Kniga proroka Zacharii
Sinodalnyj perevod1
1 V vosmom měsjace, vo vtoroj god Darija, bylo slovo Gospodně k Zacharii, synu Varachiinu, synu Addovu, proroku:2 progněvalsja Gospoď na otcov vašich velikim gněvom,
3 i ty skaži im: tak govorit Gospoď Savaof: obratites ko Mně, govorit Gospoď Savaof, i Ja obraščus k vam, govorit Gospoď Savaof.
4 Ně buďte takimi, kak otcy vaši, k kotorym vzyvali preždě byvšije proroki, govorja: "tak govorit Gospoď Savaof: obratites ot zlych putej vašich i ot zlych děl vašich"; no oni ně slušalis i ně vnimali Mně, govorit Gospoď.
5 Otcy vaši - gdě oni? da i proroki, budut li oni večno žiť?
6 No slova Moi i opredělenija Moi, kotorye zapovedal Ja rabam Moim, prorokam, razve ně postigli otcov vašich? i oni obraščalis i govorili: "kak opredělil Gospoď Savaof postupiť s nami po našim puťjam i po našim dělam, tak i postupil s nami".
7 V dvadcať četvertyj děň odinnadcatogo měsjaca, - eto měsjac Ševat, - vo vtoroj god Darija, bylo slovo Gospodně k Zacharii, synu Varachiinu, synu Addovu, proroku:
8 viděl ja nočju: vot, muž na ryžem koně stoit měždu mirtami, kotorye v uglublenii, a pozadi něgo koni ryžije, pegije i belye, -
9 i skazal ja: kto oni, gospodin moj? I skazal mně Angel, govorivšij so mnoju: ja pokažu tebe, kto oni.
10 I otvečal muž, kotoryj stojal měždu mirtami, i skazal: eto te, kotorych Gospoď poslal obojti zemlju.
11 I oni otvečali Angelu Gospodňu, stojavšemu měždu mirtami, i skazali: obošli my zemlju, i vot, vsja zemlja naselena i spokojna.
12 I otvečal Angel Gospoděň i skazal: Gospodi Vseděržitelju! Dokole Ty ně umiloserdišsja nad Ijerusalimom i nad gorodami Iudy, na kotorye Ty gněvaešsja vot uže semděsjat let?
13 Togda v otvet Angelu, govorivšemu so mnoju, izrek Gospoď slova blagije, slova utešitelnye.
14 I skazal mně Angel, govorivšij so mnoju: provozglasi i skaži: tak govorit Gospoď Savaof: vozrevnoval Ja o Ijerusalimě i o Sioně revnosťju velikoju;
15 i velikim něgodovanijem něgoduju na narody, živuščije v pokoje; ibo, kogda Ja malo progněvalsja, oni usilili zlo.
16 Posemu tak govorit Gospoď: Ja obraščajus k Ijerusalimu s miloserdijem; v něm sooruditsja dom Moj, govorit Gospoď Savaof, i zemleměrnaja verv proťjanětsja po Ijerusalimu.
17 Ješče provozglasi i skaži: tak govorit Gospoď Savaof: snova perepolňatsja goroda Moi dobrom, i utešit Gospoď Sion, i snova izberet Ijerusalim.
18 I podňal ja glaza moi i uviděl: vot četyre roga.
19 I skazal ja Angelu, govorivšemu so mnoju: čto eto? I on otvetil mně: eto rogi, kotorye razbrosali Iudu, Izrailja i Ijerusalim.
20 Potom pokazal mně Gospoď četyrech rabočich.
21 I skazal ja: čto oni idut dělať? On skazal mně tak: eti rogi razbrosali Iudu, tak čto nikto ně možet podňať golovy svojej; a sii prišli ustrašiť ich, sbiť rogi narodov, podňavšich rog svoj protiv zemli Iudy, čtoby rassejať jeje.
2
1 I snova ja podňal glaza moi i uviděl: vot muž, u kotorogo v ruke zemleměrnaja verv.2 Ja sprosil: kuda ty iděš? i on skazal mně: izměrjať Ijerusalim, čtoby viděť, kakaja širota jego i kakaja dlina jego.
3 I vot Angel, govorivšij so mnoju, vychodit, a drugoj Angel idět navstreču jemu,
4 i skazal on etomu: idi skoreje, skaži etomu junoše: Ijerusalim zaselit okrestnosti po pričině množestva ljuděj i skota v něm.
5 I Ja budu dlja něgo, govorit Gospoď, ogněnnoju stenoju vokrug něgo i proslavljus posredi něgo.
6 Ej, ej! begite iz severnoj strany, govorit Gospoď: ibo po četyrem vetram něbesnym Ja rassejal vas, govorit Gospoď.
7 Spasajsja, Sion, obitajuščij u dočeri Vavilona.
8 Ibo tak govorit Gospoď Savaof: dlja slavy On poslal Měňa k narodam, grabivšim vas, ibo kasajuščijsja vas kasaetsja zenicy oka Jego.
9 I vot, Ja podnimu ruku Moju na nich, i oni sdělajutsja dobyčeju rabov svoich, i togda uznaete, čto Gospoď Savaof poslal Měňa.
10 Likuj i veselis, dščer Siona! Ibo vot, Ja pridu i poseljus posredi tebja, govorit Gospoď.
11 I pribegnut k Gospodu mnogije narody v tot děň, i budut Moim narodom; i Ja poseljus posredi tebja, i uznaeš, čto Gospoď Savaof poslal Měňa k tebe.
12 Togda Gospoď vozmět vo vladěnije Iudu, Svoj uděl na svjatoj zemle, i snova izberet Ijerusalim.
13 Da molčit vsjakaja ploť pred licem Gospoda! Ibo On podnimaetsja ot svjatago žilišča Svojego.
3
1 I pokazal on mně Iisusa, velikogo ijereja, stojaščego pered Angelom Gospodnim, i satanu, stojaščego po pravuju ruku jego, čtoby protivodějstvovať jemu.2 I skazal Gospoď sataně: Gospoď da zapretit tebe, satana, da zapretit tebe Gospoď, izbravšij Ijerusalim! ně golovňa li on, istorgnutaja iz ogňa?
3 Iisus že odět byl v zapjatnannye oděždy i stojal pered Angelom,
4 kotoryj otvečal i skazal stojavšim pered nim tak: snimite s něgo zapjatnannye oděždy. A jemu samomu skazal: smotri, Ja sňal s tebja vinu tvoju i oblekaju tebja v oděždy toržestvennye.
5 I skazal: vozložite na golovu jego čistyj kidar. I vozložili čistyj kidar na golovu jego i oblekli jego v oděždu; Angel že Gospoděň stojal.
6 I zasvidětelstvoval Angel Gospoděň i skazal Iisusu:
7 tak govorit Gospoď Savaof: jesli ty buděš chodiť po Moim puťjam i jesli buděš na straže Mojej, to buděš sudiť dom Moj i nabljudať za dvorami Moimi. Ja dam tebe chodiť měždu simi, stojaščimi zděs.
8 Vyslušaj že, Iisus, ijerej velikij, ty i sobratija tvoi, siďaščije pered toboju, muži znaměnatelnye: vot, Ja privožu raba Mojego, OTRASL.
9 Ibo vot tot kaměň, kotoryj Ja polagaju pered Iisusom; na etom odnom kamně sem očej; vot, Ja vyrežu na něm načertanija jego, govorit Gospoď Savaof, i izglažu grech zemli sej v odin děň.
10 V tot děň, govorit Gospoď Savaof, buděte drug druga priglašať pod vinograd i pod smokovnicu.
4
1 I vozvratilsja tot Angel, kotoryj govoril so mnoju, i probudil měňa, kak probuždajut čeloveka ot sna jego.2 I skazal on mně: čto ty vidiš? I otvečal ja: vižu, vot svetilnik ves iz zolota, i čašečka dlja jeleja naverchu jego, i sem lampad na něm, i po semi truboček u lampad, kotorye naverchu jego;
3 i dve masliny na něm, odna s pravoj storony čašečki, drugaja s levoj storony jeje.
4 I otvečal ja i skazal Angelu, govorivšemu so mnoju: čto eto, gospodin moj?
5 I Angel, govorivšij so mnoju, otvečal i skazal mně: ty ně znaeš, čto eto? I skazal ja: ně znaju, gospodin moj.
6 Togda otvečal on i skazal mně tak: eto slovo Gospoda k Zorovavelju, vyražajuščeje: ně voinstvom i ně siloju, no Duchom Moim, govorit Gospoď Savaof.
7 Kto ty, velikaja gora, pered Zorovavelem? ty - ravnina, i vyněset on kraeugolnyj kaměň pri šumnych vosklicanijach: "blagodať, blagodať na něm!"
8 I bylo ko mně slovo Gospodně:
9 ruki Zorovavelja položili osnovanije domu semu; jego ruki i okončat jego, i uznaeš, čto Gospoď Savaof poslal Měňa k vam.
10 Ibo kto možet sčitať děň sej malovažnym, kogda radostno smotrjat na stroitelnyj otves v rukach Zorovavelja te sem, - eto oči Gospoda, kotorye objemljut vzorom vsju zemlju?
11 Togda otvečal ja i skazal jemu: čto značat te dve masliny s pravoj storony svetilnika i s levoj storony jego?
12 Vtorično stal ja govoriť i skazal jemu: čto značat dve masličnye vetvi, kotorye čerez dve zolotye trubočki izlivajut iz sebja zoloto?
13 I skazal on mně: ty ně znaeš, čto eto? Ja otvečal: ně znaju, gospodin moj.
14 I skazal on: eto dva pomazannye jelejem, predstojaščije Gospodu vsej zemli.
5
1 I opjať podňal ja glaza moi i uviděl: vot letit svitok.2 I skazal on mně: čto vidiš ty? Ja otvečal: vižu leťjaščij svitok; dlina jego dvadcať loktej, a širina jego děsjať loktej.
3 On skazal mně: eto prokljatije, ischoďaščeje na lice vsej zemli; ibo vsjakij, kto kradět, budět istreblen, kak napisano na odnoj storoně, i vsjakij, kljanuščijsja ložno, istreblen budět, kak napisano na drugoj storoně.
4 Ja navel jego, govorit Gospoď Savaof, i ono vojdět v dom taťja i v dom kljanuščegosja Moim iměněm ložno, i prebudět v domě jego, i istrebit jego, i děreva jego, i kamni jego.
5 I vyšel Angel, govorivšij so mnoju, i skazal mně: podnimi ješče glaza tvoi i posmotri, čto eto vychodit?
6 Kogda že ja skazal: čto eto? On otvečal: eto vychodit jefa, i skazal: eto obraz ich po vsej zemle.
7 I vot, kusok svinca podňalsja, i tam siděla odna ženščina posredi jefy.
8 I skazal on: eta ženščina - samo něčestije, i brosil jeje v sredinu jefy, a na otverstije jeje brosil svincovyj kusok.
9 I podňal ja glaza moi i uviděl: vot, pojavilis dve ženščiny, i veter byl v kryljach ich, i krylja u nich kak krylja aista; i podňali oni jefu i poněsli jeje měždu zemleju i něbom.
10 I skazal ja Angelu, govorivšemu so mnoju: kuda něsut oni etu jefu?
11 Togda skazal on mně: čtoby ustroiť dlja něje dom v zemle Sennaar, i kogda budět vse prigotovleno, to ona postavitsja tam na svojej osnove.
6
1 I opjať podňal ja glaza moi i vižu: vot, četyre kolesnicy vychoďat iz uščelja měždu dvuma gorami; i gory te byli gory mědnye.2 V pervoj kolesnice koni ryžije, a vo vtoroj kolesnice koni voronye;
3 v treťjej kolesnice koni belye, a v četvertoj kolesnice koni pegije, silnye.
4 I, načav reč, ja skazal Angelu, govorivšemu so mnoju: čto eto, gospodin moj?
5 I otvečal Angel i skazal mně: eto vychoďat četyre ducha něbesnych, kotorye predstojat pred Gospodom vsej zemli.
6 Voronye koni tam vychoďat k straně severnoj i belye idut za nimi, a pegije idut k straně poluděnnoj.
7 I silnye vyšli i stremilis idti, čtoby projti zemlju; i on skazal: idite, projdite zemlju, - i oni prošli zemlju.
8 Togda pozval on měňa i skazal mně tak: smotri, vyšedšije v zemlju severnuju uspokoili duch Moj na zemle severnoj.
9 I bylo slovo Gospodně ko mně:
10 vozmi u prišedšich iz plena, u Cheldaja, u Tovii i u Ijedaja, i pojdi v tot samyj děň, pojdi v dom Iosii, syna Sofonijeva, kuda oni prišli iz Vavilona,
11 vozmi u nich serebro i zoloto i sdělaj vency, i vozloži na golovu Iisusa, syna Ioseděkova, ijereja velikogo,
12 i skaži jemu: tak govorit Gospoď Savaof: vot Muž, - ima Jemu OTRASL, On proizrastet iz Svojego korňa i sozdast chram Gospoděň.
13 On sozdast chram Gospoděň i primět slavu, i vossjadět, i budět vladyčestvovať na prestole Svojem; budět i svjaščennikom na prestole Svojem, i sovet mira budět měždu tem i drugim.
14 A vency te budut Chelemu i Tovii, Ijedaju i Chenu, synu Sofonijevu, na pamať v chramě Gospodněm.
15 I izdali pridut, i primut učastije v postrojenii chrama Gospodňa, i vy uznaete, čto Gospoď Savaof poslal měňa k vam, i eto budět, jesli vy userdno buděte slušaťsja glasa Gospoda Boga vašego.
7
1 V četvertyj god carja Darija bylo slovo Gospodně k Zacharii, v četvertyj děň děvjatogo měsjaca, Chasleva,2 kogda Vefil poslal Sarecera i Regem-Mělecha i sputnikov jego pomoliťsja pred licem Gospoda
3 i sprosiť u svjaščennikov, kotorye v domě Gospoda Savaofa, i u prorokov, govorja: "plakať li mně v pjatyj měsjac i postiťsja, kak ja dělal eto uže mnogo let?"
4 I bylo ko mně slovo Gospoda Savaofa:
5 skaži vsemu narodu zemli sej i svjaščennikam tak: kogda vy postilis i plakali v pjatom i seďmom měsjace, pritom uže semděsjat let, dlja Měňa li vy postilis? dlja Měňa li?
6 I kogda vy jedite i kogda pjete, ně dlja sebja li vy jedite, ně dlja sebja li vy pjete?
7 Ně te že li slova provozglašal Gospoď čerez prežnich prorokov, kogda ješče Ijerusalim byl naselen i pokojen, i goroda vokrug něgo, južnaja strana i nizměnnosť, byli naseleny?
8 I bylo slovo Gospodně k Zacharii:
9 tak govoril togda Gospoď Savaof: proizvodite sud spravedlivyj i okazyvajte milosť i sostradanije každyj bratu svojemu;
10 vdovy i siroty, prišelca i bednogo ně pritesňajte i zla drug protiv druga ně myslite v serdce vašem.
11 No oni ně choteli vnimať, otvorotilis ot Měňa, i uši svoi oťjagotili, čtoby ně slyšať.
12 I serdce svoje okaměnili, čtoby ně slyšať zakona i slov, kotorye posylal Gospoď Savaof Duchom Svoim čerez prežnich prorokov; za to i postig ich velikij gněv Gospoda Savaofa.
13 I bylo: kak On vzyval, a oni ně slušali, tak i oni vzyvali, a Ja ně slušal, govorit Gospoď Savaof.
14 I Ja razvejal ich po vsem narodam, kotorych oni ně znali, i zemlja sija opustela posle nich, tak čto nikto ně chodil po něj ni vzad, ni vpered, i oni sdělali voždělennuju stranu pustyněju.
8
1 I bylo slovo Gospoda Savaofa:2 tak govorit Gospoď Savaof: vozrevnoval Ja o Sioně revnosťju velikoju, i s velikim gněvom vozrevnoval Ja o něm.
3 Tak govorit Gospoď: obraščus Ja k Sionu i budu žiť v Ijerusalimě, i budět nazyvaťsja Ijerusalim gorodom istiny, i gora Gospoda Savaofa - goroju svjatyni.
4 Tak govorit Gospoď Savaof: opjať starcy i staricy budut siděť na ulicach v Ijerusalimě, každyj s posochom v ruke, ot množestva dněj.
5 I ulicy goroda sego napolňatsja otrokami i otrokovicami, igrajuščimi na ulicach jego.
6 Tak govorit Gospoď Savaof: jesli eto v glazach ostavšegosja naroda pokažetsja divnym vo dni sii, to něuželi ono divno i v Moich očach? govorit Gospoď Savaof.
7 Tak govorit Gospoď Savaof: vot, Ja spasu narod Moj iz strany vostoka i iz strany zachožděnija solnca;
8 i privedu ich, i budut oni žiť v Ijerusalimě, i budut Moim narodom, i Ja budu ich Bogom, v istině i pravdě.
9 Tak govorit Gospoď Savaof: ukrepite ruki vaši vy, slyšaščije nyně slova sii iz ust prorokov, byvšich pri osnovanii doma Gospoda Savaofa, dlja sozdanija chrama.
10 Ibo preždě dněj tech ně bylo vozmězdija dlja čeloveka, ni vozmězdija za trud životnych; ni uchoďaščemu, ni prichoďaščemu ně bylo pokoja ot vraga; i popuskal Ja vsjakogo čeloveka vraždovať protiv drugogo.
11 A nyně dlja ostatka etogo naroda Ja ně takoj, kak v prežnije dni, govorit Gospoď Savaof.
12 Ibo posev budět v mire; vinogradnaja loza dast plod svoj, i zemlja dast proizveděnija svoi, i něbesa budut davať rosu svoju, i vse eto Ja otdam vo vladěnije ostavšemusja narodu semu.
13 I budět: kak vy, dom Iudin i dom Izrailev, byli prokljatijem u narodov, tak Ja spasu vas, i vy buděte blagoslovenijem; ně bojtes; da ukrepjatsja ruki vaši!
14 Ibo tak govorit Gospoď Savaof; kak Ja opredělil nakazať vas, kogda otcy vaši progněvali Měňa, govorit Gospoď Savaof, i ně otměnil,
15 tak opjať Ja opredělil v eti dni sodělať dobroje Ijerusalimu i domu Iudinu; ně bojtes!
16 Vot děla, kotorye vy dolžny dělať: govorite istinu drug drugu; po istině i miroljubno sudite u vorot vašich.
17 Nikto iz vas da ně myslit v serdce svojem zla protiv bližněgo svojego, i ložnoj kljatvy ně ljubite, ibo vse eto Ja něnavižu, govorit Gospoď.
18 I bylo ko mně slovo Gospoda Savaofa:
19 tak govorit Gospoď Savaof: post četvertogo měsjaca i post pjatogo, i post seďmogo, i post děsjatogo sodělaetsja dlja doma Iudina radosťju i veselym toržestvom; tolko ljubite istinu i mir.
20 Tak govorit Gospoď Savaof: ješče budut prichodiť narody i žiteli mnogich gorodov;
21 i pojdut žiteli odnogo goroda k žiteljam drugogo i skažut: pojděm moliťsja licu Gospoda i vzyščem Gospoda Savaofa; i každyj skažet: pojdu i ja.
22 I budut prichodiť mnogije pleměna i silnye narody, čtoby vzyskať Gospoda Savaofa v Ijerusalimě i pomoliťsja licu Gospoda.
23 Tak govorit Gospoď Savaof: budět v te dni, vozmutsja děsjať čelovek iz vsech raznojazyčnych narodov, vozmutsja za polu Iuděja i budut govoriť: my pojděm s toboju, ibo my slyšali, čto s vami Bog.
9
1 Proročeskoje slovo Gospoda na zemlju Chadrach, i na Damaske ono ostanovitsja, - ibo oko Gospoda na vsech ljuděj, kak i na vse kolena Izrailevy, -2 i na Jemaf, směžnyj s nim, na Tir i Sidon, ibo on očeň umudrilsja.
3 I ustroil sebe Tir kreposť, nakopil serebra, kak pyli, i zolota, kak uličnoj grjazi.
4 Vot, Gospoď sdělaet jego bednym i porazit silu jego v more, i sam on budět istreblen ogněm.
5 Uvidit eto Askalon i užasnětsja, i Gaza, i vostrepeščet silno, i Jekron; ibo posramitsja naděžda jego: ně stanět carja v Gaze, i Askalon budět něobitaem.
6 Čužoje plema budět žiť v Azote, i Ja uničtožu vysokoměrije Filistimljan.
7 Istorgnu krov iz ust jego i měrzosti jego iz zubov jego, i on dostanětsja Bogu našemu, i budět kak tysjačenačalnik v Iudě, i Jekron budět, kak Ijevusej.
8 I Ja raspoložu stan u doma Mojego protiv vojska, protiv prochoďaščich vpered i nazad, i ně budět boleje prochodiť pritesnitel, ibo nyně Moimi očami Ja budu vzirať na eto.
9 Likuj ot radosti, dščer Siona, toržestvuj, dščer Ijerusalima: se Car tvoj grjadět k tebe, pravednyj i spasajuščij, krotkij, siďaščij na oslice i na molodom osle, syně podjaremnoj.
10 Togda istreblju kolesnicy u Jefrema i koněj v Ijerusalimě, i sokrušen budět brannyj luk; i On vozvestit mir narodam, i vladyčestvo Jego budět ot morja do morja i ot reki do koncov zemli.
11 A čto do tebja, radi krovi zaveta tvojego Ja osvobožu uznikov tvoich izo rva, v kotorom nět vody.
12 Vozvraščajtes na tverdyňu vy, plenniki nadějuščijesja! Čto teper vozveščaju, vozdam tebe vdvojně.
13 Ibo kak luk Ja naťjanu Sebe Iudu i napolňu luk Jefremom, i vozdvignu synov tvoich, Sion, protiv synov tvoich, Ionija, i sdělaju tebja měčom ratoborca.
14 I javitsja nad nimi Gospoď, i kak molnija vyletit strela Jego, i vozgremit Gospoď Bog truboju, i šestvovať budět v burjach poluděnnych.
15 Gospoď Savaof budět zaščiščať ich, i oni budut istrebljať i popirať praščnye kamni, i budut piť i šuměť kak by ot vina, i napolňatsja kak žertvennye čaši, kak ugly žertvennika.
16 I spaset ich Gospoď Bog ich v tot děň, kak ovec, narod Svoj; ibo, podobno kamňam v vence, oni vossijajut na zemle Jego.
17 O, kak velika blagosť jego i kakaja krasota jego! Chleb oduševit jazyk u junošej i vino - u otrokovic!
10
1 Prosite u Gospoda dožďa vo vrema blagopotrebnoje; Gospoď blesnět molnijeju i dast vam obilnyj dožď, každomu zlak na pole.2 Ibo terafimy govorjat pustoje, i veščuny viďat ložnoje i rasskazyvajut sny lživye; oni utešajut pustotoju; poetomu oni broďat kak ovcy, bedstvujut, potomu čto nět pastyrja.
3 Na pastyrej vospylal gněv Moj, i kozlov Ja nakažu; ibo posetit Gospoď Savaof stado Svoje, dom Iudin, i postavit ich, kak slavnogo koňa Svojego na brani.
4 Iz něgo budět kraeugolnyj kaměň, iz něgo - gvozď, iz něgo - luk dlja brani, iz něgo proizojdut vse narodopraviteli.
5 I oni budut, kak geroi, popirajuščije vragov na vojně, kak uličnuju grjaz, i sražaťsja, potomu čto Gospoď s nimi, i posramat vsadnikov na koňach.
6 I ukreplju dom Iudin, i spasu dom Iosifov, i vozvrašču ich, potomu čto Ja umiloserdilsja nad nimi, i oni budut, kak by Ja ně ostavljal ich: ibo Ja Gospoď Bog ich, i uslyšu ich.
7 Kak geroj budět Jefrem; vozveselitsja serdce ich, kak ot vina; i uviďat eto syny ich v vozradujutsja; v vostorge budět serdce ich o Gospodě.
8 Ja dam im znak i soberu ich, potomu čto Ja iskupil ich; oni budut tak že mnogočislenny, kak preždě;
9 i rasselju ich měždu narodami, i v otdalennych stranach oni budut vospominať obo Mně i budut žiť s děťmi svoimi, i vozvraťjatsja;
10 i vozvrašču ich iz zemli Jegipetskoj, i iz Assirii soberu ich, i privedu ich v zemlju Galaadskuju i na Livan, i nědostanět města dlja nich.
11 I projdět bedstvije po morju, i porazit volny morskije, i issjaknut vse glubiny reki, i smiritsja gordosť Assura, i skipetr otnimětsja u Jegipta.
12 Ukreplju ich v Gospodě, i oni budut chodiť vo ima Jego, govorit Gospoď.
11
1 Otvorjaj, Livan, vorota tvoi, i da požret ogoň kedry tvoi.2 Rydaj, kiparis, ibo upal kedr, ibo i veličavye opustošeny; rydajte, duby Vasanskije, ibo povalilsja něprochodimyj les.
3 Slyšen golos rydanija pastuchov, potomu čto opustošeno privolje ich; slyšno rykanije molodych lvov, potomu čto opustošena krasa Iordana.
4 Tak govorit Gospoď Bog moj: pasi ovec, obrečennych na zaklanije,
5 kotorych kupivšije ubivajut něnakazanno, a prodavšije govorjat: "blagosloven Gospoď; ja razbogatel!" i pastuchi ich ně žalejut o nich.
6 Ibo Ja ně budu boleje milovať žitelej zemli sej, govorit Gospoď; i vot, Ja predam ljuděj, každogo v ruki bližněgo jego i v ruki carja jego, i oni budut poražať zemlju, i Ja ně izbavlju ot ruk ich.
7 I budu pasti ovec, obrečennych na zaklanije, ovec poistině bednych. I vozmu Sebe dva žezla, i nazovu odin - blagovolenijem, drugoj - uzami, i imi budu pasti ovec.
8 I istreblju trech iz pastyrej v odin měsjac; i otvratitsja duša Moja ot nich, kak i ich duša otvraščaetsja ot Měňa.
9 Togda skažu: ně budu pasti vas: umirajuščaja - pusť umiraet, i gibnuščaja - pusť gibnět, a ostajuščijesja pusť jeďat ploť odna drugoj.
10 I vozmu žezl Moj - blagovolenija i perelomlju jego, čtoby uničtožiť zavet, kotoryj zaključil Ja so vsemi narodami.
11 I on uničtožen budět v tot děň, i togda uznajut bednye iz ovec, ožidajuščije Měňa, čto eto slovo Gospoda.
12 I skažu im: jesli ugodno vam, to dajte Mně platu Moju; jesli že nět, - ně davajte; i oni otvesjat v uplatu Mně tridcať srebrennikov.
13 I skazal mně Gospoď: bros ich v cerkovnoje chranilišče, - vysokaja cena, v kakuju oni ocenili Měňa! I vzjal Ja tridcať srebrennikov i brosil ich v dom Gospoděň dlja goršečnika.
14 I perelomil Ja drugoj žezl Moj - "uzy", čtoby rastorgnuť bratstvo měždu Iudoju i Izrailem.
15 I Gospoď skazal mně: ješče vozmi sebe snarjad odnogo iz glupych pastuchov.
16 Ibo vot, Ja postavlju na etoj zemle pastucha, kotoryj o pogibajuščich ně pozabotitsja, poterjavšichsja ně budět iskať i bolnych ně budět lečiť, zdorovych ně budět kormiť, a maso tučnych budět jesť i kopyta ich otorvet.
17 Gore něgodnomu pastuchu, ostavljajuščemu stado! měč na ruku jego i na pravyj glaz jego! ruka jego soveršenno issochnět, i pravyj glaz jego soveršenno potusknět.
12
1 Proročeskoje slovo Gospoda ob Izraile. Gospoď, rasprosteršij něbo, osnovavšij zemlju i obrazovavšij duch čeloveka vnutri něgo, govorit:2 vot, Ja sdělaju Ijerusalim čašeju isstuplenija dlja vsech okrestnych narodov, i takže dlja Iudy vo vrema osady Ijerusalima.
3 I budět v tot děň, sdělaju Ijerusalim ťjaželym kamněm dlja vsech pleměn; vse, kotorye budut podnimať jego, nadorvut sebja, a soberutsja protiv něgo vse narody zemli.
4 V tot děň, govorit Gospoď, Ja poražu vsjakogo koňa bešenstvom i vsadnika jego bezumijem, a na dom Iudin otverzu oči Moi; vsjakogo že koňa u narodov poražu slepotoju.
5 I skažut kňazja Iudiny v serdcach svoich: sila moja - žiteli Ijerusalima v Gospodě Savaofe, Boge ich.
6 V tot děň Ja sdělaju kňazej Iudinych, kak žarovňu s ogněm měždu drovami i kak gorjaščij svetilnik sredi snopov, i oni istrebjat vse okrestnye narody, sprava i sleva, i snova naselen budět Ijerusalim na svojem měste, v Ijerusalimě.
7 I spaset Gospoď snačala šatry Iudy, čtoby veličije doma Davidova i veličije žitelej Ijerusalima ně voznosilos nad Iudoju.
8 V tot děň zaščiščať budět Gospoď žitelej Ijerusalima, i samyj slabyj měždu nimi v tot děň budět kak David, a dom Davida budět kak Bog, kak Angel Gospoděň pered nimi.
9 I budět v tot děň, Ja istreblju vse narody, napadajuščije na Ijerusalim.
10 A na dom Davida i na žitelej Ijerusalima izolju duch blagodati i umilenija, i oni vozzrjat na Něgo, Kotorogo pronzili, i budut rydať o Něm, kak rydajut ob jedinorodnom syně, i skorbeť, kak skorbjat o pervence.
11 V tot děň podnimětsja bolšoj plač v Ijerusalimě, kak plač Gadadrimmona v dolině Měgiddonskoj.
12 I budět rydať zemlja, každoje plema osobo: plema doma Davidova osobo, i ženy ich osobo; plema doma Nafanova osobo, i ženy ich osobo;
13 plema doma Leviina osobo, i ženy ich osobo; plema Siměonovo osobo, i ženy ich osobo.
14 Vse ostalnye pleměna - každoje plema osobo, i ženy ich osobo.
13
1 V tot děň otkrojetsja istočnik domu Davidovu i žiteljam Ijerusalima dlja omytija grecha i něčistoty.2 I budět v tot děň, govorit Gospoď Savaof, Ja istreblju iměna idolov s etoj zemli, i oni ně budut boleje upominaemy, ravno kak lžeprorokov i něčistogo ducha udalju s zemli.
3 Togda, jesli kto budět proricať, to otec jego i mať jego, rodivšije jego, skažut jemu: tebe ně dolžno žiť, potomu čto ty lož govoriš vo ima Gospoda; i porazjat jego otec jego i mať jego, rodivšije jego, kogda on budět proricať.
4 I budět v tot děň, ustyďatsja takije proricateli, každyj viděnija svojego, kogda budut proricať, i ně budut naděvať na sebja vlasjanicy, čtoby obmanyvať.
5 I každyj skažet: ja ně prorok, ja zemledělec, potomu čto někto sdělal měňa rabom ot dětstva mojego.
6 Jemu skažut: otčego že na rukach u tebja rubcy? I on otvetit: ottogo, čto měňa bili v domě ljubjaščich měňa.
7 O, měč! podnimis na pastyrja Mojego i na bližněgo Mojego, govorit Gospoď Savaof: porazi pastyrja, i rassejutsja ovcy! I Ja obrašču ruku Moju na malych.
8 I budět na vsej zemle, govorit Gospoď, dve časti na něj budut istrebleny, vymrut, a treťja ostanětsja na něj.
9 I vvedu etu treťju časť v ogoň, i rasplavlju ich, kak plavjat serebro, i očišču ich, kak očiščajut zoloto: oni budut prizyvať ima Moje, i Ja uslyšu ich i skažu: "eto Moj narod", i oni skažut: "Gospoď - Bog moj!"
14
1 Vot nastupaet děň Gospoděň, i razděljat nagrablennoje u tebja sredi tebja.2 I soberu vse narody na vojnu protiv Ijerusalima, i vzjat budět gorod, i razgrableny budut domy, i obesčeščeny budut ženy, i polovina goroda pojdět v plen; no ostalnoj narod ně budět istreblen iz goroda.
3 Togda vystupit Gospoď i opolčitsja protiv etich narodov, kak opolčilsja v děň brani.
4 I stanut nogi Jego v tot děň na gore Jeleonskoj, kotoraja pered licem Ijerusalima k vostoku; i razdvoitsja gora Jeleonskaja ot vostoka k zapadu vesma bolšoju dolinoju, i polovina gory otojdět k severu, a polovina jeje - k jugu.
5 I vy pobežite v dolinu gor Moich, ibo dolina gor budět prostiraťsja do Asila; i vy pobežite, kak bežali ot zemletrjasenija vo dni Ozii, carja Iudějskogo; i pridět Gospoď Bog moj i vse svjatye s Nim.
6 I budět v tot děň: ně stanět sveta, svetila udaljatsja.
7 Děň etot budět jedinstvennyj, vedomyj tolko Gospodu: ni děň, ni noč; liš v večerněje vrema javitsja svet.
8 I budět v tot děň, živye vody potekut iz Ijerusalima, polovina ich k morju vostočnomu i polovina ich k morju zapadnomu: letom i zimoj tak budět.
9 I Gospoď budět Carem nad vseju zemleju; v tot děň budět Gospoď jedin, i ima Jego jedino.
10 Vsja eta zemlja budět, kak ravnina, ot Gavaona do Remmona, na jug ot Ijerusalima, kotoryj vysoko budět stojať na svojem měste i naselitsja ot vorot Veniaminovych do města pervych vorot, do uglovych vorot, i ot bašni Anaměila do carskich točil.
11 I budut žiť v něm, i prokljatija ně budět boleje, no budět stojať Ijerusalim bezopasno.
12 I vot kakoje budět poraženije, kotorym porazit Gospoď vse narody, kotorye vojevali protiv Ijerusalima: u každogo isčachnět telo jego, kogda on ješče stoit na svoich nogach, i glaza u něgo istajut v jaminach svoich, i jazyk jego issochnět vo rtu u něgo.
13 I budět v tot děň: proizojdět měždu nimi velikoje smatenije ot Gospoda, tak čto odin schvatit ruku drugogo, i podnimětsja ruka jego na ruku bližněgo jego.
14 No i sam Iuda budět vojevať protiv Ijerusalima, i sobrano budět bogatstvo vsech okrestnych narodov: zoloto, serebro i oděždy v velikom množestve.
15 Budět takoje že poraženije i koněj, i lošakov, i verbljudov, i oslov, i vsjakogo skota, kakoj budět v stanach u nich.
16 Zatem vse ostalnye iz vsech narodov, prichodivšich protiv Ijerusalima, budut prichodiť iz goda v god dlja pokloněnija Carju, Gospodu Savaofu, i dlja prazdnovanija prazdnika kuščej.
17 I budět: jesli kakoje iz pleměn zemnych ně pojdět v Ijerusalim dlja pokloněnija Carju, Gospodu Savaofu, to ně budět dožďa u nich.
18 I jesli plema Jegipetskoje ně podnimětsja v puť i ně pridět [sjuda], to i u něgo ně budět dožďa i postignět jego poraženije, kakim porazit Gospoď narody, ně prichoďaščije prazdnovať prazdnika kuščej.
19 Vot čto budět za grech Jegipta i za grech vsech narodov, kotorye ně pridut prazdnovať prazdnika kuščej!
20 V to vrema daže na konskich uborach budět načertano: "Svjatyňa Gospodu", i kotly v domě Gospodněm budut, kak žertvennye čaši pered altarem.
21 I vse kotly v Ijerusalimě i Iuděje budut svjatyněju Gospoda Savaofa, i budut prichodiť vse prinosjaščije žertvu i brať ich i variť v nich, i ně budět boleje ni odnogo Chananěja v domě Gospoda Savaofa v tot děň.