dělaet? On narušil sojuz i ucelejet li?
16 Živu Ja, govorit Gospoď Bog: v městoprebyvanii carja, kotoryj postavil jego carem, i kotoromu dannuju kljatvu on prezrel, i narušil sojuz svoj s nim, on umret u něgo v Vaviloně.
17 S velikoju siloju i s mnogočislennym narodom faraon ničego ně sdělaet dlja něgo v etoj vojně, kogda budět nasypan val i postrojeny budut osadnye bašni na pogibel mnogich duš.
18 On prezrel kljatvu, čtoby narušiť sojuz, i vot, dal ruku svoju i sdělal vse eto; on ně ucelejet.
19 Posemu tak govorit Gospoď Bog: živu Ja! kljatvu Moju, kotoruju on prezrel, i sojuz Moj, kotoryj on narušil, Ja obrašču na jego golovu.
20 I zakinu na něgo seť Moju, i pojman budět v teněta Moi; i privedu jego v Vavilon, i tam budu sudiťsja s nim za verolomstvo jego protiv Měňa.
21 A vse beglecy jego iz vsech polkov jego padut ot měča, a ostavšijesja razvejany budut po vsem vetram; i uznaete, čto Ja, Gospoď, skazal eto.
22 Tak govorit Gospoď Bog: i vozmu Ja s veršiny vysokogo kedra, i posažu; s verchnich pobegov jego otorvu něžnuju otrasl i posažu na vysokoj i veličestvennoj gore.
23 Na vysokoj gore Izrailevoj posažu jego, i pustit vetvi, i priněset plod, i sdělaetsja veličestvennym kedrom, i budut obitať pod nim vsjakije pticy, vsjakije pernatye budut obitať v teni vetvej jego.
24 I uznajut vse děreva polevye, čto Ja, Gospoď, vysokoje děrevo ponižaju, nizkoje děrevo povyšaju, zelenějuščeje děrevo issušaju, a suchoje děrevo dělaju cvetuščim: Ja, Gospoď, skazal, i sdělaju.
18
1 I bylo ko mně slovo Gospodně:2 začem vy upotrebljaete v zemle Izrailevoj etu poslovicu, govorja: "otcy jeli kislyj vinograd, a u dětej na zubach oskomina"?
3 Živu Ja! govorit Gospoď Bog, - ně budut vpered govoriť poslovicu etu v Izraile.
4 Ibo vot, vse duši - Moi: kak duša otca, tak i duša syna - Moi: duša sogrešajuščaja, ta umret.
5 Jesli kto praveděn i tvorit sud i pravdu,
6 na gorach žertvennogo ně jest i k idolam doma Izraileva ně obraščaet glaz svoich, ženy bližněgo svojego ně oskverňaet i k svojej ženě vo vrema očiščenija něčistot jeje ně približaetsja,
7 nikogo ně pritesňaet, dolžniku vozvraščaet zalog jego, chiščenija ně proizvodit, chleb svoj daet golodnomu i nagogo pokryvaet oděždoju,
8 v rost ně otdaet i lichvy ně beret, ot něpravdy uděrživaet ruku svoju, sud čeloveku s čelovekom proizvodit pravilnyj,
9 postupaet po zapoveďam Moim i sobljudaet postanovlenija Moi iskrenno: to on pravednik, on něpreměnno budět živ, govorit Gospoď Bog.
10 No jesli u něgo rodilsja syn razbojnik, prolivajuščij krov, i dělaet čto-nibuď iz vsego togo,
11 čego on sam ně dělal sovsem, i na gorach jest žertvennoje, i ženu bližněgo svojego oskverňaet,
12 bednogo i niščego pritesňaet, nasilno otnimaet, zaloga ně vozvraščaet, i k idolam obraščaet glaza svoi, dělaet měrzosť,
13 v rost daet, i beret lichvu; to budět li on živ? Nět, on ně budět živ. Kto dělaet vse takije měrzosti, tot něpreměnno umret, krov jego budět na něm.
14 No jesli u kogo rodilsja syn, kotoryj, viďa vse grechi otca svojego, kakije on dělaet, vidit i ně dělaet podobnogo im:
15 na gorach žertvennogo ně jest, k idolam doma Izraileva ně obraščaet glaz svoich, ženy bližněgo svojego ně oskverňaet,
16 i čeloveka ně pritesňaet, zaloga ně beret, i nasilno ně otnimaet, chleb svoj daet golodnomu, i nagogo pokryvaet oděždoju,
17 ot obidy bednomu uděrživaet ruku svoju, rosta i lichvy ně beret, ispolňaet Moi povelenija i postupaet po zapoveďam Moim, - to sej ně umret za bezzakonije otca svojego; on budět živ.
18 A otec jego, tak kak on žestoko pritesňal, grabil brata i nědobroje dělal sredi naroda svojego, vot, on umret za svoje bezzakonije.
19 Vy govorite: "počemu že syn ně něset viny otca svojego?" Potomu čto syn postupaet zakonno i pravedno, vse ustavy Moi sobljudaet i ispolňaet ich; on budět živ.
20 Duša sogrešajuščaja, ona umret; syn ně poněset viny otca, i otec ně poněset viny syna, pravda pravednogo pri něm i ostaetsja, i bezzakonije bezzakonnogo pri něm i ostaetsja.
21 I bezzakonnik, jesli obratitsja ot vsech grechov svoich, kakije dělal, i budět sobljudať vse ustavy Moi i postupať zakonno i pravedno, živ budět, ně umret.
22 Vse prestuplenija jego, kakije dělal on, ně pripomňatsja jemu: v pravdě svojej, kotoruju budět dělať, on živ budět.
23 Razve Ja choču směrti bezzakonnika? govorit Gospoď Bog. Ně togo li, čtoby on obratilsja ot putej svoich i byl živ?
24 I pravednik, jesli otstupit ot pravdy svojej i budět postupať něpravedno, budět dělať vse te měrzosti, kakije dělaet bezzakonnik, budět li on živ? vse dobrye děla jego, kakije on dělal, ně pripomňatsja; za bezzakonije svoje, kakoje dělaet, i za grechi svoi, v kakich grešen, on umret.
25 No vy govorite: "něprav puť Gospoda!" Poslušajte, dom Izrailev! Moj li puť něprav? ně vaši li puti něpravy?
26 Jesli pravednik otstupaet ot pravdy svojej i dělaet bezzakonije i za to umiraet, to on umiraet za bezzakonije svoje, kotoroje sdělal.
27 I bezzakonnik, jesli obraščaetsja ot bezzakonija svojego, kakoje dělal, i tvorit sud i pravdu, - k žizni vozvratit dušu svoju.
28 Ibo on uviděl i obratilsja ot vsech prestuplenij svoich, kakije dělal; on budět živ, ně umret.
29 A dom Izrailev govorit: "něprav puť Gospoda!" Moi li puti něpravy, dom Izrailev? ně vaši li puti něpravy?
30 Posemu Ja budu sudiť vas, dom Izrailev, každogo po puťjam jego, govorit Gospoď Bog; pokajtes i obratites ot vsech prestuplenij vašich, čtoby něčestije ně bylo vam pretknovenijem.
31 Otvergnite ot sebja vse grechi vaši, kotorymi sogrešali vy, i sotvorite sebe novoje serdce i novyj duch; i začem vam umirať, dom Izrailev?
32 Ibo Ja ně choču směrti umirajuščego, govorit Gospoď Bog; no obratites, i živite!
19
1 A ty podnimi plač o kňazjach Izrailja2 i skaži: čto za lvica mať tvoja? raspoložilas sredi lvov, měždu molodymi lvami rastila lvenkov svoich.
3 I vskormila odnogo iz lvenkov svoich; on sdělalsja molodym lvom i naučilsja loviť dobyču, jel ljuděj.
4 I uslyšali o něm narody; on pojman byl v jamu ich, i v cepjach otveli jego v zemlju Jegipetskuju.
5 I kogda, poždav, uviděla ona, čto naděžda jeje propala, togda vzjala drugogo iz lvenkov svoich i sdělala jego molodym lvom.
6 I, sdělavšis molodym lvom, on stal chodiť měždu lvami i naučilsja loviť dobyču, jel ljuděj
7 i oskverňal vdov ich i goroda ich opustošal; i opustela zemlja i vse selenija jeje ot rykanija jego.
8 Togda vosstali na něgo narody iz okrestnych oblastej i raskinuli na něgo seť svoju; on pojman byl v jamu ich.
9 I posadili jego v kletku na cepi i otveli jego k carju Vavilonskomu; otveli jego v kreposť, čtoby ně slyšen uže byl golos jego na gorach Izrailevych.
10 Tvoja mať byla, kak vinogradnaja loza, posažennaja u vody; plodovita i vetvista byla ona ot obilija vody.
11 I byli u něje vetvi krepkije dlja skipetrov vlastitelej, i vysoko podňalsja stvol jeje měždu gustymi vetvjami; i vydavalas ona vysotoju svojeju so množestvom vetvej svoich.
12 No vo gněve vyrvana, brošena na zemlju, i vostočnyj veter issušil plod jeje; ottorženy i issochli krepkije vetvi jeje, ogoň požral ich.
13 A teper ona peresažena v pustyňu, v zemlju suchuju i žažduščuju.
14 I vyšel ogoň iz stvola vetvej jeje, požral plody jeje i ně ostalos na něj vetvej krepkich dlja skipetra vlastitelja. Eto plačevnaja pesň, i ostanětsja dlja plača.
20
1 V seďmom godu, v pjatom měsjace, v děsjatyj děň měsjaca, prišli muži iz starejšin Izrailevych voprosiť Gospoda i seli pered licem moim.2 I bylo ko mně slovo Gospodně:
3 syn čelovečeskij! govori so starejšinami Izrailevymi i skaži im: tak govorit Gospoď Bog: vy prišli voprosiť Měňa? Živu Ja, ně dam vam otveta, govorit Gospoď Bog.
4 Chočeš li sudiťsja s nimi, chočeš li sudiťsja, syn čelovečeskij? vyskaži im měrzosti otcov ich
5 i skaži im: tak govorit Gospoď Bog: v tot děň, kogda Ja izbral Izrailja i, podňav ruku Moju, pokljalsja pleměni doma Iakovleva, i otkryl Sebja im v zemle Jegipetskoj, i, podňav ruku, skazal im: "Ja Gospoď Bog vaš!" -
6 v tot děň, podňav ruku Moju, Ja pokljalsja im vyvesti ich iz zemli Jegipetskoj v zemlju, kotoruju Ja usmotrel dlja nich, tekuščuju molokom i mědom, krasu vsech zeměl,
7 i skazal im: otvergnite každyj měrzosti ot očej vašich i ně oskverňajte sebja idolami Jegipetskimi: Ja Gospoď Bog vaš.
8 No oni vozmutilis protiv Měňa i ně choteli slušať Měňa; nikto ně otverg měrzostej ot očej svoich i ně ostavil idolov Jegipetskich. I Ja skazal: izolju na nich gněv Moj, istošču na nich jarosť Moju sredi zemli Jegipetskoj.
9 No Ja postupil radi iměni Mojego, čtoby ono ně chulilos pered narodami, sredi kotorych nachodilis oni i pered glazami kotorych Ja otkryl Sebja im, čtoby vyvesti ich iz zemli Jegipetskoj.
10 I Ja vyvel ich iz zemli Jegipetskoj i privel ich v pustyňu,
11 i dal im zapovedi Moi, i objavil im Moi postanovlenija, ispolňaja kotorye čelovek živ byl by čerez nich;
12 dal im takže subboty Moi, čtoby oni byli znaměnijem měždu Mnoju i imi, čtoby znali, čto Ja Gospoď, osvjaščajuščij ich.
13 No dom Izrailev vozmutilsja protiv Měňa v pustyně: po zapoveďam Moim ně postupali i otvergli postanovlenija Moi, ispolňaja kotorye čelovek živ byl by čerez nich, i subboty Moi narušali, i Ja skazal: izolju na nich jarosť Moju v pustyně, čtoby istrebiť ich.
14 No Ja postupil radi iměni Mojego, čtoby ono ně chulilos pered narodami, v glazach kotorych Ja vyvel ich.
15 Daže Ja, podňav ruku Moju protiv nich v pustyně, pokljalsja, čto ně vvedu ich v zemlju, kotoruju Ja naznačil, - tekuščuju molokom i mědom, krasu vsech zeměl, -
16 za to, čto oni otvergli postanovlenija Moi, i ně postupali po zapoveďam Moim, i narušali subboty Moi; ibo serdce ich stremilos k idolam ich.
17 No oko Moje požalelo pogubiť ich; i Ja ně istrebil ich v pustyně.
18 I govoril Ja synovjam ich v pustyně: ně chodite po pravilam otcov vašich, i ně sobljudajte ustanovlenij ich, i ně oskverňajte sebja idolami ich.
19 Ja Gospoď Bog vaš: po Moim zapoveďam postupajte, i Moi ustavy sobljudajte, i ispolňajte ich.
20 I svjatite subboty Moi, čtoby oni byli znaměnijem měždu Mnoju i vami, daby vy znali, čto Ja Gospoď Bog vaš.
21 No i synovja vozmutilis protiv Měňa: po zapoveďam Moim ně postupali i ustavov Moich ně sobljudali, ně ispolňali togo, čto ispolňaja, čelovek byl by živ, narušali subboty Moi, - i Ja skazal: izolju na nich gněv Moj, istošču nad nimi jarosť Moju v pustyně;
22 no Ja otklonil ruku Moju i postupil radi iměni Mojego, čtoby ono ně chulilos pered narodami, pered glazami kotorych Ja vyvel ich.
23 Takže, podňav ruku Moju v pustyně, Ja pokljalsja rassejať ich po narodam i razvejať ich po zemljam
24 za to, čto oni postanovlenij Moich ně ispolňali i zapovedi Moi otvergli, i narušali subboty Moi, i glaza ich obraščalis k idolam otcov ich.
25 I popustil im učrežděnija nědobrye i postanovlenija, ot kotorych oni ně mogli byť živy,
26 i popustil im oskverniťsja žertvoprinošenijami ich, kogda oni stali provodiť čerez ogoň vsjakij pervyj plod utroby, čtoby razoriť ich, daby znali, čto Ja Gospoď.
27 Posemu govori domu Izrailevu, syn čelovečeskij, i skaži im: tak govorit Gospoď Bog: vot čem ješče chulili Měňa otcy vaši, verolomno postupaja protiv Měňa:
28 Ja privel ich v zemlju, kotoruju kljatvenno obeščal dať im, podňav ruku Moju, - a oni, vysmotrev sebe vsjakij vysokij cholm i vsjakoje vetvistoje děrevo, stali zakolať tam žertvy svoi, i stavili tam oskorbitelnye dlja Měňa prinošenija svoi i blagovonnye kurenija svoi, i vozlivali tam vozlijanija svoi.
29 I Ja govoril im: čto eto za vysota, kuda chodite vy? poetomu iměněm Bama nazyvaetsja ona i do sego dňa.
30 Posemu skaži domu Izrailevu: tak govorit Gospoď Bog: ně oskverňaete li vy sebja po priměru otcov vašich i ně bludodějstvujete li vsled měrzostej ich?
31 Prinosja dary vaši i provoďa synovej vašich čerez ogoň, vy oskverňaete sebja vsemi idolami vašimi do sego dňa, i chotite voprosiť Měňa, dom Izrailev? živu Ja, govorit Gospoď Bog, ně dam vam otveta.
32 I čto prichodit vam na um, sovsem ně sbudětsja. Vy govorite: "buděm, kak jazyčniki, kak pleměna inozemnye, služiť děrevu i kamňu".
33 Živu Ja, govorit Gospoď Bog: rukoju krepkoju i myšceju prostertoju i izlijanijem jarosti budu gospodstvovať nad vami.
34 I vyvedu vas iz narodov i iz stran, po kotorym vy rassejany, i soberu vas rukoju krepkoju i myšceju prostertoju i izlijanijem jarosti.
35 I privedu vas v pustyňu narodov, i tam budu sudiťsja s vami licom k licu.
36 Kak Ja sudilsja s otcami vašimi v pustyně zemli Jegipetskoj, tak budu sudiťsja s vami, govorit Gospoď Bog.
37 I provedu vas pod žezlom i vvedu vas v uzy zaveta.
38 I vydělju iz vas matežnikov i něpokornych Mně. Iz zemli prebyvanija ich vyvedu ich, no v zemlju Izrailevu oni ně vojdut, i uznaete, čto Ja Gospoď.
39 A vy, dom Izrailev, - tak govorit Gospoď Bog, - idite každyj k svoim idolam i služite im, jesli Měňa ně slušaete, no ně oskverňajte boleje svjatago iměni Mojego darami vašimi i idolami vašimi,
40 potomu čto na Mojej svjatoj gore, na gore vysokoj Izrailevoj, - govorit Gospoď Bog, - tam budět služiť Mně ves dom Izrailev, - ves, skolko ni jesť jego na zemle; tam Ja s blagovolenijem primu ich, i tam potrebuju prinošenij vašich i načatkov vašich so vsemi svjatyňami vašimi.
41 Primu vas, kak blagovonnoje kurenije, kogda vyvedu vas iz narodov i soberu vas iz stran, po kotorym vy rassejany, i budu svjatiťsja v vas pered glazami narodov.
42 I uznaete, čto Ja Gospoď, kogda vvedu vas v zemlju Izrailevu, - v zemlju, kotoruju Ja kljalsja dať otcam vašim, podňav ruku Moju.
43 I vspomnite tam o puťjach vašich i obo vsech dělach vašich, kakimi vy oskverňali sebja, i vozgnušaetes samimi soboju za vse zlodějanija vaši, kakije vy dělali.
44 I uznaete, čto Ja Gospoď, kogda budu postupať s vami radi iměni Mojego, ně po zlym vašim puťjam i vašim dělam razvratnym, dom Izrailev, - govorit Gospoď Bog.
45 I bylo ko mně slovo Gospodně:
46 syn čelovečeskij! obrati lice tvoje na puť k poludňu, i proizněsi slovo na polděň, i izreki proročestvo na les južnogo polja.
47 I skaži južnomu lesu: slušaj slovo Gospoda; tak govorit Gospoď Bog: vot, Ja zažgu v tebe ogoň, i on požret v tebe vsjakoje děrevo zelenějuščeje i vsjakoje děrevo suchoje; ně pogasnět pylajuščij plaměň, i vse budět opaleno im ot juga do severa.
48 I uvidit vsjakaja ploť, čto Ja, Gospoď, zažeg jego, i on ně pogasnět.
49 I skazal ja: o, Gospodi Bože! oni govorjat obo mně: "ně govorit li on pritči?"
21
1 I bylo ko mně slovo Gospodně:2 syn čelovečeskij! obrati lice tvoje k Ijerusalimu i proizněsi slovo na svjatilišča, i izreki proročestvo na zemlju Izrailevu,
3 i skaži zemle Izrailevoj: tak govorit Gospoď Bog: vot, Ja - na tebja, i izvleku měč Moj iz nožen jego i istreblju u tebja pravednogo i něčestivogo.
4 A dlja togo, čtoby istrebiť u tebja pravednogo i něčestivogo, měč Moj iz nožen svoich pojdět na vsjakuju ploť ot juga do severa.
5 I uznaet vsjakaja ploť, čto Ja, Gospoď, izvlek měč Moj iz nožen jego, i on uže ně vozvratitsja.
6 Ty že, syn čelovečeskij, stenaj, sokrušaja bedra tvoi, i v goresti stenaj pered glazami ich.
7 I kogda skažut tebe: "otčego ty stenaeš?", skaži: "ot slucha, čto idět", - i rastaet vsjakoje serdce, i vse ruki opusťjatsja, i vsjakij duch izněmožet, i vse koleni zadrožat, kak voda. Vot, eto pridět i sbudětsja, govorit Gospoď Bog.
8 I bylo ko mně slovo Gospodně:
9 syn čelovečeskij! izreki proročestvo i skaži: tak govorit Gospoď Bog: skaži: měč, měč naostren i vyčiščen;
10 naostren dlja togo, čtoby bolše zakolať; vyčiščen, čtoby sverkal, kak molnija. Radovaťsja li nam, čto žezl syna Mojego preziraet vsjakoje děrevo?
11 Ja dal jego vyčistiť, čtoby vzjať v ruku; uže naostren etot měč i vyčiščen, čtoby otdať jego v ruku ubijcy.
12 Stenaj i rydaj, syn čelovečeskij, ibo on - na narod Moj, na vsech kňazej Izrailja; oni otdany budut pod měč s narodom Moim; posemu udarjaj sebja po bedram.
13 Ibo on uže ispytan. I čto, jesli on preziraet i žezl? sej ně ustoit, govorit Gospoď Bog.
14 Ty že, syn čelovečeskij, proročestvuj i udarjaj rukoju ob ruku; i udvoitsja měč i utroitsja, měč na poražaemych, měč na poraženije velikogo, pronikajuščij vo vnutrennosť žilišč ich.
15 Čtoby rastajali serdca i čtoby pavšich bylo boleje, Ja u vsech vorot ich postavlju groznyj měč, uvy! sverkajuščij, kak molnija, naostrennyj dlja zaklanija.
16 Soberis i idi napravo ili idi nalevo, kuda by ni obratilos lice tvoje.
17 I Ja budu rukopleskať i utolju gněv Moj; Ja, Gospoď, skazal.
18 I bylo ko mně slovo Gospodně:
19 i ty, syn čelovečeskij, predstav sebe dve dorogi, po kotorym dolžno idti měču carja Vavilonskogo, - obe oni dolžny vychodiť iz odnoj zemli; i načertaj ruku, načertaj pri načale dorog v goroda.
20 Predstav dorogu, po kotoroj měč šel by v Ravvu synov Ammonovych i v Iuděju, v ukreplennyj Ijerusalim;
21 potomu čto car Vavilonskij ostanovilsja na raspuťje, pri načale dvuch dorog, dlja gadaňja: trjaset strely, voprošaet terafimov, rassmatrivaet pečeň.
22 V pravoj ruke u něgo gadaňje: "v Ijerusalim", gdě dolžno postaviť tarany, otkryť dlja poboišča usta, vozvysiť golos dlja vojennogo krika, podvesti tarany k vorotam, nasypať val, postroiť osadnye bašni.
23 Eto gadaňje pokazalos v glazach ich lživym; no tak kak oni kljalis kljatvoju, to on, vspomniv o takom ich verolomstve, položil vzjať jego.
24 Posemu tak govorit Gospoď Bog: tak kak vy sami privodite na pamať bezzakonije vaše, dělaja javnymi prestuplenija vaši, vystavljaja na vid grechi vaši vo vsech dělach vašich, i sami privodite eto na pamať, to vy buděte vzjaty rukami.
25 I ty, nědostojnyj, prestupnyj vožď Izrailja, kotorogo děň nastupil nyně, kogda něčestiju jego položen budět koněc!
26 tak govorit Gospoď Bog: snimi s sebja diaděmu i složi veněc; etogo uže ně budět; unižennoje vozvysitsja i vysokoje unizitsja.
27 Nizložu, nizložu, nizložu i jego ně budět, dokole ně pridět Tot, Komu prinadležit on, i Ja dam Jemu.
28 I ty, syn čelovečeskij, izreki proročestvo i skaži: tak govorit Gospoď Bog o synach Ammona i o ponošenii ich; i skaži: měč, měč obnažen dlja zaklanija, vyčiščen dlja istreblenija, čtoby sverkal, kak molnija,
29 čtoby, togda kak predstavljajut tebe pustye viděnija i ložno gadajut tebe, i tebja priložil k obezglavlennym něčestivcam, kotorych děň nastupil, kogda něčestiju ich položen budět koněc.
30 Vozvratiť li jego v nožny jego? - na měste, gdě ty sotvoren, na zemle proischožděnija tvojego budu sudiť tebja:
31 i izolju na tebja něgodovanije Moje, dochnu na tebja ogněm jarosti Mojej i otdam tebja v ruki ljuděj svirepych, opytnych v ubijstve.
32 Ty buděš piščeju ogňu, krov tvoja ostanětsja na zemle; ně budut i vspominať o tebe; ibo Ja, Gospoď, skazal eto.
22
1 I bylo ko mně slovo Gospodně:2 i ty, syn čelovečeskij, chočeš li sudiť, sudiť gorod krovej? vyskaži jemu vse měrzosti jego.
3 I skaži: tak govorit Gospoď Bog: o, gorod, prolivajuščij krov sredi sebja, čtoby nastupilo vrema tvoje, i dělajuščij u sebja idolov, čtoby oskverňať sebja!
4 Krovju, kotoruju ty prolil, ty sdělal sebja vinovnym, i idolami, kakich ty nadělal, ty oskvernil sebja, i priblizil dni tvoi i dostig godiny tvojej. Za eto otdam tebja na posmějanije narodam, na poruganije vsem zemljam.
5 Blizkije i dalekije ot tebja budut rugaťsja nad toboju, oskvernivšim ima tvoje, proslavivšimsja bujstvom.
6 Vot, načalstvujuščije u Izrailja, každyj po měre sil svoich, byli u tebja, čtoby prolivať krov.
7 U tebja otca i mať zloslovjat, prišelcu dělajut obidu sredi tebja, sirotu i vdovu pritesňajut u tebja.
8 Svjatyň Moich ty ně uvažaeš i subboty Moi narušaeš.
9 Klevetniki nachoďatsja v tebe, čtoby prolivať krov, i na gorach jeďat u tebja idoložertvennoje, sredi tebja proizvoďat gnusnosť.
10 Nagotu otca otkryvajut u tebja, ženu vo vrema očiščenija něčistot jeje nasilujut u tebja.
11 Inoj dělaet měrzosť s ženoju bližněgo svojego, inoj oskverňaet snochu svoju, inoj nasilujet sestru svoju, doč otca svojego.
12 Vzjatki berut u tebja, čtoby prolivať krov; ty bereš rost i lichvu i nasilijem vymogaeš korysť u bližněgo tvojego, a Měňa zabyl, govorit Gospoď Bog.
13 I vot, Ja vsplesnul rukami Moimi o korystoljubii tvojem, kakoje obnaruživaetsja u tebja, i o krovoprolitii, kotoroje soveršaetsja sredi tebja.
14 Ustoit li serdce tvoje, budut li tverdy ruki tvoi v te dni, v kotorye budu dějstvovať protiv tebja? Ja, Gospoď, skazal i sdělaju.
15 I rasseju tebja po narodam, i razveju tebja po zemljam, i položu koněc měrzosťjam tvoim sredi tebja.
16 I sdělaeš sam sebja prezrennym pered glazami narodov, i uznaeš, čto Ja Gospoď.
17 I bylo ko mně slovo Gospodně:
18 syn čelovečeskij! dom Izrailev sdělalsja u Měňa izgarju; vse oni - olovo, měď i železo i sviněc v gornile, sdělalis, kak izgar serebra.
19 Posemu tak govorit Gospoď Bog: tak kak vse vy sdělalis izgarju, za to vot, Ja soberu vas v Ijerusalim.
20 Kak v gornilo kladut vměste serebro, i měď, i železo, i sviněc, i olovo, čtoby razduť na nich ogoň i rasplaviť; tak Ja vo gněve Mojem i v jarosti Mojej soberu, i položu, i rasplavlju vas.
21 Soberu vas i dochnu na vas ogněm něgodovanija Mojego, i rasplavites sredi něgo.
22 Kak serebro rasplavljaetsja v gornile, tak rasplavites i vy sredi něgo, i uznaete, čto Ja, Gospoď, izlil jarosť Moju na vas.
23 I bylo ko mně slovo Gospodně:
24 syn čelovečeskij! skaži jemu: ty - zemlja něočiščennaja, ně orošaemaja dožděm v děň gněva!
25 Zagovor prorokov jeje sredi něje - kak lev rykajuščij, terzajuščij dobyču; sjedajut duši, obirajut imuščestvo i dragocennosti, i umnožajut čislo vdov.
26 Svjaščenniki jeje narušajut zakon Moj i oskverňajut svjatyni Moi, ně otděljajut svjatago ot něsvjatago i ně ukazyvajut različija měždu čistym i něčistym, i ot subbot Moich oni zakryli glaza svoi, i Ja uničižen u nich.
27 Kňazja u něje kak volki, pochiščajuščije dobyču; prolivajut krov, gubjat duši, čtoby priobresti korysť.
28 A proroki jeje vse zamazyvajut grjazju, viďat pustoje i predskazyvajut im ložnoje, govorja: "tak govorit Gospoď Bog", togda kak ně govoril Gospoď.
29 A v narodě ugnětajut drug druga, grabjat i pritesňajut bednogo i niščego, i prišelca ugnětajut něspravedlivo.
30 Iskal Ja u nich čeloveka, kotoryj postavil by stenu i stal by predo Mnoju v prolomě za siju zemlju, čtoby Ja ně pogubil jeje, no ně našel.
31 Itak izolju na nich něgodovanije Moje, ogněm jarosti Mojej istreblju ich, poveděnije ich obrašču im na golovu, govorit Gospoď Bog.
23
1 I bylo ko mně slovo Gospodně:2 syn čelovečeskij! byli dve ženščiny, dočeri odnoj materi,
3 i bludili oni v Jegipte, bludili v svojej molodosti; tam izmaty grudi ich, i tam rastlili děvstvennye soscy ich.
4 Iměna im: bolšoj - Ogola, a sestre jeje - Ogoliva. I byli oni Moimi, i roždali synovej i dočerej; i iměnovalis - Ogola Samarijeju, a Ogoliva Ijerusalimom.
5 I stala Ogola bludiť ot Měňa i pristrastilas k svoim ljubovnikam, k Assirijanam, k soseďam svoim,
6 k oděvavšimsja v tkani jachontovogo cveta, k oblastenačalnikam i gradopraviteljam, ko vsem krasivym junošam, vsadnikam, jezďaščim na koňach;
7 i rastočala bludodějanija svoi so vsemi otbornymi iz synov Assura, i oskverňala sebja vsemi idolami tech, k komu ni pristraščalas;
8 ně perestavala bludiť i s Jegipťjanami, potomu čto oni s něju spali v molodosti jeje i rastlevali děvstvennye soscy jeje, i izlivali na něje pochoť svoju.
9 Za to Ja i otdal jeje v ruki ljubovnikov jeje, v ruki synov Assura, k kotorym ona pristrastilas.
10 Oni otkryli nagotu jeje, vzjali synovej jeje i dočerej jeje, a jeje ubili měčom. I ona sdělalas pozorom měždu ženščinami, kogda soveršili nad něju kazň.
11 Sestra jeje, Ogoliva, viděla eto, i ješče razvraščenněje byla v ljubvi svojej, i bluženije jeje prevzošlo bluženije sestry jeje.
12 Ona pristrastilas k synam Assurovym, k oblastenačalnikam i gradopraviteljam, soseďam jeje, pyšno odětym, k vsadnikam, jezďaščim na koňach, ko vsem otbornym junošam.
13 I Ja viděl, čto ona oskvernila sebja, i čto u obeich ich odna doroga.
14 No eta ješče umnožila bludodějanija svoi, potomu čto, uviděv vyrezannych na steně mužčin, kraskami narisovannye izobraženija Chaldějev,
15 opojasannych po čreslam svoim pojasom, s roskošnymi na golove ich povjazkami, imějuščich vid vojenačalnikov, pochožich na synov Vavilona, kotorych rodina zemlja Chaldějskaja,
16 ona vljubilas v nich po odnomu vzgljadu očej svoich i poslala k nim v Chalděju poslov.
17 I prišli k něj syny Vavilona na ljubovnoje lože, i oskvernili jeje bludodějstvom svoim, i ona oskvernila sebja imi; i otvratilas ot nich duša jeje.
18 Kogda že ona javno predalas bludodějanijam svoim i otkryla nagotu svoju, togda i ot něje otvratilas duša Moja, kak otvratilas duša Moja ot sestry jeje.
19 I ona umnožala bludodějanija svoi, vspominaja dni molodosti svojej, kogda bludila v zemle Jegipetskoj;
20 i pristrastilas k ljubovnikam svoim, u kotorych ploť - ploť oslinaja, i pochoť, kak u žerebcov.
21 Tak ty vspomnila rasputstvo molodosti tvojej, kogda Jegipťjaně žali soscy tvoi iz-za děvstvennych gruděj tvoich.
22 Posemu, Ogoliva, tak govorit Gospoď Bog: vot, Ja vozbužu protiv tebja ljubovnikov tvoich, ot kotorych otvratilas duša tvoja, i privedu ich protiv tebja so vsech storon:
23 synov Vavilona i vsech Chaldějev, iz Pechoda, iz Šoa i Koa, i s nimi vsech synov Assura, krasivych junošej, oblastenačalnikov i gradopravitelej, sanovnych i iměnitych, vsech iskusnych naezdnikov.
24 I pridut na tebja s oružijem, s koňami i kolesnicami i s množestvom naroda, i obstupjat tebja krugom v latach, so ščitami i v šlemach, i otdam im tebja na sud, i budut sudiť tebja svoim sudom.
25 I obrašču revnosť Moju protiv tebja, i postupjat s toboju jarostno: otrežut u tebja nos i uši, a ostalnoje tvoje ot měča padět; vozmut synovej tvoich i dočerej tvoich, a ostalnoje tvoje ogněm budět požrano;
26 i snimut s tebja oděždy tvoi, vozmut narjady tvoi.
27 I položu koněc rasputstvu tvojemu i bluženiju tvojemu, priněsennomu iz zemli Jegipetskoj, i ně buděš obraščať k nim glaz tvoich, i o Jegipte uže ně vspomniš.
28 Ibo tak govorit Gospoď Bog: vot, Ja predaju tebja v ruki tech, kotorych ty vozněnaviděla, v ruki tech, ot kotorych otvratilas duša tvoja.
29 I postupjat s toboju žestoko, i vozmut u tebja vse, nažitoje trudami, i ostavjat tebja nagoju i něpokrytoju, i otkryta budět sramnaja nagota tvoja, i rasputstvo tvoje, i bludodějstvo tvoje.
30 Eto budět sdělano s toboju za bludodějstvo tvoje s narodami, kotorych idolami ty oskvernila sebja.
31 Ty chodila dorogoju sestry tvojej; za to i dam v ruku tebe čašu jeje.
32 Tak govorit Gospoď Bog: ty buděš piť čašu sestry tvojej, glubokuju i širokuju, i podvergněšsja posmějaniju i pozoru, po ogromnoj vměstitelnosti jeje.
33 Opjaněnija i goresti buděš ispolněna: čaša užasa i opustošenija - čaša sestry tvojej, Samarii!
34 I vypješ jeje, i osušiš, i čerepki jeje obližeš, i grudi tvoi isterzaeš: ibo Ja skazal eto, govorit Gospoď Bog.
35 Posemu tak govorit Gospoď Bog: tak kak ty zabyla Měňa i otvratilas ot Měňa, to i terpi za bezzakonije tvoje i za bludodějstvo tvoje.
36 I skazal mně Gospoď: syn čelovečeskij! chočeš li sudiť Ogolu i Ogolivu? vyskaži im měrzosti ich;
37 ibo oni preljubodějstvovali, i krov na rukach ich, i s idolami svoimi preljubodějstvovali, i synovej svoich, kotorych rodili Mně, čerez ogoň provodili v pišču im.
38 Ješče vot čto oni dělali Mně: oskverňali svjatilišče Moje v tot že děň, i narušali subboty Moi;
39 potomu čto, kogda oni zakolali dětej svoich dlja idolov svoich, v tot že děň prichodili v svjatilišče Moje, čtoby oskverňať jego: vot kak postupali oni v domě Mojem!
40 Kromě sego posylali za ljuďmi, prichodivšimi izdaleka; k nim otpravljali poslov, i vot, oni prichodili, i ty dlja nich umyvalas, surmila glaza tvoi i ukrašalas narjadami,
41 i sadilis na velikolepnoje lože, pered kotorym prigotovljaem byl stol i na kotorom predlagala ty blagovonnye kurenija Moi i jelej Moj.
42 I razdavalsja golos naroda, likovavšego u něje, i k ljuďam iz tolpy narodnoj vvodimy byli pjanicy iz pustyni; i oni vozlagali na ruki ich zapjasťja i na golovy ich krasivye venki.
43 Togda skazal Ja ob odrjachlevšej v preljubodějstve: teper končatsja bludodějanija jeje vměste s něju.
44 No prichodili k něj, kak prichoďat k ženě bludnice, tak prichodili k Ogole i Ogolive, k rasputnym ženam.
45 No muži pravednye budut sudiť ich; oni budut sudiť ich sudom preljubodějc i sudom prolivajuščich krov, potomu čto oni preljubodějki, i u nich krov na rukach.
46 Ibo tak skazal Gospoď Bog: sozvať na nich sobranije i predať ich ozlobleniju i grabežu.
47 I sobranije pobjet ich kamňami, i izrubit ich měčami svoimi, i ubjet synovej ich i dočerej ich, i domy ich sožžet ogněm.
48 Tak položu koněc rasputstvu na sej zemle, i vse ženščiny primut urok, i ně budut dělať sramnych děl podobno vam;
49 i vozložat na vas vaše rasputstvo, i poněsete nakazanije za grechi s idolami vašimi, i uznaete, čto Ja Gospoď Bog.
24
1 I bylo ko mně slovo Gospodně v děvjatom godu, v děsjatom měsjace, v děsjatyj děň měsjaca:2 syn čelovečeskij! zapiši sebe ima etogo dňa, etogo samogo dňa: v etot samyj děň car Vavilonskij podstupit k Ijerusalimu.
3 I proizněsi na matežnyj dom pritču, i skaži im: tak govorit Gospoď Bog: postav kotel, postav i nalej v něgo vody;
4 složi v něgo kuski masa, vse lučšije kuski, bedra i pleča, i napolni otbornymi kosťjami;
5 otbornych ovec vozmi, i razožgi pod nim kosti, i kipjati do togo, čtoby i kosti razvarilis v něm.
6 Posemu tak govorit Gospoď Bog: gore gorodu krovej! gore kotlu, v kotorom jesť nakip i s kotorogo nakip jego ně schodit! kusok za kuskom jego vybrasyvajte iz něgo, ně vybiraja po žrebiju.
7 Ibo krov jego sredi něgo; on ostavil jeje na goloj skale; ně na zemlju prolival jeje, gdě ona mogla by pokryťsja pylju.
8 Čtoby vozbudiť gněv dlja soveršenija mščenija, Ja ostavil krov jego na goloj skale, čtoby ona ně skrylas.
9 Posemu tak govorit Gospoď Bog: gore gorodu krovej! i Ja razložu bolšoj koster.
10 Pribav drov, razvedi ogoň, vyvari maso; pusť vse sgustitsja, i kosti peregorjat.
11 I kogda kotel budět pust, postav jego na ugolja, čtoby on razgorelsja, i čtoby měď jego raskalilas, i rasplavilas v něm něčistota jego, i vsja nakip jego isčezla.
12 Trud budět ťjaželyj; no bolšaja nakip jego ně sojdět s něgo; i v ogně ostanětsja na něm nakip jego.
13 V něčistote tvojej takaja měrzosť, čto, skolko Ja ni čišču tebja, ty vse něčist; ot něčistoty tvojej ty i vpreď ně očistišsja, dokole jarosti Mojej Ja ně utolju nad toboju.
14 Ja Gospoď, Ja govorju: eto pridět i Ja sdělaju; ně otměňu i ně poščažu, i ně pomiluju. Po puťjam tvoim i po dělam tvoim budut sudiť tebja, govorit Gospoď Bog.
15 I bylo ko mně slovo Gospodně:
16 syn čelovečeskij! vot, Ja vozmu u tebja jazvoju utechu očej tvoich; no ty ně setuj i ně plač, i slezy da ně vystupajut u tebja;
17 vzdychaj v bezmolvii, plača po uměršim ně soveršaj; no obvjazyvaj sebja povjazkoju i obuvaj nogi tvoi v obuv tvoju, i borody ně zakryvaj, i chleba ot čužich ně ješ.
18 I posle togo, kak govoril ja poutru slovo k narodu, večerom uměrla žena moja, i na drugoj děň ja sdělal tak, kak poveleno bylo mně.
19 I skazal mně narod: ně skažeš li nam, kakoje dlja nas značenije v tom, čto ty dělaeš?
20 I skazal ja im: ko mně bylo slovo Gospodně:
21 skaži domu Izrailevu: tak govorit Gospoď Bog: vot, Ja otdam na poruganije svjatilišče Moje, oporu sily vašej, utechu očej vašich i otradu duši vašej, a synovja vaši i dočeri vaši, kotorych vy ostavili, padut ot měča.
22 I vy buděte dělať to že, čto dělal ja; borody ně buděte zakryvať, i chleba ot čužich ně buděte jesť;
23 i povjazki vaši budut na golovach vašich, i obuv vaša na nogach vašich; ně buděte setovať i plakať, no buděte istajavať ot grechov vašich i vozdychať drug pered drugom.
24 I budět dlja vas Ijezekiil znaměnijem: vse, čto on dělal, i vy buděte dělať; i kogda eto sbudětsja, uznaete, čto Ja Gospoď Bog.
25 A čto do tebja, syn čelovečeskij, to v tot děň, kogda Ja vozmu u nich ukrašenije slavy ich, utechu očej ich i otradu duši ich, synovej ich i dočerej ich, -
26 v tot děň pridět k tebe spasšijsja ottuda, čtoby podať vesť v uši tvoi.
27 V tot děň pri etom spasšemsja otkrojutsja usta tvoi, i ty buděš govoriť, i ně ostaněšsja uže bezmolvnym, i buděš znaměnijem dlja nich, i uznajut, čto Ja Gospoď.
25
1 I bylo ko mně slovo Gospodně:2 syn čelovečeskij! obrati lice tvoje k synam Ammonovym i izreki na nich proročestvo,
3 i skaži synam Ammonovym: slušajte slovo Gospoda Boga: tak govorit Gospoď Bog: za to, čto ty o svjatilišče Mojem govoriš: "a! a!", potomu čto ono porugano, - i o zemle Izrailevoj, potomu čto ona opustošena, i o domě Iudinom, potomu čto oni pošli v plen, -
4 za to vot, Ja otdam tebja v nasledije synam vostoka, i postrojat u tebja ovčarni svoi, i postavjat u tebja šatry svoi, i budut jesť plody tvoi i piť moloko tvoje.
5 Ja sdělaju Ravvu stojlom dlja verbljudov, i synov Ammonovych - pastuchami ovec, i uznaete, čto Ja Gospoď.
6 Ibo tak govorit Gospoď Bog: za to, čto ty rukopleskal i topal nogoju, i so vsem prezrenijem k zemle Izrailevoj duševno radovalsja, -
7 za to vot, Ja prostru ruku Moju na tebja i otdam tebja na raschiščenije narodam, i istreblju tebja iz čisla narodov, i izglažu tebja iz čisla zeměl; sokrušu tebja, i uznaeš, čto Ja Gospoď.
8 Tak govorit Gospoď Bog: za to, čto Moav i Seir govorjat: "vot i dom Iudin, kak vse narody!",
9 za to vot, Ja, načinaja ot gorodov, ot vsech pograničnych gorodov jego, krasy zemli, ot Bef-Iješimofa, Vaalměona i Kiriafaima, otkroju bok Moava
10 dlja synov vostoka i otdam jego v nasledije im, vměste s synami Ammonovymi, čtoby syny Ammona ně upominalis boleje sredi narodov.
11 I nad Moavom proizvedu sud, i uznajut, čto Ja Gospoď.
12 Tak govorit Gospoď Bog: za to, čto Jedom žestoko mstil domu Iudinu i ťjažko sogrešil, soveršaja nad nim mščenije,
13 za to, tak govorit Gospoď Bog: prostru ruku Moju na Jedoma i istreblju u něgo ljuděj i skot, i sdělaju jego pustyněju; ot Femana do Dědana vse padut ot měča.
14 I soveršu mščenije Moje nad Jedomom rukoju naroda Mojego, Izrailja; i oni budut dějstvovať v Iduměje po Mojemu gněvu i Mojemu něgodovaniju, i uznajut mščenije Moje, govorit Gospoď Bog.
15 Tak govorit Gospoď Bog: za to, čto Filistimljaně postupili mstitelno i mstili s prezrenijem v duše, na pogibel, po večnoj něprijazni,
16 za to, tak govorit Gospoď Bog: vot, Ja prostru ruku Moju na Filistimljan, i istreblju Kriťjan, i uničtožu ostatok ich na beregu morja;
17 i soveršu nad nimi velikoje mščenije nakazanijami jarostnymi; i uznajut, čto Ja Gospoď, kogda soveršu nad nimi Moje mščenije.
26
1 V odinnadcatom godu, v pervyj děň pervogo měsjaca, bylo ko mně slovo Gospodně:2 syn čelovečeskij! za to, čto Tir govorit o Ijerusalimě: "a! a! on sokrušen - vrata narodov; on obraščaetsja ko mně; napolňus; on opustošen", -
3 za to, tak govorit Gospoď Bog: vot, Ja - na tebja, Tir, i podnimu na tebja mnogije narody, kak more podnimaet volny svoi.
4 I razobjut steny Tira i razrušat bašni jego; i vymětu iz něgo prach jego i sdělaju jego goloju skaloju.
5 Městom dlja rasstilanija setej budět on sredi morja; ibo Ja skazal eto, govorit Gospoď Bog: i budět on na raschiščenije narodam.
6 A dočeri jego, kotorye na zemle, ubity budut měčom, i uznajut, čto Ja Gospoď.
7 Ibo tak govorit Gospoď Bog: vot, Ja privedu protiv Tira ot severa Navuchodonosora, carja Vavilonskogo, carja carej, s koňami i s kolesnicami, i so vsadnikami, i s vojskom, i s mnogočislennym narodom.
8 Dočerej tvoich na zemle on pobjet měčom i ustroit protiv tebja osadnye bašni, i nasyplet protiv tebja val, i postavit protiv tebja ščity;
9 i k stenam tvoim pridvinět stenobitnye mašiny i bašni tvoi razrušit sekirami svoimi.
10 Ot množestva koněj jego pokrojet tebja pyl, ot šuma vsadnikov i koles i kolesnic potrjasutsja steny tvoi, kogda on budět vchodiť v vorota tvoi, kak vchoďat v razbityj gorod.
11 Kopytami koněj svoich on istopčet vse ulicy tvoi, narod tvoj pobjet měčom i pamatniki moguščestva tvojego povergnět na zemlju.
12 I razgrabjat bogatstvo tvoje, i raschiťjat tovary tvoi, i razrušat steny tvoi, i razobjut krasivye domy tvoi, i kamni tvoi i děreva tvoi, i zemlju tvoju brosjat v vodu.
13 I prekrašču šum pesněj tvoich, i zvuk citr tvoich uže ně budět slyšen.
14 I sdělaju tebja goloju skaloju, buděš městom dlja rasstilanija setej; ně buděš vnov postrojen: ibo Ja, Gospoď, skazal eto, govorit Gospoď Bog.
15 Tak govorit Gospoď Bog Tiru: ot šuma paděnija tvojego, ot stona raněnych, kogda budět proizvodimo sredi tebja izbijenije, ně sodrognutsja li ostrova?
16 I sojdut vse kňazja morja s prestolov svoich, i složat s sebja mantii svoi, i snimut s sebja uzorčatye oděždy svoi, oblekutsja v trepet, sjadut na zemlju, i ježeminutno budut sodrogaťsja i izumljaťsja o tebe.
17 I podnimut plač o tebe i skažut tebe: kak pogib ty, naselennyj morechodcami, gorod znaměnityj, kotoryj byl silen na more, sam i žiteli jego, navodivšije strach na vsech obitatelej jego!
18 Nyně, v děň paděnija tvojego, sodrognulis ostrova; ostrova na more priveděny v smatenije pogibelju tvojeju.
19 Ibo tak govorit Gospoď Bog: kogda Ja sdělaju tebja gorodom opustelym, podobnym gorodam něobitaemym, kogda podnimu na tebja pučinu, i pokrojut tebja bolšije vody;
20 togda nizvedu tebja s otchoďaščimi v mogilu k narodu davno byvšemu, i poměšču tebja v preispodnich zemli, v pustyňach večnych, s otšedšimi v mogilu, čtoby ty ně byl boleje naselen; i javlju Ja slavu na zemle živych.
21 Užasom sdělaju tebja, i ně budět tebja, i budut iskať tebja, no uže ně najdut tebja vo veki, govorit Gospoď Bog.
27
1 I bylo ko mně slovo Gospodně:2 i ty, syn čelovečeskij, podnimi plač o Tire
3 i skaži Tiru, poselivšemusja na vystupach v more, torgujuščemu s narodami na mnogich ostrovach: tak govorit Gospoď Bog: Tir! ty govoriš: "ja soveršenstvo krasoty!"
4 Preděly tvoi v serdce morej; stroiteli tvoi usoveršili krasotu tvoju:
5 iz Senirskich kiparisov ustroili vse pomosty tvoi; brali s Livana kedr, čtoby sdělať na tebe mačty;
6 iz dubov Vasanskich dělali vesla tvoi; skamji tvoi dělali iz bukovogo děreva, s opravoju iz slonovoj kosti s ostrovov Kittimskich;
7 uzorčatye polotna iz Jegipta upotrebljalis na parusa tvoi i služili flagom; golubogo i purpurovogo cveta tkani s ostrovov Jelisy byli pokryvalom tvoim.
8 Žiteli Sidona i Arvada byli u tebja grebcami; svoi znatoki byli u tebja, Tir; oni byli u tebja kormčimi.
9 Staršije iz Gevala i znatoki jego byli u tebja, čtoby zadělyvať proboiny tvoi. Vsjakije morskije korabli i korabelščiki ich nachodilis u tebja dlja proizvodstva torgovli tvojej.
10 Pers i Lidijanin i Livijec nachodilis v vojske tvojem i byli u tebja ratnikami, vešali na tebe ščit i šlem; oni pridavali tebe veličije.
11 Syny Arvada s sobstvennym tvoim vojskom stojali krugom na stenach tvoich, i Gamadimy byli na bašňach tvoich; krugom po stenam tvoim oni vešali kolčany svoi; oni doveršali krasu tvoju.
12 Farsis, torgovec tvoj, po množestvu vsjakogo bogatstva, platil za tovary tvoi serebrom, železom, svincom i olovom.
13 Iavan, Fuval i Měšech torgovali s toboju, vyměnivaja tovary tvoi na duši čelovečeskije i mědnuju posudu.
14 Iz doma Fogarma za tovary tvoi dostavljali tebe lošaděj i strojevych koněj i lošakov.
15 Syny Dědana torgovali s toboju; mnogije ostrova proizvodili s toboju měnu, v uplatu tebe dostavljali slonovuju kosť i černoje děrevo.
16 Po pričině bolšogo torgovogo proizvodstva tvojego torgovali s toboju Aramějaně; za tovary tvoi oni platili karbunkulami, tkaňami purpurovymi, uzorčatymi, i vissonami, i korallami, i rubinami.
17 Iuděja i zemlja Izraileva torgovali s toboju; za tovar tvoj platili pšeniceju Minnifskoju i slasťjami, i mědom, i děrevjannym maslom, i balzamom.
18 Damask, po pričině bolšogo torgovogo proizvodstva tvojego, po izobiliju vsjakogo bogatstva, torgoval s toboju vinom Chelbonskim i beloju šersťju.
19 Dan i Iavan iz Uzala platili tebe za tovary tvoi vydělannym železom; kassija i blagovonnaja trosť šli na obměn tebe.
20 Dědan torgoval s toboju dragocennymi poponami dlja verchovoj jezdy.
21 Aravija i vse kňazja Kidarskije proizvodili měnu s toboju: jagňat i baranov i kozlov proměnivali tebe.
22 Kupcy iz Savy i Raemy torgovali s toboju vsjakimi lučšimi blagovonijami i vsjakimi dorogimi kamňami, i zolotom platili za tovary tvoi.
23 Charan i Chaně i Jeděn, kupcy Savejskije, Assur i Chilmad torgovali s toboju.
24 Oni torgovali s toboju dragocennymi oděždami, šelkovymi i uzorčatymi materijami, kotorye oni privozili na tvoi rynki v dorogich jaščikach, sdělannych iz kedra i chorošo upakovannych.
25 Farsisskije korabli byli tvoimi karavanami v tvojej torgovle, i ty sdělalsja bogatym i vesma slavnym sredi morej.
26 Grebcy tvoi zaveli tebja v bolšije vody; vostočnyj veter razbil tebja sredi morej.
27 Bogatstvo tvoje i tovary tvoi, vse sklady tvoi, korabelščiki tvoi i kormčije tvoi, zadělyvavšije proboiny tvoi i rasporjažavšijesja torgovleju tvojeju, i vse ratniki tvoi, kakije u tebja byli, i vse množestvo naroda v tebe, v děň paděnija tvojego upadět v serdce morej.
28 Ot voplja kormčich tvoich sodrognutsja okrestnosti.
29 I s korablej svoich sojdut vse grebcy, korabelščiki, vse kormčije morja, i stanut na zemlju;
30 i zarydajut o tebe gromkim golosom, i gorko zastenajut, posypav peplom golovy svoi i valjajas vo prache;
31 i ostrigut po tebe volosy dogola, i opojašutsja vretiščami, i zaplačut o tebe ot duševnoj skorbi gorkim plačem;
32 i v setovanii svojem podnimut plačevnuju pesň o tebe, i tak zarydajut o tebe: "kto kak Tir, tak razrušennyj posredi morja!
33 Kogda prichodili s morej tovary tvoi, ty nasyščal mnogije narody; množestvom bogatstva tvojego i torgovleju tvojeju obogaščal carej zemli.
34 A kogda ty razbit morjami v pučině vod, tovary tvoi i vse tolpivšejesja v tebe upalo.
35 Vse obitateli ostrovov užasnulis o tebe, i cari ich sodrognulis, izměnilis v licach.
36 Torgovcy drugich narodov svistnuli o tebe; ty sdělalsja užasom, - i ně budět tebja vo veki".
28
1 I bylo ko mně slovo Gospodně:2 syn čelovečeskij! skaži načalstvujuščemu v Tire: tak govorit Gospoď Bog: za to, čto vozněslos serdce tvoje i ty govoriš: "ja bog, vossedaju na sedališče božijem, v serdce morej", i buduči čelovekom, a ně Bogom, staviš um tvoj naravně s umom Božiim, -
3 vot, ty premudreje Daniila, nět tajny, sokrytoj ot tebja;
4 tvojeju mudrosťju i tvoim razumom ty priobrel sebe bogatstvo i v sokroviščnicy tvoi sobral zolota i serebra;
5 bolšoju mudrosťju tvojeju, posredstvom torgovli tvojej, ty umnožil bogatstvo tvoje, i um tvoj vozgordilsja bogatstvom tvoim, -
6 za to tak govorit Gospoď Bog: tak kak ty um tvoj staviš naravně s umom Božiim,
7 vot, Ja privedu na tebja inozemcev, ljutejšich iz narodov, i oni obnažat měči svoi protiv krasy tvojej mudrosti i pomračat blesk tvoj;
8 nizvedut tebja v mogilu, i umreš v serdce morej směrťju ubitych.
9 Skažeš li togda pered tvoim ubijceju: "ja bog", togda kak v ruke poražajuščego tebja ty buděš čelovek, a ně bog?
10 Ty umreš ot ruki inozemcev směrťju něobrezannych; ibo Ja skazal eto, govorit Gospoď Bog.
11 I bylo ko mně slovo Gospodně:
12 syn čelovečeskij! plač o care Tirskom i skaži jemu: tak govorit Gospoď Bog: ty pečať soveršenstva, polnota mudrosti i veněc krasoty.
13 Ty nachodilsja v Jeděmě, v sadu Božijem; tvoi oděždy byli ukrašeny vsjakimi dragocennymi kamňami; rubin, topaz i almaz, chrizolit, oniks, jaspis, sapfir, karbunkul i izumrud i zoloto, vse, iskusno usažennoje u tebja v gnězdyškach i nanizannoje na tebe, prigotovleno bylo v děň sotvorenija tvojego.
14 Ty byl pomazannym cheruvimom, čtoby oseňať, i Ja postavil tebja na to; ty byl na svjatoj gore Božijej, chodil sredi ognistych kamněj.
15 Ty soveršen byl v puťjach tvoich so dňa sotvorenija tvojego, dokole ně našlos v tebe bezzakonija.
16 Ot obširnosti torgovli tvojej vnutrenněje tvoje ispolnilos něpravdy, i ty sogrešil; i Ja nizvergnul tebja, kak něčistogo, s gory Božijej, izgnal tebja, cheruvim oseňajuščij, iz sredy ognistych kamněj.
17 Ot krasoty tvojej vozgordilos serdce tvoje, ot tščeslavija tvojego ty pogubil mudrosť tvoju; za to Ja povergnu tebja na zemlju, pered carjami otdam tebja na pozor.
18 Množestvom bezzakonij tvoich v něpravednoj torgovle tvojej ty oskvernil svjatilišča tvoi; i Ja izvleku iz sredy tebja ogoň, kotoryj i požret tebja: i Ja prevrašču tebja v pepel na zemle pered glazami vsech, viďaščich tebja.
19 Vse, znavšije tebja sredi narodov, izumatsja o tebe; ty sdělaešsja užasom, i ně budět tebja vo veki.
20 I bylo ko mně slovo Gospodně:
21 syn čelovečeskij! obrati lice tvoje k Sidonu i izreki na něgo proročestvo,
22 i skaži: vot, Ja - na tebja, Sidon, i proslavljus sredi tebja, i uznajut, čto Ja Gospoď, kogda proizvedu sud nad nim i javlju v něm svjatosť Moju;
23 i pošlju na něgo morovuju jazvu i krovoprolitije na ulicy jego, i padut sredi něgo ubitye měčom, požirajuščim jego otovsjudu; i uznajut, čto Ja Gospoď.
24 I ně budět on vpreď dlja doma Izraileva koljučim ternom i pričiňajuščim bol volčcom, boleje vsech soseděj zloželatelstvujuščim jemu, i uznajut, čto Ja Gospoď Bog.
25 Tak govorit Gospoď Bog: kogda Ja soberu dom Izrailev iz narodov, měždu kotorymi oni rassejany, i javlju v nich svjatosť Moju pered glazami pleměn, i oni budut žiť na zemle svojej, kotoruju Ja dal rabu Mojemu Iakovu:
26 togda oni budut žiť na něj bezopasno, i postrojat domy, i nasaďat vinogradniki, i budut žiť v bezopasnosti, potomu čto Ja proizvedu sud nad vsemi zloželateljami ich vokrug nich, i uznajut, čto Ja Gospoď Bog ich.
29
1 V děsjatom godu, v děsjatom měsjace, v dvenadcatyj děň měsjaca, bylo ko mně slovo Gospodně:2 syn čelovečeskij! obrati lice tvoje k faraonu, carju Jegipetskomu, i izreki proročestvo na něgo i na ves Jegipet.
3 Govori i skaži: tak govorit Gospoď Bog: vot, Ja - na tebja, faraon, car Jegipetskij, bolšoj krokodil, kotoryj, leža sredi rek svoich, govoriš: "moja reka, i ja sozdal jeje dlja sebja".
4 No Ja vložu krjuk v čeljusti tvoi i k češuje tvojej prileplju ryb iz rek tvoich, i vytašču tebja iz rek tvoich so vseju ryboju rek tvoich, prilipšeju k češuje tvojej;
5 i brošu tebja v pustyně, tebja i vsju rybu iz rek tvoich, ty upaděš na otkrytoje pole, ně uberut i ně podberut tebja; otdam tebja na sjeděnije zverjam zemnym i pticam něbesnym.
6 I uznajut vse obitateli Jegipta, čto Ja Gospoď; potomu čto oni domu Izrailevu byli podporoju trostnikovoju.
7 Kogda oni uchvatilis za tebja rukoju, ty rasščepilsja i vse plečo iskolol im; i kogda oni operlis o tebja, ty slomilsja i izranil vse čresla im.
8 Posemu tak govorit Gospoď Bog: vot, Ja navedu na tebja měč, i istreblju u tebja ljuděj i skot.
9 I sdělaetsja zemlja Jegipetskaja pustyněju i stepju; i uznajut, čto Ja Gospoď. Tak kak on govorit: "moja reka, i ja sozdal jeje";
10 to vot, Ja - na reki tvoi, i sdělaju zemlju Jegipetskuju pustyněju iz pustyň ot Migdola do Sijeny, do samogo preděla Jefiopii.
11 Ně budět prochodiť po něj noga čelovečeskaja, i noga skotov ně budět prochodiť po něj, i ně budut obitať na něj sorok let.
12 I sdělaju zemlju Jegipetskuju pustyněju sredi zeměl opustošennych; i goroda jeje sredi opustelych gorodov budut pustymi sorok let, i rasseju Jegipťjan po narodam, i razveju ich po zemljam.
13 Ibo tak govorit Gospoď Bog: po okončanii soroka let Ja soberu Jegipťjan iz narodov, měždu kotorymi oni budut rassejany;
14 i vozvrašču plen Jegipta, i obratno privedu ich v zemlju Pafros, v zemlju proischožděnija ich, i tam oni budut carstvom slabym.
15 Ono budět slabeje drugich carstv, i ně budět boleje voznosiťsja nad narodami; Ja umalju ich, čtoby oni ně gospodstvovali nad narodami.
16 I ně budut vpreď domu Izrailevu oporoju, pripominajuščeju bezzakonije ich, kogda oni obraščalis k němu; i uznajut, čto Ja Gospoď Bog.
17 V dvadcať seďmom godu, v pervom měsjace, v pervyj děň měsjaca, bylo ko mně slovo Gospodně:
18 syn čelovečeskij! Navuchodonosor, car Vavilonskij, utomil svoje vojsko bolšimi rabotami pri Tire; vse golovy oplešiveli i vse pleči sterty; a ni jemu, ni vojsku jego nět voznagražděnija ot Tira za raboty, kotorye on upotrebil protiv něgo.
19 Posemu tak govorit Gospoď Bog: vot, Ja Navuchodonosoru, carju Vavilonskomu, daju zemlju Jegipetskuju, čtoby on obobral bogatstvo jeje i proizvel grabež v něj, i ograbil nagrablennoje jeju, i eto budět voznagražděnijem vojsku jego.
20 V nagradu za dělo, kotoroje on proizvel v něm, Ja otdaju jemu zemlju Jegipetskuju, potomu čto oni dělali eto dlja Měňa, skazal Gospoď Bog.
21 V tot děň vozvrašču rog domu Izrailevu, i tebe otkroju usta sredi nich, i uznajut, čto Ja Gospoď.
30
1 I bylo ko mně slovo Gospodně:2 syn čelovečeskij! izreki proročestvo i skaži: tak govorit Gospoď Bog: rydajte! o, zlosčastnyj děň!
3 Ibo blizok děň, tak! blizok děň Gospoda, děň mračnyj; godina narodov nastupaet.
4 I pojdět měč na Jegipet, i užas rasprostranitsja v Jefiopii, kogda v Jegipte budut padať poražennye, kogda vozmut bogatstvo jego, i osnovanija jego budut razrušeny;
5 Jefiopija i Livija, i Lidija, i ves směšannyj narod, i Chub, i syny zemli zaveta vměste s nimi padut ot měča.
6 Tak govorit Gospoď: padut podpory Jegipta, i upadět gordyňa moguščestva jego; ot Migdola do Sijeny budut padať v něm ot měča, skazal Gospoď Bog.
7 I opustejet on sredi opustošennych zeměl, i goroda jego budut sredi opustošennych gorodov.
8 I uznajut, čto Ja Gospoď, kogda pošlju ogoň na Jegipet, i vse podpory jego budut sokrušeny.
9 V tot děň pojdut ot Měňa vestniki na korabljach, čtoby ustrašiť bespečnych Jefiopljan, i rasprostranitsja u nich užas, kak v děň Jegipta; ibo vot, on idět.
10 Tak govorit Gospoď Bog: položu koněc mnogoljudstvu Jegipta rukoju Navuchodonosora, carja Vavilonskogo.
11 On i s nim narod jego, ljutejšij iz narodov, priveděny budut na pogibel sej zemli, i obnažat měči svoi na Jegipet, i napolňat zemlju poražennymi.
12 I reki sdělaju sušeju i predam zemlju v ruki zlym, i rukoju inozemcev opustošu zemlju i vse, napolňajuščeje jeje. Ja, Gospoď, skazal eto.
13 Tak govorit Gospoď Bog: istreblju idolov i uničtožu lžebogov v Měmfise, i iz zemli Jegipetskoj ně budět uže vlastitelja, i navedu strach na zemlju Jegipetskuju.
14 I opustošu Pafros i pošlju ogoň na Coan, i proizvedu sud nad No.
15 I izolju jarosť Moju na Sin, kreposť Jegipta, i istreblju mnogoljudije v No.
16 I pošlju ogoň na Jegipet; vostrepeščet Sin, i No rušitsja, i na Měmfis napadut vragi sredi dňa.
17 Molodye ljudi Ona i Bubasta padut ot měča, a pročije pojdut v plen.
18 I v Tafnise poměrknět děň, kogda Ja sokrušu tam jarmo Jegipta, i prekratitsja v něm gordoje moguščestvo jego. Oblako zakrojet jego, i dočeri jego pojdut v plen.
19 Tak proizvedu Ja sud nad Jegiptom, i uznajut, čto Ja Gospoď.
20 V odinnadcatom godu, v pervom měsjace, v seďmoj děň měsjaca, bylo ko mně slovo Gospodně:
21 syn čelovečeskij! Ja uže sokrušil myšcu faraonu, carju Jegipetskomu; i vot, ona ješče ně obvjazana dlja izlečenija jeje i ně obvita vračebnymi perevjazkami, ot kotorych ona polučila by silu děržať měč.
22 Posemu tak govorit Gospoď Bog: vot, Ja - na faraona, carja Jegipetskogo, i sokrušu myšcy jego, zdorovuju i perelomlennuju, tak čto měč vypadět iz ruki jego.
23 I rasseju Jegipťjan po narodam, i razveju ich po zemljam.
24 A myšcy carja Vavilonskogo sdělaju krepkimi i dam jemu měč Moj v ruku, myšcy že faraona sokrušu, i on izjazvlennyj budět silno stonať pered nim.
25 Ukreplju myšcy carja Vavilonskogo, a myšcy u faraona opusťjatsja; i uznajut, čto Ja Gospoď, kogda měč Moj dam v ruku carju Vavilonskomu, i on prostret jego na zemlju Jegipetskuju.
26 I rasseju Jegipťjan po narodam, i razveju ich po zemljam, i uznajut, čto Ja Gospoď.
31
1 V odinnadcatom godu, v treťjem měsjace, v pervyj děň měsjaca, bylo ko mně slovo Gospodně:2 syn čelovečeskij! skaži faraonu, carju Jegipetskomu, i narodu jego: komu ty ravňaeš sebja v veličii tvojem?
3 Vot, Assur byl kedr na Livaně, s krasivymi vetvjami i tenistoju listvoju, i vysokij rostom; veršina jego nachodilas sredi tolstych sučjev.
4 Vody rastili jego, bezdna podnimala jego, reki jeje okružali pitomnik jego, i ona protoki svoi posylala ko vsem děrevam polevym.
5 Ottogo vysota jego perevysila vse děreva polevye, i sučjev na něm bylo mnogo, i vetvi jego umnožalis, i sučja jego stanovilis dlinnymi ot množestva vod, kogda on razrastalsja.
6 Na sučjach jego vili gnězda vsjakije pticy něbesnye, pod vetvjami jego vyvodili dětej vsjakije zveri polevye, i pod teňju jego žili vsjakije mnogočislennye narody.
7 On krasovalsja vysotoju rosta svojego, dlinoju vetvej svoich, ibo koreň jego byl u velikich vod.
8 Kedry v sadu Božijem ně zatemňali jego; kiparisy ně ravňalis sučjam jego, i kaštany ně byli veličinoju s vetvi jego, ni odno děrevo v sadu Božijem ně ravňalos s nim krasotoju svojeju.
9 Ja ukrasil jego množestvom vetvej jego, tak čto vse děreva Jeděmskije v sadu Božijem zavidovali jemu.
10 Posemu tak skazal Gospoď Bog: za to, čto ty vysok stal rostom i veršinu tvoju vystavil sredi tolstych sučjev, i serdce jego vozgordilos veličijem jego, -
11 za to Ja otdal jego v ruki vlastitelju narodov; on postupil s nim, kak nadobno; za bezzakonije jego Ja otverg jego.
12 I srubili jego čužezemcy, ljutejšije iz narodov, i povergli jego na gory; i na vse doliny upali vetvi jego; i sučja jego sokrušilis na vsech loščinach zemli, i iz-pod teni jego ušli vse narody zemli, i ostavili jego.
13 Na oblomkach jego poměstilis vsjakije pticy něbesnye, i v sučjach byli vsjakije polevye zveri.
14 Eto dlja togo, čtoby nikakije děreva pri vodach ně veličalis vysokim rostom svoim i ně podnimali veršiny svojej iz sredy tolstych sučjev, i čtoby ně prilepljalis k nim iz-za vysoty ich děreva, pjuščije vodu; ibo vse oni budut predany směrti, v preispodňuju stranu vměste s synami čelovečeskimi, otšedšimi v mogilu.
15 Tak govorit Gospoď Bog: v tot děň, kogda on sošel v mogilu, Ja sdělal setovanije o něm, zatvoril radi něgo bezdnu i ostanovil reki jeje, i zaděržal bolšije vody i omračil po něm Livan, i vse děreva polevye byli v unynii po něm.
16 Šumom paděnija jego Ja privel v trepet narody, kogda nizvel jego v preispodňuju, k otšedšim v mogilu, i obradovalis v preispodněj straně vse děreva Jeděma, otličnye i nailučšije Livanskije, vse, pjuščije vodu;
17 ibo i oni s nim otošli v preispodňuju, k poražennym měčom, i sojuzniki jego, živšije pod teňju jego, sredi narodov.
18 Itak kotoromu iz děrev Jeděmskich ravňalsja ty v slave i veličii? No teper naravně s děrevami Jeděmskimi ty buděš nizveděn v preispodňuju, buděš ležať sredi něobrezannych, s poražennymi měčom. Eto faraon i vse množestvo naroda jego, govorit Gospoď Bog.
32
1 V dvenadcatom godu, v dvenadcatom měsjace, v pervyj děň měsjaca, bylo ko mně slovo Gospodně:2 syn čelovečeskij! podnimi plač o faraoně, care Jegipetskom, i skaži jemu: ty kak molodoj lev měždu narodami i kak čudovišče v morjach, kidaešsja v rekach tvoich, i mutiš nogami tvoimi vody, i popiraeš potoki ich.
3 Tak govorit Gospoď Bog: Ja zakinu na tebja seť Moju v sobranii mnogich narodov, i oni vytaščat tebja Mojeju mrežeju.
4 I vykinu tebja na zemlju, na otkrytom pole brošu tebja, i budut sadiťsja na tebja vsjakije něbesnye pticy, i nasyščaťsja toboju zveri vsej zemli.
5 I raskidaju maso tvoje po goram, i doliny napolňu tvoimi trupami.
6 I zemlju plavanija tvojego napoju krovju tvojeju do samych gor; i rytviny budut napolněny toboju.
7 I kogda ty ugasněš, zakroju něbesa i zvezdy ich pomraču, solnce zakroju oblakom, i luna ně budět svetiť svetom svoim.
8 Vse svetila, sveťjaščijesja na něbe, pomraču nad toboju i na zemlju tvoju navedu ťmu, govorit Gospoď Bog.
9 Privedu v smuščenije serdce mnogich narodov, kogda razglašu o paděnii tvojem měždu narodami, po zemljam, kotorych ty ně znal.
10 I privedu toboju v užas mnogije narody, i cari ich sodrognutsja o tebe v strache, kogda měčom Moim potrjasu pered licem ich, i pominutno budut trepetať každyj za dušu svoju v děň paděnija tvojego.
11 Ibo tak govorit Gospoď Bog: měč carja Vavilonskogo pridět na tebja.
12 Ot měčej silnych padět narod tvoj; vse oni - ljutejšije iz narodov, i uničtožat gordosť Jegipta, i pogibnět vse množestvo jego.
13 I istreblju ves skot jego pri velikich vodach, i vpered ně budět mutiť ich noga čelovečeskaja, i kopyta skota ně budut mutiť ich.
14 Togda dam pokoj vodam ich, i sdělaju, čto reki ich potekut, kak maslo, govorit Gospoď Bog.
15 Kogda sdělaju zemlju Jegipetskuju pustyněju, i kogda lišitsja zemlja vsego, napolňajuščego jeje; kogda poražu vsech živuščich na něj, togda uznajut, čto Ja Gospoď.
16 Vot plačevnaja pesň, kotoruju budut peť; dočeri narodov budut peť jeje; o Jegipte i obo vsem množestve jego budut peť jeje, govorit Gospoď Bog.
17 V dvenadcatom godu, v pjatnadcatyj děň togo že měsjaca, bylo ko mně slovo Gospodně:
18 syn čelovečeskij! oplač narod Jegipetskij, i nizriň jego, jego i dočerej znaměnitych narodov v preispodňuju, s otchoďaščimi v mogilu.
19 Kogo ty prevoschodiš? sojdi, i leži s něobrezannymi.
20 Te padut sredi ubitych měčom, i on otdan měču; vlekite jego i vse množestvo jego.
21 Sredi preispodněj budut govoriť o něm i o sojuznikach jego pervye iz gerojev; oni pali i ležat tam měždu něobrezannymi, sražennye měčom.
22 Tam Assur i vse polčišče jego, vokrug něgo groby ich, vse poražennye, pavšije ot měča.
23 Groby jego postavleny v samoj glubině preispodněj, i polčišče jego vokrug grobnicy jego, vse poražennye, pavšije ot měča, te, kotorye rasprostraňali užas na zemle živych.
24 Tak Jelam so vsem množestvom svoim vokrug grobnicy jego, vse oni poražennye, pavšije ot měča, kotorye něobrezannymi sošli v preispodňuju, kotorye rasprostranili soboju užas na zemle živych i něsut pozor svoj s otšedšimi v mogilu.
25 Sredi poražennych dali lože jemu so vsem množestvom jego; vokrug něgo groby ich, vse něobrezannye, poražennye měčom; i kak oni rasprostraňali užas na zemle živych, to i něsut na sebe pozor naravně s otšedšimi v mogilu i položeny sredi poražennych.
26 Tam Měšech i Fuval so vsem množestvom svoim; vokrug něgo groby ich, vse něobrezannye, poražennye měčom, potomu čto oni rasprostraňali užas na zemle živych.
27 Ně dolžny li i oni ležať s pavšimi gerojami něobrezannymi, kotorye s voinskim oružijem svoim sošli v preispodňuju i měči svoi položili sebe pod golovy, i ostalos bezzakonije ich na kosťjach ich, potomu čto oni, kak silnye, byli užasom na zemle živych.
28 I ty buděš sokrušen sredi něobrezannych i ležať s poražennymi měčom.
29 Tam Jedom i cari jego i vse kňazja jego, kotorye pri vsej svojej chrabrosti položeny sredi poražennych měčom; oni ležat s něobrezannymi i sošedšimi v mogilu.
30 Tam vlasteliny severa, vse oni i vse Sidoňaně, kotorye sošli tuda s poražennymi, byv posramleny v moguščestve svojem, navodivšem užas, i ležat oni s něobrezannymi, poražennymi měčom, i něsut pozor svoj s otšedšimi v mogilu.
31 Uvidit ich faraon i utešitsja o vsem množestve svojem, poražennom měčom, faraon i vse vojsko jego, govorit Gospoď Bog.
32 Ibo Ja rasprostraňu strach Moj na zemle živych, i položen budět faraon i vse množestvo jego sredi něobrezannych s poražennymi měčom, govorit Gospoď Bog.
33
1 I bylo ko mně slovo Gospodně:2 syn čelovečeskij! izreki slovo k synam naroda tvojego i skaži im: jesli Ja na kakuju-libo zemlju navedu měč, i narod toj zemli vozmět iz sredy sebja čeloveka i postavit jego u sebja stražem;
3 i on, uviděv měč, iduščij na zemlju, zatrubit v trubu i predosterežet narod;
4 i jesli kto budět slušať golos truby, no ně osterežet sebja, - to, kogda měč pridět i zachvatit jego, krov jego budět na jego golove.
5 Golos truby on slyšal, no ně ostereg sebja, krov jego na něm budět; a kto osteregsja, tot spas žizň svoju.
6 Jesli že straž viděl iduščij měč i ně zatrubil v trubu, i narod ně byl predosterežen, - to, kogda pridět měč i otnimět u kogo iz nich žizň, sej schvačen budět za grech svoj, no krov jego vzyšču ot ruki straža.
7 I tebja, syn čelovečeskij, Ja postavil stražem domu Izrailevu, i ty buděš slyšať iz ust Moich slovo i vrazumljať ich ot Měňa.
8 Kogda Ja skažu bezzakonniku: "bezzakonnik! ty směrťju umreš", a ty ně buděš ničego govoriť, čtoby predostereč bezzakonnika ot puti jego, - to bezzakonnik tot umret za grech svoj, no krov jego vzyšču ot ruki tvojej.
9 Jesli že ty osteregal bezzakonnika ot puti jego, čtoby on obratilsja ot něgo, no on ot puti svojego ně obratilsja, - to on umiraet za grech svoj, a ty spas dušu tvoju.
10 I ty, syn čelovečeskij, skaži domu Izrailevu: vy govorite tak: "prestuplenija naši i grechi naši na nas, i my istaevaem v nich: kak že možem my žiť?"
11 Skaži im: živu Ja, govorit Gospoď Bog: ně choču směrti grešnika, no čtoby grešnik obratilsja ot puti svojego i živ byl. Obratites, obratites ot zlych putej vašich; dlja čego umirať vam, dom Izrailev?
12 I ty, syn čelovečeskij, skaži synam naroda tvojego: pravednosť pravednika ně spaset v děň prestuplenija jego, i bezzakonnik za bezzakonije svoje ně padět v děň obraščenija ot bezzakonija svojego, ravno kak i pravednik v děň sogrešenija svojego ně možet ostaťsja v živych za svoju pravednosť.
13 Kogda Ja skažu pravedniku, čto on budět živ, a on ponadějetsja na svoju pravednosť i sdělaet něpravdu, - to vse pravednye děla jego ně pomanutsja, i on umret ot něpravdy svojej, kakuju sdělal.
14 A kogda skažu bezzakonniku: "ty směrťju umreš", i on obratitsja ot grechov svoich i budět tvoriť sud i pravdu,
15 esli etot bezzakonnik vozvratit zalog, za pochiščennoje zaplatit, budět chodiť po zakonam žizni, ně dělaja ničego chudogo, - to on budět živ, ně umret.
16 Ni odin iz grechov jego, kakije on sdělal, ně pomanětsja jemu; on stal tvoriť sud i pravdu, on budět živ.
17 A syny naroda tvojego govorjat: "něprav puť Gospoda", togda kak ich puť něprav.
18 Kogda pravednik otstupil ot pravednosti svojej i načal dělať bezzakonije, - to on umret za to.
19 I kogda bezzakonnik obratilsja ot bezzakonija svojego i stal tvoriť sud i pravdu, on budět za to živ.
20 A vy govorite: "něprav puť Gospoda!" Ja budu sudiť vas, dom Izrailev, každogo po puťjam jego.
21 V dvenadcatom godu našego pereselenija, v děsjatom měsjace, v pjatyj děň měsjaca, prišel ko mně odin iz spasšichsja iz Ijerusalima i skazal: "razrušen gorod!"
22 No ješče do prichoda sego spasšegosja večerom byla na mně ruka Gospoda, i On otkryl mně usta, preždě něželi tot prišel ko mně poutru. I otkrylis usta moi, i ja uže ně byl bezmolven.
23 I bylo ko mně slovo Gospodně:
24 syn čelovečeskij! živuščije na opustelych městach v zemle Izrailevoj govorjat: "Avraam byl odin, i polučil vo vladěnije zemlju siju, a nas mnogo; itak nam dana zemlja sija vo vladěnije".
25 Posemu skaži im: tak govorit Gospoď Bog: vy jedite s krovju i podnimaete glaza vaši k idolam vašim, i prolivaete krov; i chotite vladěť zemleju?
26 Vy opiraetes na měč vaš, dělaete měrzosti, oskverňaete odin ženu drugogo, i chotite vladěť zemleju?
27 Vot čto skaži im: tak govorit Gospoď Bog: živu Ja! te, kotorye na městach razorennych, padut ot měča; a kto v pole, togo otdam zverjam na sjeděnije; a kotorye v ukreplenijach i peščerach, te umrut ot morovoj jazvy.
28 I sdělaju zemlju pustyněju iz pustyň, i gordoje moguščestvo jeje prestanět, i gory Izrailevy opustejut, tak čto ně budět prochoďaščich.
29 I uznajut, čto Ja Gospoď, kogda sdělaju zemlju pustyněju iz pustyň za vse měrzosti ich, kakije oni dělali.
30 A o tebe, syn čelovečeskij, syny naroda tvojego razgovarivajut u sten i v dverjach domov i govorjat odin drugomu, brat bratu: "pojdite i poslušajte, kakoje slovo vyšlo ot Gospoda".
31 I oni prichoďat k tebe, kak na narodnoje schodbišče, i saditsja pered licem tvoim narod Moj, i slušajut slova tvoi, no ně ispolňajut ich; ibo oni v ustach svoich dělajut iz etogo zabavu, serdce ich uvlekaetsja za korysťju ich.
32 I vot, ty dlja nich - kak zabavnyj pevec s prijatnym golosom i chorošo igrajuščij; oni slušajut slova tvoi, no ně ispolňajut ich.
33 No kogda sbudětsja, - vot, uže i sbyvaetsja, - togda uznajut, čto sredi nich byl prorok.
34
1 I bylo ko mně slovo Gospodně:2 syn čelovečeskij! izreki proročestvo na pastyrej Izrailevych, izreki proročestvo i skaži im, pastyrjam: tak govorit Gospoď Bog: gore pastyrjam Izrailevym, kotorye pasli sebja samich! ně stado li dolžny pasti pastyri?
3 Vy jeli tuk i volnoju oděvalis, otkormlennych ovec zakolali, a stada ně pasli.
4 Slabych ně ukrepljali, i bolnoj ovcy ně vračevali, i poraněnnoj ně perevjazyvali, i ugnannoj ně vozvraščali, i poterjannoj ně iskali, a pravili imi s nasilijem i žestokosťju.
5 I rassejalis oni bez pastyrja i, rassejavšis, sdělalis piščeju vsjakomu zverju polevomu.
6 Bluždajut ovcy Moi po vsem goram i po vsjakomu vysokomu cholmu, i po vsemu licu zemli rassejalis ovcy Moi, i nikto ně razvedyvaet o nich, i nikto ně iščet ich.
7 Posemu, pastyri, vyslušajte slovo Gospodně.
8 Živu Ja! govorit Gospoď Bog; za to, čto ovcy Moi ostavleny byli na raschiščenije i bez pastyrja sdělalis ovcy Moi piščeju vsjakogo zverja polevogo, i pastyri Moi ně iskali ovec Moich, i pasli pastyri samich sebja, a ovec Moich ně pasli, -
9 za to, pastyri, vyslušajte slovo Gospodně.
10 Tak govorit Gospoď Bog: vot, Ja - na pastyrej, i vzyšču ovec Moich ot ruki ich, i ně dam im boleje pasti ovec, i ně budut boleje pastyri pasti samich sebja, i istorgnu ovec Moich iz čeljustej ich, i ně budut oni piščeju ich.
11 Ibo tak govorit Gospoď Bog: vot, Ja Sam otyšču ovec Moich i osmotrju ich.
12 Kak pastuch poverjaet stado svoje v tot děň, kogda nachoditsja sredi stada svojego rassejannogo, tak Ja peresmotrju ovec Moich i vysvobožu ich iz vsech měst, v kotorye oni byli rassejany v děň oblačnyj i mračnyj.
13 I vyvedu ich iz narodov, i soberu ich iz stran, i privedu ich v zemlju ich, i budu pasti ich na gorach Izrailevych, pri potokach i na vsech obitaemych městach zemli sej.
14 Budu pasti ich na chorošej pažiti, i zagon ich budět na vysokich gorach Izrailevych; tam oni budut otdychať v chorošem zagoně i budut pastis na tučnoj pažiti, na gorach Izrailevych.
15 Ja budu pasti ovec Moich i Ja budu pokoiť ich, govorit Gospoď Bog.
16 Poterjavšujusja otyšču i ugnannuju vozvrašču, i poraněnnuju perevjažu, i bolnuju ukreplju, a razžirevšuju i bujnuju istreblju; budu pasti ich po pravdě.
17 Vas že, ovcy Moi, - tak govorit Gospoď Bog, - vot, Ja budu sudiť měždu ovcoju i ovcoju, měždu baranom i kozlom.
18 Razve malo vam togo, čto pasetes na chorošej pažiti, a měždu tem ostalnoje na pažiti vašej topčete nogami vašimi, pjete čistuju vodu, a ostavšujusja mutite nogami vašimi,
19 tak čto ovcy Moi dolžny pitaťsja tem, čto potoptano nogami vašimi, i piť to, čto vozmuščeno nogami vašimi?
20 Posemu tak govorit im Gospoď Bog: vot, Ja Sam budu sudiť měždu ovcoju tučnoju i ovcoju toščeju.
21 Tak kak vy tolkaete bokom i plečom, i rogami svoimi bodaete vsech slabych, dokole ně vytolkaete ich von, -
22 to Ja spasu ovec Moich, i oni ně budut uže raschiščaemy, i rassužu měždu ovcoju i ovcoju.
23 I postavlju nad nimi odnogo pastyrja, kotoryj budět pasti ich, raba Mojego Davida; on budět pasti ich i on budět u nich pastyrem.
24 I Ja, Gospoď, budu ich Bogom, i rab Moj David budět kňazem sredi nich. Ja, Gospoď, skazal eto.
25 I zaključu s nimi zavet mira i udalju s zemli ljutych zverej, tak čto bezopasno budut žiť v stepi i spať v lesach.
26 Daruju im i okrestnosťjam cholma Mojego blagoslovenije, i dožď budu nisposylať v svoje vrema; eto budut doždi blagoslovenija.
27 I polevoje děrevo budět davať plod svoj, i zemlja budět davať proizveděnija svoi; i budut oni bezopasny na zemle svojej, i uznajut, čto Ja Gospoď, kogda sokrušu svjazi jarma ich i osvobožu ich iz ruki porabotitelej ich.
28 Oni ně budut uže dobyčeju dlja narodov, i polevye zveri ně budut požirať ich; oni budut žiť bezopasno, i nikto ně budět ustrašať ich.
29 I proizvedu u nich nasažděnije slavnoje, i ně budut uže pogibať ot goloda na zemle i terpeť posramlenija ot narodov.
30 I uznajut, čto Ja, Gospoď Bog ich, s nimi, i oni, dom Izrailev, Moj narod, govorit Gospoď Bog,
31 i čto vy - ovcy Moi, ovcy pastvy Mojej; vy - čeloveki, a Ja Bog vaš, govorit Gospoď Bog.
35
1 I bylo ko mně slovo Gospodně:2 syn čelovečeskij! obrati lice tvoje k gore Seir i izreki na něje proročestvo
3 i skaži jej: tak govorit Gospoď Bog: vot, Ja - na tebja, gora Seir! i prostru na tebja ruku Moju i sdělaju tebja pustoju i něobitaemoju.
4 Goroda tvoi prevrašču v razvaliny, i ty sama opusteješ i uznaeš, čto Ja Gospoď.
5 Tak kak u tebja večnaja vražda, i ty predavala synov Izrailevych v ruki měču vo vrema něsčasťja ich, vo vrema okončatelnoj gibeli:
6 za eto - živu Ja! govorit Gospoď Bog - sdělaju tebja krovju, i krov budět presledovať tebja; tak kak ty ně něnaviděla krovi, to krov i budět presledovať tebja.
7 I sdělaju goru Seir pustoju i bezljudnoju stepju i istreblju na něj prichoďaščego i vozvraščajuščegosja.
8 I napolňu vysoty jeje ubitymi jeje; na cholmach tvoich i v dolinach tvoich, i vo vsech rytvinach tvoich budut padať sražennye měčom.
9 Sdělaju tebja pustyněju večnoju, i v gorodach tvoich ně budut žiť, i uznaete, čto Ja Gospoď.
10 Tak kak ty govorila: "eti dva naroda i eti dve zemli budut moi, i my zavladějem imi, choťja i Gospoď byl tam":
11 za to, - živu Ja! govorit Gospoď Bog, - postuplju s toboju po měre něnavisti tvojej i zavisti tvojej, kakuju ty vykazala iz něnavisti tvojej k nim, i javlju Sebja im, kogda budu sudiť tebja.
12 I uznaeš, čto Ja, Gospoď, slyšal vse glumlenija tvoi, kakije ty proiznosila na gory Izrailevy, govorja: "opusteli! nam otdany na sjeděnije!"
13 Vy veličalis predo Mnoju jazykom vašim i umnožali reči vaši protiv Měňa; Ja slyšal eto.
14 Tak govorit Gospoď Bog: kogda vsja zemlja budět radovaťsja, Ja sdělaju tebja pustyněju.
15 Kak ty radovalas tomu, čto uděl doma Izraileva opustel, tak sdělaju Ja i s toboju: opustošena buděš, gora Seir, i vsja Iduměja vměste, i uznajut, čto Ja Gospoď.
36
1 I ty, syn čelovečeskij, izreki proročestvo na gory Izrailevy i skaži: gory Izrailevy! slušajte slovo Gospodně.2 Tak govorit Gospoď Bog: tak kak vrag govorit o vas: "a! a! i večnye vysoty dostalis nam v uděl",
3 to izreki proročestvo i skaži: tak govorit Gospoď Bog: za to, iměnno za to, čto opustošajut vas i pogloščajut vas so vsech storon, čtoby vy sdělalis dostojanijem pročich narodov i podverglis zlorečiju i peresudam ljuděj, -
4 za eto, gory Izrailevy, vyslušajte slovo Gospoda Boga: tak govorit Gospoď Bog goram i cholmam, loščinam i dolinam, i opustelym razvalinam, i ostavlennym gorodam, kotorye sdělalis dobyčeju i posmějanijem pročim okrestnym narodam;
5 za eto tak govorit Gospoď Bog: v ogně revnosti Mojej Ja izrek slovo na pročije narody i na vsju Iduměju, kotorye naznačili zemlju Moju vo vladěnije sebe, s serděčnoju radosťju i s prezrenijem v duše obrekaja jeje v dobyču sebe.
6 Posemu izreki proročestvo o zemle Izrailevoj i skaži goram i cholmam, loščinam i dolinam: tak govorit Gospoď Bog: vot, Ja izrek sije v revnosti Mojej i v jarosti Mojej, potomu čto vy něsete na sebe posmějanije ot narodov.
7 Posemu tak govorit Gospoď Bog: Ja podňal ruku Moju s kljatvoju, čto narody, kotorye vokrug vas, sami poněsut sram svoj.
8 A vy, gory Izrailevy, raspustite vetvi vaši i buděte prinosiť plody vaši narodu Mojemu Izrailju; ibo oni skoro pridut.
9 Ibo vot, Ja k vam obraščus, i vy buděte vozdělyvaemy i zasevaemy.
10 I poselju na vas množestvo ljuděj, ves dom Izrailev, ves, i zaseleny budut goroda i zastrojeny razvaliny.
11 I umnožu na vas ljuděj i skot, i oni budut plodiťsja i razmnožaťsja, i zaselju vas, kak bylo v prežnije vreměna vaši, i budu blagotvoriť vam bolše, něželi v prežnije vreměna vaši, i uznaete, čto Ja Gospoď.
12 I privedu na vas ljuděj, narod Moj, Izrailja, i oni budut vladěť toboju, zemlja! i ty buděš nasledijem ich i ně buděš boleje dělať ich bezdětnymi.
13 Tak govorit Gospoď Bog: za to, čto govorjat o vas: "ty - zemlja, pojedajuščaja ljuděj i dělajuščaja narod tvoj bezdětnym":
14 za to uže ně buděš pojedať ljuděj i naroda tvojego ně buděš vpered dělať bezdětnym, govorit Gospoď Bog.
15 I ně buděš boleje slyšať posmějanija ot narodov, i poruganija ot pleměn ně poněseš uže na sebe, i naroda tvojego vpered ně buděš dělať bezdětnym, govorit Gospoď Bog.
16 I bylo ko mně slovo Gospodně:
17 syn čelovečeskij! kogda dom Izrailev žil na zemle svojej, on oskverňal jeje poveděnijem svoim i dělami svoimi; puť ich pred licem Moim byl kak něčistota ženščiny vo vrema očiščenija jeje.
18 I Ja izlil na nich gněv Moj za krov, kotoruju oni prolivali na etoj zemle, i za to, čto oni oskverňali jeje idolami svoimi.
19 I Ja rassejal ich po narodam, i oni razvejany po zemljam; Ja sudil ich po puťjam ich i po dělam ich.
20 I prišli oni k narodam, kuda pošli, i obesslavili svjatoje ima Moje, potomu čto o nich govorjat: "oni - narod Gospoda, i vyšli iz zemli Jego".
21 I požalel Ja svjatoje ima Moje, kotoroje obesslavil dom Izrailev u narodov, kuda prišel.
22 Posemu skaži domu Izrailevu: tak govorit Gospoď Bog: ně dlja vas Ja sdělaju eto, dom Izrailev, a radi svjatago iměni Mojego, kotoroje vy obesslavili u narodov, kuda prišli.
23 I osvjašču velikoje ima Moje, besslavimoje u narodov, sredi kotorych vy obesslavili jego, i uznajut narody, čto Ja Gospoď, govorit Gospoď Bog, kogda javlju na vas svjatosť Moju pered glazami ich.
24 I vozmu vas iz narodov, i soberu vas iz vsech stran, i privedu vas v zemlju vašu.
25 I okroplju vas čistoju vodoju, i vy očistites ot vsech skvern vašich, i ot vsech idolov vašich očišču vas.
26 I dam vam serdce novoje, i duch novyj dam vam; i vozmu iz ploti vašej serdce kaměnnoje, i dam vam serdce ploťjanoje.
27 Vložu vnutr vas duch Moj i sdělaju to, čto vy buděte chodiť v zapoveďach Moich i ustavy Moi buděte sobljudať i vypolňať.
28 I buděte žiť na zemle, kotoruju Ja dal otcam vašim, i buděte Moim narodom, i Ja budu vašim Bogom.
29 I osvobožu vas ot vsech něčistot vašich, i prizovu chleb, i umnožu jego, i ně dam vam terpeť goloda.
30 I umnožu plody na děrevach i proizveděnija polej, čtoby vpered ně terpeť vam ponošenija ot narodov iz-za goloda.
31 Togda vspomnite o zlych puťjach vašich i nědobrych dělach vašich i počuvstvujete otvraščenije k samim sebe za bezzakonija vaši i za měrzosti vaši.
32 Ně radi vas Ja sdělaju eto, govorit Gospoď Bog, da budět vam izvestno. Krasnějte i stydites putej vašich, dom Izrailev.
33 Tak govorit Gospoď Bog: v tot děň, kogda očišču vas ot vsech bezzakonij vašich i naselju goroda, i obstrojeny budut razvaliny,
34 i opustošennaja zemlja budět vozdělyvaema, byv pustyněju v glazach vsjakogo mimochoďaščego,
35 togda skažut: "eta opustelaja zemlja sdělalas, kak sad Jeděmskij; i eti razvalivšijesja i opustelye i razorennye goroda ukrepleny i naseleny".
36 I uznajut narody, kotorye ostanutsja vokrug vas, čto Ja, Gospoď, vnov sozidaju razrušennoje, zasaždaju opusteloje. Ja, Gospoď, skazal - i sdělal.
37 Tak govorit Gospoď Bog: vot, ješče i v tom javlju milosť Moju domu Izrailevu, umnožu ich ljuďmi kak stado.
38 Kak mnogo byvaet žertvennych ovec v Ijerusalimě vo vrema prazdnikov jego, tak polny budut ljuďmi opustelye goroda, i uznajut, čto Ja Gospoď.
37
1 Byla na mně ruka Gospoda, i Gospoď vyvel měňa duchom i postavil měňa sredi polja, i ono bylo polno kostej,2 i obvel měňa krugom okolo nich, i vot vesma mnogo ich na poverchnosti polja, i vot oni vesma suchi.
3 I skazal mně: syn čelovečeskij! oživut li kosti sii? Ja skazal: Gospodi Bože! Ty znaeš eto.
4 I skazal mně: izreki proročestvo na kosti sii i skaži im: "kosti suchije! slušajte slovo Gospodně!"
5 Tak govorit Gospoď Bog kosťjam sim: vot, Ja vvedu duch v vas, i oživete.
6 I obložu vas žilami, i vyrašču na vas ploť, i pokroju vas kožeju, i vvedu v vas duch, i oživete, i uznaete, čto Ja Gospoď.
7 Ja izrek proročestvo, kak poveleno bylo mně; i kogda ja proročestvoval, proizošel šum, i vot dviženije, i stali sbližaťsja kosti, kosť s kosťju svojeju.
8 I viděl ja: i vot, žily byli na nich, i ploť vyrosla, i koža pokryla ich sverchu, a ducha ně bylo v nich.
9 Togda skazal On mně: izreki proročestvo duchu, izreki proročestvo, syn čelovečeskij, i skaži duchu: tak govorit Gospoď Bog: ot četyrech vetrov pridi, duch, i dochni na etich ubitych, i oni oživut.
10 I ja izrek proročestvo, kak On povelel mně, i vošel v nich duch, i oni ožili, i stali na nogi svoi - vesma, vesma velikoje polčišče.
11 I skazal On mně: syn čelovečeskij! kosti sii - ves dom Izrailev. Vot, oni govorjat: "issochli kosti naši, i pogibla naděžda naša, my otorvany ot korňa".
12 Posemu izreki proročestvo i skaži im: tak govorit Gospoď Bog: vot, Ja otkroju groby vaši i vyvedu vas, narod Moj, iz grobov vašich i vvedu vas v zemlju Izrailevu.
13 I uznaete, čto Ja Gospoď, kogda otkroju groby vaši i vyvedu vas, narod Moj, iz grobov vašich,
14 i vložu v vas duch Moj, i oživete, i poměšču vas na zemle vašej, i uznaete, čto Ja, Gospoď, skazal eto - i sdělal, govorit Gospoď.
15 I bylo ko mně slovo Gospodně:
16 ty že, syn čelovečeskij, vozmi sebe odin žezl i napiši na něm: "Iudě i synam Izrailevym, sojuznym s nim"; i ješče vozmi žezl i napiši na něm: "Iosifu"; eto žezl Jefrema i vsego doma Izraileva, sojuznogo s nim.
17 I složi ich u sebja odin s drugim v odin žezl, čtoby oni v ruke tvojej byli odno.
18 I kogda sprosjat u tebja syny naroda tvojego: "ně objasniš li nam, čto eto u tebja?",
19 togda skaži im: tak govorit Gospoď Bog: vot, Ja vozmu žezl Iosifov, kotoryj v ruke Jefrema i sojuznych s nim kolen Izrailevych, i priložu ich k němu, k žezlu Iudy, i sdělaju ich odnim žezlom, i budut odno v ruke Mojej.
20 Kogda že oba žezla, na kotorych ty napišeš, budut v ruke tvojej pered glazami ich,
21 to skaži im: tak govorit Gospoď Bog: vot, Ja vozmu synov Izrailevych iz sredy narodov, měždu kotorymi oni nachoďatsja, i soberu ich otovsjudu i privedu ich v zemlju ich.
22 Na etoj zemle, na gorach Izrailja Ja sdělaju ich odnim narodom, i odin Car budět carem u vsech ich, i ně budut boleje dvuma narodami, i uže ně budut vpered razděljaťsja na dva carstva.
23 I ně budut uže oskverňať sebja idolami svoimi i měrzosťjami svoimi i vsjakimi porokami svoimi, i osvobožu ich iz vsech měst žitelstva ich, gdě oni grešili, i očišču ich, i budut Moim narodom, i Ja budu ich Bogom.
24 A rab Moj David budět Carem nad nimi i Pastyrem vsech ich, i oni budut chodiť v zapoveďach Moich, i ustavy Moi budut sobljudať i vypolňať ich.
25 I budut žiť na zemle, kotoruju Ja dal rabu Mojemu Iakovu, na kotoroj žili otcy ich; tam budut žiť oni i děti ich, i děti dětej ich vo veki; i rab Moj David budět kňazem u nich večno.
26 I zaključu s nimi zavet mira, zavet večnyj budět s nimi. I ustroju ich, i razmnožu ich, i postavlju sredi nich svjatilišče Moje na veki.
27 I budět u nich žilišče Moje, i budu ich Bogom, a oni budut Moim narodom.
28 I uznajut narody, čto Ja Gospoď, osvjaščajuščij Izrailja, kogda svjatilišče Moje budět sredi nich vo veki.
38
1 I bylo ko mně slovo Gospodně:2 syn čelovečeskij! obrati lice tvoje k Gogu v zemle Magog, kňazju Roša, Měšecha i Fuvala, i izreki na něgo proročestvo
3 i skaži: tak govorit Gospoď Bog: vot, Ja - na tebja, Gog, kňaz Roša, Měšecha i Fuvala!
4 I povernu tebja, i vložu udila v čeljusti tvoi, i vyvedu tebja i vse vojsko tvoje, koněj i vsadnikov, vsech v polnom vooruženii, bolšoje polčišče, v broňach i so ščitami, vsech vooružennych měčami,
5 Persov, Jefiopljan i Livijcev s nimi, vsech so ščitami i v šlemach,
6 Goměra so vsemi otrjadami jego, dom Fogarma, ot predělov severa, so vsemi otrjadami jego, mnogije narody s toboju.
7 Gotovsja i snarjažajsja, ty i vse polčišča tvoi, sobravšijesja k tebe, i buď im vožděm.
8 Posle mnogich dněj ty ponadobišsja; v poslednije gody ty priděš v zemlju, izbavlennuju ot měča, sobrannuju iz mnogich narodov, na gory Izrailevy, kotorye byli v postojannom zapustenii, no teper žiteli jeje budut vozvraščeny iz narodov, i vse oni budut žiť bezopasno.
9 I podniměšsja, kak burja, pojděš, kak tuča, čtoby pokryť zemlju, ty i vse polčišča tvoi i mnogije narody s toboju.
10 Tak govorit Gospoď Bog: v tot děň pridut tebe na serdce mysli, i ty zadumaeš zloje predprijatije
11 i skažeš: "podnimus ja na zemlju něogražděnnuju, pojdu na bezzabotnych, živuščich bespečno, - vse oni živut bez sten, i nět u nich ni zaporov, ni dverej, -
12 čtoby proizvesti grabež i nabrať dobyči, naložiť ruku na vnov zaselennye razvaliny i na narod, sobrannyj iz narodov, zanimajuščijsja chozjajstvom i torgovleju, živuščij na veršině zemli".
13 Sava i Dědan i kupcy Farsisskije so vsemi molodymi lvami ich skažut tebe: "ty prišel, čtoby proizvesti grabež, sobral polčišče tvoje, čtoby nabrať dobyči, vzjať serebro i zoloto, otňať skot i imuščestvo, zachvatiť bolšuju dobyču?"
14 Posemu izreki proročestvo, syn čelovečeskij, i skaži Gogu: tak govorit Gospoď Bog: ně tak li? v tot děň, kogda narod Moj Izrail budět žiť bezopasno, ty uznaeš eto;
15 i pojděš s města tvojego, ot predělov severa, ty i mnogije narody s toboju, vse siďaščije na koňach, sborišče velikoje i vojsko mnogočislennoje.
16 I podniměšsja na narod Moj, na Izrailja, kak tuča, čtoby pokryť zemlju: eto budět v poslednije dni, i Ja privedu tebja na zemlju Moju, čtoby narody uznali Měňa, kogda Ja nad toboju, Gog, javlju svjatosť Moju pred glazami ich.
17 Tak govorit Gospoď Bog: ně ty li tot samyj, o kotorom Ja govoril v drevnije dni črez rabov Moich, prorokov Izrailevych, kotorye proročestvovali v te vreměna, čto Ja privedu tebja na nich?
18 I budět v tot děň, kogda Gog pridět na zemlju Izrailevu, govorit Gospoď Bog, gněv Moj vospylaet v jarosti Mojej.
19 I v revnosti Mojej, v ogně něgodovanija Mojego Ja skazal: istinno v tot děň proizojdět velikoje potrjasenije na zemle Izrailevoj.
20 I vostrepeščut ot lica Mojego ryby morskije i pticy něbesnye, i zveri polevye i vse presmykajuščejesja, polzajuščeje po zemle, i vse ljudi, kotorye na lice zemli, i obrušatsja gory, i upadut utesy, i vse steny padut na zemlju.
21 I po vsem goram Moim prizovu měč protiv něgo, govorit Gospoď Bog; měč každogo čeloveka budět protiv brata jego.
22 I budu sudiťsja s nim morovoju jazvoju i krovoprolitijem, i prolju na něgo i na polki jego i na mnogije narody, kotorye s nim, vsepotopljajuščij dožď i kaměnnyj grad, ogoň i seru;
23 i pokažu Moje veličije i svjatosť Moju, i javlju Sebja pred glazami mnogich narodov, i uznajut, čto Ja Gospoď.
39
1 Ty že, syn čelovečeskij, izreki proročestvo na Goga i skaži: tak govorit Gospoď Bog: vot, Ja - na tebja, Gog, kňaz Roša, Měšecha i Fuvala!2 I povernu tebja, i povedu tebja, i vyvedu tebja ot kraev severa, i privedu tebja na gory Izrailevy.
3 I vybju luk tvoj iz levoj ruki tvojej, i vybrošu strely tvoi iz pravoj ruki tvojej.
4 Paděš ty na gorach Izrailevych, ty i vse polki tvoi, i narody, kotorye s toboju; otdam tebja na sjeděnije vsjakogo roda chiščnym pticam i zverjam polevym.
5 Na otkrytom pole paděš; ibo Ja skazal eto, govorit Gospoď Bog.
6 I pošlju ogoň na zemlju Magog i na žitelej ostrovov, živuščich bespečno, i uznajut, čto Ja Gospoď.
7 I javlju svjatoje ima Moje sredi naroda Mojego, Izrailja, i ně dam vpered besslaviť svjatago iměni Mojego, i uznajut narody, čto Ja Gospoď, Svjatyj v Izraile.
8 Vot, eto pridět i sbudětsja, govorit Gospoď Bog, - eto tot děň, o kotorom Ja skazal.
9 Togda žiteli gorodov Izrailevych vyjdut, i razvedut ogoň, i budut sožigať oružije, ščity i laty, luki i strely, i bulavy i kopja; sem let budu žeč ich.
10 I ně budut nosiť drov s polja, ni rubiť iz lesov, no budut žeč tolko oružije; i ograbjat grabitelej svoich, i oberut obiratelej svoich, govorit Gospoď Bog.
11 I budět v tot děň: dam Gogu město dlja mogily v Izraile, dolinu prochožich na vostok ot morja, i ona budět zaděrživať prochožich; i pochoroňat tam Goga i vse polčišče jego, i budut nazyvať jeje dolinoju polčišča Gogova.
12 I dom Izrailev sem měsjacev budět choroniť ich, čtoby očistiť zemlju.
13 I ves narod zemli budět choroniť ich, i znaměnit budět u nich děň, v kotoryj Ja proslavlju Sebja, govorit Gospoď Bog.
14 I naznačat ljuděj, kotorye postojanno obchodili by zemlju i s pomoščju prochožich pogrebali by ostavšichsja na poverchnosti zemli, dlja očiščenija jeje; po prošestvii semi měsjacev oni načnut dělať poiski;
15 i kogda kto iz obchoďaščich zemlju uvidit kosť čelovečeskuju, to postavit vozle něje znak, dokole pogrebateli ně pochoroňat jeje v dolině polčišča Gogova.
16 I budět ima gorodu: Gamona [polčišče]. I tak očisťjat oni zemlju.
17 Ty že, syn čelovečeskij, tak govorit Gospoď Bog, skaži vsjakogo roda pticam i vsem zverjam polevym: sobirajtes i idite, so vsech storon schodites k žertve Mojej, kotoruju Ja zakolju dlja vas, k velikoj žertve na gorach Izrailevych; i buděte jesť maso i piť krov.
18 Maso mužej silnych buděte jesť, i buděte piť krov kňazej zemli, baranov, jagňat, kozlov i telcov, vsech otkormlennych na Vasaně;
19 i buděte jesť žir do sytosti i piť krov do opjaněnija ot žertvy Mojej, kotoruju Ja zakolju dlja vas.
20 I nasytites za stolom Moim koňami i vsadnikami, mužami silnymi i vsjakimi ljuďmi vojennymi, govorit Gospoď Bog.
21 I javlju slavu Moju měždu narodami, i vse narody uviďat sud Moj, kotoryj Ja proizvedu, i ruku Moju, kotoruju Ja naložu na nich.
22 I budět znať dom Izrailev, čto Ja Gospoď Bog ich, ot sego dňa i daleje.
23 I uznajut narody, čto dom Izrailev byl pereselen za něpravdu svoju; za to, čto oni postupali verolomno predo Mnoju, Ja sokryl ot nich lice Moje i otdal ich v ruki vragov ich, i vse oni pali ot měča.
24 Za něčistoty ich i za ich bezzakonije Ja sdělal eto s nimi, i sokryl ot nich lice Moje.
25 Posemu tak govorit Gospoď Bog: nyně vozvrašču plen Iakova, i pomiluju ves dom Izrailja, i vozrevnuju po svjatom iměni Mojem.
26 I počuvstvujut oni besčestije svoje i vse bezzakonija svoi, kakije dělali predo Mnoju, kogda budut žiť na zemle svojej bezopasno, i nikto ně budět ustrašať ich,
27 kogda Ja vozvrašču ich iz narodov, i soberu ich iz zeměl vragov ich, i javlju v nich svjatosť Moju pred glazami mnogich narodov.
28 I uznajut, čto Ja Gospoď Bog ich, kogda, rassejav ich měždu narodami, opjať soberu ich v zemlju ich i ně ostavlju uže tam ni odnogo iz nich;
29 i ně budu uže skryvať ot nich lica Mojego, potomu čto Ja izolju duch Moj na dom Izrailev, govorit Gospoď Bog.
40
1 V dvadcať pjatom godu po pereselenii našem, v načale goda, v děsjatyj děň měsjaca, v četyrnadcatom godu po razrušenii goroda, v tot samyj děň byla na mně ruka Gospoda, i On povel měňa tuda.2 V viděnijach Božiich privel On měňa v zemlju Izrailevu i postavil měňa na vesma vysokoj gore, i na něj, s južnoj storony, byli kak by gorodskije zdanija;
3 i privel měňa tuda. I vot muž, kotorogo vid kak by vid blesťjaščej mědi, i lňanaja verv v ruke jego i trosť izměrenija, i stojal on u vorot.
4 I skazal mně etot muž: "syn čelovečeskij! smotri glazami tvoimi i slušaj ušami tvoimi, i prilagaj serdce tvoje ko vsemu, čto ja budu pokazyvať tebe, ibo ty dlja togo i priveděn sjuda, čtob ja pokazal tebe eto; vse, čto uvidiš, vozvesti domu Izrailevu".
5 I vot, vně chrama stena so vsech storon ego, i v ruke togo muža trosť izměrenija v šesť loktej, sčitaja každyj lokoť v lokoť s ladoňju; i naměril on v etom zdanii odnu trosť tolščiny i odnu trosť vyšiny.
6 Potom pošel k vorotam, obraščennym licom k vostoku, i vzošel po stupeňam ich, i našel měry v odnom poroge vorot odnu trosť širiny i v drugom poroge odnu trosť širiny.
7 I v každoj bokovoj komnate odna trosť dliny i odna trosť širiny, a měždu komnatami pjať loktej, i v poroge vorot u pritvora vorot vnutri odna že trosť.
8 I směril on v pritvore vorot vnutri odnu trosť,
9 a v pritvore u vorot naměril vosem loktej i dva lokťja v stolbach. Etot pritvor u vorot so storony chrama.
10 Bokovych komnat u vostočnych vorot tri - s odnoj storony i tri - s drugoj; odna měra vo vsech trech i odna měra v stolbach s toj i drugoj storony.
11 Širiny v otverstii vorot on naměril děsjať loktej, a dliny vorot trinadcať loktej.
12 A pered komnatami vystup v odin lokoť, i v odin že lokoť s drugoj storony vystup; eti komnaty s odnoj storony iměli šesť loktej i šesť že loktej s drugoj storony.
13 Potom naměril on v vorotach ot kryši odnoj komnaty do kryši drugoj dvadcať pjať loktej širiny; dver byla protiv dveri.
14 A v stolbach on nasčital šesťděsjat loktej, v každom stolbe okolo dvora i u vorot,
15 i ot peredněj storony vchoda v vorota do peredněj storony vnutrennich vorot pjaťděsjat loktej.
16 Rešetčatye okna byli i v bokovych komnatach i v stolbach ich, vnutr vorot krugom, takže i v pritvorach okna byli krugom na vnutrenňuju storonu, i na stolbach - palmy.
17 I privel on měňa na vněšnij dvor, i vot tam komnaty, i kaměnnyj pomost krugom dvora byl sdělan; tridcať komnat na tom pomoste.
18 I pomost etot byl po bokam vorot, sootvetstvenno dlině vorot; etot pomost byl niže.
19 I naměril on v širinu ot nižnich vorot do vněšněgo kraja vnutrenněgo dvora sto loktej, k vostoku i k severu.
20 On izměril takže dlinu i širinu vorot vněšněgo dvora, obraščennych licom k severu,
21 i bokovye komnaty pri nich, tri s odnoj storony i tri s drugoj; i stolby ich, i vystupy ich byli takoj že měry, kak u prežnich vorot: dlina ich pjaťděsjat loktej, a širina dvadcať pjať loktej.
22 I okna ich, i vystupy ich, i palmy ich - toj že měry, kak u vorot, obraščennych licom k vostoku; i vchoďat k nim semju stupeňami, i pered nimi vystupy.
23 I vo vnutrennij dvor jesť vorota protiv vorot severnych i vostočnych; i naměril on ot vorot do vorot sto loktej.
24 I povel měňa na jug, i vot tam vorota južnye; i naměril on v stolbach i vystupach takuju že měru.
25 I okna v nich i v preddverijach ich takije že, kak te okna: dlina pjaťděsjat loktej, a širiny dvadcať pjať loktej.
26 Podjem k nim - v sem stupeněj, i preddverija pered nimi; i palmovye ukrašenija - odno s toj storony i odno s drugoj na stolbach ich.
27 I vo vnutrennij dvor byli južnye vorota; i naměril on ot vorot do vorot južnych sto loktej.
28 I privel on měňa čerez južnye vorota vo vnutrennij dvor; i naměril v južnych vorotach tu že měru.
29 I bokovye komnaty ich, i stolby ich, i pritvory ich - toj že měry, i okna v nich v pritvorach ich byli krugom; vsego v dlinu pjaťděsjat loktej, a v širinu dvadcať pjať loktej.
30 Pritvory byli krugom dlinoju v dvadcať pjať loktej, a širinoju v pjať loktej.
31 I pritvory byli u nich na vněšnij dvor, i palmy byli na stolbach ich; podjem k nim - v vosem stupeněj.
32 I povel měňa vostočnymi vorotami na vnutrennij dvor; i naměril v etich vorotach tu že měru.
33 I bokovye komnaty ich, i stolby ich, i pritvory ich byli toj že měry; i okna v nich i pritvorach ich byli krugom; dlina pjaťděsjat loktej, a širina dvadcať pjať loktej.
34 Pritvory u nich byli na vněšnij dvor, i palmy na stolbach ich s toj i drugoj storony; podjem k nim - v vosem stupeněj.
35 Potom privel měňa k severnym vorotam, i naměril v nich tu že měru.
36 Bokovye komnaty pri nich, stolby ich i pritvory ich, i okna v nich byli krugom; vsego v dlinu pjaťděsjat loktej, i v širinu dvadcať pjať loktej.
37 Pritvory u nich byli na vněšnij dvor, i palmy na stolbach ich s toj i s drugoj storony; podjem k nim - v vosem stupeněj.
38 Byla takže komnata, so vchodom v něje, u stolbov vorot: tam omyvajut žertvy vsesožženija.
39 A v pritvore u vorot dva stola s odnoj storony i dva s drugoj storony, čtoby zakolať na nich žertvy vsesožženija i žertvy za grech i žertvy za prestuplenije.
40 I u naružnogo boka pri vchodě v otverstije severnych vorot byli dva stola, i u drugogo boka, podle pritvora u vorot, dva stola.
41 Četyre stola s odnoj storony i četyre stola s drugoj storony, po bokam vorot: vsego vosem stolov, na kotorych zakolajut žertvy.
42 I četyre stola dlja prigotovlenija vsesožženija byli iz tesanych kamněj, dlinoju v poltora lokťja, i širinoju v poltora lokťja, a vyšinoju v odin lokoť; na nich kladut orudija dlja zaklanija žertvy vsesožženija i drugich žertv.
43 I krjuki v odnu ladoň pridělany byli k stenam zdanija krugom, a na stolach klali žertvennoje maso.
44 Snaruži vnutrennich vorot byli komnaty dlja pevcov; na vnutrenněm dvore, sboku severnych vorot, odna obraščena licom k jugu, a drugaja, sboku južnych vorot, obraščena licom k severu.
45 I skazal on mně: "eta komnata, kotoraja licom k jugu, dlja svjaščennikov, bodrstvujuščich na straže chrama;
46 a komnata, kotoraja licom k severu, dlja svjaščennikov, bodrstvujuščich na straže žertvennika: eto syny Sadoka, kotorye odni iz synov Levija približajutsja k Gospodu, čtoby služiť Jemu".
47 I naměril on vo dvore sto loktej dliny i sto loktej širiny: on byl četyreugolnyj; a pered chramom stojal žertvennik.
48 I privel on měňa k pritvoru chrama, i naměril v stolbach pritvora pjať loktej s odnoj storony i pjať loktej s drugoj; a v vorotach tri lokťja širiny s odnoj storony i tri lokťja s drugoj.
49 Dlina pritvora - v dvadcať loktej, a širina - v odinnadcať loktej, i vschoďat v něgo po děsjati stupeňam; i byli podpory u stolbov, odna s odnoj storony, a drugaja s drugoj.
41
1 Potom vvel měňa v chram i naměril v stolbach šesť loktej širiny s odnoj storony i šesť loktej širiny s drugoj storony, v širinu skinii.2 V dverjach děsjať loktej širiny, i po bokam dverej pjať loktej s odnoj storony i pjať loktej s drugoj storony; i naměril dliny v chramě sorok loktej, a širiny dvadcať loktej.
3 I pošel vnutr, i naměril v stolbach u dverej dva lokťja i v dverjach šesť loktej, a širina dveri - v sem loktej.
4 I otměril v něm dvadcať loktej v dlinu i dvadcať loktej v širinu chrama, i skazal mně: "eto - Svjatoje Svjatych".
5 I naměril v steně chrama šesť loktej, a širiny v bokovych komnatach, krugom chrama, po četyre lokťja.
6 Bokovych komnat bylo tridcať tri, komnata podle komnaty; oni vdajutsja v stenu, kotoraja u chrama dlja komnat krugom, tak čto oni v svjazi s něju, no steny samogo chrama ně kasajutsja.
7 I on boleje i boleje rasširjalsja krugom vverch bokovymi komnatami, potomu čto okružnosť chrama voschodila vyše i vyše vokrug chrama, i potomu chram iměl bolšuju širinu vverchu, i iz nižněgo etaža voschodili v verchnij čerez srednij.
8 I ja viděl verch doma vo vsju okružnosť; bokovye komnaty v osnovanii iměli tam měry celnuju trosť, šesť polnych loktej.
9 Širina steny bokovych komnat, vychoďaščich naružu, pjať loktej, i otkrytoje prostranstvo jesť podle bokovych komnat chrama.
10 I měždu komnatami rasstojanije dvadcať loktej krugom vsego chrama.
11 Dveri bokovych komnat vedut na otkrytoje prostranstvo, odni dveri - na severnuju storonu, a drugije dveri - na južnuju storonu; a širina etogo otkrytogo prostranstva - pjať loktej krugom.
12 Zdanije pered ploščaďju na zapadnoj storoně - širinoju v semděsjat loktej; stena že etogo zdanija - v pjať loktej širiny krugom, a dlina jeje - děvjanosto loktej.
13 I naměril on v chramě sto loktej dliny, i v ploščadi i v pristrojke, i v stenach jego takže sto loktej dliny.
14 I širina chrama po licevoj storoně i ploščadi k vostoku sto že loktej.
15 I v dlině zdanija pered ploščaďju na zadněj storoně jeje s bokovymi komnatami jego po tu i druguju storonu on naměril sto loktej, so vnutrennosťju chrama i pritvorami dvora.
16 Dvernye brusja i rešetčatye okna, i bokovye komnaty krugom, vo vsech trech jarusach, protiv porogov obšity děrevom i ot pola po okna; okna byli zakryty.
17 Ot vercha dverej kak vnutri chrama, tak i snaruži, i po vsej steně krugom, vnutri i snaruži, byli reznye izobraženija,
18 sdělany byli cheruvimy i palmy: palma měždu dvuma cheruvimami, i u každogo cheruvima dva lica.
19 S odnoj storony k palmě obraščeno lico čelovečeskoje, a s drugoj storony k palmě - lice lvinoje; tak sdělano vo vsem chramě krugom.
20 Ot pola do vercha dverej sdělany byli cheruvimy i palmy, takže i po steně chrama.
21 V chramě byli četyrechugolnye dvernye kosjaki, i svjatilišče imělo takoj že vid, kak ja viděl.
22 Žertvennik byl děrevjannyj v tri lokťja vyšiny i v dva lokťja dliny; i ugly jego, i podnožije jego, i stenki jego - iz děreva. I skazal on mně: "eto trapeza, kotoraja pred Gospodom".
23 V chramě i vo svjatilišče po dve dveri,
24 i dveri sii o dvuch doskach, obe doski podvižnye, dve u odnoj dveri i dve doski u drugoj;
25 i sdělany na nich, na dverjach chrama, cheruvimy i palmy takije že, kakije sdělany po stenam; a pered pritvorom snaruži byl děrevjannyj pomost.
26 I rešetčatye okna s palmami, po tu i druguju storonu, byli po bokam pritvora i v bokovych komnatach chrama i na děrevjannoj obšivke.
42
1 I vyvel měňa ko vněšněmu dvoru severnoju dorogoju, i privel měňa k komnatam, kotorye protiv ploščadi i protiv zdanija na severe,2 k tomu městu, kotoroje u severnych dverej imějet v dlinu sto loktej, a v širinu pjaťděsjat loktej.
3 Naprotiv dvadcati loktej vnutrenněgo dvora i naprotiv pomosta, kotoryj na vněšněm dvore, byli galereja protiv galerei v tri jarusa.
4 A pered komnatami chod v děsjať loktej širiny, a vnutr v odin lokoť; dveri ich licom k severu.
5 Verchnije komnaty uže, potomu čto galerei otnimajut u nich něskolko protiv nižnich i srednich komnat etogo zdanija.
6 Oni v tri jarusa, i takich stolbov, kakije na dvorach, nět u nich; potomu oni i sdělany uže protiv nižnich i srednich komnat, načinaja ot pola.
7 A naružnaja stena naprotiv etich komnat ot vněšněgo dvora, sostavljajuščaja licevuju storonu komnat, imějet dliny pjaťděsjat loktej;
8 potomu čto i komnaty na vněšněm dvore zanimajut dliny tolko pjaťděsjat loktej, i vot pered chramom sto loktej.
9 A snizu chod k etim komnatam s vostočnoj storony, kogda podchoďat k nim so vněšněgo dvora.
10 V širinu steny dvora k vostoku pered ploščaďju i pered zdanijem byli komnaty.
11 I chod pered nimi takoj že, kak i u tech komnat, kotorye obraščeny k severu, takaja že dlina, kak i u tech, i takaja že širina, i vse vychody ich, i ustrojstvo ich, i dveri ich takije že, kak i u tech.
12 Takije že dveri, kak i u komnat, kotorye na jug, i dlja vchoda v nich dver u samoj dorogi, kotoraja šla prjamo vdol steny na vostok.
13 I skazal on mně: "komnaty na sever i komnaty na jug, kotorye pered ploščaďju, suť komnaty svjaščennye, v kotorych svjaščenniki, približajuščijesja k Gospodu, sjedajut svjaščennějšije žertvy; tam že oni kladut svjaščennějšije žertvy, i chlebnoje prinošenije, i žertvu za grech, i žertvu za prestuplenije, ibo eto město svjatoje.
14 Kogda vojdut tuda svjaščenniki, to oni ně dolžny vychodiť iz etogo svjatago města na vněšnij dvor, dokole ně ostavjat tam oděžd svoich, v kotorych služili, ibo oni svjaščenny; oni dolžny naděť na sebja drugije oděždy i togda vychodiť k narodu".
15 Kogda končil on izměrenija vnutrenněgo chrama, to vyvel měňa vorotami, obraščennymi licom k vostoku, i stal izměrjať jego krugom.
16 On izměril vostočnuju storonu trosťju izměrenija i naměril trosťju izměrenija vsego pjaťsot trostej;
17 v severnoj storoně toj že trosťju izměrenija naměril vsego pjaťsot trostej;
18 v južnoj storoně naměril trosťju izměrenija takže pjaťsot trostej.
19 Povorotiv k zapadnoj storoně, naměril trosťju izměrenija pjaťsot trostej.
20 So vsech četyrech storon on izměril jego; krugom něgo byla stena dlinoju v pjaťsot trostej i v pjaťsot trostej širinoju, čtoby otděliť svjatoje město ot něsvjatogo.
43
1 I privel měňa k vorotam, k tem vorotam, kotorye obraščeny licom k vostoku.2 I vot, slava Boga Izraileva šla ot vostoka, i glas Jego - kak šum vod mnogich, i zemlja osvetilas ot slavy Jego.
3 Eto viděnije bylo takoje že, kakoje ja viděl preždě, točno takoje, kakoje ja viděl, kogda prichodil vozvestiť gibel gorodu, i viděnija, podobnye viděnijam, kakije viděl ja u reki Chovara. I ja pal na lice moje.
4 I slava Gospoda vošla v chram putem vorot, obraščennych licom k vostoku.
5 I podňal měňa duch, i vvel měňa vo vnutrennij dvor, i vot, slava Gospoda napolnila ves chram.
6 I ja slyšal kogo-to, govorjaščego mně iz chrama, a tot muž stojal podle měňa,
7 i skazal mně: syn čelovečeskij! eto město prestola Mojego i město stopam nog Moich, gdě Ja budu žiť sredi synov Izrailevych vo veki; i dom Izrailev ně budět boleje oskverňať svjatago iměni Mojego, ni oni, ni cari ich, bluženijem svoim i trupami carej svoich na vysotach ich.
8 Oni stavili porog svoj u poroga Mojego i verei dverej svoich podle Moich verej, tak čto odna stena byla měždu Mnoju i imi, i oskverňali svjatoje ima Moje měrzosťjami svoimi, kakije dělali, i za to Ja pogubil ich vo gněve Mojem.
9 A teper oni udaljat ot Měňa bluženije svoje i trupy carej svoich, i Ja budu žiť sredi nich vo veki.
10 Ty, syn čelovečeskij, vozvesti domu Izrailevu o chramě sem, čtoby oni ustydilis bezzakonij svoich i čtoby sňali s něgo měru.
11 I jesli oni ustyďatsja vsego togo, čto dělali, to pokaži im vid chrama i raspoloženije jego, i vychody jego, i vchody jego, i vse očertanija jego, i vse ustavy jego, i vse obrazy jego, i vse zakony jego, i napiši pri glazach ich, čtoby oni sochraňali vse očertanija jego i vse ustavy jego i postupali po nim.
12 Vot zakon chrama: na veršině gory vse prostranstvo jego vokrug - Svjatoje Svjatych; vot zakon chrama!
13 I vot razměry žertvennika lokťjami, sčitaja lokoť v lokoť s ladoňju: osnovanije v lokoť, širina v lokoť že, i pojas po vsem krajam jego v odnu pjaděň; i vot zadňaja storona žertvennika.
14 Ot osnovanija, čto v zemle, do nižněgo vystupa dva lokťja, a širinoju on v odin lokoť; ot malogo vystupa do bolšogo vystupa četyre lokťja, a širina jego - v odin lokoť.
15 Samyj žertvennik vyšinoju v četyre lokťja; i iz žertvennika podnimajutsja vverch četyre roga.
16 Žertvennik imějet dvenadcať loktej dliny i dvenadcať širiny; on četyrechugolnyj na vse svoi četyre storony.
17 A v ploščadke četyrnadcať loktej dliny i četyrnadcať širiny na vse četyre storony jeje, i vokrug něje pojas v pol-lokťja, a osnovanije jeje v lokoť vokrug, stupeni že k němu - s vostoka.
18 I skazal on mně: syn čelovečeskij! tak govorit Gospoď Bog: vot ustavy žertvennika k tomu dňu, kogda on budět sdělan dlja prinošenija na něm vsesožženij i dlja kroplenija na něgo krovju.
19 Svjaščennikam ot kolena Leviina, kotorye iz pleměni Sadoka, približajuščimsja ko Mně, čtoby služiť Mně, govorit Gospoď Bog, daj telca iz stada volov, v žertvu za grech.
20 I vozmi krovi jego, i pokropi na četyre roga jego, i na četyre ugla ploščadki, i na pojas krugom, i tak očisti jego i osvjati jego.
21 I vozmi telca, v žertvu za grech, i sožgi jego na naznačennom měste doma vně svjatilišča.
22 A na drugoj děň v žertvu za grech priněsi iz kozjego stada kozla bez poroka, i pusť očisťjat žertvennik tak že, kak očiščali telcom.
23 Kogda že končiš očiščenije, privedi iz stada volov telca bez poroka i iz stada ovec ovna bez poroka;
24 i priněsi ich pred lice Gospoda; i svjaščenniki brosjat na nich soli, i vozněsut ich vo vsesožženije Gospodu.
25 Sem dněj prinosi v žertvu za grech po kozlu v děň; takže pusť prinosjat v žertvu po telcu iz stada volov i po ovnu iz stada ovec bez poroka.
26 Sem dněj oni dolžny očiščať žertvennik i osvjaščať jego i napolňať ruki svoi.
27 Po okončanii že sich dněj, v vosmoj děň i daleje, svjaščenniki budut voznosiť na žertvennike vaši vsesožženija i blagodarstvennye žertvy; i Ja budu milostiv k vam, govorit Gospoď Bog.
44
1 I privel on měňa obratno ko vněšnim vorotam svjatilišča, obraščennym licom na vostok, i oni byli zatvoreny.2 I skazal mně Gospoď: vorota sii budut zatvoreny, ně otvorjatsja, i nikakoj čelovek ně vojdět imi, ibo Gospoď, Bog Izrailev, vošel imi, i oni budut zatvoreny.
3 Čto do kňazja, on, kak kňaz, sjadět v nich, čtoby jesť chleb pred Gospodom; vojdět putem pritvora etich vorot, i tem že putem vyjdět.
4 Potom privel měňa putem vorot severnych pered lice chrama, i ja viděl, i vot, slava Gospoda napolňala dom Gospoda, i pal ja na lice moje.
5 I skazal mně Gospoď: syn čelovečeskij! prilagaj serdce tvoje ko vsemu, i smotri glazami tvoimi, i slušaj ušami tvoimi vse, čto Ja govorju tebe o vsech postanovlenijach doma Gospoda i vsech zakonach jego; i prilagaj serdce tvoje ko vchodu v chram i ko vsem vychodam iz svjatilišča.
6 I skaži matežnomu domu Izrailevu: tak govorit Gospoď Bog: dovolno vam, dom Izrailev, dělať vse měrzosti vaši,
7 vvodiť synov čužoj, něobrezannych serdcem i něobrezannych ploťju, čtoby oni byli v Mojem svjatilišče i oskverňali chram Moj, podnosiť chleb Moj, tuk i krov, i razrušať zavet Moj vsjakimi měrzosťjami vašimi.
8 Vy ně ispolňali straži u svjatyň Moich, a stavili vměsto sebja ich dlja straži v Mojem svjatilišče.
9 Tak govorit Gospoď Bog: nikakoj syn čužoj, něobrezannyj serdcem i něobrezannyj ploťju, ně dolžen vchodiť vo svjatilišče Moje, daže i tot syn čužoj, kotoryj živet sredi synov Izrailja.
10 Ravno i levity, kotorye udalilis ot Měňa vo vrema otstupničestva Izraileva, kotorye, ostaviv Měňa, bluždali vsled idolov svoich, poněsut nakazanije za vinu svoju.
11 Oni budut služiť vo svjatilišče Mojem, kak storoža u vorot chrama i prislužniki u chrama; oni budut zakolať dlja naroda vsesožženije i drugije žertvy, i budut stojať pred nimi dlja služenija im.
12 Za to, čto oni služili im pred idolami ich i byli dlja doma Izraileva soblaznom k něčestiju, Ja podňal na nich ruku Moju, govorit Gospoď Bog, i oni poněsut nakazanije za vinu svoju;
13 oni ně budut približaťsja ko Mně, čtoby svjaščennodějstvovať predo Mnoju i pristupať ko vsem svjatyňam Moim, k Svjatomu Svjatych, no budut něsti na sebe besslavije svoje i měrzosti svoi, kakije dělali.
14 Sdělaju ich stražami chrama dlja vsech služb jego i dlja vsego, čto proizvoditsja v něm.
15 A svjaščenniki iz kolena Leviina, syny Sadoka, kotorye, vo vrema otstuplenija synov Izrailevych ot Měňa, postojanno stojali na straže svjatilišča Mojego, te budut približaťsja ko Mně, čtoby služiť Mně, i budut predstojať pred licem Moim, čtoby prinosiť Mně tuk i krov, govorit Gospoď Bog.
16 Oni budut vchodiť vo svjatilišče Moje i približaťsja k trapeze Mojej, čtoby služiť Mně i sobljudať stražu Moju.
17 Kogda pridut k vorotam vnutrenněgo dvora, togda oděnutsja v oděždy lňanye, a šersťjanoje ně dolžno byť na nich vo vrema služenija ich v vorotach vnutrenněgo dvora i vnutri chrama.
18 Uvjasla na golovach ich dolžny byť takže lňanye; i ispodňaja oděžda na čreslach ich dolžna byť takže lňanaja; v potu oni ně dolžny opojasyvaťsja.
19 A kogda nadobno budět vyjti na vněšnij dvor, na vněšnij dvor k narodu, togda oni dolžny budut sňať oděždy svoi, v kotorych oni služili, i ostaviť ich v svjaščennych komnatach, i oděťsja v drugije oděždy, čtoby svjaščennymi oděždami svoimi ně prikasaťsja k narodu.
20 I golovy svojej oni ně dolžny briť, i ně dolžny otpuskať volos, a pusť něpreměnno strigut golovy svoi.
21 I vina ně dolžen piť ni odin svjaščennik, kogda idět vo vnutrennij dvor.
22 Ni vdovy, ni razveděnnoj s mužem oni ně dolžny brať sebe v ženy, a tolko mogut brať sebe děvic iz pleměni doma Izraileva i vdovu, ostavšujusja vdovoju ot svjaščennika.
23 Oni dolžny učiť narod Moj otličať svjaščennoje ot něsvjaščennogo i objasňať im, čto něčisto i čto čisto.
24 Pri spornych dělach oni dolžny prisutstvovať v sudě, i po ustavam Moim sudiť ich, i nabljudať zakony Moi i postanovlenija Moi o vsech prazdnikach Moich, i svjato chraniť subboty Moi.
25 K měrtvomu čeloveku nikto iz nich ně dolžen podchodiť, čtoby ně sdělaťsja něčistym; tolko radi otca i materi, radi syna i dočeri, brata i sestry, kotoraja ně byla zamužem, možno im sdělať sebja něčistymi.
26 Po očiščenii že takogo, ješče sem dněj nadležit otsčitať jemu.
27 I v tot děň, kogda jemu nadobno budět pristupať ko svjatyně vo vnutrenněm dvore, čtoby služiť pri svjatyně, on dolžen priněsti žertvu za grech, govorit Gospoď Bog.
28 A čto do uděla ich, to Ja ich uděl. I vladěnija ně davajte im v Izraile: Ja ich vladěnije.
29 Oni budut jesť ot chlebnogo prinošenija, ot žertvy za grech i žertvy za prestuplenije; i vse zakljatoje u Izrailja im že prinadležit.
30 I načatki iz vsech plodov vašich i vsjakogo roda prinošenija, iz čego ni sostojali by prinošenija vaši, prinadležat svjaščennikam; i načatki molotogo vami otdavajte svjaščenniku, čtoby nad domom tvoim počivalo blagoslovenije.
31 Nikakoj měrtvečiny i ničego, rasterzannogo zverem, ni iz ptic, ni iz skota, ně dolžny jesť svjaščenniki.
45
1 Kogda buděte po žrebiju děliť zemlju na uděly, togda otdělite svjaščennyj učastok Gospodu v dvadcať pjať tysjač trostej dliny i děsjať tysjač širiny; da budět svjato eto město vo vsem objemě svojem, krugom.2 Ot něgo k svjatilišču otojdět četyrechugolnik po pjatisot trostej krugom, i krugom něgo ploščaď v pjaťděsjat loktej.
3 Iz etoj měry otměr dvadcať pjať tysjač trostej v dlinu i děsjať tysjač v širinu, gdě budět nachodiťsja svjatilišče, Svjatoje Svjatych.
4 Eta svjaščennaja časť zemli prinadležať budět svjaščennikam, služiteljam svjatilišča, pristupajuščim k služeniju Gospodu: eto budět dlja nich městom dlja domov i svjatyněju dlja svjatilišča.
5 Dvadcať pjať tysjač trostej dliny i děsjať tysjač širiny budut prinadležať levitam, služiteljam chrama, kak ich vladěnije dlja obitanija ich.
6 I vo vladěnije gorodu dajte pjať tysjač širiny i dvadcať pjať tysjač dliny, protiv svjaščennogo města, otdělennogo Gospodu; eto prinadležať dolžno vsemu domu Izrailevu.
7 I kňazju dajte dolju po tu i druguju storonu, kak podle svjaščennogo města, otdělennogo Gospodu, tak i podle gorodskogo vladěnija, k zapadu s zapadnoj storony i k vostoku s vostočnoj storony, dlinoju naravně s odnim iz onych udělov ot zapadnogo preděla do vostočnogo.
8 Eto jego zemlja, jego vladěnije v Izraile, čtoby kňazja Moi vpered ně tesnili naroda Mojego i čtoby predostavili zemlju domu Izrailevu po kolenam jego.
9 Tak govorit Gospoď Bog: dovolno vam, kňazja Izrailevy! otložite obidy i ugnětenija i tvorite sud i pravdu, perestaňte vytesňať narod Moj iz vladěnija jego, govorit Gospoď Bog.
10 Da budut u vas pravilnye vesy i pravilnaja jefa i pravilnyj bat.
11 Jefa i bat dolžny byť odinakovoj měry, tak čtoby bat vměščal v sebe děsjatuju časť choměra i jefa děsjatuju časť choměra; měra ich dolžna opreděljaťsja po choměru.
12 V sikle dvadcať ger; a dvadcať siklej, dvadcať pjať siklej i pjatnadcať siklej sostavljať budut u vas minu.
13 Vot daň, kakuju vy dolžny davať kňazju: šestuju časť jefy ot choměra pšenicy i šestuju časť jefy ot choměra jačměňa;
14 postanovlenije ob jeleje: ot kora jeleja děsjatuju časť bata; děsjať batov sostavjat choměr, potomu čto v choměre děsjať batov;
15 odnu ovcu ot stada v dvesti ovec s tučnoj pažiti Izrailja: vse eto dlja chlebnogo prinošenija i vsesožženija, i blagodarstvennoj žertvy, v očiščenije ich, govorit Gospoď Bog.
16 Ves narod zemli objazyvaetsja dělať sije prinošenije kňazju v Izraile.
17 A na objazannosti kňazja budut ležať vsesožženije i chlebnoje prinošenije, i vozlijanije v prazdniki i v novoměsjačija, i v subboty, vo vse toržestva doma Izraileva; on dolžen budět prinosiť žertvu za grech i chlebnoje prinošenije, i vsesožženije, i žertvu blagodarstvennuju dlja očiščenija doma Izraileva.
18 Tak govorit Gospoď Bog: v pervom měsjace, v pervyj děň měsjaca, vozmi iz stada volov telca bez poroka, i očisti svjatilišče.
19 Svjaščennik pusť vozmět krovi ot etoj žertvy za grech i pokropit jeju na verei chrama i na četyre ugla ploščadki u žertvennika i na verei vorot vnutrenněgo dvora.
20 To že sdělaj i v seďmoj děň měsjaca za sogrešajuščich umyšlenno i po prostote, i tak očiščajte chram.
21 V pervom měsjace, v četyrnadcatyj děň měsjaca, dolžna byť u vas Pascha, prazdnik semidněvnyj, kogda dolžno jesť opresnoki.
22 V etot děň kňaz za sebja i za ves narod zemli priněset telca v žertvu za grech.
23 I v eti sem dněj prazdnika on dolžen prinosiť vo vsesožženije Gospodu každyj děň po semi telcov i po semi ovnov bez poroka, i v žertvu za grech každyj děň po kozlu iz kozjego stada.
24 Chlebnogo prinošenija on dolžen prinosiť po jefe na telca i po jefe na ovna i po ginu jeleja na jefu.
25 V seďmom měsjace, v pjatnadcatyj děň měsjaca, v prazdnik, v tečenije semi dněj on dolžen prinosiť to že: takuju že žertvu za grech, takoje že vsesožženije, i stolko že chlebnogo prinošenija i stolko že jeleja.
46
1 Tak govorit Gospoď Bog: vorota vnutrenněgo dvora, obraščennye licom k vostoku, dolžny byť zaperty v prodolženije šesti rabočich dněj, a v subbotnij děň oni dolžny byť otvoreny i v děň novoměsjačija dolžny byť otvoreny.2 Kňaz pojdět čerez vněšnij pritvor vorot i stanět u verei etich vorot; i svjaščenniki soveršat jego vsesožženije i jego blagodarstvennuju žertvu; i on u poroga vorot poklonitsja Gospodu, i vyjdět, a vorota ostajutsja nězapertymi do večera.
3 I narod zemli budět pokloňaťsja pred Gospodom, pri vchodě v vorota, v subboty i novoměsjačija.
4 Vsesožženije, kotoroje kňaz priněset Gospodu v subbotnij děň, dolžno byť iz šesti agncev bez poroka i iz ovna bez poroka;
5 chlebnogo prinošenija jefa na ovna, a na agncev chlebnogo prinošenija, skolko ruka jego podast, a jeleja gin na jefu.
6 V děň novoměsjačija budut prinosimy im iz stada volov telec bez poroka, takže šesť agncev i oven bez poroka.
7 Chlebnogo prinošenija on priněset jefu na telca i jefu na ovna, a na agncev, skolko ruka jego podast, i jeleja gin na jefu.
8 I kogda prichodiť budět kňaz, to dolžen vchodiť čerez pritvor vorot i tem že putem vychodiť.
9 A kogda narod zemli budět prichodiť pred lice Gospoda v prazdniki, to vošedšij severnymi vorotami dlja pokloněnija dolžen vychodiť vorotami južnymi, a vošedšij južnymi vorotami dolžen vychodiť vorotami severnymi; on ně dolžen vychodiť temi že vorotami, kotorymi vošel, a dolžen vychodiť protivopoložnymi.
10 I kňaz dolžen nachodiťsja sredi nich; kogda oni vchoďat, vchodit i on; i kogda oni vychoďat, vychodit i on.
11 I v prazdniki i v toržestvennye dni chlebnogo prinošenija ot něgo dolžno byť po jefe na telca i po jefe na ovna, a na agncev, skolko podast ruka jego, i jeleja po ginu na jefu.
12 A jesli kňaz, po userdiju svojemu, zachočet priněsti vsesožženije ili blagodarstvennuju žertvu Gospodu, to dolžny otvoriť jemu vorota, obraščennye k vostoku, i on soveršit svoje vsesožženije i svoju blagodarstvennuju žertvu tak že, kak soveršil v subbotnij děň, i posle sego on vyjdět, i po vychodě jego vorota zaprutsja.
13 Každyj děň prinosi Gospodu vo vsesožženije odnoletněgo agnca bez poroka; každoje utro prinosi jego.
14 A chlebnogo prinošenija prilagaj k němu každoje utro šestuju časť jefy i jeleja treťju časť gina, čtoby rastvoriť muku; takovo večnoje postanovlenije o chlebnom prinošenii Gospodu, navsegda.
15 Pusť prinosjat vo vsesožženije agnca i chlebnoje prinošenije i jelej každoje utro postojanno.
16 Tak govorit Gospoď Bog: jesli kňaz daet komu iz synovej svoich podarok, to eto dolžno pojti v nasledstvo i jego synovjam; eto vladěnije ich dolžno byť nasledstvennym.
17 Jesli že on dast iz nasledija svojego komu-libo iz rabov svoich podarok, to eto budět prinadležať jemu tolko do goda osvobožděnija, i togda vozvratitsja k kňazju. Tolko k synovjam jego dolžno perechodiť nasledije jego.
18 No kňaz ně možet brať iz nasledstvennogo učastka naroda, vytesňaja ich iz vladěnija ich; iz svojego tolko vladěnija on možet uděljať děťjam svoim, čtoby nikto iz naroda Mojego ně byl izgoňaem iz svojego vladěnija.
19 I privel on měňa tem chodom, kotoryj sboku vorot, k svjaščennym komnatam dlja svjaščennikov, obraščennym k severu, i vot tam odno město na kraju k zapadu.
20 I skazal mně: "eto - město, gdě svjaščenniki dolžny variť žertvu za prestuplenije i žertvu za grech, gdě dolžny peč chlebnoje prinošenije, ně vynosja jego na vněšnij dvor, dlja osvjaščenija naroda".
21 I vyvel měňa na vněšnij dvor, i provel měňa po četyrem uglam dvora, i vot, v každom uglu dvora ješče dvor.
22 Vo vsech četyrech uglach dvora byli pokrytye dvory v sorok loktej dliny i tridcať širiny, odnoj měry vo vsech četyrech uglach.
23 I krugom vsech ich četyrech - steny, a u sten sdělany očagi krugom.
24 I skazal mně: "vot povarni, v kotorych služiteli chrama varjat žertvy narodnye".
47
1 Potom privel on měňa obratno k dverjam chrama, i vot, iz-pod poroga chrama tečet voda na vostok, ibo chram stojal licom na vostok, i voda tekla iz-pod pravogo boka chrama, po južnuju storonu žertvennika.2 I vyvel měňa severnymi vorotami, i vněšnim putem obvel měňa k vněšnim vorotam, putem, obraščennym k vostoku; i vot, voda tečet po pravuju storonu.
3 Kogda tot muž pošel na vostok, to v ruke děržal šnur, i otměril tysjaču loktej, i povel měňa po vodě; vody bylo po lodyžku.
4 I ešče otměril tysjaču, i povel měňa po vodě; vody bylo po koleno. I ješče otměril tysjaču, i povel měňa; vody bylo po pojasnicu.
5 I ješče otměril tysjaču, i uže tut byl takoj potok, čerez kotoryj ja ně mog idti, potomu čto voda byla tak vysoka, čto nadležalo plyť, a perechodiť nělzja bylo etot potok.
6 I skazal mně: "viděl, syn čelovečeskij?" i povel měňa obratno k beregu etogo potoka.
7 I kogda ja prišel nazad, i vot, na beregach potoka mnogo bylo děrev po tu i druguju storonu.
8 I skazal mně: eta voda tečet v vostočnuju storonu zemli, sojdět na ravninu i vojdět v more; i vody jego sdělajutsja zdorovymi.
9 I vsjakoje živuščeje suščestvo, presmykajuščejesja tam, gdě vojdut dve strui, budět živo; i ryby budět vesma mnogo, potomu čto vojdět tuda eta voda, i vody v more sdělajutsja zdorovymi, i, kuda vojdět etot potok, vse budět živo tam.
10 I budut stojať podle něgo rybolovy ot Jen-Gaddi do Eglaima, budut zakidyvať seti. Ryba budět v svojem vidě i, kak v bolšom more, ryby budět vesma mnogo.
11 Bolota jego i luži jego, kotorye ně sdělajutsja zdorovymi, budut ostavleny dlja soli.
12 U potoka po beregam jego, s toj i drugoj storony, budut rasti vsjakije děreva, dostavljajuščije pišču: lisťja ich ně budut uvjadať, i plody na nich ně budut istoščaťsja; každyj měsjac budut sozrevať novye, potomu čto voda dlja nich tečet iz svjatilišča; plody ich budut upotrebljaemy v pišču, a lisťja na vračevanije.
13 Tak govorit Gospoď Bog: vot raspredělenije, po kotoromu vy dolžny razděliť zemlju v nasledije dvenadcati kolenam Izrailevym: Iosifu dva uděla.
14 I nasledujte jeje, kak odin, tak i drugoj; tak kak Ja, podňav ruku Moju, kljalsja otdať jeje otcam vašim, to i budět zemlja sija nasledijem vašim.
15 I vot preděl zemli: na severnom konce, načinaja ot velikogo morja, čerez Chetlon, po doroge v Cedad,
16 Jemaf, Berot, Sivraim, nachoďaščijsja měždu Damasskoju i Jemafskoju oblasťjami Gacar-Tichon, kotoryj na granice Avrana.
17 I budět granica ot morja do Gacar-Enon, granica s Damaskom, i daleje na severe oblasť Jemaf; i vot severnyj kraj.
18 Čertu vostočnogo kraja vedite měždu Avranom i Damaskom, měždu Galaadom i zemleju Izrailskoju, po Iordanu, ot severnogo kraja do vostočnogo morja; eto vostočnyj kraj.
19 A južnyj kraj s poluděnnoj storony ot Tamary do vod prerekanija pri Kadise, i po tečeniju potoka do velikogo morja; eto poluděnnyj kraj na juge.
20 Zapadnyj že preděl - velikoje more, ot južnoj granicy do města protiv Jemafa; eto zapadnyj kraj.
21 I razdělite sebe zemlju siju na uděly po kolenam Izrailevym.
22 I razdělite jeje po žrebiju v nasledije sebe i inozemcam, živuščim u vas, kotorye rodili u vas dětej; i oni sredi synov Izrailevych dolžny sčitaťsja naravně s prirodnymi žiteljami, i oni s vami vojdut v dolju sredi kolen Izrailevych.
23 V kotorom koleně živet inozeměc, v tom i dajte jemu nasledije jego, govorit Gospoď Bog.
48
1 Vot iměna kolen. Na severnom kraju po doroge ot Chetlona, veduščej v Jemaf, Gacar-Enon, ot severnoj granicy Damaska po puti k Jemafu: vse eto ot vostoka do morja odin uděl Danu.2 Podle granicy Dana, ot vostočnogo kraja do zapadnogo, eto odin uděl Asiru.
3 Podle granicy Asira, ot vostočnogo kraja do zapadnogo, eto odin uděl Něffalimu.
4 Podle granicy Něffalima, ot vostočnogo kraja do zapadnogo, eto odin uděl Manassii.
5 Podle granicy Manassii, ot vostočnogo kraja do zapadnogo, eto odin uděl Jefremu.
6 Podle granicy Jefrema, ot vostočnogo kraja do zapadnogo, eto odin uděl Ruvimu.
7 Podle granicy Ruvima, ot vostočnogo kraja do zapadnogo, eto odin uděl Iudě.
8 A podle granicy Iudy, ot vostočnogo kraja do zapadnogo, svjaščennyj učastok, širinoju v dvadcať pjať tysjač trostej, a dlinoju naravně s drugimi udělami, ot vostočnogo kraja do zapadnogo; sredi něgo budět svjatilišče.
9 Učastok, kotoryj vy posvjatite Gospodu, dlinoju budět v dvadcať pjať tysjač, a širinoju v děsjať tysjač trostej.
10 I etot svjaščennyj učastok dolžen prinadležať svjaščennikam, k severu dvadcať pjať tysjač i k morju v širinu děsjať tysjač, i k vostoku v širinu děsjať tysjač, a k jugu v dlinu dvadcať pjať tysjač trostej, i sredi něgo budět svjatilišče Gospodně.
11 Eto posvjatite svjaščennikam iz synov Sadoka, kotorye stojali na straže Mojej, kotorye vo vrema otstupničestva synov Izrailevych ně otstupili ot Měňa, kak otstupili drugije levity.
12 Im budět prinadležať eta časť zemli iz svjaščennogo učastka, svjatyňa iz svjatyň, u preděla levitov.
13 I levity polučat takže u svjaščenničeskogo preděla dvadcať pjať tysjač v dlinu i děsjať tysjač trostej v širinu; vsja dlina dvadcať pjať tysjač, a širina děsjať tysjač trostej.
14 I iz etoj časti oni ně mogut ni prodať, ni proměňať; i načatki zemli ně mogut perechodiť k drugim, potomu čto eto svjatyňa Gospodňa.
15 A ostalnye pjať tysjač v širinu s dvadcaťju pjaťju tysjačami v dlinu naznačajutsja dlja goroda v obščeje upotreblenije, na zaselenije i na predměsťja; gorod budět v sredině.
16 I vot razměry jego: severnaja storona četyre tysjači pjaťsot i južnaja storona četyre tysjači pjaťsot, vostočnaja storona četyre tysjači pjaťsot i zapadnaja storona četyre tysjači pjaťsot trostej.
17 A predměsťja goroda k severu dvesti pjaťděsjat, i k vostoku dvesti pjaťděsjat, i k jugu dvesti pjaťděsjat, i k zapadu dvesti pjaťděsjat trostej.
18 A čto ostaetsja iz dliny protiv svjaščennogo učastka, děsjať tysjač k vostoku i děsjať tysjač k zapadu, protiv svjaščennogo učastka, proizveděnija s etoj zemli dolžny byť dlja prodovolstvija rabotajuščich v gorodě.
19 Rabotať že v gorodě mogut rabotniki iz vsech kolen Izrailevych.
20 Ves otdělennyj učastok v dvadcať pjať tysjač dliny i v dvadcať pjať tysjač širiny, četyrechugolnyj, vydělite v svjaščennyj uděl, so vključenijem vladěnij goroda;
21 a ostalnoje kňazju. Kak so storony svjaščennogo učastka, tak i so storony vladěnij goroda, protiv dvadcati pjati tysjač trostej do vostočnoj granicy učastka, i na zapad protiv dvadcati pjati tysjač u zapadnoj granicy sorazměrno s simi udělami, uděl kňazju, tak čto svjaščennyj učastok i svjatilišče budět v sredině jego.
22 I to, čto ot vladěnij levitskich i ot vladěnij goroda ostaetsja v proměžutke, prinadležit takže kňazju; proměžutok měždu graniceju Iudy i měždu graniceju Veniamina budět prinadležať kňazju.
23 Ostalnoje že ot kolen, ot vostočnogo kraja do zapadnogo - odin uděl Veniaminu.
24 Podle granicy Veniamina, ot vostočnogo kraja do zapadnogo - odin uděl Siměonu.
25 Podle granicy Siměona, ot vostočnogo kraja do zapadnogo - odin uděl Issacharu.
26 Podle granicy Issachara, ot vostočnogo kraja do zapadnogo - odin uděl Zavulonu.
27 Podle granicy Zavulona, ot vostočnogo kraja do zapadnogo - odin uděl Gadu.
28 A podle granicy Gada na južnoj storoně idět južnyj preděl ot Tamary k vodam prerekanija pri Kadise, vdol potoka do velikogo morja.
29 Vot zemlja, kotoruju vy po žrebiju razdělite kolenam Izrailevym, i vot učastki ich, govorit Gospoď Bog.
30 I vot vychody goroda: s severnoj storony měry četyre tysjači pjaťsot;
31 i vorota goroda nazyvajutsja iměnami kolen Izrailevych; k severu troje vorot: vorota Ruvimovy odni, vorota Iudiny odni, vorota Leviiny odni.
32 I s vostočnoj storony měry četyre tysjači pjaťsot, i troje vorot: vorota Iosifovy odni, vorota Veniaminovy odni, vorota Danovy odni;
33 i s južnoj storony měry četyre tysjači pjaťsot, i troje vorot: vorota Siměonovy odni, vorota Issacharovy odni, vorota Zavulonovy odni.
34 S morskoj storony měry četyre tysjači pjaťsot, vorot zděs troje že: vorota Gadovy odni, vorota Asirovy odni, vorota Něffalimovy odni.
35 Vsego krugom vosemnadcať tysjač. A ima gorodu s togo dňa budět: "Gospoď tam".