Kniga proroka Daniila
Sinodalnyj perevod1
1 V tretij god carstvovanija Ioakima, carja Iudějskogo, prišel Navuchodonosor, car Vavilonskij, k Ijerusalimu i osadil jego.2 I predal Gospoď v ruku jego Ioakima, carja Iudějskogo, i časť sosudov doma Božija, i on otpravil ich v zemlju Sennaar, v dom boga svojego, i vněs eti sosudy v sokroviščnicu boga svojego.
3 I skazal car Asfenazu, načalniku jevnuchov svoich, čtoby on iz synov Izrailevych, iz roda carskogo i kňažeskogo, privel
4 otrokov, u kotorych nět nikakogo telesnogo nědostatka, krasivych vidom, i poňatlivych dlja vsjakoj nauki, i razumějuščich nauki, i smyšlenych i godnych služiť v čertogach carskich, i čtoby naučil ich knigam i jazyku Chaldějskomu.
5 I naznačil im car ježedněvnuju pišču s carskogo stola i vino, kotoroje sam pil, i velel vospityvať ich tri goda, po istečenii kotorych oni dolžny byli predstať pred carja.
6 Měždu nimi byli iz synov Iudinych Daniil, Ananija, Misail i Azarija.
7 I pereiměnoval ich načalnik jevnuchov - Daniila Valtasarom, Ananiju Sedrachom, Misaila Misachom i Azariju Avděnago.
8 Daniil položil v serdce svojem ně oskverňaťsja jastvami so stola carskogo i vinom, kakoje pjet car, i potomu prosil načalnika jevnuchov o tom, čtoby ně oskverňaťsja jemu.
9 Bog daroval Daniilu milosť i blagoraspoloženije načalnika jevnuchov;
10 i načalnik jevnuchov skazal Daniilu: bojus ja gospodina mojego, carja, kotoryj sam naznačil vam pišču i piťje; jesli on uvidit lica vaši chudoščaveje, něželi u otrokov, sverstnikov vašich, to vy sdělaete golovu moju vinovnoju pered carem.
11 Togda skazal Daniil Amělsaru, kotorogo načalnik jevnuchov pristavil k Daniilu, Ananii, Misailu i Azarii:
12 sdělaj opyt nad rabami tvoimi v tečenije děsjati dněj; pusť dajut nam v pišču ovošči i vodu dlja piťja;
13 i potom pusť javjatsja pered toboju lica naši i lica tech otrokov, kotorye pitajutsja carskoju piščeju, i zatem postupaj s rabami tvoimi, kak uvidiš.
14 On poslušalsja ich v etom i ispytyval ich děsjať dněj.
15 Po istečenii že děsjati dněj lica ich okazalis krasiveje, i telom oni byli polněje vsech tech otrokov, kotorye pitalis carskimi jastvami.
16 Togda Amělsar bral ich kušaňje i vino dlja piťja i daval im ovošči.
17 I daroval Bog četyrem sim otrokam znanije i razuměnije vsjakoj knigi i mudrosti, a Daniilu ješče daroval razuměť i vsjakije viděnija i sny.
18 Po okončanii tech dněj, kogda car prikazal predstaviť ich, načalnik jevnuchov predstavil ich Navuchodonosoru.
19 I car govoril s nimi, i iz vsech otrokov ně našlos podobnych Daniilu, Ananii, Misailu i Azarii, i stali oni služiť pred carem.
20 I vo vsjakom děle mudrogo urazuměnija, o čem ni sprašival ich car, on nachodil ich v děsjať raz vyše vsech tajnovedcev i volchvov, kakije byli vo vsem carstve jego.
21 I byl tam Daniil do pervogo goda carja Kira.
2
1 Vo vtoroj god carstvovanija Navuchodonosora snilis Navuchodonosoru sny, i vozmutilsja duch jego, i son udalilsja ot něgo.2 I velel car sozvať tajnovedcev, i gadatelej, i čarodějev, i Chaldějev, čtoby oni rasskazali carju snoviděnija jego. Oni prišli, i stali pered carem.
3 I skazal im car: son snilsja mně, i trevožitsja duch moj; želaju znať etot son.
4 I skazali Chalděi carju po-aramějski: car! voveki živi! skaži son rabam tvoim, i my objasnim značenije jego.
5 Otvečal car i skazal Chaldějam: slovo otstupilo ot měňa; jesli vy ně skažete mně snoviděnija i značenija jego, to v kuski buděte izrubleny, i domy vaši obraťjatsja v razvaliny.
6 Jesli že rasskažete son i značenije jego, to polučite ot měňa dary, nagradu i velikuju počesť; itak skažite mně son i značenije jego.
7 Oni vtorično otvečali i skazali: da skažet car rabam svoim snoviděnije, i my objasnim jego značenije.
8 Otvečal car i skazal: verno znaju, čto vy chotite vyigrať vrema, potomu čto vidite, čto slovo otstupilo ot měňa.
9 Tak kak vy ně objavljaete mně snoviděnija, to u vas odin umysel: vy sobiraetes skazať mně lož i obman, poka minět vrema; itak rasskažite mně son, i togda ja uznaju, čto vy možete objasniť mně i značenije jego.
10 Chalděi otvečali carju i skazali: nět na zemle čeloveka, kotoryj mog by otkryť eto dělo carju, i potomu ni odin car, velikij i moguščestvennyj, ně treboval podobnogo ni ot kakogo tajnovedca, gadatelja i Chalděja.
11 Dělo, kotorogo car trebujet, tak trudno, čto nikto drugoj ně možet otkryť jego carju, kromě bogov, kotorych obitanije ně s ploťju.
12 Rassvirepel car i silno razgněvalsja na eto, i prikazal istrebiť vsech mudrecov Vavilonskich.
13 Kogda vyšlo eto povelenije, čtoby ubivať mudrecov, iskali Daniila i tovariščej jego, čtoby uměrtviť ich.
14 Togda Daniil obratilsja s sovetom i mudrosťju k Ariochu, načalniku carskich telochranitelej, kotoryj vyšel ubivať mudrecov Vavilonskich;
15 i sprosil Ariocha, silnogo pri care: "počemu takoje groznoje povelenije ot carja?" Togda Arioch rasskazal vse dělo Daniilu.
16 I Daniil vošel, i uprosil carja dať jemu vrema, i on predstavit carju tolkovanije sna.
17 Daniil prišel v dom svoj, i rasskazal dělo Ananii, Misailu i Azarii, tovariščam svoim,
18 čtoby oni prosili milosti u Boga něbesnogo ob etoj tajně, daby Daniil i tovarišči jego ně pogibli s pročimi mudrecami Vavilonskimi.
19 I togda otkryta byla tajna Daniilu v nočnom viděnii, i Daniil blagoslovil Boga něbesnogo.
20 I skazal Daniil: da budět blagoslovenno ima Gospoda ot veka i do veka! ibo u Něgo mudrosť i sila;
21 On izměňaet vreměna i leta, nizlagaet carej i postavljaet carej; daet mudrosť mudrym i razuměnije razumnym;
22 On otkryvaet glubokoje i sokrovennoje, znaet, čto vo mrake, i svet obitaet s Nim.
23 Slavlju i veličaju Tebja, Bože otcov moich, čto Ty daroval mně mudrosť i silu i otkryl mně to, o čem my molili Tebja; ibo Ty otkryl nam dělo carja.
24 Posle sego Daniil vošel k Ariochu, kotoromu car povelel uměrtviť mudrecov Vavilonskich, prišel i skazal jemu: ně ubivaj mudrecov Vavilonskich; vvedi měňa k carju, i ja otkroju značenije sna.
25 Togda Arioch němědlenno privel Daniila k carju i skazal jemu: ja našel iz plennych synov Iuděi čeloveka, kotoryj možet otkryť carju značenije sna.
26 Car skazal Daniilu, kotoryj nazvan byl Valtasarom: možeš li ty skazať mně son, kotoryj ja viděl, i značenije jego?
27 Daniil otvečal carju i skazal: tajny, o kotoroj car sprašivaet, ně mogut otkryť carju ni mudrecy, ni obajateli, ni tajnovedcy, ni gadateli.
28 No jesť na něbesach Bog, otkryvajuščij tajny; i On otkryl carju Navuchodonosoru, čto budět v poslednije dni. Son tvoj i viděnija glavy tvojej na lože tvojem byli takije:
29 ty, car, na lože tvojem dumal o tom, čto budět posle sego? i Otkryvajuščij tajny pokazal tebe to, čto budět.
30 A mně tajna sija otkryta ně potomu, čtoby ja byl mudreje vsech živuščich, no dlja togo, čtoby otkryto bylo carju razuměnije i čtoby ty uznal pomyšlenija serdca tvojego.
31 Tebe, car, bylo takoje viděnije: vot, kakoj-to bolšoj istukan; ogromnyj byl etot istukan, v črezvyčajnom bleske stojal on pred toboju, i strašen byl vid jego.
32 U etogo istukana golova byla iz čistogo zolota, gruď jego i ruki jego - iz serebra, črevo jego i bedra jego mědnye,
33 goleni jego železnye, nogi jego časťju železnye, časťju gliňanye.
34 Ty viděl jego, dokole kaměň ně otorvalsja ot gory bez sodějstvija ruk, udaril v istukana, v železnye i gliňanye nogi jego, i razbil ich.
35 Togda vse vměste razdrobilos: železo, glina, měď, serebro i zoloto sdělalis kak prach na letnich gumnach, i veter uněs ich, i sleda ně ostalos ot nich; a kaměň, razbivšij istukana, sdělalsja velikoju goroju i napolnil vsju zemlju.
36 Vot son! Skažem pred carem i značenije jego.
37 Ty, car, car carej, kotoromu Bog něbesnyj daroval carstvo, vlasť, silu i slavu,
38 i vsech synov čelovečeskich, gdě by oni ni žili, zverej zemnych i ptic něbesnych On otdal v tvoi ruki i postavil tebja vladykoju nad vsemi imi. Ty - eto zolotaja golova!
39 Posle tebja vosstanět drugoje carstvo, niže tvojego, i ješče treťje carstvo, mědnoje, kotoroje budět vladyčestvovať nad vseju zemleju.
40 A četvertoje carstvo budět krepko, kak železo; ibo kak železo razbivaet i razdrobljaet vse, tak i ono, podobno vsesokrušajuščemu železu, budět razdrobljať i sokrušať.
41 A čto ty viděl nogi i palcy na nogach časťju iz gliny goršečnoj, a časťju iz železa, to budět carstvo razdělennoje, i v něm ostanětsja něskolko kreposti železa, tak kak ty viděl železo, směšannoje s goršečnoju glinoju.
42 I kak persty nog byli časťju iz železa, a časťju iz gliny, tak i carstvo budět časťju krepkoje, časťju chrupkoje.
43 A čto ty viděl železo, směšannoje s glinoju goršečnoju, eto značit, čto oni směšajutsja čerez sema čelovečeskoje, no ně soljutsja odno s drugim, kak železo ně směšivaetsja s glinoju.
44 I vo dni tech carstv Bog něbesnyj vozdvignět carstvo, kotoroje voveki ně razrušitsja, i carstvo eto ně budět peredano drugomu narodu; ono sokrušit i razrušit vse carstva, a samo budět stojať večno,
45 tak kak ty viděl, čto kaměň ottorgnut byl ot gory ně rukami i razdrobil železo, měď, glinu, serebro i zoloto. Velikij Bog dal znať carju, čto budět posle sego. I veren etot son, i točno istolkovanije jego!
46 Togda car Navuchodonosor pal na lice svoje i poklonilsja Daniilu, i velel priněsti jemu dary i blagovonnye kurenija.
47 I skazal car Daniilu: istinno Bog vaš jesť Bog bogov i Vladyka carej, otkryvajuščij tajny, kogda ty mog otkryť etu tajnu!
48 Togda vozvysil car Daniila i dal jemu mnogo bolšich podarkov, i postavil jego nad vseju oblasťju Vavilonskoju i glavnym načalnikom nad vsemi mudrecami Vavilonskimi.
49 No Daniil prosil carja, i on postavil Sedracha, Misacha i Avděnago nad dělami strany Vavilonskoj, a Daniil ostalsja pri dvore carja.
3
1 Car Navuchodonosor sdělal zolotoj istukan, vyšinoju v šesťděsjat loktej, širinoju v šesť loktej, postavil jego na pole Děire, v oblasti Vavilonskoj.2 I poslal car Navuchodonosor sobrať satrapov, naměstnikov, vojevod, verchovnych suděj, kaznochranitelej, zakonovedcev, bljustitelej suda i vsech oblastnych pravitelej, čtoby oni prišli na toržestvennoje otkrytije istukana, kotorogo postavil car Navuchodonosor.
3 I sobralis satrapy, naměstniki, vojenačalniki, verchovnye suďji, kaznochraniteli, zakonovedcy, bljustiteli suda i vse oblastnye praviteli na otkrytije istukana, kotorogo Navuchodonosor car postavil, i stali pered istukanom, kotorogo vozdvig Navuchodonosor.
4 Togda glašataj gromko voskliknul: objavljaetsja vam, narody, pleměna i jazyki:
5 v to vrema, kak uslyšite zvuk truby, svireli, citry, cevnicy, guslej i simfonii i vsjakich muzykalnych orudij, padite i poklonites zolotomu istukanu, kotorogo postavil car Navuchodonosor.
6 A kto ně padět i ně poklonitsja, totčas brošen budět v peč, raskalennuju ogněm.
7 Posemu, kogda vse narody uslyšali zvuk truby, svireli, citry, cevnicy, guslej i vsjakogo roda muzykalnych orudij, to pali vse narody, pleměna i jazyki, i poklonilis zolotomu istukanu, kotorogo postavil Navuchodonosor car.
8 V eto samoje vrema pristupili někotorye iz Chaldějev i doněsli na Iudějev.
9 Oni skazali carju Navuchodonosoru: car, voveki živi!
10 Ty, car, dal povelenije, čtoby každyj čelovek, kotoryj uslyšit zvuk truby, svireli, citry, cevnicy, guslej i simfonii i vsjakogo roda muzykalnych orudij, pal i poklonilsja zolotomu istukanu;
11 a kto ně padět i ně poklonitsja, tot dolžen byť brošen v peč, raskalennuju ogněm.
12 Jesť muži Iudějskije, kotorych ty postavil nad dělami strany Vavilonskoj: Sedrach, Misach i Avděnago; eti muži ně povinujutsja poveleniju tvojemu, car, bogam tvoim ně služat i zolotomu istukanu, kotorogo ty postavil, ně pokloňajutsja.
13 Togda Navuchodonosor vo gněve i jarosti povelel privesti Sedracha, Misacha i Avděnago; i priveděny byli eti muži k carju.
14 Navuchodonosor skazal im: s umyslom li vy, Sedrach, Misach i Avděnago, bogam moim ně služite, i zolotomu istukanu, kotorogo ja postavil, ně pokloňaetes?
15 Otnyně, jesli vy gotovy, kak skoro uslyšite zvuk truby, svireli, citry, cevnicy, guslej, simfonii i vsjakogo roda muzykalnych orudij, padite i poklonites istukanu, kotorogo ja sdělal; jesli že ně poklonites, to v tot že čas brošeny buděte v peč, raskalennuju ogněm, i togda kakoj Bog izbavit vas ot ruki mojej?
16 I otvečali Sedrach, Misach i Avděnago, i skazali carju Navuchodonosoru: nět nuždy nam otvečať tebe na eto.
17 Bog naš, Kotoromu my služim, silen spasti nas ot peči, raskalennoj ogněm, i ot ruki tvojej, car, izbavit.
18 Jesli že i ně budět togo, to da budět izvestno tebe, car, čto my bogam tvoim služiť ně buděm i zolotomu istukanu, kotorogo ty postavil, ně poklonimsja.
19 Togda Navuchodonosor ispolnilsja jarosti, i vid lica jego izměnilsja na Sedracha, Misacha i Avděnago, i on povelel razžeč peč v sem raz silněje, něželi kak obyknovenno razžigali jeje,
20 i samym silnym mužam iz vojska svojego prikazal svjazať Sedracha, Misacha i Avděnago i brosiť ich v peč, raskalennuju ogněm.
21 Togda muži sii svjazany byli v ispodněm i verchněm plaťje svojem, v golovnych povjazkach i v pročich oděždach svoich, i brošeny v peč, raskalennuju ogněm.
22 I kak povelenije carja bylo strogo, i peč raskalena byla črezvyčajno, to plama ogňa ubilo tech ljuděj, kotorye brosali Sedracha, Misacha i Avděnago.
23 A sii tri muža, Sedrach, Misach i Avděnago, upali v raskalennuju ogněm peč svjazannye.
24 [I chodili posredi plaměni, vospevaja Boga i blagoslovljaja Gospoda.
25 I stav Azarija molilsja i, otkryv usta svoi sredi ogňa, vozglasil:
26 "Blagosloven Ty, Gospodi Bože otcov našich, chvalno i proslavleno ima Tvoje voveki.
27 Ibo praveděn Ty vo vsem, čto sodělal s nami, i vse děla Tvoi istinny i puti Tvoi pravy, i vse sudy Tvoi istinny.
28 Ty soveršil istinnye sudy vo vsem, čto navel na nas i na svjatyj grad otcov našich Ijerusalim, potomu čto po istině i po sudu navel Ty vse eto na nas za grechi naši.
29 Ibo sogrešili my, i postupili bezzakonno, otstupiv ot Tebja, i vo vsem sogrešili.
30 Zapoveděj Tvoich ně slušali i ně sobljudali ich, i ně postupali, kak Ty povelel nam, čtoby blago nam bylo.
31 I vse, čto Ty navel na nas, i vse, čto Ty sodělal s nami, sodělal po istinnomu sudu.
32 I predal nas v ruki vragov bezzakonnych, něnavistnějšich otstupnikov, i carju něpravosudnomu i zlejšemu na vsej zemle.
33 I nyně my ně možem otkryť ust našich; my sdělalis stydom i ponošenijem dlja rabov Tvoich i čtuščich Tebja.
34 No ně predaj nas navsegda radi iměni Tvojego, i ně razruši zaveta Tvojego.
35 Ně otnimi ot nas milosti Tvojej radi Avraama, vozljublennogo Toboju, radi Isaaka, raba Tvojego, i Izrailja, svjatago Tvojego,
36 kotorym Ty govoril, čto umnožiš sema ich, kak zvezdy něbesnye i kak pesok na beregu morja.
37 My umaleny, Gospodi, pače vsech narodov, i uniženy nyně na vsej zemle za grechi naši,
38 i nět u nas v nastojaščeje vrema ni kňazja, ni proroka, ni vožďa, ni vsesožženija, ni žertvy, ni prinošenija, ni fimiama, ni města, čtoby nam priněsti žertvu Tebe i obresti milosť Tvoju.
39 No s sokrušennym serdcem i smirennym duchom da buděm priňaty.
40 Kak pri vsesožženii ovnov i telcov i kak pri tysjačach tučnych agncev, tak da budět žertva naša pred Toboju nyně blagougodnoju Tebe; ibo nět styda upovajuščim na Tebja.
41 I nyně my sledujem za Toboju vsem serdcem i boimsja Tebja i iščem lica Tvojego.
42 Ně posrami nas, no sotvori s nami po snischožděniju Tvojemu i po množestvu milosti Tvojej
43 i izbavi nas siloju čuděs Tvoich, i daj slavu iměni Tvojemu, Gospodi,
44 i da postyďatsja vse, dělajuščije rabam Tvoim zlo, i da postyďatsja so vsem moguščestvom, i sila ich da sokrušitsja,
45 i da poznajut, čto Ty Gospoď Bog jedin i slaven po vsej vselennoj".
46 A měždu tem slugi carja, vvergšije ich, ně perestavali razžigať peč něfťju, smoloju, pakleju i chvorostom,
47 i podnimalsja plaměň nad pečju na sorok děvjať loktej
48 i vyryvalsja, i sožigal tech iz Chaldějev, kotorych dostigal okolo peči.
49 No Angel Gospoděň sošel v peč vměste s Azarijeju i byvšimi s nim
50 i vybrosil plaměň ogňa iz peči, i sdělal, čto v sredině peči byl kak by šumaščij vlažnyj veter, i ogoň niskolko ně prikosnulsja k nim, i ně povredil im, i ně smutil ich.
51 Togda sii troje, kak by odnimi ustami, vospeli v peči, i blagoslovili i proslavili Boga:
52 "Blagosloven Ty, Gospodi Bože otcov našich, i chvalnyj i prevoznosimyj voveki, i blagoslovenno ima slavy Tvojej, svjatoje i prechvalnoje i prevoznosimoje vo veki.
53 Blagosloven Ty v chramě svjatoj slavy Tvojej, i prechvalnyj i preslavnyj vo veki.
54 Blagosloven Ty, viďaščij bezdny, vossedajuščij na Cheruvimach, i prechvalnyj i prevoznosimyj vo veki.
55 Blagosloven Ty na prestole slavy carstva Tvojego, i prechvalnyj i prevoznosimyj vo veki.
56 Blagosloven Ty na tverdi něbesnoj, i prechvalnyj i prevoznosimyj vo veki.
57 Blagoslovite, vse děla Gospodni. Gospoda, pojte i prevoznosite Jego vo veki.
58 Blagoslovite, Angely Gospodni, Gospoda, pojte i prevoznosite Jego voveki.
59 Blagoslovite, něbesa, Gospoda, pojte i prevoznosite Jego vo veki.
60 Blagoslovite Gospoda, vse vody, kotorye prevyše něbes, pojte i prevoznosite Jego vo veki.
61 Blagoslovite, vse sily Gospodni, Gospoda, pojte i prevoznosite Jego vo veki.
62 Blagoslovite, solnce i luna, Gospoda, pojte i prevoznosite Jego vo veki.
63 Blagoslovite, zvezdy něbesnye, Gospoda, pojte i prevoznosite Jego vo veki.
64 Blagoslovite, vsjakij dožď i rosa, Gospoda, pojte i prevoznosite Jego vo veki.
65 Blagoslovite, vse vetry, Gospoda, pojte i prevoznosite Jego vo veki.
66 Blagoslovite, ogoň i žar, Gospoda, pojte i prevoznosite Jego vo veki.
67 Blagoslovite, cholod i znoj, Gospoda, pojte i prevoznosite Jego vo veki.
68 Blagoslovite, rosy i iněi, Gospoda, pojte i prevoznosite Jego vo veki.
69 Blagoslovite, noči i dni, Gospoda, pojte i prevoznosite Jego vo veki.
70 Blagoslovite, svet i ťma, Gospoda, pojte i prevoznosite Jego vo veki.
71 Blagoslovite, led i moroz, Gospoda, pojte i prevoznosite Jego vo veki.
72 Blagoslovite, iněj i sněg, Gospoda, pojte i prevoznosite Jego vo veki.
73 Blagoslovite, molnii i oblaka, Gospoda, pojte i prevoznosite Jego vo veki.
74 Da blagoslovit zemlja Gospoda, da pojet i prevoznosit Jego vo veki.
75 Blagoslovite, gory i cholmy, Gospoda, pojte i prevoznosite Jego vo veki.
76 Blagoslovite Gospoda, vse proizrastanija na zemle, pojte i prevoznosite Jego vo veki.
77 Blagoslovite, istočniki, Gospoda, pojte i prevoznosite Jego vo veki.
78 Blagoslovite, morja i reki, Gospoda, pojte i prevoznosite Jego vo veki.
79 Blagoslovite Gospoda, kity i vse, dvižuščejesja v vodach, pojte i prevoznosite Jego vo veki.
80 Blagoslovite, vse pticy něbesnye, Gospoda, pojte i prevoznosite Jego vo veki.
81 Blagoslovite Gospoda, zveri i ves skot, pojte i prevoznosite Jego vo veki.
82 Blagoslovite, syny čelovečeskije, Gospoda, pojte i prevoznosite Jego vo veki.
83 Blagoslovi, Izrail, Gospoda, poj i prevoznosi Jego vo veki.
84 Blagoslovite, svjaščenniki Gospodni, Gospoda, pojte i prevoznosite Jego vo veki.
85 Blagoslovite, raby Gospodni, Gospoda, pojte i prevoznosite Jego vo veki.
86 Blagoslovite, duchi i duši pravednych, Gospoda, pojte i prevoznosite Jego vo veki.
87 Blagoslovite, pravednye i smirennye serdcem, Gospoda, pojte i prevoznosite Jego vo veki.
88 Blagoslovite, Ananija, Azarija i Misail, Gospoda, pojte i prevoznosite Jego vo veki; ibo On izvlek nas iz ada i spas nas ot ruki směrti, i izbavil nas iz sredy peči gorjaščego plaměni, i iz sredy ogňa izbavil nas.
89 Slavte Gospoda, ibo On blag, ibo vovek milosť Jego.
90 Blagoslovite, vse čtuščije Gospoda, Boga bogov, pojte i slavte, ibo vovek milosť Jego".]
91 Navuchodonosor car, [uslyšav, čto oni pojut,] izumilsja, i pospešno vstal, i skazal velmožam svoim: ně troich li mužej brosili my v ogoň svjazannymi? Oni v otvet skazali carju: istinno tak, car!
92 Na eto on skazal: vot, ja vižu četyrech mužej něsvjazannych, choďaščich sredi ogňa, i nět im vreda; i vid četvertogo podoben synu Božiju.
93 Togda podošel Navuchodonosor k usťju peči, raskalennoj ogněm, i skazal: Sedrach, Misach i Avděnago, raby Boga Vsevyšněgo! vyjdite i podojdite! Togda Sedrach, Misach i Avděnago vyšli iz sredy ogňa.
94 I, sobravšis, satrapy, naměstniki, vojenačalniki i sovetniki carja usmotreli, čto nad telami mužej sich ogoň ně iměl sily, i volosy na golove ně opaleny, i oděždy ich ně izměnilis, i daže zapacha ogňa ně bylo ot nich.
95 Togda Navuchodonosor skazal: blagosloven Bog Sedracha, Misacha i Avděnago, Kotoryj poslal Angela Svojego i izbavil rabov Svoich, kotorye nadějalis na Něgo i ně poslušalis carskogo povelenija, i predali tela svoi [ogňu], čtoby ně služiť i ně pokloňaťsja inomu bogu, kromě Boga svojego!
96 I ot měňa daetsja povelenije, čtoby iz vsjakogo naroda, pleměni i jazyka kto proizněset chulu na Boga Sedracha, Misacha i Avděnago, byl izrublen v kuski, i dom jego obraščen v razvaliny, ibo nět inogo boga, kotoryj mog by tak spasať.
97 Togda car vozvysil Sedracha, Misacha i Avděnago v straně Vavilonskoj [i vozveličil ich i udostoil ich načalstva nad pročimi Iudějami v jego carstve].
98 Navuchodonosor car vsem narodam, pleměnam i jazykam, živuščim po vsej zemle: mir vam da umnožitsja!
99 Znaměnija i čuděsa, kakije soveršil nado mnoju Vsevyšnij Bog, ugodno mně vozvestiť vam.
100 Kak veliki znaměnija Jego i kak moguščestvenny čuděsa Jego! Carstvo Jego - carstvo večnoje, i vladyčestvo Jego - v rody i rody.
4
1 Ja, Navuchodonosor, spokojen byl v domě mojem i blagoděnstvoval v čertogach moich.2 No ja viděl son, kotoryj ustrašil měňa, i razmyšlenija na lože mojem i viděnija golovy mojej smutili měňa.
3 I dano bylo mnoju povelenije privesti ko mně vsech mudrecov Vavilonskich, čtoby oni skazali mně značenije sna.
4 Togda prišli tajnovedcy, obajateli, Chalděi i gadateli; ja rasskazal im son, no oni ně mogli mně objasniť značenija jego.
5 Nakoněc vošel ko mně Daniil, kotoromu ima bylo Valtasar, po iměni boga mojego, i v kotorom duch svjatago Boga; jemu rasskazal ja son.
6 Valtasar, glava mudrecov! ja znaju, čto v tebe duch svjatago Boga, i nikakaja tajna ně zatrudňaet tebja; objasni mně viděnija sna mojego, kotoryj ja viděl, i značenije jego.
7 Viděnija že golovy mojej na lože mojem byli takije: ja viděl, vot, sredi zemli děrevo vesma vysokoje.
8 Bolšoje bylo eto děrevo i krepkoje, i vysota jego dostigala do něba, i ono vidimo bylo do kraev vsej zemli.
9 Lisťja jego prekrasnye, i plodov na něm množestvo, i pišča na něm dlja vsech; pod nim nachodili teň polevye zveri, i v vetvjach jego gnězdilis pticy něbesnye, i ot něgo pitalas vsjakaja ploť.
10 I viděl ja v viděnijach golovy mojej na lože mojem, i vot, nisšel s něbes Bodrstvujuščij i Svjatyj.
11 Voskliknuv gromko, On skazal: "srubite eto děrevo, obrubite vetvi jego, strjasite lisťja s něgo i razbrosajte plody jego; pusť udaljatsja zveri iz-pod něgo i pticy s vetvej jego;
12 no glavnyj koreň jego ostavte v zemle, i pusť on v uzach železnych i mědnych sredi polevoj travy orošaetsja něbesnoju rosoju, i s životnymi pusť budět časť jego v trave zemnoj.
13 Serdce čelovečeskoje otnimětsja ot něgo i dastsja jemu serdce zverinoje, i projdut nad nim sem vreměn.
14 Povelenijem Bodrstvujuščich eto opreděleno, i po prigovoru Svjatych naznačeno, daby znali živuščije, čto Vsevyšnij vladyčestvujet nad carstvom čelovečeskim, i daet jego, komu chočet, i postavljaet nad nim uničižennogo měždu ljuďmi".
15 Takoj son viděl ja, car Navuchodonosor; a ty, Valtasar, skaži značenije jego, tak kak nikto iz mudrecov v mojem carstve ně mog objasniť jego značenija, a ty možeš, potomu čto duch svjatago Boga v tebe.
16 Togda Daniil, kotoromu ima Valtasar, okolo časa probyl v izumlenii, i mysli jego smuščali jego. Car načal govoriť i skazal: Valtasar! da ně smuščaet tebja etot son i značenije jego. Valtasar otvečal i skazal: gospodin moj! tvoim by něnavistnikam etot son, i vragam tvoim značenije jego!
17 Děrevo, kotoroje ty viděl, kotoroje bylo bolšoje i krepkoje, vysotoju svojeju dostigalo do něbes i vidimo bylo po vsej zemle,
18 na kotorom lisťja byli prekrasnye i množestvo plodov i propitanije dlja vsech, pod kotorym obitali zveri polevye i v vetvjach kotorogo gnězdilis pticy něbesnye,
19 eto ty, car, vozveličivšijsja i ukrepivšijsja, i veličije tvoje vozroslo i dostiglo do něbes, i vlasť tvoja - do kraev zemli.
20 A čto car viděl Bodrstvujuščego i Svjatago, schoďaščego s něbes, Kotoryj skazal: "srubite děrevo i istrebite jego, tolko glavnyj koreň jego ostavte v zemle, i pusť on v uzach železnych i mědnych, sredi polevoj travy, orošaetsja rosoju něbesnoju, i s polevymi zverjami pusť budět časť jego, dokole ně projdut nad nim sem vreměn", -
21 to vot značenije etogo, car, i vot opredělenije Vsevyšněgo, kotoroje postignět gospodina mojego, carja:
22 tebja otlučat ot ljuděj, i obitanije tvoje budět s polevymi zverjami; travoju budut kormiť tebja, kak vola, rosoju něbesnoju ty buděš orošaem, i sem vreměn projdut nad toboju, dokole poznaeš, čto Vsevyšnij vladyčestvujet nad carstvom čelovečeskim i daet jego, komu chočet.
23 A čto poveleno bylo ostaviť glavnyj koreň děreva, eto značit, čto carstvo tvoje ostanětsja pri tebe, kogda ty poznaeš vlasť něbesnuju.
24 Posemu, car, da budět blagougoděn tebe sovet moj: iskupi grechi tvoi pravdoju i bezzakonija tvoi miloserdijem k bednym; vot čem možet prodliťsja mir tvoj.
25 Vse eto sbylos nad carem Navuchodonosorom.
26 Po prošestvii dvenadcati měsjacev, raschaživaja po carskim čertogam v Vaviloně,
27 car skazal: eto li ně veličestvennyj Vavilon, kotoryj postroil ja v dom carstva siloju mojego moguščestva i v slavu mojego veličija!
28 Ješče reč sija byla v ustach carja, kak byl s něba golos: "tebe govorjat, car Navuchodonosor: carstvo otošlo ot tebja!
29 I otlučat tebja ot ljuděj, i budět obitanije tvoje s polevymi zverjami; travoju budut kormiť tebja, kak vola, i sem vreměn projdut nad toboju, dokole poznaeš, čto Vsevyšnij vladyčestvujet nad carstvom čelovečeskim i daet jego, komu chočet!"
30 Totčas i ispolnilos eto slovo nad Navuchodonosorom, i otlučen on byl ot ljuděj, jel travu, kak vol, i orošalos telo jego rosoju něbesnoju, tak čto volosy u něgo vyrosli kak u lva, i nogti u něgo - kak u pticy.
31 Po okončanii že dněj tech, ja, Navuchodonosor, vozvel glaza moi k něbu, i razum moj vozvratilsja ko mně; i blagoslovil ja Vsevyšněgo, voschvalil i proslavil Prisnosuščego, Kotorogo vladyčestvo - vladyčestvo večnoje, i Kotorogo carstvo - v rody i rody.
32 I vse, živuščije na zemle, ničego ně značat; po vole Svojej On dějstvujet kak v něbesnom voinstve, tak i u živuščich na zemle; i nět nikogo, kto mog by protiviťsja ruke Jego i skazať Jemu: "čto Ty sdělal?"
33 V to vrema vozvratilsja ko mně razum moj, i k slave carstva mojego vozvratilis ko mně sanovitosť i prežnij vid moj; togda vzyskali měňa sovetniki moi i velmoži moi, i ja vosstanovlen na carstvo moje, i veličije moje ješče boleje vozvysilos.
34 Nyně ja, Navuchodonosor, slavlju, prevoznošu i veličaju Carja Něbesnogo, Kotorogo vse děla istinny i puti pravedny, i Kotoryj silen smiriť choďaščich gordo.
5
1 Valtasar car sdělal bolšoje piršestvo dlja tysjači velmož svoich i pered glazami tysjači pil vino.2 Vkusiv vina, Valtasar prikazal priněsti zolotye i serebrjanye sosudy, kotorye Navuchodonosor, otec jego, vyněs iz chrama Ijerusalimskogo, čtoby piť iz nich carju, velmožam jego, ženam jego i naložnicam jego.
3 Togda priněsli zolotye sosudy, kotorye vzjaty byli iz svjatilišča doma Božija v Ijerusalimě; i pili iz nich car i velmoži jego, ženy jego i naložnicy jego.
4 Pili vino, i slavili bogov zolotych i serebrjanych, mědnych, železnych, děrevjannych i kaměnnych.
5 V tot samyj čas vyšli persty ruki čelovečeskoj i pisali protiv lampady na izvesti steny čertoga carskogo, i car viděl kisť ruki, kotoraja pisala.
6 Togda car izměnilsja v lice svojem; mysli jego smutili jego, svjazi čresl jego oslabeli, i koleni jego stali biťsja odno o drugoje.
7 Silno zakričal car, čtoby priveli obajatelej, Chaldějev i gadatelej. Car načal govoriť, i skazal mudrecam Vavilonskim: kto pročitaet eto napisannoje i objasnit mně značenije jego, tot budět oblečen v bagrjanicu, i zolotaja cep budět na šeje u něgo, i treťjim vlastelinom budět v carstve.
8 I vošli vse mudrecy carja, no ně mogli pročitať napisannogo i objasniť carju značenija jego.
9 Car Valtasar črezvyčajno vstrevožilsja, i vid lica jego izměnilsja na něm, i velmoži jego smutilis.
10 Carica že, po povodu slov carja i velmož jego, vošla v palatu piršestva; načala govoriť carica i skazala: car, voveki živi! da ně smuščajut tebja mysli tvoi, i da ně izměňaetsja vid lica tvojego!
11 Jesť v carstve tvojem muž, v kotorom duch svjatago Boga; vo dni otca tvojego najděny byli v něm svet, razum i mudrosť, podobnaja mudrosti bogov, i car Navuchodonosor, otec tvoj, postavil jego glavoju tajnovedcev, obajatelej, Chaldějev i gadatelej, - sam otec tvoj, car,
12 potomu čto v něm, v Daniile, kotorogo car pereiměnoval Valtasarom, okazalis vysokij duch, veděnije i razum, sposobnyj izjasňať sny, tolkovať zagadočnoje i razrešať uzly. Itak pusť prizovut Daniila i on objasnit značenije.
13 Togda vveděn byl Daniil pred carja, i car načal reč i skazal Daniilu: ty li Daniil, odin iz plennych synov Iudějskich, kotorych otec moj, car, privel iz Iuděi?
14 Ja slyšal o tebe, čto duch Božij v tebe i svet, i razum, i vysokaja mudrosť najděna v tebe.
15 Vot, priveděny byli ko mně mudrecy i obajateli, čtoby pročitať eto napisannoje i objasniť mně značenije jego; no oni ně mogli objasniť mně etogo.
16 A o tebe ja slyšal, čto ty možeš objasňať značenije i razrešať uzly; itak, jesli možeš pročitať eto napisannoje i objasniť mně značenije jego, to oblečen buděš v bagrjanicu, i zolotaja cep budět na šeje tvojej, i treťjim vlastelinom buděš v carstve.
17 Togda otvečal Daniil, i skazal carju: dary tvoi pusť ostanutsja u tebja, i počesti otdaj drugomu; a napisannoje ja pročitaju carju i značenije objasňu jemu.
18 Car! Vsevyšnij Bog daroval otcu tvojemu Navuchodonosoru carstvo, veličije, česť i slavu.
19 Pred veličijem, kotoroje On dal jemu, vse narody, pleměna i jazyki trepetali i strašilis jego: kogo chotel, on ubival, i kogo chotel, ostavljal v živych; kogo chotel, vozvyšal, i kogo chotel, unižal.
20 No kogda serdce jego nadmilos i duch jego ožestočilsja do děrzosti, on byl sveržen s carskogo prestola svojego i lišen slavy svojej,
21 i otlučen byl ot synov čelovečeskich, i serdce jego upodobilos zverinomu, i žil on s dikimi oslami; kormili jego travoju, kak vola, i telo jego orošaemo bylo něbesnoju rosoju, dokole on poznal, čto nad carstvom čelovečeskim vladyčestvujet Vsevyšnij Bog i postavljaet nad nim, kogo chočet.
22 I ty, syn jego Valtasar, ně smiril serdca tvojego, choťja znal vse eto,
23 no vozněssja protiv Gospoda něbes, i sosudy doma Jego priněsli k tebe, i ty i velmoži tvoi, ženy tvoi i naložnicy tvoi pili iz nich vino, i ty slavil bogov serebrjanych i zolotych, mědnych, železnych, děrevjannych i kaměnnych, kotorye ni viďat, ni slyšat, ni razumějut; a Boga, v ruke Kotorogo dychanije tvoje i u Kotorogo vse puti tvoi, ty ně proslavil.
24 Za eto i poslana ot Něgo kisť ruki, i načertano eto pisanije.
25 I vot čto načertano: měně, měně, tekel, uparsin.
26 Vot i značenije slov: měně - isčislil Bog carstvo tvoje i položil koněc jemu;
27 Tekel - ty vzvešen na vesach i najděn očeň legkim;
28 Peres - razděleno carstvo tvoje i dano Miďanam i Persam.
29 Togda po poveleniju Valtasara oblekli Daniila v bagrjanicu i vozložili zolotuju cep na šeju jego, i provozglasili jego treťjim vlastelinom v carstve.
30 V tu že samuju noč Valtasar, car Chaldějskij, byl ubit,
31 i Darij Miďanin priňal carstvo, buduči šestiděsjati dvuch let.
6
1 Ugodno bylo Dariju postaviť nad carstvom sto dvadcať satrapov, čtoby oni byli vo vsem carstve,2 a nad nimi trech kňazej, - iz kotorych odin byl Daniil, - čtoby satrapy davali im otčet i čtoby carju ně bylo nikakogo obreměněnija.
3 Daniil prevoschodil pročich kňazej i satrapov, potomu čto v něm byl vysokij duch, i car pomyšljal uže postaviť jego nad vsem carstvom.
4 Togda kňazja i satrapy načali iskať predloga k obviněniju Daniila po upravleniju carstvom; no nikakogo predloga i pogrešnostej ně mogli najti, potomu čto on byl veren, i nikakoj pogrešnosti ili viny ně okazyvalos v něm.
5 I eti ljudi skazali: ně najti nam predloga protiv Daniila, jesli my ně najděm jego protiv něgo v zakoně Boga jego.
6 Togda eti kňazja i satrapy pristupili k carju i tak skazali jemu: car Darij! voveki živi!
7 Vse kňazja carstva, naměstniki, satrapy, sovetniki i vojenačalniki soglasilis měždu soboju, čtoby sdělano bylo carskoje postanovlenije i izdano povelenije, čtoby, kto v tečenije tridcati dněj budět prosiť kakogo-libo boga ili čeloveka, kromě tebja, car, togo brosiť v lvinyj rov.
8 Itak utverdi, car, eto opredělenije i podpiši ukaz, čtoby on byl něizměněn, kak zakon Midijskij i Persidskij, i čtoby on ně byl narušen.
9 Car Darij podpisal ukaz i eto povelenije.
10 Daniil že, uznav, čto podpisan takoj ukaz, pošel v dom svoj; okna že v gornice jego byli otkryty protiv Ijerusalima, i on tri raza v děň prekloňal koleni, i molilsja svojemu Bogu, i slavoslovil Jego, kak eto dělal on i preždě togo.
11 Togda eti ljudi podsmotreli i našli Daniila moljaščegosja i prosjaščego milosti pred Bogom svoim,
12 potom prišli i skazali carju o carskom povelenii: ně ty li podpisal ukaz, čtoby vsjakogo čeloveka, kotoryj v tečenije tridcati dněj budět prosiť kakogo-libo boga ili čeloveka, kromě tebja, car, brosať v lvinyj rov? Car otvečal i skazal: eto slovo tverdo, kak zakon Miďan i Persov, ně dopuskajuščij izměněnija.
13 Togda otvečali oni i skazali carju, čto Daniil, kotoryj iz plennych synov Iuděi, ně obraščaet vnimanija ni na tebja, car, ni na ukaz, toboju podpisannyj, no tri raza v děň molitsja svoimi molitvami.
14 Car, uslyšav eto, silno opečalilsja i položil v serdce svojem spasti Daniila, i daže do zachožděnija solnca usilenno staralsja izbaviť jego.
15 No te ljudi pristupili k carju i skazali jemu: znaj, car, čto po zakonu Miďan i Persov nikakoje opredělenije ili postanovlenije, utveržděnnoje carem, ně možet byť izměněno.
16 Togda car povelel, i priveli Daniila, i brosili v rov lvinyj; pri etom car skazal Daniilu: Bog tvoj, Kotoromu ty něizměnno služiš, On spaset tebja!
17 I priněsen byl kaměň i položen na otverstije rva, i car zapečatal jego perstněm svoim, i perstněm velmož svoich, čtoby ničto ně pereměnilos v rasporjaženii o Daniile.
18 Zatem car pošel v svoj dvorec, leg spať bez užina, i daže ně velel vnosiť k němu pišči, i son bežal ot něgo.
19 Poutru že car vstal na rassvete i pospešno pošel ko rvu lvinomu,
20 i, podojďa ko rvu, žalobnym golosom kliknul Daniila, i skazal car Daniilu: Daniil, rab Boga živago! Bog tvoj, Kotoromu ty něizměnno služiš, mog li spasti tebja ot lvov?
21 Togda Daniil skazal carju: car! voveki živi!
22 Bog moj poslal Angela Svojego i zagradil pasť lvam, i oni ně povredili mně, potomu čto ja okazalsja pred Nim čist, da i pered toboju, car, ja ně sdělal prestuplenija.
23 Togda car črezvyčajno vozradovalsja o něm i povelel podňať Daniila izo rva; i podňat byl Daniil izo rva, i nikakogo povrežděnija ně okazalos na něm, potomu čto on veroval v Boga svojego.
24 I prikazal car, i priveděny byli te ljudi, kotorye obviňali Daniila, i brošeny v lvinyj rov, kak oni sami, tak i děti ich i ženy ich; i oni ně dostigli do dna rva, kak lvy ovladěli imi i sokrušili vse kosti ich.
25 Posle togo car Darij napisal vsem narodam, pleměnam i jazykam, živuščim po vsej zemle: "Mir vam da umnožitsja!
26 Mnoju daetsja povelenije, čtoby vo vsjakoj oblasti carstva mojego trepetali i blagogoveli pred Bogom Daniilovym, potomu čto On jesť Bog živyj i prisnosuščij, i carstvo Jego něsokrušimo, i vladyčestvo Jego beskoněčno.
27 On izbavljaet i spasaet, i soveršaet čuděsa i znaměnija na něbe i na zemle; On izbavil Daniila ot sily lvov".
28 I Daniil blagouspeval i v carstvovanije Darija, i v carstvovanije Kira Persidskogo.
7
1 V pervyj god Valtasara, carja Vavilonskogo, Daniil viděl son i proročeskije viděnija golovy svojej na lože svojem. Togda on zapisal etot son, izloživ suščnosť děla.2 Načav reč, Daniil skazal: viděl ja v nočnom viděnii mojem, i vot, četyre vetra něbesnych borolis na velikom more,
3 i četyre bolšich zverja vyšli iz morja, něpochožije odin na drugogo.
4 Pervyj - kak lev, no u něgo krylja orlinye; ja smotrel, dokole ně vyrvany byli u něgo krylja, i on podňat byl ot zemli, i stal na nogi, kak čelovek, i serdce čelovečeskoje dano jemu.
5 I vot ješče zver, vtoroj, pochožij na mědveďa, stojal s odnoj storony, i tri klyka vo rtu u něgo, měždu zubami jego; jemu skazano tak: "vstaň, ješ masa mnogo!"
6 Zatem viděl ja, vot ješče zver, kak bars; na spině u něgo četyre ptičjich kryla, i četyre golovy byli u zverja sego, i vlasť dana byla jemu.
7 Posle sego viděl ja v nočnych viděnijach, i vot zver četvertyj, strašnyj i užasnyj i vesma silnyj; u něgo bolšije železnye zuby; on požiraet i sokrušaet, ostatki že popiraet nogami; on otličen byl ot vsech prežnich zverej, i děsjať rogov bylo u něgo.
8 Ja smotrel na eti roga, i vot, vyšel měždu nimi ješče něbolšoj rog, i tri iz prežnich rogov s korněm istorgnuty byli pered nim, i vot, v etom roge byli glaza, kak glaza čelovečeskije, i usta, govorjaščije vysokoměrno.
9 Viděl ja, nakoněc, čto postavleny byli prestoly, i vossel Vetchij dňami; odějanije na Něm bylo belo, kak sněg, i volosy glavy Jego - kak čistaja volna; prestol Jego - kak plama ogňa, kolesa Jego - pylajuščij ogoň.
10 Ogněnnaja reka vychodila i prochodila pred Nim; tysjači tysjač služili Jemu i ťmy tem predstojali pred Nim; suďji seli, i raskrylis knigi.
11 Viděl ja togda, čto za izrečenije vysokoměrnych slov, kakije govoril rog, zver byl ubit v glazach moich, i telo jego sokrušeno i predano na sožženije ogňu.
12 I u pročich zverej otňata vlasť ich, i prodolženije žizni dano im tolko na vrema i na srok.
13 Viděl ja v nočnych viděnijach, vot, s oblakami něbesnymi šel kak by Syn čelovečeskij, došel do Vetchogo dňami i podveděn byl k Němu.
14 I Jemu dana vlasť, slava i carstvo, čtoby vse narody, pleměna i jazyki služili Jemu; vladyčestvo Jego - vladyčestvo večnoje, kotoroje ně prejdět, i carstvo Jego ně razrušitsja.
15 Vostrepetal duch moj vo mně, Daniile, v tele mojem, i viděnija golovy mojej smutili měňa.
16 Ja podošel k odnomu iz predstojaščich i sprosil u něgo ob istinnom značenii vsego etogo, i on stal govoriť so mnoju, i objasnil mně smysl skazannogo:
17 "eti bolšije zveri, kotorych četyre, označajut, čto četyre carja vosstanut ot zemli.
18 Potom primut carstvo svjatye Vsevyšněgo i budut vladěť carstvom vovek i voveki vekov".
19 Togda poželal ja točnogo objasněnija o četvertom zvere, kotoryj byl otličen ot vsech i očeň strašen, s zubami železnymi i kogťjami mědnymi, požiral i sokrušal, a ostatki popiral nogami,
20 i o děsjati rogach, kotorye byli na golove u něgo, i o drugom, vnov vyšedšem, pered kotorym vypali tri, o tom samom roge, u kotorogo byli glaza i usta, govorjaščije vysokoměrno, i kotoryj po vidu stal bolše pročich.
21 Ja viděl, kak etot rog vel braň so svjatymi i prevozmogal ich,
22 dokole ně prišel Vetchij dňami, i sud dan byl svjatym Vsevyšněgo, i nastupilo vrema, čtoby carstvom ovladěli svjatye.
23 Ob etom on skazal: zver četvertyj - četvertoje carstvo budět na zemle, otličnoje ot vsech carstv, kotoroje budět požirať vsju zemlju, popirať i sokrušať jeje.
24 A děsjať rogov značat, čto iz etogo carstva vosstanut děsjať carej, i posle nich vosstanět inoj, otličnyj ot prežnich, i uničižit trech carej,
25 i protiv Vsevyšněgo budět proiznosiť slova i ugnětať svjatych Vsevyšněgo; daže vozměčtaet otměniť u nich prazdničnye vreměna i zakon, i oni predany budut v ruku jego do vreměni i vreměn i poluvreměni.
26 Zatem vossjadut suďji i otnimut u něgo vlasť gubiť i istrebljať do konca.
27 Carstvo že i vlasť i veličije carstvennoje vo vsej podněbesnoj dano budět narodu svjatych Vsevyšněgo, Kotorogo carstvo - carstvo večnoje, i vse vlastiteli budut služiť i povinovaťsja Jemu.
28 Zděs koněc slova. Měňa, Daniila, silno smuščali razmyšlenija moi, i lice moje izměnilos na mně; no slovo ja sochranil v serdce mojem.
8
1 V tretij god carstvovanija Valtasara carja javilos mně, Daniilu, viděnije posle togo, kotoroje javilos mně preždě.2 I viděl ja v viděnii, i kogda viděl, ja byl v Suzach, prestolnom gorodě v oblasti Jelamskoj, i viděl ja v viděnii, - kak by ja byl u reki Ulaja.
3 Podňal ja glaza moi i uviděl: vot, odin oven stoit u reki; u něgo dva roga, i roga vysokije, no odin vyše drugogo, i vysšij podňalsja posle.
4 Viděl ja, kak etot oven bodal k zapadu i k severu i k jugu, i nikakoj zver ně mog ustojať protiv něgo, i nikto ně mog spasti ot něgo; on dělal, čto chotel, i veličalsja.
5 Ja vnimatelno smotrel na eto, i vot, s zapada šel kozel po licu vsej zemli, ně kasajas zemli; u etogo kozla byl vidnyj rog měždu jego glazami.
6 On pošel na togo ovna, imějuščego roga, kotorogo ja viděl stojaščim u reki, i brosilsja na něgo v silnoj jarosti svojej.
7 I ja viděl, kak on, priblizivšis k ovnu, rassvirepel na něgo i porazil ovna, i slomil u něgo oba roga; i nědostalo sily u ovna ustojať protiv něgo, i on poverg jego na zemlju i rastoptal jego, i ně bylo nikogo, kto mog by spasti ovna ot něgo.
8 Togda kozel črezvyčajno vozveličilsja; no kogda on usililsja, to slomilsja bolšoj rog, i na město jego vyšli četyre, obraščennye na četyre vetra něbesnych.
9 Ot odnogo iz nich vyšel něbolšoj rog, kotoryj črezvyčajno razrossja k jugu i k vostoku i k prekrasnoj straně,
10 i vozněssja do voinstva něbesnogo, i nizrinul na zemlju časť sego voinstva i zvezd, i popral ich,
11 i daže vozněssja na Vožďa voinstva sego, i otňata byla u Něgo ježedněvnaja žertva, i porugano bylo město svjatyni Jego.
12 I voinstvo predano vměste s ježedněvnoju žertvoju za něčestije, i on, povergaja istinu na zemlju, dějstvoval i uspeval.
13 I uslyšal ja odnogo svjatogo govorjaščego, i skazal etot svjatoj komu-to, voprošavšemu: "na skolko vreměni prostiraetsja eto viděnije o ježedněvnoj žertve i ob opustošitelnom něčestii, kogda svjatyňa i voinstvo budut popiraemy?"
14 I skazal mně: "na dve tysjači trista večerov i utr; i togda svjatilišče očistitsja".
15 I bylo: kogda ja, Daniil, uviděl eto viděnije i iskal značenija jego, vot, stal predo mnoju kak oblik muža.
16 I uslyšal ja ot srediny Ulaja golos čelovečeskij, kotoryj vozzval i skazal: "Gavriil! objasni jemu eto viděnije!"
17 I on podošel k tomu městu, gdě ja stojal, i kogda on prišel, ja užasnulsja i pal na lice moje; i skazal on mně: "znaj, syn čelovečeskij, čto viděnije otnositsja k koncu vreměni!"
18 I kogda on govoril so mnoju, ja bez čuvstv ležal licem moim na zemle; no on prikosnulsja ko mně i postavil měňa na město moje,
19 i skazal: "vot, ja otkryvaju tebe, čto budět v poslednije dni gněva; ibo eto otnositsja k koncu opredělennogo vreměni.
20 Oven, kotorogo ty viděl s dvuma rogami, eto cari Midijskij i Persidskij.
21 A kozel kosmatyj - car Grecii, a bolšoj rog, kotoryj měždu glazami jego, eto pervyj jeje car;
22 on slomilsja, i vměsto něgo vyšli drugije četyre: eto - četyre carstva vosstanut iz etogo naroda, no ně s jego siloju.
23 Pod koněc že carstva ich, kogda otstupniki ispolňat měru bezzakonij svoich, vosstanět car naglyj i iskusnyj v kovarstve;
24 i ukrepitsja sila jego, choťja i ně jego siloju, i on budět proizvodiť udivitelnye opustošenija i uspevať i dějstvovať i gubiť silnych i narod svjatych,
25 i pri umě jego i kovarstvo budět iměť uspech v ruke jego, i serdcem svoim on prevozněsetsja, i sredi mira pogubit mnogich, i protiv Vladyki vladyk vosstanět, no budět sokrušen - ně rukoju.
26 Viděnije že o večere i utre, o kotorom skazano, istinno; no ty sokroj eto viděnije, ibo ono otnositsja k otdalennym vreměnam".
27 I ja, Daniil, izněmog, i bolel něskolko dněj; potom vstal i načal zanimaťsja carskimi dělami; ja izumlen byl viděnijem sim i ně ponimal jego.
9
1 V pervyj god Darija, syna Assuirova, iz roda Midijskogo, kotoryj postavlen byl carem nad carstvom Chaldějskim,2 v pervyj god carstvovanija jego ja, Daniil, soobrazil po knigam čislo let, o kotorom bylo slovo Gospodně k Ijeremii proroku, čto semděsjat let ispolňatsja nad opustošenijem Ijerusalima.
3 I obratil ja lice moje k Gospodu Bogu s molitvoju i molenijem, v poste i vretišče i peple.
4 I molilsja ja Gospodu Bogu mojemu, i ispovedyvalsja i skazal: "Molju Tebja, Gospodi Bože velikij i divnyj, chraňaščij zavet i milosť ljubjaščim Tebja i sobljudajuščim povelenija Tvoi!
5 Sogrešili my, postupali bezzakonno, dějstvovali něčestivo, uporstvovali i otstupili ot zapoveděj Tvoich i ot postanovlenij Tvoich;
6 i ně slušali rabov Tvoich, prorokov, kotorye Tvoim iměněm govorili carjam našim, i velmožam našim, i otcam našim, i vsemu narodu strany.
7 U Tebja, Gospodi, pravda, a u nas na licach styd, kak děň sej, u každogo Iuděja, u žitelej Ijerusalima i u vsego Izrailja, u bližnich i dalnich, vo vsech stranach, kuda Ty izgnal ich za otstuplenije ich, s kakim oni otstupili ot Tebja.
8 Gospodi! u nas na licach styd, u carej našich, u kňazej našich i u otcov našich, potomu čto my sogrešili pred Toboju.
9 A u Gospoda Boga našego miloserdije i proščenije, ibo my vozmutilis protiv Něgo
10 i ně slušali glasa Gospoda Boga našego, čtoby postupať po zakonam Jego, kotorye On dal nam čerez rabov Svoich, prorokov.
11 I ves Izrail prestupil zakon Tvoj i otvratilsja, čtoby ně slušať glasa Tvojego; i za to izlilis na nas prokljatije i kljatva, kotorye napisany v zakoně Moiseja, raba Božija: ibo my sogrešili pred Nim.
12 I On ispolnil slova Svoi, kotorye izrek na nas i na suděj našich, sudivšich nas, naveďa na nas velikoje bedstvije, kakogo ně byvalo pod něbesami i kakoje soveršilos nad Ijerusalimom.
13 Kak napisano v zakoně Moiseja, tak vse eto bedstvije postiglo nas; no my ně umoljali Gospoda Boga našego, čtoby nam obratiťsja ot bezzakonij našich i urazuměť istinu Tvoju.
14 Nabljudal Gospoď eto bedstvije i navel jego na nas: ibo praveděn Gospoď Bog naš vo vsech dělach Svoich, kotorye soveršaet, no my ně slušali glasa Jego.
15 I nyně, Gospodi Bože naš, izvedšij narod Tvoj iz zemli Jegipetskoj rukoju silnoju i javivšij slavu Tvoju, kak děň sej! sogrešili my, postupali něčestivo.
16 Gospodi! po vsej pravdě Tvojej da otvratitsja gněv Tvoj i něgodovanije Tvoje ot grada Tvojego, Ijerusalima, ot svjatoj gory Tvojej; ibo za grechi naši i bezzakonija otcov našich Ijerusalim i narod Tvoj v poruganii u vsech, okružajuščich nas.
17 I nyně uslyši, Bože naš, molitvu raba Tvojego i molenije jego i vozzri svetlym licem Tvoim na opustošennoje svjatilišče Tvoje, radi Tebja, Gospodi.
18 Prikloni, Bože moj, ucho Tvoje i uslyši, otkroj oči Tvoi i vozzri na opustošenija naši i na gorod, na kotorom narečeno ima Tvoje; ibo my povergaem molenija naši pred Toboju, upovaja ně na pravednosť našu, no na Tvoje velikoje miloserdije.
19 Gospodi! uslyši; Gospodi! prosti; Gospodi! vněmli i soverši, ně umědli radi Tebja Samogo, Bože moj, ibo Tvoje ima narečeno na gorodě Tvojem i na narodě Tvojem".
20 I kogda ja ješče govoril i molilsja, i ispovedyval grechi moi i grechi naroda mojego, Izrailja, i povergal molbu moju pred Gospodom Bogom moim o svjatoj gore Boga mojego;
21 kogda ja ješče prodolžal molitvu, muž Gavriil, kotorogo ja viděl preždě v viděnii, bystro priletev, kosnulsja měňa okolo vreměni večerněj žertvy
22 i vrazumljal měňa, govoril so mnoju i skazal: "Daniil! teper ja isšel, čtoby naučiť tebja razuměniju.
23 V načale molenija tvojego vyšlo slovo, i ja prišel vozvestiť ego tebe, ibo ty muž želanij; itak vnikni v slovo i urazuměj viděnije.
24 Semděsjat sedmin opreděleny dlja naroda tvojego i svjatago goroda tvojego, čtoby pokryto bylo prestuplenije, zapečatany byli grechi i zaglaženy bezzakonija, i čtoby priveděna byla pravda večnaja, i zapečatany byli viděnije i prorok, i pomazan byl Svjatyj svjatych.
25 Itak znaj i razuměj: s togo vreměni, kak vyjdět povelenije o vosstanovlenii Ijerusalima, do Christa Vladyki sem sedmin i šesťděsjat dve sedminy; i vozvratitsja narod i obstrojatsja ulicy i steny, no v trudnye vreměna.
26 I po istečenii šestiděsjati dvuch sedmin predan budět směrti Christos, i ně budět; a gorod i svjatilišče razrušeny budut narodom vožďa, kotoryj pridět, i koněc jego budět kak ot navodněnija, i do konca vojny budut opustošenija.
27 I utverdit zavet dlja mnogich odna sedmina, a v polovině sedminy prekratitsja žertva i prinošenije, i na kryle svjatilišča budět měrzosť zapustenija, i okončatelnaja predopredělennaja gibel postignět opustošitelja".
10
1 V tretij god Kira, carja Persidskogo, bylo otkrovenije Daniilu, kotoryj nazyvalsja iměněm Valtasara; i istinno bylo eto otkrovenije i velikoj sily. On poňal eto otkrovenije i urazuměl eto viděnije.2 V eti dni ja, Daniil, byl v setovanii tri sedmicy dněj.
3 Vkusnogo chleba ja ně jel; maso i vino ně vchodilo v usta moi, i masťjami ja ně umaščal sebja do ispolněnija trech sedmic dněj.
4 A v dvadcať četvertyj děň pervogo měsjaca byl ja na beregu bolšoj reki Tigra,
5 i podňal glaza moi, i uviděl: vot odin muž, oblečennyj v lňanuju oděždu, i čresla jego opojasany zolotom iz Ufaza.
6 Telo jego - kak topaz, lice jego - kak vid molnii; oči jego - kak gorjaščije svetilniki, ruki jego i nogi jego po vidu - kak blesťjaščaja měď, i glas rečej jego - kak golos množestva ljuděj.
7 I tolko odin ja, Daniil, viděl eto viděnije, a byvšije so mnoju ljudi ně viděli etogo viděnija; no silnyj strach napal na nich i oni ubežali, čtoby skryťsja.
8 I ostalsja ja odin i smotrel na eto velikoje viděnije, no vo mně ně ostalos kreposti, i vid lica mojego črezvyčajno izměnilsja, ně stalo vo mně bodrosti.
9 I uslyšal ja glas slov jego; i kak tolko uslyšal glas slov jego, v ocepeněnii pal ja na lice moje i ležal licem k zemle.
10 No vot, kosnulas měňa ruka i postavila měňa na koleni moi i na dlani ruk moich.
11 I skazal on mně: "Daniil, muž želanij! vnikni v slova, kotorye ja skažu tebe, i staň prjamo na nogi tvoi; ibo k tebe ja poslan nyně". Kogda on skazal mně eti slova, ja vstal s trepetom.
12 No on skazal mně: "ně bojsja, Daniil; s pervogo dňa, kak ty raspoložil serdce tvoje, čtoby dostignuť razuměnija i smiriť tebja pred Bogom tvoim, slova tvoi uslyšany, i ja prišel by po slovam tvoim.
13 No kňaz carstva Persidskogo stojal protiv měňa dvadcať odin děň; no vot, Michail, odin iz pervych kňazej, prišel pomoč mně, i ja ostalsja tam pri carjach Persidskich.
14 A teper ja prišel vozvestiť tebe, čto budět s narodom tvoim v poslednije vreměna, tak kak viděnije otnositsja k otdalennym dňam".
15 Kogda on govoril mně takije slova, ja pripal licem moim k zemle i oněměl.
16 No vot, někto, po vidu pochožij na synov čelovečeskich, kosnulsja ust moich, i ja otkryl usta moi, stal govoriť i skazal stojaščemu peredo mnoju: "gospodin moj! ot etogo viděnija vnutrennosti moi povernulis vo mně, i ně stalo vo mně sily.
17 I kak možet govoriť rab takogo gospodina mojego s takim gospodinom moim? ibo vo mně nět sily, i dychanije zaměrlo vo mně".
18 Togda snova prikosnulsja ko mně tot čelovečeskij oblik i ukrepil měňa
19 i skazal: "ně bojsja, muž želanij! mir tebe; mužajsja, mužajsja!" I kogda on govoril so mnoju, ja ukrepilsja i skazal: "govori, gospodin moj; ibo ty ukrepil měňa".
20 I on skazal: "znaeš li, dlja čego ja prišel k tebe? Teper ja vozvraščus, čtoby boroťsja s kňazem Persidskim; a kogda ja vyjdu, to vot, pridět kňaz Grecii.
21 Vpročem ja vozvešču tebe, čto načertano v istinnom pisanii; i nět nikogo, kto podděržival by měňa v tom, kromě Michaila, kňazja vašego.
11
1 Itak ja s pervogo goda Darija Miďanina stal jemu podporoju i podkreplenijem.2 Teper vozvešču tebe istinu: vot, ješče tri carja vosstanut v Persii; potom četvertyj prevzojdět vsech velikim bogatstvom, i kogda usilitsja bogatstvom svoim, to podnimět vsech protiv carstva Grečeskogo.
3 I vosstanět car moguščestvennyj, kotoryj budět vladyčestvovať s velikoju vlasťju, i budět dějstvovať po svojej vole.
4 No kogda on vosstanět, carstvo jego razrušitsja i razdělitsja po četyrem vetram něbesnym, i ně k jego potomkam perejdět, i ně s toju vlasťju, s kakoju on vladyčestvoval; ibo razdrobitsja carstvo jego i dostanětsja drugim, kromě etich.
5 I usilitsja južnyj car i odin iz kňazej jego peresilit jego i budět vladyčestvovať, i veliko budět vladyčestvo jego.
6 No čerez něskolko let oni sblizjatsja, i doč južnogo carja pridět k carju severnomu, čtoby ustanoviť pravilnye otnošenija měždu nimi; no ona ně uděržit sily v rukach svoich, ně ustoit i rod jeje, no predany budut kak ona, tak i soprovoždavšije jeje, i rožděnnyj jeju, i pomogavšije jej v te vreměna.
7 No vosstanět otrasl ot korňa jeje, pridět k vojsku i vojdět v ukreplenija carja severnogo, i budět dějstvovať v nich, i usilitsja.
8 Daže i bogov ich, istukany ich s dragocennymi sosudami ich, serebrjanymi i zolotymi, uvezet v plen v Jegipet i na něskolko let budět stojať vyše carja severnogo.
9 Choťja etot i sdělaet našestvije na carstvo južnogo carja, no vozvratitsja v svoju zemlju.
10 Potom vooružatsja synovja jego i soberut mnogočislennoje vojsko, i odin iz nich bystro pojdět, navodnit i projdět, i potom, vozvraščajas, budět sražaťsja s nim do ukreplenij jego.
11 I razdražitsja južnyj car, i vystupit, srazitsja s nim, s carem severnym, i vystavit bolšoje vojsko, i predano budět vojsko v ruki jego.
12 I obodritsja vojsko, i serdce carja vozněsetsja; on nizložit mnogije tysjači, no ot etogo ně budět silněje.
13 Ibo car severnyj vozvratitsja i vystavit vojsko bolše prežněgo, i čerez něskolko let bystro pridět s ogromnym vojskom i bolšim bogatstvom.
14 V te vreměna mnogije vosstanut protiv južnogo carja, i matežnye iz synov tvojego naroda podnimutsja, čtoby ispolnilos viděnije, i padut.
15 I pridět car severnyj, ustroit val i ovladějet ukreplennym gorodom, i ně ustojat myšcy juga, ni otbornoje vojsko jego; nědostanět sily protivostojať.
16 I kto vyjdět k němu, budět dějstvovať po vole jego, i nikto ně ustoit pered nim; i na slavnoj zemle postavit stan svoj, i ona postradaet ot ruki jego.
17 I voznaměritsja vojti so vsemi silami carstva svojego, i pravednye s nim, i soveršit eto; i doč žen otdast jemu, na pogibel jeje, no etot zamysel ně sostoitsja, i jemu ně budět polzy iz togo.
18 Potom obratit lice svoje k ostrovam i ovladějet mnogimi; no někij vožď prekratit naněsennyj im pozor i daže svoj pozor obratit na něgo.
19 Zatem on obratit lice svoje na kreposti svojej zemli; no spotknětsja, padět i ně stanět jego.
20 Na město jego vosstanět někij, kotoryj pošlet sborščika podatej, projti po carstvu slavy; no i on posle němnogich dněj pogibnět, i ně ot vozmuščenija i ně v sraženii.
21 I vosstanět na město jego prezrennyj, i ně vozdadut jemu carskich počestej, no on pridět bez šuma i lesťju ovladějet carstvom.
22 I vsepotopljajuščije polčišča budut potopleny i sokrušeny im, daže i sam vožď zaveta.
23 Ibo posle togo, kak on vstupit v sojuz s nim, on budět dějstvovať obmanom, i vzojdět, i oděržit verch s malym narodom.
24 On vojdět v mirnye i plodonosnye strany, i soveršit to, čego ně dělali otcy jego i otcy otcov jego; dobyču, nagrablennoje imuščestvo i bogatstvo budět rastočať svoim i na kreposti budět iměť zamysly svoi, no tolko do vreměni.
25 Potom vozbudit sily svoi i duch svoj s mnogočislennym vojskom protiv carja južnogo, i južnyj car vystupit na vojnu s velikim i ješče boleje silnym vojskom, no ně ustoit, potomu čto budět protiv něgo kovarstvo.
26 Daže učastniki trapezy jego pogubjat jego, i vojsko jego razoljetsja, i padět mnogo ubitych.
27 U oboich carej sich na serdce budět kovarstvo, i za odnim stolom budut govoriť lož, no uspecha ně budět, potomu čto koněc ješče otložen do vreměni.
28 I otpravitsja on v zemlju svoju s velikim bogatstvom i vražděbnym naměrenijem protiv svjatago zaveta, i on ispolnit jego, i vozvratitsja v svoju zemlju.
29 V naznačennoje vrema opjať pojdět on na jug; no poslednij pochod ně takoj budět, kak prežnij,
30 ibo v odno vrema s nim pridut korabli Kittimskije; i on upadět duchom, i vozvratitsja, i ozlobitsja na svjatyj zavet, i ispolnit svoje naměrenije, i opjať vojdět v soglašenije s otstupnikami ot svjatago zaveta.
31 I postavlena budět im časť vojska, kotoraja oskvernit svjatilišče moguščestva, i prekratit ježedněvnuju žertvu, i postavit měrzosť zapustenija.
32 Postupajuščich něčestivo protiv zaveta on privlečet k sebe lesťju; no ljudi, čtuščije svojego Boga, usiljatsja i budut dějstvovať.
33 I razumnye iz naroda vrazumat mnogich, choťja budut něskolko vreměni stradať ot měča i ogňa, ot plena i grabeža;
34 i vo vrema stradanija svojego budut iměť někotoruju pomošč, i mnogije prisojediňatsja k nim, no pritvorno.
35 Postradajut někotorye i iz razumnych dlja ispytanija ich, očiščenija i dlja ubelenija k posledněmu vreměni; ibo jesť ješče vrema do sroka.
36 I budět postupať car tot po svojemu proizvolu, i vozněsetsja i vozveličitsja vyše vsjakogo božestva, i o Boge bogov stanět govoriť chulnoje i budět iměť uspech, dokole ně soveršitsja gněv: ibo, čto predopreděleno, to ispolnitsja.
37 I o bogach otcov svoich on ně pomyslit, i ni želanija žen, ni daže božestva nikakogo ně uvažit; ibo vozveličit sebja vyše vsech.
38 No bogu krepostej na měste jego budět on vozdavať česť, i etogo boga, kotorogo ně znali otcy jego, on budět čestvovať zolotom i serebrom, i dorogimi kamňami, i raznymi dragocennosťjami,
39 i ustroit tverduju kreposť s čužim bogom: kotorye priznajut jego, tem uveličit počesti i dast vlasť nad mnogimi, i zemlju razdast v nagradu.
40 Pod koněc že vreměni srazitsja s nim car južnyj, i car severnyj ustremitsja kak burja na něgo s kolesnicami, vsadnikami i mnogočislennymi korabljami, i napadět na oblasti, navodnit ich, i projdět čerez nich.
41 I vojdět on v prekrasnějšuju iz zeměl, i mnogije oblasti postradajut i spasutsja ot ruki jego tolko Jedom, Moav i bolšaja časť synov Ammonovych.
42 I prostret ruku svoju na raznye strany; ně spasetsja i zemlja Jegipetskaja.
43 I zavladějet on sokroviščami zolota i serebra i raznymi dragocennosťjami Jegipta; Livijcy i Jefiopljaně posledujut za nim.
44 No sluchi s vostoka i severa vstrevožat jego, i vyjdět on v veličajšej jarosti, čtoby istrebljať i gubiť mnogich,
45 i raskinět on carskije šatry svoi měždu morem i goroju preslavnogo svjatilišča; no pridět k svojemu koncu, i nikto ně pomožet jemu.
12
1 I vosstanět v to vrema Michail, kňaz velikij, stojaščij za synov naroda tvojego; i nastupit vrema ťjažkoje, kakogo ně byvalo s tech por, kak suščestvujut ljudi, do sego vreměni; no spasutsja v eto vrema iz naroda tvojego vse, kotorye najděny budut zapisannymi v knige.2 I mnogije iz spjaščich v prache zemli probuďatsja, odni dlja žizni večnoj, drugije na večnoje poruganije i posramlenije.
3 I razumnye budut sijať, kak svetila na tverdi, i obrativšije mnogich k pravdě - kak zvezdy, voveki, navsegda.
4 A ty, Daniil, sokroj slova sii i zapečataj knigu siju do posledněgo vreměni; mnogije pročitajut jeje, i umnožitsja veděnije".
5 Togda ja, Daniil, posmotrel, i vot, stojat dvoje drugich, odin na etom beregu reki, drugoj na tom beregu reki.
6 I odin skazal mužu v lňanoj oděždě, kotoryj stojal nad vodami reki: "kogda budět koněc etich čudnych proisšestvij?"
7 I slyšal ja, kak muž v lňanoj oděždě, nachodivšijsja nad vodami reki, podňav pravuju i levuju ruku k něbu, kljalsja Živuščim voveki, čto k koncu vreměni i vreměn i poluvreměni, i po soveršennom nizloženii sily naroda svjatogo, vse eto soveršitsja.
8 Ja slyšal eto, no ně poňal, i potomu skazal: "gospodin moj! čto že posle etogo budět?"
9 I otvečal on: "idi, Daniil; ibo sokryty i zapečatany slova sii do posledněgo vreměni.
10 Mnogije očisťjatsja, ubeljatsja i pereplavleny budut v iskušenii; něčestivye že budut postupať něčestivo, i ně urazumějet sego nikto iz něčestivych, a mudrye urazumějut.
11 So vreměni prekraščenija ježedněvnoj žertvy i postavlenija měrzosti zapustenija projdět tysjača dvesti děvjanosto dněj.
12 Blažen, kto ožidaet i dostignět tysjači trechsot tridcati pjati dněj.
13 A ty idi k tvojemu koncu i upokoišsja, i vosstaněš dlja polučenija tvojego žrebija v konce dněj".
13
1 V Vaviloně žil muž, po iměni Ioakim.2 I vzjal on ženu, po iměni Susannu, doč Chelkija, očeň krasivuju i bogobojazněnnuju.
3 Roditeli jeje byli pravednye i naučili doč svoju zakonu Moisejevu.
4 Ioakim byl očeň bogat, i byl u něgo sad bliz doma jego; i schodilis k němu Iuděi, potomu čto on byl početnějšij iz vsech.
5 I byli postavleny dva starca iz naroda suďjami v tom godu, o kotorych Gospoď skazal, čto bezzakonije vyšlo iz Vavilona ot starejšin-suděj, kotorye kazalis upravljajuščimi narodom.
6 Oni postojanno byvali v domě Ioakima, i k nim prichodili vse, iměvšije spornye děla.
7 Kogda narod uchodil okolo poludňa, Susanna vchodila v sad svojego muža dlja progulki.
8 I viděli jeje oba starejšiny vsjakij děň prichoďaščuju i progulivajuščujusja, i v nich rodilas pochoť k něj,
9 i izvratili um svoj, i uklonili glaza svoi, čtoby ně smotreť na něbo i ně vspominať o pravednych sudach.
10 Oba oni byli ujazvleny pochoťju k něj, no ně otkryvali drug drugu boli svojej,
11 potomu čto stydilis objaviť o voždělenii svojem, čto choteli sovokupiťsja s něju.
12 I oni priležno storožili každyj děň, čtoby viděť jeje, i govorili drug drugu:
13 "pojděm domoj, potomu čto čas obeda", - i, vyjďa, raschodilis drug ot druga,
14 i, vozvrativšis, prichodili na to že samoje město, i kogda dopytyvalis drug u druga o pričině togo, priznalis v pochoti svojej, i togda vměste naznačili vrema, kogda mogli by najti jeje odnu.
15 I bylo, kogda oni vyžidali udobnogo dňa, Susanna vošla, kak včera i treťjego dňa, s dvuma tolko služankami i zachotela myťsja v sadu, potomu čto bylo žarko.
16 I ně bylo tam nikogo, kromě dvuch starejšin, kotorye sprjatalis i storožili jeje.
17 I skazala ona služankam: priněsite mně masla i myla, i zaprite dveri sada, čtoby mně pomyťsja.
18 Oni tak i sdělali, kak ona skazala: zaperli dveri sada i vyšli bokovymi dverjami, čtoby priněsti, čto prikazano bylo im, i ně vidali starejšin, potomu čto oni sprjatalis.
19 I vot, kogda služanki vyšli, vstali oba starejšiny, i pribežali k něj, i skazali:
20 Vot, dveri sada zaperty i nikto nas ně vidit, i my imějem pochotenije k tebe, poetomu soglasis s nami i pobuď s nami.
21 Jesli že ně tak, to my buděm svidětelstvovať protiv tebja, čto s toboju byl junoša, i ty poetomu otoslala ot sebja služanok tvoich.
22 Togda zastonala Susanna i skazala: tesno mně otovsjudu; ibo, jesli ja sdělaju eto, směrť mně, a jesli ně sdělaju, to ně izbegnu ot ruk vašich.
23 Lučše dlja měňa ně sdělať etogo i vpasť v ruki vaši, něželi sogrešiť pred Gospodom.
24 I zakričala Susanna gromkim golosom; zakričali takže i oba starejšiny protiv něje,
25 i odin pobežal i otvoril dveri sada.
26 Kogda že nachodivšijesja v domě uslyšali krik v sadu, vskočili bokovymi dverjami, čtoby viděť, čto slučilos s něju.
27 I kogda starejšiny skazali slova svoi, slugi jeje črezvyčajno byli pristyženy, potomu čto nikogda ničego takogo o Susanně govoreno ně bylo.
28 I bylo na drugoj děň, kogda sobralsja narod k Ioakimu, mužu jeje, prišli i oba starejšiny, polnye bezzakonnogo umysla protiv Susanny, čtoby predať jeje směrti.
29 I skazali oni pered narodom: pošlite za Susannoju, dočerju Chelkija, ženoju Ioakima. I poslali.
30 I prišla ona, i roditeli jeje, i děti jeje, i vse rodstvenniki jeje.
31 Susanna byla očeň něžna i krasiva licem,
32 i eti bezzakonniki prikazali otkryť lice jeje, tak kak ono bylo zakryto, čtoby nasytiťsja krasotoju jeje.
33 Rodstvenniki že i vse, kotorye smotreli na něje, plakali.
34 A oba starejšiny, vstav posredi naroda, položili ruki na golovu jeje.
35 Ona že v slezach smotrela na něbo, ibo serdce jeje upovalo na Gospoda.
36 I skazali starejšiny: kogda my chodili po sadu odni, vošla eta s dvuma služankami i zatvorila dveri sada, i otoslala služanok;
37 i prišel k něj junoša, kotoryj skryvalsja tam, i leg s něju.
38 My nachoďas v uglu sada i viďa takoje bezzakonije, pobežali na nich,
39 i uviděli ich sovokupljajuščimisja, i togo ně mogli uděržať, potomu čto on byl silněje nas i, otvoriv dveri, vyskočil.
40 No etu my schvatili i doprašivali: kto byl etot junoša? no ona ně chotela objaviť nam. Ob etom my svidětelstvujem.
41 I poverilo im sobranije, kak starejšinam naroda i suďjam, i osudili jeje na směrť.
42 Vozopila Susanna gromkim golosom i skazala: Bože večnyj, vedajuščij sokrovennoje i znajuščij vse preždě bytija jego!
43 Ty znaeš, čto oni ložno svidětelstvovali protiv měňa, i vot, ja umiraju, ně sdělav ničego, čto eti ljudi zlostno vydumali na měňa.
44 I uslyšal Gospoď golos jeje.
45 I kogda ona veděna byla na směrť, vozbudil Bog svjatoj duch molodogo junoši, no iměni Daniila,
46 i on zakričal gromkim golosom: čist ja ot krovi jeje!
47 Togda obratilsja k němu ves narod i skazal: čto eto za slovo, kotoroje ty skazal?
48 Togda on, stav posredi nich, skazal: tak li vy něrazumny, syny Izrailja, čto, ně issledovav i ně uznav istiny, osudili doč Izrailja?
49 Vozvratites v sud, ibo eti ložno protiv něje zasvidětelstvovali.
50 I totčas ves narod vozvratilsja, i skazali jemu starejšiny: sadis posredi nas i objavi nam, potomu čto Bog dal tebe starejšinstvo.
51 I skazal im Daniil: otdělite ich drug ot druga podalše, i ja doprošu ich.
52 Kogda že oni otděleny byli odin ot drugogo, prizval odnogo iz nich i skazal jemu: sostarivšijsja v zlych dňach! nyně obnaružilis grechi tvoi, kotorye te dělal preždě,
53 proizvoďa sudy něpravednye, osuždaja něvinnych i opravdyvaja vinovnych, togda kak Gospoď govorit: "něvinnogo i pravogo ně uměrščvljaj".
54 Itak, jesli ty siju viděl, skaži, pod kakim děrevom viděl ty ich razgovarivajuščimi drug s drugom? On skazal: pod mastikovym.
55 Daniil skazal: točno, solgal ty na tvoju golovu; ibo vot, Angel Božij, priňav rešenije ot Boga, rassečet tebja popolam.
56 Udaliv jego, on prikazal privesti drugogo i skazal jemu: plema Chanaana, a ně Iudy! krasota prelstila tebja, i pochoť razvratila serdce tvoje.
57 Tak postupali vy s dočerjami Izrailja, i oni iz stracha iměli obščenije s vami; no doč Iudy ně poterpela bezzakonija vašego.
58 Itak skaži mně: pod kakim děrevom ty zastal ich razgovarivajuščimi měždu soboju? On skazal: pod zelenym dubom.
59 Daniil skazal jemu: točno, solgal ty na tvoju golovu; ibo Angel Božij s měčom ždět, čtoby rasseč tebja popolam, čtoby istrebiť vas.
60 Togda vse sobranije zakričalo gromkim golosom, i blagoslovili Boga, spasajuščego nadějuščichsja na Něgo,
61 i vosstali na oboich starejšin, potomu čto Daniil ich ustami obličil ich, čto oni ložno svidětelstvovali;
62 i postupili s nimi tak, kak oni zloumyslili protiv bližněgo, po zakonu Moisejevu, i uměrtvili ich; i spasena byla v tot děň krov něvinnaja.
63 Chelkija že i žena jego proslavili Boga za doč svoju Susannu s Ioakimom, mužem jeje, i so vsemi rodstvennikami, potomu čto ně najděno bylo v něj postydnogo děla.
64 I Daniil stal velik pered narodom s togo dňa i potom.
14
1 Car Astiag priložilsja k otcam svoim, i Kir, Persijanin, priňal carstvo jego.2 I Daniil žil vměste s carem i byl slavněje vsech druzej jego.
3 Byl u Vaviloňan idol, po iměni Vil, i izděrživali na něgo každyj děň dvadcať bolšich měr pšeničnoj muki, sorok ovec i vina šesť měr.
4 Car čtil jego i chodil každyj děň pokloňaťsja jemu; Daniil že pokloňalsja Bogu svojemu. I skazal jemu car: počemu ty ně pokloňaešsja Vilu?
5 On otvečal: potomu čto ja ně pokloňajus idolam, sdělannym rukami, no pokloňajus živomu Bogu, sotvorivšemu něbo i zemlju i vladyčestvujuščemu nad vsjakoju ploťju.
6 Car skazal: ně dumaeš li ty, čto Vil něživoj bog? ně vidiš li, skolko on jest i pjet každyj děň?
7 Daniil, ulybnuvšis, skazal: ně obmanyvajsja, car; ibo on vnutri glina, a snaruži měď, i nikogda ni jel, ni pil.
8 Togda car, razgněvavšis, prizval žrecov svoich i skazal im: jesli vy ně skažete mně, kto sjedaet vse eto, to umrete.
9 Jesli že vy dokažete mně, čto sjedaet eto Vil, to umret Daniil, potomu čto proizněs chulu na Vila. I skazal Daniil carju: da budět po slovu tvojemu.
10 Žrecov Vila bylo semděsjat, kromě žen i dětej.
11 I prišel car s Daniilom v chram Vila, i skazali žrecy Vila: vot, my vyjděm von, a ty, car, postav pišču i, naliv vina, zapri dveri i zapečataj perstněm tvoim.
12 I jesli zavtra ty priděš i ně najděš, čto vse sjeděno Vilom, my umrem, ili Daniil, kotoryj solgal na nas.
13 Oni ně obraščali na eto vnimanija, potomu čto pod stolom sdělali potaennyj vchod, i im vsegda vchodili, i sjedali eto.
14 Kogda oni vyšli, car postavil pišču pered Vilom, a Daniil prikazal slugam svoim, i oni priněsli pepel, i posypali ves chram v prisutstvii odnogo carja, i, vyjďa, zaperli dveri, i zapečatali carskim perstněm, i otošli.
15 Žrecy že, po obyčaju svojemu, prišli nočju s ženami i děťmi svoimi, i vse sjeli i vypili.
16 Na drugoj děň car vstal rano i Daniil s nim,
17 i skazal: cely li pečati, Daniil? On skazal: cely, car.
18 I kak skoro otvoreny byli dveri, car, vzgljanuv na stol, voskliknul gromkim golosom: velik ty, Vil, i nět nikakogo obmana v tebe!
19 Daniil, ulybnuvšis, uděržal carja, čtoby on ně vchodil vnutr, i skazal: posmotri na pol i zaměť, čji eto sledy.
20 Car skazal: vižu sledy mužčin, ženščin i dětej.
21 I, razgněvavšis, car prikazal schvatiť žrecov, žen ich i dětej i oni pokazali potaennye dveri, kotorymi oni vchodili i sjedali, čto bylo na stole.
22 Togda car povelel uměrtviť ich i otdal Vila Daniilu, i on razrušil jego i chram jego.
23 Byl na tom měste bolšoj drakon, i Vaviloňaně čtili jego.
24 I skazal car Daniilu: ně skažeš li i ob etom, čto on měď? vot, on živoj, i jest i pjet; ty ně možeš skazať, čto etot bog něživoj; itak poklonis jemu.
25 Daniil skazal: Gospodu Bogu mojemu pokloňajus, potomu čto On Bog živoj.
26 No ty, car, daj mně pozvolenije, i ja uměrščvlju drakona bez měča i žezla. Car skazal: daju tebe.
27 Togda Daniil vzjal smoly, žira i volos, svaril eto vměste i, sdělav iz etogo kom, brosil jego v pasť drakonu, i drakon rasselsja. I skazal Daniil: vot vaši svjatyni!
28 Kogda že Vaviloňaně uslyšali o tom, silno vozněgodovali i vosstali protiv carja, i skazali: car sdělalsja Iudějem, Vila razrušil i ubil drakona, i predal směrti žrecov,
29 i, priďa k carju, skazali: predaj nam Daniila, inače my uměrtvim tebja i dom tvoj.
30 I kogda car uviděl, čto oni silno nastaivajut, prinužděn byl predať im Daniila,
31 oni že brosili jego v rov lvinyj, i on probyl tam šesť dněj.
32 Vo rve bylo sem lvov, i davalos im každyj děň po dva tela i po dve ovcy; v eto vrema im ně davali ich, čtoby oni sjeli Daniila.
33 Byl v Iuděje prorok Avvakum, kotoryj, svariv pochlebku i nakrošiv chleba v bljudo, šel na pole, čtoby otněsti eto žrecam.
34 No Angel Gospoděň skazal Avvakumu: otněsi etot obed, kotoryj u tebja, v Vavilon k Daniilu, v rov lvinyj.
35 Avvakum skazal: gospodin! Vavilona ja nikogda ně vidal i rva ně znaju.
36 Togda Angel Gospoděň vzjal jego za tema i, podňav jego za volosy golovy jego, postavil jego v Vaviloně nad rvom siloju ducha svojego.
37 I vozzval Avvakum i skazal: Daniil! Daniil! vozmi obed, kotoryj Bog poslal tebe.
38 Daniil skazal: vspomnil Ty obo mně, Bože, i ně ostavil ljubjaščich Tebja.
39 I vstal Daniil i jel; Angel že Božij mgnovenno postavil Avvakuma na jego město.
40 V seďmoj děň prišel car, čtoby poskorbeť o Daniile i, podojďa ko rvu, vzgljanul v něgo, i vot, Daniil siděl.
41 I voskliknul car gromkim golosom, i skazal: velik Ty, Gospoď Bog Daniilov, i nět inogo kromě Tebja!
42 I prikazal vynuť Daniila, a vinovnikov jego pogublenija brosiť v rov, - i oni totčas byli sjeděny v prisutstvii jego.