Ot Matfeja svjatoje blagovestvovanije

Sinodalnyj perevod

1

1 Rodoslovije Iisusa Christa, Syna Davidova, Syna Avraamova.
2 Avraam rodil Isaaka; Isaak rodil Iakova; Iakov rodil Iudu i braťjev jego;
3 Iuda rodil Faresa i Zaru ot Famari; Fares rodil Jesroma; Jesrom rodil Arama;
4 Aram rodil Aminadava; Aminadav rodil Naassona; Naasson rodil Salmona;
5 Salmon rodil Vooza ot Rachavy; Vooz rodil Ovida ot Rufi; Ovid rodil Ijesseja;
6 Ijessej rodil Davida carja; David car rodil Solomona ot byvšej za Urijeju;
7 Solomon rodil Rovoama; Rovoam rodil Aviju; Avija rodil Asu;
8 Asa rodil Iosafata; Iosafat rodil Iorama; Ioram rodil Oziju;
9 Ozija rodil Ioafama; Ioafam rodil Achaza; Achaz rodil Jezekiju;
10 Jezekija rodil Manassiju; Manassija rodil Amona; Amon rodil Iosiju;
11 Iosija rodil Ioakima; Ioakim rodil Ijechoniju i braťjev jego, pered pereselenijem v Vavilon.
12 Po pereselenii že v Vavilon, Ijechonija rodil Salafiilja; Salafiil rodil Zorovavelja;
13 Zorovavel rodil Aviuda; Aviud rodil Jeliakima; Jeliakim rodil Azora;
14 Azor rodil Sadoka; Sadok rodil Achima; Achim rodil Jeliuda;
15 Jeliud rodil Jeleazara; Jeleazar rodil Matfana; Matfan rodil Iakova;
16 Iakov rodil Iosifa, muža Marii, ot Kotoroj rodilsja Iisus, nazyvaemyj Christos.
17 Itak vsech rodov ot Avraama do Davida četyrnadcať rodov; i ot Davida do pereselenija v Vavilon četyrnadcať rodov; i ot pereselenija v Vavilon do Christa četyrnadcať rodov.
18 Rožděstvo Iisusa Christa bylo tak: po obručenii Materi Jego Marii s Iosifom, preždě něželi sočetalis oni, okazalos, čto Ona imějet vo čreve ot Ducha Svjatago.
19 Iosif že muž Jeje, buduči praveděn i ně želaja oglasiť Jeje, chotel tajno otpustiť Jeje.
20 No kogda on pomyslil eto, — se, Angel Gospoděň javilsja jemu vo sně i skazal: Iosif, syn Davidov! ně bojsja priňať Mariju, ženu tvoju, ibo rodivšejesja v Něj jesť ot Ducha Svjatago;
21 rodit že Syna, i narečeš Jemu ima Iisus, ibo On spaset ljuděj Svoich ot grechov ich.
22 A vse sije proizošlo, da sbudětsja rečennoje Gospodom čerez proroka, kotoryj govorit:
23 se, Děva vo čreve priimět i rodit Syna, i narekut ima Jemu Jemmanuil, čto značit: s nami Bog.
24 Vstav ot sna, Iosif postupil, kak povelel jemu Angel Gospoděň, i priňal ženu svoju,
25 i ně znal Jeje. [Kak] nakoněc Ona rodila Syna Svojego pervenca, i on narek Jemu ima: Iisus.

2

1 Kogda že Iisus rodilsja v Viflejemě Iudějskom vo dni carja Iroda, prišli v Ijerusalim volchvy s vostoka i govorjat:
2 gdě rodivšijsja Car Iudějskij? ibo my viděli zvezdu Jego na vostoke i prišli pokloniťsja Jemu.
3 Uslyšav eto, Irod car vstrevožilsja, i ves Ijerusalim s nim.
4 I, sobrav vsech pervosvjaščennikov i knižnikov narodnych, sprašival u nich: gdě dolžno rodiťsja Christu?
5 Oni že skazali jemu: v Viflejemě Iudějskom, ibo tak napisano čerez proroka:
6 i ty, Viflejem, zemlja Iudina, ničem ně měňše vojevodstv Iudinych, ibo iz tebja proizojdět Vožď, Kotoryj upaset narod Moj, Izrailja.
7 Togda Irod, tajno prizvav volchvov, vyvedal ot nich vrema pojavlenija zvezdy
8 i, poslav ich v Viflejem, skazal: pojdite, tščatelno razvedajte o Mladěnce i, kogda najděte, izvestite měňa, čtoby i mně pojti pokloniťsja Jemu.
9 Oni, vyslušav carja, pošli. [I] se, zvezda, kotoruju viděli oni na vostoke, šla pered nimi, kak nakoněc prišla i ostanovilas nad městom, gdě byl Mladěněc.
10 Uviděv že zvezdu, oni vozradovalis radosťju vesma velikoju,
11 i, vojďa v dom, uviděli Mladěnca s Marijeju, Materju Jego, i, pav, poklonilis Jemu; i, otkryv sokrovišča svoi, priněsli Jemu dary: zoloto, ladan i smirnu.
12 I, polučiv vo sně otkrovenije ně vozvraščaťsja k Irodu, inym putem otošli v stranu svoju.
13 Kogda že oni otošli, — se, Angel Gospoděň javljaetsja vo sně Iosifu i govorit: vstaň, vozmi Mladěnca i Mater Jego i begi v Jegipet, i buď tam, dokole ně skažu tebe, ibo Irod chočet iskať Mladěnca, čtoby pogubiť Jego.
14 On vstal, vzjal Mladěnca i Mater Jego nočju i pošel v Jegipet,
15 i tam byl do směrti Iroda, da sbudětsja rečennoje Gospodom čerez proroka, kotoryj govorit: iz Jegipta vozzval Ja Syna Mojego.
16 Togda Irod, uviděv sebja osmějannym volchvami, vesma razgněvalsja, i poslal izbiť vsech mladěncev v Viflejemě i vo vsech predělach jego, ot dvuch let i niže, po vreměni, kotoroje vyvedal ot volchvov.
17 Togda sbylos rečennoje čerez proroka Ijeremiju, kotoryj govorit:
18 glas v Ramě slyšen, plač i rydanije i vopl velikij; Rachil plačet o děťjach svoich i ně chočet utešiťsja, ibo ich nět.
19 Po směrti že Iroda, — se, Angel Gospoděň vo sně javljaetsja Iosifu v Jegipte
20 i govorit: vstaň, vozmi Mladěnca i Mater Jego i idi v zemlju Izrailevu, ibo uměrli iskavšije duši Mladěnca.
21 On vstal, vzjal Mladěnca i Mater Jego i prišel v zemlju Izrailevu.
22 Uslyšav že, čto Archelaj carstvujet v Iuděje vměsto Iroda, otca svojego, ubojalsja tuda idti; no, polučiv vo sně otkrovenije, pošel v preděly Galilejskije
23 i, priďa, poselilsja v gorodě, nazyvaemom Nazaret, da sbudětsja rečennoje čerez prorokov, čto On Nazorejem narečetsja.

3

1 V te dni prichodit Ioann Krestitel i propovedujet v pustyně Iudějskoj
2 i govorit: pokajtes, ibo priblizilos Carstvo Něbesnoje.
3 Ibo on tot, o kotorom skazal prorok Isaija: glas vopijuščego v pustyně: prigotovte puť Gospodu, prjamymi sdělajte stezi Jemu.
4 Sam že Ioann iměl oděždu iz verbljužjego volosa i pojas kožanyj na čreslach svoich, a piščeju jego byli akridy i dikij měd.
5 Togda Ijerusalim i vsja Iuděja i vsja okrestnosť Iordanskaja vychodili k němu
6 i krestilis ot něgo v Iordaně, ispoveduja grechi svoi.
7 Uviděv že Ioann mnogich farisejev i saddukejev, iduščich k němu krestiťsja, skazal im: porožděnija jechidniny! kto vnušil vam bežať ot buduščego gněva?
8 sotvorite že dostojnyj plod pokajanija
9 i ně dumajte govoriť v sebe: "otec u nas Avraam", ibo govorju vam, čto Bog možet iz kamněj sich vozdvignuť dětej Avraamu.
10 Uže i sekira pri korně děrev ležit: vsjakoje děrevo, ně prinosjaščeje dobrogo ploda, srubajut i brosajut v ogoň.
11 Ja krešču vas v vodě v pokajanije, no Iduščij za mnoju silněje měňa; ja ně dostoin poněsti obuv Jego; On budět krestiť vas Duchom Svjatym i ogněm;
12 lopata Jego v ruke Jego, i On očistit gumno Svoje i soberet pšenicu Svoju v žitnicu, a solomu sožžet ogněm něugasimym.
13 Togda prichodit Iisus iz Galilei na Iordan k Ioannu krestiťsja ot něgo.
14 Ioann že uděržival Jego i govoril: mně nadobno krestiťsja ot Tebja, i Ty li prichodiš ko mně?
15 No Iisus skazal jemu v otvet: ostav teper, ibo tak nadležit nam ispolniť vsjakuju pravdu. Togda Ioann dopuskaet Jego.
16 I, krestivšis, Iisus totčas vyšel iz vody, — i se, otverzlis Jemu něbesa, i uviděl Ioann Ducha Božija, Kotoryj schodil, kak golub, i nispuskalsja na Něgo.
17 I se, glas s něbes glagoljuščij: Sej jesť Syn Moj vozljublennyj, v Kotorom Moje blagovolenije.

4

1 Togda Iisus vozveděn byl Duchom v pustyňu, dlja iskušenija ot diavola,
2 i, postivšis sorok dněj i sorok nočej, naposledok vzalkal.
3 I pristupil k Němu iskusitel i skazal: jesli Ty Syn Božij, skaži, čtoby kamni sii sdělalis chlebami.
4 On že skazal jemu v otvet: napisano: ně chlebom odnim budět žiť čelovek, no vsjakim slovom, ischoďaščim iz ust Božiich.
5 Potom beret Jego diavol v svjatoj gorod i postavljaet Jego na kryle chrama,
6 i govorit Jemu: jesli Ty Syn Božij, brossja vniz, ibo napisano: Angelam Svoim zapovedaet o Tebe, i na rukach poněsut Tebja, da ně pretkněšsja o kaměň nogoju Tvojeju.
7 Iisus skazal jemu: napisano takže: ně iskušaj Gospoda Boga tvojego.
8 Opjať beret Jego diavol na vesma vysokuju goru i pokazyvaet Jemu vse carstva mira i slavu ich,
9 i govorit Jemu: vse eto dam Tebe, jesli, pav, poklonišsja mně.
10 Togda Iisus govorit jemu: otojdi ot Měňa, satana, ibo napisano: Gospodu Bogu tvojemu pokloňajsja i Jemu odnomu služi.
11 Togda ostavljaet Jego diavol, i se, Angely pristupili i služili Jemu.
12 Uslyšav že Iisus, čto Ioann otdan pod stražu, udalilsja v Galileju
13 i, ostaviv Nazaret, prišel i poselilsja v Kapernaumě primorskom, v predělach Zavulonovych i Něffalimovych,
14 da sbudětsja rečennoje čerez proroka Isaiju, kotoryj govorit:
15 zemlja Zavulonova i zemlja Něffalimova, na puti primorskom, za Iordanom, Galileja jazyčeskaja,
16 narod, siďaščij vo ťmě, uviděl svet velikij, i siďaščim v straně i teni směrtnoj vossijal svet.
17 S togo vreměni Iisus načal propovedyvať i govoriť: pokajtes, ibo priblizilos Carstvo Něbesnoje.
18 Prochoďa že bliz morja Galilejskogo, On uviděl dvuch braťjev: Simona, nazyvaemogo Petrom, i Andreja, brata jego, zakidyvajuščich seti v more, ibo oni byli rybolovy,
19 i govorit im: idite za Mnoju, i Ja sdělaju vas lovcami čelovekov.
20 I oni totčas, ostaviv seti, posledovali za Nim.
21 Ottuda, iďa daleje, uviděl On drugich dvuch braťjev, Iakova Zevedějeva i Ioanna, brata jego, v lodke s Zevedějem, otcom ich, počinivajuščich seti svoi, i prizval ich.
22 I oni totčas, ostaviv lodku i otca svojego, posledovali za Nim.
23 I chodil Iisus po vsej Galileje, uča v sinagogach ich i propoveduja Jevangelije Carstvija, i isceljaja vsjakuju bolezň i vsjakuju němošč v ljuďach.
24 I prošel o Něm sluch po vsej Sirii; i privodili k Němu vsech němoščnych, oděržimych različnymi bolezňami i pripadkami, i besnovatych, i lunatikov, i rasslablennych, i On isceljal ich.
25 I sledovalo za Nim množestvo naroda iz Galilei i Děsjatigradija, i Ijerusalima, i Iuděi, i iz-za Iordana.

5

1 Uviděv narod, On vzošel na goru; i, kogda sel, pristupili k Němu učeniki Jego.
2 I On, otverzši usta Svoi, učil ich, govorja:
3 Blaženny niščije duchom, ibo ich jesť Carstvo Něbesnoje.
4 Blaženny plačuščije, ibo oni utešatsja.
5 Blaženny krotkije, ibo oni nasledujut zemlju.
6 Blaženny alčuščije i žažduščije pravdy, ibo oni nasyťjatsja.
7 Blaženny milostivye, ibo oni pomilovany budut.
8 Blaženny čistye serdcem, ibo oni Boga uzrjat.
9 Blaženny mirotvorcy, ibo oni budut narečeny synami Božiimi.
10 Blaženny izgnannye za pravdu, ibo ich jesť Carstvo Něbesnoje.
11 Blaženny vy, kogda budut ponosiť vas i gnať i vsjačeski něpravedno zlosloviť za Měňa.
12 Radujtes i veselites, ibo velika vaša nagrada na něbesach: tak gnali i prorokov, byvšich preždě vas.
13 Vy — sol zemli. Jesli že sol poterjaet silu, to čem sdělaeš jeje solenoju? Ona uže ni k čemu něgodna, kak razve vybrosiť jeje von na popranije ljuďam.
14 Vy — svet mira. Ně možet ukryťsja gorod, stojaščij na verchu gory.
15 I, zažegši sveču, ně stavjat jeje pod sosudom, no na podsvečnike, i svetit vsem v domě.
16 Tak da svetit svet vaš pred ljuďmi, čtoby oni viděli vaši dobrye děla i proslavljali Otca vašego Něbesnogo.
17 Ně dumajte, čto Ja prišel narušiť zakon ili prorokov: ně narušiť prišel Ja, no ispolniť.
18 Ibo istinno govorju vam: dokole ně prejdět něbo i zemlja, ni odna iota ili ni odna čerta ně prejdět iz zakona, poka ně ispolnitsja vse.
19 Itak, kto narušit odnu iz zapoveděj sich malejšich i naučit tak ljuděj, tot malejšim narečetsja v Carstve Něbesnom; a kto sotvorit i naučit, tot velikim narečetsja v Carstve Něbesnom.
20 Ibo, govorju vam, jesli pravednosť vaša ně prevzojdět pravednosti knižnikov i farisejev, to vy ně vojděte v Carstvo Něbesnoje.
21 Vy slyšali, čto skazano drevnim: ně ubivaj, kto že ubjet, podležit sudu.
22 A Ja govorju vam, čto vsjakij, gněvajuščijsja na brata svojego naprasno, podležit sudu; kto že skažet bratu svojemu: "raka", podležit sinědrionu; a kto skažet: "bezumnyj", podležit gejenně ogněnnoj.
23 Itak, jesli ty priněseš dar tvoj k žertvenniku i tam vspomniš, čto brat tvoj imějet čto-nibuď protiv tebja,
24 ostav tam dar tvoj pred žertvennikom, i pojdi preždě primiris s bratom tvoim, i togda pridi i priněsi dar tvoj.
25 Miris s sopernikom tvoim skoreje, poka ty ješče na puti s nim, čtoby sopernik ně otdal tebja suďje, a suďja ně otdal by tebja sluge, i ně vvergli by tebja v temnicu;
26 istinno govorju tebe: ty ně vyjděš ottuda, poka ně otdaš do posledněgo kodranta.
27 Vy slyšali, čto skazano drevnim: ně preljubodějstvuj.
28 A Ja govorju vam, čto vsjakij, kto smotrit na ženščinu s voždělenijem, uže preljubodějstvoval s něju v serdce svojem.
29 Jesli že pravyj glaz tvoj soblazňaet tebja, vyrvi jego i bros ot sebja, ibo lučše dlja tebja, čtoby pogib odin iz členov tvoich, a ně vse telo tvoje bylo vverženo v gejennu.
30 I jesli pravaja tvoja ruka soblazňaet tebja, otseki jeje i bros ot sebja, ibo lučše dlja tebja, čtoby pogib odin iz členov tvoich, a ně vse telo tvoje bylo vverženo v gejennu.
31 Skazano takže, čto jesli kto razvedětsja s ženoju svojeju, pusť dast jej razvodnuju.
32 A Ja govorju vam: kto razvoditsja s ženoju svojeju, kromě viny preljubodějanija, tot podaet jej povod preljubodějstvovať; i kto ženitsja na razveděnnoj, tot preljubodějstvujet.
33 Ješče slyšali vy, čto skazano drevnim: ně prestupaj kljatvy, no ispolňaj pred Gospodom kljatvy tvoi.
34 A Ja govorju vam: ně kljanis vovse: ni něbom, potomu čto ono prestol Božij;
35 ni zemleju, potomu čto ona podnožije nog Jego; ni Ijerusalimom, potomu čto on gorod velikogo Carja;
36 ni golovoju tvojeju ně kljanis, potomu čto ně možeš ni odnogo volosa sdělať belym ili černym.
37 No da budět slovo vaše: da, da; nět, nět; a čto sverch etogo, to ot lukavogo.
38 Vy slyšali, čto skazano: oko za oko i zub za zub.
39 A Ja govorju vam: ně protivsja zlomu. No kto udarit tebja v pravuju ščeku tvoju, obrati k němu i druguju;
40 i kto zachočet sudiťsja s toboju i vzjať u tebja rubašku, otdaj jemu i verchňuju oděždu;
41 i kto prinudit tebja idti s nim odno poprišče, idi s nim dva.
42 Prosjaščemu u tebja daj, i ot choťjaščego zaňať u tebja ně otvraščajsja.
43 Vy slyšali, čto skazano: ljubi bližněgo tvojego i něnaviď vraga tvojego.
44 A Ja govorju vam: ljubite vragov vašich, blagoslovljajte proklinajuščich vas, blagotvorite něnaviďaščim vas i molites za obižajuščich vas i goňaščich vas,
45 da buděte synami Otca vašego Něbesnogo, ibo On povelevaet solncu Svojemu voschodiť nad zlymi i dobrymi i posylaet dožď na pravednych i něpravednych.
46 Ibo jesli vy buděte ljubiť ljubjaščich vas, kakaja vam nagrada? Ně to že li dělajut i mytari?
47 I jesli vy privetstvujete tolko braťjev vašich, čto osobennogo dělaete? Ně tak že li postupajut i jazyčniki?
48 Itak buďte soveršenny, kak soveršen Otec vaš Něbesnyj.

6

1 Smotrite, ně tvorite milostyni vašej pred ljuďmi s tem, čtoby oni viděli vas: inače ně budět vam nagrady ot Otca vašego Něbesnogo.
2 Itak, kogda tvoriš milostyňu, ně trubi pered soboju, kak dělajut liceměry v sinagogach i na ulicach, čtoby proslavljali ich ljudi. Istinno govorju vam: oni uže polučajut nagradu svoju.
3 U tebja že, kogda tvoriš milostyňu, pusť levaja ruka tvoja ně znaet, čto dělaet pravaja,
4 čtoby milostyňa tvoja byla vtajně; i Otec tvoj, viďaščij tajnoje, vozdast tebe javno.
5 I, kogda molišsja, ně buď, kak liceměry, kotorye ljubjat v sinagogach i na uglach ulic, ostanavlivajas, moliťsja, čtoby pokazaťsja pered ljuďmi. Istinno govorju vam, čto oni uže polučajut nagradu svoju.
6 Ty že, kogda molišsja, vojdi v komnatu tvoju i, zatvoriv dver tvoju, pomolis Otcu tvojemu, Kotoryj vtajně; i Otec tvoj, viďaščij tajnoje, vozdast tebe javno.
7 A moljas, ně govorite lišněgo, kak jazyčniki, ibo oni dumajut, čto v mnogoslovii svojem budut uslyšany;
8 ně upodobljajtes im, ibo znaet Otec vaš, v čem vy imějete nuždu, preždě vašego prošenija u Něgo.
9 Molites že tak: Otče naš, suščij na něbesach! da svjatitsja ima Tvoje;
10 da priidět Carstvije Tvoje; da budět volja Tvoja i na zemle, kak na něbe;
11 chleb naš nasuščnyj daj nam na sej děň;
12 i prosti nam dolgi naši, kak i my proščaem dolžnikam našim;
13 i ně vvedi nas v iskušenije, no izbav nas ot lukavogo. Ibo Tvoje jesť Carstvo i sila i slava vo veki. Amiň.
14 Ibo jesli vy buděte proščať ljuďam sogrešenija ich, to prostit i vam Otec vaš Něbesnyj,
15 a jesli ně buděte proščať ljuďam sogrešenija ich, to i Otec vaš ně prostit vam sogrešenij vašich.
16 Takže, kogda postites, ně buďte unyly, kak liceměry, ibo oni prinimajut na sebja mračnye lica, čtoby pokazaťsja ljuďam posťjaščimisja. Istinno govorju vam, čto oni uže polučajut nagradu svoju.
17 A ty, kogda postišsja, pomaž golovu tvoju i umoj lice tvoje,
18 čtoby javiťsja posťjaščimsja ně pred ljuďmi, no pred Otcom tvoim, Kotoryj vtajně; i Otec tvoj, viďaščij tajnoje, vozdast tebe javno.
19 Ně sobirajte sebe sokrovišč na zemle, gdě mol i rža istrebljajut i gdě vory podkapyvajut i kradut,
20 no sobirajte sebe sokrovišča na něbe, gdě ni mol, ni rža ně istrebljajut i gdě vory ně podkapyvajut i ně kradut,
21 ibo gdě sokrovišče vaše, tam budět i serdce vaše.
22 Svetilnik dlja tela jesť oko. Itak, jesli oko tvoje budět čisto, to vse telo tvoje budět svetlo;
23 jesli že oko tvoje budět chudo, to vse telo tvoje budět temno. Itak, jesli svet, kotoryj v tebe, ťma, to kakova že ťma?
24 Nikto ně možet služiť dvum gospodam: ibo ili odnogo budět něnaviděť, a drugogo ljubiť; ili odnomu stanět userdstvovať, a o drugom něraděť. Ně možete služiť Bogu i mammoně.
25 Posemu govorju vam: ně zaboťtes dlja duši vašej, čto vam jesť i čto piť, ni dlja tela vašego, vo čto oděťsja. Duša ně bolše li pišči, i telo oděždy?
26 Vzgljanite na ptic něbesnych: oni ni sejut, ni žnut, ni sobirajut v žitnicy; i Otec vaš Něbesnyj pitaet ich. Vy ně gorazdo li lučše ich?
27 Da i kto iz vas, zaboťjas, možet pribaviť sebe rostu choťja na odin lokoť?
28 I ob oděždě čto zabotites? Posmotrite na polevye lilii, kak oni rastut: ni truďatsja, ni prjadut;
29 no govorju vam, čto i Solomon vo vsej slave svojej ně oděvalsja tak, kak vsjakaja iz nich;
30 jesli že travu polevuju, kotoraja segodňa jesť, a zavtra budět brošena v peč, Bog tak oděvaet, kolmi pače vas, malovery!
31 Itak ně zaboťtes i ně govorite: čto nam jesť? ili čto piť? ili vo čto oděťsja?
32 potomu čto vsego etogo iščut jazyčniki, i potomu čto Otec vaš Něbesnyj znaet, čto vy imějete nuždu vo vsem etom.
33 Iščite že preždě Carstva Božija i pravdy Jego, i eto vse priložitsja vam.
34 Itak ně zaboťtes o zavtrašněm dně, ibo zavtrašnij sam budět zabotiťsja o svojem: dovolno dlja každogo dňa svojej zaboty.

7

1 Ně sudite, da ně sudimy buděte,
2 ibo kakim sudom sudite, takim buděte sudimy; i kakoju měroju měrite, takoju i vam budut měriť.
3 I čto ty smotriš na sučok v glaze brata tvojego, a brevna v tvojem glaze ně čuvstvuješ?
4 Ili kak skažeš bratu tvojemu: "daj, ja vynu sučok iz glaza tvojego", a vot, v tvojem glaze brevno?
5 Liceměr! vyň preždě brevno iz tvojego glaza i togda uvidiš, kak vynuť sučok iz glaza brata tvojego.
6 Ně davajte svjatyni psam i ně brosajte žemčuga vašego pered sviňjami, čtoby oni ně poprali jego nogami svoimi i, obrativšis, ně rasterzali vas.
7 Prosite, i dano budět vam; iščite, i najděte; stučite, i otvorjat vam;
8 ibo vsjakij prosjaščij polučaet, i iščuščij nachodit, i stučaščemu otvorjat.
9 Jesť li měždu vami takoj čelovek, kotoryj, kogda syn jego poprosit u něgo chleba, podal by jemu kaměň?
10 i kogda poprosit ryby, podal by jemu změju?
11 Itak jesli vy, buduči zly, umějete dajanija blagije davať děťjam vašim, tem boleje Otec vaš Něbesnyj dast blaga prosjaščim u Něgo.
12 Itak vo vsem, kak chotite, čtoby s vami postupali ljudi, tak postupajte i vy s nimi, ibo v etom zakon i proroki.
13 Vchodite tesnymi vratami, potomu čto široki vrata i prostraněn puť, veduščije v pogibel, i mnogije idut imi;
14 potomu čto tesny vrata i uzok puť, veduščije v žizň, i němnogije nachoďat ich.
15 Beregites lžeprorokov, kotorye prichoďat k vam v ovečjej oděždě, a vnutri suť volki chiščnye.
16 Po plodam ich uznaete ich. Sobirajut li s ternovnika vinograd, ili s repejnika smokvy?
17 Tak vsjakoje děrevo dobroje prinosit i plody dobrye, a chudoje děrevo prinosit i plody chudye.
18 Ně možet děrevo dobroje prinosiť plody chudye, ni děrevo chudoje prinosiť plody dobrye.
19 Vsjakoje děrevo, ně prinosjaščeje ploda dobrogo, srubajut i brosajut v ogoň.
20 Itak po plodam ich uznaete ich.
21 Ně vsjakij, govorjaščij Mně: "Gospodi! Gospodi!", vojdět v Carstvo Něbesnoje, no ispolňajuščij volju Otca Mojego Něbesnogo.
22 Mnogije skažut Mně v tot děň: Gospodi! Gospodi! ně ot Tvojego li iměni my proročestvovali? i ně Tvoim li iměněm besov izgoňali? i ně Tvoim li iměněm mnogije čuděsa tvorili?
23 I togda objavlju im: Ja nikogda ně znal vas; otojdite ot Měňa, dělajuščije bezzakonije.
24 Itak vsjakogo, kto slušaet slova Moi sii i ispolňaet ich, upodoblju mužu blagorazumnomu, kotoryj postroil dom svoj na kamně;
25 i pošel dožď, i razlilis reki, i poduli vetry, i ustremilis na dom tot, i on ně upal, potomu čto osnovan byl na kamně.
26 A vsjakij, kto slušaet sii slova Moi i ně ispolňaet ich, upodobitsja čeloveku bezrassudnomu, kotoryj postroil dom svoj na peske;
27 i pošel dožď, i razlilis reki, i poduli vetry, i nalegli na dom tot; i on upal, i bylo paděnije jego velikoje.
28 I kogda Iisus okončil slova sii, narod divilsja učeniju Jego,
29 ibo On učil ich, kak vlasť imějuščij, a ně kak knižniki i farisei.

8

1 Kogda že sošel On s gory, za Nim posledovalo množestvo naroda.
2 I vot podošel prokažennyj i, klaňajas Jemu, skazal: Gospodi! jesli chočeš, možeš měňa očistiť.
3 Iisus, prosterši ruku, kosnulsja jego i skazal: choču, očistis. I on totčas očistilsja ot prokazy.
4 I govorit jemu Iisus: smotri, nikomu ně skazyvaj, no pojdi, pokaži sebja svjaščenniku i priněsi dar, kakoj povelel Moisej, vo svidětelstvo im.
5 Kogda že vošel Iisus v Kapernaum, k Němu podošel sotnik i prosil Jego:
6 Gospodi! sluga moj ležit doma v rasslablenii i žestoko stradaet.
7 Iisus govorit jemu: Ja pridu i iscelju jego.
8 Sotnik že, otvečaja, skazal: Gospodi! ja nědostoin, čtoby Ty vošel pod krov moj, no skaži tolko slovo, i vyzdorovejet sluga moj;
9 ibo ja i podvlastnyj čelovek, no, iměja u sebja v podčiněnii voinov, govorju odnomu: pojdi, i idět; i drugomu: pridi, i prichodit; i sluge mojemu: sdělaj to, i dělaet.
10 Uslyšav sije, Iisus udivilsja i skazal iduščim za Nim: istinno govorju vam, i v Izraile ně našel Ja takoj very.
11 Govorju že vam, čto mnogije pridut s vostoka i zapada i vozljagut s Avraamom, Isaakom i Iakovom v Carstve Něbesnom;
12 a syny carstva izverženy budut vo ťmu vněšňuju: tam budět plač i skrežet zubov.
13 I skazal Iisus sotniku: idi, i, kak ty veroval, da budět tebe. I vyzdorovel sluga jego v tot čas.
14 Priďa v dom Petrov, Iisus uviděl tešču jego, ležaščuju v gorjačke,
15 i kosnulsja ruki jeje, i gorjačka ostavila jeje; i ona vstala i služila im.
16 Kogda že nastal večer, k Němu priveli mnogich besnovatych, i On izgnal duchov slovom i iscelil vsech bolnych,
17 da sbudětsja rečennoje čerez proroka Isaiju, kotoryj govorit: On vzjal na Sebja naši němošči i poněs bolezni.
18 Uviděv že Iisus vokrug Sebja množestvo naroda, velel [učenikam] otplyť na druguju storonu.
19 Togda odin knižnik, podojďa, skazal Jemu: Učitel! ja pojdu za Toboju, kuda by Ty ni pošel.
20 I govorit jemu Iisus: lisicy imějut nory i pticy něbesnye — gnězda, a Syn Čelovečeskij ně imějet, gdě prikloniť golovu.
21 Drugoj že iz učenikov Jego skazal Jemu: Gospodi! pozvol mně preždě pojti i pochoroniť otca mojego.
22 No Iisus skazal jemu: idi za Mnoju, i predostav měrtvym pogrebať svoich měrtvecov.
23 I kogda vošel On v lodku, za Nim posledovali učeniki Jego.
24 I vot, sdělalos velikoje volněnije na more, tak čto lodka pokryvalas volnami; a On spal.
25 Togda učeniki Jego, podojďa k Němu, razbudili Jego i skazali: Gospodi! spasi nas, pogibaem.
26 I govorit im: čto vy tak bojazlivy, malovernye? Potom, vstav, zapretil vetram i morju, i sdělalas velikaja tišina.
27 Ljudi že, udivljajas, govorili: kto eto, čto i vetry i more povinujutsja Jemu?
28 I kogda On pribyl na drugoj bereg v stranu Gergesinskuju, Jego vstretili dva besnovatye, vyšedšije iz grobov, vesma svirepye, tak čto nikto ně směl prochodiť tem putem.
29 I vot, oni zakričali: čto Tebe do nas, Iisus, Syn Božij? prišel Ty sjuda preždě vreměni mučiť nas.
30 Vdali že ot nich paslos bolšoje stado sviněj.
31 I besy prosili Jego: jesli vygoniš nas, to pošli nas v stado sviněj.
32 I On skazal im: idite. I oni, vyjďa, pošli v stado svinoje. I vot, vse stado sviněj brosilos s krutizny v more i pogiblo v vodě.
33 Pastuchi že pobežali i, priďa v gorod, rasskazali obo vsem, i o tom, čto bylo s besnovatymi.
34 I vot, ves gorod vyšel navstreču Iisusu; i, uviděv Jego, prosili, čtoby On otošel ot predělov ich.

9

1 Togda On, vojďa v lodku, perepravilsja obratno i pribyl v Svoj gorod.
2 I vot, priněsli k Němu rasslablennogo, položennogo na posteli. I, viďa Iisus veru ich, skazal rasslablennomu: děrzaj, čado! proščajutsja tebe grechi tvoi.
3 Pri sem někotorye iz knižnikov skazali sami v sebe: On bogochulstvujet.
4 Iisus že, viďa pomyšlenija ich, skazal: dlja čego vy myslite chudoje v serdcach vašich?
5 ibo čto legče skazať: proščajutsja tebe grechi, ili skazať: vstaň i chodi?
6 No čtoby vy znali, čto Syn Čelovečeskij imějet vlasť na zemle proščať grechi, — togda govorit rasslablennomu: vstaň, vozmi postel tvoju, i idi v dom tvoj.
7 I on vstal, vzjal postel svoju i pošel v dom svoj.
8 Narod že, viděv eto, udivilsja i proslavil Boga, davšego takuju vlasť čelovekam.
9 Prochoďa ottuda, Iisus uviděl čeloveka, siďaščego u sbora pošlin, po iměni Matfeja, i govorit jemu: sleduj za Mnoju. I on vstal i posledoval za Nim.
10 I kogda Iisus vozležal v domě, mnogije mytari i grešniki prišli i vozlegli s Nim i učenikami Jego.
11 Uviděv to, farisei skazali učenikam Jego: dlja čego Učitel vaš jest i pjet s mytarjami i grešnikami?
12 Iisus že, uslyšav eto, skazal im: ně zdorovye imějut nuždu vo vrače, no bolnye,
13 pojdite, naučites, čto značit: milosti choču, a ně žertvy? Ibo Ja prišel prizvať ně pravednikov, no grešnikov k pokajaniju.
14 Togda prichoďat k Němu učeniki Ioannovy i govorjat: počemu my i farisei postimsja mnogo, a Tvoi učeniki ně posťjatsja?
15 I skazal im Iisus: mogut li pečaliťsja syny čertoga bračnogo, poka s nimi ženich? No pridut dni, kogda otnimětsja u nich ženich, i togda budut postiťsja.
16 I nikto k vetchoj oděždě ně pristavljaet zaplaty iz něbelenoj tkani, ibo vnov prišitoje otděret ot starogo, i dyra budět ješče chuže.
17 Ně vlivajut takže vina molodogo v měchi vetchije; a inače proryvajutsja měchi, i vino vytekaet, i měchi propadajut, no vino molodoje vlivajut v novye měchi, i sberegaetsja to i drugoje.
18 Kogda On govoril im sije, podošel k Němu někotoryj načalnik i, klaňajas Jemu, govoril: doč moja teper umiraet; no pridi, vozloži na něje ruku Tvoju, i ona budět živa.
19 I vstav, Iisus pošel za nim, i učeniki Jego.
20 I vot, ženščina, dvenadcať let stradavšaja krovotečenijem, podojďa szadi, prikosnulas k kraju oděždy Jego,
21 ibo ona govorila sama v sebe: jesli tolko prikosnus k oděždě Jego, vyzdoroveju.
22 Iisus že, obrativšis i uviděv jeje, skazal: děrzaj, dščer! vera tvoja spasla tebja. Ženščina s togo časa stala zdorova.
23 I kogda prišel Iisus v dom načalnika i uviděl svirelščikov i narod v smatenii,
24 skazal im: vyjdite von, ibo ně uměrla děvica, no spit. I smějalis nad Nim.
25 Kogda že narod byl vyslan, On, vojďa, vzjal jeje za ruku, i děvica vstala.
26 I razněssja sluch o sem po vsej zemle toj.
27 Kogda Iisus šel ottuda, za Nim sledovali dvoje slepych i kričali: pomiluj nas, Iisus, syn Davidov!
28 Kogda že On prišel v dom, slepye pristupili k Němu. I govorit im Iisus: verujete li, čto Ja mogu eto sdělať? Oni govorjat Jemu: jej, Gospodi!
29 Togda On kosnulsja glaz ich i skazal: po vere vašej da budět vam.
30 I otkrylis glaza ich; i Iisus strogo skazal im: smotrite, čtoby nikto ně uznal.
31 A oni, vyjďa, razglasili o Něm po vsej zemle toj.
32 Kogda že te vychodili, to priveli k Němu čeloveka němogo besnovatogo.
33 I kogda bes byl izgnan, němoj stal govoriť. I narod, udivljajas, govoril: nikogda ně byvalo takogo javlenija v Izraile.
34 A farisei govorili: On izgoňaet besov siloju kňazja besovskogo.
35 I chodil Iisus po vsem gorodam i selenijam, uča v sinagogach ich, propoveduja Jevangelije Carstvija i isceljaja vsjakuju bolezň i vsjakuju němošč v ljuďach.
36 Viďa tolpy naroda, On sžalilsja nad nimi, čto oni byli iznureny i rassejany, kak ovcy, ně imějuščije pastyrja.
37 Togda govorit učenikam Svoim: žatvy mnogo, a dělatelej malo;
38 itak molite Gospodina žatvy, čtoby vyslal dělatelej na žatvu Svoju.

10

1 I prizvav dvenadcať učenikov Svoich, On dal im vlasť nad něčistymi duchami, čtoby izgoňať ich i vračevať vsjakuju bolezň i vsjakuju němošč.
2 Dvenadcati že Apostolov iměna suť sii: pervyj Simon, nazyvaemyj Petrom, i Andrej, brat jego, Iakov Zevedějev i Ioann, brat jego,
3 Filipp i Varfoloměj, Foma i Matfej mytar, Iakov Alfejev i Levvej, prozvannyj Faddějem,
4 Simon Kananit i Iuda Iskariot, kotoryj i predal Jego.
5 Sich dvenadcať poslal Iisus, i zapovedal im, govorja: na puť k jazyčnikam ně chodite, i v gorod Samarjanskij ně vchodite;
6 a idite naipače k pogibšim ovcam doma Izraileva;
7 choďa že, propovedujte, čto priblizilos Carstvo Něbesnoje;
8 bolnych isceljajte, prokažennych očiščajte, měrtvych voskrešajte, besov izgoňajte; darom polučili, darom davajte.
9 Ně berite s soboju ni zolota, ni serebra, ni mědi v pojasy svoi,
10 ni sumy na dorogu, ni dvuch oděžd, ni obuvi, ni posocha, ibo truďaščijsja dostoin propitanija.
11 V kakoj by gorod ili selenije ni vošli vy, navedyvajtes, kto v něm dostoin, i tam ostavajtes, poka ně vyjděte;
12 a vchoďa v dom, privetstvujte jego, govorja: mir domu semu;
13 i jesli dom budět dostoin, to mir vaš pridět na něgo; jesli že ně budět dostoin, to mir vaš k vam vozvratitsja.
14 A jesli kto ně primět vas i ně poslušaet slov vašich, to, vychoďa iz doma ili iz goroda togo, otrjasite prach ot nog vašich;
15 istinno govorju vam: otradněje budět zemle Sodomskoj i Gomorrskoj v děň suda, něželi gorodu tomu.
16 Vot, Ja posylaju vas, kak ovec sredi volkov: itak buďte mudry, kak zmii, i prosty, kak golubi.
17 Osteregajtes že ljuděj: ibo oni budut otdavať vas v sudilišča i v sinagogach svoich budut biť vas,
18 i povedut vas k praviteljam i carjam za Měňa, dlja svidětelstva pered nimi i jazyčnikami.
19 Kogda že budut predavať vas, ně zaboťtes, kak ili čto skazať; ibo v tot čas dano budět vam, čto skazať,
20 ibo ně vy buděte govoriť, no Duch Otca vašego budět govoriť v vas.
21 Predast že brat brata na směrť, i otec — syna; i vosstanut děti na roditelej, i uměrtvjat ich;
22 i buděte něnavidimy vsemi za ima Moje; preterpevšij že do konca spasetsja.
23 Kogda že budut gnať vas v odnom gorodě, begite v drugoj. Ibo istinno govorju vam: ně uspejete obojti gorodov Izrailevych, kak priidět Syn Čelovečeskij.
24 Učenik ně vyše učitelja, i sluga ně vyše gospodina svojego:
25 dovolno dlja učenika, čtoby on byl, kak učitel jego, i dlja slugi, čtoby on byl, kak gospodin jego. Jesli chozjaina doma nazvali vejelzevulom, ně tem li boleje domašnich jego?
26 Itak ně bojtes ich, ibo nět ničego sokrovennogo, čto ně otkrylos by, i tajnogo, čto ně bylo by uznano.
27 Čto govorju vam v temnote, govorite pri svete; i čto na ucho slyšite, propovedujte na krovljach.
28 I ně bojtes ubivajuščich telo, duši že ně moguščich ubiť; a bojtes boleje togo, kto možet i dušu i telo pogubiť v gejenně.
29 Ně dve li malye pticy prodajutsja za assarij? I ni odna iz nich ně upadět na zemlju bez voli Otca vašego;
30 u vas že i volosy na golove vse sočteny;
31 ně bojtes že: vy lučše mnogich malych ptic.
32 Itak vsjakogo, kto ispovedaet Měňa pred ljuďmi, togo ispovedaju i Ja pred Otcem Moim Něbesnym;
33 a kto otrečetsja ot Měňa pred ljuďmi, otrekus ot togo i Ja pred Otcem Moim Něbesnym.
34 Ně dumajte, čto Ja prišel priněsti mir na zemlju; ně mir prišel Ja priněsti, no měč,
35 ibo Ja prišel razděliť čeloveka s otcom jego, i doč s materju jeje, i něvestku so svekrovju jeje.
36 I vragi čeloveku — domašnije jego.
37 Kto ljubit otca ili mať boleje, něželi Měňa, ně dostoin Měňa; i kto ljubit syna ili doč boleje, něželi Měňa, ně dostoin Měňa;
38 i kto ně beret kresta svojego i sledujet za Mnoju, tot ně dostoin Měňa.
39 Sberegšij dušu svoju poterjaet jeje; a poterjavšij dušu svoju radi Měňa sberežet jeje.
40 Kto prinimaet vas, prinimaet Měňa, a kto prinimaet Měňa, prinimaet Poslavšego Měňa;
41 kto prinimaet proroka, vo ima proroka, polučit nagradu proroka; i kto prinimaet pravednika, vo ima pravednika, polučit nagradu pravednika.
42 I kto napoit odnogo iz malych sich tolko čašeju cholodnoj vody, vo ima učenika, istinno govorju vam, ně poterjaet nagrady svojej.

11

1 I kogda okončil Iisus nastavlenija dvenadcati učenikam Svoim, perešel ottuda učiť i propovedyvať v gorodach ich.
2 Ioann že, uslyšav v temnice o dělach Christovych, poslal dvoich iz učenikov svoich
3 skazať Jemu: Ty li Tot, Kotoryj dolžen pridti, ili ožidať nam drugogo?
4 I skazal im Iisus v otvet: pojdite, skažite Ioannu, čto slyšite i vidite:
5 slepye prozrevajut i chromye choďat, prokažennye očiščajutsja i gluchije slyšat, měrtvye voskresajut i niščije blagovestvujut;
6 i blažen, kto ně soblaznitsja o Mně.
7 Kogda že oni pošli, Iisus načal govoriť narodu ob Ioanně: čto smotreť chodili vy v pustyňu? trosť li, vetrom koleblemuju?
8 Čto že smotreť chodili vy? čeloveka li, odětogo v magkije oděždy? Nosjaščije magkije oděždy nachoďatsja v čertogach carskich.
9 Čto že smotreť chodili vy? proroka? Da, govorju vam, i bolše proroka.
10 Ibo on tot, o kotorom napisano: se, Ja posylaju Angela Mojego pred licem Tvoim, kotoryj prigotovit puť Tvoj pred Toboju.
11 Istinno govorju vam: iz rožděnnych ženami ně vosstaval bolšij Ioanna Krestitelja; no měňšij v Carstve Něbesnom bolše jego.
12 Ot dněj že Ioanna Krestitelja donyně Carstvo Něbesnoje siloju beretsja, i upotrebljajuščije usilije voschiščajut jego,
13 ibo vse proroki i zakon prorekli do Ioanna.
14 I jesli chotite priňať, on jesť Ilija, kotoromu dolžno pridti.
15 Kto imějet uši slyšať, da slyšit!
16 No komu upodoblju rod sej? On podoben děťjam, kotorye siďat na ulice i, obraščajas k svoim tovariščam,
17 govorjat: my igrali vam na svireli, i vy ně pljasali; my peli vam pečalnye pesni, i vy ně rydali.
18 Ibo prišel Ioann, ni jest, ni pjet; i govorjat: v něm bes.
19 Prišel Syn Čelovečeskij, jest i pjet; i govorjat: vot čelovek, kotoryj ljubit jesť i piť vino, drug mytarjam i grešnikam. I opravdana premudrosť čadami jeje.
20 Togda načal On ukorjať goroda, v kotorych naiboleje javleno bylo sil Jego, za to, čto oni ně pokajalis:
21 gore tebe, Chorazin! gore tebe, Vifsaida! ibo jesli by v Tire i Sidoně javleny byli sily, javlennye v vas, to davno by oni vo vretišče i peple pokajalis,
22 no govorju vam: Tiru i Sidonu otradněje budět v děň suda, něželi vam.
23 I ty, Kapernaum, do něba vozněsšijsja, do ada nizvergněšsja, ibo jesli by v Sodomě javleny byli sily, javlennye v tebe, to on ostavalsja by do sego dňa;
24 no govorju vam, čto zemle Sodomskoj otradněje budět v děň suda, něželi tebe.
25 V to vrema, prodolžaja reč, Iisus skazal: slavlju Tebja, Otče, Gospodi něba i zemli, čto Ty utail sije ot mudrych i razumnych i otkryl to mladěncam;
26 jej, Otče! ibo takovo bylo Tvoje blagovolenije.
27 Vse predano Mně Otcem Moim, i nikto ně znaet Syna, kromě Otca; i Otca ně znaet nikto, kromě Syna, i komu Syn chočet otkryť.
28 Pridite ko Mně vse truždajuščijesja i obreměněnnye, i Ja uspokoju vas;
29 vozmite igo Moje na sebja i naučites ot Měňa, ibo Ja krotok i smiren serdcem, i najděte pokoj dušam vašim;
30 ibo igo Moje blago, i brema Moje legko.

12

1 V to vrema prochodil Iisus v subbotu zasejannymi poljami; učeniki že Jego vzalkali i načali sryvať kolosja i jesť.
2 Farisei, uviděv eto, skazali Jemu: vot, učeniki Tvoi dělajut, čego ně dolžno dělať v subbotu.
3 On že skazal im: razve vy ně čitali, čto sdělal David, kogda vzalkal sam i byvšije s nim?
4 kak on vošel v dom Božij i jel chleby predloženija, kotorych ně dolžno bylo jesť ni jemu, ni byvšim s nim, a tolko odnim svjaščennikam?
5 Ili ně čitali li vy v zakoně, čto v subboty svjaščenniki v chramě narušajut subbotu, odnako něvinovny?
6 No govorju vam, čto zděs Tot, Kto bolše chrama;
7 jesli by vy znali, čto značit: milosti choču, a ně žertvy, to ně osudili by něvinovnych,
8 ibo Syn Čelovečeskij jesť gospodin i subboty.
9 I, otojďa ottuda, vošel On v sinagogu ich.
10 I vot, tam byl čelovek, imějuščij suchuju ruku. I sprosili Iisusa, čtoby obviniť Jego: možno li isceljať v subboty?
11 On že skazal im: kto iz vas, iměja odnu ovcu, jesli ona v subbotu upadět v jamu, ně vozmět jeje i ně vytaščit?
12 Skolko že lučše čelovek ovcy! Itak možno v subboty dělať dobro.
13 Togda govorit čeloveku tomu: proťjani ruku tvoju. I on proťjanul, i stala ona zdorova, kak drugaja.
14 Farisei že, vyjďa, iměli soveščanije protiv Něgo, kak by pogubiť Jego. No Iisus, uznav, udalilsja ottuda.
15 I posledovalo za Nim množestvo naroda, i On iscelil ich vsech
16 i zapretil im objavljať o Něm,
17 da sbudětsja rečennoje čerez proroka Isaiju, kotoryj govorit:
18 Se, Otrok Moj, Kotorogo Ja izbral, Vozljublennyj Moj, Kotoromu blagovolit duša Moja. Položu duch Moj na Něgo, i vozvestit narodam sud;
19 ně vosprekoslovit, ně vozopijet, i nikto ně uslyšit na ulicach golosa Jego;
20 trosti nadlomlennoj ně perelomit, i lna kurjaščegosja ně ugasit, dokole ně dostavit sudu pobedy;
21 i na ima Jego budut upovať narody.
22 Togda priveli k Němu besnovatogo slepogo i němogo; i iscelil jego, tak čto slepoj i němoj stal i govoriť i viděť.
23 I divilsja ves narod i govoril: ně eto li Christos, syn Davidov?
24 Farisei že, uslyšav sije, skazali: On izgoňaet besov ně inače, kak siloju vejelzevula, kňazja besovskogo.
25 No Iisus, znaja pomyšlenija ich, skazal im: vsjakoje carstvo, razdělivšejesja samo v sebe, opustejet; i vsjakij gorod ili dom, razdělivšijsja sam v sebe, ně ustoit.
26 I jesli satana satanu izgoňaet, to on razdělilsja sam s soboju: kak že ustoit carstvo jego?
27 I jesli Ja siloju vejelzevula izgoňaju besov, to synovja vaši čjeju siloju izgoňajut? Posemu oni budut vam suďjami.
28 Jesli že Ja Duchom Božiim izgoňaju besov, to koněčno dostiglo do vas Carstvije Božije.
29 Ili, kak možet kto vojti v dom silnogo i raschitiť vešči jego, jesli preždě ně svjažet silnogo? i togda raschitit dom jego.
30 Kto ně so Mnoju, tot protiv Měňa; i kto ně sobiraet so Mnoju, tot rastočaet.
31 Posemu govorju vam: vsjakij grech i chula prosťjatsja čelovekam, a chula na Ducha ně prostitsja čelovekam;
32 jesli kto skažet slovo na Syna Čelovečeskogo, prostitsja jemu; jesli že kto skažet na Ducha Svjatago, ně prostitsja jemu ni v sem veke, ni v buduščem.
33 Ili priznajte děrevo chorošim i plod jego chorošim; ili priznajte děrevo chudym i plod jego chudym, ibo děrevo poznaetsja po plodu.
34 Porožděnija jechidniny! kak vy možete govoriť dobroje, buduči zly? Ibo ot izbytka serdca govorjat usta.
35 Dobryj čelovek iz dobrogo sokrovišča vynosit dobroje, a zloj čelovek iz zlogo sokrovišča vynosit zloje.
36 Govorju že vam, čto za vsjakoje prazdnoje slovo, kakoje skažut ljudi, dadut oni otvet v děň suda:
37 ibo ot slov svoich opravdaešsja, i ot slov svoich osudišsja.
38 Togda někotorye iz knižnikov i farisejev skazali: Učitel! chotelos by nam viděť ot Tebja znaměnije.
39 No On skazal im v otvet: rod lukavyj i preljubodějnyj iščet znaměnija; i znaměnije ně dastsja jemu, kromě znaměnija Iony proroka;
40 ibo kak Iona byl vo čreve kita tri dňa i tri noči, tak i Syn Čelovečeskij budět v serdce zemli tri dňa i tri noči.
41 Niněviťjaně vosstanut na sud s rodom sim i osuďat jego, ibo oni pokajalis ot propovedi Ioninoj; i vot, zděs bolše Iony.
42 Carica južnaja vosstanět na sud s rodom sim i osudit jego, ibo ona prichodila ot predělov zemli poslušať mudrosti Solomonovoj; i vot, zděs bolše Solomona.
43 Kogda něčistyj duch vyjdět iz čeloveka, to chodit po bezvodnym městam, išča pokoja, i ně nachodit;
44 togda govorit: vozvraščus v dom moj, otkuda ja vyšel. I, priďa, nachodit ego nězaňatym, vymětennym i ubrannym;
45 togda idět i beret s soboju sem drugich duchov, zlejšich sebja, i, vojďa, živut tam; i byvaet dlja čeloveka togo posledněje chuže pervogo. Tak budět i s etim zlym rodom.
46 Kogda že On ješče govoril k narodu, Mater i braťja Jego stojali vně doma, želaja govoriť s Nim.
47 I někto skazal Jemu: vot Mater Tvoja i braťja Tvoi stojat vně, želaja govoriť s Toboju.
48 On že skazal v otvet govorivšemu: kto Mater Moja? i kto braťja Moi?
49 I, ukazav rukoju Svojeju na učenikov Svoich, skazal: vot mater Moja i braťja Moi;
50 ibo, kto budět ispolňať volju Otca Mojego Něbesnogo, tot Mně brat, i sestra, i mater.

13

1 Vyjďa že v děň tot iz doma, Iisus sel u morja.
2 I sobralos k Němu množestvo naroda, tak čto On vošel v lodku i sel; a ves narod stojal na beregu.
3 I poučal ich mnogo pritčami, govorja: vot, vyšel sejatel sejať;
4 i kogda on sejal, inoje upalo pri doroge, i naleteli pticy i poklevali to;
5 inoje upalo na města kaměnistye, gdě němnogo bylo zemli, i skoro vzošlo, potomu čto zemlja byla něgluboka.
6 Kogda že vzošlo solnce, uvjalo, i, kak ně imělo korňa, zasochlo;
7 inoje upalo v ternije, i vyroslo ternije i zaglušilo jego;
8 inoje upalo na dobruju zemlju i priněslo plod: odno vo sto krat, a drugoje v šesťděsjat, inoje že v tridcať.
9 Kto imějet uši slyšať, da slyšit!
10 I, pristupiv, učeniki skazali Jemu: dlja čego pritčami govoriš im?
11 On skazal im v otvet: dlja togo, čto vam dano znať tajny Carstvija Něbesnogo, a im ně dano,
12 ibo kto imějet, tomu dano budět i priumnožitsja, a kto ně imějet, u togo otnimětsja i to, čto imějet;
13 potomu govorju im pritčami, čto oni viďa ně viďat, i slyša ně slyšat, i ně razumějut;
14 i sbyvaetsja nad nimi proročestvo Isaii, kotoroje govorit: sluchom uslyšite — i ně urazumějete, i glazami smotreť buděte — i ně uvidite,
15 ibo ogrubelo serdce ljuděj sich i ušami s trudom slyšat, i glaza svoi somknuli, da ně uviďat glazami i ně uslyšat ušami, i ně urazumějut serdcem, i da ně obraťjatsja, čtoby Ja iscelil ich.
16 Vaši že blaženny oči, čto viďat, i uši vaši, čto slyšat,
17 ibo istinno govorju vam, čto mnogije proroki i pravedniki želali viděť, čto vy vidite, i ně viděli, i slyšať, čto vy slyšite, i ně slyšali.
18 Vy že vyslušajte značenije pritči o sejatele:
19 ko vsjakomu, slušajuščemu slovo o Carstvii i ně razumějuščemu, prichodit lukavyj i pochiščaet posejannoje v serdce jego — vot kogo označaet posejannoje pri doroge.
20 A posejannoje na kaměnistych městach označaet togo, kto slyšit slovo i totčas s radosťju prinimaet jego;
21 no ně imějet v sebe korňa i něpostojaněn: kogda nastanět skorb ili goněnije za slovo, totčas soblazňaetsja.
22 A posejannoje v ternii označaet togo, kto slyšit slovo, no zabota veka sego i obolščenije bogatstva zaglušaet slovo, i ono byvaet besplodno.
23 Posejannoje že na dobroj zemle označaet slyšaščego slovo i razumějuščego, kotoryj i byvaet plodonosen, tak čto inoj prinosit plod vo sto krat, inoj v šesťděsjat, a inoj v tridcať.
24 Druguju pritču predložil On im, govorja: Carstvo Něbesnoje podobno čeloveku, posejavšemu dobroje sema na pole svojem;
25 kogda že ljudi spali, prišel vrag jego i posejal měždu pšeniceju plevely i ušel;
26 kogda vzošla zeleň i pokazalsja plod, togda javilis i plevely.
27 Priďa že, raby domovladyki skazali jemu: gospodin! ně dobroje li sema sejal ty na pole tvojem? otkuda že na něm plevely?
28 On že skazal im: vrag čeloveka sdělal eto. A raby skazali jemu: chočeš li, my pojděm, vyberem ich?
29 No on skazal: nět, — čtoby, vybiraja plevely, vy ně vyděrgali vměste s nimi pšenicy,
30 ostavte rasti vměste to i drugoje do žatvy; i vo vrema žatvy ja skažu žněcam: soberite preždě plevely i svjažite ich v snopy, čtoby sžeč ich, a pšenicu uberite v žitnicu moju.
31 Inuju pritču predložil On im, govorja: Carstvo Něbesnoje podobno zernu gorčičnomu, kotoroje čelovek vzjal i posejal na pole svojem,
32 kotoroje, choťja měňše vsech seman, no, kogda vyrastet, byvaet bolše vsech zlakov i stanovitsja děrevom, tak čto priletajut pticy něbesnye i ukryvajutsja v vetvjach jego.
33 Inuju pritču skazal On im: Carstvo Něbesnoje podobno zakvaske, kotoruju ženščina, vzjav, položila v tri měry muki, dokole ně vskislo vse.
34 Vse sije Iisus govoril narodu pritčami, i bez pritči ně govoril im,
35 da sbudětsja rečennoje čerez proroka, kotoryj govorit: otverzu v pritčach usta Moi; izreku sokrovennoje ot sozdanija mira.
36 Togda Iisus, otpustiv narod, vošel v dom. I, pristupiv k Němu, učeniki Jego skazali: izjasni nam pritču o plevelach na pole.
37 On že skazal im v otvet: sejuščij dobroje sema jesť Syn Čelovečeskij;
38 pole jesť mir; dobroje sema, eto syny Carstvija, a plevely — syny lukavogo;
39 vrag, posejavšij ich, jesť diavol; žatva jesť končina veka, a žněcy suť Angely.
40 Posemu kak sobirajut plevely i ogněm sžigajut, tak budět pri končině veka sego:
41 pošlet Syn Čelovečeskij Angelov Svoich, i soberut iz Carstva Jego vse soblazny i dělajuščich bezzakonije,
42 i vvergnut ich v peč ogněnnuju; tam budět plač i skrežet zubov;
43 togda pravedniki vossijajut, kak solnce, v Carstve Otca ich. Kto imějet uši slyšať, da slyšit!
44 Ješče podobno Carstvo Něbesnoje sokrovišču, skrytomu na pole, kotoroje, najďa, čelovek utail, i ot radosti o něm idět i prodaet vse, čto imějet, i pokupaet pole to.
45 Ješče podobno Carstvo Něbesnoje kupcu, iščuščemu chorošich žemčužin,
46 kotoryj, najďa odnu dragocennuju žemčužinu, pošel i prodal vse, čto iměl, i kupil jeje.
47 Ješče podobno Carstvo Něbesnoje něvodu, zakinutomu v more i zachvativšemu ryb vsjakogo roda,
48 kotoryj, kogda napolnilsja, vytaščili na bereg i, sev, chorošeje sobrali v sosudy, a chudoje vybrosili von.
49 Tak budět pri končině veka: izydut Angely, i otděljat zlych iz sredy pravednych,
50 i vvergnut ich v peč ogněnnuju: tam budět plač i skrežet zubov.
51 I sprosil ich Iisus: poňali li vy vse eto? Oni govorjat Jemu: tak, Gospodi!
52 On že skazal im: poetomu vsjakij knižnik, naučennyj Carstvu Něbesnomu, podoben chozjainu, kotoryj vynosit iz sokroviščnicy svojej novoje i staroje.
53 I, kogda okončil Iisus pritči sii, pošel ottuda.
54 I, priďa v otečestvo Svoje, učil ich v sinagoge ich, tak čto oni izumljalis i govorili: otkuda u Něgo takaja premudrosť i sily?
55 ně plotnikov li On syn? ně Jego li Mať nazyvaetsja Marija, i braťja Jego Iakov i Iosij, i Simon, i Iuda?
56 i sestry Jego ně vse li měždu nami? otkuda že u Něgo vse eto?
57 I soblazňalis o Něm. Iisus že skazal im: ně byvaet prorok bez česti, razve tolko v otečestve svojem i v domě svojem.
58 I ně soveršil tam mnogich čuděs po něveriju ich.

14

1 V to vrema Irod četvertovlastnik uslyšal molvu ob Iisuse
2 i skazal služaščim pri něm: eto Ioann Krestitel; on voskres iz měrtvych, i potomu čuděsa dělajutsja im.
3 Ibo Irod, vzjav Ioanna, svjazal jego i posadil v temnicu za Irodiadu, ženu Filippa, brata svojego,
4 potomu čto Ioann govoril jemu: ně dolžno tebe iměť jeje.
5 I chotel ubiť jego, no bojalsja naroda, potomu čto jego počitali za proroka.
6 Vo vrema že prazdnovanija dňa rožděnija Iroda doč Irodiady pljasala pered sobranijem i ugodila Irodu,
7 posemu on s kljatvoju obeščal jej dať, čego ona ni poprosit.
8 Ona že, po nauščeniju materi svojej, skazala: daj mně zděs na bljudě golovu Ioanna Krestitelja.
9 I opečalilsja car, no, radi kljatvy i vozležaščich s nim, povelel dať jej,
10 i poslal otseč Ioannu golovu v temnice.
11 I priněsli golovu jego na bljudě i dali děvice, a ona otněsla materi svojej.
12 Učeniki že jego, priďa, vzjali telo jego i pogrebli jego; i pošli, vozvestili Iisusu.
13 I, uslyšav, Iisus udalilsja ottuda na lodke v pustynnoje město odin; a narod, uslyšav o tom, pošel za Nim iz gorodov peškom.
14 I, vyjďa, Iisus uviděl množestvo ljuděj i sžalilsja nad nimi, i iscelil bolnych ich.
15 Kogda že nastal večer, pristupili k Němu učeniki Jego i skazali: město zděs pustynnoje i vrema uže pozdněje; otpusti narod, čtoby oni pošli v selenija i kupili sebe pišči.
16 No Iisus skazal im: ně nužno im idti, vy dajte im jesť.
17 Oni že govorjat Jemu: u nas zděs tolko pjať chlebov i dve ryby.
18 On skazal: priněsite ich Mně sjuda.
19 I velel narodu vozleč na travu i, vzjav pjať chlebov i dve ryby, vozzrel na něbo, blagoslovil i, prelomiv, dal chleby učenikam, a učeniki narodu.
20 I jeli vse i nasytilis; i nabrali ostavšichsja kuskov dvenadcať korobov polnych;
21 a jevšich bylo okolo pjati tysjač čelovek, kromě ženščin i dětej.
22 I totčas ponudil Iisus učenikov Svoich vojti v lodku i otpraviťsja preždě Jego na druguju storonu, poka On otpustit narod.
23 I, otpustiv narod, On vzošel na goru pomoliťsja naedině; i večerom ostavalsja tam odin.
24 A lodka byla uže na sredině morja, i jeje bilo volnami, potomu čto veter byl protivnyj.
25 V četvertuju že stražu noči pošel k nim Iisus, iďa po morju.
26 I učeniki, uviděv Jego iduščego po morju, vstrevožilis i govorili: eto prizrak; i ot stracha vskričali.
27 No Iisus totčas zagovoril s nimi i skazal: obodrites; eto Ja, ně bojtes.
28 Petr skazal Jemu v otvet: Gospodi! jesli eto Ty, poveli mně pridti k Tebe po vodě.
29 On že skazal: idi. I, vyjďa iz lodki, Petr pošel po vodě, čtoby podojti k Iisusu,
30 no, viďa silnyj veter, ispugalsja i, načav utopať, zakričal: Gospodi! spasi měňa.
31 Iisus totčas proster ruku, podděržal jego i govorit jemu: malovernyj! začem ty usomnilsja?
32 I, kogda vošli oni v lodku, veter utich.
33 Byvšije že v lodke podošli, poklonilis Jemu i skazali: istinno Ty Syn Božij.
34 I, perepravivšis, pribyli v zemlju Gennisaretskuju.
35 Žiteli togo města, uznav Jego, poslali vo vsju okrestnosť tu i priněsli k Němu vsech bolnych,
36 i prosili Jego, čtoby tolko prikosnuťsja k kraju oděždy Jego; i kotorye prikasalis, isceljalis.

15

1 Togda prichoďat k Iisusu Ijerusalimskije knižniki i farisei i govorjat:
2 začem učeniki Tvoi prestupajut predanije starcev? ibo ně umyvajut ruk svoich, kogda jeďat chleb.
3 On že skazal im v otvet: začem i vy prestupaete zapoveď Božiju radi predanija vašego?
4 Ibo Bog zapovedal: počitaj otca i mať; i: zloslovjaščij otca ili mať směrťju da umret.
5 A vy govorite: jesli kto skažet otcu ili materi: dar Bogu to, čem by ty ot měňa polzovalsja,
6 tot možet i ně počtiť otca svojego ili mať svoju; takim obrazom vy ustranili zapoveď Božiju predanijem vašim.
7 Liceměry! chorošo proročestvoval o vas Isaija, govorja:
8 približajutsja ko Mně ljudi sii ustami svoimi, i čtut Měňa jazykom, serdce že ich daleko otstoit ot Měňa;
9 no tščetno čtut Měňa, uča učenijam, zapoveďam čelovečeskim.
10 I, prizvav narod, skazal im: slušajte i razumějte!
11 ně to, čto vchodit v usta, oskverňaet čeloveka, no to, čto vychodit iz ust, oskverňaet čeloveka.
12 Togda učeniki Jego, pristupiv, skazali Jemu: znaeš li, čto farisei, uslyšav slovo sije, soblaznilis?
13 On že skazal v otvet: vsjakoje rastenije, kotoroje ně Otec Moj Něbesnyj nasadil, iskorenitsja;
14 ostavte ich: oni — slepye voždi slepych; a jesli slepoj vedět slepogo, to oba upadut v jamu.
15 Petr že, otvečaja, skazal Jemu: izjasni nam pritču siju.
16 Iisus skazal: něuželi i vy ješče ně razumějete?
17 ješče li ně ponimaete, čto vse, vchoďaščeje v usta, prochodit v črevo i izvergaetsja von?
18 a ischoďaščeje iz ust — iz serdca ischodit — sije oskverňaet čeloveka,
19 ibo iz serdca ischoďat zlye pomysly, ubijstva, preljubodějanija, ljubodějanija, kraži, lžesvidětelstva, chulenija —
20 eto oskverňaet čeloveka; a jesť něumytymi rukami — ně oskverňaet čeloveka.
21 I, vyjďa ottuda, Iisus udalilsja v strany Tirskije i Sidonskije.
22 I vot, ženščina Chananějanka, vyjďa iz tech měst, kričala Jemu: pomiluj měňa, Gospodi, syn Davidov, doč moja žestoko besnujetsja.
23 No On ně otvečal jej ni slova. I učeniki Jego, pristupiv, prosili Jego: otpusti jeje, potomu čto kričit za nami.
24 On že skazal v otvet: Ja poslan tolko k pogibšim ovcam doma Izraileva.
25 A ona, podojďa, klaňalas Jemu i govorila: Gospodi! pomogi mně.
26 On že skazal v otvet: něchorošo vzjať chleb u dětej i brosiť psam.
27 Ona skazala: tak, Gospodi! no i psy jeďat krochi, kotorye padajut so stola gospod ich.
28 Togda Iisus skazal jej v otvet: o, ženščina! velika vera tvoja; da budět tebe po želaniju tvojemu. I iscelilas doč jeje v tot čas.
29 Perejďa ottuda, prišel Iisus k morju Galilejskomu i, vzojďa na goru, sel tam.
30 I pristupilo k Němu množestvo naroda, iměja s soboju chromych, slepych, němych, uvečnych i inych mnogich, i povergli ich k nogam Iisusovym; i On iscelil ich;
31 tak čto narod divilsja, viďa němych govorjaščimi, uvečnych zdorovymi, chromych choďaščimi i slepych viďaščimi; i proslavljal Boga Izraileva.
32 Iisus že, prizvav učenikov Svoich, skazal im: žal Mně naroda, čto uže tri dňa nachoďatsja pri Mně, i něčego im jesť; otpustiť že ich nějevšimi ně choču, čtoby ně oslabeli v doroge.
33 I govorjat Jemu učeniki Jego: otkuda nam vzjať v pustyně stolko chlebov, čtoby nakormiť stolko naroda?
34 Govorit im Iisus: skolko u vas chlebov? Oni že skazali: sem, i němnogo rybok.
35 Togda velel narodu vozleč na zemlju.
36 I, vzjav sem chlebov i ryby, vozdal blagodarenije, prelomil i dal učenikam Svoim, a učeniki narodu.
37 I jeli vse i nasytilis; i nabrali ostavšichsja kuskov sem korzin polnych,
38 a jevšich bylo četyre tysjači čelovek, kromě ženščin i dětej.
39 I, otpustiv narod, On vošel v lodku i pribyl v preděly Magdalinskije.

16

1 I pristupili farisei i saddukei i, iskušaja Jego, prosili pokazať im znaměnije s něba.
2 On že skazal im v otvet: večerom vy govorite: budět vedro, potomu čto něbo krasno;
3 i poutru: segodňa něnasťje, potomu čto něbo bagrovo. Liceměry! različať lice něba vy umějete, a znaměnij vreměn ně možete.
4 Rod lukavyj i preljubodějnyj znaměnija iščet, i znaměnije ně dastsja jemu, kromě znaměnija Iony proroka. I, ostaviv ich, otošel.
5 Perepravivšis na druguju storonu, učeniki Jego zabyli vzjať chlebov.
6 Iisus skazal im: smotrite, beregites zakvaski farisejskoj i saddukejskoj.
7 Oni že pomyšljali v sebe i govorili: eto značit, čto chlebov my ně vzjali.
8 Urazuměv to, Iisus skazal im: čto pomyšljaete v sebe, malovernye, čto chlebov ně vzjali?
9 Ješče li ně ponimaete i ně pomnite o pjati chlebach na pjať tysjač čelovek, i skolko korobov vy nabrali?
10 ni o semi chlebach na četyre tysjači, i skolko korzin vy nabrali?
11 kak ně razumějete, čto ně o chlebe skazal Ja vam: beregites zakvaski farisejskoj i saddukejskoj?
12 Togda oni poňali, čto On govoril im berečsja ně zakvaski chlebnoj, no učenija farisejskogo i saddukejskogo.
13 Priďa že v strany Kesarii Filippovoj, Iisus sprašival učenikov Svoich: za kogo ljudi počitajut Měňa, Syna Čelovečeskogo?
14 Oni skazali: odni za Ioanna Krestitelja, drugije za Iliju, a inye za Ijeremiju, ili za odnogo iz prorokov.
15 On govorit im: a vy za kogo počitaete Měňa?
16 Simon že Petr, otvečaja, skazal: Ty — Christos, Syn Boga Živago.
17 Togda Iisus skazal jemu v otvet: blažen ty, Simon, syn Ionin, potomu čto ně ploť i krov otkryli tebe eto, no Otec Moj, Suščij na něbesach;
18 i Ja govorju tebe: ty — Petr, i na sem kamně Ja sozdam Cerkov Moju, i vrata ada ně odolejut jeje;
19 i dam tebe ključi Carstva Něbesnogo: i čto svjažeš na zemle, to budět svjazano na něbesach, i čto razrešiš na zemle, to budět razrešeno na něbesach.
20 Togda [Iisus] zapretil učenikam Svoim, čtoby nikomu ně skazyvali, čto On jesť Iisus Christos.
21 S togo vreměni Iisus načal otkryvať učenikam Svoim, čto Jemu dolžno idti v Ijerusalim i mnogo postradať ot starejšin i pervosvjaščennikov i knižnikov, i byť ubitu, i v tretij děň voskresnuť.
22 I, otozvav Jego, Petr načal prekosloviť Jemu: buď milostiv k Sebe, Gospodi! da ně budět etogo s Toboju!
23 On že, obrativšis, skazal Petru: otojdi ot Měňa, satana! ty Mně soblazn! potomu čto dumaeš ně o tom, čto Božije, no čto čelovečeskoje.
24 Togda Iisus skazal učenikam Svoim: jesli kto chočet idti za Mnoju, otvergnis sebja, i vozmi krest svoj, i sleduj za Mnoju,
25 ibo kto chočet dušu svoju sbereč, tot poterjaet jeje, a kto poterjaet dušu svoju radi Měňa, tot obretet jeje;
26 kakaja polza čeloveku, jesli on priobretet ves mir, a duše svojej povredit? ili kakoj vykup dast čelovek za dušu svoju?
27 ibo priidět Syn Čelovečeskij vo slave Otca Svojego s Angelami Svoimi i togda vozdast každomu po dělam jego.
28 Istinno govorju vam: jesť někotorye iz stojaščich zděs, kotorye ně vkusjat směrti, kak uže uviďat Syna Čelovečeskogo, grjaduščego v Carstvii Svojem.

17

1 Po prošestvii dněj šesti, vzjal Iisus Petra, Iakova i Ioanna, brata jego, i vozvel ich na goru vysokuju odnich,
2 i preobrazilsja pred nimi: i prosijalo lice Jego, kak solnce, oděždy že Jego sdělalis belymi, kak svet.
3 I vot, javilis im Moisej i Ilija, s Nim besedujuščije.
4 Pri sem Petr skazal Iisusu: Gospodi! chorošo nam zděs byť; jesli chočeš, sdělaem zděs tri kušči: Tebe odnu, i Moiseju odnu, i odnu Ilii.
5 Kogda on ješče govoril, se, oblako svetloje osenilo ich; i se, glas iz oblaka glagoljuščij: Sej jesť Syn Moj Vozljublennyj, v Kotorom Moje blagovolenije; Jego slušajte.
6 I, uslyšav, učeniki pali na lica svoi i očeň ispugalis.
7 No Iisus, pristupiv, kosnulsja ich i skazal: vstaňte i ně bojtes.
8 Vozveďa že oči svoi, oni nikogo ně uviděli, kromě odnogo Iisusa.
9 I kogda schodili oni s gory, Iisus zapretil im, govorja: nikomu ně skazyvajte o sem viděnii, dokole Syn Čelovečeskij ně voskresnět iz měrtvych.
10 I sprosili Jego učeniki Jego: kak že knižniki govorjat, čto Ilii nadležit pridti preždě?
11 Iisus skazal im v otvet: pravda, Ilija dolžen pridti preždě i ustroiť vse;
12 no govorju vam, čto Ilija uže prišel, i ně uznali jego, a postupili s nim, kak choteli; tak i Syn Čelovečeskij postradaet ot nich.
13 Togda učeniki poňali, čto On govoril im ob Ioanně Krestitele.
14 Kogda oni prišli k narodu, to podošel k Němu čelovek i, prekloňaja pred Nim koleni,
15 skazal: Gospodi! pomiluj syna mojego; on v novolunija besnujetsja i ťjažko stradaet, ibo často brosaetsja v ogoň i často v vodu,
16 ja privodil jego k učenikam Tvoim, i oni ně mogli isceliť jego.
17 Iisus že, otvečaja, skazal: o, rod něvernyj i razvraščennyj! dokole budu s vami? dokole budu terpeť vas? privedite jego ko Mně sjuda.
18 I zapretil jemu Iisus, i bes vyšel iz něgo; i otrok iscelilsja v tot čas.
19 Togda učeniki, pristupiv k Iisusu naedině, skazali: počemu my ně mogli izgnať jego?
20 Iisus že skazal im: po něveriju vašemu; ibo istinno govorju vam: jesli vy buděte iměť veru s gorčičnoje zerno i skažete gore sej: "perejdi otsjuda tuda", i ona perejdět; i ničego ně budět něvozmožnogo dlja vas;
21 sej že rod izgoňaetsja tolko molitvoju i postom.
22 Vo vrema prebyvanija ich v Galileje, Iisus skazal im: Syn Čelovečeskij predan budět v ruki čelovečeskije,
23 i ubjut Jego, i v tretij děň voskresnět. I oni vesma opečalilis.
24 Kogda že prišli oni v Kapernaum, to podošli k Petru sobirateli didrachm i skazali: Učitel vaš ně dast li didrachmy?
25 On govorit: da. I kogda vošel on v dom, to Iisus, preduprediv jego, skazal: kak tebe kažetsja, Simon? cari zemnye s kogo berut pošliny ili podati? s synov li svoich, ili s postoronnich?
26 Petr govorit Jemu: s postoronnich. Iisus skazal jemu: itak syny svobodny;
27 no, čtoby nam ně soblazniť ich, pojdi na more, bros udu, i pervuju rybu, kotoraja popadětsja, vozmi, i, otkryv u něj rot, najděš statir; vozmi jego i otdaj im za Měňa i za sebja.

18

1 V to vrema učeniki pristupili k Iisusu i skazali: kto bolše v Carstve Něbesnom?
2 Iisus, prizvav diťja, postavil jego posredi nich
3 i skazal: istinno govorju vam, jesli ně obratites i ně buděte kak děti, ně vojděte v Carstvo Něbesnoje;
4 itak, kto umalitsja, kak eto diťja, tot i bolše v Carstve Něbesnom;
5 i kto primět odno takoje diťja vo ima Moje, tot Měňa prinimaet;
6 a kto soblaznit odnogo iz malych sich, verujuščich v Měňa, tomu lučše bylo by, jesli by povesili jemu mělničnyj žernov na šeju i potopili jego vo glubině morskoj.
7 Gore miru ot soblaznov, ibo nadobno pridti soblaznam; no gore tomu čeloveku, čerez kotorogo soblazn prichodit.
8 Jesli že ruka tvoja ili noga tvoja soblazňaet tebja, otseki ich i bros ot sebja: lučše tebe vojti v žizň bez ruki ili bez nogi, něželi s dvuma rukami i s dvuma nogami byť vverženu v ogoň večnyj;
9 i jesli glaz tvoj soblazňaet tebja, vyrvi jego i bros ot sebja: lučše tebe s odnim glazom vojti v žizň, něželi s dvuma glazami byť vverženu v gejennu ogněnnuju.
10 Smotrite, ně prezirajte ni odnogo iz malych sich; ibo govorju vam, čto Angely ich na něbesach vsegda viďat lice Otca Mojego Něbesnogo.
11 Ibo Syn Čelovečeskij prišel vzyskať i spasti pogibšeje.
12 Kak vam kažetsja? Jesli by u kogo bylo sto ovec, i odna iz nich zabludilas, to ně ostavit li on děvjanosto děvjať v gorach i ně pojdět li iskať zabludivšujusja?
13 i jesli slučitsja najti jeje, to, istinno govorju vam, on radujetsja o něj boleje, něželi o děvjanosta děvjati nězabludivšichsja.
14 Tak, nět voli Otca vašego Něbesnogo, čtoby pogib odin iz malych sich.
15 Jesli že sogrešit protiv tebja brat tvoj, pojdi i obliči jego měždu toboju i im odnim; jesli poslušaet tebja, to priobrel ty brata tvojego;
16 jesli že ně poslušaet, vozmi s soboju ješče odnogo ili dvuch, daby ustami dvuch ili trech svidětelej podtverdilos vsjakoje slovo;
17 jesli že ně poslušaet ich, skaži cerkvi; a jesli i cerkvi ně poslušaet, to da budět on tebe, kak jazyčnik i mytar.
18 Istinno govorju vam: čto vy svjažete na zemle, to budět svjazano na něbe; i čto razrešite na zemle, to budět razrešeno na něbe.
19 Istinno takže govorju vam, čto jesli dvoje iz vas soglasjatsja na zemle prosiť o vsjakom děle, to, čego by ni poprosili, budět im ot Otca Mojego Něbesnogo,
20 ibo, gdě dvoje ili troje sobrany vo ima Moje, tam Ja posredi nich.
21 Togda Petr pristupil k Němu i skazal: Gospodi! skolko raz proščať bratu mojemu, sogrešajuščemu protiv měňa? do semi li raz?
22 Iisus govorit jemu: ně govorju tebe: do semi raz, no do sedmiždy semiděsjati raz.
23 Posemu Carstvo Něbesnoje podobno carju, kotoryj zachotel sosčitaťsja s rabami svoimi;
24 kogda načal on sčitaťsja, priveděn byl k němu někto, kotoryj dolžen byl jemu děsjať tysjač talantov;
25 a kak on ně iměl, čem zaplatiť, to gosudar jego prikazal prodať jego, i ženu jego, i dětej, i vse, čto on iměl, i zaplatiť;
26 togda rab tot pal, i, klaňajas jemu, govoril: gosudar! poterpi na mně, i vse tebe zaplaču.
27 Gosudar, umiloserdivšis nad rabom tem, otpustil jego i dolg prostil jemu.
28 Rab že tot, vyjďa, našel odnogo iz tovariščej svoich, kotoryj dolžen byl jemu sto dinarijev, i, schvativ jego, dušil, govorja: otdaj mně, čto dolžen.
29 Togda tovarišč jego pal k nogam jego, umoljal jego i govoril: poterpi na mně, i vse otdam tebe.
30 No tot ně zachotel, a pošel i posadil jego v temnicu, poka ně otdast dolga.
31 Tovarišči jego, viděv proisšedšeje, očeň ogorčilis i, priďa, rasskazali gosudarju svojemu vse byvšeje.
32 Togda gosudar jego prizyvaet jego i govorit: zloj rab! ves dolg tot ja prostil tebe, potomu čto ty uprosil měňa;
33 ně nadležalo li i tebe pomilovať tovarišča tvojego, kak i ja pomiloval tebja?
34 I, razgněvavšis, gosudar jego otdal jego isťjazateljam, poka ně otdast jemu vsego dolga.
35 Tak i Otec Moj Něbesnyj postupit s vami, jesli ně prostit každyj iz vas ot serdca svojego bratu svojemu sogrešenij jego.

19

1 Kogda Iisus okončil slova sii, to vyšel iz Galilei i prišel v preděly Iudějskije, Zaiordanskoju storonoju.
2 Za Nim posledovalo mnogo ljuděj, i On iscelil ich tam.
3 I pristupili k Němu farisei i, iskušaja Jego, govorili Jemu: po vsjakoj li pričině pozvolitelno čeloveku razvodiťsja s ženoju svojeju?
4 On skazal im v otvet: ně čitali li vy, čto Sotvorivšij vnačale mužčinu i ženščinu sotvoril ich?
5 I skazal: posemu ostavit čelovek otca i mať i prilepitsja k ženě svojej, i budut dva odnoju ploťju,
6 tak čto oni uže ně dvoje, no odna ploť. Itak, čto Bog sočetal, togo čelovek da ně razlučaet.
7 Oni govorjat Jemu: kak že Moisej zapovedal davať razvodnoje pismo i razvodiťsja s něju?
8 On govorit im: Moisej po žestokoserdiju vašemu pozvolil vam razvodiťsja s ženami vašimi, a snačala ně bylo tak;
9 no Ja govorju vam: kto razvedětsja s ženoju svojeju ně za preljubodějanije i ženitsja na drugoj, tot preljubodějstvujet; i ženivšijsja na razveděnnoj preljubodějstvujet.
10 Govorjat Jemu učeniki Jego: jesli takova objazannosť čeloveka k ženě, to lučše ně ženiťsja.
11 On že skazal im: ně vse vměščajut slovo sije, no komu dano,
12 ibo jesť skopcy, kotorye iz čreva materněgo rodilis tak; i jesť skopcy, kotorye oskopleny ot ljuděj; i jesť skopcy, kotorye sdělali sami sebja skopcami dlja Carstva Něbesnogo. Kto možet vměstiť, da vměstit.
13 Togda priveděny byli k Němu děti, čtoby On vozložil na nich ruki i pomolilsja; učeniki že vozbraňali im.
14 No Iisus skazal: pustite dětej i ně prepjatstvujte im prichodiť ko Mně, ibo takovych jesť Carstvo Něbesnoje.
15 I, vozloživ na nich ruki, pošel ottuda.
16 I vot, někto, podojďa, skazal Jemu: Učitel blagij! čto sdělať mně dobrogo, čtoby iměť žizň večnuju?
17 On že skazal jemu: čto ty nazyvaeš Měňa blagim? Nikto ně blag, kak tolko odin Bog. Jesli že chočeš vojti v žizň večnuju, sobljudi zapovedi.
18 Govorit Jemu: kakije? Iisus že skazal: ně ubivaj; ně preljubodějstvuj; ně kradi; ně lžesvidětelstvuj;
19 počitaj otca i mať; i: ljubi bližněgo tvojego, kak samogo sebja.
20 Junoša govorit Jemu: vse eto sochranil ja ot junosti mojej; čego ješče nědostaet mně?
21 Iisus skazal jemu: jesli chočeš byť soveršennym, pojdi, prodaj iměnije tvoje i razdaj niščim; i buděš iměť sokrovišče na něbesach; i prichodi i sleduj za Mnoju.
22 Uslyšav slovo sije, junoša otošel s pečalju, potomu čto u něgo bylo bolšoje iměnije.
23 Iisus že skazal učenikam Svoim: istinno govorju vam, čto trudno bogatomu vojti v Carstvo Něbesnoje;
24 i ješče govorju vam: udobněje verbljudu projti skvoz igolnye uši, něželi bogatomu vojti v Carstvo Božije.
25 Uslyšav eto, učeniki Jego vesma izumilis i skazali: tak kto že možet spastis?
26 A Iisus, vozzrev, skazal im: čelovekam eto něvozmožno, Bogu že vse vozmožno.
27 Togda Petr, otvečaja, skazal Jemu: vot, my ostavili vse i posledovali za Toboju; čto že budět nam?
28 Iisus že skazal im: istinno govorju vam, čto vy, posledovavšije za Mnoju, — v pakibytii, kogda sjadět Syn Čelovečeskij na prestole slavy Svojej, sjaděte i vy na dvenadcati prestolach sudiť dvenadcať kolen Izrailevych.
29 I vsjakij, kto ostavit domy, ili braťjev, ili sester, ili otca, ili mať, ili ženu, ili dětej, ili zemli, radi iměni Mojego, polučit vo sto krat i nasledujet žizň večnuju.
30 Mnogije že budut pervye poslednimi, i poslednije pervymi.

20

1 Ibo Carstvo Něbesnoje podobno chozjainu doma, kotoryj vyšel rano poutru naňať rabotnikov v vinogradnik svoj
2 i, dogovorivšis s rabotnikami po dinariju na děň, poslal ich v vinogradnik svoj;
3 vyjďa okolo treťjego časa, on uviděl drugich, stojaščich na toržišče prazdno,
4 i im skazal: idite i vy v vinogradnik moj, i čto sledovať budět, dam vam. Oni pošli.
5 Opjať vyjďa okolo šestogo i děvjatogo časa, sdělal to že.
6 Nakoněc, vyjďa okolo odinnadcatogo časa, on našel drugich, stojaščich prazdno, i govorit im: čto vy stoite zděs celyj děň prazdno?
7 Oni govorjat jemu: nikto nas ně naňal. On govorit im: idite i vy v vinogradnik moj, i čto sledovať budět, polučite.
8 Kogda že nastupil večer, govorit gospodin vinogradnika upravitelju svojemu: pozovi rabotnikov i otdaj im platu, načav s poslednich do pervych.
9 I prišedšije okolo odinnadcatogo časa polučili po dinariju.
10 Prišedšije že pervymi dumali, čto oni polučat bolše, no polučili i oni po dinariju;
11 i, polučiv, stali roptať na chozjaina doma
12 i govorili: eti poslednije rabotali odin čas, i ty sravňal ich s nami, pereněsšimi ťjagosť dňa i znoj.
13 On že v otvet skazal odnomu iz nich: drug! ja ně obižaju tebja; ně za dinarij li ty dogovorilsja so mnoju?
14 vozmi svoje i pojdi; ja že choču dať etomu posledněmu to že, čto i tebe;
15 razve ja ně vlasten v svojem dělať, čto choču? ili glaz tvoj zavistliv ottogo, čto ja dobr?
16 Tak budut poslednije pervymi, i pervye poslednimi, ibo mnogo zvanych, a malo izbrannych.
17 I, voschoďa v Ijerusalim, Iisus dorogoju otozval dvenadcať učenikov odnich, i skazal im:
18 vot, my voschodim v Ijerusalim, i Syn Čelovečeskij predan budět pervosvjaščennikam i knižnikam, i osuďat Jego na směrť;
19 i predadut Jego jazyčnikam na poruganije i bijenije i raspjatije; i v tretij děň voskresnět.
20 Togda pristupila k Němu mať synovej Zevedějevych s synovjami svoimi, klaňajas i čego-to prosja u Něgo.
21 On skazal jej: čego ty chočeš? Ona govorit Jemu: skaži, čtoby sii dva syna moi seli u Tebja odin po pravuju storonu, a drugoj po levuju v Carstve Tvojem.
22 Iisus skazal v otvet: ně znaete, čego prosite. Možete li piť čašu, kotoruju Ja budu piť, ili krestiťsja kreščenijem, kotorym Ja kreščus? Oni govorjat Jemu: možem.
23 I govorit im: čašu Moju buděte piť, i kreščenijem, kotorym Ja kreščus, buděte krestiťsja, no dať sesť u Měňa po pravuju storonu i po levuju — ně ot Měňa zavisit, no komu ugotovano Otcem Moim.
24 Uslyšav sije, pročije děsjať učenikov vozněgodovali na dvuch braťjev.
25 Iisus že, podozvav ich, skazal: vy znaete, čto kňazja narodov gospodstvujut nad nimi, i velmoži vlastvujut imi;
26 no měždu vami da ně budět tak: a kto chočet měždu vami byť bolšim, da budět vam slugoju;
27 i kto chočet měždu vami byť pervym, da budět vam rabom;
28 tak kak Syn Čelovečeskij ně dlja togo prišel, čtoby Jemu služili, no čtoby poslužiť i otdať dušu Svoju dlja iskuplenija mnogich.
29 I kogda vychodili oni iz Ijerichona, za Nim sledovalo množestvo naroda.
30 I vot, dvoje slepych, siděvšije u dorogi, uslyšav, čto Iisus idět mimo, načali kričať: pomiluj nas, Gospodi, Syn Davidov!
31 Narod že zastavljal ich molčať; no oni ješče gromče stali kričať: pomiluj nas, Gospodi, Syn Davidov!
32 Iisus, ostanovivšis, podozval ich i skazal: čego vy chotite ot Měňa?
33 Oni govorjat Jemu: Gospodi! čtoby otkrylis glaza naši.
34 Iisus že, umiloserdivšis, prikosnulsja k glazam ich; i totčas prozreli glaza ich, i oni pošli za Nim.

21

1 I kogda priblizilis k Ijerusalimu i prišli v Viffagiju k gore Jeleonskoj, togda Iisus poslal dvuch učenikov,
2 skazav im: pojdite v selenije, kotoroje prjamo pered vami; i totčas najděte oslicu privjazannuju i molodogo osla s něju; otvjazav, privedite ko Mně;
3 i jesli kto skažet vam čto-nibuď, otvečajte, čto oni nadobny Gospodu; i totčas pošlet ich.
4 Vse že sije bylo, da sbudětsja rečennoje čerez proroka, kotoryj govorit:
5 Skažite dščeri Sionovoj: se, Car tvoj grjadět k tebe krotkij, siďa na oslice i molodom osle, syně podjaremnoj.
6 Učeniki pošli i postupili tak, kak povelel im Iisus:
7 priveli oslicu i molodogo osla i položili na nich oděždy svoi, i On sel poverch ich.
8 Množestvo že naroda postilali svoi oděždy po doroge, a drugije rezali vetvi s děrev i postilali po doroge;
9 narod že, predšestvovavšij i soprovoždavšij, vosklical: osanna Synu Davidovu! blagosloven Grjaduščij vo ima Gospodně! osanna v vyšnich!
10 I kogda vošel On v Ijerusalim, ves gorod prišel v dviženije i govoril: kto Sej?
11 Narod že govoril: Sej jesť Iisus, Prorok iz Nazareta Galilejskogo.
12 I vošel Iisus v chram Božij i vygnal vsech prodajuščich i pokupajuščich v chramě, i oprokinul stoly měnovščikov i skamji prodajuščich golubej,
13 i govoril im: napisano, — dom Moj domom molitvy narečetsja; a vy sdělali jego vertepom razbojnikov.
14 I pristupili k Němu v chramě slepye i chromye, i On iscelil ich.
15 Viděv že pervosvjaščenniki i knižniki čuděsa, kotorye On sotvoril, i dětej, vosklicajuščich v chramě i govorjaščich: osanna Synu Davidovu! — vozněgodovali
16 i skazali Jemu: slyšiš li, čto oni govorjat? Iisus že govorit im: da! razve vy nikogda ně čitali: iz ust mladěncev i grudnych dětej Ty ustroil chvalu?
17 I, ostaviv ich, vyšel von iz goroda v Vifaniju i provel tam noč.
18 Poutru že, vozvraščajas v gorod, vzalkal;
19 i uviděv pri doroge odnu smokovnicu, podošel k něj i, ničego ně najďa na něj, kromě odnich lisťjev, govorit jej: da ně budět že vpreď ot tebja ploda vovek. I smokovnica totčas zasochla.
20 Uviděv eto, učeniki udivilis i govorili: kak eto totčas zasochla smokovnica?
21 Iisus že skazal im v otvet: istinno govorju vam, jesli buděte iměť veru i ně usomnites, ně tolko sdělaete to, čto sdělano so smokovniceju, no jesli i gore sej skažete: podnimis i vvergnis v more, — budět;
22 i vse, čego ni poprosite v molitve s veroju, polučite.
23 I kogda prišel On v chram i učil, pristupili k Němu pervosvjaščenniki i starejšiny naroda i skazali: kakoj vlasťju Ty eto dělaeš? i kto Tebe dal takuju vlasť?
24 Iisus skazal im v otvet: sprošu i Ja vas ob odnom; jesli o tom skažete Mně, to i Ja vam skažu, kakoju vlasťju eto dělaju;
25 kreščenije Ioannovo otkuda bylo: s něbes, ili ot čelovekov? Oni že rassuždali měždu soboju: jesli skažem: s něbes, to On skažet nam: počemu že vy ně poverili jemu?
26 a jesli skazať: ot čelovekov, — boimsja naroda, ibo vse počitajut Ioanna za proroka.
27 I skazali v otvet Iisusu: ně znaem. Skazal im i On: i Ja vam ně skažu, kakoju vlasťju eto dělaju.
28 A kak vam kažetsja? U odnogo čeloveka bylo dva syna; i on, podojďa k pervomu, skazal: syn! pojdi segodňa rabotaj v vinogradnike mojem.
29 No on skazal v otvet: ně choču; a posle, raskajavšis, pošel.
30 I podojďa k drugomu, on skazal to že. Etot skazal v otvet: idu, gosudar, i ně pošel.
31 Kotoryj iz dvuch ispolnil volju otca? Govorjat Jemu: pervyj. Iisus govorit im: istinno govorju vam, čto mytari i bludnicy vpered vas idut v Carstvo Božije,
32 ibo prišel k vam Ioann putem pravednosti, i vy ně poverili jemu, a mytari i bludnicy poverili jemu; vy že, i viděv eto, ně raskajalis posle, čtoby poveriť jemu.
33 Vyslušajte druguju pritču: byl někotoryj chozjain doma, kotoryj nasadil vinogradnik, obněs jego ogradoju, vykopal v něm točilo, postroil bašňu i, otdav jego vinogradarjam, otlučilsja.
34 Kogda že priblizilos vrema plodov, on poslal svoich slug k vinogradarjam vzjať svoi plody;
35 vinogradari, schvativ slug jego, inogo pribili, inogo ubili, a inogo pobili kamňami.
36 Opjať poslal on drugich slug, bolše prežněgo; i s nimi postupili tak že.
37 Nakoněc, poslal on k nim svojego syna, govorja: postyďatsja syna mojego.
38 No vinogradari, uviděv syna, skazali drug drugu: eto naslednik; pojděm, ubjem jego i zavladějem nasledstvom jego.
39 I, schvativ jego, vyveli von iz vinogradnika i ubili.
40 Itak, kogda pridět chozjain vinogradnika, čto sdělaet on s etimi vinogradarjami?
41 Govorjat Jemu: zlodějev sich predast zloj směrti, a vinogradnik otdast drugim vinogradarjam, kotorye budut otdavať jemu plody vo vreměna svoi.
42 Iisus govorit im: něuželi vy nikogda ně čitali v Pisanii: kaměň, kotoryj otvergli stroiteli, tot samyj sdělalsja glavoju ugla? Eto ot Gospoda, i jesť divno v očach našich?
43 Potomu skazyvaju vam, čto otnimětsja ot vas Carstvo Božije i dano budět narodu, prinosjaščemu plody jego;
44 i tot, kto upadět na etot kaměň, razobjetsja, a na kogo on upadět, togo razdavit.
45 I slyšav pritči Jego, pervosvjaščenniki i farisei poňali, čto On o nich govorit,
46 i staralis schvatiť Jego, no pobojalis naroda, potomu čto Jego počitali za Proroka.

22

1 Iisus, prodolžaja govoriť im pritčami, skazal:
2 Carstvo Něbesnoje podobno čeloveku carju, kotoryj sdělal bračnyj pir dlja syna svojego
3 i poslal rabov svoich zvať zvanych na bračnyj pir; i ně choteli pridti.
4 Opjať poslal drugich rabov, skazav: skažite zvanym: vot, ja prigotovil obed moj, telcy moi i čto otkormleno, zakoloto, i vse gotovo; prichodite na bračnyj pir.
5 No oni, preněbregši to, pošli, kto na pole svoje, a kto na torgovlju svoju;
6 pročije že, schvativ rabov jego, oskorbili i ubili ich.
7 Uslyšav o sem, car razgněvalsja, i, poslav vojska svoi, istrebil ubijc onych i sžeg gorod ich.
8 Togda govorit on rabam svoim: bračnyj pir gotov, a zvanye ně byli dostojny;
9 itak pojdite na rasputija i vsech, kogo najděte, zovite na bračnyj pir.
10 I raby te, vyjďa na dorogi, sobrali vsech, kogo tolko našli, i zlych i dobrych; i bračnyj pir napolnilsja vozležaščimi.
11 Car, vojďa posmotreť vozležaščich, uviděl tam čeloveka, odětogo ně v bračnuju oděždu,
12 i govorit jemu: drug! kak ty vošel sjuda ně v bračnoj oděždě? On že molčal.
13 Togda skazal car slugam: svjazav jemu ruki i nogi, vozmite jego i broste vo ťmu vněšňuju; tam budět plač i skrežet zubov;
14 ibo mnogo zvanych, a malo izbrannych.
15 Togda farisei pošli i soveščalis, kak by uloviť Jego v slovach.
16 I posylajut k Němu učenikov svoich s irodianami, govorja: Učitel! my znaem, čto Ty spravedliv, i istinno puti Božiju učiš, i ně zabotišsja ob ugožděnii komu-libo, ibo ně smotriš ni na kakoje lice;
17 itak skaži nam: kak Tebe kažetsja? pozvolitelno li davať podať kesarju, ili nět?
18 No Iisus, viďa lukavstvo ich, skazal: čto iskušaete Měňa, liceměry?
19 pokažite Mně monětu, kotoroju platitsja podať. Oni priněsli Jemu dinarij.
20 I govorit im: čje eto izobraženije i nadpis?
21 Govorjat Jemu: kesarevy. Togda govorit im: itak otdavajte kesarevo kesarju, a Božije Bogu.
22 Uslyšav eto, oni udivilis i, ostaviv Jego, ušli.
23 V tot děň pristupili k Němu saddukei, kotorye govorjat, čto nět voskresenija, i sprosili Jego:
24 Učitel! Moisej skazal: jesli kto umret, ně iměja dětej, to brat jego pusť vozmět za sebja ženu jego i vosstanovit sema bratu svojemu;
25 bylo u nas sem braťjev; pervyj, ženivšis, uměr i, ně iměja dětej, ostavil ženu svoju bratu svojemu;
26 podobno i vtoroj, i tretij, daže do seďmogo;
27 posle že vsech uměrla i žena;
28 itak, v voskresenii, kotorogo iz semi budět ona ženoju? ibo vse iměli jeje.
29 Iisus skazal im v otvet: zabluždaetes, ně znaja Pisanij, ni sily Božijej,
30 ibo v voskresenii ni žeňatsja, ni vychoďat zamuž, no prebyvajut, kak Angely Božii na něbesach.
31 A o voskresenii měrtvych ně čitali li vy rečennogo vam Bogom:
32 Ja Bog Avraama, i Bog Isaaka, i Bog Iakova? Bog ně jesť Bog měrtvych, no živych.
33 I, slyša, narod divilsja učeniju Jego.
34 A farisei, uslyšav, čto On privel saddukejev v molčanije, sobralis vměste.
35 I odin iz nich, zakonnik, iskušaja Jego, sprosil, govorja:
36 Učitel! kakaja naibolšaja zapoveď v zakoně?
37 Iisus skazal jemu: vozljubi Gospoda Boga tvojego vsem serdcem tvoim i vseju dušeju tvojeju i vsem razuměnijem tvoim:
38 sija jesť pervaja i naibolšaja zapoveď;
39 vtoraja že podobnaja jej: vozljubi bližněgo tvojego, kak samogo sebja;
40 na sich dvuch zapoveďach utverždaetsja ves zakon i proroki.
41 Kogda že sobralis farisei, Iisus sprosil ich:
42 čto vy dumaete o Christe? čej On Syn? Govorjat Jemu: Davidov.
43 Govorit im: kak že David, po vdochnoveniju, nazyvaet Jego Gospodom, kogda govorit:
44 skazal Gospoď Gospodu mojemu: sedi oděsnuju Měňa, dokole položu vragov Tvoich v podnožije nog Tvoich?
45 Itak, jesli David nazyvaet Jego Gospodom, kak že On syn jemu?
46 I nikto ně mog otvečať Jemu ni slova; i s togo dňa nikto uže ně směl sprašivať Jego.

23

1 Togda Iisus načal govoriť narodu i učenikam Svoim
2 i skazal: na Moisejevom sedališče seli knižniki i farisei;
3 itak vse, čto oni veljat vam sobljudať, sobljudajte i dělajte; po dělam že ich ně postupajte, ibo oni govorjat, i ně dělajut:
4 svjazyvajut breměna ťjaželye i něudobonosimye i vozlagajut na pleči ljuďam, a sami ně choťjat i perstom dvinuť ich;
5 vse že děla svoi dělajut s tem, čtoby viděli ich ljudi: rasširjajut chranilišča svoi i uveličivajut voskrilija oděžd svoich;
6 takže ljubjat predvozležanija na piršestvach i predsedanija v sinagogach
7 i privetstvija v narodnych sobranijach, i čtoby ljudi zvali ich: učitel! učitel!
8 A vy ně nazyvajtes učiteljami, ibo odin u vas Učitel — Christos, vse že vy — braťja;
9 i otcom sebe ně nazyvajte nikogo na zemle, ibo odin u vas Otec, Kotoryj na něbesach;
10 i ně nazyvajtes nastavnikami, ibo odin u vas Nastavnik — Christos.
11 Bolšij iz vas da budět vam sluga:
12 ibo, kto vozvyšaet sebja, tot unižen budět, a kto unižaet sebja, tot vozvysitsja.
13 Gore vam, knižniki i farisei, liceměry, čto zatvorjaete Carstvo Něbesnoje čelovekam, ibo sami ně vchodite i choťjaščich vojti ně dopuskaete.
14 Gore vam, knižniki i farisei, liceměry, čto pojedaete domy vdov i liceměrno dolgo molites: za to priměte tem bolšeje osužděnije.
15 Gore vam, knižniki i farisei, liceměry, čto obchodite more i sušu, daby obratiť choťja odnogo; i kogda eto slučitsja, dělaete jego synom gejenny, vdvoje chudšim vas.
16 Gore vam, voždi slepye, kotorye govorite: jesli kto pokljanětsja chramom, to ničego, a jesli kto pokljanětsja zolotom chrama, to poviněn.
17 Bezumnye i slepye! čto bolše: zoloto, ili chram, osvjaščajuščij zoloto?
18 Takže: jesli kto pokljanětsja žertvennikom, to ničego, jesli že kto pokljanětsja darom, kotoryj na něm, to poviněn.
19 Bezumnye i slepye! čto bolše: dar, ili žertvennik, osvjaščajuščij dar?
20 Itak kljanuščijsja žertvennikom kljanětsja im i vsem, čto na něm;
21 i kljanuščijsja chramom kljanětsja im i Živuščim v něm;
22 i kljanuščijsja něbom kljanětsja Prestolom Božiim i Siďaščim na něm.
23 Gore vam, knižniki i farisei, liceměry, čto daete děsjatinu s maty, anisa i tmina, i ostavili važnějšeje v zakoně: sud, milosť i veru; sije nadležalo dělať, i togo ně ostavljať.
24 Voždi slepye, oceživajuščije komara, a verbljuda pogloščajuščije!
25 Gore vam, knižniki i farisei, liceměry, čto očiščaete vněšnosť čaši i bljuda, měždu tem kak vnutri oni polny chiščenija i něpravdy.
26 Farisej slepoj! očisti preždě vnutrennosť čaši i bljuda, čtoby čista byla i vněšnosť ich.
27 Gore vam, knižniki i farisei, liceměry, čto upodobljaetes okrašennym grobam, kotorye snaruži kažutsja krasivymi, a vnutri polny kostej měrtvych i vsjakoj něčistoty;
28 tak i vy po naružnosti kažetes ljuďam pravednymi, a vnutri ispolněny liceměrija i bezzakonija.
29 Gore vam, knižniki i farisei, liceměry, čto stroite grobnicy prorokam i ukrašaete pamatniki pravednikov,
30 i govorite: jesli by my byli vo dni otcov našich, to ně byli by soobščnikami ich v prolitii krovi prorokov;
31 takim obrazom vy sami protiv sebja svidětelstvujete, čto vy synovja tech, kotorye izbili prorokov;
32 dopolňajte že měru otcov vašich.
33 Zmii, porožděnija jechidniny! kak ubežite vy ot osužděnija v gejennu?
34 Posemu, vot, Ja posylaju k vam prorokov, i mudrych, i knižnikov; i vy inych ubjete i raspněte, a inych buděte biť v sinagogach vašich i gnať iz goroda v gorod;
35 da pridět na vas vsja krov pravednaja, prolitaja na zemle, ot krovi Avelja pravednogo do krovi Zacharii, syna Varachiina, kotorogo vy ubili měždu chramom i žertvennikom.
36 Istinno govorju vam, čto vse sije pridět na rod sej.
37 Ijerusalim, Ijerusalim, izbivajuščij prorokov i kamňami pobivajuščij poslannych k tebe! skolko raz chotel Ja sobrať dětej tvoich, kak ptica sobiraet ptencov svoich pod krylja, i vy ně zachoteli!
38 Se, ostavljaetsja vam dom vaš pust.
39 Ibo skazyvaju vam: ně uvidite Měňa otnyně, dokole ně vosklikněte: blagosloven Grjadyj vo ima Gospodně!

24

1 I vyjďa, Iisus šel ot chrama; i pristupili učeniki Jego, čtoby pokazať Jemu zdanija chrama.
2 Iisus že skazal im: vidite li vse eto? Istinno govorju vam: ně ostanětsja zděs kamňa na kamně; vse budět razrušeno.
3 Kogda že siděl On na gore Jeleonskoj, to pristupili k Němu učeniki naedině i sprosili: skaži nam, kogda eto budět? i kakoj priznak Tvojego prišestvija i končiny veka?
4 Iisus skazal im v otvet: beregites, čtoby kto ně prelstil vas,
5 ibo mnogije pridut pod iměněm Moim, i budut govoriť: "Ja Christos", i mnogich prelsťjat.
6 Takže uslyšite o vojnach i o vojennych sluchach. Smotrite, ně užasajtes, ibo nadležit vsemu tomu byť, no eto ješče ně koněc:
7 ibo vosstanět narod na narod, i carstvo na carstvo; i budut glady, mory i zemletrjasenija po městam;
8 vse že eto — načalo bolezněj.
9 Togda budut predavať vas na mučenija i ubivať vas; i vy buděte něnavidimy vsemi narodami za ima Moje;
10 i togda soblazňatsja mnogije, i drug druga budut predavať, i vozněnaviďat drug druga;
11 i mnogije lžeproroki vosstanut, i prelsťjat mnogich;
12 i, po pričině umnoženija bezzakonija, vo mnogich ochladějet ljubov;
13 preterpevšij že do konca spasetsja.
14 I propovedano budět sije Jevangelije Carstvija po vsej vselennoj, vo svidětelstvo vsem narodam; i togda pridět koněc.
15 Itak, kogda uvidite měrzosť zapustenija, rečennuju čerez proroka Daniila, stojaščuju na svjatom měste, — čitajuščij da razumějet, —
16 togda nachoďaščijesja v Iuděje da begut v gory;
17 i kto na krovle, tot da ně schodit vzjať čto-nibuď iz doma svojego;
18 i kto na pole, tot da ně obraščaetsja nazad vzjať oděždy svoi.
19 Gore že bereměnnym i pitajuščim soscami v te dni!
20 Molites, čtoby ně slučilos begstvo vaše zimoju ili v subbotu,
21 ibo togda budět velikaja skorb, kakoj ně bylo ot načala mira donyně, i ně budět.
22 I jesli by ně sokratilis te dni, to ně spaslas by nikakaja ploť; no radi izbrannych sokraťjatsja te dni.
23 Togda, jesli kto skažet vam: vot, zděs Christos, ili tam, — ně verte.
24 Ibo vosstanut lžechristy i lžeproroki, i dadut velikije znaměnija i čuděsa, čtoby prelstiť, jesli vozmožno, i izbrannych.
25 Vot, Ja napered skazal vam.
26 Itak, jesli skažut vam: "vot, On v pustyně", — ně vychodite; "vot, On v potaennych komnatach", — ně verte;
27 ibo, kak molnija ischodit ot vostoka i vidna byvaet daže do zapada, tak budět prišestvije Syna Čelovečeskogo;
28 ibo, gdě budět trup, tam soberutsja orly.
29 I vdrug, posle skorbi dněj tech, solnce poměrknět, i luna ně dast sveta svojego, i zvezdy spadut s něba, i sily něbesnye pokolebljutsja;
30 togda javitsja znaměnije Syna Čelovečeskogo na něbe; i togda vosplačutsja vse pleměna zemnye i uviďat Syna Čelovečeskogo, grjaduščego na oblakach něbesnych s siloju i slavoju velikoju;
31 i pošlet Angelov Svoich s truboju gromoglasnoju, i soberut izbrannych Jego ot četyrech vetrov, ot kraja něbes do kraja ich.
32 Ot smokovnicy vozmite podobije: kogda vetvi jeje stanovjatsja uže magki i puskajut lisťja, to znaete, čto blizko leto;
33 tak, kogda vy uvidite vse sije, znajte, čto blizko, pri dverjach.
34 Istinno govorju vam: ně prejdět rod sej, kak vse sije budět;
35 něbo i zemlja prejdut, no slova Moi ně prejdut.
36 O dně že tom i čase nikto ně znaet, ni Angely něbesnye, a tolko Otec Moj odin;
37 no, kak bylo vo dni Noja, tak budět i v prišestvije Syna Čelovečeskogo:
38 ibo, kak vo dni pered potopom jeli, pili, ženilis i vychodili zamuž, do togo dňa, kak vošel Noj v kovčeg,
39 i ně dumali, poka ně prišel potop i ně istrebil vsech, — tak budět i prišestvije Syna Čelovečeskogo;
40 togda budut dvoje na pole: odin beretsja, a drugoj ostavljaetsja;
41 dve měljuščije v žernovach: odna beretsja, a drugaja ostavljaetsja.
42 Itak bodrstvujte, potomu čto ně znaete, v kotoryj čas Gospoď vaš priidět.
43 No eto vy znaete, čto, jesli by vedal chozjain doma, v kakuju stražu pridět vor, to bodrstvoval by i ně dal by podkopať doma svojego.
44 Potomu i vy buďte gotovy, ibo v kotoryj čas ně dumaete, priidět Syn Čelovečeskij.
45 Kto že vernyj i blagorazumnyj rab, kotorogo gospodin jego postavil nad slugami svoimi, čtoby davať im pišču vo vrema?
46 Blažen tot rab, kotorogo gospodin jego, priďa, najdět postupajuščim tak;
47 istinno govorju vam, čto nad vsem iměnijem svoim postavit jego.
48 Jesli že rab tot, buduči zol, skažet v serdce svojem: ně skoro pridět gospodin moj,
49 i načnět biť tovariščej svoich i jesť i piť s pjanicami, —
50 to pridět gospodin raba togo v děň, v kotoryj on ně ožidaet, i v čas, v kotoryj ně dumaet,
51 i rassečet jego, i podvergnět jego odnoj učasti s liceměrami; tam budět plač i skrežet zubov.

25

1 Togda podobno budět Carstvo Něbesnoje děsjati děvam, kotorye, vzjav svetilniki svoi, vyšli navstreču ženichu.
2 Iz nich pjať bylo mudrych i pjať něrazumnych.
3 Něrazumnye, vzjav svetilniki svoi, ně vzjali s soboju masla.
4 Mudrye že, vměste so svetilnikami svoimi, vzjali masla v sosudach svoich.
5 I kak ženich zamědlil, to zadremali vse i usnuli.
6 No v polnoč razdalsja krik: vot, ženich idět, vychodite navstreču jemu.
7 Togda vstali vse děvy te i popravili svetilniki svoi.
8 Něrazumnye že skazali mudrym: dajte nam vašego masla, potomu čto svetilniki naši gasnut.
9 A mudrye otvečali: čtoby ně slučilos nědostatka i u nas i u vas, pojdite lučše k prodajuščim i kupite sebe.
10 Kogda že pošli oni pokupať, prišel ženich, i gotovye vošli s nim na bračnyj pir, i dveri zatvorilis;
11 posle prichoďat i pročije děvy, i govorjat: Gospodi! Gospodi! otvori nam.
12 On že skazal im v otvet: istinno govorju vam: ně znaju vas.
13 Itak, bodrstvujte, potomu čto ně znaete ni dňa, ni časa, v kotoryj priidět Syn Čelovečeskij.
14 Ibo On postupit, kak čelovek, kotoryj, otpravljajas v čužuju stranu, prizval rabov svoich i poručil im iměnije svoje:
15 i odnomu dal on pjať talantov, drugomu dva, inomu odin, každomu po jego sile; i totčas otpravilsja.
16 Polučivšij pjať talantov pošel, upotrebil ich v dělo i priobrel drugije pjať talantov;
17 točno tak že i polučivšij dva talanta priobrel drugije dva;
18 polučivšij že odin talant pošel i zakopal ego v zemlju i skryl serebro gospodina svojego.
19 Po dolgom vreměni, prichodit gospodin rabov tech i trebujet u nich otčeta.
20 I, podojďa, polučivšij pjať talantov priněs drugije pjať talantov i govorit: gospodin! pjať talantov ty dal mně; vot, drugije pjať talantov ja priobrel na nich.
21 Gospodin jego skazal jemu: chorošo, dobryj i vernyj rab! v malom ty byl veren, nad mnogim tebja postavlju; vojdi v radosť gospodina tvojego.
22 Podošel takže i polučivšij dva talanta i skazal: gospodin! dva talanta ty dal mně; vot, drugije dva talanta ja priobrel na nich.
23 Gospodin jego skazal jemu: chorošo, dobryj i vernyj rab! v malom ty byl veren, nad mnogim tebja postavlju; vojdi v radosť gospodina tvojego.
24 Podošel i polučivšij odin talant i skazal: gospodin! ja znal tebja, čto ty čelovek žestokij, žněš, gdě ně sejal, i sobiraeš, gdě ně rassypal,
25 i, ubojavšis, pošel i skryl talant tvoj v zemle; vot tebe tvoje.
26 Gospodin že jego skazal jemu v otvet: lukavyj rab i lenivyj! ty znal, čto ja žnu, gdě ně sejal, i sobiraju, gdě ně rassypal;
27 posemu nadležalo tebe otdať serebro moje torgujuščim, i ja, priďa, polučil by moje s pribylju;
28 itak, vozmite u něgo talant i dajte imějuščemu děsjať talantov,
29 ibo vsjakomu imějuščemu dastsja i priumnožitsja, a u něimějuščego otnimětsja i to, čto imějet;
30 a něgodnogo raba vybroste vo ťmu vněšňuju: tam budět plač i skrežet zubov. Skazav sije, vozglasil: kto imějet uši slyšať, da slyšit!
31 Kogda že priidět Syn Čelovečeskij vo slave Svojej i vse svjatye Angely s Nim, togda sjadět na prestole slavy Svojej,
32 i soberutsja pred Nim vse narody; i otdělit odnich ot drugich, kak pastyr otděljaet ovec ot kozlov;
33 i postavit ovec po pravuju Svoju storonu, a kozlov — po levuju.
34 Togda skažet Car tem, kotorye po pravuju storonu Jego: priidite, blagoslovennye Otca Mojego, nasledujte Carstvo, ugotovannoje vam ot sozdanija mira:
35 ibo alkal Ja, i vy dali Mně jesť; žaždal, i vy napoili Měňa; byl strannikom, i vy priňali Měňa;
36 byl nag, i vy oděli Měňa; byl bolen, i vy posetili Měňa; v temnice byl, i vy prišli ko Mně.
37 Togda pravedniki skažut Jemu v otvet: Gospodi! kogda my viděli Tebja alčuščim, i nakormili? ili žažduščim, i napoili?
38 kogda my viděli Tebja strannikom, i priňali? ili nagim, i oděli?
39 kogda my viděli Tebja bolnym, ili v temnice, i prišli k Tebe?
40 I Car skažet im v otvet: istinno govorju vam: tak kak vy sdělali eto odnomu iz sich braťjev Moich měňšich, to sdělali Mně.
41 Togda skažet i tem, kotorye po levuju storonu: idite ot Měňa, prokljatye, v ogoň večnyj, ugotovannyj diavolu i angelam jego:
42 ibo alkal Ja, i vy ně dali Mně jesť; žaždal, i vy ně napoili Měňa;
43 byl strannikom, i ně priňali Měňa; byl nag, i ně oděli Měňa; bolen i v temnice, i ně posetili Měňa.
44 Togda i oni skažut Jemu v otvet: Gospodi! kogda my viděli Tebja alčuščim, ili žažduščim, ili strannikom, ili nagim, ili bolnym, ili v temnice, i ně poslužili Tebe?
45 Togda skažet im v otvet: istinno govorju vam: tak kak vy ně sdělali etogo odnomu iz sich měňšich, to ně sdělali Mně.
46 I pojdut sii v muku večnuju, a pravedniki v žizň večnuju.

26

1 Kogda Iisus okončil vse slova sii, to skazal učenikam Svoim:
2 vy znaete, čto čerez dva dňa budět Pascha, i Syn Čelovečeskij predan budět na raspjatije.
3 Togda sobralis pervosvjaščenniki i knižniki i starejšiny naroda vo dvor pervosvjaščennika, po iměni Kaiafy,
4 i položili v sovete vzjať Iisusa chitrosťju i ubiť;
5 no govorili: tolko ně v prazdnik, čtoby ně sdělalos vozmuščenija v narodě.
6 Kogda že Iisus byl v Vifanii, v domě Simona prokažennogo,
7 pristupila k Němu ženščina s alavastrovym sosudom mira dragocennogo i vozlivala Jemu vozležaščemu na golovu.
8 Uviděv eto, učeniki Jego vozněgodovali i govorili: k čemu takaja trata?
9 Ibo možno bylo by prodať eto miro za bolšuju cenu i dať niščim.
10 No Iisus, urazuměv sije, skazal im: čto smuščaete ženščinu? ona dobroje dělo sdělala dlja Měňa:
11 ibo niščich vsegda imějete s soboju, a Měňa ně vsegda imějete;
12 vozliv miro sije na telo Moje, ona prigotovila Měňa k pogrebeniju;
13 istinno govorju vam: gdě ni budět propovedano Jevangelije sije v celom mire, skazano budět v pamať jeje i o tom, čto ona sdělala.
14 Togda odin iz dvenadcati, nazyvaemyj Iuda Iskariot, pošel k pervosvjaščennikam
15 i skazal: čto vy dadite mně, i ja vam predam Jego? Oni predložili jemu tridcať srebrennikov;
16 i s togo vreměni on iskal udobnogo slučaja predať Jego.
17 V pervyj že děň opresnočnyj pristupili učeniki k Iisusu i skazali Jemu: gdě veliš nam prigotoviť Tebe paschu?
18 On skazal: pojdite v gorod k takomu-to i skažite jemu: Učitel govorit: vrema Moje blizko; u tebja soveršu paschu s učenikami Moimi.
19 Učeniki sdělali, kak povelel im Iisus, i prigotovili paschu.
20 Kogda že nastal večer, On vozleg s dvenadcaťju učenikami;
21 i kogda oni jeli, skazal: istinno govorju vam, čto odin iz vas predast Měňa.
22 Oni vesma opečalilis, i načali govoriť Jemu, každyj iz nich: ně ja li, Gospodi?
23 On že skazal v otvet: opustivšij so Mnoju ruku v bljudo, etot predast Měňa;
24 vpročem Syn Čelovečeskij idět, kak pisano o Něm, no gore tomu čeloveku, kotorym Syn Čelovečeskij predaetsja: lučše bylo by etomu čeloveku ně rodiťsja.
25 Pri sem i Iuda, predajuščij Jego, skazal: ně ja li, Ravvi? Iisus govorit jemu: ty skazal.
26 I kogda oni jeli, Iisus vzjal chleb i, blagosloviv, prelomil i, razdavaja učenikam, skazal: priimite, jadite: sije jesť Telo Moje.
27 I, vzjav čašu i blagodariv, podal im i skazal: pejte iz něje vse,
28 ibo sije jesť Krov Moja Novogo Zaveta, za mnogich izlivaemaja vo ostavlenije grechov.
29 Skazyvaju že vam, čto otnyně ně budu piť ot ploda sego vinogradnogo do togo dňa, kogda budu piť s vami novoje vino v Carstve Otca Mojego.
30 I, vospev, pošli na goru Jeleonskuju.
31 Togda govorit im Iisus: vse vy soblaznites o Mně v etu noč, ibo napisano: poražu pastyrja, i rassejutsja ovcy stada;
32 po voskresenii že Mojem predvarju vas v Galileje.
33 Petr skazal Jemu v otvet: jesli i vse soblazňatsja o Tebe, ja nikogda ně soblazňus.
34 Iisus skazal jemu: istinno govorju tebe, čto v etu noč, preždě něželi propojet petuch, triždy otrečešsja ot Měňa.
35 Govorit Jemu Petr: choťja by nadležalo mně i uměreť s Toboju, ně otrekus ot Tebja. Podobnoje govorili i vse učeniki.
36 Potom prichodit s nimi Iisus na město, nazyvaemoje Gefsimanija, i govorit učenikam: posidite tut, poka Ja pojdu, pomoljus tam.
37 I, vzjav s Soboju Petra i oboich synovej Zevedějevych, načal skorbeť i toskovať.
38 Togda govorit im Iisus: duša Moja skorbit směrtelno; pobuďte zděs i bodrstvujte so Mnoju.
39 I, otojďa němnogo, pal na lice Svoje, molilsja i govoril: Otče Moj! jesli vozmožno, da minujet Měňa čaša sija; vpročem ně kak Ja choču, no kak Ty.
40 I prichodit k učenikam i nachodit ich spjaščimi, i govorit Petru: tak li ně mogli vy odin čas bodrstvovať so Mnoju?
41 bodrstvujte i molites, čtoby ně vpasť v iskušenije: duch bodr, ploť že němoščna.
42 Ješče, otojďa v drugoj raz, molilsja, govorja: Otče Moj! jesli ně možet čaša sija minovať Měňa, čtoby Mně ně piť jeje, da budět volja Tvoja.
43 I, priďa, nachodit ich opjať spjaščimi, ibo u nich glaza oťjaželeli.
44 I, ostaviv ich, otošel opjať i pomolilsja v tretij raz, skazav to že slovo.
45 Togda prichodit k učenikam Svoim i govorit im: vy vse ješče spite i počivaete? vot, priblizilsja čas, i Syn Čelovečeskij predaetsja v ruki grešnikov;
46 vstaňte, pojděm: vot, priblizilsja predajuščij Měňa.
47 I, kogda ješče govoril On, vot Iuda, odin iz dvenadcati, prišel, i s nim množestvo naroda s měčami i koljami, ot pervosvjaščennikov i starejšin narodnych.
48 Predajuščij že Jego dal im znak, skazav: Kogo ja poceluju, Tot i jesť, vozmite Jego.
49 I, totčas podojďa k Iisusu, skazal: radujsja, Ravvi! I poceloval Jego.
50 Iisus že skazal jemu: drug, dlja čego ty prišel? Togda podošli i vozložili ruki na Iisusa, i vzjali Jego.
51 I vot, odin iz byvšich s Iisusom, prosterši ruku, izvlek měč svoj i, udariv raba pervosvjaščennikova, otsek jemu ucho.
52 Togda govorit jemu Iisus: vozvrati měč tvoj v jego město, ibo vse, vzjavšije měč, měčom pogibnut;
53 ili dumaeš, čto Ja ně mogu teper umoliť Otca Mojego, i On predstavit Mně boleje, něželi dvenadcať legionov Angelov?
54 kak že sbudutsja Pisanija, čto tak dolžno byť?
55 V tot čas skazal Iisus narodu: kak budto na razbojnika vyšli vy s měčami i koljami vzjať Měňa; každyj děň s vami siděl Ja, uča v chramě, i vy ně brali Měňa.
56 Sije že vse bylo, da sbudutsja pisanija prorokov. Togda vse učeniki, ostaviv Jego, bežali.
57 A vzjavšije Iisusa otveli Jego k Kaiafe pervosvjaščenniku, kuda sobralis knižniki i starejšiny.
58 Petr že sledoval za Nim izdali, do dvora pervosvjaščennikova; i, vojďa vnutr, sel so služiteljami, čtoby viděť koněc.
59 Pervosvjaščenniki i starejšiny i ves sinědrion iskali lžesvidětelstva protiv Iisusa, čtoby predať Jego směrti,
60 i ně nachodili; i, choťja mnogo lžesvidětelej prichodilo, ně našli. No nakoněc prišli dva lžesvidětelja
61 i skazali: On govoril: mogu razrušiť chram Božij i v tri dňa sozdať jego.
62 I, vstav, pervosvjaščennik skazal Jemu: čto že ničego ně otvečaeš? čto oni protiv Tebja svidětelstvujut?
63 Iisus molčal. I pervosvjaščennik skazal Jemu: zaklinaju Tebja Bogom živym, skaži nam, Ty li Christos, Syn Božij?
64 Iisus govorit jemu: ty skazal; daže skazyvaju vam: otnyně uzrite Syna Čelovečeskogo, siďaščego oděsnuju sily i grjaduščego na oblakach něbesnych.
65 Togda pervosvjaščennik razodral oděždy svoi i skazal: On bogochulstvujet! na čto ješče nam svidětelej? vot, teper vy slyšali bogochulstvo Jego!
66 kak vam kažetsja? Oni že skazali v otvet: poviněn směrti.
67 Togda plevali Jemu v lice i zaušali Jego; drugije že udarjali Jego po lanitam
68 i govorili: proreki nam, Christos, kto udaril Tebja?
69 Petr že siděl vně na dvore. I podošla k němu odna služanka i skazala: i ty byl s Iisusom Galilejaninom.
70 No on otreksja pered vsemi, skazav: ně znaju, čto ty govoriš.
71 Kogda že on vychodil za vorota, uviděla jego drugaja, i govorit byvšim tam: i etot byl s Iisusom Nazorejem.
72 I on opjať otreksja s kljatvoju, čto ně znaet Sego Čeloveka.
73 Němnogo spusťja podošli stojavšije tam i skazali Petru: točno i ty iz nich, ibo i reč tvoja obličaet tebja.
74 Togda on načal kljasťsja i božiťsja, čto ně znaet Sego Čeloveka. I vdrug zapel petuch.
75 I vspomnil Petr slovo, skazannoje jemu Iisusom: preždě něželi propojet petuch, triždy otrečešsja ot Měňa. I vyjďa von, plakal gorko.

27

1 Kogda že nastalo utro, vse pervosvjaščenniki i starejšiny naroda iměli soveščanije ob Iisuse, čtoby predať Jego směrti;
2 i, svjazav Jego, otveli i predali Jego Pontiju Pilatu, pravitelju.
3 Togda Iuda, predavšij Jego, uviděv, čto On osužděn, i, raskajavšis, vozvratil tridcať srebrennikov pervosvjaščennikam i starejšinam,
4 govorja: sogrešil ja, predav krov něvinnuju. Oni že skazali jemu: čto nam do togo? smotri sam.
5 I, brosiv srebrenniki v chramě, on vyšel, pošel i udavilsja.
6 Pervosvjaščenniki, vzjav srebrenniki, skazali: něpozvolitelno položiť ich v sokroviščnicu cerkovnuju, potomu čto eto cena krovi.
7 Sdělav že soveščanije, kupili na nich zemlju goršečnika, dlja pogrebenija strannikov;
8 posemu i nazyvaetsja zemlja ta "zemleju krovi" do sego dňa.
9 Togda sbylos rečennoje čerez proroka Ijeremiju, kotoryj govorit: i vzjali tridcať srebrennikov, cenu Oceněnnogo, Kotorogo ocenili syny Izrailja,
10 i dali ich za zemlju goršečnika, kak skazal mně Gospoď.
11 Iisus že stal pred pravitelem. I sprosil Jego pravitel: Ty Car Iudějskij? Iisus skazal jemu: ty govoriš.
12 I kogda obviňali Jego pervosvjaščenniki i starejšiny, On ničego ně otvečal.
13 Togda govorit Jemu Pilat: ně slyšiš, skolko svidětelstvujut protiv Tebja?
14 I ně otvečal jemu ni na odno slovo, tak čto pravitel vesma divilsja.
15 Na prazdnik že Paschi pravitel iměl obyčaj otpuskať narodu odnogo uznika, kotorogo choteli.
16 Byl togda u nich izvestnyj uznik, nazyvaemyj Varavva;
17 itak, kogda sobralis oni, skazal im Pilat: kogo chotite, čtoby ja otpustil vam: Varavvu, ili Iisusa, nazyvaemogo Christom?
18 ibo znal, čto predali Jego iz zavisti.
19 Měždu tem, kak siděl on na sudějskom měste, žena jego poslala jemu skazať: ně dělaj ničego Pravedniku Tomu, potomu čto ja nyně vo sně mnogo postradala za Něgo.
20 No pervosvjaščenniki i starejšiny vozbudili narod prosiť Varavvu, a Iisusa pogubiť.
21 Togda pravitel sprosil ich: kogo iz dvuch chotite, čtoby ja otpustil vam? Oni skazali: Varavvu.
22 Pilat govorit im: čto že ja sdělaju Iisusu, nazyvaemomu Christom? Govorjat jemu vse: da budět raspjat.
23 Pravitel skazal: kakoje že zlo sdělal On? No oni ješče silněje kričali: da budět raspjat.
24 Pilat, viďa, čto ničto ně pomogaet, no smatenije uveličivaetsja, vzjal vody i umyl ruki pered narodom, i skazal: něvinoven ja v krovi Pravednika Sego; smotrite vy.
25 I, otvečaja, ves narod skazal: krov Jego na nas i na děťjach našich.
26 Togda otpustil im Varavvu, a Iisusa, biv, predal na raspjatije.
27 Togda voiny pravitelja, vzjav Iisusa v pretoriju, sobrali na Něgo ves polk
28 i, razděv Jego, naděli na Něgo bagrjanicu;
29 i, spletši veněc iz terna, vozložili Jemu na golovu i dali Jemu v pravuju ruku trosť; i, stanovjas pred Nim na koleni, nasměchalis nad Nim, govorja: radujsja, Car Iudějskij!
30 i plevali na Něgo i, vzjav trosť, bili Jego po golove.
31 I kogda nasmějalis nad Nim, sňali s Něgo bagrjanicu, i oděli Jego v oděždy Jego, i poveli Jego na raspjatije.
32 Vychoďa, oni vstretili odnogo Kirinějanina, po iměni Simona; sego zastavili něsti krest Jego.
33 I, priďa na město, nazyvaemoje Golgofa, čto značit: Lobnoje město,
34 dali Jemu piť uksusa, směšannogo s želčju; i, otvedav, ně chotel piť.
35 Raspjavšije že Jego dělili oděždy Jego, brosaja žrebij;
36 i, siďa, steregli Jego tam;
37 i postavili nad golovoju Jego nadpis, označajuščuju vinu Jego: Sej jesť Iisus, Car Iudějskij.
38 Togda raspjaty s Nim dva razbojnika: odin po pravuju storonu, a drugoj po levuju.
39 Prochoďaščije že zloslovili Jego, kivaja golovami svoimi
40 i govorja: Razrušajuščij chram i v tri dňa Sozidajuščij! spasi Sebja Samogo; jesli Ty Syn Božij, sojdi s kresta.
41 Podobno i pervosvjaščenniki s knižnikami i starejšinami i farisejami, nasměchajas, govorili:
42 drugich spasal, a Sebja Samogo ně možet spasti; jesli On Car Izrailev, pusť teper sojdět s kresta, i uverujem v Něgo;
43 upoval na Boga; pusť teper izbavit Jego, jesli On ugoděn Jemu. Ibo On skazal: Ja Božij Syn.
44 Takže i razbojniki, raspjatye s Nim, ponosili Jego.
45 Ot šestogo že časa ťma byla po vsej zemle do časa děvjatogo;
46 a okolo děvjatogo časa vozopil Iisus gromkim golosom: Ili, Ili! lama savachfani? to jesť: Bože Moj, Bože Moj! dlja čego Ty Měňa ostavil?
47 Někotorye iz stojavšich tam, slyša eto, govorili: Iliju zovet On.
48 I totčas pobežal odin iz nich, vzjal gubku, napolnil uksusom i, naloživ na trosť, daval Jemu piť;
49 a drugije govorili: postoj, posmotrim, pridět li Ilija spasti Jego.
50 Iisus že, opjať vozopiv gromkim golosom, ispustil duch.
51 I vot, zavesa v chramě razdralas nadvoje, sverchu donizu; i zemlja potrjaslas; i kamni rasselis;
52 i groby otverzlis; i mnogije tela usopšich svjatych voskresli
53 i, vyjďa iz grobov po voskresenii Jego, vošli vo svjatyj grad i javilis mnogim.
54 Sotnik že i te, kotorye s nim steregli Iisusa, viďa zemletrjasenije i vse byvšeje, ustrašilis vesma i govorili: voistinu On byl Syn Božij.
55 Tam byli takže i smotreli izdali mnogije ženščiny, kotorye sledovali za Iisusom iz Galilei, služa Jemu;
56 měždu nimi byli Marija Magdalina i Marija, mať Iakova i Iosii, i mať synovej Zevedějevych.
57 Kogda že nastal večer, prišel bogatyj čelovek iz Arimafei, iměněm Iosif, kotoryj takže učilsja u Iisusa;
58 on, priďa k Pilatu, prosil tela Iisusova. Togda Pilat prikazal otdať telo;
59 i, vzjav telo, Iosif obvil jego čistoju plaščaniceju
60 i položil jego v novom svojem grobe, kotoryj vysek on v skale; i, privaliv bolšoj kaměň k dveri groba, udalilsja.
61 Byla že tam Marija Magdalina i drugaja Marija, kotorye siděli protiv groba.
62 Na drugoj děň, kotoryj sledujet za pjatniceju, sobralis pervosvjaščenniki i farisei k Pilatu
63 i govorili: gospodin! My vspomnili, čto obmanščik tot, ješče buduči v živych, skazal: posle trech dněj voskresnu;
64 itak prikaži ochraňať grob do treťjego dňa, čtoby učeniki Jego, priďa nočju, ně ukrali Jego i ně skazali narodu: voskres iz měrtvych; i budět poslednij obman chuže pervogo.
65 Pilat skazal im: imějete stražu; pojdite, ochraňajte, kak znaete.
66 Oni pošli i postavili u groba stražu, i priložili k kamňu pečať.

28

1 Po prošestvii že subboty, na rassvete pervogo dňa něděli, prišla Marija Magdalina i drugaja Marija posmotreť grob.
2 I vot, sdělalos velikoje zemletrjasenije, ibo Angel Gospoděň, sošedšij s něbes, pristupiv, otvalil kaměň ot dveri groba i siděl na něm;
3 vid jego byl, kak molnija, i oděžda jego bela, kak sněg;
4 ustrašivšis jego, stereguščije prišli v trepet i stali, kak měrtvye;
5 Angel že, obrativ reč k ženščinam, skazal: ně bojtes, ibo znaju, čto vy iščete Iisusa raspjatogo;
6 Jego nět zděs — On voskres, kak skazal. Podojdite, posmotrite město, gdě ležal Gospoď,
7 i pojdite skoreje, skažite učenikam Jego, čto On voskres iz měrtvych i predvarjaet vas v Galileje; tam Jego uvidite. Vot, ja skazal vam.
8 I, vyjďa pospešno iz groba, oni so strachom i radosťju velikoju pobežali vozvestiť učenikam Jego.
9 Kogda že šli oni vozvestiť učenikam Jego, i se Iisus vstretil ich i skazal: radujtes! I oni, pristupiv, uchvatilis za nogi Jego i poklonilis Jemu.
10 Togda govorit im Iisus: ně bojtes; pojdite, vozvestite braťjam Moim, čtoby šli v Galileju, i tam oni uviďat Měňa.
11 Kogda že oni šli, to někotorye iz straži, vojďa v gorod, objavili pervosvjaščennikam o vsem byvšem.
12 I sii, sobravšis so starejšinami i sdělav soveščanije, dovolno děněg dali voinam,
13 i skazali: skažite, čto učeniki Jego, priďa nočju, ukrali Jego, kogda my spali;
14 i, jesli sluch ob etom dojdět do pravitelja, my ubedim jego, i vas ot něprijatnosti izbavim.
15 Oni, vzjav děňgi, postupili, kak naučeny byli; i proněslos slovo sije měždu Iudějami do sego dňa.
16 Odinnadcať že učenikov pošli v Galileju, na goru, kuda povelel im Iisus,
17 i, uviděv Jego, poklonilis Jemu, a inye usomnilis.
18 I priblizivšis Iisus skazal im: dana Mně vsjakaja vlasť na něbe i na zemle.
19 Itak idite, naučite vse narody, kresťja ich vo ima Otca i Syna i Svjatago Ducha,
20 uča ich sobljudať vse, čto Ja povelel vam; i se, Ja s vami vo vse dni do skončanija veka. Amiň.

{pokazať odnu glavu na stranice}